Proč se tu málo mečí

Hnutí "mee too", které zachvátilo prakticky celý dříve civilizovaný svět, se v podstatě nijak významně nedotklo zemí bývalého komunistického bloku. Zde ho v podstatě udržuje v chodu pouze pár extrémistických aktivistek spolu s extrémistickými a antidemokratickými politiky.

Odůvodnění

Dovoluji si předložit dvě historky ještě z dob reálného socialismu, které charakterizují "sexuální harašení" a jeho obvyklý průběh v zemích bývalého komunistického bloku.

Historka první
Jejím zdrojem je dnes již zesnulý kolega, který ji viděl vlastníma očima na své odborné stáži na Lomonosově univerzitě v Moskvě.
Viděl jít po chodbě této vzdělávací instituce mladou, pohlednou a moderně (na tehdejší dobu a sovětské poměry) až vyzývavě oděnou studentku. Když procházela okolo skupinky studentů, pronesl jeden z nich vyzývavě:
"Ech, zasadil by!"
Lze to přeložit asi jako "Vrazil bych ho do ní", případně "Rozdal bych si to s ní". Dívčina se zarazila, vrátila se několik kroků zpět a dala mu facku, že vzal druhou o zeď.
Pak odešla a tím tento incident skončil.

Historka druhá
Jejím zdrojem je bývalý, již také zesnulý, předseda odborové organizace na mojí Alma Mater.
Uklízečka umývala schody. Po schodech šel saniťák, jehož občasné incidenty se ženami se sexuálním podtextem byly již cestou odborů řešeny. Jak byla paní ohnutá, zajel jí, když ji míjel, pod sukni a sáhl na patřičná místa. Ona dáma popadla kýbl, který měla na mytí schodů, a i s vodou ho překlopila na jeho hlavu.
Problém nastal, že nos a uši potrestaného rychle otekly a začaly se "šprajcovat", takže z něho ten kýbl dolovali hezkých pár desítek minut.

Co tyhle historky ukazují? Podle mého soudu to, že v podmínkách zemí bývalého socialistického bloku nebyl pro ženu problém se nějakému "harašení" ubránit, a to takovým způsobem, že "harašitel" byl citelně postižen. V podmínkách "demokratických" zemí bývalého západního bloku bylo postavení žen podstatně horší (i po stránce pracovního práva neměly ve ve většině z nich takovou úprávní ochranu, jakou měly ženy ve východním bloku), takže skutečně zřejmě docházelo k situacím, které žena nemohla tak razantně a jednoduše zvládnout.
Dalším faktorem je skutečnost (konstatoval ji před několika dny sociolog Hampl), že se v řadě případů coby "taky postižené" (=mee too) ozývají ženy, které se propracovávaly metodou "horizontální gymnastiky" ke světlejším zítřkům, tj. na lepší pracovní pozici apod. Týká se to zejména "znásilňovatelů" v umělecké branži, kteří si patrně "nechali platit naturáliemi" za přidělování rolí, lepších rolí a dalších postů, jejich obsazení mohli nějak ovlivnit.
Takovéto dámy zcela jistě působily i v zemích reálného socialismu (sám jsem některé takovéí znal), nicméně bralo se to daleko pragmatičtěji než v zemích "demokratických" a až na naprosté výjimky (jako je třeba Kulínského kauza) žádnou z těchto dam ani nenapadlo svůj obchodní protějšek po létech a bez reálných důkazů osočovat.

Můj názor je, že celé toto hnutí je ze všeho nejvíc spíše ukázkou morální desintegrace společnosti v "demokratických" zemích, jejíž příznaky můžeme vidět i v dalších společenských a politických souvislostech.

Silvestrovské hromadné sexuální harašení

Aktualizováno 8. 1.

Existuje stále více zpráv o tom, že v prvních hodinách nového roku, na sklonku silvestrovských oslav, došlo v řadě německých měst k masovým útokům cizinců "arabského" a/nebo "severoafrického" vzezření na místní ženy. Rozpoutala se kolem toho mediální přestřelka, v níž nakonec zůstali vítězi antiislamisté a antiimigranti. Série násilí je nyní probírána ze všech možných úhlů.

Jeden nezastoupený aspekt

Dosud, bohužel, nezazněl jeden důležitý aspekt, který patrně silně potencuje bouřlivé reakce na vlnu silvestrovského znásilňování v Německu a zejména na reakci politiků i silových složek státu.
Není to tak dlouho (cca polovina 90. let) kdy do bývalých východních zemí (ale také do exDDR) přijížděli aktivisté, kteří nás, podle nich tvory někde na úrovni opic, poučovali o tom, že usmát se na kolegyni v práci, podržet jí dveře, nebo, nedejpánbu!, jí pochválit nové šaty, je šílené sexuální harašení. A že jedinou správnou reakcí na takovouto "hrůzu" je tvrdé postižení pachatele, alespoň zastavení jeho kariérního růstu, ale ještě lépe jeho okamžité vyhození na dlažbu. Tvářili si přitom, jako bychom tu ještě lovili mamuty pomocí kamenných sekeromlatů a nikoli pěstními klíny, v souladu se směrnicí EU "O lovu kolibříků a jiné atypicky velké zvěře".
Důležitým momentem kauzy je fakt, že policie na výše zmíněné útoky v podstatě nijak nereagovala, většina útočníků je dosud na svobodě a je velmi pochybné, zda se někoho z nich podaří dostat před soud, mimo jiné i právě pro její naprostou laxnost, v jejímž důsledku byla ztracena či nezajištěna řada materiálních důkazů i dalších faktorů, které by umožnily viníky usvědčit.
Nebylo to přitom žádné podržení dveří nebo pochválení šatů, ale násilné sahání pod podprsenky nebo kalhotky a v několika případech i explicitní "plné vniknutí" (jak praví klasik).
A nyní nás prakticky ta samá aktivistická smečka, ještě před pár lety blekotající o "sexuálním harašení", ujišťuje, že je vše v pořádku, nic strašného se neděje (ani v těch případech znásilnění explicitního, jak zákon káže). Ovšem - pachateli jsou v tomto případě muslimové.
Takže tato aktivistická smečka by na jedné straně chtěla trestat za zdvořilé chování k ženám, které v civilizovanější části Evropy bylo do roku 1989 více - méně společenskou normou, ale zároveň, v případě muslimů, tolerovat i chování za hranicí nejen civilizovaných norem chování, ale i paragrafů trestního zákoníku (dokonce i po jeho okleštění a pokřivení prozápadními hovady).
Je mi velice líto, ale téměř celospolečenskou negativní odezvu na tento rozpor vidím jako zcela logickou a správnou věc. V demokratické společnosti (nikoli v tom, co se různí explicitní antidemokraté, u nás například Šabatová nebo Dienstbier, snaží za demokracii vydávat, jako je třeba "demokracie s ochranou menšin") mají všichni občané stejná práva a povinnosti a v případě spáchání stejného přestupku či trestného činu dostanou stejný flastr. A pokud tomu tak není, tak to zřízení jednoduše není demokracie.
Aktivistická smečka by se nám zde ráda snažila nainstalovat netrestatelné "nadlidi", mající nepřehledné výjimky z obecně platných zákonů a nejrůznější v zákonech nekodifikované výhody, související s praktickými aktivitami policie a soudů. A pak se tito tvorové diví stále větší naštvanosti lidí a stále vyšší podpoře "extrémních" politických proudů a organizací, které tyto snahy kritizují a slibují je zastavit a pokud možno zlikvidovat to, co už bylo na tomto poli pomrveno.
Za vrchol cynismu lze považovat prohlášení Britských listů, že "sexuálního osahávání se dopustilo na Silvestra v Kolíně jen menší množství mužů".  Pomíjí zcela skutečnost, že ti další zcela jednoznačně pachatelům "dělali zeď", atakovali jejich mužský doprovod a i jinými způsoby se na těchto útocích nepřímo podíleli.
Soudružka Rekkerová, primátorka Kolína nad Rýnem, kde byly útoky patrně nejmasovější, se nechala slyšet, že by "ženy měly přijmout kodex chování na veřejnosti", na což reagovali negativně i někteří z jejích ideologických souputníků - tedy ti, kteří neztratili stoprocentně kontakt s realitou.

Širší kontext

V širším kontextu je nutné vzpomenout i do právní praxe nacpaný institut "vykázání z bydliště", na které stačí pouhé obvinění ze strany ženy a dokonce je žena netrestatelná ani v případě, kdy se prokáže, že

1. si obvinění zcela vymyslela
2. způsobila vykázanému vypočítatelné škody (související např. s prací v místě bydliště)

Opět je třeba vzpomenout události v Německu před několika lety, kdy se exmanželka muslima dožadovala jeho vykázání pro opakovaná (a dobře svědecky doložená) vyhrožování fyzickou likvidací, a když k vykázání skutečně došlo, tak policie stejně tolerovala muslimovi "návštěvy" u exmanželky tak dlouho, až ji zavraždil. A multikulturní aktivisté se šíleně divili (i u nás), proč jsou vlastně lidé naštvaní, když "se nic nestalo".
Připomínám tuto story z velmi dobrých důvodu: Názorně předvádí, že ten Silvestr z loňska na letošek nebyl jen nějaký "úlet", ale logické pokračování trendů, které kolem sebe (v rámci EU) vidíme už několik let; v podstatě nejméně od přelomu minulého a tohoto století.
Provalila se i skutečnost, že informace o silvestrovských útocích byly nejprve organizovaně mazány z internetových stránek a diskusních fór a bylo toho zanecháno teprve později, když informace o nich "prorazily" do sítí a dalších sdělovacích prostředků natolik intenzívně a masívně, že už prostě zatloukat nešly. Tento jev silně podporuje podezření, že mnohé informace, vydávané vládními médii a sluníčkáři za hoaxy, jsou realitou, kterou se snaží proimigrantské vládní kruhy a média potlačit.

Protože vládnoucí garnitura ani nenaznačila, že by s těmito, naprostou většinou populace negativně vnímanými, trendy chtěla něco dělat, se nelze divit tomu, že neustále narůstají preference alternativních stran, které nejsou s tímto zrůdným vývojem spojeny, ale naopak ho, i důsledky z něj plynoucí, kritizují. Spíše se lze divit tomu (a současně i vyslovit politování), že uvedené alternativy mají v současnosti příliš malé preference na to, aby mohly reálně něco změnit. Nicméně vlna "imigrantů" může s těmito preferencemi dosti výrazně pohnout.

Aktualizace

Dnešní (8. 1.) Neviditelný pes ukazuje, že znásilňování mělo daleko větší rozsah (a týkalo se přinejmenším i Švýcarska) a daleko větší rozsah měly i snahy informace o něm zamést pod koberec. Výsledkem je nárůst nevěrohodnosti do stupně "naprostá" pro všechny oficiální zprávy, popírající násilnosti ze strany muslimu a/nebo imigrantů. Včetně "našich" o podřezání zvířat soukromému zemědělci nebo znásilňování nezletilých holčiček. Dokonce jejich důvěryhodnost dnes už nezvýší ani odsouzení původců - tak daleko jsme s "politickou korektností" dospěli.