Kádrování pana Metelky

Pan Metelka se rozčiluje, že ve skupině CLINTEL prakticky nejsou klimatologové. Prý je to cosi špatného, co svědčí o tom, že tato skupina je "šíleně nekompetentní". Pochopitelně, kope tím za zájmy lobby, žijící z desinformací o oteplování způsobeném antropogenním oxidem uhličitým, které nejsou podepřeny prakticky jediným důkazem.

Co mi to připomíná

Je mi líto, pan Metelka v podstatě připomíná koryfeje padlého komunistického režimu, kteří se také hájili, mimo jiné, i údajnou nekompetencí jeho kritiků. Nicméně ani oni nebyli tak hloupí, aby definovali např. to, že režim může kritizovat jen absolvent Vysoké školy politické ÚV KSČ (přezdívané "Vokovická Sorbonna"), případně krajských politických škol (zřizovaných krajskými výbory  KSČ), nebo alespoň VUMLu.
Je mi líto, obor klimatologie spíše připomíná ideologickou indoktrinaci, jaká probíhala v oněch výše uvedených "vzdělávacích" institucích, než nějakou skutečně vědeckou činnost.
Podruhé je mi líto, protože skutečně vědecká klimatologie je prostě interdisciplinární obor, kombinující fakta z nejrůznějších zdrojů, která se mohou nějakým způsobem promítat do klimatu a jeho interpretace. Z tohoto důvodu je jasné, že se na tomto poli mohou uplatnit specialisté z řady oborů. A mnohdy lépe v tom smyslu, že mají v daném oboru daleko větší (a hlavně kvalitativně hlubší) přehled než klimatologové, a proto mohou kritizovat např. to, jak klimatologové data a pracovní postupy z jejich oboru "přiohýbají" ke své potřebě, případně co při povrchnosti a nedostatečnosti svého vzdělání v daném oboru prostě přehlédli.
Potřetí je mi líto, protože řada bezcenných blábolů, souvisejících s klimatem a "bojem" za ně, je vcelku jednoduše a spolehlivě vyvratitelná nikoli nějakou "superspecifickou vědou", ale poznatky na úrovni maturity na gymnáziu v době, kdy jsem se na "zkoušku dospělosti" připravoval a posléze ji i skládal. Ne nadarmo, zčásti s nadsázkou, zčásti vážně, jsem opakovaně konstatoval, že "nejhroznější antiekologickou literaturou jsou Matematické, fyzikální a chemické tabulky". Tedy, z doby, kdy jsem studoval na střední škole. Dnes jsou určitým ekvivalentem této literatury jednak zdroje všeobecných informací typu Wikipedie, jednak reporty Googlovské AI.

Jak to ve vědě běžně chodí

Spousta vědců či vědu provozujících odborníků nezůstává u své profese, ale v souvislosti s tím, co je zajímá, ale i možnostmi sehnat peníze na výzkum, se nakonec zabývá něčím, co by teoreticky znát a umět nemohli. A dělají to velice úspěšně.
Znám knihy o filosofických dopadech biologických objevů, napsaných lékaři, a ne filosofy. A filosof by něco takového nemohl napsat, protože by prostě nebyl s to pochopit, co se v té medicíně (či biologii) vlastně děje.
Znám lékaře, kteří se stali výtečnými mikrobiology, aniž měli formální vzdělání v tomto oboru z přírodovědecké fakulty. Stačilo jim jen rozvést své znalosti z lékařské mikrobiologie do větší šíře a hloubky. Jiní lékaři zase zvládli nauku o buňce a elektronovou mikroskopii, včetně rozboru toho, co jsou na elektronmikroskopických snímcích reálné objekty, a co jsou jen artefakty, vzniklé devitalizací a pokovením preparátu. A zvládli také základy inženýrského přístupu k monstrózním starým elektronovým mikroskopům, bez nichž by s nimi nemohli pracovat.
Měl jsem tu čest znát lékaře, kteří byli malíři či spisovatelé.
Biochemickou metodu stanovení toxinů Muchomůrky hlízovité (zelené) v pokrmu či zbytcích po jeho přípravě dal dohromady lékař, a ne biochemik.
Měl jsem tu čest znát doktora medicíny, který byl vynikajícím statistikem a dokonce na téma využití statistiky v medicíně sepsal (se spoluautorkou, studovanou statističkou) monografii. Monografii tím užitečnější, že je cílená na ty, kteří šli na medicínu coby jednu z mála vysokých škol, kde není matematika.
Věda je naprosto jednoznačně oblast, v níž se vzájemně potkává či střetává řada oblastí lidského poznání a to nejzajímavější se zpravidla děje tam, kde se setkávají různé obory (často vyučované na různých vysokých školách). A vědec je vědcem nejen tím, co ví (viz ono indické "véda", znamenající zhruba "vědění), ale také tím, že dokáže zvládnout metodiku nabírání nových informací a jejich kombinování s těmi, které už zná.
Prostě představa, že kohosi vyučíme klimatologem, pak mu dáme klapky na oči jako drožkářskému valachovi, aby neviděl nic jiného než onen "šíleně škodlivý antropogenní oxid uhličitý", a bude z něj vědec, je zcela mimo realitu. Takovýmto způsobem vychováme maximálně duševního invalidu se silně omezeným rozhledem, v podstatě ideál onoho výše zmíněného "stranického vzdělávání".
Jistěže, pokud bychom šli ještě dále do minulosti. tak bychom zjistili mnoho ošklivých věcí, jako např. že zakladatel lékařské mikrobiologie byl středoškolský učitel chemie, či že objevitel penicilínu byl odborník na imunitu. Ostatně, vynálezce mikroskopu byl brusič čoček a když už jsme u toho, tak ani Newton ani Kepler neměli formální fyzikální vzdělání, Edison byl samouk, snad jen se základní školou, fotografii vynalezli soukromý zemědělec a majitel panoptika. A jeden z největších fotografů přelomu 19. a 20. století byl vzděláním námořník a posléze povoláním herec. Zcela jistě bychom mohli tento výčet učinit nenosně dlouhým.
A to raději ani nebudu zmiňovat obrovskou řadu autodidaktů, kteří neměli žádné formální vzdělání, a přitom posunuli lidské poznání o pořádný kus dopředu.
Nicméně si neodpustím citovat sentenci pana L. Součka, že mnoho věcí bylo vynalezeno nevzdělanými lidmi, kteří nevěděli, že to, o co se pokoušejí, je z vědeckého pohledu nemožné.

Co mohou říct ke klimatologii...

Dovolím si tedy zareagovat na "kádrování" pana Metelky názornou ukázkou toho, že i lidé, nemající formální vzdělání z klimatologie, mohou do diskuse o klimatu přispět a mnohdy zcela zákonitě bohatěji než oni odborníci. Pan Metelka jmenuje profese českých signatářů a podporovatelů CLINTEL, do pořadí jsem nezasahoval:

• Entomolog Odborník na hmyz zcela jistě musí znát mnoho z ekologie i klimatologie, protože některé skupiny hmyzu jsou na těchto faktorech extrémně závislé. Ostatně, výskyt některých bezobratlých (nejen hmyzu) a jejich četnost bývají užívány jako proxy údaje o klimatu
• Nezávislý publicista Takovýto odborník by měl být schopen kritického rozboru pramenů
• Expert na bezpečnost jaderných zařízení Tato odbornost je spojena s precizními výpočty a počítačovým modelováním, tedy něčím, co občas dělají i klimatologové
• Zemědělský inženýr, biolog Dotyčný pán zvládl zřejmě dvě vědecké specializace, přitom obě úzce souvisejí s ekologií obecně a zcela jistě i s klimatem
• Fyzikální chemik Odborník této profese bude s vysokou pravděpodobností rozumět jevům v atmosféře či světovém oceánu lépe než klimatolog
• Učitel matematiky Tento odborník přinejmenším najde chybu ve výpočtech i tam, kde ji klimatolog nevidí, či "nevidí"
• Statistik a geolog Geologie s klimatem jistě souvisí a statistikou se klimatologové ohánějí seč jim síly stačí
• Antropolog Odborník této profese přinejmenším chápe lépe než klimatolog dopad klimatu na lidskou populaci. I to, že jsme se jako živočišný rod i druh vyvinuli v teplejším klimatu, než jaké je dnes
• Expert na uhlí Osoba tohoto zaměření přinejmenším ví ledacos o geologii, ale i o energetickém využití uhlí
• Profesor ekonomie Tento odborník dokáže lépe než klimatologové rozebrat ekonomické dopady klimatické politiky
• Právník, spisovatel a vydavatel Osoba vzdělaná v právu je schopna se vyjádřit k ekologické i klimatologické legislativě
• Profesor na fakultě zemědělské a technologické Pro odborníka tohoto typu zcela platí to, co jsem výše uvedl pro zemědělského inženýra
• Teoretický fyzik Tento odborník je kompetentní mj. k posouzení validity klimatologických modelů a "scénářů"
• Geochemik Zde platí zhruba to, co bylo výše uvedeno pro geologa
• Meteorolog a konzultant na volné noze Vzhledem k tomu, že klimatologie je v podstatě derivátem meteorologie ...
• Hematoonkolog Zde je zcela jistě důležité, co dotyčný zvládl jako autodidakt, co pochytil od svých pacientů apod. Nicméně hematoonkologie je obor extrémně dynamický, takže dotyčný musí být hlava otevřená novým poznatkům
• Profesor aplikované fyziky na fakultě rybářství a ochrany vod Opět se jedná o odborníka, který má k počasí a klimatu velice blízko
• Geolog To podstatné bylo již uvedeno výše
• Ekonom a mezinárodní právník O ekonomii i o právu jsem se tu již zmiňoval, dotyčný bude také lépe rozumět různým mezinárodním smlouvám, závazkům apod.
• Geochemik Opět již bylo uvedeno
• Chemický inženýr v důchodu Klima se chemie úzce dotýká a mnohdy bez známek znalostí u samotných klimatologů
• Vedoucí týmu pro zajištění kvality "Kvalitář" by měl mít rozvinuté kritické myšlení, a to mnohostranně
• Emeritní ředitel střední školy Zde jistě záleží na tom, jaké předměty vyučoval
• Umělec Nikdy bych si netroufal podceňovat intuitivní myšlení umělců.
• Předseda představenstva pojišťovny Pojišťovenství se zcela úzce dotýká když ničeho jiného, tak klimatických extrémů. A je známo, že z pojišťovenských kruhů byly kritizovány některé katastrofické výlevy klimatologů
• Fyzik Odborník této profese zase musí rozumět mnohému z toho, co nám předkládají klimatologové ke věření

Vidíme tedy, že prakticky všichni panem Metelkou citýrovaní odborníci mají co říci přinejmenším k dílčím problémům (a to zcela jistě jejich odbornost nepokrývá to, co nastudovali mimo ni). Rozhodně nelze říci, že by tito lidé byli "naprosto nekompetentní" pro klimatologii. Spíše bude platit, že pro některé dílčí problémy z jejího ranku budou mít vyšší kompetence než sami klimatologové.

Hlavní problém klimatologie

Hlavním problémem klimatologie nejsou nějaké vědecké objevy na poli tohoto, či příbuzných oborů. Tímto problémem je velký přesah do oblasti sociální, nebo, chceme-li, politické.
Je třeba jasně určit, nakolik jsou ona opatření z rámce "boje za klima" ještě únosná pro populaci, a nakolik už ne. A jak vysoká podpora bude onoho "boje za klima" nebo naopak "přizpůsobení se klimatické změně". Protože právě na tomto poli je hlavní oblast střetu těch lidí, které zastupuje vcelku pochybný IPCC, a těch, za něž hovoří organizace CLINTEL.
Bohužel, on ten "boj za klima" je pro řadu lidí velice přínosný a v podstatě jich spoustu uživí s tím, že nejsou s to (ale ani nuceni) dělat cokoli užitečného pro celou společnost. Což jistě může být odborníky z IPCC kvitováno pozitivně, ale průšvih nastává, když se vlastně tento boj vyprofiluje v očích většiny populace jako výkrm parazitů.
Právě parazitická podoba celé klimatologie a podstata dílčích aktivit na poli "boje za klima" činí celou tuto oblast krajně odpudivou a nedůvěryhodnou, což stále více lidí chápe.
Svého času jsem si dovolil sentenci, že pokud je všechno to, co klimaalarmisté uvádějí, opravdu reálné, tak za případné prošvihnutí nějakých "klima regulujících" aktivit ponesou největší díl viny nikoli klimaskeptikové, ale právě klimaalarmisté. A z nich zejména ti, kteří chápali a chápou "boj za klima" jako prostředek jednak osobního obohacování se, jednak jako cestu k politické moci. A důvod je jasný: Svými ryze a prvoplánově zištnými aktivitami celou tuto oblast těžce zkompromitovali. V podstatě fungují podobně jako onen pasáček ze známé Ezopovy bajky (co křičel zbytečně "vlk, vlk!" tak dlouho, že když vlk doopravdy přišel, tak se už pomoci nedovolal).
Na druhé straně, vzhledem k tomu, kolik "klimabojovných" opatření jsou naprosté nesmysly, které by naopak měly klima oteplovat, od samotné "dekarbonizace" náhradou spalování uhlí spalováním zemního plynu (které má v důsledku technicky neřešitelných úniků metanu vyšší dopad na zvyšování koncentrace skleníkových plynů v atmosféře než pálení uhlí), přes nucené zavádění elektromobilů (majících vyjma několika málo zemí EU vyšší produkci CO2 na ujetý kilometr než klasické auto, nicméně zde tento plyn jde do ovzduší komínem elektráren, což už je za hranicí chápání průměrného ekologa) až po masívní výstavbu FV elektráren, prokazatelně oteplujících planetu snižováním jejího albeda (a týká se to i nočního albeda, kdy vyhřívají vzduch zachyceným zářením oblohy).

Organizace CLINTEL tedy představuje naprosto reálný pohled na problematiku klimatu a jeho ovlivnění lidskou činností a rozhodně má větší odbornou kompetenci než IPCC, který v podstatě jedná s jediným politickým zadáním, a to je šíření desinformací o šílené škodlivosti oxidu uhličitého.

Pan Metelka a cykly

Pan Metelka ve svém blogpostu na téma klimatických cyklů pracuje pouze s Milankovičovými cykly, které jsou opravdu relativně dlouhé, nicméně rozhodně u nich nedochází k nějakým značně pomalým změnám klimatu (pan Metelka do jisté míry zpochybňuje i to, zda jsou tyto cykly "klima"), protože nástupy jak dob ledových tak dob meziledových probíhají relativně rychle, a to i v měřítku současné délky lidského života. Tam, kde jsou k dispozici paleontologické údaje, případně "historicko - geologické", byly doloženy naopak změny velmi rychlé. I přechody z doby ledové do meziledových teplot či opačně v rámci jednoho roku. Cyklické změny aktivity Slunce vymlčuje autor i v dalším textu, v němž by mohly být zmíněny.

Cykly

Je vcelku zajímavé, že pan Metelka nebyl ochoten zmínit ani cca jedenáctiletý Wolfův sluneční cyklus, který je naprosto jasně doložitelný na téměř jakékoli sérii teplot z jednoho místa či na průtocích některých vodotečí a jiných podobných markerech (existují i informace o periodickém střídání úrod a neúrod některých plodin, a tím i meziročního kolísání jejich cen).
Jaké tedy cykly sluneční aktivity jsou?

1. Wolfův cyklus s periodou přibližně 11 let. Poslední maxima byla v letech 1979, 1989, 2000 a 2011, nyní procházíme závěrem maxima posledního proběhlého cyklu.
2. Haleův 22 letý cyklus, který v podstatě vychází z toho, že Wolfovy cykly se sobě víc podobají "na střídačku" než těm bezprostředně předchozím a následujícím, takže se jedná vlastně o jeden cyklus se dvěma maximy a minimy.
3. Gleissbergův cyklus 80 - 90 letý, resp. 70 - 100 letý, délka není konstantní, průměr je 78 let. Zatímco předchozí dva cykly souvisí s oběhem Jupitera okolo Slunce a jeho gravitačním tahem na naši hvězdu, tak Gleissbergův cyklus je spojen se střídáním synergických a opačných poloh dalších velkých planet, Saturnu, Uranu a Neptunu. Poslední maximum tohoto cyklu bylo v letech 1950-1960, takže nyní se blížíme k následujícímu maximu.
4. Kondratievův cyklus, 55 letý. Poslední minimum bylo v roce 2000, nyní by nás tedy tento cyklus měl postupně "zahřívat". Cyklus souvisí s periodou střídání Jupitera a Uranu v opozici a konjunkci.
5. Cyklus 110,5 letý (a jeho násobky), přičemž cyklus 221 letý se promítá do výrazných dešťových období.
6. Dále byly pozorovány cykly s periodami 331.5, 442, 554 a 884 let. I ty souvisí s polohami planet, hlavně velkých, a sčítáním a odčítáním se jejich gravitačního vlivu na Slunce. A také cykly s délkami v letech, odpovídajícími násobku 280
7. Na Slunce, pochopitelně, působí i Merkur a Venuše (což je dáno tím, že jsou blízko a gravitace klesá se čtvercem vzdálenosti), nicméně takto vzniklé změny sluneční aktivity mají jen krátkou periodu (většinou do dvou let). Je však např. popsán jev "uhýbání" slunečních skvrn planetě Merkur.
8. Jistěže je pořád neuzavřená otázka, zda za pásem Kuipierovských těles není nějaká velká planeta (podobně jako je za pásem asteroidů Jupiter). Pro ni svědčí nepravidelnosti v dráze některých komet. To, že nebyla objevena, je patrně dáno extrémně nízkým vyzařováním odraženého slunečního světla. Pokud by to byl plynný obr, byl by našimi současnými prostředky nedetekovatelný (zatím nalezená Kuipierovská tělesa jsou jednak výrazně blíž, jednak mají vysoké albedo). Ta by jistě mohla být podkladem cyklů s ještě delší periodou. Asteroidy a Kuipierovská tělesa mají, pochopitelně, na Slunce vliv zanedbatelně malý.

Kosovichev a Zharkova před rokem 2000 vytvořili teorii, podle níž nepravidelné vzájemné pohyby středu Slunce a barycentra sluneční soustavy vytvářejí otřesy, které Slunce ochlazují, a naopak v obdobích, kdy jsou vzájemné pohyby těchto bodů harmonické, dochází k oteplování Slunce, a tedy i většímu vyzařování z něj. Teorie je v dobrém souladu se střídáním "malých dob ledových" a teplých období mezi nimi, protože uvedené pohyby lze s dostatečnou přesností zpětně vypočítat.
Stažení článku těchto autorů z Nature, o němž informoval např. Ekolist, má vysloveně politický charakter a není žádným "koncem jedné hypotézy". Tím by musel být důkaz, že uvedené pohyby barycenter Slunce a sluneční soustavy neexistují, případně, že neexistovala žádná "z malých dob ledových", ani teplá období mezi nimi.
Spíš je to důkaz, že i časopisy typu Nature podléhají ideologii klimaalarmistů. Což ovšem není nic nového, jako ve středověku platilo ono "philosophia ancilla theologiae", tak nyní stále více platí "scientia lupa ideologiae". Pro čtenáře bez klasického vzdělání: Ancilla je služka, lupa je sice vlčice, ale zároveň pracovnice lupanaria, což byl ve starém Řimě veřejný dům. Prostě, všude tam, kde je nějaký ideologický přesah (a ten u klimatu určitě je) nelze věřit ani prestižním vědeckým časopisům.
Známá minima sluneční činnosti jsou následující:

• Oortovo minimum (1010—1050)
• Wolfovo minimum (1280-1340)
• Spörerovo minimum (1420-1530)
• a nejznámější Maunderovo minimum (1645–1715).
• Další minimum, byť ne tak výrazné, bylo kolem poloviny 19. století. Právě do tohoto období zařadili klimatologové "referenční bod" pro porovnávání současných teplot, čímž ovšem pouze prokázali, že klimatologie je jen bezcenná pavěda, založená na podvodech.
• Následující minimum by mělo nastat někdy koncem tohoto století, nebo začátkem dalšího (perioda je o něco delší než 200 letá). V současné době tento cyklus spíše "topí", tj. přispívá k oteplování.

Pochopitelně, měli bychom vykopat z pozic, z nichž mohou škodit, klimatické aktivisty i spekulanty s emisními povolenkami a další žrouty klimatických peněz. Protože důležité je, abychom do další "malé doby ledové" vstupovali s fungující ekonomikou a zejména energetikou. Zásoby uhlí máme dostatečné, abychom alespoň toto chladné období ustáli a dál budeme muset pracovat na jádře.

Vliv cyklů

Pokud se tedy podíváme na cykly, tak v současné době naše klima hřeje Wolfův cyklus, a tím i cyklus Haleův. Dále jsme v teplé fázi cyklů Gleissbergova i Kondratievova. A jsme i v teplé fázi střídání malých dob ledových a oteplení mezi nimi.
Z výše uvedených důvodů opravdu není nutno dělat paniku ze současných teplot, jsou naprosto normální, dané periodami ve sluneční aktivitě.
Ukazuje se, že hvězdy podobné Slunci mají výkyvy své aktivity vcelku jako normu a jsou s to odpálit i velké erupce. Z tohoto důvodu je také nesmysl brát Slunce jako jakýsi stacionární zdroj, jehož vlastnosti se nemohou či dokonce "nesmějí" měnit.
Kromě výkyvů klimatu se sluneční aktivita promítá i do množství usazeného izotopu berylia 10 a uhlíku 14. Ten první souvisí se slunečním větrem, blokujícím intenzitu kosmického záření, vytvářejícího tento izotop (čím je větru víc, tedy Slunce aktivnější, je Be10 méně). Kolísání tvorby C14 má důsledek ten, že stáří organického materiálu není možné stanovovat jednoduchým výpočtem na základě logaritmické funkce, podle níž v těchto materiálech ubývá, ale musí být prováděno podle tabulek, které logaritmus korigují právě podle nepravidelností, vznikajících kolísáním sluneční aktivity, a tedy i tvorby C14. Korekce jsou nejčastěji prováděny podle dendrochronologických řad, ale jsou i možnosti další. A, mimochodem u dendrochronologie (nepravidelností v šířce letokruhů) se vedle lokálních změn promítají do letokruhů i globální změny klimatu.
Pochopitelně, cykly jsou pro klimaalarmisty, ale i klimatology obecně, tabu, protože by je připravily o sladké nicnedělání a poslaly k lopatě. Nicméně všude tam, kam zelené pracky nedosáhnou, se s cykly počítá i pracuje (se slunečními cykly pracuje i např. plánování letu lidí na Mars).

Pan Metelka tedy ve svém blogpostu zcela ignoruje cykly sluneční aktivity (Milankovičovy cykly se sluneční aktivitou nesouvisejí). Dokonce se ani nenamáhá uvádět nějaké argumenty, proč tyto cykly neexistují, nebo nemají vliv na klima, což je jen a jen ukázka omezenosti klimatické "vědy". Je mi líto, ale jeho texty mi poněkud připomínají žvástání komunistických ideologů na sklonku 80. let ve stylu "Poučení z krizového vývoje pořád platí, soudruzi", zatímco tento dokument byl fakticky zavržen i sovětskými soudruhy.

Skončila klimatická krize?

Pan Macinka se nechal slyšet, že klimatická krize již skončila. Pochopitelně, vzbudil tím nesouhlasný řev mnoha lidí, které zvěsti o této "hrůze" velice dobře živí.

Konec krize

Byla to jedna z prvních akcí pana Macinky, jako zastupujícího ministra životního prostředí (pokud se Turkovi podaří propasírovat přes rudého rozvědčíka, měl by tento resort vést on). Objevily se nejrůznější reakce, vesměs znepokojené, či snažící se předstírat jakousi směšnost onoho prohlášení.
Objevily se i "znepokojené matky" ze Slovenska, obávající se, že klimatická krize skončí i tam. Nevím, proč mi to připomenulo "Jihočeské matky", které blábolením bezcenných lží a nesmyslů bojovaly (patrně za rakouské a německé peníze) proti dostavbě a spuštění Temelína, bez něhož bychom dnes už byli v totální energetické řiti.
Nejvíc, pochopitelně, ječí ekologové a bojovníci za klima, jimž reálně hrozí, že přijdou o peníze a budou se muset, alespoň ti z nich nejvíce postižení smůlou, živit prací. Hrozná představa!
Jistěže v chóru blekotů vyniká hlavní motiv: "Jak může politik zastavit onu strašlivou klimatickou krizi, proti níž, zatím neúspěšně, bojuje celý svět?

Jak je to tedy s tou krizí

V posledních letech se poněkud oteplilo, nicméně ono oteplení je pořád ještě pod úrovní druhé poloviny 16. století, kdy byly prokazatelně některé roky "bez zimy", v nichž podzimní plískanice přešly do jarních, v únoru začaly kvést jabloně (a nezmrzly) a pole byla schopna dát dvě úrody obilí, protože ta první byla sklizena natolik brzo, že někteří sedláci stačili svá pole poorat a osít druhou várkou obilí. Což srazilo cenu potravin, a to nejen z obilí a dalších rostlin, protože dostatek krmení vedl ke snížení cen jak mléka a mléčných výrobků, tak i masa a výrobků z něj. V těchto několika desetiletích vládla neobyčejná prosperita, rostla populace a zcela jednoznačně nastal i bohatý kulturní rozvoj, který do jisté míry ovlivňuje i naši současnou kulturu (dovolím si připomenout jména jako Johannes Kepler, Tycho de Brahe, Mathioli, Václav Hájek z Libočan apod., případně překlad Bible do češtiny z jazyků originálních textů - Bibli Kralickou).
Tato léta prosperity jsou také v kontrastu s chladným pluviálem, který na sklonku vlády Václava IV odstartoval sociální neklid, vedoucí následně k husitským válkám, a přetrvával až do doby kralování Jiřího z Poděbrad, i následující katastrofální "Malou dobu ledovou", která spolu s událostmi třicetileté války vylidnila obrovské oblasti našeho státu a znamenala zánik řady vsí na našem území (zejména ve vyšších polohách), které již nikdy, alespoň do našich časů, nebyly obnoveny. Podle propočtů, protože plochy polí i počty osadníků jsou známy, by se na této výměře zemědělské půdy a s tehdy užívanými plodinami neuživily tyto vsi ani dnes. Určitý bonus přinesla až introdukce pohanky a tatarky (rdesnovité rostliny s krátkou vegetační dobou, tedy dávající úrodu i ve vyšších polohách) koncem třicetileté války a introdukce brambor v 18. století, které by úživnost dané plochy patrně dostatečně zvýšily.
Faktem je, že soudruzi klimatologové umístili jakýsi "referenční bod" do roku 1850, tedy do doby, kdy odeznívalo další ze série chladných období, následujících "Malou dobu ledovou". Kdyby se s tímto bodem posunuli o cca 175 let nazpět, měla by pořád ještě úsečka od "referenčního bodu" ke dnešním teplotám sestupný trend. Takže je také jasné, proč byl ten rok 1850 vybrán.
Pokud se tedy podíváme na klima z jiné než silně omezené perspektivy klimaalarmistů, nutně musíme konstatovat, že se s klimatem neděje nic mimořádného, co by nemělo obdobu v minulosti. A to ani v případě absolutních hodnot teploty, ani v případě trendů (tedy rychlosti oteplování). Současná rychlost oteplování je srovnatelná s oním oteplováním na konci druhé poloviny 16. století a zaostává za nástupem jiných teplých období, např. středověkého klimatického optima, kdy se zhruba uprostřed období nástupu vysokých teplot oteplovalo rychleji.
Pochopitelně, "za klima" bojuje akorát pár bruselských hysteriků, předstírajících svou důležitost a v některých dalších oblastech pár socanských šmejdů, kteří se "bojem za klima" derou k moci (a hlavně peněženkám normálních lidí). V USA "boj za klima" znamená ztrátu prosperity a už i vnitrofederační emigraci (např. z ekoblbnoucí Kalifornie do normálně fungujících států). Kvalitně vedené státy "za klima" nebojují a pokud se přidávají k nějakým výzvám či deklaracím, tak ve stylu "nikdo vám nemůže dát tolik, co já vám mohu slíbit". Zejména pokud na blbosti států vedených klimahysteriky vydělávají (třeba Čína).

Zásadní otázka

Zásadní otázkou tedy je, zda může nějaký ministerský výnos zrušit klimatickou krizi. Odpověď je vcelku jasná: Byť si tu a tam dělám legraci v tom smyslu, že by měl EUroparlament zrušit svým usnesením zákony termodynamiky (které odporným způsobem překážejí zavádění alternativní energetiky a podobných "pokrokových" vymožeností), je to opravdu jen legrace, akcentující pohled na nevzdělané bojovníky za Klima a Další Dobra.
Pokud by tedy klimatická krize reálně existovala, nebylo by možné ji zrušit ani ministerským výnosem, ba ani hlasováním některého z parlamentů (včetně toho bruselského).
Podstata problému je ovšem v tom, že se žádná katastrofa nekoná. Klima není v žádné krizi, jen se mění tak, jak se měnilo od momentu, kdy planeta Země dostala pevný povrch. A zcela jistě se bude měnit i nadále. I kdybychom současné oteplování "odstřelili" jadernou válkou, klima by se i nadále měnilo a kolísalo jak v důsledku různých nepravidelných odchylek, tak i v důsledku cyklických změn. Na tom by ani tak drastická událost nic nezměnila. A nezmění na tom nic ani "boj za klima", provozovaný (ve prospěch jejich kapes) řadou ochotných šejdířů. Stabilní klima snad mohou mít planety osaměle putující vesmírem (moderní astronomie připouští, že by jich mohlo být docela hodně), ale ani za to bych ruku do ohně raději nestrkal.

Takže klimatickou krizi, která by skutečně a objektivně existovala, by zcela jistě zastupující ministr životního prostředí zrušit nemohl. Nicméně může zrušit, či alespoň výrazně omezit, zcela fiktivní, virtuální klimatickou krizi ukončením financování jejího předstírání, což se, doufejme, stane co nejdříve.

PAU a Ivermektin, kuřáci

O jednom poslanci za křesťany, již zesnulém, koloval vtip, že nemůže mít AIDS, protože i HIV má svou hrdost.
V současné době jde něco takového, ale ne jako (zlý či alespoň škodolibý) vtip, ale jako empírie, o kuřáctví a covidu. Prý jsou silní kuřáci tak hnusní, že se jich i covid štítí, a proto tyto lidi mezi pacienty touto infekcí postiženými nenacházíme. Což je jev, pozorovatelný už na úrovni obvodních lékařů (tedy s klientelou ve stovkách pacientů).

Evidence based

Tyto informace pocházejí ze článku na Neviditelném Psovi  VĚDA: Nikotin versus covid-19, který odkazuje i na oficiální informace od WHO.
Faktem je, že uvedeného jevu si povšimli i řadoví obvodní lékaři, už proto, že normálně by člověk v případě kouření, atakujícího dýchací ústrojí, očekával, že bude zesilovat účinky patogenního faktoru (jak tomu u řady jiných škodlivin "pro plíce" je), ale tady je vidět pravý opak.
Japonci (opět viz výše zmíněný článek) se tímto problémem zabývali a prokázali, že za tímto fenoménem není nikotin, protože nulový efekt mají v tomto ohledu elektronické cigarety, neobsahující kouř a produkty suché destilace tabákových listů. Což je špatně, protože by nebyl problém nekuřáky chránit nikotinem z jiných zdrojů než jsou cigarety nebo dýmka. Špatně je to tím víc, že silně pravděpodobným "viníkem" tohoto efektu jsou polyaromatické uhlovodíky (PAU), které vznikají právě suchou destilací organických materiálů (i např. při grilování a jiných typech razantní tepelné úpravy masa). Problém je to proto, že tyto látky jsou součástí karcinogenů obsažených v tabákovém kouři (a přispívají i k nádorovému riziku spojenému s požíváním výše uvedených razantně tepelně opracovaných potravin).
Zcela jistě tedy ochranu proti covid neposkytují elektronické cigarety a patrně ani cigarety s "mírně nahřívaným" tabákem.
Mechanismus účinku PAU je snad ten, že se na povrchu buněk váží na ty samé struktury, na které se potřebuje připojit covid, aby mohl napadnout buňku.
V souvislosti s těmi PAU si pak dovoluji skeptickou poznámku, zda se na epidemii covidu do jisté míry nepodílel i hysterický boj zelených za čistotu ovzduší a proti pasívnímu kouření, protože já jako dítko bych byl pasívním kouřením patrně před covidem alespoň částečně chráněn tatínkovým kuřáctvím. PAU jsou také v uzených (ne nabarvených a nastříkaných syntetickým "uzeným" aroma) masných výrobcích a jako dítka školou povinná jsme se běžně nakuřovali i ohníčky, na podzim opékali v popelu ze shořelé bramborové natě brambory a covid by se nás patrně štítil naprosto stejně jako kuřáků. V (post?)nacistickém Německu bychom to už v době mého mládí dělat nemohli, tam protikouřová hysterie začala dříve než u nás. Nějaké PAU byly i v nedokonale spálených výfukových plynech před zavedením katalyzátorů. Je otázka, před kolika šílenými epidemiemi jsme byli touto "špínou" zachráněni.
Dneska o zdroje PAU nekuřák prakticky nezavadí, nyní zelení začínají podle všeho i hysterické tažení proti pálení dřeva v domácích kamnech, takže ovzduší, zejména na vesnicích, bude ještě více "virus friendly" než je nyní.

Další fakta

Nyní si dovolím odkaz na článek na Wikipedii o Ivermektinu , kde je strukturní vzorec této substance. Vidíme, že v molekule tohoto léku se vyskytují kondenzované cykly a heterocykly. Byť nejsou obohaceny dvojnými vazbami jako PAU (jejichž základem jsou kondenzovaná, tedy stranami na sebe namačkaná, benzenová jádra), dokážu si představit, že některé části molekuly Ivermektinu mohou v těle zaujmout velmi podobnou prostorovou strukturu a vázat se na stejná místa na cytoplasmatické membráně lidských buněk, na která se váží PAU a covid.
Dovedu si to představit tím spíše, že jsem léta pracoval v rámci výzkumu s mykotoxinem zearalenonem (vyskytujícím se např. v na poli zplesnivělém obilí), který nemá ve své molekule steroidní jádro, jen velikánský cyklus, nicméně ten se prostorově poskládá tak, že je schopen vazby na receptory pro steroidní hormony estrogenové řady a vyvolat estrogenizaci otráveného organismu. Dokonce existují z tohoto toxinu odvozené komerční preparáty, používané jako výkrmové hormony pro hovězí dobytek na maso, místo jinde používaných opravdových estrogenů, které se syntetizují z cholesterolu. Dovolím si v této souvislosti věnovat pietní vzpomínku filmu "Mladý muž a bílá velryba" podle stejnojmenného Páralova románu, v němž jde právě o izolaci cholesterolu z tuku, vyextrahovaného při odmašťování ovčí vlny před jejím zpracováním v textilkách, za účelem výroby syntetických steroidních hormonů.
Vždy jsem se také v souvislosti se svou prací divil, proč jsou sportovkyně "na maso" (tedy svaly, v podstatě "sportovec jako brojler") vykrmovány deriváty testosteronu a ne pro ně daleko šetrnějšími odvozeninami od ženských pohlavních hormonů estrogenové řady (nebo i toho zearalenonu), které by z nich nedělaly jakési "nevyvinuté chlapy".

Kdysi koloval vtip o tom, jak jedna sportovkyně silového sportu šla k lékaři s tím, že má chlupy na prsou. Ten se na ni díval, viděl, že směrem dolů, na břicho, ty chlupy přibývají, a tak se zeptal:
"Kam až vám ty chlupy jdou, paní?"
"Až k ptákovi," odpověděla mu sportovkyně.

Nicméně, abych se vrátil k těm PAU a Ivermektinu: Zcela jistě by stálo za výzkumné ověření, jak je to s receptory pro PAU a covid a Ivermektinem. Pokud by se prokázalo výše uvedené podezření (je třeba si uvědomit také to, že jak PAU tak Ivermektin nekolují po těle jako takové, ale vázané na nějaké bílkovinné nosiče - u řady látek tuto roli hraje sérový albumin, takže by se muselo simulovat i to), byl by to jasný mechanismus účinku, který by zavřel ústa všem popíračům účinnosti Ivermektinu, kteří tvrdí, že u něj žádný mechanismus účinku "nevidí", a proto tato látka žádný účinek nemá.

Je nutné znát mechanismus účinku?

Pochopitelně, to, co odmítači účinnosti Ivermektinu blekotají o "neznalosti mechanismu účinku", je nesmysl, protože u řady látek, které se běžně v medicíně používají, dlouho podstata jejich účinků známa nebyla, jen se empiricky vědělo, že fungují. A u některých látek, na nichž jsou založeny vcelku běžné léky, neznáme mechanismus jejich účinku dodnes, případně neznáme všechny mechanismy jejich účinku a pouze tušíme, že jsou i další než ty, o nichž víme, případně jsme si vědomi, že neznáme tyto účinky do všech detailů. Platí to i pro tak běžně a více než sto let užívanou látku, jako je kyselina acetyl-salicylová (Aspirin, Acylpyrin a součást vícero léků na horečku a bolesti).
A v případech některých léků se o jejich mechanismu účinku celá léta hlásaly naprosté nesmysly, aniž by to vadilo jejich užívání na bázi empirie. Mimochodem, i Pasteurovo očkování proti vzteklině bylo vyvinuto a zavedeno na ryze empirické bázi, protože virus vztekliny, proti němuž bylo zaměřeno, byl objeven až desítky let po zavedení tohoto očkování a na účinnosti tohoto zákroku to nic neměnilo.
Nicméně, obávám se převelice, že i v případě, pokud se prokáže vazba Ivermektinu na "covidové receptory" na buněčných površích, pořád to neodstraní onen hlavní důvod, proč se Ivermektin nepoužívá, resp. proč je bráněno v jeho používání. Tímto důvodem je fakt, že je generikum s prošlými patenty, na kterém se nedá vydělat majlant a přitom kazí kšefty s podstatně méně účinnými až zcela neúčinnými preparáty jak na poli prevence tak i na poli léčby, které jsou "patentní" a vydělávají svým producentům a distributorům mraky peněz bez ohledu na onu svou mizernou až žádnou účinnost.
Obávám se ovšem, že pokud nepropukne nějaká revoluce na způsob pádu Bastily s následným masakrováním "nepřátelských živlů" (v tomto případě farmaceutických koryfejů a jejich rodin), tak se bezcenných sraček nezbavíme. Faktem je, že pokud něco takového propukne, může nějaká obdoba francouzské revoluční "paní vdovy" políbit na krk i lidi nevinné, nebo málo vinné, jak tomu bylo i za té francouzské revoluce, za níž relativně slušní lidé doplatili za své členství v sociální skupině či vrstvě, která byla zkompromitována výskytem totálních a profláklých gaunerů. Takový Antoine-Laurent de Lavoisier by mohl vyklepat spiritistickým stolečkem zajímavé věci.
Rozhodně si něco takového nepřeji. Ideální by bylo posouzení viny i polehčujících okolností nezávislými soudy, a teprve poté nějaké represe. Faktem ovšem je i to, že oni stále více profláklí propagátoři neúčinných, leč velmi drahých (a tudíž pro jisté osoby silně výhodných a pro společnost pravý opak), metod boje proti covidu dost usilovně pracují na tom, aby skutečně došlo k takovému sociálnímu karambolu, který pak spolu s nimi odnese i spousta nevinných.

Takže jsme si ukázali, že stále více údajů diskredituje žvástání propagátorů pseudovakcinace i "léčby" neúčinnými sajrajty, a že navíc tyto údaje se skládají, jako dílky puzzle do stále jasnějších vzájemných souvislostí.

Jak je to tedy s tím oteplováním?

Dlužno konstatovat, že vzhledem k masívním podvodům "klimavědců" i na ně napojených aktivistů v podstatě, bohužel, nevíme, zda, a pokud ano, tak jak moc, se skutečně otepluje. Faktem také je, že klimaalarmisté sice neustále operují s jakousi "globální teplotou", ale v reálu nikdy nezveřejnili jasnou a závaznou metodiku jejího stanovení. A od toho se ostatně odvíjí celý "boj za klima".

Oteplování

Jak bylo zmíněno v perexu, celá "klimavěda" postrádá jasnou definici globální teploty ve smyslu "to a to se naměří, naměřené hodnoty se dosadí do toho a toho vzorce (či lépe výpočetního algoritmu) a výsledek je globální teplota".
Přitom je jasné, že bez exaktního stanovení globální teploty v roce R, měsíci M a dni D je naprosto nemyslitelné považovat to, co presentují klimatologové, za nějakou vědu.
A je mi líto, kterýkoli inženýr (případně další odborník), mající co do činění s nějakým zahříváním s definovanou teplotou, musí nutně na tento nedostatek přijít. Bez ohledu na to, zda vaří ve velkém kotli polívku (guláš a pod.), nebo taví rudu, nebo obsluhuje autokláv (třeba mikrobiologický), nebo třeba na transfúzní stanici rozmrazuje mraženou krev (a jistě by se našla spousta dalších profesí), ti všichni musí řešit problematiku měření, a to v daleko kompaktnějším a přehlednějším prostředí, než je povrch planety a atmosféra nad ním. Ostatně i lékaři musejí při měření teplot pacienta zohlednit místo a způsob jejího měření a dokonce i čas (byť po zákazu rtuťových teploměrů z EU se teplota měří daleko méně, protože za ně neexistuje adekvátní náhrada). A ti všichni si přinejmenším musejí být vědomi technických obtíží takovéhoto měření, i toho, že malá změna metodiky měření může vyvolat velkou změnu naměřených hodnot.
Je jistě jasné, a není to žádná "konspirace", že hochštaplerům se pracuje nejlépe v situaci, kdy nad jejich prací není žádný dohled a zejména žádná kontrola. A klimatologové si o takovéto přirovnání, bohužel, přímo říkají.
Nicméně, pokud se tedy otepluje, je jasné, že to nějakou příčinu mít musí. Jde tedy o to se podívat, jaké příčiny jsou pravděpodobně ve hře.

Přírodní příčiny

Je mi líto, hlavní ryze přírodní příčinou jsou změny sluneční aktivity. Ty jsou známy a popsány, od jedenáctiletého slunečního cyklu až po asi nejdelší známý, který má mít periodu kolem 800 let.
Pochopitelně, cyklické změny aktivity Slunce, které byly nedávno nepřímo leč silně potvrzeny dlouhodobým sledováním hvězd podobných Slunci, na nichž byly cyklické změny aktivity nalezeny také (a jistě je nesmysl, aby Slunce bylo mezi hvězdami své kategorie nějakou výjimkou).
Zcela čerstvě proskočila informace, že cyklické změny jasu červeného obra Betelgeuse (v souhvězdí Orion) souvisejí s jeho dosud neznámým průvodcem a putováním tohoto průvodce mezi "příhvězdím" a "odhvězdím".
Změny aktivity Slunce jsou detekovatelné pomocí výskytu "slunečních" a "galaktických" radioizotopů v jednotlivých (datovatelných) vrstvách a odečteme z nich i předcházející teplá a chladná období. Neexistuje jediný rozumný důvod, proč by současné oteplování muselo být výjimkou. Sice soudruzi klimatologové blekotají, že "rychlost současného oteplení je bezprecedentní", nicméně jak růst teplot ke středověkému klimatickému optimu, tak i nárůst teplot v průběhu 16. století byly ještě rychlejší, než co ukazují klimatology zbastlené grafy pro současnost. Wikipedie dokonce pro vzestup teplot po starším Dryas uvádí rychlost kolem 6 stupňů za méně než rok.
Každému, kdo absolvoval fyziku a matematiku na úrovni školství z dob mého mládí, musí být jasné, že cykly o rozličné délce se budou sčítat (pochopitelně, včetně záporných hodnot dolních výkyvů), a že výsledkem mohou být občasné velké posuny teplot nahoru nebo dolů podle toho, jak se cykly v určitém období sejdou. Z čehož potom mohou vyplynout "katastrofální" klimatická optima, případně naopak skutečně katastrofální velká ochlazení.
Je jasné, že změny sluneční aktivity jsou klimahochštaplery zuřivě popírány (často je popírán i 11 letý cyklus), protože se absolutně nehodí do krámu. Ještě před nějakými  dvěma stovkami let by se asi našlo dost lidí, ochotných platit za nějaké modlení ohledně sluneční aktivity, ale v současné době a ve vyspělých zemích vládne na tomto poli docela skepse, a to i u praktikujících věřících. A věřící v zemích 3. světa, kteří by se asi nějací našli, nejsou zase tak při penězích, aby z nich reálně vydyndatelné prostředky byly dostatečně vysoké.
Do určité míry může klima ovlivnit i rozpadové teplo radioaktivních izotopů ze zemské kůry. Pokud se na povrch dostává difúzně, může klima ohřívat. Pokud jsou jeho výsledkem sopečné výbuchy, může převážit spíše ochlazování (popílek, oxidy síry a další ochlazující faktory v atmosféře).

Kombinované příčiny

Do této kategorie je nutno zařadit změny (snížení) albeda zemského povrchu a atmosféry.
Možná si čtenáři všimli, že jsou dny, kdy stopy za vysoko letícími letadly persistují na obloze po desítky minut, či celé hodiny. Stává se, že letadlo už je dávno za obzorem a jeho kondenzační pruhy pořád existují, resp. se jen zvolna roztahují. A jsou dny, kdy kondenzační pruhy mizí za řádově desítkami až stovkami délek letícího letadla.
Pochopitelně, nesouvisí to se žádnými "chemtrails" v duchu příslušných konspiračních teorií. Souvisí to se stavem atmosféry ve výšce, v níž tato letadla létají. Tento stav může vyvolat velice rychlé odpaření vodních kapek či ledových krystalků, z nichž je tvořena ona stopa za letadlem. Nebo naopak dojde k tomu, že tyto stopy jsou dlouhodobě persistentní, protože k odpařování nedojde, resp. je jen velmi pozvolné. Případně dokonce mohou mikročástečky ve zplodinách hoření v motoru vytvářet kondenzační jádra a dát vznik krystalkům vody i z okolní atmosféry, tedy vyvolat oblačnost i z další vody, nejen té, která odešla z letadla spolu s dalšími spalinami.
Faktem ovšem je, že v tom prvním případě se voda, vychrlená z výfuků či trysek letícího letadla, změní ve vodní páru, která představuje plyn výrazně skleníkovější než onen "obávaný" oxid uhličitý. V případě druhém se vodní kapénky či krystalky ledu stávají něčím, co odráží sluneční paprsky zpět do vesmíru, takže jim znemožňuje ohříváním zemského povrchu vytvořit onen  obávaný skleníkový efekt.
Z uvedeného ovšem plyne, že boj "zelených" proti letecké dopravě je bojem proti kondenzačním pruhům, a tedy bojem za nižší odrazivost atmosféry Země pro sluneční záření, tedy za vyšší ohřívání Země skleníkovým efektem. Jak je to u ekologů více-méně normou.
Druhou věcí je, že i přirozená vlhkost atmosféry se může měnit v jakýsi "opar", odrážející část slunečního záření do vesmíru, nebo naopak ve vodní páru, tedy plyn daleko silněji skleníkový než oxid uhličitý.
Přitom to, co se skutečně stane, je natolik málo predikabilní (protože už malé změny tlaku a teploty vytvoří "přeskok" na opačnou stranu), že se ani nedivím nechuti soudruhů klimatologů se pouštět do nějakého zásadnějšího výzkumu na tomto poli.
Na druhé straně jsou ovšem uvedené procesy pro klima natolik zásadní, že jejich malé změny výrazně převyšují vliv oxidu uhličitého.
Pokud se týká zemského povrchu, pak jistě změna rozsahu zalednění ovlivní jeho albedo. Nicméně člověk do toho zasahuje také, a to různými náhradami přirozeného povrchu povrchy umělými, s nižší odrazivostí (albedem). Obrovský průšvih na tomto poli jsou fotovoltaické elektrárny, jejichž panely jsou černé, tedy s albedem velmi nízkým, a dokáží se proto zahřívat slunečním zářením. Tento průšvih je akcentován ještě tím, že se FV panely dokáží zahřívat i infračerveným zářením z noční oblohy, takže i v noci, nejen za slunečného dne, je teplota vzduchu nad panely FV elektrárny vyšší než teplota vzduchu nad okolním terénem. Lze to pozorovat hlavně za bezvětří, kdy teplý vzduch není větrem odstraňován. Takže brát FV panely za jakousi "spásu" před klimatickou změnou, je dosti pošetilé.
Budu hodně ošklivý: Natření většiny střech (kde budova není např. historická památka) na bílo, nebo stříbřenkou, by patrně mělo na klima větší vliv než vše, co "bojovníci za klima" dělají. Ale je jasné, že by to nestálo miliardy ročně, s nedaly se z toho vyvádět milionové "drobečky" coby odměny za "nenahraditelnou práci" těchto bojovníků.

Antropogenní faktory.

V této oblasti je toho více, takže jsem si ji dovolil rozdělit na více dílčích kapitol.

1. Odsiřování

Je známo, že oxidy síry působí "antiskleníkově" (byť poněkud jiným mechanismem, než že by byly antagonisty skleníkového efektu, podrobnosti se dají najít na Wikipedii). Faktem je, že v průběhu průmyslové revoluce se v řadě zemí pálilo uhlí s vysokým obsahem síry, a takovéto uhlí se běžně používalo i v lodní dopravě (pak se přešlo na mazut a opět do lodí šly druhy s vysokým obsahem síry). Později, v souvislostí se smogovými situacemi, bylo toto uhlí vytlačeno mimo spalování ve městech. Posléze nastalo odsiřování, tedy technologie, měnící oxidy síry na síran vápenatý (tedy v podstatě sádru), která se ovšem potýkala s vysokou nadprodukcí této komodity.
Nakonec došlo, na základě řevu "zelených", i k zákazu používání nafty (mazutu) s vysokým obsahem síry v lodní dopravě.
Lze vyslovit předpoklad, že právě "zamořování" atmosféry oxidy síry vedlo k tomu, že se neprojevilo přirozené oteplování, které se chystalo už někdy od poloviny 19. století, ale chlazení atmosféry oxidy síry je blokovalo.
Dalším problémem je, že síra je biogenní prvek a přitom se moc nevyskytuje ani v mořské vodě, ani ve většině vod sladkých. "Pohnojení" vody sírou znamená zvýšení růstu planktonu, který (mj.) do sebe váže oxid uhličitý, jak z vody tak i ze vzduchu.
Omezení spalování paliv se sírou (vč. odlučování oxidů síry), a zejména zákaz lodních paliv s vyšším obsahem síry, vedlo k limitování růstu planktonu, hlavně v mořích, a k omezení odběru oxidu uhličitého z vody a vzduchu ke tvorbě biomasy. Velice se obávám, že tento zákrok mohl mít na hladinu oxidu uhličitého v atmosféře vyšší vliv než antropogenní emise tohoto plynu.

2. Vypouštění skleníkových plynů v rámci "dekarbonizace"

Přestože údajně "dekarbonizujeme" kvůli snížení skleníkového efektu, řada opatření tento efekt naopak zvyšuje. EU vynucovaný přechod z uhlí na zemní plyn vede k emisím metanu (těžba, doprava, spotřeba), které přebíjejí onu nižší produkci oxidu uhličitého na kJ ze spáleného plynu oproti spálenému uhlí. Faktem také je, že svoje k tomu udělá ještě přechod z plynovodu na vožení zemního plynu po moři (ve zkapalněném stavu). Jednak samo zkapalňování je žrout energie, jednak kapalný plyn se na lodích udržuje vařením (které ho ochlazuje) a "páry", tj. plynný metan, unikají ven.
Je také  nutno počítat s tím, že ekology forsírované elektromobily v řadě ekonomik vyprodukují víc oxidu uhličitého než automobily. Prostě proto, že celý řetězec přeměn energie z chemické ve fosilu na mechanickou, pohánějící kola, je o mnoho článků delší než u auta, které palivo spaluje uvnitř válce motoru. U nás čerstvě vyrobený elektromobil (jde hlavně o baterii) má +- paritu s autem na benzín a je o něco větším producentem oxidu uhličitého než auto na naftu. Ovšem, po pár měsících provozu, vzhledem k poklesu účinnosti baterie, začne zaostávat i za autem na benzín (svého času jsem to zde presentoval). V řadě zemí EU jsou na tom ještě hůře než my se 40% (+-) podílem elektřiny z uhlí.
Při zmíněném počítání jsem nezohlednil dvě věci: Jednak, že elektromobily se nabíjejí většinou přes noc, kdy je podíl elektřiny z uhlí vyšší (ze "záhadných" důvodů nejede fotovoltaika a v našich končinách zpravidla v noci utichá i vítr), jednak, že elektromobil vozí balastní váhu baterie, která je výrazně (řádově) těžší než plná nádrž, a té navíc během jízdy hmotnost ubývá, zatímco hmotnost baterie se vybíjením prakticky nemění. Nicméně obě tato zanedbání dále zvyšují emise oxidu uhličitého elektromobilu oproti autu a ponechal jsem je jako určitou "bezpečnostní rezervu" z toho důvodu, že účinnosti přechodů energie z uhlí na energii pohybu kol jsou v některých případech udávány jako rozmezí od - do, a já bral střední hodnoty.
S "ekologickou" energetikou souvisejí, bohužel, i další plyny, z nichž patrně nejdůležitější je fluorid sírový (SF6), který se používá jako náplň prostoru alternátorů. Používá se i v klasické energetice, nicméně na vyrobenou kWh je ho nepatrné množství v porovnání s krcálky typu větrníků. Právě až záplava větrníků (a velkých fotovoltaik, kde se užívá také) způsobila, že se tento plyn, více než dvacettisíckrát skleníkovější než oxid uhličitý, stal problémem, protože může měřitelným a citelným způsobem zasáhnout do teploty planety. Asi nejproblematičtější je skutečnost, že tento plyn má persistovat v atmosféře "tisíce let" (přesné číslo není známo a není ani znám mechanismus, jakým by se příroda tohoto plynu dokázala zbavit). Lze se obávat toho, že tento "ekologický" plyn bude ohřívat klima ještě za desítky tisíc let.
S "alternativní" energetikou jen okrajově souvisí freony (mohly by být v náplních některých tepelných čerpadel, opět cosi "eko"), nicméně těch se příroda zbavit dovede, byť za cenu spotřeby ozónu ve vysokých vrstvách atmosféry.

3. Boj proti eutrofizaci vod, likvidace lesů

Je vcelku jasné, že ekologové bojují proti eutrofizaci vod. Na druhé straně je jasné, že při eutrofizaci běží fotosyntéza vodních řas a sinic, vychytávající ze vzduchu i vody oxid uhličitý (jak bylo zmíněno výše). Jistěže se část těchto organismů zase rozloží, nebo poslouží jako počátek potravního řetězce, nicméně část jich padne na dno, a část takto spadlé biomasy se může na dně (i s uhlíkem) fixovat po léta, v oceánu až po staletí či tisíciletí.
Jinými slovy, eutrofizace do jisté míry odčerpává oxid uhličitý z atmosféry, takže ekologové, jak je ostatně u nich normou, bojují proti odstraňování tohoto plynu z atmosféry planktonem, tedy za zvyšování skleníkového efektu.
"Alternativní" energetika, založená na pálení "ekologického" dřeva, nebo výrobků typu pelet, je spojena s klučením lesů a pralesů, zejména v zemích 3. světa. Teoreticky by jistě mohl na místě vyklučeného lesa vyrůst nový, který by do své biomasy zavzal "právě to množství" oxidu uhličitého, které vzniklo spálením onoho dřeva.
Problém je, že jednak to ne zcela platí u tropických pralesů, které regenerují daleko pomaleji než lesy mírného pásu, jednak mladý les či prales bude vychytávat daleko méně oxidu uhličitého než les vzrostlý, ale ještě rostoucí. Takže deficit odebírání oxidu uhličitého lesy, které byly "ekologicky" spáleny, může trvat desítky let, v některých biotopech i přes stovku.
Jediný jev, který na tomto poli působí proti koncentraci oxidu uhličitého v ovzduší je zazeleňování pouští. Čistě na koncentraci oxidu uhličitého v ovzduší závisí to, že rostlině stačí na kratší dobu otevírat póry k pokrytí své potřeby tohoto plynu pro fotosyntézu, a tím ztratí méně vody, jejíž pára těmito póry naopak utíká. To znamená, že vydrží menší přísun vody než při nižší koncentraci oxidu uhličitého v atmosféře.
K výše uvedenému se připojuje ještě zvyšování srážek v důsledku teplejšího klimatu (větší odpar vody, hlavně z oceánu, vyšší koncentrace ve vzduchu, více vody může "vypršet"). Faktem ovšem je, že v některých zemích třetího světa je postup rostlin do pouště eliminován zvyšováním a rozšiřováním pastvy.

4. Boj proti světelnému smogu

Faktem je, že i "ekologický" boj proti světelnému smogu je v reálu bojem za oteplování. Jde totiž o to, že naprostá většina světel ozařuje nějaké plochy ve svém okolí, a část tohoto světla se promění na tepelnou energii, zahřívající toto okolí. Jen ta světelná energie, která, ať už přímo ze svítidla nebo z osvícených ploch, "uletí" do vesmíru, se nepřemění v teplo. Tj. některé formy boje proti světelnému smogu paradoxně mohou (sice nepatrně, ale přece) přispívat k ohřívání planety.

5. Emise oxidu uhličitého

No dobře, nějaký nepatrný vliv antropogenní složka tohoto plynu mít bude, ale je nutno zcela realisticky počítat s tím, že prakticky veškerý nárůst koncentrace tohoto plynu v atmosféře má spíš přírodní, tedy neantropogenní, charakter.

Chyby, podvody apod.

Je třeba si uvědomit, že veškeré měření na tak složitém a komplexním systému, jako je povrch a ovzduší planety (vč. světového oceánu) nutně musí být zatíženo nejrůznějšími chybovými faktory. Jistě se to netýká pouze teplot, ale prakticky veškerých dalších parametrů měřeného objektu.
Dalším problémem je skutečnost, že měření probíhá velice často na různých místech různými metodami (zcela jistě na oceánu nemůžeme postavit meteostanice). V některých partiích moří lze patrně použít měření z lodí, někde jsou i trvale zakotvené majákové lodi (hlavně v blízkosti nebezpečných mělčin, kde ale není žádný ostrůvek, na který by se dal umístit opravdový maják), nicméně existují obrovské plochy oceánu (ale i zemského povrchu), kam člověk nezabloudí a data z nich pozemními měřeními získat nelze. Problém, pochopitelně, spočívá v tom, že existují různé (a odlišné výstupy dávající) metody odhadu teplot na těchto neměřených místech.
Další možností jsou družicová měření, která také nejsou naprosto objektivní, protože i u nich existují zdroje chyb. Pamatuji, jak ve druhé polovině 90. let nastal "šílený skok" teplot měřených družicemi (nahoru), protože došlo k výměně generací družic, a ta nová měla čidla poněkud jinak konstruovaná a hlavně nezestárlá. "Nikoho nenapadlo" (nebo to byl záměr) to, co by muselo napadnout každou laborantku hodnou tohoto označení, tj. nějakou dobu měřit teploty paralelně oběma generacemi družic a zkonstruovat nějaký převodní vzorec jedněch teplot na druhé.  Kdepak, "katastrofálně se oteplilo".
Touto zkratkou jsme se tedy dostali k tomu nejdůležitějšímu: tedy k ryze a úmyslně podvodným aktivitám, které mají vyvěštit šílenou katastrofu, "klimatickou nouzi" a podobné nesmysly, jaké mají zdůvodnit naprosto nehorázné (a v mnoha případech zcela nesmyslné) výdaje  "za klima", které jen luxují kapsy občanů a ulehčují veřejným penězům, aby se za ně v naprosté většině případů financovaly jen bezcenné nesmysly, jaké by nepomohly klimatu ani tehdy, pokud by ona legenda o "klimatické nouzi" byla pravdou a ne čirou smyšlenkou.
Již známá "Mannova hokejka" (pro nepamětníky - měření letokruhů a snad i nějakých jezerních usazenin), byla podvod. Když z autorů (protože jejich výzkum byl financován z veřejných prostředků) vysoudili metodiku a data, tak se zjistilo, že jimi vyvinutá a použitá metoda udělá "hokejku" i z výstupu generátoru náhodných čísel.
Faktem je, že když se vybíraly meteorologické stanice, reprezentující pro IPCC Českou republiku, tak bylo kritizováno, že byly vybrány jediné dvě stanice na našem území, které měly v posledních letech vzestupný trend teplot, přestože nejvíce bylo stanic s více-méně stabilními teplotami a bylo i několik stanic, které v posledních letech před onou dobou zaznamenávaly pokles naměřených teplot. Již tehdy byli naši klimatologové, a obávám se, že právem, obviňováni z podvodů a manipulací.
Podvodem je i studie MIT, popírající vliv tepelných ostrovů na pozemní měření teplot. Je sice zahalena do blyštivého matematického hávu, ale (naštěstí musela být zveřejněna i surová data) jí zpracovávaná data v podstatě vliv tepelného ostrova nejsou s to zachytit, takže je jasné, proč nic nenašli.
Nedávno, proskočilo to i našimi sdělovacími prostředky, měli ve Velké Británii skandál, když nějací šťourové (asi "Putinovi agenti") zjistili, že narůstající teploty, dokazující "katastrofální globální oteplování" jsou vykazovány i ze stanic, které jsou léta (či desetiletí) mimo provoz, a některé z nich jsou dokonce fyzicky zlikvidované, takže v nich není možné ani nějaké "neoficiální" měření.
Pochopitelně, klimatologové byli opakovaně vyzýváni k tomu, aby předložili důkaz antropogenního oteplování klimatu. Já občas v diskusi s nimi parafrázoval anekdotu ze začátku 70. let, Tehdy se hystericky slavilo sto let od narození (1970) a krátce poté se připomínalo 50. výročí úmrtí (1974) V. I. Lenina. Koloval tehdy vtip, že se někteří lidé bojí odklopit dekl od WC nebo otevřít krabičku sardinek, aby na ně nevybafl Lenin. Takže moderní parafráze tohoto vtipu je, že pokud by důkaz o antropogennosti současného oteplování existoval, měli bychom strach dělat to samé (a podobné věci), aby na nás místo Lenina nevybafl tento důkaz.
Asi poslední akcí klimaalarmistů na tomto poli je teorie, že "onen důkaz existuje, ale je tak šíleně složitý, že mu je schopen porozumět pouze absolvent studia klimatologie". Na to já s radostí cituji pana Nielse Bohra, že "pokud nejste schopen vysvětlit svůj problém i naprostému laikovi, znamená to jen, že jste svůj problém nedostatečně pochopil". Pochopitelně, říkal to adeptům jaderné fyziky, ale ta je pro laika nesrozumitelná asi stejně jako údajně ono klima.
Možná ještě jeden moment na závěr tohoto povídání. Pokud by "pánbu dopustil a motyka spustila", tj. ukázalo by se někdy v budoucnu, že antropogenní globální oteplování je realita, pak, je mi velice líto, ale vina na případném zanedbání bude stejně z větší části ležet na klimatolozích. Protože kdyby se "bojem za klima" tak nehorázně nepřecpávali na úkor normálních lidí, nevyvolali by dojem, že celé je to jen a jen podvod za účelem onoho nehorázného přecpávání se.

Antropogenní globální oteplování je s vysokou pravděpodobností (tak vysokou, že opačnou alternativu má cenu zcela pominout) jen fikce, šířená lidmi, kteří jsou na ní ekonomicky a politicky zainteresovaní. Tyto lidi je třeba odstavit od moci a financí, aby přestali překážet našim životům a přestali ohrožovat životní perspektivy našich potomků. Ty nyní klimatologové a na ně napojení politici ženou do totální bídy, srovnatelné s těmi nejchudšími rozvojovými zeměmi.

Zohledňuje IPCC ve svých modelech vodu?

Když se podíváme na desinformační weby typu "Fakta o klimatu", tak se v kapitole o skleníkových plynech dočteme jen o oxidu uhličitém, ostatní (včetně antropogenních) jsou ignorovány. Když je IPCC vyčítáno, že nepracuje se skleníkovým efektem vody, dostane se odpověď, "že vodní pára je pochopitelně skleníkový plyn," + nějaké citáty z Wikipedie. Jak to tedy s tou vodou je?

Co nám napíše pan Google

"Vodní pára je silným skleníkovým plynem, ale není to plyn, který člověk přímo přidává do atmosféry, a proto není jedním z faktorů změny klimatu, kterými se zabývá Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC), a proto není zahrnuta do seznamu skleníkových plynů IPCC."
Pochopitelně, jakýkoli model, jakými se IPCC ohání, nemůže při ignorování vodní páry fungovat.
To je zásadní problém a, pochopitelně, to, že není jedním z faktorů změny klimatu, jak to tvrdí IPCC, je bezcenný nesmysl. Minimálně do doby, kdy jakékoli antropogenní nebo jiné ovlivnění obsahu vodní páry v ovzduší bude vědeckými metodami vyloučeno.

Jaká je realita?

Voda má běžně ve vzduchu tři možná skupenství: plynné, kapalné a tuhé. Plynným skupenstvím vody je vodní pára, tedy faktor, odpovídající za nejvyšší podíl skleníkového efektu ze sumy všech atmosférických plynů, které tento efekt vyvolávají. Kapalným skupenstvím jsou vodní kapénky, většinou mikroskopické velikosti, které mohou na základě Stokesova zákona dlouhodobě persistovat jako vznášející se ve vzduchu. Pevným skupenstvím jsou krystalky ledu, pro něž platí zhruba totéž, co pro vodní kapénky.
Problém je, že jak vodní kapénky tak krystalky ledu jsou do značné míry "antiskleníkové", tj. ony "skleník vytvářející" vlnové délky slunečního záření se od nich odrážejí z většího nebo menšího procenta zpět do vesmíru. Rozdíl je akcentován ještě tím, že intenzita tohoto jevu je u kapek závislá na jejich velikosti a v případě krystalků ledu i na tvaru.
Na druhé straně mohou oblaka zahřívat zemský povrch tím, že z něj vyzařované teplo odrážejí zpět. Proto jsou také v zimě nejvíc mrazivé noci při jasné obloze.
Důležité je, že tlak a teplota atmosféry v kritických výškách jsou blízké parametrům, vyvolávajícím přechod vody z jednoho skupenství do druhého, a to natolik, že tyto přechody nelze spolehlivě předpovídat.
Patrně všichni čtenáři si povšimli, že kondenzační pruhy za letadly, které jsou tvořeny kapénkami nebo krystalky vody, některé dny rychle mizí, tj., že voda, původně vysrážená do kapének či krystalků ledu, rychle přechází do plynného skupenství, zatímco jindy přetrvávají velice dlouho, jen se difúzí pomalu roztahují a často jsou viditelné ještě poté, co jejich původce dávno zmizel za horizontem. Právě tento jev (a nejen pro výšky, v nichž létají letadla) bychom museli spolehlivě předpovídat, abychom se s tou vodní párou či nepárou někam dostali.

Měření

Pamatujeme z rozhlasu hlášení o výškách, teplotách a rosných bodech, které měří meteorologové pomocí balónových sond. Bývala součástí předpovědí počasí a dělali si z toho legraci Cimrmani. Faktem je, že tato měření jsou značně řídká a nereprezentativní (probíhají jen na menší části zemského povrchu a ještě nestejnoměrně). Naprosto neumožňují nějakou abstrakci, která by je zevšeobecnila.
Přitom právě údaje z těchto měření by mohly vést k predikování výše zmíněných přeměn skupenství vody, a tedy toho, zda voda bude mít v daném období skleníkový nebo "antiskleníkový" efekt.
Jistě si dokážu představit technickou i ekonomickou náročnost získání dat, která by umožnila s rozumnou mírou pravděpodobnosti pro sloupec atmosféry nad kterýmkoli místem na Zemi předpovědět poměr skleníkové vodní páry a "antiskleníkových"  kapének a krystalků vody. Předpovědět velikost těch kapének a u krystalků též i tvar by bylo ještě náročnější.
Je tedy jasné, že se do tohoto měření nikdo nepouští, ani IPCC. Ty stávající balónové sondy bych si dovolil přirovnat k tomu, že by něco mezi tisícem a desetitisíci občanům ČR (přičemž by nebyla zaručena reprezentativnost jejich výběru) byla změřena tělesná teplota a z výsledku se věštilo, zda v ČR probíhá nebo neprobíhá chřipková epidemie.
Ovšem pokud takováto měření a na nich postavené modely chování vody v atmosféře nebudeme mít, je celé věštění vlivů na skleníkový efekt rovnocenné věštění z kříšťálové koule nebo z kávové sedliny.
Voda tedy na skleníkový efekt vliv má. I malé změny v procentech skupenství vody v atmosféře se mohou velmi výrazně promítnout do velikosti skleníkového efektu. A je naprosto jasné, že abychom odlišili změny skleníkového efektu daného vodou od jiných, třeba toho oxidu uhličitého, museli bychom sledovat tuto vodu přinejmenším jako matoucí faktor (jak se to běžně dělá ve výzkumech, prováděných v rámci exaktních věd, např. technických nebo biomedicínských oborů). Pokud se nic takového nedělá, svědčí to jednoznačně o pavědeckosti přístupu k problému, což jistě u klimaalarmistického IPCC není nic překvapujícího.

Interpretace

Důležité je i to, že jistě i změny poměrů mezi jednotlivými skupenstvími vody v atmosféře mohou být antropogenní. Pokud se ovšem zaměříme pouze na, podle řady studií naprosto neškodný, oxid uhličitý, můžeme dojít k naprosto nesprávným závěrům.
Je totiž docela dobře možné, že na zvyšování podílu páry ve vodě, obsažené v atmosféře, nějaké lidské aktivity vliv mají, ale pokud se tato možnost naprosto ignoruje, tak se z vědeckého výzkumu skleníkového jevu stává bezcenný blábol.
Důležité také je, a IPCC se tím rovněž nezabývá, že oxid uhličitý se ve vodě rozpouští jednak fyzikálně, jednak s vodou reaguje na kyselinu uhličitou, která by měla snižovat teplotu, při níž se voda mění v krystalek ledu a naopak zvyšovat teplotu, při níž se přemění na páru. Přičemž přinejmenším to druhé by mohlo vést k paradoxnímu snížení skleníkového efektu oxidem uhličitým v důsledku snížení zastoupení vody v plynném skupenství v atmosféře. Nicméně i fyzikálně rozpuštěný oxid uhličitý by měl mít stejný efekt.
Přitom výše uvedené by se dalo alespoň modelovat ve speciálních komorách, jaké v reálu existují.
A když jsme u toho, patrně hodně ze čtenářů bude znát pojem Wilsonova mlžná komora a spojí si ho s výzkumem elementárních částic. Asi menší procento bude znát, že v této komoře je velmi nízký tlak vzduchu a vodní pára ve stavu, kdy na základě nějakého podnětu může kondenzovat. Tímto podnětem může být průlet nějaké elementární částice, která za sebou zanechá stopu z vodních kapének. Tu lze vyfotografovat, a to i stereo nebo z více směrů. Lze také, pomocí magnetů či elektrostatického pole, zjišťovat, zda se jedná o částici na tyto faktory reagující či nikoli. Důležité ovšem je, že ve vysokých vrstvách atmosféry jsou poměry velmi podobné této komoře, takže alespoň někteří výzkumníci zastávají hypotézu, že i sluneční vítr (jehož kolísání připouštějí i klimaalarmisté) může v různých obdobích různě přeměňovat vodní páru na vodní kapénky, a tím ovlivňovat skleníkový efekt.
Je pochopitelné, že ignorování výše uvedených faktů nutně povede celý výzkum skleníkového efektu na scestí od vědy k pavědě.

Hlavní příčina

Je jasné a potvrzené na sobě nezávislými studiemi, že hlavní příčinou nynějšího oteplování je současné zvyšování aktivity Slunce, která je v současnosti nejvyšší za posledních tisíc let, nicméně existují odhady o dosažení či překročení maxima této aktivity za více tisíců let - podle některých odborníků byla dosažena úroveň, při níž Slunce ukončilo před cca dvanácti tisíci lety poslední dobu ledovou a nastolilo podmínky pro vznik lidské civilizace.
Nedávno jsem zde citoval alespoň dvě základní studie, které zjistily takové zvýšení sluneční aktivity, že pro ostatní příčiny změn klimatu už mnoho prostoru nezbývá a jedna z nich dokonce prokázala snížení odrazivosti zemské atmosféry i povrchu Země, vykrývající prakticky vše, co ještě vedle sluneční aktivity zbývá k vysvětlení.
Je také docela možné, že zvýšené sluneční záření povede ke zvyšování podílu páry v atmosférické vodě, a tím bude vliv této aktivity na klima dále zesilován. S tím ovšem zásahy proti emisím CO2 naprosto nic nenadělají, musely by být použity naprosto jiné prostředky. Dokážu si představit např. likvidaci černých fotovoltaických panelů, planetu patrně ohřívajících, a pokrytí všech ploch, kde je to alespoň trochu rozumné, bílou barvou nebo Al fólií.
Ignorování moderních studií o příčinách změny klimatu opět pranýřuje IPCC jako tlupu pavědců a setrvávání na této pavědě diskredituje i vedení EU.

Zavržení sledování vodní páry a jiných skupenství vody v atmosféře je tedy hrubým metodickým přešlapem IPCC a dalších "klimavědců" a zcela diskvalifikuje jakákoli jejich proroctví na poli předpovědí klimatu.

Omyly pana Vodvářky

VIP bloger iDnesu, pan Tomáš Vodvářka, zveřejnil své postoje k předvolebnímu letáku SPD a spolupracujících stran.
https://blog.idnes.cz/vodvarka/na-vlastni-oci-letak-spd.Bg25040674
 Vzhledem k profilování fanoušků iDnes sklidil spíše pozitivní reakce. Protože jsem jiného názoru, dovoluji si jeho post probrat step by step v pořadí témat, jaké má uvedeno autor.

Kandidáti jiných stran než SPD na kandidátce

Možnost kandidovat na kandidátce nějaké strany pro nečleny této strany, a dokonce i pro členy nějaké jiné strany, prostě náš právní řád připouští. A pokud nebude narychlo účelově změněna příslušná legislativa, jak se už párkrát stalo, nejedná se o nic vybočujícího z mezí platných zákonů. Navíc je takové předvolební spojení stran a hnutí pro voliče daleko čitelnější než když se po volbách dělají koalice typu olej a voda a jejich deklarované programy se chaoticky a nepředvídatelně kastrují. Druhou věcí je, že v některých případech lze vyslovit přinejmenším silné podezření, že se s eliminací některých bodů předvolebních slibů počítalo předem, a že ten program byl jen cílený podvod, zaměřený na voliče.

Bytová drahota a návrh paní Šichtařové

Pan Vodvářka plácá nesmysly o tom, že by SPD "nějak slevnila byty státním zásahem do cen". Opak je ovšem pravda.
Tržní ekonomika, jíž je paní Šichtařová stoupencem, jasně dává do souvislosti vzácnost zboží a služeb s jejich cenou, přičemž mezi dostupností a cenou je zhruba nepřímá úměra (ne vždy lineární). Byty jsou u nás vzácné a drahé, protože postavit bytový dům s respektováním naprosto nesmyslných předpisů EU je velmi obtížné a šíleně drahé. Dalším lapsusem je skutečnost, že nějaký pochybný aktivista třeba z Chebu může léta blokovat stavbu čehokoli třeba ve Zlíně. Legislativu je třeba od těchto faktorů vyčistit, potom opravdu nastane stavební boom a cena bydlení i nemovitostí půjde dolů. Čistě tržními mechanismy.
A, pochopitelně, EU stále prosazuje mnohokrát vyvrácenou desinformaci o "globálním oteplování, způsobeném antropogenním oxidem uhličitým", a nařizuje "bezemisní" budovy, v nichž jako "bonus" ke značnému zvýšení ceny ještě získáváme výrazné zvýšení rizika kdejaké respirační infekce, od chřipky až po tuberkulózu. Toto je třeba odmítnout, i za cenu odchodu z EU.
Teorie o antropogenním oxidu uhličitém a jeho zásadním vlivu na klima byla vyvrácena misí CERES, o níž česky na Neviditelném Psovi referovali Jan Pokorný, Josef Seják a Milan Šálek.
Mise CERES se perfektně doplňuje se stanovením změn sluneční činnosti v závislosti na čase (na základě proxydat), popsaných v článku "Milankovičovy cykly v klimatu na Zemi" na populárně naučném webu osel.cz.
Dovoluji si doporučit v tomto článku zejména obrázek 3. Upozorňuji, že na něm nejsou teploty, ale sluneční aktivita (na teplotách středověkého klimatického optima ještě nejsme) a právě ono závěrečné zvýšení sluneční aktivity za posledních 20 let bylo potvrzeno nezávisle a zcela jinou metodikou onou misí CERES.
Od nynějška je jakýkoli "boj za klima" snižováním emisí oxidu uhličitého (tedy  i nucené iracionální zateplování budov) nikoli pouze nesmysl, ale přímo zločin.

Trestní stíhání politiků

Pan Vodrážka kvílí nad tím, že SPD a spol. chce "zavírat všechny politiky ze současné doby". Přitom ovšem sám jmenuje kauzy, které jednoznačně z politických důvodů nejsou vyšetřovány a řešeny a je jasné, že tyto aktivity orgánů činných v trestním řízení se budou moci rozjet až poté, co tato vláda skončí. Konstatování pana poslance Kotena, že řada současných politiků je v silném podezření z trestné činnosti, je prostě skutečnost. Jedině soud může tato podezření vyvrátit.

Mobilizace a válka s Ruskem

Pokud povedeme válku z Ruskem, bez ohledu, zda se uplatní obavy pana Foldyny, nebo se to stane jiným mechanismem, budeme opravdu muset mobilizovat a vycvičit (a vyzbrojit) velké počty občanů. Jinak prohrajeme, respektive při současném stavu naší armády i celkové připravenosti našeho státu na válečný konflikt s kýmkoli, by asi byla lepší čestná kapitulace.
Nyní by nás s přehledem převálcovalo nejen Rusko, ale např. kterýkoli z Pobaltských států (o Polsku ani nemluvě).
Máme, v kontextu současného stavu vojenské techniky, slabší armádu, než jakou měl Němci okupovaný protektorát. A ještě je tato armáda oslabena tím, že významnou část z ní tvoří vojenští specialisté, důležití pro nasazení naší armády v rámci vojsk NATO, ale téměř zcela nepoužitelní, pokud bychom měli válčit sami, nebo jen v rámci spojenectví několika napadených států, třeba části států bývalého východního bloku, na které si Rusko pořád činí "historické nároky".

Emisní povolenky a podpora OZE

Pan Mach má pravdu: Emisní povolenky i podporu nesmyslných OZE s nulovým přínosem pro energetiku i ekonomiku je nutno zrušit. Zejména v souvislosti s tím, že definitivně padla desinformace o "globálním oteplování, způsobeném antropogenním oxidem uhličitým" (viz kousek výš, u bytové drahoty).
Proti emisím CO2 není třeba nijak bojovat, tudíž jak emisní povolenky tak i OZE jsou naprosto zbytečné. Výdaje v této oblasti je nutno začít škrtit.
Pan Vodvářka se bojí různých arbitráží a podobně, ovšem to neznamená, že by se s tímto léta hnisajícím vředem naší ekonomiky nemělo do nekonečna nic dělat. Během funkčního období by měla vláda dosáhnout toho, že se alespoň na tomto poli "pohnou ledy". Bylo by patrně možné např. výdělky z této nesmyslné a celospolečensky škodlivé činnosti zatížit daněmi v takovém rozsahu, aby se přestaly vyplácet (uplatnit podobný princip, na jakém je založeno zdanění např. alkoholu a tabákových výrobků). Fotovoltaické a větrné elektrárny by rovněž mohly být zatíženy povinnými poplatky do fondu na jejich likvidaci. Faktem je, že v přepočtu na vyrobenou energii je likvidace větrníků a polí FV panelů výrazně dražší a složitější než likvidace jaderné elektrárny.
Připomínám, že tyto zdroje byly instalovány pod záminkou "boje za klima", která nyní jednoznačně padla. Pokud EU bude trvat na těchto nesmyslech i nyní, když jsou spolehlivě vyvráceny, byl by to důvod k odchodu z ní.

Absence léků na našem trhu

Podle Dr. Síly a dalších odborníků na našem trhu chybí nejen nějaké "nové léky", ale, bohužel, i generika, tedy látky, jejichž patenty jsou prošlé a mohou být opravdu snadno a rychle vyráběny; prostory a lidi na takovou výrobu máme. Rozhodně je to perspektivnější, než dovoz takových léků z Indie, u níž tč. hrozí jaderná válka s Pákistánem.

Kritika europoslance I. Davida

Pan Vodvářka kritizuje pana europoslance za jeho kritické postoje k EU, a co že tam tedy vlastně dělá. Tak nějak nechápe, že pan David zastupuje (a dobře) euroskeptické občany. A ignoruje i historický fakt, že např. na rozbití Rakouska -- Uherska se podílelí za naši stranu i politici, kteří před tím působili v jeho rámci. Ostatně i sám T. G. Masaryk jeden čas seděl v Poslanecké sněmovně Říšské rady monarchie za obvod Morava 04 v letech 1907 - 1911.
EUroposlanec pan David dělá velice dobrou práci i tím, že občas zveřejňuje informace, jaká další zla na nás EU připravuje.

Chudoba, Soros a Trump

Pan Vodvářka odmítá údaje pana poslance Okamury o hrozbě chudoby a jejího narůstání.
Pan Okamura má jednoznačně pravdu. Se zdražením energií (a následně řady dalšího zboží i služeb) výrazně narostl počet lidí pod hranicí chudoby a dynamika tohoto jevu je jednoznačně nepříznivá: do chudoby upadají další a další jednotlivci i rodiny spolu s tím, jak jim docházejí úspory.
Pan Vodvářka se též snaží zesměšnit negativní postoje pana Okamury a celé SPD k patologické osobnosti miliardáře Sorose. Přitom řádně odsouzený zločinec Soros (za insider trading, ještě 25. 4. 2025 byla tato informace na české Wikipedii), svými spekulacemi poškodil snad stamiliony lidí a rozhodně o něm nelze uvést naprosto nic pozitivního. Když připomenu, jak lidé politické orientace pana Vodvářky nenechají jedinou nit suchou na A. Babišovi, který nikdy řádně odsouzen nebyl ...
Pan Vodvářka též kritizuje sympatie SPD vůči presidentovi Trumpovi. Dovoluji si s trochou nadsázky a respektováním toho, že "nelze vstoupit dvakrát do téže řeky" konstatovat, že se Trump snaží zachránit USA ze spárů neobolševiků z Demokratické strany. Dělá prakticky to samé, co by musel dělat u nás nějaký demokratický politik, kdyby takový existoval a podařilo se mu na přelomu 50. a 60 let svrhnout vládu KSČ. Zatím si počíná velmi dobře.

Ještě jedna drobnost

Dovolím si explicitní vyjádření k oné problematice původu klimatické změny. Asi bude nejlépe citovat pana profesora A. Einsteina, proti jehož speciální teorii relativity se ozývaly četné negativní reakce, především ovšem z nevzdělaných či polovzdělaných kruhů, jaké nyní horlivě "bojují za klima" (různí teatrologové, uměnovědci, duchovně orientované osoby apod., specialisté na "gender" tehdy ještě nebyli). Pan A. Einstein se k těmto ohlasům vyjádřil v tom smyslu, že ty protesty jsou naprosto nesmyslné, protože by stačilo udělat jediný solidní pokus, jehož výsledky by byly v rozporu s tím, co by pro ně předpověděla speciální teorie relativity, a ta by tím automaticky padla.
Jestliže se tedy vrátím k výše citované misi CERES a podle proxy dat sledované historii sluneční aktivity, mohu jasně konstatovat, že tyto vědecké studie v podstatě vyvrátily teorii o globálním oteplování způsobovaném antropogenním oxidem uhličitým a, že je v našem bytostném zájmu, aby tato vyvrácená teorie padla do všech důsledků, a zejména těch, které mají na naši ekonomiku a život obyvatel katastrofální dopad.
Vedení EU si přitom počíná jako normalizační vedení KSČ v době, kdy už bylo jasné, že vědecký komunismus a jím definované premisy a cíle politiky jsou překonané (a začalo se opatrně i s omezováním státně dirigistické ekonomiky), ale "Poučení z krizového vývoje..." neustále leželo na rudém oltáři jako nejsvětější objekt. Pro Brusel je ovšem ono "sanctum sanctissimum" boj proti antropogennímu oxidu uhličitém.
Z uvedeného důvodu je pro nás životně důležité, aby se do naší příští vlády dostali k onomu nyní již zcela demaskovanému nesmyslu kritičtí politici, kteří budou ochotni a schopni prosadit jeho likvidaci i za cenu rozchodu s EU. A, řekněme si to upřímně, v krátkodobém horizontu takový akt může být jistě nepříznivý, ale už ve střednědobém (+- "pětiletka") by příznivé dopady měly převážit.

Program onoho slepence na bázi SPD a kandidátů dalších politických stran s kompatibilními politickými programy má mnoho pozitivních rysů. Jistě je ambiciózní a ne vše v něm je reálné dokončit za jedno volební období. Jak jsem uvedl výše, už to, že by se hnuly ledy v případě letitých nesmyslů, které už stály naši státní kasu stamiliardy korun, majících přitom stejný efekt, jako by ty peníze byly spláchnuty do WC, by mělo smysl. Pokud by se cíleně začalo se pracovat na jejich ukončení, by bylo obrovské plus. Jistěže panem Vodvářkou kritizovaný program není program pro nevzdělance, tupě opakující nesmysly made in Brusel, ale spíš pro občany opatřené určitým vzděláním a schopností kritického myšlení.

Budeme muset "neodlesňovat"?

EU vygenerovala další nesmysl: Boj "proti odlesňování: kupováním "správných" výrobků z rozvojových zemí, jejichž producenti neodlesňují.

O co jde?

Původní materiál EU je zde český obsah vyprávěný s asistencí právníka lze najít zde.
EU se tedy domnívá, že pokud donutí výrobce a prodejce v EU prodávat zboží jen od "správných" producentů, kteří "neodlesňují", podaří se jí snížit skleníkový efekt. Pochopitelně, původ každého zboží (káva, kakao kaučuk, dřevo, maso, výrobky z kůže, dřevěné pelety pro "ekologické" topení a mnoho dalšího) bude muset být stopován až k primárnímu producentovi a u něho se bude muset prokázat, že on neodlesňuje.
Vzhledem ke globalizaci světové ekonomiky též k tomu, že EUrounijní pseudoprávo nikde jinde neplatí, bude technicky velice obtížné ono výkaznictví organizovat. Zvládnou to velkopodniky, schopné si na některé úkony najmout třeba specializované detektivní firmy (a náklady na ně "rozpustit" v takovém množství zboží, že to zákazník ještě přežije), ale bude to naprosto nepřekonatelná překážka pro podniky menší, rukodělné výrobce čokolád, malé pražírny kávy, řemeslníky, zpracovávající kůže, a mnoho dalších podobných. Tyto podniky budou donuceny "zavřít krám".

Proč je to nesmysl

Nesmyslem je už onen "boj proti skleníkovému efektu antropogenního oxidu uhličitého", ale to nyní ponechme stranou. Bylo to rozebráno zde.
Dalším nesmyslem je to, že by likvidace tropických deštných pralesů měla nějak ovlivnit bilanci oxidu uhličitého. Tento biotop má bilanci obou dýchacích plynů, kyslíku a oxidu uhličitého, vyrovnanou, tj. kyslík, který přes den vyrobí fotosyntézou se záchytem oxidu uhličitého a jeho transformaci na sacharidy, v noci zhruba stejné množství kyslíku pohltí a výsledkem oxidačních jevů při dekompozici odumřelé organické hmoty je zhruba stejné množství oxidu uhličitého. Po tropickém deštném pralese zůstává jen anorganický substrát, což je významný rozdíl oproti našim lesům, v nichž je produkován humus a ten s délkou žití lesa přibývá a po úhynu lesa je s to zajistit růst jiných rostlin.
Z uvedeného plyne také, v učebnicích ekologie opakovaně konstatovaná, obtížná vratnost deštného pralesa na plochy, na nichž vyhynul.
Jistěže likvidace, a zejména zbytečná, deštného pralesa má mnohá negativa. Mimo jiné se v těchto biotopech nacházejí tisíce či spíš desetitisíce dosud neznámých druhů rostlin a živočichů, a většina z těch známých není ani zdaleka probádána z hlediska účinných látek. S trochou zjednodušení či nadsázky je možné konstatovat, že s každým kusem zničeného deštného pralesa může zmizet navždy lék na některou z metel lidstva, které dodnes nedokážeme léčit. Jenže řešením asi není zákaz odlesňování, kterému nejsme s to v ekonomicky liberálním prostředí zabránit, jako spíše v důkladném výzkumu, zakládání botanických zahrad, arboret a podobných kultur, kam by byly ony neznámé a nepopsané (a neprozkoumané) druhy rostlin a živočichů přesouvány. Něco takového ovšem zapáchá prací, navíc opravdovou exaktní, nikoli nějakými tlamocviky.

Další nesmysly

Kaučukovníková plantáž je v podstatě les. A je-li dobře vedena, pak jsou mezi kaučukovníky vmezeřeny jiné stromy, které zamezují prudkému přenosu nějakého zavlečeného patogenu, který může kaučukovníky, rostoucí těsně vedle sebe, zlikvidovat jako požár vyschlý les.
Kakaovníková plantáž je les, protože kakaovník je strom.
Kávovníková plantáž je zpravidla doplněna nějakými porosty, protože kávovníkům celodenní insolace nesvědčí.
O pěstování těchto a dalších plodin se lze dočíst v knize Františka Polívky "Užitkové a pamětihodné rostliny cizích zemí", původně vydané  Olomouci v roce 1908 a v roce 1996 jako fotoreprint v Praze.
Ani zvířata nelze chovat celodenně na prudkém tropickém slunci.
Jinými slovy, produkce těchto výrobků není spojena s nějakým odlesněním, ale s tím, že stromový a keřový porost určitého druhového složení je nahrazen jiným, se složením odlišným. Je opravdu otázka, zda tento proces snese název "odlesňování", nehledě k tomu, že i zde je uhlíková a kyslíková bilance stejná jako u divokého pralesa.
Dalším problémem je, že to, co z deštného pralesa odvezeme (myšleno organická hmota se zabudovaným uhlíkem, "polapeným" ze vzduchu v rámci fotosyntézy), je fakticky trvalejší vyvedení uhlíku z onoho výše popsaného řetězce syntézy a dekompozice v deštném pralese. Ve dřevě i v jiných výrobcích je fakticky uložen uhlík, pohlcený fotosyntézou stromů deštného pralesa, a blokovaný dlouhou dobu před návratem do atmosféry. Výrobky památkové či muzeální hodnoty mohou v sobě takovýto tropický uhlík držet i stovky let. To samé se týká i kaučuku a výrobků z nich, vč. pneumatik. Rozkládají se v klimatu většiny svých destinací daleko pomaleji a pokud budou sekundárně využity, např. rozemleté pneumatiky do asfaltu za účelem vzniku pérující a neklouzavé plochy, mohou v sobě držet tropický uhlík nejméně desítky let.
Nicméně stejně vypadne z oné dynamické rovnováhy i uhlík v kakaových bobech, v semenech kávovníku, nebo v kaučuku. Rozhodně se i po spotřebování a odložení z těchto materiálů uvolňuje oxid uhličitý pomaleji než by se tak dělo v tropickém klimatu.
Pochopitelně, kácení a šmelcování tropických deštných pralesů na "ekologické" topné pelety, je totální prasečina, nicméně je to cosi, co vymysleli sami zelení v rámci svého naprosto nesmyslného "boje za klima".

Může deštný prales kumulovat uhlík?

Odpověď je jednoznačná: Přírodní naprosto ne, ten funguje tak, jak jsem uvedl výše. Na druhé straně ovšem s dopomocí člověka může dojít k vytvoření něčeho podobného, jako je kompost nebo humus z našich podnebných podmínek, a v těchto umělých výtvorech je potom uhlík udržován minimálně stovky let.
Jak se to ví? V souvislosti s nedávnými suchy byly nalezeny v Amazonii obrovské plochy umělých objektů, zejména kanálů a ostrůvků mezi nimi. Po archeologických výzkumech víme, že tamní lidé ze dřeva, patrně těženého v deštném pralese z jejich okolí, vytvářeli ostrůvky a jeho tlením získávali úrodnou půdu, na níž pěstovali kulturní rostliny a jídelníček si doplňovali rybami, patrně nějak extenzívně chovanými v oněch kanálech.
Na oné obrovské ploše bylo patrně zajištěno stálé proudění vody a obyvatelé organizovaně vyráběli nové ostrůvky a kopali kanály mezi nimi. Tato kultura tedy musela být více podobná pěstitelům rýže než pěstitelům pšenice. Což byla její slabá stránka, protože po zavlečení neštovic (které se k nim dostaly patrně od Inků, k nimž se dostaly obchodními kontakty se severnějšími domorodci, a ti se nakazili od postkolumbovských evropských návštěvníků), se patrně onen důmyslný systém zcela rozpadl (patrně jednak nebylo na jeho udržování dost lidí, jednak mohli pomřít ti, kteří věděli, jak údržbu provádět).
Celou obrovskou plochu oné kultury rychle pohltil prales (protože tam byly ony ostrůvky kompostu a úrodné půdy), takže někteří dobrodruzi, hledající bájné El Dorado, vůbec netušili, že po něm kráčejí, akorát jen poněkud "s křížkem po funuse". Tato kultura onen rituál "zlatého muže", myjícího se z pozlacení v jezeře za házení zlatých milodarů vodním božstvům, asi skutečně provozovala. Zvěsti o něm působily na "zlatobažné" Evropany jako magnet. Ale už za cca sto let byl na místě sídlišť a polí oné kultury "panenský" deštný prales.
Nakonec ani nevíme, zda současní amazonští indiáni jsou "zdivočelými" potomky oněch zemědělců a chovatelů ryb, nebo zda do té oblasti doputovali poté, co původní obyvatelé vymřeli.
Takže ano, pokud bychom chtěli, aby tropický deštný prales zachycoval trvaleji nějaký uhlík, museli bychom postupovat jako oni předkolumbovští obyvatelé Amazonie a citlivou těžbou získané dřevo a další organickou hmotu proměňovat na černozem (která se dodnes v Amazonii nachází i s patřičný množstvím navázaného uhlíku, tedy cca půl tisíciletí poté, co skončila její produkce) a na ní potom pěstovat nějaké tropické plodiny ať už rázu potravin nebo technických plodin. A jako bonus bychom získali prostředek na obnovu pralesa na sterilních plochách, bývalých plantážích apod. Opět je to ovšem něco, co zavání oním velice ošklivým slovem "práce", navíc v tomto případě systematická a dlouhodobě prováděná, při jehož zvuku se správnému bojovníkovi za klima zježí srst i na zcela lysých tělesných partiích.

Ještě něco?

Ano. Ještě je třeba dodat a zdůraznit konstatování výše uvedené. Že totiž ono opatření postihne přednostně menší a malé podniky, velkých se dotkne daleko méně. Je tedy cíleně zaměřeno na likvidování podniků patřících střední třídě, která je v evropských společnostech hlavním obráncem a zárukou demokracie.
Jsem přesvědčen o tom, že tohle není náhoda, ale jeden z cílů celé této naprosto nesmyslné akce, protože sociální skupina (třída), důsledně hájící demokracii, je tím nejhorším nepřítelem těch politiků, kteří se z EU snaží udělat totalitní stát.
Druhou věcí je, že toto opatření se bude (a velké firmy na to zase mají, malé ne) nejrůznějším způsobem obcházet či fixlovat a výkaznictví bude v podstatě generováno buď rovnou AI nebo nějakými specializovanými firmami, které ji budou využívat, a opravdového "odlesňování" se celá tato akce naprosto nedotkne.

EU nám tedy generuje další nesmysl a paskvil, který pár bohatcům pomůže (minimálně odstraněním konkurence) všechny ostatní obyvatele EU zcela jednoznačně poškodí. V reálu není přitom s to přinést cokoli pozitivního. Nicméně je to jen další závaží na váze s miskami "zůstat" a "odejít" (z EU), položené na tu s nápisem "odejít". Nikdo nám totiž není s to zaručit, že vedení EU vzápětí neprovede další podobnou ptákovinu.

"Boj za klima" je jen politika

Stále více se hromadí důkazy, že onen proklínaný oxid uhličitý je jen bezcenný nesmysl s nulovým nebo jen nepatrným vlivem na klima. Země je vesmírné těleso, jehož pohyby přispívají ke změnám klimatu a klima je rovněž silně ovlivněno aktivitou Slunce, která zdaleka není konstantní, ale kolísá v řadě různě dlouhých cyklů, a pokud se sejdou kladné fáze dvou nebo více z nich, dochází na Zemi (a nejen na ní) k oteplování, pokud se sejdou naopak fáze záporné, dochází k ochlazování, jak to známe z něco málo před sto lety skončeného nakupení chladných období, jehož extrémem byla tzv. "malá doba ledová".

Vliv CO2

Vliv antropogenního oxidu uhličitého je nepatrný, protože hlavním zdrojem tohoto plynu pro nárůst jeho koncentrace v atmosféře je světový oceán, který se otepluje, a protože s teplotou klesá rozpustnost tohoto plynu ve vodě, je tento plyn vytlačován do atmosféry. Biosféra má ovšem mohutnou kapacitu k vyčerpání tohoto plynu z atmosféry, což se děje hlavně stimulací růstu zelených rostlin, včetně jejich expanze na pouštní plochy, dříve vegetací nepokryté.
Mechanismus oné expanze je jednoduchý: Aby rostliny mohly získávat oxid uhličitý ze vzduchu, musejí otevírat dýchací póry. Problém je, že těmito póry jde opačným směrem, z rostliny ven, voda. Pokud koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře roste, postačuje rostlině k získání potřebného množství oxidu uhličitého buď kratší čas nebo menší intenzita dýchání a vody tudíž ztrácí méně. Pak může přežít i v tak suchých oblastech, v jakých dříve, při nižší koncentraci tohoto plynu v atmosféře, přežít nemohla. Jistěže celý proces má ještě jakési zpětné vazby dané např. tím, že rostliny postupně zakrývají půdu, tím omezují její ohřev slunečními paprsky a tím snižují odpar vody z půdy, takže nakonec porosty putují do nitra pouští i rychleji, než by to odpovídalo samotnému složení atmosféry.
Jediný antropogenní vliv na tomto poli je u těch pouští nadměrné spásání vegetace místními populacemi.
Pokud se týká onoho oceánu, zde se uplatnil vliv poklesu produkce oxidů síry lodní dopravou. Síra je totiž biogenní prvek a její přítomnost v mořské vodě stimuluje růst planktonu, který pro své organismy čerpá z vody oxid uhličitý jako zdroj uhlíku pro výstavbu svých těl. Sama síra se uplatňuje ve dvou aminokyselinách, které jsou součástí bílkovin (cystein a methionin) a dále v různých dalších součástech organismu, u člověka bychom nalezli neaminokyselinovou síru např. v chrupavkách a dalších pasívně se pohybujících složkách pohybového systému, ale také v některých hlenech. Síra se rovněž uplatňuje jako důležitá složka detoxikačního aparátu buněk ve formě skupin -SH.
Tím, že jsme přestali "hnojit" oceán sírou, jsme podpořili odchod oxidu uhličitého z něj a nárůst jeho koncentrace v ovzduší. Za tento jev, a zejména teplotní skok mezi roky 2022 a 2023, tedy nemohou "zlí kapitalisté", ale "hodní" ekologové.
Jistěže nějakým "hnojením" oceánu (do paliv lodí by se mohly kromě síry přidat i další pro oceánský plankton kritické prvky) bychom mohli snižovat koncentraci oxidu uhličitého daleko efektivněji než větrníky a slunečníky či čerpáním tohoto plynu do jakýchsi podzemních prostor (z nichž stejně uteče a zabije každého, kdo mu bude stát v cestě). Nedal by se ovšem na tom vydělat nehorázný majlant cestou dotací naprostých nesmyslů.
Jistěže se část organismů planktonu velice rychle rozpadne a uhlík jako oxid uhličitý či metan unikne, nicméně část spadne až na oceánské dno, a tam může být deponována měsíce až stovky milionů let, takže jakýsi dlouhodobý úbytek tohoto plynu z ovzduší a oceánu je tím zajištěn.
Bylo rovněž spočteno, že biosféra je s to s přehledem absorbovat veškerý oxid uhličitý vyprodukovaný lidstvem. Příslušná studie je založena na podrobných snímcích celého zemského povrchu a protože se ví, jak který biotop do sebe nabírá tento plyn, tak po vyhodnocení celozemských ploch těchto biotopů bylo stanoveno množství celosvětově absorbovaného oxidu uhličitého. A to s přehledem převyšuje odhadovanou antropogenní produkci tohoto plynu.
Boj "za klima" proti produkci oxidu uhličitého je tedy naprosto nesmyslný. Jen těm "správným" lidem zajišťuje bezpracné zisky.

Země je astronomické těleso

Hlavním zdrojem energie pro Zemi je Slunce, většinou se jedná o přímé oslunění přivrácené polokoule, něco málo jde odrazem z Měsíce, vliv dalších těles sluneční soustavy i dalších hvězd mimo ni je ve viditelném spektru zanedbatelný, jiná situace je v krátkovlnnějších i dlouhovlnnějších zářeních, z nichž ta nejvíce škodlivá, naštěstí pro nás, zadržuje atmosféra (ale nějakou energii z nich dostává). Faktem je, že tyto zdroje by měly být podle našich současných znalostí spíše stabilní. Pokud se týká dalších planet, tak nejsilnější je Venuší odražené sluneční světlo, které údajně je s to vrhat viditelný stín na bílou zeď. Astronom Antonín Bečvář ve své sérii článků o planetách sluneční soustavy (Naší přírodou, roč. III 1938/39) píše, že tomu nevěřil, ale pak našel bílou zeď mimo rušení jinými zdroji světla (což byl za jeho časů menší problém než dnes) a přesvědčil se, že je to pravda. Nicméně zcela jistě můžeme i toto záření zanedbat.
Druhým zdrojem energie je rozpadové teplo radioizotopů v horninách. Tento zdroj dokáže vyrobit i magmatické krby, které následně zásobují činné sopky lávou (a tlaky, umožňujícími vytlačit lávu až nad zemský povrch). Sopečná činnost ovšem spíše teplotu Země snižuje zacloněním Slunce vyvrženým sopečným popelem a výronem "antiskleníkových" oxidů síry. Takže po velkých sopečných výbuších může dojít k ochlazení, trvajícímu rok nebo déle. Kritická byla událost na konci druhohor, kdy dopad impaktu do Mexického zálivu odpálil mohutnou sopečnou činnost v Indii, při níž došlo k výronu sopečných vyvřelin do až dva km silných vrstev na ploše cca milion čtverečních km, tedy víc než dvanáctkrát větší než je území našeho státu. Je velice pravděpodobné, že pokud by nebyl "nachystán" tamní supervulkán, tak by dinosauři samotný impakt přežili, alespoň na odvrácené polokouli naší planety.
Rozpadové teplo ovšem nesmíme podceňovat v tom smyslu, že pod důkladnou izolační vrstvou, buď velmi tlustá atmosféra, nebo povrchové vrstvy vesmírného tělesa apod. může dojít k prohřátí hornin až na vznik vody v kapalném stavu z planetárního ledu, v níž by mohla vzniknout hluboká biosféra. Toto se předpokládá u Jupiterova měsíce Europa, nicméně i Ganymedes a Callisto by mohly mít podpovrchový "oceán", předpokládá se to i u Saturnova měsíce Enceladu, ale i u trpasličích planet, a to dokonce i u těch za oběžnou dráhou Neptuna, přestože na povrchu, alespoň navštívené Pluto má hory z pevného dusíku a ostatní teplejší nebudou. Je docela možné, že život vznikl už v podobným způsobem vzniklých "podzemních oceánech" na planetismálách, předcházejících vznik planet sluneční soustavy a na ně se dostal druhotně v souvislosti s impakty.
Třetím zdrojem tepla jsou slapové síly, které se uplatňují i na Zemi (vliv gravitace Měsíce a Slunce), přičemž u některých těles sluneční soustavy mohou tyto síly dominovat i nad zářením Slunce (např. u Pluta a Chárona zcela určitě).
Při sledování nějakých změn teploty Země je tedy třeba podívat se na zdroje, zda se něco neděje s nimi.

Ohřevy Země mimo záření

Slapové síly jsou patrně mimo podezření, protože spíš nepatrně slábnou (Měsíc se od Země postupně vzdaluje), vliv Slunce se moc měnit nebude a vliv ostatních planet je nejspíš zanedbatelný.
Pokud se týká rozpadového tepla, tak zcela jistě s rozkladem izotopů postupně slábne, nicméně je s to občas poslat na zemský povrch mnoho tepelné energie, ale spíš jako katastrofickou událost, která nakonec povede k již zmíněným vlivem znečištění atmosféry spíše k ochlazení blokováním slunečního záření.

Záření

Záření ze Slunce tedy musíme považovat za dominantní zdroj energie pro planetu. Jistěže skleníkový efekt v podstatě působí tak, že toto záření zesiluje odrážením části tepelných paprsků zpět k povrchu, nebo jejich pohlcováním atmosférou a jejím ohřevem. Nicméně celkový efekt skleníkového jevu zemské atmosféry je příznivý, protože pokud by neexistoval, byla by i na rovníku průměrná teplota pod nulou a zemský oceán by byl, alespoň na povrchu, kompletně zmrzlý. Nicméně podíl atmosférického oxidu uhličitého na tomto jevu je malý a podíl jeho části, připadající na údajnou antropogenní činnost, je nepatrný. Navíc prakticky veškerý přírůstek tohoto plynu v atmosféře jde na konto oteplování oceánu a vytlačování v něm rozpuštěného oxidu uhličitého do atmosféry, jak tomu bylo i v případě ostatních teplých klimatických epizodách.
Poněkud zavádějící je pojem "sluneční konstanta". Intenzita slunečního záření se mění v cyklech. Nejznámější je cyklus jedenáctiletý (tedy, přibližně jedenáctiletý a nemající konstantní délku jednotlivých dílčích částí), který je dáván do souvislosti s přibližováním se a vzdalováním největší planety, Jupitera, k a od Slunce (necelých 12 let).
Lepší články o tomto cyklu lze nalézt zde a zde. Tento cyklus se nejčastěji vztahuje k periodicitě výskytu slunečních skvrn, ale v poslední době bylo zjištěno, že tento cyklus se udržel i za Maunderova minima, kdy na povrchu Slunce po delší dobu nebyly pozorovatelné žádné sluneční skvrny. Přesto struktura usazených izotopů (těch, jejichž výskyt na Zemi je závislý na fázi slunečního cyklu) ukázala, že i tehdy probíhala cyklická činnost Slunce. Za tento jev by měly být odpovědné do novější doby přehlížené daleko menší struktury, sluneční póry.
Sluneční póry a jejich význam najdete popsané v této práci. Na Slunci existují ovšem i cykly s mnohem delší (až téměř tisíc let) periodicitou, které se rovněž promítají do klimatu. Přehled slunečních cyklů lze najít např. zde. Vcelku komukoli, kdo zná fyziku alespoň na úrovni látky pro základní školu, musí být jasné, že se odchylky od střední hodnoty více cyklů budou vzájemně sčítat či naopak odečítat, a souběh více kladných fází různě dlouhých cyklů může vyvolat "enormní" nárůst teploty a u záporných zase ochlazení.
Podobným způsobem lze vysvětlit řadu klimatických jevů, na nichž selhávají klimatologické modely, a tak se je klimatičtí "vědci" snaží ignorovat.
Jedním ze způsobů, jak vznikají období vyšší a nižší intenzity slunečného záření jsou pohyby Slunce, respektive pohyby těžiště Slunce a těžiště sluneční soustavy oproti sobě. Velice instruktivně to ukazuje tento článek. Instruktivní je na něm i to, že uvedené pohyby velmi dobře odpovídají známým velkým oteplením a ochlazením klimatu v historii i prehistorii.
Sluneční cykly mají též vliv na sucho a naopak deště, o čemž se lze dočíst zde a zde. Může nás zaujmout, že byla použita data o průtoku ponorné říčky Punkvy v Moravském krasu.
Vzhledem k tomu, že aktivita Slunce neprodělává jen kvantitativní, ale i kvalitativní změny, je možné, že změny složení slunečního větru, interagujícího s horními vrstvami atmosféry, mají nějaký vliv na oblačnost (snížení oblačnosti v současné době zaznamenala i US družicová mise, o níž jsem se nedávno zmiňoval), byť se to zase jiní autoři snaží popřít. Můj osobní názor je, že nějaký vliv na mraky sluneční činnost musí mít, a že se bude těžko rozlišovat, co z toho je dáno celkovou energií, přicházející do atmosféry a na zemský povrch, a co kvalitou slunečního větru.
Nicméně je jasné, že "sluneční konstanta" není konstanta, ale proměnná, závisející na řadě funkcí +- sinusového průběhu s délkou od 11 do téměř tisíce let. Existence delších cyklů není vyloučena, ono platí, že čím delší má cyklus periodu, tím hůře se jeho vlivy oddělují od kratších. Je docela dobře možné, že na povrchu Měsíce nebo Marsu budou nalezeny markery slunečních cyklů o ještě delší periodě, jejichž stopy jsou na Zemi znečitelněny vlivem biosféry i geologických jevů.
Neexistuje tedy sebemenší důvod, proč by současné oteplení nemělo mít stejný původ jako ta předchozí, s lidskými aktivitami nijak nesouvisející.
Pochopitelně, ještě delší periodicitu mají Milankovičovy cykly, týkající se excentricity oběžné dráhy Země, které jsou s vysokou pravděpodobností (a se shodou vědecké obce) považovány za příčinu střídání ledových a meziledových dob. Přičemž naše doba meziledová už mírně přesluhuje.

Opravdu chceme "preindustriální" klima?

Zelené organizace blekotají, že ideálem jsou "preindustriální teploty" a modlí se k roku 1850. Problém je v tom, že v roce 1850 už průmyslová revoluce probíhala více než sto let. Už téměř sto let funěly oxid uhličitý do vzduchu parní stroje (známe rok (1765) vynálezu Wattova parního stroje, ale víme, že jen zdokonalil již tehdy existující a používané parní stroje starší a primitivnější), a protože na začátku průmyslové revoluce, který lze s určitou mírou nepřesnosti umístit do první poloviny 18. století, se postupně, v souvislosti s rostoucím využíváním dřeva, začalo přecházet i při běžném topení na uhlí, narůstalo i uvolňování "fosilního" uhlíku do atmosféry.
Pro ekopodvodníky je, pochopitelně, výše uvedený rok zajímavý tím, že v té době pořád ještě neodezněly pozůstatky katastrofálního klimatického propadu na začátku 17. století, který je znám jako "malá doba ledová". Lze s trochou zjednodušení konstatovat, že současné oteplení představuje jakousi reparaci klimatu po této katastrofě, která znamenala bídu, epidemie, války, revoluce a drastický úbytek populace ve státech, kde už byly nějaké záznamy o lidnatosti. Takže víme, že v první polovině 17. století došlo v některých zemích k populačnímu propadu až k jedné třetině oproti stavu na přelomu 16. a 17. století.
Pochopitelně, pokud bychom jako referenční zvolili nikoli podvodnický rok 1850, ale bezpečně preindustriální rok 1550, tak pořád ještě nejsme na teplotách tohoto období. V té době se u nás běžně pěstovaly v Polabí v polních kulturách melouny, které se bez předpěstování ve fóliovníku nebo skleníku nedají vypěstovat ani v současnosti. A kroniky z té doby, zaznamenávající mj. nástup sněhu a jeho finální roztátí, opět ukazují, že je u nás pořád ještě chladněji (a platí to pro celý svět). V některých letech tohoto období uzrálo u nás obilí tak rychle, že bylo možné pole osít znovu a sklidit z něj před nástupem zimy ještě jednu úrodu (což dnes ještě také nejde).
Dalším problémem je, že ona "preindustriální" koncentrace oxidu uhličitého tak tak pokrývá potřebu fotosyntézy zelených rostlin a už je velice blízko té, při níž se fotosyntéza zastavuje a rostliny odumírají. Je docela možné, že příčinou katastrofálních neúrod v tom 17. století nebyly jenom teploty, ale i příliš nízká koncentrace tohoto plynu v ovzduší, a že nástup průmyslové revoluce, spojený s jeho chrlením do atmosféry, v podstatě planetu zachránil před rozpadem biosféry. Naopak, zelené rostliny běžně a velice dobře prospívají při stonásobné koncentraci oxidu uhličitého v atmosféře, odpovídající jakési střední hodnotě koncentrace tohoto plynu ve vydechovaném vzduchu. To se uplatňuje při pěstování některých rostlin ve sklenících a dalších uzavíratelných pěstebních prostorách.

Fakta versus politika

To, že klima není ovlivněno koncentrací oxidu uhličitého v ovzduší, nebo jen z malé části, je exaktními vědci obecně přijímaný fakt. Problém s tím mají "odborníci" z různých "tlamocvičných oborů" jimž bych nesvěřil ani uvaření vajíček na tvrdo. Natož jakékoli odpovědnější pracovní postupy.
Další důležitý fakt je skutečnost, že EU odpovídá nyní už jen za cca 6 % světových antropogenních emisí oxidu uhličitého (bylo to kdysi 8), takže i kdyby přešla na čistou nulu (což by patrně bylo spojeno s podobnými masakry obyvatel jako ono ochlazení v 17. století), nebyla by s to ovlivnit koncentraci tohoto plynu nad úroveň statistické fluktuace výsledků jednotlivých měření.
Snižování emisí oxidu uhličitého je ryzí politikum, nemající naprosto žádný racionální důvod, zejména pokud se vesměs provádí způsoby, které emise buď oxidu uhličitého nebo jiných skleníkových plynů zvyšují. Případně provádějí jiné aktivity, které zvyšují teplotu atmosféry. Např. produkce zbytečné energie když náhodou svítí slunce a fouká vítr vede k ohřívání planety, protože podle zákonů termodynamiky se všechny ta elektřina postupně přemění na teplo. Jedinou výjimkou je "světelný smog", který část na Zemi vyrobené energie přenese do vesmíru, ale proti tomu ekologové rovněž bojují.
Ekologové navíc bojují proti bezemisním zdrojům energie, jako jsou jaderné elektrárny. A bojují i proti rovněž zcela bezemisní energii vodní, která navíc fakticky není OZE, protože vodní elektrárny lze spouštět a zastavovat dle potřeby a jediným omezením na tomto poli je množství vody, které má elektrárna k dispozici. Vodní elektrárny, na rozdíl od větrných a fotovoltaických, mají též poměrně snadnou schopnost energii skladovat přečerpáváním vody do horní nádrže, což je způsob daleko efektivnější, levnější a bezpečnější než jakékoli pokusy o uskladňování energie v megabateriích a podobných nesmyslech. Zmíněné "uskladňování energie z OZE" představuje jen a jen zlodějovu lopatu, přehrabující se v našich peněženkách.
Jak jsem již konstatoval, výše uvedená fakta, i další, s nimi související, nebo je rozvádějící do větších podrobností, jsou obecně známa a musejí být jasná i osobám ducha mdlého a vzděláním nepolíbeným. A to platilo v podstatě už v těch 90. letech, z nichž pamatuji hojné diskuse na tehdy začínajícím českém internetu. Které v okamžiku, kdy se začala kumulovat fakta, podporující zavržení teorie o "zhoubném" oxidu uhličitém, byly násilně uťaty s tím, že onen vliv oxidu uhličitého na klima "byl prokázán" (pochopitelně, kdy, kde a kdo to udělal bylo vždy hlubokým tajemstvím), a že "platí vědecký konsensus" (který rovněž neexistuje a nikdy neexistoval).
Pokud se týká onoho "konsensu", mimo mnoho jiného existuje stránka clintel (Climate Inteligence), na níž neustále přibývají podpisy vědců, kteří podporují její hlavní tézi, že žádná "klimatická hrozba" neexistuje. V současné době je jich 1983 a postupně přibývají další. Nedejte se mýlit počtem a vesměs důchodovým věkem signatářů: V prakticky celé EU, ale i ve Velké Británii, Kanadě a možná pořád ještě v USA by za podpis této výzvy následoval vyhazov ze zaměstnání, což si spousta mladších prostě nemůže dovolit.
Jakmile D. Trump udělá v USA pořádek, začnou tam přibývat podpisy z USA a je velice pravděpodobné, že jejich další vlna nastoupí v případě, že se presidentství USA podaří udržet mimo ruce totalitních Demokratů. Což bude znamenat likvidaci "mašiny na hlasy" pro Demokratickou stranu, která jí v minulých (ale i těch dříve předchozích) volbách dokázala zajistit i hlasy desítky let mrtvých občanů, i lidí, kteří US občanství nikdy nezískali (a jiných podobných "voličů").
Takže pokud se podaří prosadit příslušné federální zákony, vyhraje Vance (nebo někdo jiný z Trumpova týmu) a bude pořádek na US vysokých školách a vědeckých institucích, začnou se asi hlasy pro Clintel docela hrnout.

Chyba a její náprava

Vědci o klimatu (neplést s pavědci, kteří se označují za "klimatology") udělali prakticky stejnou chybu, jako sovětští genetikové na počátku kariéry T. D. Lysenka. Snažili se pracovat s vědeckou argumentací tam, kde bylo náležité pracovat s politickými silami, které používal jejich protivník. Novodobí klimatičtí lysenkové si počínají naprosto stejně jako jejich předchůdce a vzor. Postupují politickými prostředky. Politickými, nikoli vědeckými, prostředky obsadili redakce kdysi vědeckých časopisů, vedení kdysi vědeckých pracovišť, i vysokých škol a ryze politicky začali provádět čistky, srovnatelné s komunistickými po "vítězném únoru" nebo za normalizace.
Jediná rozumná strategie je, opřít se o politické síly, které z nejrůznějších důvodů bojují proti Green Dealu a podobným bezcenným nesmyslům, o ekonomy, kteří vidí zhoubný vliv těchto šíleností na ekonomiku, sociology, vidící propad stále většího počtu lidí do katastrofální chudoby, atd. Opřít se o politiky, kteří jsou v opozici vůči "pokrokovým" silám.
Velice jednoduchou a přitom názornou definici názorových rozdílů ve společnosti (nejen na klima) přinesl František "Mrož" Novotný v článku "USA: Doníkovo ultimátum" na Neviditelném Psovi:

"Každý čtenář si může udělat jednoduchý test, který mu prozradí, kam patří – stačí odpovědět na otázku: Myslíte si, že planeta Země a vůbec vesmír je tady pro člověka, nebo naopak člověk existuje proto, aby Zemi a vesmíru sloužil? Pokud odpovíte kladně na první část otázky, jste konzervativec, pokud na druhou, jste progresivista."

Pokud tedy budeme chtít ukončit klimatologické nesmysly, nemají cenu pokusy o jejich zrušení pomocí vědecké argumentace. Pro "boj za klima" totiž žádný skutečně vědecký argument (který bychom mohli vyvracet) neexistuje. Je nutné volit politiky, kteří mají skeptický vztah k EU a jejím bezcenným nesmyslům a podpořit naopak ty, kteří budou ochotni pro potlačení těchto nesmyslů jít až do referenda o ukončení našeho členství v této prakticky již naprosto bezcenné a jen škodící organizaci.
Jako asi nejperspektivnější po této stránce se nyní jeví předvolební spojenectví PRO, SPD, Svobodných a Trikolóry (v abecedním pořadí). Rozhodně je to lepší volba než ANO. Pro levicově orientované bude asi nejlepší volba Stačilo!. Pokud někdo chce "boj za klima" podpořit, může s klidným svědomím volit kteroukoli ze stran současné vládní koalice (vč. odpadlých Pirátů) a nenechat se mýlit nepravdivými prohlášeními jejich politiků, včetně premiéra, o tom, jak je Green Deal špatný a jak se s ním musí něco udělat. Dotyčný pán kritizoval GD i před posledními volbami, sliboval, že nebude zvyšovat daně ani poplatky za rozhlas a televizi. Jakmile se dostal k moci, tak si málem, obrazně řečeno, uřízl uši jako Vincent van Gogh, aby mohl vrazit hlavu hlouběji do řití Green Dealistů, zvýšil daně i poplatky za rozhlas a televizi (a ještě to druhé pojal jako "daň za vlastnictví mobilu či připojení k internetu") a navíc ještě obral důchodce (aby +- stejnou částku přihodil na zlodějské dotace provozovatelů OZE). Ať si blekotá a ještě bude blekotat cokoli, tomuto pánovi bychom měli svojí volbou ukázat prostředníček.
A jakmile se nám podaří navodit politickou situaci, nepřející klimalhářům a desinformátorům, může se dělat odbourávání bezcenných nesmyslů, spojených s klimaagendou. Asi jako když se změnilo politické klima v SSSR, smrtí Stalina a rychle následující likvidací Beriji, který se po něm na pár dnů uchopil moci, tak byl postupně odstavován na stále vedlejší a bezvýznamnější posty i Lysenko a klasická genetika se vrátila do škol i výzkumu, bohužel, bez genetiků, umučených v gulazích.
A lze očekávat, že to samé se v případě našeho volebního úspěchu stane i s klimatology, kteří budou odstaveni do zasloužené bezvýznamnosti, aby se na patřičné posty dostali skuteční vědci o klimatu.

Problematika klimatu je tedy naprosto jednoznačně po vědecké stránce vyřešena. Antropogenní oxid uhličitý na klima nemá buď vliv naprosto žádný, nebo jen velmi minoritní. Problémem je ovšem mocenský blok politiků, kteří za tímto nesmyslem stojí, podporovaný parazity, kteří z "boje za klima" naprosto nehorázně za naše peníze profitují. Právě tento mocenský blok bude zapotřebí porazit, a to nikoli vědeckými argumenty, ale čistě politickými prostředky, v zatím jakž takž demokracii volbami politiků, kteří tyto vazby na parazity nemají a budou ochotni boj proti klimanesmyslům dotáhnout až do případné roztržky s vedením EU.
Opravdu nemusíme mít sebemenší obavy, že bychom tím "Matce Gaie" nějak uškodili. Jednak jsou vědecká fakta o pavědeckosti "bojovníků za klima" jednoznačná, jednak, i kdyby dotyční měli stoprocentně pravdu, což je méně pravděpodobné než výskyt daktyloskopických dvojčat, nemůžeme stejně klimatu nijak uškodit, protože naše emise oxidu uhličitého jsou ve světovém kontextu zcela zanedbatelné (když počítám ČR, nedostali bychom se ani po resuscitaci ekonomiky založené na spalování uhlí nad několik málo desetin procenta celkových světových emisí a rozdíl oproti současnému stavu) by byl ještě menší.