Ještě jeden důležitý aspekt stavění větrných a fotovoltaických elektráren.

V diskusi o v nadpise uvedených "alternativních" elektrárnách chybí ještě jeden, dle mého soudu významný, aspekt. Je jím ohrožení mechanismem využití těchto útvarů jako orientačních prvků v krajině pro drony, případně další prostředky samostatně nalétávající na cíl. Dokonce za určitých okolností mohou představovat významné zjednodušení a slevnění produkce těchto bojových prostředků.

Orientace

Je jasné, že dron a jeho ekvivalenty potřebuje orientaci v krajině, v níž je umístěn jeho cíl. Musí to v dnešní době zvládnout autonomně, protože GPS a ekvivalenty této technologie mu mohou být znepřístupněny buď zarušením nebo dokonce vypnutím. Optické vlákno je řešení jen na relativně krátké vzdálenosti.  Dálkové ovládání může být rušeno také. Navíc jeho použití zvyšuje riziko, že prostředky k němu použité budou napadeny nepřítelem. Je vcelku jasné, že dron může mít v paměti obraz terénu okolo cíle., kterým se nasměruje např. na konkrétní budovu. Ostatně, takhle fungují i okřídlené rakety.
Problémem jistě je skutečnost, že čím větší plochu krajiny má zařízení ve své paměti, tak tím větší musí být její kapacita (ale také rychlost jejího čtení). Současně musí být výkonnější i příslušný procesor, aby potřebné porovnání okolí s pamětí mohl provádět v reálném čase.
Faktem je, že čtvrt kilometru vysoká monstra jsou viditelná na vzdálenost horních desítek až něco přes sto km. Faktem také je, že fotovoltaické elektrárny jsou význačné útvary velice často unikátní, umožňující jejich relativně snadné a rychlé ztotožnění s tím, co má dron ve své digitální mapě.
Takže dron se může podle takovýchto útvarů snadněji orientovat v terénu, může letět jinou cestou než kterýkoli jiný s ním společně vypuštěný a u cíle se prostě sejdou a přiletí z různých stran, což je dost noční můra pro protidronovou ochranu.

Výhoda

Dokážu si představit, jako člověk, který se zabývá mnoho let programováním (byť silně amatérsky), že by se do dronu mohla dát nějaká hrubá mapa podle dobře z dálky viditelných a identifikovatelných orientačních bodů (a něčím takovým čtvrtkilometrová monstra bezesporu jsou), a po doletu do oblasti cíle by si jeho "mozek" natáhl do operační paměti pouze výsek podrobnější mapy, který by se do ní vešel i při nižší kapacitě. A čím méně dat, tak pochopitelně, tím méně nároků na procesor, který porovnává čidly nalezené charakteristiky terénu pod sebou a v okolí s příslušnou mapou, a rovněž i rychlejší přístup ke konkrétním datům (což je nutné dělat +- v reálném čase).
Čím menší nároky, tím méně pokročilé chipy postačují. Rusko zaostává za světovou špičkou o cca 20 - 30 let, alespoň podle Googlovské AI. Znamená to, že je s to vyrobit čipy, které vládly našim počítačům kolem roku 2000. 
Nyní si zahraji na oškliváka. Pochopitelně, veřejnost i "odborníci" budou na tyto chipy hledět se směsicí pohrdání a posměchu. Jenže už od roku 1993 byly k dispozici procesory pentium (Googlovská AI), které zvládaly řadu docela složitých her a také např. přehrávání videa (zejména pod Linuxem, který zdaleka nežere tolik systémových zdrojů jako Windows). A v reálné schopnosti Ruska je podle Googlovské AI tyto procesory a k nim kompatibilní chipset vyrobit vlastní silou. 
A ještě si dovolím upozornit na jeden aspekt. Budou-li mít Rusové k dispozici vlastní a standardní procesor (a další s ním spolupracující chipy), bude možné program pro řízení dronů napsat ve strojovém kódu, nebo alespoň Assembleru pro tyto komplety. Což, jak bylo pozorovatelné za éry pomalejších počítačů, značně zvedne výkon programu. Prostě žádný překladač, snad s výjimkou toho Assembleru, není s to udělat natolik optimalizovaný strojový kód pro konkrétní procesor a jeho chipset, aby využil veškerého jeho potenciálu. Problém těchto nízkoúrovňových jazyků bylo to, že jejich produkty fungovaly jen na jedné konkrétní verzi procesoru. Jakékoli "povýšení" hardware znamenalo pro takový program konečnou.
Pro představu: Kdosi jako sport napsal takto pro určitý konkrétní procesor operační systém s grafickým prostředím, který byl na daném procesoru svižný jako blesk. A vešel se na jednu disketu. (Windows v té době potřebovaly desítky disket). Pochopitelně, bylo to absolutně nepřenosné na jakýkoli, sebeméně odlišný, procesor.
Z výše uvedeného oškliváctví plyne, že pokud Rusové vyvinou nebo upraví nějaký "dronový procesor" o výkonu +- toho Pentia, a napíšou pro něj v Assembleru obslužný program, mohou získat velmi výkonný stroj, bohatě postačující k navedení dronu na cíl podle nějakých digitálních map terénu. A přítomnost velmi výrazných orientačních bodů (identifikovatelných a umístitelných na mapu z družice) ještě umožní buď výše popsanou, nebo nějakou odlišnou optimalizaci té mapy. A pokud budou mít stálý přísun těchto standardních chipů, mohou drony s nimi "sekat jak Baťa cvičky". A mohou mít také univerzální program a dataset pro ČR (nebo dokonce celou střední Evropu) a dronu jen před startem zadat, jak, kudy a kam má letět.

Vliv na možnosti Ruska

Rusové by se po zavedení výroby vlastních procesorů dostali do daleko snazší situace, než když nyní shánějí procesory ve stylu "co Pánbu dal" a "každý pes jiná ves", takže musejí při jejich zamontování do dronu pracovat s daleko méně výkonnými programovacími prostředky.
Aby bylo jasno: Assembler znám jen teoreticky, strojový kód znám jen z osmibitů, a zejména z příkladů v geniální knize pana Zajíčka, bohužel mnoho let zesnulého, "Bity do bytu". Přestože je psaná pro osmibitové počítače (hlavně ZX Spetrum), umožní čtenáři pochopit, co se vlastně v počítači děje když se mu zadá nějaký úkol. Pochopitelně, analogicky pracují i šestnácti, dvaatřiceti a čtyřiašedesátibitové procesory, jen mají těch instrukcí pro činnost procesoru daleko víc než ten osmibit. A zpravidla mezi finálními příkazy strojového kódu a programem, psaným člověkem ve "vyšším" programovacím jazyku, existuje jedna nebo více mezivrstev, které sice na jedné straně zajišťují, že ten samý zdrojový kód může být použit pro programy běžící na počítačích s různými procesory, ale současně jsou obtížně překonatelnou překážkou pro snahy programátora program optimalizovat pro jeden konkrétní procesor a chipset. 
Předpokládá se, že zrychlení práce bude zajištěno větší "hrubou silou" hardware. V praxi to ovšem znamená, budu opět ošklivý, že současný supermoderní Word toho neumí o moc víc než jeho pradědeček z Windows 3.11, běžících na 16 bitovém procesoru. A zaostává za možnostmi TeXu, který ovšem běžel i na prvních 16 bitových procesorech od Intelu a snad i na nějakých osmibitech. 
Zkrátka, krajina protkaná sítí větrníků, detekovatelných na velkou vzdálenost, a s četnými unikátními markery fotovoltaických elektráren, může být přímo ráj pro drony, spěchající za smysluplným odchodem do křemíkového nebe, a tyto drony je s to Rusko vyrobit.
Pokud bych chtěl být zvlášť paranoidní, tak bych počítal s tím, že na vrcholy alespoň některých větrníků budou někým rozmístěny radiomajáky, a v případě dronového útoku zapnuty, i na dálku.

Co s tím dělat?

Rozhodně je toto riziko potenciálně daleko horší než mnohá, nad nimiž se různé organizace zalamují. Naše (pokud tedy ještě pracuje pro tento stát) BIS by se měla zabývat problémem, zda ono vyznačování terčů do naší krajiny, které minulá vláda (dokonce v rozporu s legislativou EU) nalajnovala do mnoha strategických oblastí našeho státu (a ta současná alespoň část těchto plánů zredukovala), vzniklo (dle známé otázky) "z blbosti, nebo za cizí peníze" (jsem ochoten doufat, že s výjimkou špiček ekoaktivistických organizací se toto dělo a děje hlavně z blbosti).
Riziko "alternativních" elektráren coby orientačních bodů pro drony (a zcela jistě ne jen ruské) je třeba přičíst k dalším negativním dopadům těchto objektů na krajinu, rozvodnou síť, zdraví lidí a na živou přírodu. Jistěže je zde i ekonomický aspekt, spočívající v dlouhodobém záboru zemědělské půdy a její v podstatě degradaci.
Rozhodně, do vyřešení vztahů mezi Ruskem a státy NATO, by měl být co nejdříve uplatněn stopstav na výstavbu nových orientačních bodů pro drony.
Jsem toho názoru, že veškeré větrníky by měly být upraveny tak. aby v případě vpádu Ruska do Pobaltí, Polska či na Slovensko (nebo kamkoli jinam) se zmáčklo jedno tlačítko a tyto orientační body by přestaly existovat.  U nově stavěných VtE by se na to mělo pamatovat již při projektu, tj. mít někde na úpatí komory na výbušninu, která by byla do nich rozmístěna od určitého stupně mezinárodního napětí nahoru.

Související problémy

Důležité je, že sice EU "chrastí zbraněmi", někteří naši politikové také, ale současně není nikdo ze jmenovaných s to udělat pro ochranu obyvatel před důsledky války alespoň to, co dělal hitlerovský režim (a dokonce i v "protektorátu"). Kupujeme tanky, které se na Ukrajině proti Rusku naprosto neosvědčily, platíme stíhačky, které při dodání za devět let by v případě expanze Ruska do dalších zemí přebíral leda snad ruský gubernátor, sídlící v Praze.
Nemáme prostředky ochrany proti chemickému či biologickému útoku nebo radioaktivního spadu.
Zasypali jsme (většinou z pochybných estetických či urbanistických důvodů) protipožární nádrže ve starších čtvrtích měst, nemáme vybudované žádné v novější zástavbě. Přitom se na Ukrajině jasně ukazuje, že primárním terčem budou mj. vodojemy a rozvody vody, která tudíž z hydrantů nepoteče (ona nepoteče ani po eliminaci zdrojů elektřiny). Pokud by byly protipožární nádrže koncipovány na doplňování dešťovou vodou, sloužily by současně i jako ochrana proti přívalům (protože město je naprosto ideální terén k tomu., aby z několikamilimetrových srážek za bouřky vznikl příval) a ještě by přispěly k zadržování vody v krajině. 
Nemáme kryty ve většině obytných domů, ani improvizované, jaké se dělaly v prvorepubliční zástavbě za "protektorátu", jakmile Německo zaútočilo na Polsko. Ty by se však většinou daly obnovit. V nové zástavbě  nemáme nic, ani  v bytových domech, ani ve školách, nemocnicích, nákupních střediscích, podnicích a dalších místech, kde se hromadí lidé. 
Zato tedy budujeme, za nadšeného hýkání ekologů, klimatologů a podobných "odborníků" stavby OZE s nulovým přínosem (musí se dotovat sama stavba i provoz, protože ani na jedno z toho si výrobou elektřiny nevydělají), zato ideální pro navádění dronů na jakýkoli cíl na území státu. 
Ovšem, na těch prostředcích na ochranu občanů se prakticky nic vydělat nedá. Bezcenné Občasné Zdroje Elektřiny jsou z důvodu nesmyslnou ideologií pokřivené ekonomiky vysoce atraktivní. Jejich současné budování ovšem, přinejmenším v kontextu s narůstajícím válečným ohrožením, připomíná příslovečné hromadné pochody lumíků do moře. 

Co tedy dělat

Rada "co dělat" je velmi jednoduchá: Přestat, alespoň dočasně, s klimatickým a ekologickým blbnutím a začít se poctivě, inteligentně a pragmaticky připravovat na to, co se nyní děje na Ukrajině. Obávám se, že ono dění s nástupem zimy přejde do apokalyptických rozměrů. Dát dohromady, posílit a obnovit co nejvíce z EU a ekology (klimatology) poničeného / zlikvidovaného průmyslu, zajistit lacinou energii (uhlí máme dost na celá desetiletí), která bude potřebná nejen pro zbrojní výrobu, ale i pro výše uvedená opatření na ochranu obyvatel.
Navíc je jasné, že budeme muset obnovit něco jako Civilní obranu, včetně výcviku občanů (ale i dětí a dorostu) ke správnému chování v případě napadení drony, bombardování, útoky raketami apod. Musíme obnovit povinnou vojenskou službu, byť v jiném provedení co do organizace a obsahu, než byla ta za minulého režimu. Pochopitelně, pro muže i ženy. 
Stát by měl být přeformován na cosi robustního a těžko poškoditelného, schopného útočníkovi nadělat drastické ztráty. Pokud se tedy chceme opravdu bránit a ne získávat provize za nákup předražené vojenské techniky a dotace na pro praxi zcela bezcennou "ekologii" a "klimatologii".
 A musíme se také smířit s tím, že čím rozsáhlejší a kvalitnější opatření na poli přípravy na napadení státu uděláme, tím menší je pravděpodobnost, že budou využita, protože útočníci (je jedno zda pouliční kriminálníci nebo darebácké státy) nejraději útočí na cíl, který se nemůže (nebo ne dostatečně) bránit.
 Jistým benefitem by byla skutečnost, že některá z výše uvedených opatření by snížila i účinnost teroristických útoků, spáchaných kýmkoli.

"Alternativní" elektrárny, a zejména ty větrné, tedy mohou být spojeny ještě s dalším nepříjemným rizikem, na které by se mělo myslet, a vedle silných negativních ekonomických, ekologických i zdravotních vlivů na okolí, a to do dosti značné vzdálenosti, toto riziko zohlednit při povolování nových staveb.

Válka není jen hra s vojáčky

Naši představitelé řeší nábor vojáků a snad i některé zbraně. Pominu nyní, že je naše armáda koncipována jako sbor specialistů, určených ke kooperaci se spojenci, kteří budou mimo jiné dodávat i "vševojskové" složky do takového kontingentu. Bohužel si neuvědomují, a také to neřeší, že válka je značně komplexnější jev než ono navléknutí se do uniforem a popadnutí zbraní.

Budeme napadeni?

Bez ohledu na to, co říkají různí mírotvůrci, je obecně v zájmu Ruska obnovit sanitární kordón mezi svými hranicemi a státy, na které si už netroufá. Takže pokud nastanou příznivé okolnosti, bude se snažit získat nadvládu nad státy bývalého východního bloku a snad i dalšími. Jistěže takovou příležitostí může být i zpochybnění onoho článku 5, např. proto, že se EU natolik rozešla se základními principy demokracie, že je prostě pro demokratické USA nehájitelná.
Dalším faktorem je zajisté i totální ekonomický propad EU, která není hájitelná po logistické stránce. Souvisí s tím i to, že nejhlasitější křiklouni válečných hesel jsou pro reálný boj prakticky nepoužitelní. EU prodělala mj. i vojenský úpadek a nebyla by s to postavit do boje proti Rusku ani takové počty vojáků, které postavila Ukrajina. S několika málo výjimkami, jako je např. Polsko, je EU prostřený stůl s cedulkou "Berte si dle libosti".
Za těchto okolností se nebude možné divit tomu, že pokud dojde k míru na Ukrajině, bude mít Rusko rozjetou válečnou ekonomiku a "rozbojovanou" vítěznou armádu a obyvatelstvo nadšené z vítězství, což jsou faktory jednoznačně proválečné, takže bude vážně uvažovat o tažení dál na západ.

Pracka v kokosu

Některé opice jsou chytány tak, že do kokosové skořápky se udělá malá dírka, aby jí tak akorát prolezla prázdná pracka opice příslušného druhu. Dovnitř se dá ořech a celé se to připoutá nějakým řetízkem (ke stromu, kameni, patníku apod.). Opice strčí pracku dovnitř, popadne ořech a už nedostane pracku ven. Můžeme se jen dohadovat, zda je tak chamtivá na to, co popadla, nebo zda si nedokáže propojit ono nevytahování s držením ořechu, ale je připoutaná, dokud nepřijde lovec s klecí nebo pytlem.
Výše uvedený odstavec je alegorie, v níž roli opice hraje EU, lovce zase Rusko a oním ořechem je Green Deal.
EU se nedokázala strategicky zbavit ekonesmysů, s nimiž je jakákoli racionální příprava na válku nejen nemožná, ale naprosto nesmyslná. Její vedení je fascinováno zelenými nesmysly a naprosto si nedokáže přiznat, že jsou to opravdu jen a jen nesmysly a nic jiného, a že bez jejich zrušení se bude její ekonomický stav už jen zhoršovat. Zelené kecy představitelů této organizace jsou srovnatelné s "velkými pravdami" ze známého Jakešova projevu na Červeném hrádku.
Vedení EU tedy v podstatě strhává členské státy do pozice chutných koláčků na prostřeném stole a jen málo z nich se dokáže alespoň částečně vzpěčovat, jako třeba Polsko, Maďarsko a do jisté míry po posledních volbách i Slovensko. My jsme na cestě k totální bezvýznamnosti, která je přímo výzvou k přeměně na podušku či rohožku před hranicemi Ruska.
Pokud bude Brusel v dané politice pokračovat, bude třeba se více integrovat se zmíněnými státy a zajistit si tak nerušenou práci na zajišťování naší bezpečnosti. I za cenu, že by nějaký blok rozumných států opustil EU s přípravou své obrany jako nad vším jiným upřednostňovanou činností, prostě SALUS PATRIAE - SUPREMA LEX. On se vlastně o to samé snaží za Atlantikem Trump.

Ještě jeden argument proti válčení pod EU

"Koalici ochotných" se snaží dát dohromady hlavně Německo a Francie. Je třeba si uvědomit, že s oběma těmito státy máme opravdu "ty nejlepší" zkusenosti, s Francií naposled v roce 1938 (Mnichov) a s Německem následně s okupací a snahou o naše zgenocidování.
Přitom ta Francie měla už za poslední světová války tak mizernou pověst, že se generál Patton vyjádřil v tom smyslu, že raději ať mají Němci o dvě divize víc, než aby jemu po boku bojovala jedna divize francouzská.
Dovolím si také citovat roztomilý příklad z románu Johna Ringo a Travise S. Taylora: "Chvastovzácný sok", třetí díl "zrcadlové série", přeložený Robertem Čapkem:

V předchozím dění vzniklo katastrofou při fyzikálním pokusu (výbuch o ráži na úrovni jaderné bomby) "zrcadlo", které se začalo spontánně množit a z části těchto objektů lezli ven agresívní mimozemšťané, chápající lidi jako potravu. USA získaly mimozemský artefakt, kterým bylo možné pohánět ponorku, přestavěnou na hvězdnou loď, pátrající v režimu utajení po případných spojencích. V třetím díle bylo vlastnictví hvězdné lodě prozrazeno a chystala se koalice pozemských států proti mimozemským nepřátelům.

"Koalice ochotných, pane prezidente," ozval se Berg, který stále ještě seděl ve ztuhlém pozoru a díval se prezidentovi přes rameno. "Měly by ji vést Spojené státy a měla by zahrnovat minimálně Velkou Británii, Čínu, Indii a Japonsko. Doporučil bych, aby do ní bylo přizváno Německo, některé země staré Evropy, východoevropského bloku a Sedmi asijských tygrů stejně jako některé jihoamerické země. Rozhodně by z ní měla být vyloučena Francie."
"Že by z ní měla být vyloučena Francie?" zeptal se ministr zahraničí nevěřícně.
"Ano, pane," vzal si slovo k Bergově nesmírné úlevě první seržant Powell. "I když to bude diplomaticky složité, je to ve skutečnosti velice důležité."
"Vysvětlete mi to, prosím," řekl prezident, opřel se do křesla a položil si dlaň přes ústa.
"Během více než dvou set let historie naší země jsme se zúčastnili války s Francií hned několikrát," navázal váhavě Weaver. "Ve všech případech jsme byli spojenci a ve všech s jedinou výjimkou nám to bylo ke škodě. V podstatě je to tak, pane prezidente, že pokaždé, když se Francouzi do něčeho pustí, nadělají vlastním spojencům víc škod než nepřátelům. Příkladů je tu spousta, ale mezi největší z nich patří Vietnam, válka proti teroru a první i druhá světová válka."
"Popravdě řečeno jsme kolem tohoto bodu měli na palubě docela divokou debatu, pane prezidente," ozval se konečně i Přízrak. "A poslední případ toho, kdy měly Spojené státy nějaký užitek ze spojenectví s Francií, na který jsme si dokázali vzpomenout, byla revoluce."

Takže nejen američtí generálové, ale i spisovatelé military SF románů mají určitý negativní náhled na vojenské schopnosti Francie a její přítomnost ve spojenecké koalici ...

I tohle by pro nás mělo být varováním. Když navíc uvážíme, že pan president Macron je bezdětný, měli bychom mít z konání jím presidentovaného státu ještě větší obavy.

Nejen vojáčci

Ano, platí jednoznačně ono známé římské SI VIS PACEM, PARA BELLUM. Tedy chceš-li mír, musíš být připraven na válku (abys kandidáta na útočníka odradil).
Je mi líto, země, která chce být připravena na válku musí zvládnout "tisíce maličkostí", bez nichž to nepůjde a mnohé z nich se ani trochu nepodobají vojákovi v maskáčích a s kvérem.
Je nutné připomenout, že průměrní velitelé studují taktíku, nadprůměrní strategii a geniální logistiku. A právě logistika a složky státu, které ji jsou s to poskytovat, by měly být středem našeho zájmu a ne tanky, bojová vozidla a letadla (apod.).

Armáda

Naši vojáci budou muset vyřešit řadu "nebojových" problémů, bez nichž je ovšem boj téměř nemožný a téměř stoprocentně ztracený.
Je nutné si uvědomit, že naše současná armáda je v podstatě soubor specialistů, u nichž jsou nějaké vševojskové jednotky určeny ke stěhování a střežení polních laboratoří, nemocnic a podobných zařízení. Z tohoto důvodu bychom také nemohli přispět např. napadenému Polsku, jak se poněkud nešťastně vyjádřil pan Babiš: V podstatě tč. nemáme nic, čím bychom mu mohli reálně pomoci.
Bude tedy nutné vybudovat od základů vševojskovou armádu, schopnou relativně samostatně plnit veškeré úkoly, které před ni válka postaví. Včetně výcviku záloh, schopných nahrazovat bojové ztráty.
Armáda, ale i mobilizovatelné zálohy, bude muset být připravena na rychlý nástup. Připomeňme si, jak byla Ukrajina napadena: Prakticky bez varování.
Ideální by bylo mít to zařízeno jako v Švýcarsku, kde po mobilizačním rozkazu vytáhne voják ze skříně uniformu, z jednoho trezoru zbraň, ze druhého munici a přesune se do blízkého shromažďovacího centra.
Nic lepšího se asi vymyslet nedá, protože reakce na případný pohyb nepřítele takto může být velice rychlá a hranice mohou být obsazeny v řádu hodin a krýt mobilizaci třeba tankových vojsk a letectva, protože ani v tom Švýcarsku nemají tankisté svůj tank zaparkovaný v garáži a hangár s letadlem na zahradě.
Musíme mít mobilizovatelné zálohy, vycvičené a připravené doplňovat stavy jednotek, které při kontaktu s nepřítelem budou mít zcela jistě ztráty a bude nutné je udržet bojeschopné na co nejkompletnějších stavech. S tím jistě souvisí i armádní sklady pro veškeré potřeby takto mobilizovaných vojáků. Bude nutné taky vyřešit to, jak za mobilizované vojáky budou nasazovány další síly na jejich pracovní místa, zejména pokud se bude jednat o práce potřebné k podpoře obrany. I to je logistický problém.
Pro to doplňování stavu jednotek budou muset být zabezpečeny komunikace, aby se zálohy dostaly co nejrychleji a nejbezpečněji k doplňovaným jednotkám na frontě.
Patrně budeme muset též zorganizovat výrobu maket letadel, tanků a další bojové techniky (a snad i bunkrů), abychom donutili nepřítele plýtvat prostředky na jejich ničení.
Zcela jistě bude nutno zabezpečit letiště, abychom nedopadli jako v roce 1968, kdy na nich přistála významná část invazních vojsk. Bude nutno zde nastavět dělostřelecké bunkry, ale od věci by nebylo ani podminování přistávacích drah a zajištění jejich vyhození do vzduchu v případě přistávání invazního vojska.
Pokud bude riziko pozemního útoku (jako na Ukrajině), bude nutné obnovit pohraniční opevnění a jeho dostavění na části hranice s Polskem a Slovenskem (případně doplnění opevnění na hranicích s Rakouskem, která byla dostavována narychlo po anšlusu).
Dobrá zpráva je, že část těchto objektů by mohla sloužit náhradou za již zlikvidovaná kasárna k ubytování a výcviku vojáků.

Mimovojenské složky státu - zdravotnictví

Musíme si uvědomit, že "válka je epidemie úrazů" a musíme být připraveni na jejich zvládání, s tím, že jistě se něco zvládne v polních nemocnicích a armádních nemocnicích za frontou, ale bude třeba přebírat z těchto institucí pospravené a stabilizované pacienty do už v podstatě civilního zázemí, aby se uvolnily kapacity vojenského zdravotnictví na další příjmy. Budeme muset počítat s drastickým nárůstem civilních pacientů, zraněných např. při bombardování měst.
Budeme tedy muset mít záložní nemocnice, protože standardní takový nárůst pacientů nezvládnou. Bude pro ně nutné zajistit personál. Bude muset být posílena i transfúzní služba, aktivováni dárci krve atd. Pokud se bude počítat s použitím jaderných zbraní, budeme muset získat spoustu dárců kostní dřeně, mít nějak vyřešen jejich přehled ohledně krevních skupin a HLA skupin. Musíme o nich vědět pro případ jejich potřeby. V případě velkého rizika by se jistě mohla některým lidem předem odebrat kostní dřeň a uložit do kapalného dusíku, pak by mohli v případě potřeby dostat vlastní. U mužů se dají podobným způsobem odebrat a zmrazit spermie, s vajíčky je to technicky náročnější, ale v principu to jde také (abychom zajistili zdraví poválečné generace).
Měli bychom přeočkovat populaci proti všemu, co se dá použít jako biologická zbraň a očkování proti tomu existuje, od pravých neštovic až po ebolu. Pochopitelně, klasickými vakcínami, ne mRNA sajrajty.
I mimo přípravy na válku bychom měli obnovit očkování proti tuberkulóze, které bylo "geniálně" zrušeno poté, co u nás incidence této choroby začala narůstat. Dnes hrozí obrovský příliv uprchlíků z války i poválečné bídy ze země, kde je výskyt této choroby poměrně vysoký a v Rusku jsou na tom velmi podobně. Zase je na to klasická vakcína, používaná desítky let a s minimálním rizikem negativních vedlejších účinků. Není sice stoprocentní, před masívní infekcí nemusí ochránit, ale běžné naprskání mykobakterií v MHD by měla pomoci ustát s dosti vysokou pravděpodobností.
Jistěže je zde průšvih jménem "očkování proti covid", které bylo spojeno s vysokými riziky, aniž by chránilo před samotným onemocněním, před jeho těžkým průběhem, nebo dokonce před smrtí, což nakonec přiznali i sami výrobci americkým vyšetřovatelům (ostatně proto také Biden těsně před koncem svého presidentování řadu výrobců a distributorů těchto prostředků omilostnil). Nemohu si pomoci, ale celé to působí jako akce, která měla v očích občanů zdiskreditovat zdravotnictví obecně a očkování zvlášť, což odpovídá přípravě na válku s nasazením biologických zbraní (Čína?, Rusko?).
Faktem je, že bez ohledu na bruselské zákazy bude nutno obnovit či zavést výrobu základních léků, i kdyby to znamenalo zásadní střet s bruselskými byrokraty, placenými bůhví kým.
Staré autobusy MHD se daly vzadu otevřít, vymontovat sedačky a nahradit závěsy, na něž bylo možné uložit tři nosítka nad sebou, po obou stranách autobusu a několik řadě, a tímto způsobem přepravovat velké počty raněných na velké vzdálenosti. Nové jsou pro tento účel bez nějakých zásadních úprav nepoužitelné a budou muset být takto upraveny (případně i další dopravní prostředky).

Mimovojenské složky státu - zázemí

Ještě na začátku 60. let měly nově stavěné budovy jako školy, zdravotnická zařízení apod. kryty, které by patrně vydržely i několik km od epicentra výbuchu jaderné nálože (hlavice či bomby) očekávatelné ráže. Nověji postavené budovy nic takového nemají. Bude se to muset fofrem dostavět.
Za poslední války byly ve všech obytných domech ve sklepech kryty se zesílenými stropy (většinou trámy s mnoha podporami), které by sice nevydržely přímý zásah, ale měly by vydržet sesutí části domu nad nimi. Vydržely ale i dělostřelecké granáty a miny menších ráží. Opět, nic z toho nemáme, zejména v nové zástavbě, a přitom příklad Ukrajiny ukazuje, jak je moderní výstavba zranitelná i relativně primitivními zbraněmi malé ráže. A opět se toto bude muset řešit a být to nachystáno pro případ vzniku války.
Faktem je, že "eurodům", postavený podle požadavků EU, je daleko méně odolný bombám a projektilům než klasická zástavba, např. z doby první republiky.
Pochopitelně, pro vše potřebujeme železné zásoby jídla a vody (tu vodu rychle, než nám ji drasticky zdraží nesmyslné zálohování PET lahví, opět jeden nesmysl Made in EU, v praxi jen škodící a dokonce ohrožující naše zdraví a životy). Občané musejí mít ochranné masky, musejí mít pro případ jaderného spadu i ochranné oděvy "arombordely" a ze školení CO si pamatuji, že existovaly i speciální ochranné pytle pro kojence a batolata. Nějak měly vyřešeno profukování filtrovaným vzduchem. To vše budeme muset mít a bude muset být učiněno i rozhodnutí, zda to lidé budou tahat s sebou jak kočka koťata, nebo zda budou mít např. jednu sadu doma a jednu v zaměstnání.
Lidé budou muset být vycvičeni, jak se svým vybavením zacházet, budou muset dokázat rozpoznat signály nebezpečí a vědět, co se po nich požaduje (a ještě ve variantách "jsem doma" jsem v práci", "jsem v nějaké veřejné budově", od nákupního centra po úřady, a "jsem kdesi na ulici"). Takže potřebujeme v podstatě obnovit CO.
Občané, kteří nebudou cvičeni na zálohy budou muset být vycvičeni do zbrojního průmyslu, který by měl být zorganizován jako za druhé světové války v USA, kdy "válka o Atlantik" byla vyhrána mj. velmi racionální výrobou nákladních lodí, přečíslující ztráty, způsobované německými ponorkami. Práce byla zorganizována a zracionalizována takovým způsobem, že např. i slečna, "zlanařená" z hospody, kde pracovala jako servírka, mohla během krátké doby začít vykonávat plnohodnotné pracovní úkony. Později se v USA podobným způsobem stavěly i eskortní letadlové lodě (původně pro doprovod konvojů přes Atlantik), které se nakonec uplatnily i v Pacifiku a dokonce obstály i ve střetu s kolosem Jamato, největší bitevní lodí světa. Takže něco podobného bude nutno vymyslet i na tanky, obrněná vozidla, letadla, drony a další prostředky.
Pochopitelně, válku vyhraje mj. ten, komu později dojde jídlo. Z tohoto důvodu se bude muset obnovit, bez ohledu na zelené nesmysly, produkce potravin na takové úrovni, aby obyvatelstvo na nějakých rozumných přídělech přežilo, protože dovézt je nebude odkud (jiné státy budou ve stejné situaci, komunikace budou zčásti zničené a zčásti zabrané pro bojové účely). A bude nutno vytvořit a udržovat i strategické zásoby konzervovaných potravin, jak to dělal minulý režim.
Nedokážu si také představit vyklizení ohroženého území pomocí elektrošrotu, který prosazuje EU (válka na Ukrajině ukázala, že ono vyklízení se v moderní válce reálně děje). Zato plnohodnotná auta na benzín a naftu jsou s to takový úkol zvládnout. Dovoluji si také připomenout první bitvu na Marně (září 1914), kdy vojáci byli vyvezeni na frontu rekvírovanými pařížskými taxíky a zachránili hlavní město Francie před obsazením Němci. Něco takového by se s elektromobily udělat nedalo, nemají dostatečný dojezd. Proto je třeba považovat prosazování zákazu plnohodnotných aut za sabotáž ve prospěch Ruska.

Zajištění bezpečného prostředí

Intravilány budou muset být co nejvíce upraveny ve stylu "bombenfest", což znamená přinejmenším přípravu rychlého odstranění všeho, z čeho budou odletovat kousky a střepiny na větší vzdálenost, od nesmyslných reklam po ještě nesmyslnější fotovoltaické panely. Obávám se, že v případě narůstajícího rizika konfliktu by měly být zlikvidovány a  skryty i větrné elektrárny, protože jsou viditelné i na radaru a mohou sloužit jako navigační pomůcka třeba pro křižující rakety nebo drony (a nebylo by od věci postavit v odlišných lokalitách falešné z papundeklu nebo jiného podobného materiálu za účelem desorientace nepřítele).
Bude nutno též připravit prostředky pro zatemnění sídel, pokud odborníci na válku prohlásí, že zatemnění má smysl i v současné době.
Faktem je, že my nemáme ani "blbou" papíroklihovou lepící pásku, jíž se za poslední války křížem přelepovala okna (kvůli omezení létání střepů), protože ta se už dávno přestala vyrábět a "moderní" plastová lepící páska na tom okně vydrží pár desítek slunečních dnů a pak buď sama spadne, nebo se dokonce rozsype na prach (vlastní zkušenost). Existují sice fólie, které by byly jistě lepší než ta papírová páska, ale ty jsou jednak dosti drahé, jednak jich zcela jistě nebude dost na ošetření takové spousty oken, jaké bude třeba ochránit. A jejich montáž znamená odmontovat z rámu sklo, nalepit na ně fólii a pak zase sklo namontovat do rámu. Tedy poměrně hodně práce, kterou ne každý majitel či obyvatel bytu zvládne.
Budou muset být obnoveny v optimistických 90. letech často naprosto zbytečně zrušené protipožární nádrže a postaveny nové na většině sídlišť. Měly by být napájeny dešťovou vodou ze střech okolních domů a nepropustných ploch apod., aby se ušetřila vodovodní. Je dobré si uvědomit, že vodárny a klíčové prvky vodovodní sítě budou jedním z vysoce pravděpodobných cílů útoku na města, takže požární hydranty nebudou velice často funkční. Bude nutné zajistit i park požárnických vozů, který by byl s to s vodou z těchto nádrží pracovat.
Je třeba si také uvědomit, že pro přípravu na válku je silně kontraproduktivní digitalizace, protože nosiče dat, s výjimkou CD a DVD (zálohuje na ně ještě vůbec někdo?), zničí elektromagnetický puls jaderného výbuchu. Takový výbuch nad ionosférou by mohl vymazat všechna data z HDD i SSD, flešových pamětí apod. a jako "bonus" zničit procesory od primitivních digitálek až po superpočítače. Nastal by konec dorozumívání mobilem, po Internetu apod. Dá se na to jistě nějak připravit, od zajištění alespoň některých zařízení proti EMP, zálohování všeho možného do prostor dobře chráněných (je to jistě technicky možné, ale drahé a musí se na to myslet a nedá se to stihnout po písknutí poplachu, že na nás něco letí).
Bonusem je, že část těchto příprav by nás mohla zodolnit i proti blackoutu, jaký nám ve své dobrotivosti připravuje EU pomocí nesmyslné podpory nesmyslných OZE.
To samé platí i pro nějakou novodobou Carringtonovu událost, prvky sítě zodolněné proti EMP by asi ustály i ji (nedávné sledování aktivity velkého počtu hvězd podobných Slunci, kolem stovky, vedla mj. ke korekci pravděpodobnosti rizika takové události na desetinásobek původních odhadů).

"Krev" pro všechno

Vše to, co jsem uvedl i to, o čem jsem se nezmiňoval, potřebuje jednu důležitou věc: Energii. Přitom je jasné, že OZE jsou naprosto bezcenné, protože s výrobou toho všeho nelze čekat až vysvitne slunce, nebo zafouká vítr. Tato zařízení nejsou ani s to se sama reprodukovat. V USA padl před nedávnem návrh toho, že by se OZE měly vyrábět a stavět jen z energie, dodávané OZE, a řev "odborníků na klima" jasně ukázal, že to by byl praktický konec těchto zařízení. OZE prakticky nejsou vodní elektrárny (lze je spouštět a vypínat dle potřeby a mohou za přebytku energie přečerpávat vodu zpět nad turbíny), ale jejich kapacita je silně omezená.
Takže budeme muset ponechat a znovu spustit uhelné elektrárny, rozvíjet jaderné, a to v nějakém urychleném režimu, bez zbytečné bruselské administrativy. I tohle je důvod, proč Green Deal je naprosto nesmyslný a proč pro něj v Bruselu lobbovali lidé placení Ruskem.
Příklad Ukrajiny také ukazuje, že bude nutno řadu energetických zařízení zálohovat, zdvojovat klíčové prvky elektrického vedení apod, abychom byli méně zranitelní. Přitom není možné doslova splachovat do WC prostředky (nejen peníze, ale i práci odborníků a materiál) na přestavbu sítě, aby vydržela nárazy nesmyslných Občasných Zdrojů Energie. Takové nesmyslné plýtvání by mělo být okamžitě zastaveno.
Prostě, Green Deal je třeba razantně odmítnout a s případnými protestujícími zacházet jako s nepřátelskými agenty, jimiž prosazovatelé Green Dealu fakticky jsou, bez ohledu na to, zda si toho jsou subjektivně vědomi.

Dopad

Je velmi pravděpodobné, že pokud bychom byli opravdu takto "naježení" a slibovali případnému útočníkovi, ať už to bude kdokoli, že si s námi opravdu "užije", mohli bychom počítat s tím, že si útok na nás rozmyslí. Pokud navíc vedle biče dobré připravenosti na válku navrhneme nějakou rozumnou ekonomickou spolupráci, coby cukr, je dosti pravděpodobné, že k útoku nedojde a budeme s to fungovat relativně samostatně a nezávisle.
Faktem také je, že pokud se zbavíme bruselských nonsensů, a současně zlikvidujeme nedemokratické prvky v politice, vnucované Bruselem, budeme pro Trumpa a spol. zajímaví i jako někdo, koho má cenu chránit, zatímco dnes takový charakter rozhodně nemáme.
A obecně zcela jistě platí, že budeme-li připraveni na chemické zbraně, bude to útočníka demotivovat k jejich nasazení. Budeme-li připraveni na jaderné zbraně, opět bude taková připravenost pro útočníka demotivující. To samé platí i pro zbraně biologické.
Na druhé straně je jasné, že nás Rusko může, když bude potřebovat a chtít, vymazat atomovkami, aniž by mu došla munice. Patrně by na nás stačil jeden Orešnik, plně osazený samostatně manévrujícími jadernými hlavicemi. S tím prostě nic nenaděláme.
Maximálně můžeme mít nějaké "zbraně posmrtné odvety", které by na útočníka vystřelily rakety a drony s náplní z jaderného odpadu, schopného dlouhodobě (přes sto let) zamořit a zneobyvatelnit zasažené území, asi jak je tomu v okolí havarované JE Černobyl, viz mrtvé město Pripjať. I existence něčeho takového by mohla být odstrašující.
Je vhodné si také uvědomit, že nemá cenu se bavit o jednotkách procent HDP na takové přípravy. Československo na výstavbu opevnění proti hitlerovskému Německu utratilo cca dva průměrné celoroční HDP z let jejich výstavby.

Jistě můžeme odmítnout výše naznačené komplexní přípravy na reálný konflikt, zasahující celou společnost a přinášející ony churchillovské "krev, pot a slzy", jak jsem naznačil výše, včetně obrovských státních výdajů, ovlivňujících celou ekonomiku státu. Můžeme se orientovat na "ekologické" tanky, možná na klíček, a na "ekologickou" výrobu trošek oceli (pro výrobu zbraní navíc nepoužitelné) vodíkem a energií z OZE, jak to ve své neskonalé moudrosti prosazuje Brusel. Pak by ovšem bylo nejlepší v případě ohrožení poslat do ohrožující země diplomatické poselstvo, aby se pokusilo vyjednat co nejlepší podmínky naší kapitulace, protože při dodržování toho, co nám nyní nařizuje Brusel, účinná obranná válka není reálně možná.

Elektromobil versus automobil

Naprosto triviální úvaha

Zelení agitátoři se mohou strhat, aby nám vylíčili elektromobil jako cosi úžasného a daleko lepšího než automobily na naftu a benzín. Zatímco dříve jsme se dozvídali, že budoucností lidstva je komunismus, dnes se dozvídáme, že budoucností dopravy je elektromobil. Oba výroky jsou, pochopitelně, asi na stejné úrovni.

Nezmanipulovatelné hlasování

Prodej elektromobilů a automobilů jasně dokazuje, že zájemců o elektromobily je málo, a jejich počet s postupným nasycováním trhu neustále klesá. Jakousi vlnu zájmu vzbudilo v počátcích jejich dotování, vč. dotování elektřiny k jejich nabíjení. Jak dochází v jednotlivých zemích EU k ekonomickému úpadku a pádu, klesají zdroje financování tohoto křivení trhu a dotace jsou postupně snižovány, případně zcela zastavovány.
V podstatě si takto režim ekologů vytváří nespokojence, protože minimálně část majitelů elektromobilů, pravděpodobně nadpoloviční, se tímto omezováním cítí být poškozena a podvedena. Pokud s tímto vozidlem počítali, tak počítali i s tím, že náklady na jeho provoz budou stále nižší než náklady na provoz auta. Což nyní přestává platit.
Druhou věcí je, že elektromobil si zpravidla pořizovali a pořizují lidé, kteří už nějaké auto mají. A pokud má být nabíjen v místě bydliště majitele, tak má zpravidla jeho majitel nějaký domek s garáží, do níž je zaveden proud. Připomínám, že se za socialismu stavěly i garáže družstevní, mimo zástavbu, do nichž elektřina nemusela být vůbec zavedena. A pokud ano, počítalo se tam pouze s nějakým osvětlením slabší žárovkou, případně pohonem nějakého tehdy běžného elektrického nářadí ke drobným opravám a údržbě vozidla. Pokud by v každé takové garáži nyní stál elektromobil a nabíjel se, muselo by se pro to překopat celé vedení, nejen rozvody po objektu, ale i přívod do něj. A pokud by třeba dvacet elektromobilů paralelně nabíjelo, přívod by musel odpovídat hodně velké vesnici (nebo městysu).
Takže po prvotním, zčásti deformováním trhu podpořeném, zájmu, došlo k poklesu a lidé si elektromobily téměř přestali kupovat. Producenty "zachraňují" různé benefity pro firmy, které ovšem fungují tak, že firma koupí odpovídající počet elektromobilů, zagarážuje je a neprovozuje, protože se jí to sebeméně nevyplatí. Nicméně to zakoupení je spojeno s nějakými bonusy, které využije.

Jak je to s tou účinností?

Soudruzi ekologové rádi blekotají o tom, že benzínový motor má účinnost 20 - 30 %, některé typy 35 %, zatímco elektromotor celých 85 %. Odmítají ovšem reflektovat, že elektřina do elektromobilu se musí (ne zrovna efektivně) vyrobit a následně přes baterii procpat do finálních elektromotorů.
Přitom každá přeměna jedné formy energie ve druhou má účinnost menší než 100 % (tedy 1,0) a ty účinnosti se, coby série čísel menších než jedna, násobí. To jsou prostě ty dvě hnusné potvory, matematika a fyzika, které, "na základě Putinova příkazu", sabotují skvělé projekty ekologů.
To, co se děje v elektrárně při spálení paliva a následném roztočení turbíny coby tepelného stroje zhruba odpovídá tomu, co se děje v motoru auta při vzniku rotační energie, která je převáděna na kola. Potom ovšem následuje ještě:

• přeměna mechanické energie na elektřinu (nejkvalitnější alternátory mají účinnost 77 %)
• přeměna elektrické energie na energii chemických vazeb (nabití baterie)
• přeměna energie chemických vazeb na elektrickou (čerpání elektřiny z baterie) účinnost nabíjení a vybíjení lithiové baterie je sumárně 85 %
• a potom teprve ona "jásající" přeměna elektřiny na mechanickou energii s 85% účinností

Pochopitelně, při reálném provozu je třeba zohlednit i samovybíjení baterie, i to, že s "prochlazením", ale také přehřátím, její účinnost drasticky klesá. Viz reálné zážitky uživatele.
Čili, převedeno na zlomky, je účinnost přeměny energie skryté v palivu u automobilu těch cca 35 % (0,35), zatímco celková účinnost elektromobilu je (0,35 * 0,77 * 0,85 * 0,85) * 100, což je  19,47137 %
Celková účinnost elektromobilu je tedy něco málo přes polovinu účinnosti auta na benzín, přičemž účinnost auta na naftový motor je ještě o něco lepší. Pokud zohledníme ještě vyšší hmotnost baterie a z toho plynoucí i vyšší hmotnost (protože robustnost) podvozku elektromobilu, klesne, obávám se, jeho účinnost pod polovinu účinnosti auta na benzín. A jsme na účinnosti parního stroje, takže jet z Brna do Prahy místo elektromobilu sentinelem (pro nepamětníky: byly to mohutné nákladní automobily, poháněné parním strojem, od nich je odvozeno úsloví "funí jak sentinel", já je jako dítko předškolního věku ještě vídal) by znamenalo zhruba stejnou spotřebu paliva jako jízda elektromobilem.

Důsledky

Protože se v elektrárně topí uhlím, zatímco v motoru uhlovodíky, je produkce oxidu uhličitého na jednotku paliva u automobilu nižší.
Spalování uhlíku postupuje podle, této reakce:
C+2O -> CO2 + 32,80833 MJ/kg Uhlí bude, pochopitelně, více, protože má v sobě příměsi dalších látek, z nichž vzniká popel nebo škvára.
Spalování oktanu funguje takto:
CH3.CH2.CH2.CH2.CH2.CH2.CH2.CH3 + 25 O-> 8 CO2 + 9 H2O + 39.200 MJ/kg Palivo do auta můžeme považovat za téměř čistý oktan.
Přes atomové hmotnosti lze snadno spočítat, že kilo uhlíku vyprodukuje na 1 MJ cca 112 g oxidu uhličitého, zatímco kilo benzínu jen 79 (obojí zaokrouhleno na celé gramy).
Z hlediska efektivity je auto 35/19 (tedy 1.842105) krát výhodnější a z hlediska produkce CO2 na jednotu vyprodukované energie je 112/79 (tj 1.417722) krát výhodnější, sumárně tedy 2.611593 v případě stoprocentní produkce elektřiny z uhlí. Při energetickém mixu s podílem 0,4 uhlí je pořád auto na benzín výhodnější 1.044637 krát. Pochopitelně, musíme počítat i s "bonusem" popílku a dalších spalin při pálení uhlí.
Důležité ovšem je, že takto funguje elektromobil s čerstvou lithiovou baterií, navíc za optimálních teplotních podmínek. Výše citovaný článek ukazuje, jak se z baterie "ztratily" skoro 3/4 energie, které do ní byly vloženy (jízda později na podzim). Akumulátorům vadí i horko, pokles kapacity je uváděn kolem 4 % za rok, nicméně může dojít k tomu, že jeden horší dílčí článek "blokuje" ty ostatní, ještě dobré. A samovybíjení je kolem 2 % za den, viz rozbor.
Pochopitelně, všechny uvedené (i další) jevy snižují efektivitu elektromobilu a zvyšují onu produkci CO2 elektromobilem. Se starším elektromobilem se lze u nás dostat do úrovně produkce tohoto plynu, jakou by bylo jeho nabíjení ze sítě stoprocentně napájené uhelnými elektrárnami, nebo toho oxidu uhličitého bude produkovat dokonce ještě víc. Z pohledu produkce CO2 by měl význam elektromobil prakticky jen u států s vysokým podílem (80+ %) jádra v energetickém mixu (což by u nás znamenalo nahradit všechny uhelné elektrárny jádrem, což také není, z mnoha důvodů, možné, alespoň ne hned.
Nelze počítat s fotovoltaikou, pouze ekologové jezdí elektromobilem přes den a přes noc ho nabíjejí fotovoltaickými panely. Fotovoltaika by měla smysl, kdyby se sem dostala elektřina z FV panelů na Aljašce či Čukotce či ještě lépe z tropické jižní Ameriky. Větrné elektrárny jsou srovnatelný problém.
Recyklace lithia z baterií je násobně dražší oproti získávání tohoto kovu těžbou a navíc jak těžba lithia tak i recyklace baterií představují silnou hrozbu pro životní prostředí. Ostatně i výroba elektromobilu zatěžuje prostředí, pokud se bere od počátečních surovin po finální výrobek jako jeden celek, významně víc než výroba automobilu.
Nemá tedy vůbec cenu elektromobily nějak preferovat. A z hlediska "ochrany před produkcí CO2" už vůbec ne.

Je elektromobilita vůbec k něčemu?

Elektrická akumulátorová vozítka jistě mají svůj význam zejména ve vnitropodnikové dopravě větších továren, v nichž jsou schopna jezdit po halách a dalších interiérech a přitom neprodukovat výfukové plyny. Je otázka, nakolik jim mohou konkurovat jiné bezemisní systémy, jako např. na stlačený vzduch, na setrvačníky apod. Stávající vozítka jsou většinou na bázi olověných akumulátorů, převod na akumulátory na bázi lithia může jejich efektivitu, a tedy i použitelnost, o něco zvýšit. Je ovšem otázka, zda přechod z olověných akumulátorů, recyklovatelných s téměř stoprocentní účinností, na téměř nerecyklovatelné lithiové je pro životní prostředí z celkového pohledu výhrou.
Jsem velice skeptický vůči názoru, že by něco podobného mohlo platit pro vozidla v intravillánech měst, protože ulice jsou dobře větrané a systémy na zajištění, aby z auta odcházely prakticky jen oxid uhličitý a voda jsou velice dobře propracované a vysoce účinné.
Katastrofické údaje zelených o strašlivých zplodinách aut a zamoření pouličního vzduchu se velice často vztahují na automobily bez katalyzátoru a dalších udělátek.
Druhou věcí je, že prakticky všechny škodliviny, které najdeme ještě pořád ve výfukových plynech, mají prahový účinek. Pokud práh jejich účinku není překonán, je dotyčná látka neškodná - má nulový účinek. Zatímco ekologové v rámci své pavědeckosti počítají i pro tyto koncentrace účinky vycházející z přímé úměry, což je ovšem korektní pouze pro ionizující záření a karcinogeny prvního řádu.
Navíc ještě byli členové ekologických organizací opakovaně přistiženi při měření prováděném v rozporu se závaznými metodikami tak, aby naměřili více, než kolik se naměří standardní metodikou, na niž se poté vztahují limity s další ukazatele pro hodnocení čistoty (a bezpečnosti) ovzduší. Strkat odsávání měřáků k výfukům aut, stojících před křižovatkou, a podobné metodické lapsusy, i vztahování toho, co se naměřilo na rušné křižovatce na podstatně tišší ulice v okolí, atd., to jsou jen ukázky toho, jak "měří a počítají" ekologové, aby "prokázali" škodlivost aut.
V reálu tedy elektromobilita v centrech měst moc nepomůže, ale ani moc neuškodí. Jejím hlavním problémem je skutečnost, že má smysl, jak bylo výše zmíněno, jen pro bohaté občany, kteří mají na elektromobil a jeho provozování finance a financemi zajištěné podmínky, a jsou následně dotováni na úkor chudých.
Elektromobilita mimo obce, přejezdy na delší trasy, např. mezi kraji (případně nesousedícími kraji) je dosti neefektivní záležitost, která nutně musí každého rozumného člověka odpudit. Jakési opodstatnění má v souvislosti s dotacemi elektromobilů i elektřiny do nich, ale jakmile tyto faktory v důsledku ekologického chudnutí celé společnosti odpadnou, dojde okamžitě k zavržení tohoto způsobu dopravy na ekonomické bázi.

Nabíječka každých 60 km?

Spanilomyslní soudruzi a soudružky z EK se rozhodli problém elektromobilů vyřešit tím, že na hlavních tazích bude povinně nabíječka každých 60 km. Proč je to naprostá pitomost, jako prakticky vše, co z těchto lidí vypadne?
Zcela jistě není problém někde u silnice udělat zálivek a na něj postavit stojan se zástrčkou pasentní k elektromobilu. Takové místo by se snad, s výjimkou nějakých extrémních terénů, dalo jedno na šedesát km nalézt i u nás.
Pochopitelně, tím stojanem to teprve začíná (respektive jistě by měl být postaven až úplně jako poslední). Do toho stojanu musí jít dráty, napojené na elektrickou síť. Což v řadě případů znamená desítky km vedení, přitom ne k nějakému drátu odněkud někam, ale k transformátoru, který zátěž požadovanou energií vydrží.
V ČR je standard nabíjení elektromobilů 50 kW, přičemž většina aut má kapacitu baterie něco přes 70 kWh, což znamená, že k plnému nabití by zhruba mohlo dojít za necelou jedenapůlhodinu. Problém je, že baterie se nabíjí nekonstantní rychlostí, čím je nabitější, tím rychlost nabíjení klesá. Z toho důvodu je také tlak na dobíjení jen na 80 % kapacity, řekněme, že za cca hodinu by se většina elektromobilů na ně nabila.
Rodinný domek bývá zajištěn pojistkami 3 x 20 či 25 ampérů, což při napětí 230 V odpovídá řádově 5 kW. Ke standardnímu nabíjení je tedy třeba výkon, odpovídající cca deseti rodinným domkům, u nichž jsou puštěny všechny spotřebiče tak, že pojistky jsou "těsně před vypnutím". V reálu tedy tato nabíječka "sežere" příkon menší vesnice.
Takže k nabíječce musí jít vedení, odpovídající hlavnímu trafu menší vsi. Se všemi náklady, které jsou řádově ve stokorunách na metr vedení. A, pochopitelně, musí být posílené vedení k tomu trafu, od něhož bude vedení k nabíječce vedeno, aby ta vesnice pokaždé, když se na nabíječku někdo připojí, elektricky nezkolabovala.
V ČR máme sumárně 6982 km dálnic a silnic první třídy. tedy by bylo nutno postavit přibližně 116 nabíjecích stanic. Tyto stanice by musely zaručit, že pro ně bude k dispozici 5800 kW, tedy 5,8 GW po celý rok, tedy musí být zajištěno 50112 GWh za rok. Tedy 50,122 TWh; Temelín ročně vyrobí něco přes 15 TWh.
Jiným i slovy, museli bychom mít zajištěn výkon více než tří Temelínů, aby bylo možné garantovat, že uvedených 116 nabíjecích stanic bude provozuschopných 24 hodin denně po celý rok. Shodou okolností ty zhruba tři Temelíny odpovídají také situaci, pokud bychom přešli z aut na benzín na elektromobily. Auta na naftu se z celorepublikové spotřeby věští hůř, protože existuje mnoho dalšího využití tohoto paliva (bez souvislosti s auty).
Nastává pochopitelně, problém, co s tou elektřinou, když nebudou všechny nabíječky obsazené. Respektive to víme, taková elektřina bude "mařena" megafény, ohřívajícími vzduch.
Jistěže rozumnější by bylo negarantovat okamžitý začátek nabíjení, ale např. meldovat, že elektřina pro nabití na 80 % kapacity baterie bude k dispozici např. za hodinu a půl (něco jako, "neodpojujte se, jste v pořadí") a příslušné nabíječky vybavit nějakým displejem, schopným toto zájemcům o nabíjení ukázat. Nicméně rozum v energetické politice EU hledat nelze, není tam.
Pochopitelně, celé tohle by znamenalo šílené kilometry (tisíce, možná desetitisíce) vedení, která by buď byla posílena (buď přidáním drátů ke stávajícím nebo výměnou za silnější) případně nově postavena. A, pochopitelně, u každého nového vedení bychom sváděli boje s místními i celorepublikovými zelenými, takže by se zcela jistě ani nestihly příslušné požadované termíny.
Jinými slovy, opět na nás navalila EU jakousi naprosto nesmyslnou povinnost, která je navíc propagandisticky skryta tím, že ony nabíječky údajně postaví EU za své (tj. za peníze, které nám vytahala a tahá z kapes, protože sama EU nic negeneruje), nicméně příslušná vedení a výrobu elektřiny bychom měli platit my, a bude to pálka řádově vyšší než v případě těch nabíjecích stanic.

Elektromobily jsou tedy prostředek, který při stávajícím technologickém stavu vyčerpal svoje možnosti a jeho další penetrace do dopravy je čistě záležitost nátlaku centra EU na populaci, aby se chovala netržně a iracionálně. Nemá cenu je sebeméně podporovat, spíš bychom opět měli pracovat na tom, aby bruselské centrum bylo nuceno tyto aktivity ukončit, ať už velmi drastickou reformou EU nebo jejím zánikem.

Můžeme se "zbavit uhlí"?

Jurodiví ekologové blábolí o tom, že se "musíme zbavit uhlí". Jaké by to mělo důsledky?

Význam uhlí

Uhlí se zcela jistě používá jako energetická surovina. Takto získaná energie je jedna z nejlevnějších energií, pokud provedeme přepočet na reálně vyrobenou energii a náklady na ni, je v podstatě druhé či třetí za jádrem (případně vodní energií). Navíc je velice dobře regulovatelná, takže odpadá ono nesmyslné vyrábění energie pro "mařiče", jaké je normou u OZE. Nesmyslné "emisní povolenky" cenu této energie drasticky a bezdůvodně zvyšují, ke škodě celé společnosti.
Je však třeba také zohlednit, že uhlí neprodukuje jen elektřinu, ale rovněž teplárenské teplo, byť dnes už kogeneračně s tou elektřinou. Pokud bychom skončili s uhlím, museli bychom víc než milion domácností převést na jiný zdroj vytápění, a to za podmínek v podstatě energetické nouze.
Dalším užitím uhlí je jeho používání ve spalovnách odpadu, protože příslušný odpad zpravidla neobsahuje dostatečné procento hořlavých materiálů a musí být doplněn nějakým množstvím uhlí, aby hořel. Přitom, pochopitelně, nejde jen o ono spálení, ale také o likvidaci různých nebezpečných látek a ve speciálních spalovnách s dvoustupňovým spalováním je likvidován i silně nebezpečný odpad typu polychlorovaných bifenylů a dalších látek, které při jednoduchém spálení neshoří zcela, ale přemění se na látky srovnatelně toxické, nebo ještě horší(např. dioxiny), které je nutno spálit v onom druhém stupni spalování.
Důležité také je, že uhlí je rovněž cenná chemická surovina a mnoho běžně používaných látek, i takových, jako jsou barvičky pro školní děti nebo náplně různých typů propisovaček, mají tento původ. Nicméně bez barviček z uhlí vám ve zdravotnickém zařízení nevyšetří, zda ta bulka, co máte na těle, je nebo není zhoubný nádor, v podstatě vám ani nespočítají bílé krvinky a poměr zastoupení jednotlivých jejich druhů ve vaší krvi (takže nebude možné diagnostikovat řadu nemocí). Mikrobiolog bude mít problémy s určením bakterií, včetně izolovaných z pacientů. U zemřelých nebude ve vysokém procentu případů možné na patologii stanovit, nač vlastně zemřeli.
Z uhlí se vyrábějí nejrůznější další užitné chemické látky, od plastů až po léky. Pochopitelně, velké množství dalších plastů se vyrábí z ropy. Z uhlí se vyrábějí i různé izolační materiály, používané ve stavebnictví proti vzlínání vlhkosti ze základů do budov, i používané jako střešní krytina.
Výroba různých užitečných látek z uhlí je do značné míry závislá na těžbě energetického uhlí, protože těžit malá kvanta uhlí samostatně, jen jako chemickou surovinu, by produkci uvedených látek mohutně prodražilo a i ty školní barvičky by pak mohly jít cenově na několikanásobek. A zdražení materiálů pro zdravotnictví by bolelo ještě víc. Navíc, některé z uvedených látek se vyrábějí z odpadu po výrobě koksu (a co pak s ním, pokud by se nesměl pálit nebo spotřebovat na výrobu oceli?).
Současně je nutno konstatovat, že už mnoho autorů SF přišlo s domněnkou budoucí možnosti zpracování onoho "fosilu" na složky potravin (a rozhodně to považuji za méně nechutné než brouky). Ostatně, moderní uzeniny z velkovýroby jsou nasyceny kouřovým aroma a přestříkány hnědou potravinářskou barvou, přičemž obojí se dá, mimo jiných možností, vyrobit také z toho uhlí.

Necháme si uhlí vzít?

Pokud necháme škodiče s emisními povolenkami zničit naši těžbu uhlí, hnědého i černého, nastane nouze o řadu výrobků, včetně takových, které mě snad ani nenapadly. Něco bude teoreticky možné dovézt, ale vzhledem k zelenému úpadku ekonomiky nebude za co. Druhá věc je, jakou to dovezené bude mít kvalitu.
Kdysi jsem si jako gymnasista koupil čínské akvarelové barvy, na rozdíl od těch našich běžných "vodovek" nikoli coby válečky, z nichž se barva odebírala mokrým štětcem, ale v malých tubách. Problém nastal, že pokud se tím něco namalovalo, tak se ty barvičky srážely. Podobné srážení jsem pak jako medik viděl na chirurgii, když nám předváděli stanovení krevní skupiny, protože velmi podobně se srazí a rozpraská krev po smísení s antisérem (třeba krev skupiny A se sérem anti A). Takže se ukázaly nakonec v praxi nepoužitelné a pokorně jsem se vrátil k našim vodovkám.
Pokud se necháme zbavit uhlí, budeme tedy odkázáni na dovozy výrobků silně pochybné kvality z nějakých obskurních zemí. Je ovšem otázka, zda na nákup v cizině bude naše ekonomika vůbec mít prostředky.
Jistěže tento zákaz může snížit i dostupnost řady léků (už nyní je naše zdravotnictví nedostatkové skoro jako za komunistů, ne-li dokonce hůř) a to už, pochopitelně, znamená přímé ohrožení našich životů.
Bez uhlí bychom museli řešit teplárny, spalovny a další typy aktivit, které jsou v současnosti téměř bezproblémové.
Zcela jistě nejsou zanedbatelné ani velké počty nezaměstnaných jak z těžby, tak i z navazujících výrob. A ona "bohatá alternativní ekologická pracovní místa" prostě neexistují, to je, a vždy byl, jen vědomý podvod ze strany ekologů.

Takže, je mi velice líto, ale "dekarbonizační" návrhy ekologických iniciativ i organizací na ně napojených jednoznačně poškodí naši ekonomiku v řadě oblastí, o jejichž existenci ekologové snad ani nevědí. Je také charakteristické pro EU, že na opatření spojená s Green Dealem nebyl proveden naprosto žádný rozbor dopadů. Dokonce ani tak primitivní nástin, jaký jsem zde předložil. Svědčí to o naprosté nekompetentnosti vedení EU obecně a těch jejích činovníků, kteří podporují Green Deal, zvláště.

Jakékoli "maření" elektřiny bude vždy produkovat teplo

Zmiňoval jsem se tu o profláknutí plánu postavit obrovské fény, jimiž by se "mařila" přebytečná elektřina, především z OZE a v tom období roku, v jehož rámci dávají naprosto nesmyslné nadvýkony. Je třeba se na to podívat ještě z jiné strany.

Termodynamika
Termodynamické věty (s trochou zjednodušení a vynecháním matematických vzorců):
První říká, že v uzavřeném systému je množství energie konstantní. Její množství lze změnit pouze jeho "otevřením" a dodáním či naopak odebráním energie zvenčí.
Důsledkem této věty je mj. to, že nelze sestrojit perpetuum mobile 1. řádu, tj. takové, které by vyrábělo energii z ničeho.
Druhá říká, že teplo nemůže přecházet při styku dvou těles o různé teplotě z chladnějšího na teplejší.
Důsledkem této věty je nemožnost sestrojit perpetuum mobile 2. typu, které by se pouze nekonečně pohybovalo "přehazováním" stávající energie z jedné formy na jinou, aniž by vyrábělo energii.
S touto větou také souvisí skutečnost, že přeměna jedné energie na druhou nikdy (pokud je známo) není stoprocentní, ale vždy se zde část měnící se energie přemění na teplo, které je považováno za určitou "degradovanou energii". Pouze na teplo se může jiná forma energie přeměnit stoprocentně.
Třetí říká, že pokud bude energie atomů či molekul v nějakém tělese nulová, bude mít toto těleso teplotu absolutní nuly (0 K), a že konečným počtem ochlazovacích cyklů tohoto stavu nelze dosáhnout.
V některých zdrojích se toto uvádí pod názvem termodynamické zákony, což je poněkud zavádějící pojem především pro humanitně orientované "vzdělance". Ti pak mají tendenci věřit tomu, že je možné nějakým hlasováním kompetentního orgánu (třeba parlamentu EU) dosáhnout jejich lepšího znění. Případně věřit tomu, že nesprávné hlasování o těchto věcech (třeba parlamentem Ruska pod diktátem Putina) vytvořilo ty verze těchto "zákonů", které jsou zdrojem našich potíží s OZE a dalšími "alternativami" (trocha nadsázky, ale, bohužel, jen trocha).

Důsledek termodynamiky

Termodynamika má důsledek ten, že jakákoli práce jejímž zdrojem bude elektřina, bude vždy doprovázena tvorbou tepla. Ostatně, to všichni známe z vlastní praxe, že se běžící elektrické spotřebiče zahřívají a některé, které jsou citlivé na teplotu, musejí být aktivně chlazeny.
Z tohoto důvodu by jakákoli zbytečná práce prováděná zbytečně vyrobenou elektrickou energií musela vyrobit nějaké teplo, byť jistě zdaleka ne tolik, jako ony megafény, které budou vyrábět teplo a pohyb vzduchu (který se zčásti přemění také na teplo).
Pochopitelně, platí to i pro přeměny chemické energie, takže se při nabíjení a vybíjení bude zahřívat baterie, ale na stejném principu se tvoří i tepelná energie při chemických pochodech v lidském těle

Nesmyslné alternativy

Já ještě pamatuji zbytky serióznosti u ekologů (z doby, kdy dělali alespoň částečně užitečné aktivity), kteří prohlašovali, že nejlepší úspora je to, co se vůbec nevyrobí.
Jenže ekologové jsou už dávno jen pohůnky provozovatelů OZE, jejichž jedinou aktivitou je výroba naprosto zbytečné elektřiny (časové epizody, kdy je elektřina z OZE smysluplně spotřebována, jsou naprosto bezvýznamné, co do četnosti i délky jejich trvání). Z tohoto důvodu forsírují v rámci Green Dealu a "boje za klima" výrobu naprosto zbytečné elektřiny, jejíž jediný význam spočívá v tom, že jsme nuceni ji jejím producentům nesmyslně draze platit.
Samozřejmou alternativou by byla výroba záření, které by bylo mohutnými reflektory směřováno do vesmíru. Země není zcela uzavřený termodynamický systém ve smyslu termodynamických vět, přijímá záření ze Slunce a pokud by nějaké záření vydávala ven, tak by se vlastně jeho energetického ekvivalentu, převoditelného na teplo, zbavovala.
Do jisté míry se toto děje, k velké nelibosti astronomů, formou "světelného smogu", jímž září obyvatelná místa na planetě při pohledu z kosmických stanic. Protože se toto záření rozptyluje i na neviditelné oblačnosti, normálně neviditelném prachu v ovzduší apod., snižuje viditelnost objektů na obloze. Z toho důvodu vadí při astronomických pozorováních a snižuje počet objektů, pozorovatelných na noční obloze pouhým okem. Nicméně "světelný smog" skutečně zbavuje Zemi nějakého množství energie a pokud bychom ho zcela zablokovali (aniž bychom omezili příkon do svítidel), Země by se oteplovala o něco málo více.
Jsem toho názoru, že velké reflektory, svítící během dne, by s astronomií nekolidovaly a přitom by část oné nadbytečné energie z planety odvedly. Na rozdíl od "mařičů", které ji veškerou ponechávají na Zemi a zvyšují tak její teplotu.
Pochopitelně, další možností by bylo  tuto energii nějak uskladnit. Je zcela jistě naprostý nesmysl ji uskladňovat v bateriích, protože v prvé řadě tolik lithia prostě není. Jeho těžba z velmi chudých rud, jaké se na našem území (ale i na území EU) reálně vyskytují, by byla katastrofou mnohem horší než známá těžba energetického hnědého uhlí v povrchových dolech (vlastně "lomech na uhlí") v Severočeském kraji. Navíc je třeba si uvědomit, že energie na pokrytí běžně se vyskytujících 6 - 7 týdnů trvajících zimních období bez slunečního svitu a větru pro spotřebu republiky je ekvivalentní něco více než desetinásobku energie, kterou uvolnila hirošimská jaderná bomba. Jistě by výbuch takového úložiště nebyl spojen s radioaktivitou, ale tepelná energie i tlaková vlna by byly srovnatelné a následoval by spad toxických látek (především kovů), uvolněných z odpařených baterií. Ani lithium by v tak velkém kvantu nemuselo být zcela neškodné.
Takže bateriové úložiště je jednak technologicky nedostupné, jednak potenciálně rizikové (čím větší komplex baterií, tím větší riziko, že vybuchne).
Ekologové blouzní o uložení nadbytku energie do vodíku. Problémy jsou zde dva zásadní (a pár dalších, snad řešitelných). Jedním problémem je velmi malá účinnost celého cyklu elektřina -> vodík -> elektřina. A zase "ztracená" energie se mění na teplo, takže onen projekt by nebyl o mnoho lepší než ony "mařiče". Druhým problémem je šíleně nízká hustota vodíku, která by vyžadovala opravdu obrovské nádrže.
Vodík je velice řídký. Podle Avogadrova zákona 2 g vodíku zaujímají za normálního tlaku a teploty objem 22,4 l. To odpovídá 89,29 g na metr krychlový. Vodík sice na gramáž obsahuje hodně energie, víc než lithiová baterie - 33 kWh/kg, ale ta energie je v objemu okrouhle 112 krychlových metrů. To už odpovídá balónu, který by s přehledem unesl jednoho člověka + nějaký užitečný náklad.
Vodík sice můžeme stlačit, ale jde to špatně a spotřebuje to mnoho energie, kterou jeho expanzí (právě pro značnou lehkost tohoto plynu, špatně rozbíhajícího jakoukoli turbínu) nedostaneme zpět. Zkapalňování vodíku je natolik neefektivní, že na zkapalnění jednoho krychlového metru potřebujeme energetický ekvivalent "schovaný" v dalším. Navíc získáme kapalinu, která má na jednotku objemu asi poloviční množství energie než benzín (a pro naftu to vychází ještě hůře).
Právě na těchto charakteristikách vodíku selhaly dosavadní pokusy o "vodíkovou energetiku", a protože tyto vlastnosti vodíku jsou neměnné, nelze předpokládat, že by se v budoucnu podařila.
Vodík navíc prochází (malá molekula) většinou materiálů, z nichž se standardně vyrábějí nádrže a potrubí, a i ve velmi nízkých koncentracích tvoří se vzduchem výbušnou směs, poměrně snadno iniciovatelnou, třeba jiskrami ze statické elektřiny. Pokud unikne do atmosféry, prodlužuje persistenci skleníkového metanu (tedy zvyšuje nepřímo skleníkový efekt) a jako "bonus" likviduje atmosférický ozón.
U řady materiálů navíc vodík vniknutím do jejich struktury vyvolává "vodíkovou korozi", která může způsobit i např. rozpad potrubí o nevhodném složení. Pokud by se tedy měl používat jako takový, znamenalo by to buď totální výměnu prakticky všeho potrubí od plynáren po spotřebiče (a také úpravy těch spotřebičů), nebo paralelní postavení zcela nové infrastruktury.
Vodík lze, pochopitelně, slučovat s organickými látkami a vyrobit tak cosi na způsob syntetického benzínu, jaký vyráběli Němci za druhé světové války z vodíku a hnědého uhlí. Zcela jistě by toto fungovalo i s biomasou. Jenže by vznikl "uhlíkově neutrální" benzín, navíc daleko levnější než vyrobený jímáním oxidu uhličitého ze vzduchu, takže je to pro ekology nepřijatelné.
Snad ani nemá cenu reflektovat šílenosti typu zvedání závaží, protože lze poměrně snadno porovnat takto uložitelnou energii s energií uloženou ve Dlouhých stráních, a je to vyřízená věc.
Za určitých specifických okolností se může vyplatit uložit energii do setrvačníku. Skutečně existují nebo existovaly i komerční linky, na nichž jezdila vozidla, v nichž byl na konečné roztočen elektřinou setrvačník a ten následně vyráběl elektřinu, pohánějící vozidlo a postačující k dojezdu na protější konečnou.
Velké objemy energie se však takto uložit nedají, protože rychlost rotace i hmotnost těchto zařízení jsou dost technologicky limitované.
Teoreticky lze uložit elektřinu přímo do smyčky ze supravodiče. ale vzhledem k ceně a dostupnosti těchto materiálů je to opět nesmysl.

Smysluplná alternativa

Pokud by se místo vzduchu ohřívala nějaká tepelně kapacitní látka, bylo by možné takovouto energii s běžně dostupnými izolačními materiály skladovat měsíce s minimálními ztrátami. Je třeba si uvědomit, že do krychle žuly o délce hrany cca 50 m lze uložit energii o velikosti energie uložené v naplněných Dlouhých stráních. A ještě by zbylo na nějaké servisní šachty, tunely a potrubí. Pokud by se jako teplo přenášející médium použil kapalný sodík, tak by teplota úložiště mohla kolísat mezi cca 450 ("nabité") a 150 ("vybité") stupni Celsia (tepelná energie by se převáděla do vody nějakým výměníkem, jaké už byly vymyšleny a zkonstruovány pro jaderné reaktory se sodíkem jako pracovní kapalinou). A sodík je, pochopitelně, mnohonásobně levnější a dostupnější než lithium.
Je jasné, že i zde by vznikla z balastní elektrické energie OZE energie tepelná, ale ta by, na rozdíl od fénů a podobných ptákovin, byla smysluplně využitelná "na požádání", a tedy by mohla pokrýt špičku, nahradit nějaký tepelný zdroj typu uhelné či paroplynové elektrárny, případně nahradit zdroj teplárenský. Případně by mohla zaskočit i za zdroj jaderný při jeho servisní odstávce. Takže by vlastně eliminovala výrobu tepla v nějakých jiných zdrojích. To je naprosto odlišná situace než "topení Pánubohu do oken" pomocí "mařičů". Jediným problémem zde je, že část tepláren slouží i jako spalovny, takže je nelze odstavit zcela, jak o tom blouzní negramotní zelení.
Zásadní problém takového využití nepotřebné elektřiny spočívá v tom, že daleko efektivnější než fotovoltaické panely by bylo nějaké zařízení ryze tepelné, které by do zásobníku pumpovalo přímo tepelnou energii slunečního záření, jíž je v tomto zdroji daleko víc než té frakce, která se s ne zrovna vysokou efektivitou přemění na elektřinu (teoretická mez účinnosti fotovoltaiky je něco přes třicet procent a většina komerčně dostupných FV panelů je hluboko pod touto mezí). Což by opět vedlo k naprosto správnému, leč "ideologicky nepřijatelnému", zpochybnění přínosu fotovoltaiky pro "boj za klima".

Velmi ošklivě řečeno

Jsem toho názoru, že tento text by měl být schopen vytvořit prakticky kdokoli z mých vrstevníků, který úspěšně složil maturitu. Dokonce by to měli zvládnout i ti, kteří následně nešli studovat vysokou školu, nebo na ní neuspěli.
Onen výpočet, v jakém objemu vodíku se skrývá oněch úžasných 33 kWh/kg (tedy přepočet kila vodíku na objem), by měl zvládnout z mých vrstevníků každý průměrný a lepší absolvent chemie a fyziky na základní škole.
Je naprostá katastrofa, že dnes se nám snaží diktovat energetiku lidé, kteří takových jednoduchých výpočtů nejsou schopni.
A budu opět hodně zlý: Člověk, který by nespočítal při zadání "2 g vodíku zaujímají při normálním tlaku a teplotě objem 22,4 l (toto by měl znát absolvent ZŠ, ale budiž) a 33 kWh je v kile vodíku - v jak velkém objemu vodíku je tato energie uložena při normálním tlaku a teplotě?" by asi neměl mít volební právo.
A je jistě otázka, zda by měl mít volební právo člověk, který si tato čísla nedokáže najít (případně neví, že něco takového existuje).

Jsme tedy svědky naprostého úpadku a degenerace programu "boje proti globálnímu oteplování". Ten zdegeneroval na naprosto nesmyslné činnosti, v jejichž rámci raději budou soudruzi bojovníci ohřívat planetu megafény, než by připustili na poli získávání solární energie něco smysluplného. Jednou z podmínek této degenerace je totální úpadek znalostí a dovedností populace, která je z těchto důvodů ochotná těmto nesmyslům věřit.

Budeme ohřívat vzduch zbytečně vyrobenou elektřinou,

abychom "zachránili Zemi před globálním oteplováním"?

Český rozhlas tentokrát zapracoval výborně a chvályhodně. Zveřejnil na svém webu informaci, která by byla směšná, kdyby nebyla naprosto šílená a odpudivá: Naši soudruzi bojovníci za klima hodlají v ČR vybudovat megafény o výkonu srovnatelném s výkonem Temelína, aby "mařily" přebytečnou energii v síti.

Proč "mařit"?

Protože v létě, když svítí slunce a fouká vítr, je elektřiny v evropské síti i u nás nadbytek. Je to doba, kdy elektřinu skoro nikdo nepotřebuje a fotovoltaické i větrné farmy jedou na plný výkon. Pochopitelně, nebyl by problém tyto zbytečné a nadbytečné zdroje odstavit, jenže zelení škůdci si vymohli, že tato energie musí být vykupována i při nadbytku a navíc za pevně stanovené ceny, odpovídající ceně energie při jejím nedostatku.
Pochopitelně, rozdíl mezi nulovou až zápornou tržní cenou "ekologické" energie a její nucenou výkupní cenou platí všichni, kteří elektřinu z veřejné sítě nějakým způsobem využívají. A také, pochopitelně, všichni, kteří nakupují zboží a služby, na nichž se nějakým způsobem podílela elektřina (tj. skoro všechno, co je na trhu).
Stabilní zdroje, a zejména jaderné, nejsou stavěny na nějakou pružnost výkonu, ty musí jet na sto procent, nebo něco málo pod, svého výkonu. Nelze je snadno vypnout a  zase zapnout, jako třeba stolní lampu. O něco takového se pokusili v Černobylu (a museli kvůli tomu vypnout veškerá zajištění, včetně použití štípacích kleští na některá zvlášť důležitá) a výsledek všichni známe.
Proto při nárazu větru a slunce na naše OZE a navíc ještě dotovaném obrovským přetokem elektřiny z Německa, budeme mít v síti tak šílený nadbytek elektřiny, že to bude ohrožovat její stabilitu. "Jedinou" možností jsou "mařiče elektřiny", které nějakým způsobem zbytečnou elektřinu zlikvidují.
Fantasmagorie zelených o nějakém smysluplném využití této energie nechme stranou, jsou to opravdu jen fantasmagorie. Žádné smysluplné využití elektřiny nemůže být založeno na tom že bude tato elektřina k dispozici v naprosto nepředpověditelných a zcela nepravidelných intervalech, trvajících zcela nepředpověditelnou dobu, a nikdy jindy ne. "Mařiče" to dokazují naprosto jasně.
Tedy, jistě by se tato elektřina dala využít k vyhřívání nějakých slušně izolovaných podzemních zásobníků (u nich by nepravidelnost na vstupu opravdu nevadila), z nichž by se následně čerpala energie ve formě elektrárenské či teplárenské páry, ale to je opatření příliš racionální a praktické na to, aby něco podobného mohla schválit EU a zelení nekladli nepřekonatelné překážky při jeho zavádění do praxe.

Maření

Takže máme nesmyslnou a nadbytečnou elektřinu, místo abychom potlačili její nesmyslnou a nadbytečnou produkci, budeme ji "mařit" prostřednictvím obrovitých fénů s odporovými dráty, vyhřívanými "mařenou" elektřinou a tou samou elektřinou poháněnými vrtulemi. Ty budou zcela jistě vyhřívat vzduch. Protože OZE byly stavěny pod záminkou "boje proti globálnímu oteplování", budeme v rámci tohoto boje ohřívat vzduch, a tedy i klima na planetě.
Pokud by takový projekt vznikl u chovanců psychiatrické nemocnice (patrně na oddělení pro těžce psychicky nemocné, které není možné pouštět ani na vycházky do parku v areálu nemocnice), měl by jakýsi smysl pro podporu odborného názoru zdravotníků na tyto pacienty a jejich diagnózu. Naprostá šílenost ale je, že toto opatření je podporováno naší vládou, která hlasy poslanců vládních stran pro ně připravila příslušnou legislativu. Je to jasná ukázka toho, že vládní poslanci i ministři by měli být zavřeni do klecových lůžek u pověstného pana primáře Chocholouška s komentářem: "Vy nás ale zásobujete."
Lidé se zdravým rozumem (a patří mezi ně i vedení některých energetických podniků) tento nesmysl s větší nebo opatrnější razancí odmítají.
Pochopitelně, odmítat tuto šílenost by měli všichni občané, kteří spotřebovávají elektřinu z veřejné sítě, protože tento nesmysl zaplatí právě oni nárůstem již i tak neúnosných cen elektřiny. Pokud tito lidé budou volit kohokoli, jen ne kandidáty vládní koalice, bude to jednoznačně příznak zdravého rozumu, a ne "ruského vlivu".
Každý, kdo není duševně chorý, také musí v této souvislosti pochopit, že OZE nemají naprosto nic společného s bojem proti ohřívání klimatu, protože zde je vazba mezi jejich provozováním a záměrným ohřevem vzduchu naprosto jednoznačná a jasná. Tu musí postřehnout i člověk s opravdu nízkým IQ.
Je to jen další z mnoha důkazů, že celý "boj za klima" není nic jiného než podvod.

Čeho je třeba se ještě bát

Dokážu si představit, že komunisté, případně STAČILO!, vytyčí program ve smyslu "Zničíme solární (větrné) barony jako třídu". Tedy něco podobného, jak jejich předchůdci ničili "kulaky". A občané, totálně naštvaní oním "pálením laciného žita v peci, aby zdražil chleba", jak kdysi zpívali Voskovec a Werich v Osvobozeném divadle, pouze převedeném na elektřinu, jim dají svůj hlas.
A opravdu budou posléze tito občané stát na chodnících a tleskat, až rudé bojůvky, složené z dělníků ze v důsledku Green Dealu zavřených továren, budou sviňským krokem hnát po vozovce "rozkulačené" solární a případně i větrné barony kamsi do lágrů, v nichž budou pod knutou sadistických dozorců provádět nějakou společensky pozitivní činnost (jejich předchůdci bez jakéhokoli hygienického jištění rubali uran). A lidé na chodnících budou tleskat i tomu, že děti těchto baronů budou vyhozeny ze všech škol, vyjma základních, a spolu s neuvězněnými členy rodiny budou třít bídu s nouzí.
Hrozná je tato představa i proto, že si dokážu představit sílu pokušení něčemu takovému dát svůj hlas (zejména s účtenkou za elektřinu v rukou) a potom stát na chodníku a tleskat, protože hrozny hněvu, nalité horkým vzduchem z mařičů elektřiny, budou doslova praskat z přeplnění a jedovatá šťáva z nich bude stříkat na všechny okolo, tedy i na mě.
Dokážu si tedy představit, že šílenosti totality ekologické mohou být vystřídány nějakou novodobou "diktaturou pracujících", kterou přinejmenším v prvních letech její existence masově podpoří většina občanů. A že na tomto poli ony "mařiče elektřiny" mohou sehnat stejnou dějinnou roli, jako podpisy představitelů demokratických států pod Mnichovskou dohodou, od nichž je přímá cesta k poválečnému volebnímu vítězství komunistů i následnému únorovému puči.

"Mařiče elektřiny, které nám s jásáním připravuje současná vláda pod diktátem zelených a bruselských, jsou tedy cosi naprosto šíleného, co se může projevit jako zdroj dalekosáhlých (a z hlediska demokracie jednoznačně negativních) společenských posunů. Ve svých důsledcích možná horších, než ono zdražení elektřiny, které vyvolají.

Poznámka

Nedalo mi to a ještě před odesláním postu jsem se přesvědčil, že to není datováno 1. 4. nebo 31. 12. Není (10. 1.). Takže je to opravdu autentický výplod bruselských grýndýlistů a jejich tuzemských důvěrníků a pomocníků. Dnes na to odkazuje i pan Neff na Neviditelném Psovi, nicméně má daleko větší tendenci to podceňovat než já.

EU chce zakázat kouření

Pochopitelně, kromě kouření chce zakázat také funkční auta, chce zakázat topení vším jiným než elektřinou, chce zakázat maso a některé další potraviny živočišného původu, chce vnutit nesmyslné "zateplování", což je pro budovy z let (cca) 1850 - 1950 v podstatě rozsudek smrti, a mnoho dalších škodlivých nesmyslů.

Kouření

Ano, kouření škodí. Nicméně hlavní díl onoho škodění nespadá na nikotin, o který při tom jde, ale na produkty suché destilace, která tento alkaloid ze sušeného tabáku v cigaretě nebo dýmce uvolňuje do plynných emisí. Pro EU je příznačné, že zakázala žvýkací a šňupací tabák, které karcinogeny (a další škodlivé látky), typické pro tabákový kouř, neobsahují, a navíc lze "pasívně kouřit" v zakouřeném prostředí, ale rozhodně nelze tabák pasívně šňupat, ba ani žvýkat. Jistěže tyto způsoby konzumace tabáku nejsou stoprocentně neškodné, ale jejich škodlivost daleko zaostává za jinými rizikovými faktory, jimž jsme běžně (a někdy i záměrně ze strany státu) vystavováni.
EU nyní hodlá zakázat i moderní způsoby aplikace nikotinu, jako jsou přístroje s nahřívaným tabákem (nedochází v nich k oné suché destilaci) či inhalační přístroje na roztoky s nikotinem.
Pokud chce někdo typ, proč to dělá, tak to může být proto, že nikotin je typická smart drug, tedy látka zvyšující (alespoň dočasně) kvalitu mozkové činnosti vč. myšlení. Není náhodou, že literární Sherlock Holmes obtížnost problémů převáděl na počty lulek, které bude muset při jejich řešení vykouřit. Mechanismus účinku nikotinu spočívá v tom, že snižuje průtok krve vnitřnostmi, zejména trávicím traktem, a část takto "ušetřené" krve zvyšuje okysličování mozku. Tím dochází i k prokazatelnému zvyšování výkonnosti tohoto orgánu.
Oproti stimulantům (vč. např. i thyroxinu při nadměrné funkci štítné žlázy) však nedochází u nikotinu k tomu, že se myšlení stává hůře organizovaným a chaotickým, takže objektivní výkonnost po zmíněných prostředcích klesá (byť užívající má opačný pocit).
A protože chytří lidé jsou to, co EU a její režim ohrožuje ...

Topení elektřinou

Topení elektřinou je naprostý nonsens v situaci, kdy elektřiny je nedostatek a prognóza je taková, že jí bude zoufalý až totální nedostatek. Což je výsledek nesmyslného "boje za klima", potlačujícího užívání normálních paliv od uhlí až po biomasu.
Je úplně jedno, zda se topí přímo tepelným efektem elektrického proudu, hnaného skrze odporové dráty, nebo tzv. tepelnými čerpadly, jejichž mizerná účinnost v naprosté většině lokalit (např v panelových sídlištích) prakticky srovnává spotřebu elektřiny s přímotopy.
Problémem také je prosazování "moderních" kotlů na plyn, ale i tuhá paliva, které jsou nabity elektronikou a v případě (s vysokou pravděpodobností úspěchu očekávatelného) "ekologického" kolapsu sítě přestanou fungovat.
Snaha EU o prosazení "moderních způsobů topení" je v podstatě snahou o znemožnění topení naprosté většině populace se všemi očekávatelnými i neočekávanými dopady na zdraví a životy.
Poslední "hit" bruselské věrchušky je připravovaný zákaz plynových sporáků či varných desek. Opět naprostý nesmysl v situaci, kdy produkce elektřiny v EU klesá s perspektivou jejího drastického nedostatku během následujících několika let a s tím souvisejícím i drastickým růstem její ceny. Pochopitelně, vyrojily se i jakési vědecky se tvářící publikace námezdních žvástalů o šílené škodlivosti plynových sporáků, které nejsou ničím jiným než dobře placenými desinformacemi.
MMCH, pokud v důsledku Green Dealu přestane jít do domácnosti elektřina, je plynový sporák jediným reálným zdrojem tepla. Tedy, jestliže pomineme rozbíjení nábytku, vytrhávání parket a prken z podlahy a jejich spalování na ohništi uprostřed bytu, k čemuž by také pod vedením bruselských géniů a ekologicky zodpovědných politiků mohlo dojít.

Zákaz potravin živočišného původu

Potraviny živočišného původu jsou nepostradatelnými zdroji esenciálních aminokyselin, železa, vápníku a dalších nezbytných mikroprvků, většiny vitamínů a dalších pro život nezbytných látek. Musejí to ovšem být potraviny z patřičných zdrojů, jako jsou savci, ptáci, případně ryby a paryby (v některých zemích je i tradice požívání plazů).
Představa, že kvalitní maso bude nahrazeno požíráním hmyzu, je zcela mimo realitu. Hmyz není (protože to technicky nejde) kuchán, takže jsme nuceni ho pojídat i s obsahem střev a dalších potenciálně problematických částí těla. Jeho výživová hodnota je nižší, obsahuje lidským trávicím ústrojím nezpracovatelné složky (např. chitin) a obsahuje mnoho alergenů, přičemž lze očekávat, že procento na ně alergických jedinců v populaci bude nucenou konzumací sajrajtů z hmyzu spíše narůstat. Za naprosté šílenství považuji návrh, aby některé "hmyzí mouky" byly přidávány do běžných potravin bez toho, že by to na nich bylo nějak deklarováno. V této souvislosti je zajímavé, že EU jinak přímo hystericky vynucuje deklarace všech možných alergenů u výrobců potravin i u provozovatelů stravovacích služeb. Jako jiní, i apoštolové broukožraní se cítí být povzneseni nad zákony i morálku.
Faktem je, že hlemýždi a jejich příbuzní (EU nepreferovaní) jsou alespoň kuchatelní a jejich svalovina je bezpečnější, až na poměrně vysoký obsah cholesterolu.
A pokud chce EU potraviny živočišného původu dovážet, hodlá tak činit ze zemí, jejichž výrobky jsou procpány v EU zakázanými antibiotiky, hormony i pesticidy. Prostě, tyto prostředky zemědělské výroby "šíleně vadí", pokud by je používali evropští zemědělci se spolehlivým dodržením bezpečného dávkování i karanténních lhůt mezi posledním podáním a porážkou, ale "jsou neškodné" pokud se dovezou od nic z toho nedodržujícího výrobce z Jižní Ameriky. A bruselským soudruhům nevadí ani šílená uhlíková stopa tohoto dovozu.

Zákaz funkčních aut

O zákazu aut toho už bylo sepsáno mnoho. Elektromobil je, coby náhrada auta, prakticky bezcenný. Není schopen po plném nabití ani ujet trasu Brno - Praha po dálnici D1, snad vyjma nejparnější léto. Zatímco většina dnešních aut tuto trasu ujede na plnou nádrž tam i zpět, elektromobil musí jak ve startovní tak cílové destinaci nabíjet baterii a ještě tak učinit minimálně jednou zhruba uprostřed trasy v obou směrech. A pokud dojde v zimě k jakékoli kalamitě a zablokování D1 nějakou větší nehodou, budou v elektromobilech umrzat lidé.
Tento zákaz je prostě zcela nesmyslný, už proto, že doprava se podílí na produkci oxidu uhličitého ekonomikou státu jen asi čtyřmi procenty (a elektromobil na své nabití "vyprodukuje" víc tohoto plynu než auto, jedoucí stejnou trasu). Nehledě k tomu že lež o oxidu uhličitém jako příčině oteplování už dávno padla prostřednictvím družicových měření a nikdy nebyla vědci (tedy vědci, nikoli třeba muzikology nebo teatrology či "genderology") stoprocentně přijímána.
A je charakteristické pro EU, že není s to reflektovat aktuální stav vědy na tomto poli.

Povinné "zateplování"

Povinné "zateplování" není nic jiného než masívní příjem pro výrobce "atestovaných" materiálů a "akreditované" firmy, které to provádějí. I při současných katastrofálních cenách energie takto vzniklé úspory "zateplením" nepokryjí náklady na takovou akci.
Problém starších budov, od 19. století po výstavbu při náhradách bytového fondu zničeného za druhé světové války, je ten, že mají většinou horizontální příčky tj. vždy strop nižšího patra a podlahu vyššího, upevněné na trámech mezi nosnými zdmi (z nichž část jsou obvodové zdi budovy). Celá konstrukce je přitom založena na tom, že budova musí "dýchat", aby se do zdí zapuštěné konce nosných trámů udržovaly suché. Pokud dojde k zadušení budovy "zateplením", konce trámů v obvodových zdech začnou natahovat vlhkost (redistribuce vody v uzavřeném prostoru) a po překročení prahu pro růst škodlivých organismů mikrobiálně degradovat. Nakonec dojde k jejich rozpadu či odlomení a pádu příslušné přepážky.
Domy touto technologií vystavěné by se tedy musely vyklidit, vybourat všechny stropy a podlahy od sklepů po půdu (a někdy i podlahu půdy), trámy nahradit ocelovými nosníky a prkna mezi nimi hurdiskami. Problémem je jistě šílená cena takovéto generálky a brzy bude problém i v tom, že ani ocelové nosníky ani hurdisky prostě nebudou, protože jak výroba a zpracování oceli, tak i výroba keramických stavebních prvků (hurdisek) je "šíleně neekologická", a tudíž je v EU cíleně likvidovaná a brzy tu žádná nebude. Náhrada železobetonovou deskou je sice teoreticky možná, ale naráží na srovnatelné problémy (ocelové pruty na stejné jako nosníky, cement je "fuj" stejně jako ty hurdisky). Náhrada klenbami (v nejhorším improvizovatelnými kamením a jílem) naráží na to, že klenba přesměrovává svislý tlak na sebe na vodorovný bočním směrem (od jejího středu) a funguje jen tam, kde jsou obvodové zdi, o něž se opírá, dostatečně masívní, nebo jsou dostavěny zvenčí tomuto tlaku vzdorující pilíře, jaké známe např. u gotických kostelů.
Pochopitelně, podobné úpravy do značné míry sníží i historickou / památkovou hodnotu budovy a tudíž i její cenu.

Reakce lidí

Je jasné, že jakmile to všechno lidem dojde (pořád, bohužel, jsou tací, co si myslí, že nikdo v Bruselu nemůže být tak hloupý, aby tyto pitomosti myslel vážně), začnou být masívně voleny "protestní" strany.
Budou je volit kuřáci, budou je volit majitelé domů, ohrožení zákazy normálního topení i nuceným "zateplováním", budou je volit majitelé aut, budou je volit i ti, kteří nechtějí chcípat na alergeny a další škodlivé látky v potravinách. Mohou se přidat i rodiče a prarodiče dětí, ohrožených "LGBTQNSDAP" aktivisty naháněním na kastrační kliniky, což je také jedna z bruselských priorit.
Zcela jistě se dozvíme, že za tyto hlasy mohou jen a jen videa na "Tiktaku" či jiné sociální síti. A obecně "ruská propaganda", pokud se do té doby nedostane do módy nějaký jiný stát. Toho, že by si bruselská věrchuška připustila, že dělá jen bezcenné pitomosti a snažila se je napravit či alespoň korigovat, se nemáme šanci dožít.

Takže, je mi líto, bruselské "elity" dělají vše pro to, aby proti sobě popuzovaly další a další vrstvy obyvatel EU. A aby proti sobě popudily i všechny ty, kteří si dokáží zobecnit trendy vzniklé jejich aktivitami a promítnout si je do budoucnosti. Pro tyto "elity" ve velmi dohledné době budou hlasovat i pracovat jen bezcenní hlupáci a parazité, přiživující se na jejich aktivitách. A sebereflexe je u těchto lidí srovnatelná se sebereflexí příslušníků "tvrdého jádra" svrženého komunistického režimu, případně dříve svrženého režimu nacistického.

Carringtonova událost a my

K oné události došlo na začátku září (1. - 3.) roku 1859. Země prošla centrem velkého oblaku vyvržené sluneční koronární hmoty. Naštěstí v té době byl jediným po drátech komunikujícím prostředkem telegraf, který sice utrpěl (vč. úrazů obsluhy elektrickým proudem), ale nebyl totálně zničen. Dnes by taková událost narušila všechny drátové a většinu bezdrátových komunikací a způsobila naprosto neúnosné škody, vč. ochromení naší civilizace řádově nejméně na dny. Pravděpodobnost opakování je odhadována na jednou za cca 500 let, případně cca 1 % rizika, že nastane za deset let.

Událost tehdy

Bylo to poprvé, co bylo možno pozorovat výron koronární hmoty, letící k Zemi atypickou rychlostí (byl to druhý výron po téže dráze, ten první mu "razil cestu"). Na samotné Zemi bylo možno v době události pozorovat mohutné polární záře, jejichž viditelnost sahala až do subtropů a v mírném pásu byly tak silné, že v některých lokalitách při nich bylo možné číst noviny.
Naštěstí v té době měla pozemská civilizace jedinou citlivou technologii, a to byl telegraf (a ještě k tomu starší typy, doporučuji knihu L. Součka, "Kam nedosáhne hlas"). Elektřina indukovaná ve drátech jednak umožňovala chod přístrojů i při vypnutém přívodu elektřiny (což by nebylo zase až tak špatné), ale z některých přístrojů sršely jiskry a jejich obsluha dostala ránu elektrickým proudem. Tehdejší telegrafní dráty byly dosti masívní, takže indukované proudy přežily.
Mimo tuto citlivou technologii tehdy celá událost proběhla bez dalších extra škod a lidé na ni postupně zapomenuli.
Richard Christopher Carrington, 26. 5. 1826 - 27. 11. 1875, byl spolupozorovatelem jevu na Slunci, který k události vedl, a první propojil výron koronární hmoty, kterým prošla naše planeta, s jevy, které se v době tohoto průchodu na ní odehrály.

Dnes

V současné době máme v rámci našich technologií velké množství drátových komunikací, přičemž dráty jsou zpravidla tenčí než tehdejší telegrafní dráty, byť jsou na bázi vodivějších kovů než tehdy. Je velmi pravděpodobné, že by veškeré dráty, kabely apod. shořely či alespoň byly zahřáty na takovou teplotu, že by se začala tavit izolace a došlo by k jejich probíjení. Vedle komunikací by to postihlo patrně i rozvody elektřiny. Je otázka, zda by nějak nebyly narušeny i plynovody a další produktovody v kovových trubkách.
Není úplně jasné, co by se stalo s moderními přístroji na bázi mikroprocesorů, ale naindukované vyšší napětí v jejich vodičích by patrně poškodilo i část polovodičových prvků, jak se to stává v případě úderu blesku do elektrické sítě s přístroji v blízkosti této události a připojenými k síti.
Je tedy velmi pravděpodobné, že by vypadla jak mobilní síť, tak i podstatné části internetu (takže by asi jako celek nejel). Vypadla by i rádia a televize. Obyvatelé by tedy většinou ztratili kontakt s jakýmikoli organizacemi od místní po celostátní úroveň. Přestože by poškození techniky nemuselo být tak velké jako při elektromagnetickém pulsu (EMP), způsobeném blízkým výbuchem jaderné bomby, dopad na komunikace by mohl být srovnatelný.
Zcela jistě by byly poškozeny i automobily. Ty s elektronikou by byly zničeny patrně neopravitelně (na úrovni spotřebitele), "veteráni" by se možná rozjeli po výměně některé kabeláže kolem motoru (pokud by neshořela vinutí alternátoru).
Paradoxně nejlépe by by úrovni komunikace mohly dopadnout místní úřady, které by mohly nahradit nefunkční distribuci místních zpráv místním rozhlasem a oznamovacími SMS předčítáním informací osobami se silným hlasem a snad i za pomocí bubnu, jak se to dělávalo od pradávna až někdy do 19. století.
Protože by nefungovaly telefony, rozhlas i televize a nejezdila by většina aut, spojení nad úroveň místní by bylo krajně problematické.
Celkem s jistotou lze konstatovat, že by přestaly fungovat veškeré bezhotovostní platby a je docela možné, že bankovní účty (respektive datové bloky, na nichž se nacházejí), by byly tak poničeny, že by peníze na nich uložené nenávratně zmizely.

Kdy?
Otázka opravdu nezní, zda se něco takového stane, ale kdy se to stane. Nejsme schopni detekovat předchozí podobné události, protože ani např. kronikářské záznamy o polárních zářích nemusejí být spolehlivé. Ostatně, nedávno jsme měli pěkné polární záře, z nichž měla většina obyvatel houby (a někteří i s octem), protože téměř nad celým naším územím byla hustá oblačnost. Takže ji viděli jen obyvatelé západu Čech a cestující v letadlech (ta by ovšem při opravdové Carringtonovské události s vysokou pravděpodobností spadla). A pokud k této události došlo ve dne, nemusely být tehdejším lidem polární záře nápadné.
Takže nejsme schopni detekovat předchozí podobné události (a provést jejich statistickou analýzu), jen jsme schopni jakéhosi odhadu, jak často naše mateřská hvězda podobný oblak částic vychrlí a jaká je pravděpodobnost, že se tato hmota střetne se Zemí.

Vždy připraven

Kousek výš jsem zmínil fakt, že Carringtonovská událost by se do značné míry podobala důsledkům EMP způsobeném jaderným výbuchem (a pilně se podle některých webů pracuje i na nejaderném vyvolání EMP). Z tohoto důvodu by se příprava na tuto událost do značné míry překrývala s přípravou na případný konflikt s použitím jaderných zbraní, protože s výjimkou ochrany obyvatel (případně hospodářských zvířat) před bezprostředními následky výbuchu (žár a tlaková vlna) se jedná o prakticky stejná opatření.
Z tohoto důvodu by se zcela jistě značná část nákladů na překonání této události dala hradit z rozpočtu obrany.

Jaké prvky by měly být zahrnuty?

• ochrana klíčových struktur počítačové a telefonní sítě, případně vysílačů. Patrně by stačily Faradayovy klece, chránící obsah před magnetickou indukcí.
• měly by být vytvořeny sklady se záložními prvky výše uvedeného, protože asi ochrana nebude vždy stoprocentní. Ty by měly být umístěny pod úrovní terénu a mnohonásobně jištěny dobře uzemněnými sítěmi vodičů, případně dalšími ochrannými prvky. Patrně by zde měly být i zásoby vodičů, které by byly s to nahradit vodiče spálené (alespoň ty klíčové).
• nemělo by se pospíchat s digitalizací rádiového vysílání, protože analogové bude jak na straně vysílačů, tak i na straně přijímačů odolnější. Analogové vysílání se dá ve srozumitelné podobě zachytit i krystalkou, která by tuto událost měla přežít.
• mělo by být zajištěno "uzemnění" všech letadel po ohlášení podobné události, protože pravděpodobnost zničení jejich elektroniky a následného zřícení je vysoká. Měla by být také připravena opatření k zajištění nějakých "vládních letadel", hlavně vrtulníků, po nichž by se dala dopravovat humanitární pomoc i informace od centra státu. Tedy nějaké chráněné hangáry, v nichž by jejich elektronika mohla přežít.
• patrně by se alespoň některé typy aut daly zajistit uzemněním karosérie, jen by to muselo být připraveno (garáž, obvyklé parkovací místo), případně doplněno překrytím nevodivých částí (hlavně okna) nějakou vodivou sítí, opět připojitelnou k uzemnění s dostatečným výkonem (tj. dostatečně nízkým odporem vůči zemi). Odborníci by se také měli vyjádřit, zda z auta před příchodem oblaku částic (asi bychom byli varováni pár hodin předem) nebylo vhodné vypustit benzín a jak ho zajistit (nádrž by asi bylo vhodné profouknout CO2 např. z hasícího přístroje, nebo vhozením kusu "suchého ledu". Obávám se, že elektromobily by byly touto události zničeny.
• s výše uvedeným souvisí i vhodnost tlaku na výrobce aut, aby veškeré elektronické prvky byly soustředěny do snadno vyměnitelných bloků (se snadností výměny na úrovni výměny žárovky, přestože je nyní snaha dělat pravý opak), případně aby bylo možné auta nouzově přepnout do nějakého bezelektronického modu (bez ohledu na emise a podobné, v souvislosti s nouzovým stavem "nesmysly"), a tím je učinit zprovoznitelnými i po této události nebo jaderném EMP. Měly by být k dispozici i náhradní sady nezbytné kabeláže i elektroniky, kterou by mohli sami řidiči bezpečně uchovat a po události vyměnit a auta zprovoznit.
• v domácnostech by měly být dostatečné zásoby potravin, pitné vody a nouzového zdroje vaření (turistické vařiče), nebyla by od věci zásoba fyzických peněz. Bylo by třeba se připravit i na to, že by přestaly (alespoň dočasně) fungovat veškeré typy elektronických dokladů. Prostě opatření podobná jakékoli jiné mimořádné události. A opět dělá EU vše pro to, aby byly doklady nevratně převedeny na digitál a fyzické peníze byly zrušeny. Tedy pravý opak toho, co je racionální ve světě, v němž hrozí nejen Carringtonovská událost, ale i jaderná válka.
• stát by měl těmto věcem napomáhat a navíc by měl řešit to, co má ve své kompetenci. Měla by být zazálohována a k opravě připravena doprava, aby bylo možné obnovit co nejdříve komunikaci s občany. Měla by existovat i např. zásoba malých rádiových přijímačů, které by mohli občané dostat z vrtulníků či vládních aut, schopných zajistit bazální zpravodajství pro občany. Odborníci by se měli vyjádřit i k tomu, zda a jak přežijí Carringtonovskou událost nebo EMP baterie, případně jak je uložit, aby přežily.
• stát by měl tlačit i na banky, aby svá datová a paměťová střediska učinily odolnými proti takové události. Dává jim licence, takže prostředky na tlak vůči nim má.
• je třeba si uvědomit, že v případě Carringtonovské události i EMP půjdou do kopru všechny OZE, snad s výjimkou některých vodních elektráren, zatímco velké zdroje bude možné alespoň improvizovaně v relativně krátkém čase (mezi ohlášením události a jejím nástupem) zajistit. Podpora OZE a vypínání velkých a spolehlivých zdrojů elektřiny je proto kontraproduktivní nejen z hlediska elementárního zdravého rozumu, ale i z hlediska prevence následků událostí tohoto typu, ale rovněž i z hlediska přípravy na válku.
• důsledkem předchozího je riziko dlouhých (i více než týden trvajících) výpadků elektřiny, což je opět problémem v souvislosti s nesmyslným tlakem na topení elektřinou nebo elektrickými čerpadly. Nicméně nepojedou ani plynové kotle, ani moderní kotle na tuhá paliva (protože je v nich elektronika). Paradoxně jediné topení, které by bylo k dispozici, by byla kamna na tuhá paliva (a stát by měl proto podporovat vytváření možnosti jejich instalace pro případ potřeby). Pochopitelně, vytečou ledničky a mrazničky a potraviny v nich uložené se zkazí.
• stát by také neměl pospíchat s digitalizací, zejména totální, zahrnující zneprovoznění papírové agendy. Hloupý vladař by přešel totálně z hliněných destiček na papír, chytrý by udržoval tyto destičky jako zálohu pro případ velkého požáru, který papír zničí. MMCH z krétsko - mykénské civilizace známe jen zápisy na hliněných destičkách, protože jiné materiály (které s vysokou pravděpodobností existovaly) byly při její zkáze totálně zničeny.
• prostě je třeba se připravit na to, že by po nějakou dobu nejelo nic z toho, co naši soudruzi progresivisté označují za "pokrokové a jedině správné", takže státy, které na ně dají, budou v takovém případě postiženy daleko hůř. A čím déle budou postiženy, tím hůř i pro jejich obyvatele. Ostatně, Španělé dali na "progresívní" a "ekologické" zpřírodňování toků a při posledních povodních na to doplatili desítkami mrtvých.

Občané

Pochopitelně, od současné přehlídky neschopných nevzdělanců (alespoň v exaktních disciplínách) ve vládě nelze očekávat, že by se za něco takového postavily. Zvlášť proto, že řada preventivních opatření jde proti duchu toho, co tato vláda za celou dobu své existence prosazuje a snaží se zavést do praxe.
Lze očekávat, že bezpečnostní experti a odborníci je podporující budou označeni za "ruské trolly", bojovníky proti pokroku, demokracii a svobodě. Na případné vědecké důkazy a rozbory technologii z hlediska odolnosti proti carringtonovské události či EMP bude pohlíženo asi stejně jako na genetiku v SSSR za Lysenka. To samé lze čekat i od bruselských loutkovodičů současné vlády, kteří si ani nedovedou něco podobného představit a někteří z nich jsou zjevně přesvědčeni o tom, že přírodní zákony jsou vytvářeny a měněny hlasováním.
Občané, o jejichž přežití se jedná, by tedy měli volit takové politiky, kteří budou s to hodit za hlavu ideologicky podšprajcované škodlivé nesmysly a provést chirurgický řez prakticky všemi oblastmi působnosti státu, aby výše uvedená (a další) preventivní opatření byla provedena a v případě jakékoli takové události by byla ve spustitelném stavu (aby bylo jasno: během několika málo hodin). Je třeba konstatovat i to, že taková událost by se měla nacvičovat podobně jako třeba požární poplachy nebo jiné simulace mimořádných událostí, protože jen při realistickém cvičení se odhalí spousta reálných nedostatků, které by v případě projevení se až v "ostré" situaci vedly ke ztrátám lidských životů. Přitom takové chyba a nedostatky mohou při zběžném "odškrtávání" zůstat neodhaleny.
Takže i na nás, občanech, je to, zda stát v případě podobné události zaboduje a přežije ji s minimálními ztrátami, nebo zda budou na jejím konci ony ulice pokryté mrtvolami, jak nám jimi, vědomě nepravdivě, vyhrožovali Svědci Covidovi.

Ještě jedna možnost

Ano, teoreticky by bylo možno tuto událost zvládnout i tak, že bychom stav techniky i společnosti přesunuli někam na začátek 19. století, kdy technika v tehdejším stavu v podstatě s tímto jevem nijak neinteragovala. Problém je, že to by vedlo k nadbytečnosti (z hlediska výroby potravin a dalších pro život nezbytných potřeb) cca 80 - 90 % současných obyvatel.
Ti, co nám tuto cestu nabízejí (včetně různých propagátorů "nerůstu"), znají i řešení, které bylo uplatněno v pro ně ideálním státě, Kambodži za vlády Pol - Pota a spol., kdy ono přebytečné obyvatelstvo bylo prostě vybito a pyramidy z jeho lebek dodnes "zdobí" tamní džungle.
Věřím, že tato cesta je pro většinu našich občanů, v podstatě mimo voličů zelených a kryptoekologických stran typu Pirátů, naprosto nepřijatelná.

Carringtonova událost se tedy může kdykoli opakovat, byť v období vyšší sluneční aktivity (jaké je nyní) je její pravděpodobnost větší. Navíc má vysoký průnik dopadu na věci, které nás obklopují a slouží nám, s elektromagnetickým pulsem, jaký vzniká při jaderném výbuchu. Z obou důvodů bychom se měli na tyto události připravovat a je to rozhodně smysluplnější (a paradoxně i levnější) činnost než jakýsi pochybný "boj za klima", navíc zcela pomýleně zaměřený proti naprosto neškodnému sovdovkovému plynu. A je i na nás, občanech, abychom si volbou vynutili vznik vlády, která se bude zabývat podstatnými věcmi, a ne zjevnými pitomostmi.