EU chce zakázat kouření

Pochopitelně, kromě kouření chce zakázat také funkční auta, chce zakázat topení vším jiným než elektřinou, chce zakázat maso a některé další potraviny živočišného původu, chce vnutit nesmyslné "zateplování", což je pro budovy z let (cca) 1850 - 1950 v podstatě rozsudek smrti, a mnoho dalších škodlivých nesmyslů.

Kouření

Ano, kouření škodí. Nicméně hlavní díl onoho škodění nespadá na nikotin, o který při tom jde, ale na produkty suché destilace, která tento alkaloid ze sušeného tabáku v cigaretě nebo dýmce uvolňuje do plynných emisí. Pro EU je příznačné, že zakázala žvýkací a šňupací tabák, které karcinogeny (a další škodlivé látky), typické pro tabákový kouř, neobsahují, a navíc lze "pasívně kouřit" v zakouřeném prostředí, ale rozhodně nelze tabák pasívně šňupat, ba ani žvýkat. Jistěže tyto způsoby konzumace tabáku nejsou stoprocentně neškodné, ale jejich škodlivost daleko zaostává za jinými rizikovými faktory, jimž jsme běžně (a někdy i záměrně ze strany státu) vystavováni.
EU nyní hodlá zakázat i moderní způsoby aplikace nikotinu, jako jsou přístroje s nahřívaným tabákem (nedochází v nich k oné suché destilaci) či inhalační přístroje na roztoky s nikotinem.
Pokud chce někdo typ, proč to dělá, tak to může být proto, že nikotin je typická smart drug, tedy látka zvyšující (alespoň dočasně) kvalitu mozkové činnosti vč. myšlení. Není náhodou, že literární Sherlock Holmes obtížnost problémů převáděl na počty lulek, které bude muset při jejich řešení vykouřit. Mechanismus účinku nikotinu spočívá v tom, že snižuje průtok krve vnitřnostmi, zejména trávicím traktem, a část takto "ušetřené" krve zvyšuje okysličování mozku. Tím dochází i k prokazatelnému zvyšování výkonnosti tohoto orgánu.
Oproti stimulantům (vč. např. i thyroxinu při nadměrné funkci štítné žlázy) však nedochází u nikotinu k tomu, že se myšlení stává hůře organizovaným a chaotickým, takže objektivní výkonnost po zmíněných prostředcích klesá (byť užívající má opačný pocit).
A protože chytří lidé jsou to, co EU a její režim ohrožuje ...

Topení elektřinou

Topení elektřinou je naprostý nonsens v situaci, kdy elektřiny je nedostatek a prognóza je taková, že jí bude zoufalý až totální nedostatek. Což je výsledek nesmyslného "boje za klima", potlačujícího užívání normálních paliv od uhlí až po biomasu.
Je úplně jedno, zda se topí přímo tepelným efektem elektrického proudu, hnaného skrze odporové dráty, nebo tzv. tepelnými čerpadly, jejichž mizerná účinnost v naprosté většině lokalit (např v panelových sídlištích) prakticky srovnává spotřebu elektřiny s přímotopy.
Problémem také je prosazování "moderních" kotlů na plyn, ale i tuhá paliva, které jsou nabity elektronikou a v případě (s vysokou pravděpodobností úspěchu očekávatelného) "ekologického" kolapsu sítě přestanou fungovat.
Snaha EU o prosazení "moderních způsobů topení" je v podstatě snahou o znemožnění topení naprosté většině populace se všemi očekávatelnými i neočekávanými dopady na zdraví a životy.
Poslední "hit" bruselské věrchušky je připravovaný zákaz plynových sporáků či varných desek. Opět naprostý nesmysl v situaci, kdy produkce elektřiny v EU klesá s perspektivou jejího drastického nedostatku během následujících několika let a s tím souvisejícím i drastickým růstem její ceny. Pochopitelně, vyrojily se i jakési vědecky se tvářící publikace námezdních žvástalů o šílené škodlivosti plynových sporáků, které nejsou ničím jiným než dobře placenými desinformacemi.
MMCH, pokud v důsledku Green Dealu přestane jít do domácnosti elektřina, je plynový sporák jediným reálným zdrojem tepla. Tedy, jestliže pomineme rozbíjení nábytku, vytrhávání parket a prken z podlahy a jejich spalování na ohništi uprostřed bytu, k čemuž by také pod vedením bruselských géniů a ekologicky zodpovědných politiků mohlo dojít.

Zákaz potravin živočišného původu

Potraviny živočišného původu jsou nepostradatelnými zdroji esenciálních aminokyselin, železa, vápníku a dalších nezbytných mikroprvků, většiny vitamínů a dalších pro život nezbytných látek. Musejí to ovšem být potraviny z patřičných zdrojů, jako jsou savci, ptáci, případně ryby a paryby (v některých zemích je i tradice požívání plazů).
Představa, že kvalitní maso bude nahrazeno požíráním hmyzu, je zcela mimo realitu. Hmyz není (protože to technicky nejde) kuchán, takže jsme nuceni ho pojídat i s obsahem střev a dalších potenciálně problematických částí těla. Jeho výživová hodnota je nižší, obsahuje lidským trávicím ústrojím nezpracovatelné složky (např. chitin) a obsahuje mnoho alergenů, přičemž lze očekávat, že procento na ně alergických jedinců v populaci bude nucenou konzumací sajrajtů z hmyzu spíše narůstat. Za naprosté šílenství považuji návrh, aby některé "hmyzí mouky" byly přidávány do běžných potravin bez toho, že by to na nich bylo nějak deklarováno. V této souvislosti je zajímavé, že EU jinak přímo hystericky vynucuje deklarace všech možných alergenů u výrobců potravin i u provozovatelů stravovacích služeb. Jako jiní, i apoštolové broukožraní se cítí být povzneseni nad zákony i morálku.
Faktem je, že hlemýždi a jejich příbuzní (EU nepreferovaní) jsou alespoň kuchatelní a jejich svalovina je bezpečnější, až na poměrně vysoký obsah cholesterolu.
A pokud chce EU potraviny živočišného původu dovážet, hodlá tak činit ze zemí, jejichž výrobky jsou procpány v EU zakázanými antibiotiky, hormony i pesticidy. Prostě, tyto prostředky zemědělské výroby "šíleně vadí", pokud by je používali evropští zemědělci se spolehlivým dodržením bezpečného dávkování i karanténních lhůt mezi posledním podáním a porážkou, ale "jsou neškodné" pokud se dovezou od nic z toho nedodržujícího výrobce z Jižní Ameriky. A bruselským soudruhům nevadí ani šílená uhlíková stopa tohoto dovozu.

Zákaz funkčních aut

O zákazu aut toho už bylo sepsáno mnoho. Elektromobil je, coby náhrada auta, prakticky bezcenný. Není schopen po plném nabití ani ujet trasu Brno - Praha po dálnici D1, snad vyjma nejparnější léto. Zatímco většina dnešních aut tuto trasu ujede na plnou nádrž tam i zpět, elektromobil musí jak ve startovní tak cílové destinaci nabíjet baterii a ještě tak učinit minimálně jednou zhruba uprostřed trasy v obou směrech. A pokud dojde v zimě k jakékoli kalamitě a zablokování D1 nějakou větší nehodou, budou v elektromobilech umrzat lidé.
Tento zákaz je prostě zcela nesmyslný, už proto, že doprava se podílí na produkci oxidu uhličitého ekonomikou státu jen asi čtyřmi procenty (a elektromobil na své nabití "vyprodukuje" víc tohoto plynu než auto, jedoucí stejnou trasu). Nehledě k tomu že lež o oxidu uhličitém jako příčině oteplování už dávno padla prostřednictvím družicových měření a nikdy nebyla vědci (tedy vědci, nikoli třeba muzikology nebo teatrology či "genderology") stoprocentně přijímána.
A je charakteristické pro EU, že není s to reflektovat aktuální stav vědy na tomto poli.

Povinné "zateplování"

Povinné "zateplování" není nic jiného než masívní příjem pro výrobce "atestovaných" materiálů a "akreditované" firmy, které to provádějí. I při současných katastrofálních cenách energie takto vzniklé úspory "zateplením" nepokryjí náklady na takovou akci.
Problém starších budov, od 19. století po výstavbu při náhradách bytového fondu zničeného za druhé světové války, je ten, že mají většinou horizontální příčky tj. vždy strop nižšího patra a podlahu vyššího, upevněné na trámech mezi nosnými zdmi (z nichž část jsou obvodové zdi budovy). Celá konstrukce je přitom založena na tom, že budova musí "dýchat", aby se do zdí zapuštěné konce nosných trámů udržovaly suché. Pokud dojde k zadušení budovy "zateplením", konce trámů v obvodových zdech začnou natahovat vlhkost (redistribuce vody v uzavřeném prostoru) a po překročení prahu pro růst škodlivých organismů mikrobiálně degradovat. Nakonec dojde k jejich rozpadu či odlomení a pádu příslušné přepážky.
Domy touto technologií vystavěné by se tedy musely vyklidit, vybourat všechny stropy a podlahy od sklepů po půdu (a někdy i podlahu půdy), trámy nahradit ocelovými nosníky a prkna mezi nimi hurdiskami. Problémem je jistě šílená cena takovéto generálky a brzy bude problém i v tom, že ani ocelové nosníky ani hurdisky prostě nebudou, protože jak výroba a zpracování oceli, tak i výroba keramických stavebních prvků (hurdisek) je "šíleně neekologická", a tudíž je v EU cíleně likvidovaná a brzy tu žádná nebude. Náhrada železobetonovou deskou je sice teoreticky možná, ale naráží na srovnatelné problémy (ocelové pruty na stejné jako nosníky, cement je "fuj" stejně jako ty hurdisky). Náhrada klenbami (v nejhorším improvizovatelnými kamením a jílem) naráží na to, že klenba přesměrovává svislý tlak na sebe na vodorovný bočním směrem (od jejího středu) a funguje jen tam, kde jsou obvodové zdi, o něž se opírá, dostatečně masívní, nebo jsou dostavěny zvenčí tomuto tlaku vzdorující pilíře, jaké známe např. u gotických kostelů.
Pochopitelně, podobné úpravy do značné míry sníží i historickou / památkovou hodnotu budovy a tudíž i její cenu.

Reakce lidí

Je jasné, že jakmile to všechno lidem dojde (pořád, bohužel, jsou tací, co si myslí, že nikdo v Bruselu nemůže být tak hloupý, aby tyto pitomosti myslel vážně), začnou být masívně voleny "protestní" strany.
Budou je volit kuřáci, budou je volit majitelé domů, ohrožení zákazy normálního topení i nuceným "zateplováním", budou je volit majitelé aut, budou je volit i ti, kteří nechtějí chcípat na alergeny a další škodlivé látky v potravinách. Mohou se přidat i rodiče a prarodiče dětí, ohrožených "LGBTQNSDAP" aktivisty naháněním na kastrační kliniky, což je také jedna z bruselských priorit.
Zcela jistě se dozvíme, že za tyto hlasy mohou jen a jen videa na "Tiktaku" či jiné sociální síti. A obecně "ruská propaganda", pokud se do té doby nedostane do módy nějaký jiný stát. Toho, že by si bruselská věrchuška připustila, že dělá jen bezcenné pitomosti a snažila se je napravit či alespoň korigovat, se nemáme šanci dožít.

Takže, je mi líto, bruselské "elity" dělají vše pro to, aby proti sobě popuzovaly další a další vrstvy obyvatel EU. A aby proti sobě popudily i všechny ty, kteří si dokáží zobecnit trendy vzniklé jejich aktivitami a promítnout si je do budoucnosti. Pro tyto "elity" ve velmi dohledné době budou hlasovat i pracovat jen bezcenní hlupáci a parazité, přiživující se na jejich aktivitách. A sebereflexe je u těchto lidí srovnatelná se sebereflexí příslušníků "tvrdého jádra" svrženého komunistického režimu, případně dříve svrženého režimu nacistického.

Dost hrůza

Aston pěje chválu na Neviditelném Psovi na návrh "revitalizace" okolí Florence a Masarykova nádraží, která má být provedena podle "světové" (*1950 Bagdád, +2016 Miami) architektky Zahy Hadid developerskou skupinou Penta. Náhledy projektu vystavuje Design Magazin.
Aston vypadá, že svou chválu myslí vážně a současně fňuká po Kaplického blobu, který "zvítězil" jen v důsledku porušení pravidel soutěže, což ho zcela jednoznačně diskvalifikuje z jakéhokoli rozumného rozhodování o vítězi.

Jaké zde vidím problémy?

Vycházím z vizualizací projektu, které jsou dostupné na Design Magazínu. Tyto hypermoderní budovy by tedy měly stát v úzkém prostoru (původně zastavěném na přelomu 19. a 20. století) mezi velmi frekventovanou vlakovou tratí (a další frekventovanou méně), velmi frekventovanou magistrálou a o něco méně frekventovanými tahy kolem Vltavy. V oblasti postižené v létě smogem LosAngelesského typu, o němž je známo, že se jeho vzniku nedá z principiálních důvodů zabránit, a to ani v Praze. Nedokážu si rovněž představit existenci dostatečného počtu lidí, ochotných čučet celý den na masy projíždějících aut a vlaků.
Atraktivitu místa zcela jistě nezvyšuje ani fakt, že se nachází v záplavové zóně. Pokud by přišla voda jako v roce 2002, tak je dobré si představit titulní obrázek z citovaného magazínu s hladinou vody zhruba do výše oné "prudce elegantní" rampy v pravé dolní části obrázku.
Je to tedy vysoce neatraktivní lokalita, jejíž neatraktivita bude i nadále narůstat s restrikcemi, prosazovanými jednak zelenými, jednak těmi, kdo vydělávají na prodeji parkovacích míst rezidentům.
Obávám se, že kdokoli, kdo bude mít na nájem v těchto budovách (případně nebude úplně blbý a spočte si, že "zaváděcí nájemné" během několika let stoupne na mnohonásobek), "zakoupí se" někde mimo střed Prahy a přitom v dosahu metra, přičemž bude mít na výběr relativně velké množství lokalit. A existují i další lokality s napojením na příměstské tratě. Přitom jeho obchodní partneři, případně zákazníci, nebudou omezováni složitým proplétáním se skrze stále více "zelený" střed Prahy, tudíž i pro ně bude takováto lokalita atraktivnější.
Navíc je v Praze kancelářskoadministrativních budov a prostor nadbytek a ani ty již stojící nejsou všechny obsazeny.
To samé se týká i nějakých rezidentních bytů, do nichž se těžko přestahují obyvatelé okolních spíše chudších čtvrtí. Protože na bydlení v hyper - super budovách prostě tito lidé nebudou mít a ti, kdo by měli na byt v této lokalitě, si raději postaví domek na okraji Prahy, což je přijde na stejně nebo i méně a budou ve svém. I kdyby se zde prodávaly byty do osobního vlastnictví, pořád je člověk ve svém domku a na svém pozemku daleko více pánem než v rámci nějakého "družstva vlastníků", které může v případě potřeby nějaká nastrčená osoba totálně rozložit, pokud by se v něm taková nevyskytla "samospádem", což se v praxi děje docela běžně.

Možné využití

Dokážu si představit, že by zde mohla být nějaká výroba. To by se ovšem docela tlouklo s tím projektem - musely by se vybourat některé podlahy a stropy, aby mohla existovat výrobní hala, budova by se musela přizpůsobit statické zátěži a řešit i takové věci, jako je chvění vyvolané chodem některých strojů.
Pro výrobu (jakoukoli, třeba nějaký lehký průmysl) by ovšem bylo klíčové si vydělat na náklady spojené s lokalitou, což značně omezuje spektrum podniků, které by vůbec ekonomicky utáhly tento projekt, který sám Design Magazin označuje za "megalomanský" (což má ovšem asi být v rámci jím nastavených hodnot označení spíše pochvalné). Dokonce i nějaké "sdružené řemeslnické výroby" by asi narazily na nemožnost reálně pokrýt smysluplným využitím tak obrovské stavby.

Srážka s realitou

"Odborníky" supervychvalovaný "Tančící dům" má dnes problémy s využitím svých prostor. No dobře, pozitivum na tom byl fakt, že se zde mohla konat výstava Káji Saudka 18+, která se změnila v jeho posmrtnou poctu, protože krátce po jejím otevření Mistr, ležící již léta v komatu, zemřel.
Řada firem zde umístěných přicházela o pracovníky (a, pochopitelně, odcházejí spíš ti lepší, kteří nemají problém se uplatnit jinde), protože ti odmítali být v prostoru, kde je každé okno jiného tvaru a umístěné v jiné výšce nad podlahou. V zásadě se jim nelze divit, takovýto bortící se prostor je spíše v repartoáru tvůrců hororů, nebo těch bytostí, které nám posílají ošklivé sny. Takže řada firem pronájem prostor zde ukončila a nové se do této "hyper - super" budovy po jejich zkušenosti nijak nehrnou. Budovu alespoň částečně živí turisté (nahoře je hospoda s vyhlídkou na Prahu).
Velmi inspirativní z hlediska reálného hodnocení moderní architektury byl v podstatě krach "hyper - super" architektonického nového hlavního města Brasilia, které "architektonicky negramotní" potenciální obyvatelé odmítli a dodnes se tam nechtějí stěhovat. Vládní úředníci zde pracující mají raději rodiny v nějakém "nearchitektonickém" městě a dojíždějí do onoho výplodu architektů jen přespávat z pondělka na pátek.
Já sám měl možnost vidět rovněž "architektonicky geniální" město Bratsk, postavené na zelené louce a "geniálně koncipované" v tom smyslu, že zde byla (současný stav neznám, znám stav, držený za sovětů) čtvrť na bydlení, čtvrť na práci a čtvrť na služby. Jinými slovy: zapomenout si koupit rohlík znamená až několikakilometrovou pouť z bydliště do "službové" čtvrti.

V čem vidím problém

Architektura, na rozdíl od jiných technických disciplín, dosud neprošla očistou od megalomanských vizí levicového až ultralevicového charakteru. Pořád staví různé "koldomy" a "stroje na bydlení", po vzoru vizí sovětských (a také nacistických) architektů někdy z 20. - 30. let minulého století, a snaží se tyto svoje představy vnutit "zaostalé" společnosti, která podobné zhovadilosti odmítá.
Konec konců, jedním z prvních postů na tomto blogu bylo zhodnoceni vily Tugendhat, rovněž architektonického "superskvostu", vítězícícho v nejrůznějších soutěžích a hodnoceních, v němž se ovšem, na rozdíl od onoho odborníky proklínaného "podnikatelského baroka" nedá normálně žít. V této budově se dá maximálně uspořádat nějaká chlasto - žranice, jejíž účastníci budou posléze rozvezeni do normálních domů.
Obávám se převelice, že kterýkoli šéf party zedníků, jaké v době počátků "revoluce v moderní architektuře" stavěly standardní vesnické nebo i městské domy k bydlení (v našich městech "prvorepubliková zástavba") dokázal postavit kvalitnější dům, než paní Zaha Hadid. Ta může nabídnout jen a jen extravagantní tvary, jejichž hodnota je pochybná a mnohdy spíše negativní, a budovu, "pro prales, poušť i tundru", absolutně nereflektující místní podmínky.
Opět si dovolím připomenout předchůdce moderní architektury, opět (tehdy) slavných jmen, z doby barokní a renesanční, kteří, dovezeni z rodné Itálie k nám, nebo i dále na sever, stavěli zámky tak, aby byly vystaveny "chladivému severnímu větru", činícímu v jižní Itálii podobné budovy obyvatelnými i v létě, čímž způsobili, že tyto zámky jsou většinou v zimě neobyvatelné (a proto máme většinu zámků otevíraných jen přes letní sezónu). Tehdejší panstvo si ovšem mohlo dovolit v zimě "odtáhnout na jih" spolu s tažnými ptáky, což si zákazníci těch vesnických či městských zedníků dovolit nemohli.
Mezi lidmi a jejich potřebami na straně jedné a tím, co produkuje "moderní, vysoce hodnotná architektura", na straně druhé je prostě propast, která se stále více rozšiřuje.
Do značné míry za to může i omezení kontroly demokratické společnosti nad veřejnými penězi, které se pak mohou nalévat do různých "uměleckých soutěží", z nichž vzejdou naprosto bezcenné hovadiny, ničící a kazící veřejný prostor. Soutěže vyhrávají "géniové", kteří se takto sami či vzájemně nazývají, aniž by pro to existoval jediný rozumný, a kvalitou jejich výtvorů podložený, důvod. "Géniové", které nikdo mimo "úzký okruh zasvěcených" nezná, protože ani znát nepotřebuje; na stavbu domu k bydlení či rekreační chalupy si zcela jistě normální člověk nikoho takového neobjedná. Tito "géniové" se mohou uplatnit jedině v situaci, kdy o rozdělování veřejných peněz nerozhodují ti, kdo je vytvářejí, ale pseudoelity, samozvaně se prohlašující za "jediné posvěcené a rozumné".

V momentě, pokud se lidem podaří výše zmíněnou kontrolu nad svými penězi získat s tím, že by o každém takovém projektu rozhodovalo referendum těch, kdo naplnili obecní pokladnu (případně těch, z jejichž peněz se bude splácet dluh z realizace projektu, včetně úroků), budou muset tito "géniové" táhnout někam, kde demokracii v té době ještě nebudou mít.

Vilu Tugendhat? Ani zadarmo!

Projevím se patrně jako naprostý barbar, ale říkám natvrdo: Pokud by mi někdo nabízel tuto ikonu moderní architektury zdarma k bydlení, tak bych to bral jedině s podmínkou, že to budu moct splanýrovat a postavit na tom (jinak hodnotném) místě pořádný dům, vše kterém se dá bydlet.
Vila už léta plní, za současného chátrání a nekonečných zmatků kolem rekonstrukce, funkci "reprezentačního prostoru", případně "památky UNESCO". Jinými slovy: Čas od času se tam sejde pár papalášů, ti vyslechnou moudré až geniální projevy, za projevenou trpělivost dostanou najíst a (zejména) napít, a pak jsou (patřičně společensky unaveni) rozvezeni do svých domovů. A v podstatě už před válkou, kdy vila patřila soukromným vlastníkům, jejichž rodové jméno nese, plnila více funkci reprezentační prostory než místa k bydlení.
Pokud se na ni podíváme, tak snadno najdeme důvod:
Je to hnusná ratejna (odborně se tomu říká "jednotný nerozčleněný prostor"), navíc mizerně izolovaná od okolí (okna až k zemi, takže v obytných prostorách je člověk jako rybička v akváriu). Příslušný stavební sloh si sice říká "funkcionalismus", ale produkuje právě takovéto nefunkční nebo dysfunkční zmršeniny. Je to logické, neboť architektura se na počátku 20. století dostala do vleku levičáckých ideologických představ, presentujících dům jako "stroj na bydlení", navíc používaný unifikovaným "ideálním člověkem". Uvedená idea postrádá jakékoli pochopení pro lidskou individualitu (i proto je interiér vily s výjimkou jednoho odpudivého panáka bez jakéhokoli uměleckého mobiliáře - obrazů a soch), vše se odehrává v prostorách, kde neexistuje soukromí, vše je ovládáno stroji, včetně naporosto banálních činností, jako je otevírání a zavírání oken, zatahování a roztahování závěsů. Pokud stroje selžou, je na tom obyvatel domu-stroje prakticky hůř než neandrtálec v jeskyni. Protože je architektem chápán jako pouhý doplněk tohoto domu-stroje, který sám o sobě postrádá smysl. Přitom se příslušná doba vyznačovala nesmyslným optimismem stran kvality strojů, dnes víme, že stroje selhávají prakticky denně a jejich udržování či znovuuvádění do provozu dá většinou (při tak banálních činnostech jako je obsluha oken a dveří) více práce než alternativa bez nich.
Charakteristické pro svou dobu i sloh je, že vila má rovnou střechu (neustálý problém zatékání, který je prakticky neřešitelný, protože je to implicitní vlastnost takto upravených střech v našich podmínkách), a že se jí rozesedají základy (zkrátka "navrch huj, vespod fuj", což je heslo, kterým se řídí prakticky veškerá moderní architektura.). Zejména ta druhá závada opravit nejde, nebo jen na úrovni nákladů srovnatelné se sbouráním a znovupostavením. (Dokázal bych si představit vybudování nějakého železobetonového bazénu okolo a pod stavbou a mám i řádovou představu, kolik by to asi stálo. A zejména dno toho bazénu by nemohlo být - při zachování vily - betonováno jako jeden kus, takže by představovalo další časovanou bombu v základech.)
Nevkusní podnikatelé stavějí "podnikatelské baroko", nad nímž své cti dbalí "odborníci" ohrnují nosy. Přitom - čím se toto "baroko" vyznačuje:
- na první pohled vidíme sedlovou střechu (nebo jehlanovou, podle toho, jaký má dům tvar), která je optimální pro naše zeměpisné podmínky, a přináší další prostory, ať už ve smyslu obytného podkroví, nebo technických prostor (sušení prádla za nepříznivého počasí apod.).
- střecha má velký přesah ("šmoulov"), ovšem tím chrání fasádu, prodlužuje její životnost (protože poškození deštěm je hlavním viníkem poškození fasád v našich podmínkách a oprava fasád je jednou z nejpodstatnějších složek průběžné údržby domu)
- okna mají "exotický" tvar, včetně trojúhelníků, lichoběžníků apod., což je dáno materiálem, který takovýto tvar prostě umožňuje a umožňuje tím zavést světlo i do prostor např. pod štítem, kam se "klasická" okna v takovéto ploše zasklení prostě nevejdou.
Je zajímavé, že silně atypická a navíc funkčně problematická okna vily Tugendhat těm samým "odborníkům" nevadí.
- fasády jsou v naprosté většině v pestrých barvách.
K tomu si dovolím jednu vzpomínku: Manželčina babička, která měla nemocné nohy, mimo jiné vyplňovala svůj čas tvorbou výšivek, pletenin, háčkovanin apod. Dokud byly na trhu pouze nitě barvy mdlé, vytvářela "vkusné lidové" vzory. V okamžiku, kdy se na trhu objevily plastové příze zářivých barev, okamžitě přešla na ně. Čímž ovšem navodila otázku, zda ten "hodnotný lidový vkus", opěvovaný některými odborníky na kroje, lidové výšivky apod. nebyl dán pouze technologickou nemohoucností (jiné než "lomené", "tlumené" barvy prostě nebyly k mání - a jiné zase léty vybledly) a se vkusem lidových umělců ten výběr barev neměl naprosto nic společného.
Rovněž bych si dovolil poukázat na hnusné šedivé barabizny, vytvářené moderní architekturou na sídlištích. Pokud by do takového sídliště člověka přenesli uspaného, tak by po probuzení často nevěděl nejen na které ulici je, ale patrně ani ve kterém městě či kterém státě. Opět se nejedná o hřích jen "socialistické" architektury. Podobná hnusná sídliště uvidíme i na západě. Paradoxně v SSSR jsem viděl takováto sídliště perfektně rozlišená vzory na balkonových panelech, které se dělaly pro každý dům zvlášť, takže každý dům na sídlišti měl na fasádě svůj individuální ornament. Na fasádové barvy neměli ani v tom SSSR, ale výsledek byl rozhodně o sto procent lepší než naše fádní a totálně jednotná sídliště.
Podobné unifikované příšernosti se ale stavěly už před válkou +- současně s vilou Tugendhat. Takto vznikly baťovské tovární čtvrti s hnusnými, protože stoprocentně unifikovanými, domky s cihlovými fasádami. Dnes už je ten dojem trošku setřelý, protože za éry socialismu tam mohli noví majitelé ledacos dostavět, upravit apod., takže stejnost až identičnost jednotlivých haluzen byla, k velkému zármutku odborníků, narušena. (Z té stejnosti domků vytěžil Z. Jirotka jednu kapitolu do Saturnina - pro diváky seriálu a filmu: je v části textu, který nebyl převeden do filmové podoby.)
Stejně depresívně na mě působí nový Bítov (alespoň jeho původní prvorepubliční centrum), kde sice architekt jednotu domů občas narušil (např. nestejnou barvou okenic nebo různým tvarem ozdobných výřezů v nich), ale opět se jedná o maximální unifikaci pro potřebu "unifikovaného člověka". Že něco podobného není nutné, dokazují nové Kníničky u Brna, rovněž postavené jako náhrada vsi zatopené přehradou, které nebyly budovány podle jednotného architektonického návrhu, takže vypadají daleko lidštěji.
Jinými slovy: Unifikace domů, vytváření "jednotných životních prostorů" s nulovým soukromím apod. jsou dány levičáckou ideologií, která pronikla do architektury někdy ve 20. letech minulého století, a měla přispět k vytvoření dehumanizovaného "moderního člověka", který je jen kolečkem (odpovídajícím patřičné normě) v komplexu "moderní" civilizace. Zatímco jiné oblasti vědy a techniky se uvedené ideologie více či méně úspěšně zbavily, v architektuře, protože tam není ideologická vazba tak výrazná, dosud přetrvávají.
Pochopitelně, nevolám po tom, aby se vila Tugendhat sbourala a na jejím místě se postavilo nějaké "podnikatelské baroko", byť bych jako suverénní majitel domu a pozemku něco takového patrně udělal. Je, dle mého soudu, zcela jednoznačnou ukázkou úpadku moderní architektury, zejména v situaci, kdy není korigována finančními ohledy (vila stála přibližně desetinásobek ceny standardního domu srovnatelných rozměrů) a požadavkem na funkčnost.) Spíše bychom ji tedy měli přehodnotit a ukazovat jako cenný odstrašující příklad.