Umírněnost, prosím! 2

LGBT

Trocha historie

Příslušníci LGBT komunity byli v různých obdobích různým způsobem utiskováni. Naprostá většina evropských národů tolerovala homosexualitu, výjimky existovaly (např. některá období ve starověkém Římě), ale rozhodně nedominovaly.
Problém začal až s nástupem křesťanství, které znamenalo vnucování méněcenné morálky totalitního teokratického židovského státu, aspirujícího na světovládu. V takových podmínkách bývá homosexualita kriminalizována (s představou, že se homo muži vrátí k ženám a budou dělat kanonenfutter pro expanzívní války). Určitým potvrzením motivace kriminalizace homosexuality v židovském státě je skutečnostem že několik podobných států existovalo (totalitní společnost s teokratickými rysy a ambicemi násilné územní expanze) i v předkolumbovské Americe a v těchto státech (a prakticky pouze v těchto) byla homosexualita také kriminalizována.
I v Římě byla homosexualita kriminalizována především v obdobích dravé územní expanze, řešené silnou armádou, v následných obdobích, kdy se vojenská expanze zpomalila či stagnovala a byla alespoň zčásti nahrazena expanzí ekonomickou a diplomatickou (= poštváváním jedněch barbarů proti druhým) došlo i v Římě na tomto poli k uvolnění.
Křesťanství jednoznačně sloužilo jako vektor vnucování judaistického barbarství a perverzí (včetně sexuálních) vyspělejší evropské kultuře. Tento fakt byl také jedním z významných zdrojů antisemitismu, protože starozákonní texty byly na obecné úrovni dobře známy a ty jsou také nejvýznamnější antisemitskou literaturou. I proslulé "Protokoly sionských mudrců" nejsou nic jiného než komentované výpisky ze starozákonních textů (které jsou obtížně napadnutelné, protože jejich autory byli sami Židé).
Z judaistického barbarství se Evropa začala vyhrabávat až po vzniku ideí osvícenství a nárůstu moci buržoasie a její ideologie, protože tyto ideologie jsou z primitivními judaistickými základy křesťanství neslučitelné. Nakonec došlo i k větší míře tolerování homosexuality, které ve 20. století postupně přešlo v její dekriminalizaci. U nás k tomu došlo poměrně brzy, za vlády komunistů, která opět byla na tomto poli výrazně progresívnější než "demokratické" státy. Důvody nejsou úplně jasné, mohlo jít o výraz protikřesťanského antagonismu, mohla se skutečně uplatnit progrese jako taková (jaká se uplatnila i v řadě jiných oblastí organizace státu, ale také vědy a techniky).
V současné době je homosexualita kriminalizována prakticky jen v méněcenných hovadastánech, vesměs islámských.

Pride show

Už jsem zde vícekrát uvedl, že "Gay pride", na niž se nabalují i další menšiny, mi v zásadě nevadí. Homosexuálové byli v této civilizaci celá staletí významným způsobem utlačováni, včetně fyzického likvidování, a mají tudíž naprosté právo oslavovat skutečnost, že tomu už tak není. Konec konců, my jako stát oslavujeme např. 28. 10. pád rakouského žaláře národů a vznik moderního českého státu. A atributy tohoto oslavování by obyvatelům Rakousko - Uherska připadaly stejně nezvyklé až perverzní, jako připadají některým "heterákům" projevy gaypride show.
Z tohoto pohledu tedy nemám s uvedenou akcí sebemenší problémy, na rozdíl od zaostalých křesťanských bigotů a podobných existencí.

Další požadavky LGBT

Nemám sebemenší problém s požadavkem homo osob na adopci dítěte partnera / partnerky, aby v případě nějaké havarijní situace (jaké s přímo perverzní ochotou a nadšením líčí agenti se životním pojištěním) nebyl zbývající člen homo páru pro dítě, které v jeho rodině vyrůstalo, po právní stránce naprosto cizí osobou.
Nemám sebemenší problémy s požadavky lesbických párů na možnost oplodnění spermatem anonymního dárce. Méněcenní bigoti z KDU ČSL sice ječí jak dušičky v očistci, ale realita je taková, že se už někdy od 50. let dávaly lesbičky oplodňovat semenem bratra nebo otce své partnerky, a tím pádem měly obě ke vzniklému dítěti obě příbuzenský vztah. A zvládaly to bez větších problémů i tehdejšími dosti primitivními injekčními stříkačkami.
Nemám sebemenší problémy ani s tím, aby si mužský homopár pořídil dítě pomocí "nosnice" a aby bylo kladně vyřešeno rodičovství obou členů tohoto páru vůči tomuto dítěti.
Jak jsem uvedl, nemám ani problém s tím, aby postupoval výzkum v oblasti "jak může mít společné (geneticky) dítě mužský či ženský homopár" a aby se výsledky takového výzkumu promítly nejen do reprodukčně medicínské praxe, ale i do oblasti rodinného (a jiného) práva.
Nemám naprosto žádný problém s tím, pokud bude dítě vyrůstat v homo rodině, protože je to rozhodně lepší než institucionální výchova nebo profesionální pěstounství (jaké preferuje i před biologickou rodinou sociálfašistické Norsko). Nesdílím představu některých psychologů a psychiatrů, že takovéto děti budou ve škole a při jiných příležitostech ostrakizovány. Neděje se to ani u dětí svobodných matek (či otců), neděje se to ani u "sourozenců", jejichž rodiče, každý se svým dítětem, se vzali, takže jsou si jejich děti biologicky cizí (a při podobných "odlišných" případech). Pokud by k nějaké "ostrakizaci" došlo, byli by za ní se stoprocentní pravděpodobností šiřitelé bigiotních křesťanských, judaistických nebo islámistických ideí, kterým by neměl být problém život "osladit" natolik, aby si něco podobného netroufli (včetně ostrakizace jejich dětí jako méněcenných, s tou bych v takovém případě problémy neměl).
Nemám naprosto žádný problém s tím, aby homo páry uzavíraly manželství, právně neodlišitelná od manželství hetero párů. A nevidím ani důvod, aby se měla lišit názvem a být pro ně extra zákon.
Konec konců, opravdu nevidím sebemenší důvod, aby naše civilizace lpěla na modelu rodiny bezcenných barbarských primitivů, kteří byli zoufale zaostalí i proti svým evropským současníkům (a, pochopitelně, i mnoha mimoevropským národům).

S čím problémy naopak mám

Nevidím sebemenší důvod, aby se homosexualita stala preferovaným způsobem sexuálních aktivit či rodinných vztahů, jak to hlásají někteří "proroci" modernismu. Homosexualita je prostě odlišné a minoritní nastavení sexuálních preferencí, které patrně mělo zásadní význam v dobách, kdy po Zemi bloudily tlupy prvních lidí nebo dokonce jejich živočišných předchůdců. O jejím významu (a proč se udržela) můžeme vést diskuse, okořeněné poznatky antropologů o životním stylu domorodců, žijících na úrovni pravěku. Případně můžeme hledat inspiraci i u našich nejbližších příbuzných, šimpanzů Bonobo, u nichž se homo styk běžně praktikuje, a to u obou pohlaví.
Chápu, že v dobách, kdy byla homosexualita kriminalizována, žili homosexuálové jako pronásledovaná minorita a vytvářeli z tohoto důvodu různá "svépomocná bratrstva" za účelem ochrany před majoritou, a zejména náboženskými fanatiky. Tato doba je ovšem u nás pryč už více než půlstoletí a podobná "bratrstva" zde a v současné době nevnímám, a nejsem ani ochoten vnímat, jako něco pozitivního, ale spíš jako krystalizační centra kriminálních a jiných antisociálních aktivit.
Současně mám ovšem problémy s tím, že "naši" homosexuálové jeví minimální zájem o problémy stejně odlišných osob v zemích, kde je homosexualita ještě stále trestána a někdy i smrtí. S koordinovaným tlakem příslušníků LGBT komunity a jejich organizací na naše státní orgány a politickou reprezentaci, aby byly tato země odstaveny od spolupráce s námi a nebyla jim poskytována pokud možno žádná mezinárodní či rozvojová pomoc, bych žádný problém neměl.
Mám ovšem silný problém s tím, že řada příslušníků LGBT komunity, a dokonce i některé organizace takto odlišných lidí, podporují islámské imigranty, kteří se nijak netají s tím, že zde hodlají zavést stát podle šaríje (tedy včetně kriminalizace, až do trestu smrti, homosexuality).
Zásadní problém mám i s "vědeckým genderismem", blekotajícím o "genderu jako sociálním konstruktu", který se uplatňuje i v této oblasti (včetně snah o "výcvik" k homosexualitě, případně transgenderu, u školáků).

Umírněnost

Opět mi tedy nezbývá než volat po umírněnosti. Homosexuální osoby a jejich vztahy je nutno zcela zrovnoprávnit s osobami heterosexuálními a jejich vztahy, včetně možnosti pořídit si a společně vychovávat děti. Byť by to mělo znamenat odstřelení v současnosti křesťany prosazovaného modelu rodiny, vygenerovaného pravěkými barbary.
Na druhé straně není možné tyto osoby považovat za něco extra (či přímo "nadlidi"), jak hlásají někteří ideologové, a to samé platí i pro jejich vztahy.

(pokračování)

Co uplynulý týden dal

Islám

V Turecku

kdosi neznámý střílel na US ambasádu.

Talíban

odmítl nabízené příměří a unesl kolem sta lidí. IMHO by se měly v Afghánistanu nasadit ABC zbraně a Talíban jednoduše vyhubit.

Islámský stát

zveřejnil zvukovou nahrávku, na níž údajně mluví arcilotr Baghdádí.

Šéf Al Kajdy

Zavahrí vyzval muslimy ke "svaté válce". IMHO by na to měly zareagovat civilizované země, a to svatou válkou proti všem muslimům.

Provalilo se,

že socansko fašistická EU dává peníze íránskému islamistickému režimu, aby mu umožnila přežití sankcí od USA.

Člen

pochybné až zločinecké organizace Lékaři bez hranic hodil granát na izraelské vojáky.

Arcilotr

a lidská zrůda, vůdce Islámského státu (IS) v Afghánistánu abú Saad Irhábí, byl zabit při náletu v Afghánistanu.

Imigrace

V Katalánsku

zaútočil alžírský muslim na policisty nožem s voláním "Alláhu akbar" a byl následně zneškodněn.

Další

útočník s nožem zavraždil svou matku a sestru a při útoku blekotal "Alláhu akbar".

V Německu

zavraždil muslim ze Somálska lékaře, který se mu snažil zdravotně pomoci. Němci začali masově protestovat proti toleranci těchto zločinů.

Rakouský kancléř

Vyzval k uzavření evropských přístavů pro lodě s imigranty.

V Německu

byla v lese nalezena africká klíšťata, přenášející řadu exotických chorob. Souvislost s ilegálními imigranty je vcelku jasná.

Britové přestali blekotat

a šli s pravdou ven: "Brit", který najížděl do davu před Westminsterem a snažil se o co nejvyšší počet obětí, byl Somálec, snad nějak "naturalizovaný" ve velké Británii, a, samozřejmě, muslim. Prostě osoba, jaké v Evropě nemají co dělat.

Neznámý útočník

přepadl a znásilnil v Drážďanech zde pracující českou občanku.

Do budovy radnice

v Bemmelu (Nizozemí) vjelo auto s výbušninami a i s řidičem explodovalo a následně shořelo. Pachatelem byl zcela jistě ateista, koketující s budhismem :-)

Další 100+

vlna útočníků se prorvala s pomocí fekálií, nehašeného vápna a improvizovaných plamenometů do španělské enklávy v Ceutě. Už v příručkách pro poddůstojníky je jasně řečeno, že překážka, která není pod palbou, nemá smysl. Vyšlo také najevo, že tyto nájezdy organizují místní zločinecké gangy. Patrně se dříve nebo později provalí i podíl některých neziskovek.

V Rakousku

odsoudili na doživotí Afghánce (pochopitelně muslima) za vraždu sestra "ze cti". IMHO jediná možnost je tyhle lidi bez slitování popravovat, protože neexistuje sebemenší důvod, proč by občané měli takovouto zrůdu léta živit.

Švédi

oficiálně přiznali, že pět z deseti znásilnění je dílem osob narozených mimo Evropu. Nyní zbývá přiznat, kolik z toho zbytku jsou potomci imigrantů z mimoevropských zemí a muslimové.

Antonio Tajani,

předsedající EUroparlamentu, opět blekotal o trestání států, které odmítají přijímat vraždící a znásilňující zrůdy, které jeho kolegové cpou do EU. Buď tenhle lidský odpad skončí po volbách do EUroparlamentu v květnu příštího roku, nebo se EU rozpadne.

Trump "zneužil"

vraždu dvacetileté Američanky imigrantským póvlem ke zvýšení podpory pro stavbu zdi na hranici s Mexikem.

Maďarsko

přestalo dodávat potraviny imigrantům, kteří ložírují u jeho hranic a snaží se dostat do země. Fašistický póvl, snažící se zaplavit Evropu těmito živly, pochopitelně ječí.

Frontex

oficiálně přiznal, že se EU neumí zbavit imigrantů, nemajících nárok na azyl (což je naprostá většina).

Fašisticko

socialistická italská justice tlačí na italskou vládu, aby umožnila vylodění dalších ilegálů.

V EU

prudce narůstá počet lidí, nakažených virem západonilské horečky, který sem zavlekli ilegální imigranti - druhy komárů, které jsou s to tento virus přenášet, jsou v Evropě odjakživa.

V Saské Kamenici

(Chemnitz) zaútočili dva muslimští imigranti na místní obyvatele, dva zranili a jednoho zavraždili. Policie se jako vždy v takových případech chovala naprosto laxně, což občany vyprovokovalo k protestům v poslední době nezvyklého rozsahu.

Obecné

Socanský režim

ve Venezuele se hroutí natolik, že odtamtud masově prchají lidé a okolní státy jen s obtížemi zvládají jejich nával.
Následně režim "vyřešil" inflaci škrtnutím pěti nul na bankovkách. Problém je, že socanská ekonomika nedokáže dostat do obchodů žádné zboží, takže manipulace s bankovkami nic nevyřeší.

NKÚ

zjistil, že socanský, Babišem prosazovaný centrální nákup nefunguje. Normální lidé to vědí už dávno: přes centralizované nákupy jsou zakoupeny vždy jen předražené šunty.

ČSSD

prosazuje neustále kmotra Pocheho na ministerstvo zahraničí, s čímž normální lidé nesouhlasí.

Poté,

co státy EUrozóny několik bilionů Kč do řecké ekonomiky, je tato schopna pomocí kreativního účetnictví předvádět zlepšování.

Olomoučtí vědci

se podíleli na přečtení genetického kódu pšenice.

Asi devadesát rodin

se mohlo setkat, poprvé od doby, kdy komunistická agrese rozdělila Koreu.

Připomenuli jsme si

výročí sovětské agrese proti našemu státu a začátku více než dvacetileté okupace.

Papež

odsoudil sexuální zneužívání dětí kněžími, pak ovšem na něj prasklo, že se sám dříve podílel na zametání tohoto pro křesťanství typického jevu pod koberec.

Už 50 obětí

má epidemie eboly v Kongu.

Pokračují jednání

o výstavbě nových jaderných bloků v Dukovanech.

Nové objevy

posunuly předpokládaný počátek života na Zemi dále do minulosti.

Komunisté

se naštvali kvůli novému textu u sochy "osvoboditele Prahy", maršála Koněva, který připomíná jeho angažovanost při vraždění občanů v Maďarsku v roce 1956. v Berlíně v roce 1961 i jeho podíl na přípravě agrese proti Československu v roce 1968.

Ústavní soud

posvětil snížení příjmů exekutorů, které by mělo demotivovat alespoň část zločinců, angažujících se na tomto poli.

Soudruzi

si funí, že novelizovali "pamlskovou vyhlášku" a odstranili největší idiocie v ní zakotvené. Problém je, že tento výplod socanských bezmozků by měl být kompletně a bez jakékoli náhrady zrušen a stát by měl garantovat, že nic takového nejméně deset let nebude vyrobeno.

Experti varovali,

že německá elektrická síť je tak špatná, že může být shozena útoky hackerů a strhnout do blackoutu celou EU. Je to dáno mimo jiné vysokým podílem drahých a nestabilních "alternativních zdrojů".

Belgický obchod

byl soudně potrestán pokutou za to, že na pozici prodavačky ženského oblečení odmítl přijmout muže.

Trump

začíná tlačit na Kima kvůli nedodržování denuklearizace. Současně omezil finance i palestinským Arabům.

V Zimbabwe

se perou o výsledek voleb šéf špinavých zlodějů Emmerson Mnangagwa a opozice.

Narůstá

procento bakterií, odolných nejen vůči antibiotikům, ale i desinfekčním prostředkům.

Zemřel

John McCain, senátor a veterán války ve Vietnamu, který přežil pět a půl roku mučení severovietnamskými zrůdami.

Nejde jen o kauzu Argento

Režisérka Asia Argento v roce 2013 znásilnila či pohlavně zneužila 17 letého (tedy ještě "pod zákonem v USA) herce a hudebníka Jimmyho Bennetta a posléze se z toho vyplatila 380 tisíci dolary. I řada dalších "tváří" hnutí #Me Too se dopustila podobných činů. Soudružka Sylvia Lauder z toho vyvozuje naprostou pitomost, protože na tomto pochybném hnutí jsou špatně daleko jiné věci než skutečnost, že jeho aktéři jsou sexuální predátoři.

#Me Too útočí na podstatu demokracie

V demokratických zemích je atributivní existence demokratické justice, pro kterou platí presumpce neviny a vina musí být naprosto jasně a jednoznačně prokázána.
Je jasné, že levičáckému póvlu se teto skutečnost silně nelíbí, pro ně byla ideálem doba, kdy u nás prokurátorovali Urválek s Vašem (a dalšími podobnými monstry), v SSSR "slavný" prokurátor Vyšinskij, a "politicky uvědomělí" soudci jim zobali z ruky. Doby, kdy bylo raženo heslo: "Kdyby byl obžalovaný nevinen, nebyl by obžalován."
Právě návrat do těchto dob (případně do dob politických procesů ve 30. letech v SSSR) je jakýmsi "postupným cílem" naší, evropské (míněno EU) i světové levice, protože ten by otevřel možnosti likvidovat "nesprávně myslící" osoby zcela libovolně, jen na základě nějakého z palce vycucaného udání ze strany "pokrokových" politiků a politických aktivistů.
Z tohoto důvodu je hnutí #Me Too navýsost politické, přičemž je orientováno levicově, antidemokraticky a prototalitně. Je patrně jakýmsi pokusným balónkem, jestli je společnost dostatečně zblblá, aby se nechala zatáhnout do poměrů, jaké vládly v SSSR za stalinské totality a u nás za dob politických procesů a následných justičních vražd v 50. letech.

Realita hnutí

V 90 až 99 procentech jsou takzvané oběti, presentované hnutím #Me Too jen lháři/lhářky, nebo prostitutky/prostituti.
Lháři/lhářky tehdy, jestliže byl sexuální akt zcela vymyšlen, a takových kauz s vysokou pravděpodobností nebude málo. Lháři i tehdy, pokud bylo nějaké chování nadhodnoceno coby "sexuální obtěžování", protože významná část těchto aktů se odehrála v době, kdy pochválení šatů nebo otevření dveří nebylo zběsilými feministkami prosazeno jako akt sexuálního obtěžování.
Prostituti/prostitutky tehdy, jestliže akt byl proveden na základě chladnokrevného kalkulu ve smyslu "dáš - dostaneš". Buď peníze jako "odškodné" (případně maskované platovým postupem) nebo, a to asi v uměleckých kruzích daleko častěji, nějaký bonus pro další cestu za slávou (lepší role, vůbec role, ale i třeba vydání knihy apod.).
Mužeme se morálně rozhořčovat nad tím, že pokud je ve filmu potřeba deset komparsistek a hlásí se jich (prakticky nerozpoznatelné kvality) tisíc, tak tu roli dostane těch deset, které nejrychleji svlíknou kalhotky. Je to ošklivé, ale máme to zakódováno hodně hluboko v genech (protože výhody za sexuální úsluhy získávají už samice některých opic, s nimiž máme společné předky, kteří žili někdy ve třetihorách). Jistěže existují hranice, které by neměly být překračovány, ale jsem přesvědčen, že mezi tou tisícovkou komparsistek (abych se vrátil k tomu příkladu) bude s vysokou pravděpodobností víc než jedno procento těch, které si svlíkáním kalhotek vydělávají i při jiných příležitostech než je konkurz do filmu, a s těmi ta hranice rozhodně překročena není.
A pokud se sečtou výše uvedené případy, dostaneme se někam k těm devíti desetinám a něco.
Jistěže existují oběti opravdových sexuálních predátorů, problém ovšem je, jak takový čin dokázat tak, aby úspěšně prošel férovým soudem. A, je mi velice líto, konsenzus od dob vzniku demokratické justice je naprosto jednoznačný: Je daleko menší zlo nechat uniknout skutečného pachatele pro nedostatek důkazů, než plnit žaláře nevinnými, kteří měli tu smůlu, že tu nevinu nebyli s to prokázat. A právě o tohle a nic jiného se hnutí #Me Too intenzívně snaží.

Ještě jeden důležitý aspekt

Kauza soudružky Asie zcela jednoznačně ukazuje, že lidé z hnutí #Me Too se cítí stát nad zákonem. Podobně jako například komunističtí či nacističtí zločinci a před nimi třeba církevní inkvizitoři a v současnosti třeba muslimové. Oni jsou prostě "lepší", a jestli to odůvodňují rasou, politicko ideologickou orientací nebo třeba náboženstvím, je naprosto zanedbatelný detail.
Faktem je, že normální člověk, pokud by se i nějak zapletl s prostitutem nebo prostitutkou a následně platil jak mourovatý (jak to bylo konkrétně mezi Asií a Jimmym nevím a v podstatě ani vědět nechci, protože bez nějakého šmíráctví skrze prostoročas se pravdu prostě nedozvíme), tak by se rozhodně neangažoval v podobném hnutí, protože by mu bylo jasné, že obvinění ze sexuálního predátorství, zvláště pak nepodložené žádnými důkazy, může být zcela vymyšlené nebo výrazně překroucené proti realitě.
Pokud se dotyčná dáma po zaplacení výpalného jen otřepala a vbrzku zapojila do hnutí, vyrábějícího sexuální predátory asi jak druhdy STB protistátní skupiny nebo inkvizice čarodějnice a kacíře, pak to skutečně znamená, že se cítí stát někde nad obyčejnými lidmi, asi jako nacisté nad Židy. A to zřejmě charakterizuje naprostou většinu tváří (=exponentů) tohoto hnutí.

Rýsuje se strategie

Budu velice ošklivý, ale nevidím nejmenší důvod, proč neobrátit hnutí #Me Too proti jeho nositelům: Prostě je začít obviňovat z toho samého, z čeho oni obviňují druhé. To by mohlo při trošce rozumné strategie toto hnutí zcela paralyzovat, případně rozvrátit. Že budou tato obvinění falešná a neodůvodněná? To je ale naprostá většina obvinění, hlásaných lidmi z tohoto hnutí, taky. Alespoň z právního hlediska, které nerozlišuje pravdivé obvinění nepodložené důkazy od obvinění falešného.

Kauza Asie Argento ukázala jasně, že celé "slavné" hnutí #Me Too je jen spiknutím antidemokratických fašistoidů proti demokracii a zejména demokratické justici a právnímu státu obecně. Bez ohledu na blekotání exponentů tohoto hnutí je pravda tohle a nic jiného. Budou-li vznesena obvinění proti dalším exponentům tohoto hnutí, může být celý tento projekt svržení demokracie v (dosud) civilizovaných zemí paralyzován a následně i zlikvidován.

Co uplynulý týden dal

Islám

Turecko

po islamistickém puči dále oslabuje svou ekonomiku a táhne dolů ty státy a ty firmy, které islamistický režim ekonomicky podporují. V podstatě dobře jim tak, i totální krach příslušných EUrounijních bankovních domů bych přežil.
Turecko obviňuje z hospodářské krize Američany, což je naprostý nesmysl, viníkem je islám a ti, kdo ho společnosti vnucují. Erdogan hrozí bojkotovat iPhony.

K teroristickému

útoku došlo ve Westminsteru. Pachatel kličkoval v pěší zóně mezi zábranami a snažil se najít co největší shluk lidí, nakonec jednu bariéru naboural. Pachatelem byl Súdánský imigrant.

Corbyn

(Labour Party, GB) naštval Židy tím, že se účastnil "piety" u hrobů islámistických teroristů. Mezi nimi je i jedno z monster, která na olympiádě v Mnichově vraždila izraelské sportovce.

Talíban

povraždil cca 60 příslušníků afghánských bezpečnostních sil.

Turecko

hodlá financovat víkendovou islamistickou výchovu tureckých dětí, žijících v Nizozemí.

Český

konvertita k islámu, který podle soudu připravoval teroristický útok, neuspěl se stížností u Ústavního soudu.

Quislingové

pomohli k "odškodnění" švédské muslimce za to, že byla jako uchazečka o zaměstnání odmítnuta proto, že odmítla si podat ruku s mužem.
Na druhé straně ale muslimský pár, který se dopustil téhož, nedostal švédské občanství.

Imigrace

Evropské státy

se poučily a začaly odmítat loď Aquarius, která veze 141 "uprchlíků", dodaných obchodníky s lidmi na severoafrickém pobřeží.
Nakonec "vyměklo" na základě vydírání neziskovek šest států a migranty přijalo.
Posléze se objevila další loď s ještě větším počtem ilegálů. Premiér Babiš jasně konstatoval, že postup, kdy se evropské země automaticky ujmou kohokoli z moře, je cesta do pekel.

Jezídka

potkala v Německu muslima, který ji jako otrokyni dlouho zneužíval, než se jí podařilo utéci, Německo nejenže není s to výtečníka potrestat, ale není ani schopné či ochotné jeho oběti (asi proto, že se nejedná o muslimku) zajistit bezpečí. Ta uvažuje o odjezdu do Kurdistánu.

"Mladíci"

zapálili ve Švédsku asi 15 aut. Příčina? Islám.

Obecné

V Česku roste počet požárů. Byli pochováni čeští vojáci, zavraždění v Afghánistanu.

V Rumunsku

probíhají masové protesty proti justiční reformě, která má v podstatě legalizovat korupci. EU, na rozdíl od Polska, kde chtějí po létech konečně odstavit z nejvyšších pater justice komunistické zombie, prakticky mlčí.

Další ukázka

justiční debility v USA. zahradník, který dostal jakousi exotickou malignitu, vyhrál soud nad firmou, vyrábějící postřik s nímž pracoval. Údajně karcinogenní, ale jednoznačně uznáno to není. Nicméně i kdyby to bylo, nelze prokázat, že dotyčný dostal onu malignitu ze své profesionální aktivity.

Ministerstvo vnitra

přiznalo, že nové občanky s čipem jsou stejně potenciálně zneužitelné, jako např. platební karty.

Česká Kofola

úspěšně expanduje na trzích.

Provalilo se,

že Google sbírá data o poloze mobilů s Androidem i tehdy, kdy je funkce hlášení polohy (podle GPS) v mobilu vypnuta. Údajně ji mohou zapnout některé aplikace, které ji pro svou činnost "potřebují", zní výmluvy. Jinak Android je blackbox a nikdo nemůže vědět, co se v něm děje.

Po skandálu

s rozsáhlým zneužíváním dětí je bývalý australský katolický arcibiskup Philip Wilson, který tyto duchovní aktivity kněží kryl, v domácím vězení a možná si i odsedí rok v base.
Ještě větší "vývar" je to, co prasklo na římskokatolickou církev v USA. Rozsah její kriminality ma úseku zneužívání mladistvých se téměř vyrovná islamistickým zločineckým gangům, které působily (a možná ještě působí) ve Velké Británii. Katolíci v USA ale srovnatelný objem kriminality napáchali za podstatně delší časové období.

U Janova

v Itálii se zřítil asi 100m úsek "nádherného" dálničního mostu, který byl sice architektonickou perlou, ale jinak byl mizerně naprojektovaný (projekt nezohledňoval zátěž mostu a místní agresívní ovzduší) a prakticky neudržovaný. zahynul velký počet lidí, včetně celých rodin i s malými dětmi. Spadl i český kamion, řidič přežil, patrně proto, že kamion padal "po zadku" a část s nákladem vytvořila velkou deformační zónu.
V okolí mostu byl na jeden rok vyhlášen výjimečný stav.
V průběhu týdne vyplouvaly na povrch další a další fakta a svědectví o prošvihnuté údržbě mostu, o neřešených signálech toho, že se konstrukce rozpadá, i o nekompetenci záchranářů a dalších složek po jeho zhroucení.

Václav Klaus, jr.

dráždí ODS jednak kritikou zahraničních vojenských misí, jednak podporou Jakla, kandidujícího so Senátu, mj. proti oficiálnímu kandidátovi ODS.

Energetický regulační úřad

konstatoval skutečnost, že v republice řádí bandy podvodníků, které vnucují starším a jinak neorientovaným lidem silně nevýhodné tarify a ječtě je jistí dárky v bagatelní hodnotě, údajně stojící mnoho tisíc.

Piráti

podle zjištění SPD ničí předvolební bilboardy této strany. Od toho póvlu se ani nic jiného čekat nedá.

V Kongu

se šíří epidemie eboly.

Senát

se přidal k plastovému blbnutí EU a podpořil zákaz plastových brček.

Ministr obrany

za ANO Lubomír Metnar podporuje znovuzavedení vojny.

Demonstranti v Drážďanech

měli pro kancléřku Merkelovou stručný vzkaz: "Táhni!"

Abstineti

jsou více ohroženi demencí, prokázala nová vědecká studie.

Putin

navštívil svatbu rakouské ministryně. A zatančil si s nevěstou.

Den, kdy zemřela EU

Opravdu se tento příspěvek vztahuje k výročí 21. 8. 1968. Nicméně důsledky tohoto dne a toho, co se stalo (a nastalo poté) jsou závažnější a jejich ozvěna přetrvává až do současnosti.

Socialismus versus EHS

V roce 1968 rozhodně nešlo o nějakou likvidaci socialismu, ale o socialismus bez "chyb a přehmatů", jak byly oficiálně nazývány akty komunistického teroru a projevy vnitrostranických frakčních bojů v 50. letech, včetně negativních zásahů do ekonomiky, kultury, vědy (např. lysenkismus) apod.
Maximálním cílem v ekonomice bylo nějaké hybridní státně tržní hospodářství, jaké řada našich občanů viděla v Jugoslávii, které přinášelo daleko bohatší nabídku zboží a služeb při zachování socialistických vymožeností pro pracující. Konec konců, k něčemu takovému měla směřovat i Šikova reforma.
Maximálním cílem v politice byl systém více stran, směřujících ovšem ve všech případech k budování socialismu (a následně i komunismu) a konkurujících si v detailech této cesty, případně etapových a finálních cílů. Tedy v podstatě jakési rozvolnění frakcí komunistické strany do samostatných stran s přibráním stran nekomunistických, také budujících socialismus.
Nějaký návrat k plnohodnotné demokracii a tržnímu hospodářství jako takovému mohl být nevyřčeným snem několika málo "extrémistů" z K-231 a KAN.
Oproti těmto cílům, byť naivním, část levicové scény v zemích EHS vytyčila jako jednoznačný cíl zavedení socialismu stalinského nebo maoistického typu a dostala na barikády v západoevropských metropolích zejména vysokoškolské studenty humanitních oborů (kteří vedle vcelku triviálního "studia" bezcenných žvástů měli na "revoluční aktivity" dostatek času) k "boji" za tyto cíle.

Následky

Invaze "spřátelených" států rozdrtila představu o tom, že by socialismus mohl být něčím jiným než bezcennou žumpou, v níž vládnou naprosté zrůdy a zbytek společnosti se jim buď nějak přizpůsobí, nebo emigruje, nebo odejde do "vnitřní emigrace", která se v Československu (a z něj víc ve střední a západní části státu než na Slovensku) projevila výrazným rozvojem chatařství, chalupářství a zahrádkářství, jaké nenalezlo obdobu nikde v západních státech Evropy, ani v ostatních státech východního bloku (v nichž "dača" byla reprezentativním sídlem papaláše, nikoli místem rekreačních a paralelně ekonomických aktivit).
Vůdcové československého pokusu o reformu socialismu spolu s masou občanů v podstatě rezignovali na nějaké udržování aktivit, případně jejich prosazení "jinou cestou". Ti, co se dostali časem na nějaké vlivnější pozice, spíše podporovali gruntovní odmítnutí a rozbití socialismu, k jakému došlo po "Velké sametové".
Oproti tomu vůdcové poražených západoevropských barikádníků vyhlásili "pochod institucemi" a ten se jim zdařil, takže v současné době jsou prakticky všechny státní instituce západu Evropy zamořené komunisty, maoisty a podobnou socialistickou pakáží. Ta se nyní snaží vnutit společnostem těchto států socialismus cestou "tlaku shora", cestou státních a státem podporovaných "nevládních" či "neziskových" organizací, parazitujících na tamní ekonomice.
Z tohoto důvodu byla také ekonomicky úspěšná EHS přeměněna v především politickou EU, která ekonomicky stagnuje s prognózou totálního ekonomického zhroucení, jaké (případně jeho předzvěsti) ve východní a střední Evropě vyvolalo společenský pohyb v roce 1989.

Konfrontace

Jedním z důsledků tohoto rozdílného vývoje byl těžký šok pro EUnijní "elitu", protože lidé z východního bloku, jakmile byli zbaveni hrozby ze strany socialistického represívního aparátu, spontánně zvolili plnohodnotnou demokracii (jaká v podobě, nastolené u nás v roce 1990 již tehdy prakticky nikde v Západní Evropě neexistovala) a plnohonotnou tržní ekonomiku, pro niž platí naprosto to samé.
Tento šok vyústil v nenávist těchto "elit" vůči obyvatelům socialistických zemí a té části jejich politických vůdců, kteří prosazovali demokracii a tržní ekonomiku. Proto také už "harmonizace s EU" znamenala zásadní protitržní zásahy do ekonomiky. Ta je proto nyní paradoxně v horším stavu než byla v 90. letech a zejména můžeme zapomenout na výrazný hospodářský růst i v době útlumových fází hospodářského cyklu. A v současné době se nám EU snaží montovat i do politiky, přičemž výraznými projevy je jednak podpora socialistických extrémistů, velice často působících v "neziskových" organizacích, jednak podpora antidemokratických politiků, jednak i snaha o prosazení antidemokratické cenzury, která by bránila informovat o negativních jevech, provázejících zákonitě EUnijní snahy o budování socialismu (s cílem nikoli socialismu "s lidskou tváří", ale čehosi na způsob stalinismu z dob "revolučních čistek" nebo maoismu z dob "kulturní revoluce").
Současné "prohospodářské" aktivity EU jsou v podstatě jen vytloukání klínu klínem, kombinované s masívní výstavbou Potěmkinských vesnic. EU ani za v současné době pravděpodobně končící hospodářské konjunktury nebyla s to vytvořit rezervy (a další aktiva) na očekávanou recesi a získané prostředky utopila v naprosto nesmyslných projektech, z nichž některé  mají charakter těžko odstranitelných mandatorních výdajů, které budou nástup a průběh recese ještě více zhoršovat.
Ultralevičáci blekotají o "4G ekonomice" a přitom sehnat opraváře na nějakou triviální poruchu v domácnosti je už skoro tak obtížné, jako za dob "reálného socialismu". Z toho důvodu se i ta jejich "superprogresívní" ekonomika setkává s nezájmem a bude nejspíš, až na pár "managorů", totálně sabotovaná. Nehledě k tomu, že v socialismu i ty nejprogresívnější prvky ekonomiky nutně musejí skončit na překážkách, které socialisticky organizovaná ekonomika klade jakémukoli pozitivnímu vývoji, doplněných tím, že tu ekonomiku řídí naprosto nekompetentní "ideově pevní" vůdcové, zpravidla nemající ani středoškolské vzdělání.
A důsledkem ekonomického krachu EU pochopitelně nebudě nějaké "zpátečnické obyvatelstvo, odmítající 4G", ale totální impotence socialisticky rigidně řízené ekonomiky.

Abych se vrátil k té historii

Srpen 1968 nám názorně ukázal, že socialismus je zcela nereformovatelný, a že ani reformy, zaměřené na jeho udržení a vylepšení, nemají šanci se v praxi uplatnit. Tuto zkušenost s námi sdílí obyvatelstvo celého východního bloku, přičemž akcentováno je to u V4 skupiny, protože Slováci s námi alespoň částečně sdílejí trauma srpna 1968, Maďaři mají zkušenost s potlačeným pokusem o reformu v 50. letech a Poláci zase s reformami, které utnul Jaruzelského vojenský puč.
Z těchto důvodů také Země V4 tvoří jádro, které se nedá nachytat na lživé skřeky a bláboly socialistických politruků, které k nám zaznívají z bruselských megafonů. K narůstající síle tohoto odmítání slouží politické strany s EUroskeptickými programy, které v těchto zemích mají silnou podporu, nebo dokonce dominují (Maďarsko a Polsko).
Obyvatelé těchto zemí prostě vědí, že socialismus není nic jiného než zdechlina, maximálně trochu zombifikovaná. A že ani rituální tance kolem sochy masového vraha Karla Marxe tuto zombii nezresuscitují. Maximálně podráždí červíky a ti se budou hemžit v jejím podkoží o něco aktivněji a naivní lidé to budou považovat za projev života.

Pro nás definitivně zemřel socialismus onoho rána, kdy jsme se dozvěděli, že do naší země vtrhly sovětské tanky, aby zardousily pokus o zlidštěný socialismus, přijatelný k životu. Z toho důvodu také v roce 1989 již nikdo o nějaký socialismus z lidskou tváří nestál a těch několik zbývajících protagonistů tohoto politického směru bylo vytlačeno na periferii politiky a hlavní proud si s nimi v podstatě nevěděl rady. Václav Havel, ač v mnoha konkrétních situacích pomáhal komunistům a exkomunistům, v projevu k výročí "vítězného února" v roce 1990 jednoznačně prohlásil, že "vítězný únor" byl puč, tedy akt svou podstatou nelegitimní (bohužel se této linie dále nedržel).
Spolu se "socialismem s lidskou tváří" pro nás zemřely i další socialismy, včetně EUrounijního, který se neliší v ničem důležitém od toho, který přijely v srpnu 1968 zachránit Brežněvovy tanky. Včetně oné v podstatě nelidské tváře. Takže v podstatě je pro nás EU mrtvá od onoho srpna před padesáti lety.

Umírněnost, prosím! 1.

Problém s některými "pokrokovými" požadavky je v tom, že jsou koncipovány s přímo talíbanovským fundamentalismem, který odrazuje i ty, kteří by s jejich rozumnou a demokratickou verzí neměli problémy.

Feminismus

Trocha historie

Postavení žen v naší společnosti bylo do nedávna (zhruba přelom 19. a 20. století) výrazně horší a silně se zlepšilo v jeho první polovině.
Uvedený jev měl dva významné zdroje. Jedním z nich je odlišná biologie muže a ženy (o níž jsem tu už vícekrát psal, druhým bylo blízkovýchodní barbarské hovadství, které bylo do evropského kulturního prostoru vneseno křesťanstvím jakožto vektorem mnohem horšího judaismu (a dalších blízkovýchodních barbarských tradic).
Faktem ovšem je,že i v nejhorších dobách bylo postavení žen v Evropě v průměru na lepší úrovni, než jaké je postavení žen v řadě současných islámských států. Je to dáno tím, že Evropa měla rozsáhlé a pevně zakořeněné kulturní tradice, které nebylo možné tak snadno hodit přes palubu, jako nekulturní netradice blízkovýchodních (a dalších) národů, když se na jejich území dostal islám.
Postavení žen zlepšil fenomén, nenáviděný křesťanskými církvemi ještě daleko více než islám: Osvícenství a průmyslová revoluce. Osvícenství poskytlo ženám přístup ke vzdělání. Paradoxně totéž ale udělaly už některé reformační křesťanské proudy. Aeneas Sylvius, současník doznívajícího husitského hnutí si stěžuje, že "v Čechách umí ledaskterá babka Bibli lépe vykládati než mnozí preláti". Což na jedné straně ukazuje úpadek římskokatolické církve, v níž se posty prelátů ekonomizovaly natolik, že si je mohl zakoupit i negramotný blb, který nevěděl co s penězi, na druhé straně to ukazovalo, že reformovaní křesťané v Čechách přestali ženám bránit přístupu ke vzdělání.
Jednou z podmínek protireformace bylo i snížení až anulování gramotnosti obyvatelstva a zákaz čtení Bible laiky (který trval až hluboko do 19.století, kdy už to stejně nikdo nedodržoval). Osvícenství ovšem postavilo zájem státu (gramotní obyvatelé jsou výkonnější než masa negramotných blbů) nad zájem církve. Šlo dokonce tak daleko, že Josef II. a někteří jeho následníci přímo a explicitně podporovali pirátské přetiskování a překládání učebnic, odborných příruček a encyklopedií, aby se tím zlepšil vzdělanostní stav obyvatelstva.
Osvícenci ovšem potřebovali dohnat proces zvaný průmyslová revoluce, který v některých protestantských oblastech nástup osvícenství předešel a zvýšením ekonomické (a tudíž i vojenské) síly těchto zemí donutil vladaře některých států přes protitlak církve zvýšit vzdělanostní úroveň obyvatel. Kde se to nepovedlo (typicky Španělsko), tam pokračoval úpadek ekonomický i politický a paralelně s tím narůstala i vojenská impotence.
Průmyslová revoluce měla ovšem jeden naprosto zásadní (byť nezamýšlený) efekt. Nahrazením svalové síly jednak stroji, jednak řadou organizačních opatření, umožnila zapojení žen a dětí do tovární výroby.
Dovršení zrovnoprávnění žen přinesla první světová válka. Ta odvedla muže z továren do zákopů a ženy nastoupily na jejich místa. Když se muži po pěti letech vrátili, byla jejich místa obsazena levněji a precizněji pracujícími ženami (ženy mají geneticky danou vyšší míru precisnosti, což souvisí s dělbou práce ve tlupách hominidů). Vznikla "ztracená generace" mužů, náhle neschopných se uplatnit.
Ženy ovšem dostaly do rukou sílu (ekonomickou), kterou mohly v boji za svá práva uplatnit. Pár desítek, maximálně stovek protestujících sufražetek (jaké se vyskytovaly už v 19. století), případně shánějících podpisy na nějakou petici za zlepšení práv žen mohlo být (a bylo) leda ke smíchu. Na druhé straně desetitisíce žen, bez jejichž práce by se zastavily klíčové továrny (ale i provozy služeb) ve státě - to bylo něco naprosto jiného. Proto také v meziválečném období ve vetšin euroamerických států získaly ženy politická práva rovná nebo blízká mužům. Jedinou významnou evropskou zemí, kde tomu tak nebylo, bylo Švýcarsko, které bylo v obou těchto válkách neutrálním státem, a tudíž tam onen fenomén náhrady mužů na klíčových ekonomických místech ženami nenastal.
Dalším faktorem je, že ve střední a východní Evropě přišel socialismus, který ženy nejen formálně zrovnoprávnil, ale provedl i řadu dalších opatření v oblastech od hygieny práce (práce zakázané ženám apod.) přes sociální oblast (mateřská dovolená a síť předškolních zařízení pro děti, ve školách družiny) až po oblast zákonů a právní praxe (od rozvodů až po nejrůznější další záležitosti rodinného práva).
Když po roce 1989 přišly do republiky feministky, zjistily, že na jejich ideje naše ženy nereflektují (ale to samé platilo i pro ženy z dalších postsocialistických států). Nikoli z nějaké zabedněnosti, ale jednoznačně proto, že naprostou většinu toho, za co feministky v západních státech bojovaly, naše ženy měly už léta a chápaly to jako naprostou samozřejmost (řekněme si to upřímně, přes veškeré blekotání feministek bylo v rámci konvergence se starými zeměmi EU reálné postavení žen v naší společnosti po roce 1989 spíše oslabováno).

Trocha současnosti

Feministky se zmohly na v podstatě bezcenné nesmysly, které se buď s reálným postavením žen ve společnosti zcela míjejí, nebo je naopak zhoršují (což je do značné míry dáno primitivismem států, z nichž k nám feminismus po roce 1989 dorazil). Je také zajímavé (a mnozí na to poukazují, zdaleka ne jen já, že až na naprosté výjimky jsou feministky vysoce tolerantní ke státům a ideologiím, které znamenají skutečné ponižování nebo právní znevýhodňování žen. Velice často spolupracují s islamisty, bez ohledu na skutečnost, že islám znamená právní i praktické ponižování žen na úrovni, jaká v Evropě nebyla ani v nejtemnějším středověku.
Velmi charakteristická byla před cca dvěma léty návštěva "první feninistické švédské vlády" v Íránu, kde dotyčné feministické dámy neváhaly lézt místním ajatolláhům a imámům do řití tím nejodpornějším způsobem.
Vlastně pouze skupina Femen, respektive jedna z jejích částí, zorganizovala protest proti ponižování žen v islámském světě, nicméně to byla jen nevýznamná epizoda v činnosti tohoto hnutí. A na nic dalšího se dotyčné dámy již nezmotaly, byť kauz s ponižováním a sexistickým odsuzováním žen se v islámském světě odehrává každý den několik desítek (nebo i stovek). Buď se zalekly pomsty islámských teroristů, nebo jim další akce na toto téma jejich řídící orgán zakázal.
Feministky "bojují za práva žen" způsoby, které celé jejich hnutí jednoznačně diskreditují a staví ho do jednoznačné opozice proti demokracii.
Boj za kvóty na ženy je jedna z uvedených pitomostí, které jsou zcela jednoznačně proti demokracii a jsou nezkousnutelné i pro významnou část levicových voličů. Aby o přijetí na určitou pozici rozhodovalo čistě pohlaví (kvóta) a nikoli kvality a kvalifikace pro danou práci, to je sexismus v nejčistší podobě, jaký můžeme nalézt maximálně tak u některých církví.
Celé hnutí #me too není nic jiného než útok proti soudnímu systému, který se feministkám a dalším levicovým aktivistům nedaří antidemokratizovat tak rychle, jak by si to antidemokraté přáli. Naprostá většina toho, co toto hnutí hlásá, jsou obvinění bez jakýchkoli důkazů, jejichž pravdivost je více než pochybná. Ani velmi zdegenerované soudní systémy většiny starých států EU by nebyly schopné na bázi něčeho takového vyrobit rozsudek.
Příznačné pro feministky je rovněž i to, že se zcela míjejí s aktivistkami proti mrzačení ženských genitálií (které je prováděno především mezi primitivy z islámských zemí, byť se nejedná o zvyk čistě islámský) a spíše aktivistům na tomto poli házejí klacky pod nohy.
Uvedené aktivity (či naopak ostentativní neaktivity) feministek jsou jen a jen příklady toho, jak feministky obracejí pomocí nesmyslů veřejné mínění proti sobě s tím, že reálně hrozí nějaká protiakce ("zhoupnutí kyvadla na opačnou stranu"), která by ženy vrátila o celá desetiletí zpět, možná až před období mezi první s druhou světovou válkou.

Umírněnost

A jsme u toho, co je v nadpise. Ve státech bývalého východního bloku, ale i v některých západních zemích došlo ke zcela reálnému narovnání práv mužů a žen. Feministky a na ně navázané politické struktury místo aby řešily reálné problémy (např. útlak žen ve 3. světě, především v islámských zemích, ale i v islámských a jiných uzavřených barbarských komunitách v evropských zemích) vytvářejí a "řeší" naprosto bezcenné pseudoproblémy, kladou nesmyslné a extrémistické požadavky, kterými celé toto hnutí, včetně toho, co bylo s jeho pomocí v dřívějších dobách dosaženo, silně diskreditují. Slovo "feministka" se stává stále více, zejména ve státech bývalého východního bloku, spíše nadávkou nebo hanlivým označením.
Na místě by tedy byla určitá míra umírněnosti, spokojenosti s tím, že bylo dosaženo prakticky všeho, čeho dosaženo reálně být mohlo, aniž by došlo k útlaku mužů (případně dalších skupin obyvatelstva) a soustředění se na práci tam, kde skutečně ještě dochází k reálnému útlaku nebo poškozování žen.
Taková práce ovšem není naprosto nijak atraktivní a neskrývá v sobě prakticky žádný politický (nebo dokonce vyděračský) potenciál. Zřejmě proto se něčím takovým feministické organizace nehodlají zabývat a raději budou obtěžovat společnost extrémistickými nesmysly.

(pokračování)

Velmi kulaté výpostí

Pokud nevíte, co je to výpostí, pak jistě víte, co je to výročí. A protože příspěvek do blogu se (mj.) řekne post, mělo by se vám rozsvítit.

Ano,

tenhle post na mém blogu je tisící, což je, alespoň v desítkové soustavě, dosti kulaté číslo.
Tento blog vykrystaloval z původně úplně jinak zamýšlené podoby. Měl jsem představu, že se spíš budu věnovat věcem kolem sebe, ve svém dosahu, včetně banalit a absurdit. To jsem také v prvních postech tak trochu dělal. Teprve později a více-méně průběžně se do tohoto mého světa začala probourávat "velká" politika, na úrovni státu, EU, případně světa. A začalo být stále více jasné, že ono okolí, které umožňuje (například) glosovat absurditu skoro nahaté manekýny na reklamním bilboardu za lednových (či jakých) mrazů, se začíná měnit.
Fašistoidé, konec konců, zaútočili i na ty bilboardy se spoře oděnými dívčinami a udělují jim jakési pochybné "anticeny". Ty ovšem, protože jejich udělovatelé jsou snadno identifikovatelní jako antidemokratický politický odpad, jsou spíše doporučením, což se podařilo asi nejlépe využít majiteli pivovaru Bernard.
Fašistoidní "liberální demokraté" útočí i na další samozřejmosti světa okolo nás a snaží se tak zlikvidovat prakticky vše, za co ti starší z nás postávali na listopadových náměstích a cinkali klíči. EU nám vrací nikoli plnými hrstmi ale rovnou lopatami vše, čeho jsme se snažili v onom velikém roce 1989 zbavit, a domnívali se naivně, že se nám to i povedlo.

Co se nám snaží vnutit EU

• Evropská unie a její pohůnci se nám snaží vnutit rasismus. Podle jejich představ by se od rasy pachatelů i jejich obětí mělo odvíjet vše, od policejního vyšetřování až po výši trestu pro pachatele (případně by některá etnika měla být vůbec beztrestná). Příslušník původního tuzemského obyvatelstva může spáchat "vraždu" i tehdy, když nikdo nezemřel a jeho aktivity ani nebyly k něčímu usmrcení zaměřeny. Pochopitelně, stane se to tehdy, je-li "obětí" (která by v případě civilizovaného soudu byla spíše pachatelem) příslušník některého z rasistickými liberálními demokraty protežovaných etnik.
• Evropská unie se nám snaží vnutit nerovnost podle pohlaví. Pro přijetí na (například) profesorský post by neměly být rozhodující takové věci, jako je intelekt, znalosti, morálně volní vlastnosti, počty a kvalita publikací (apod.), ale to, co má uchaz-gender-osoba mezi nohama.
• Evropská unie se nám snaží vnutit i nerovnost podle sexuální orientace, kdy příslušníci LGBT komunity by měli být v řadě situací, od profesních až po např. přidělování bytu, upřednostňováni před heterosexuálním "póvlem", a zejména tím, který upřednostňuje pohlavní styk konaný plus mínus fyziologickým způsobem.
• Evropská unie se nám snaží vnutit i nerovnost podle náboženství, kdy všemožným způsobem protežuje islám, a to islám extrémistický, s nímž mají problémy i někteří muslimové.

Důležitá okolnost

Za důležité považuji to, že "tradiční" politické strany se buď s výše uvedenými (a mnoha dalšími) fašizujícími trendy z EU ztotožňují v plném rozsahu, nebo v nějaké "umírněné" podobě (buď co do spektra prosazovaných hovadin nebo co do jejich intenzity a důslednosti). Navíc se z řady "tradičních" politických stran ozývá stále silněji volání po cenzuře a po likvidaci demokratických voleb (nyní je aktuální zavedení korespondenčních voleb, které mají jednoznačně sloužit k neutralizaci hlasů místních obyvatel a rozsáhlým podvodům ve stylu J. V. Stalina: "Není důležité, jak lidé hlasují, ale jak jsou jejich hlasy sečteny."), po zavedení cenzury (přestože ji explicitně zakazuje ústava), případně po omezení volebního práva na pouze ty "správné" občany (ano, opravdu jsme byli nedávno svědky výroků, daných furórem nad propadem klerofašisty podporovaného Drahoše, že "voliči Zemana by neměli mít volební právo").
Je vcelku jasné, že ti voliči, kteří by měli být podle "liberálních demokratů" rasisticky a nábožensky utlačováni (a navíc zbaveni volebního práva, alespoň někteří z nich), se stále více odvracejí od "tradičních" politických stran, které jejich problémy nechtějí a ani nemohou řešit.
Bohužel, nemáme na naší politické scéně nějakou obdobu maďarského FIDESZ, na němž by se mohla shodnout větší polovina populace (a významná část toho zbytku dát hlas stranám s podobným politickým programem). Z toho pak plyne značná roztříštěnost naší politické scény, navíc komplikovaná skutečností, že odchod voliče od tradičně (celá léta a často celou rodinou) volené strany může být psychicky náročný stejně jako rozvod. Řada voličů ČSSD i dalších "tradičních" stran tak činí jen ze setrvačnosti, nicméně i jejich tvrdá jádra se začínají drolit. Druhou věcí je, že řada netradičních, či dokonce za alternativu se vydávajících, stran jsou v reálu jen "liberální demokraté", trochu přebarvení a maskovaní nic neříkajícími netradičními frázemi (mnohdy také nic neznamenajícími). Lidé se takto nechali nachytat na "veverky", které ovšem propadly, jakmile se vybarvily. Nyní se podobný proces rýsuje u "pirátů", kteří už stačili hlasovat proti věcem, které jako kandidáti do parlamentu slibovali prosazovat. Většina voličů si také uvědomila, že ryzími fašisty, navíc cíleně škodícími celé společnosti, jsou "zelení", proto tato strana u nás dostává v poslední době jen kolem jednoho procenta hlasů, a to se musí snažit. ANO je problematické tím, že se jedná o "pytel hadích ocásků" (či blech), který v řadě oblastí nemá naprosto žádný (nebo alespoň předvídatelný) postoj či názor.
Z těch, kdo by mohli být činitelem změny, neuspěli ani Robejškovci a Svobodní (ti druzí IMHO opět kvůli některým "antisvobodným" stanoviskům), takže v parlamentu se za demokracii a lidská práva (v původním, nikoli liberálně demokratickém = fašistickém, pojetí) bije akorát SPD. Občas jí pomohou "renegáti a disidenti" z jiných politických stran, z nichž asi nejznámější je V. Klaus jr.

Život si vynutil změnu

Situace na naší občanské a politické scéně si tedy vynutila změnu na tomto blogu a pánové, kropící za deště záhon vodou z konve (což ovšem může mít své racionální opodstatnění, jak jsem kdysi konstatoval) museli jít stranou a přenechat místo vraždícím džihádistům a politikům, kteří se je snaží vnutit také k nám, aby i zde vraždili a páchali materiální škody, jak to dělají v jiných státech EU. A dalšímu podobnému "výkvětu politiky", který by z nás nejraději nadělal bezprávné otroky, ať už muslimů, nebo nadnárodních korporací.
Z tohoto důvodu jsem, původně zcela spontánně, později už s určitým vědomým záměrem, přesměroval blog do podoby, v jaké se nachází v posledních cca dvou třech letech. Odměnou za to byla vyšší čtenost i postupný nárůst registrovaných čtenářů, které ukazují, že tato práce není úplně marná a zbytečná.
Navíc podobný obrat mohu pozorovat i na blozích iDnes včetně toho, že se tam dnes objevují posty, které by ještě před nějakými třemi lety znamenaly likvidaci celého blogu tamní fašistickou cenzurou (jak se ostatně stalo i např. M. Konvičkovi).
Jistěže to vše doprovází skutečnost rozdělení společnosti na demokratický (zhruba voliči Zemana) a antidemokratický (zhruba voliči Drahoše) tábor. Přičemž, a to je velice důležité, desítky procent těch, co volili toho Drahoše, byli ti, kdo se dali ukecat masovou (a lživou) kampaní o jeho demokratičnosti a nedemokratičnosti protikandidáta, a kteří se dnes a denně přesvědčují o tom, že realita je někde zcela jinde.
Proto je také pro antidemokraty životně důležité udržet tyto lidi ve lži, protože po jejich odchodu by těch skutečně kovaných antidemokratů zbylo méně než 30 % populace a po promítnutí této skutečnosti do složení zastupitelstev by hrozil demokratický obrat, podobný, jaký nastal ve výše zmíněném Maďarsku.

Platí tedy, že každé písmenko, které naruší snahu antidemokratů o monopol na informace a zveřejňování názorů, je proto velice důležité.