Proč podporuji zpřístupnění IVF a podobných zákroků i single ženám

Velký rozruch vyvolalo rozhodnutí ministra zdravotnictví Vojtěcha podpořit změnu zákona, který by umožnil provést umělé oplodnění (včetně IVF) spermatem neznámého dárce i single žijícím ženám. Z rádoby konzervativní sféry se ozývá křik, který se ovšem zcela míjí s realitou. Je dobré se na tuto problematiku podívat.

Zákrok

Zákroky pro neplodné páry byly prováděny již za socialismu a snad ještě dříve. Bylo to hlavně tehdy, když měl muž nějakou závažnou chorobu, která se projevila buď snížením koncentrace spermií v ejakulátu na úroveň, která drasticky snižuje snižuje pravděpodobnost oplození (dokonce až tak, že  pravděpodobnost oplodnění v rámci jednoho cyklu násobená odhadovaným počtem zbývajících cyklů - do odhadovaného nástupu klimaktéria - může být výrazně nižší než 100 %). Případně ve vzorcích semene partnera nejsou spermie vůbec detekovatelné.
Kromě chorob může být ztráta schopnosti produkovat spermie způsobena léčbou, např. nádorů a leukémií ozařováním a chemoterapeutiky. Prakticky stejný efekt má i přítomnost "letálních genů" v genetickém materiálu jednoho z partnerů, případně obou, kdy vzniká stav, že s konkrétním mužem konkrétní žena mít dítě nemůže, ale s většinou jiných mužů ano. A totéž často platí i pro muže z takto neplodných párů - mohou "udělat dítě" jiné ženě než své manželce, zvlášť za situaci, kdy byli ujištěni o své neplodnosti.
Už za socialismu se říkalo, že úspěchy některých lázní na ženské nemoci a neplodnost nestojí ani tak na lázeňských procedurách, ale na změně sexuálního partnera pro dobu pobytu v lázních. Komu to připomíná známou filmovou komedii "Prstýnek", tak má pravdu. Zcela jistě už tehdy o něčem podobném prostě čimčarali vrabci na střechách a autory filmu patrně inspirovali. A v lázeňském městě, v němž jsem odbýval svou základní vojenskou službu, chodili někteří absíci "za lázeňačkami" a vůbec bych se nedivil, kdyby alespoň někteří z nich měli děti (a teď už i vnoučata), o nichž nevědí.
Je-li žena zdravá, pak ji oplodní i semeno zdravého muže za čerstva nasáté do injekční stříkačky a vstříknuté do pochvy nebo dokonce děložního krčku. To druhé může pomoci i ženám, které jsou neplodné z důvodu přítomnosti protilátek proti spermiím ve hlenu děložního hrdla. Údajně už někdy v 50. či 60. letech se takto oplodňovaly lesbické ženy spermatem otce, bratra, nebo jiného mužského příbuzného své partnerky. Dítě pak bylo příbuzné s oběma členkami páru.
Pokud má žena závažnější problémy, jsou použity razantnější postupy, až po ono oplození ve skle (IVF) vajíčka (vajíček), které se ženě odebere laparoskopicky či jinak operačně z farmakologicky nastimulovaného vaječníku. Pochopitelně, pokud se na neplodnosti podílí také muž, použije se k oplodnění vajíček sperma neznámého dárce. Pamatuji doby, kdy se kolem umělého oplodnění semenem od dárce, ať už IVF nebo jen vstříknutím semene do pochvy/dělohy prováděla hotová magie. Např. se vždy do semene dárce přidávalo semeno partnera, aby nebyla jistota, že to musí být dítě od dárce. Tedy, dovedu si představit i existenci nějakého plodnost snižujícího faktoru ve spermatu muže, jehož plodnost by se zvýšila přítomností zdravého spermatu jiného muže, ale nepovažuji to za možnost moc pravděpodobnou. Na druhé straně, pokud se tyto kejkle dějí i dnes, tak jsou nesmyslné, protože dnes jsou příslušné genetické testy na rodičovství "za hubičku" a dobře dostupné, viz třeba občasné průšvihy se záměnou dětí v porodnici.

Malý úkrok stranou

Považuji za vhodné v této souvislosti upozornit na fakt, že byla provedena velká studie, v jejímž rámci byly u žen sledovány prvky životního stylu a v tekutině, která se odsaje současně s vajíčkem, odebíraným na IVF, byly sledovány vybrané cizorodé látky (vč. těžkých kovů).  Asi nejdůležitější výsledek této studie je nulová úspěšnost IVF u žen - kuřaček, které na dobu před tímto zákrokem a během něj nedokázaly přestat kouřit.
Zajímavá je i studie daleko staršího data. V jejím rámci veterináři v semeni kanců (prasete domácího) stanovili koncentraci aflatoxinů (tehdy silně horkou novinkou radio immuno assay, na niž si museli "na koleně" prakticky vše udělat sami) a po použití tohoto semene k oplodnění byla vzniklá generace sledována od četnosti vrhu, přes nemocnost, přibývání na váze atd. až po jateční hmotnost. Tato data byla "nabouchána" do velkého sálového počítače (osmibity teprve začínaly, ale ne u nás), a teprve po konfrontaci těchto dat (ručně to prostě nešlo) byli výzkumníci tak trochu šokováni, že ony parametry od narození až po jatka korelovaly s tou koncentrací aflatoxinu. 
Nepochybuji o tom, že by podobná studie měla dopadnout podobně i u člověka. Ovšem, parametry zdraví a prospívání by korelovaly se řadou dalších faktorů prostředí i životního stylu, jaké byly u těch prasat v podstatě zanedbatelné (a vyfiltrování jen toho aflatoxinu by bylo nesmírně náročné až nemožné). Ta nemožnost nastane i tehdy, když vám počítač vyvěští, že těch mužů, potřebných pro rozumnou pravděpodobnost, že se podaří něco detekovat, by musel být milion (nebo ještě víc), a tolik dobrovolníků se v našem státě prostě sehnat nedá. Jinými slovy: Aby se to dalo detekovat u lidí, museli by být umístěni do zařízení silně připomínajícího koncentrák.
U toho druhého případu jsme si tedy také ukázali, že pokud něco vyjde v pokusech na zvířatech a nevyjde u lidí, neznamená to, že u lidí onen studovaný faktor nic nedělá, ale pouze to, že je maskován řadou nepravidelností lidského života, jaké se v životě chovných či dokonce laboratorních zvířat prostě nevyskytují.

K tomu oplození

Chtěl jsem tedy naznačit, že u zdravých lidí není umělé oplození žádný zásadní problém, pokud se tedy sejde zdravá žena se zdravým dárcem semene. Inseminátor byl za komunistů učební obor bez maturity. IVF tedy významná část single žen ani nebude potřebovat, pokud si nějak sežene dárce.
Pamatuji doby, kdy samotná IVF byla předmětem těžkých sporů, a kdy "děti ze zkumavky" byly různými pochybnými organizacemi, zejména navázanými na církve, či církvemi samotnými, prohlašovány za "děti ďábla" či Satana. A v podstatě během jedné generace se z toho stal vcelku standardní medicínský zákrok.
Proti oplození single žijících žen je vznášena i námitka, že "tato novela upírá dětem právo znát svého otce". Je to, pochopitelně, naprostý nesmysl. Naopak, bojovníci proti této novele fakticky upírají potenciálním dětem single žen právo na život. Nehledě k tomu, že ani děti neplodných párů (s mužskou neplodností) svého biologického otce neznají a v podstatě ani znát nemohou. A děti z babyboxů často neznají identitu nejen biologického otce, ale ani biologické matky. Což rozhodně není argument pro zákaz oplodnění anonymním dárcem žen, žijících v partnerském vztahu, nebo zákaz babyboxů.
Ostatně, jsou i parky, v nichž  se vyzývavě oblečená žena stane přes noc čekatelkou mateřství (nebo taky mrtvolou). Nicméně si nemyslím, že je pro společnost žádoucí, aby se takto množily geny sexuálních násilníků. Anonymní dárci jsou dost silně prošetřeni na nejrůznější dědičné vady a jiné neduhy, které by mohli přenést na potomstvo. Rozhodně je žádoucí nenahánět zoufalé ženy do nějakých problematických aktivit.
Jistěže v ekonomice státu se uplatní i děti single žijících žen. Takže odpůrci této novely by si měli uvědomit, že i ty děti, jejichž vzniku se snaží zabránit, jsou potenciálními zdroji financí na jejich důchody.

Ještě další aspekty

I v mé nevelké sociální bublině jsou či byly single ženy s dítětem. Jedna to zařídila tak, že se vdala a bezprostředně poté, co se ujistila, že je těhotná, se zase rozvedla. Druhá zase byla postavena před problém, že u ní probíhá choroba, která po relativně krátkém čase způsobí, že bude spolehlivě neplodná. Takže nakonec získala jednoho gaye, který spolu s ní před úřady předstíral, že jsou pár a že jim nejde udělat dítě (na což ona měla dost papírů od gynekologů). Takže má dítě, žije single a biologický otec je občas chodí navštívit.
Takže je jasné, že se tento dosavadní zákaz oplodňovat single žijící ženy dá obcházet a také se obcházet bude, pokud novela neprojde, protože se obchází už teď. 
Návrh této novely tedy považuji za rozumný i z pohledu udržení jakéhosi souladu práva a reality.  Prostě i pro právo platí ona sentence z příručky pro poddůstojníky, z níž jsem kdysi dávno studoval na vojenské katedře, že se nemají dávat rozkazy, o nichž je předem jasné, že nebudou splněny.
Problémem jistě je, že současný zákon je silně diskriminační a novela by měla tuto diskriminaci o něco snížit (takže ji lze považovat za prodemokratickou). Dle mého soudu by měly mít přístup k tomuto zákroku všechny ženy odpovídajícího věku a zdravotního stavu. Ona diskriminace je jistě pozůstatek křesťanské morálky, která je již naší společnosti cizí. Navíc i po této novele stejně zůstane diskriminace "státem registrovaných" lesbických žen (které by odpůrci zmíněné novely patrně rádi viděli v pruhovaném "pyžamu" s růžovým trojúhelníkem a za ostnatým drátem s elektřinou).
Jako další problém vidím také to, že heterosexuální dvojice a její potomci coby rodina je na světě zanedbatelný čas oproti době existence druhu Homo sapiens. A i v současnosti jsou početné populace, které takovýto model rodiny nemají a neakceptují.
V podstatě ještě první křesťané se stavěli k takovémuto manželství spíše negativně, což lze doložit i na textech některých epištol, které jsou součástí Nového Zákona. Až po uplynutí doby vzniku textů, které se v pozdější době staly staly součástí kanonizované verze Bible, začalo křesťanství lézt do vztahů mezi mužů se ženami a institut vymyšlené "svátosti manželské" se jim k tomu hodil.
A dokonce ještě v prvních stoletích našeho letopočtu existovaly klášterní komunity, v nichž žili mniši a jeptišky stejného řádu pohromadě a coby jakási velkorodina vychovávali své potomstvo. Faktem je, že dítě narozené v takové komunitě mělo pravděpodobnost dožití dospělosti daleko vyšší, než dítě narozené heterosexuálnímu páru někde na vesnici, protože komunita o ně mohla pečovat lépe.
Takže je docela možné, že s vývojem ekonomiky i sociálních vztahů dojde k utlumení výskytu křesťanské formy rodiny a ke vzniku nějakého jiného modelu této instituce.

Navrhovaná novela legislativy o umělém oplodněni je tedy jednoznačně krokem správným směrem, byť by se mělo jít ještě dál. Snižuje počet lidí, diskriminovaných na základě pochybnými lidmi sepsaných pravidel sexuálního chování, která navíc nikdy neplatila pro celý svět. Ten se navíc od těch dob radikálně změnil (a bude se dál měnit, ať už se s lidstvem stane cokoli), což ukazuje stále sílící neúspěšnost tohoto modelu rodiny.

Dobře jste bučely, děti!

30. 9. byly na stadion Sparty, trestané soudruhy z UEFA za údajný a nikdy neprokázaný rasismus, puštěny pouze děti. Ty v počtu cca 10 000 vybučely hráče skotského týmu Rangers, především onoho "obviňovatele z rasismu" Kamary, který se svým nijak neprokázaným tvrzením o rasistické urážce ze strany sparťanského hráče Kúdely uspěl u vedení UEFA. Navíc Kamara hrál jako prase a skončil s červenou kartou.

Podstata věci

Je mi velice líto, ale situace, kdy někdo může být sankcionován nebo dokonce odsouzen čistě na základě tvrzení údajně poškozené strany, je naprosto neslučitelná s demokracií. Prosadili ji jednak bojovníci za "rovnost genderů", jednak "bojovníci proti rasismu", tedy zuřiví a nenávistní bojovníci proti demokracii.
Proč je to obecně špatné?
Přečin nebo dokonce trestný čin by měl být naprosto jednoznačně prokázán buď dostatečným počtem věrohodných svědectví, nebo materiálními důkazy. Pokud k tomu nedojde, měl by být obviněný zproštěn viny pro nedostatek důkazů. Tak to platí od počátku civilizovaného práva v Evropě, tedy od antiky. Jakékoli snahy toto změnit vedly vždy jen ke zrůdnostem typu čarodějnických procesů, případně politických justičních vražd. Výše zmínění bojovníci jsou v podstatě nástupci středověkých a raně novověkých inkvizitorů, případně zrůd, jako byli nacističtí i komunističtí prokurátoři a soudci.
Je to logické, a vztahuje se to i na výše uvedené skupiny trestných činů. Ano, nějaká rasistická urážka, zašeptaná tiše do ucha, může vyjít nepotrestána, ale skutečně závažný trestný čin (jako je třeba rasově motivovaná vražda) zcela jistě potrestána bude, a klidně ať je to i s nějakým "přídavkem" za rasovou motivaci.
V okamžiku, kdy je možné bez jakéhokoli důkazu úspěšně obvinit kohokoli (tj. že dotyčný bude i odsouzen), a v naprosté většině případů to budou lidé zcela nevinní, začne se mezi normálními občany a aparátem, generujícím tyto jasně nespravedlivé rozsudky (a také, bohužel, skupinami obyvatel, které tento aparát "chrání") vytvářet a prohlubovat propast, která může skončit rozkladem společnosti / státu a výbuchem násilí. A pokud si někdo myslí, že něco takového není možné, že se podaří stále se stupňujícím násilím udržet normální lidi v otroctví, měl by si připomenout osud Němců v roce 1945 (kteří si to mysleli taky), případně Velkou Sametovou, která komunisty rovněž zcela zaskočila, a mohla by klidně probíhat ve stylu Rumunska (video odstřelení Ceausesca a jeho manželky se snad dá ještě na internetu najít, a nebyl zlikvidován zdaleka jen on). A nakonec, paradoxně, může dojít i k plošné likvidaci těch, které onen padlý režim chránil. Což se stalo historicky nedávno třeba ve Rwandě, u nás byli takto v dávné historii zlikvidováni Avaři, kteří si také patrně mysleli, že vládnou "na věčné časy a nikdy jinak".

Můžeme být hrdí

Můžeme být hrdí na to, že naše děti nepřijaly fašistickou a antidemokratickou politiku UEFA za svou a daly to najevo. Bučely nejen na nečistě, prasácky, hrajícího Kamaru, ale také na vedení UEFA, které Kúdelu odsoudilo absolutně bez jakéhokoli důkazu. Soudruzi sice blekotají o "svědectvích a videích", ale nejsou s to doložit ani jedno, které by dokazovalo Kamarovo obvinění (navíc opakovaně měněné, a tím zcela nevěrohodné). V této souvislosti jsem spíš ochoten věřit trenérovi Sparty jeho konstatování, že Kudelovy lingvistické schopnosti jsou na takové úrovni, že by se na slova, z nichž byl nakonec obviněn, v anglické hatmatilce prostě nezmohl.
Je to určitá naděje do budoucna, že přes vymývání mozků multikulturalismem a dalšími podobnými antidemokratickými ideologiemi si naše nejmladší generace uchovává zdravé myšlení a tyto bezcenné hovadiny prostě nežere.

Pár třešniček na dortu

Právník soudruha Kamary, Aamer Anwar (který mu zjevně vymyslel onu finální verzi "rasistické urážky"), je velmi kontraverzní osobnost, vyznačující se mj. veřejným schvalováním a chválením známých teroristických útoků 11. 9. před dvaceti lety, při nichž zahynulo více než 3000 lidí. Nechci zde vyvolávat nějaké hony ve stylu "schvalování atentátu na zastupujícího říšského protektora", nicméně i demokratické právní řády kriminalizují veřejné chválení zločinů a nadržování jejich pachatelům. A i kdyby ony aktivity A. Anwara nedosáhly takové úrovně, která je v civilizovaných státech trestná, zcela jistě ukazují jeho morální profil. Já bych si o toho pána ani kolo neopřel (příbuzná nějaký čas pracovala v obchodě v hraničním pásmu na E55 a cestou do práce i zpět vídala tamní "krajnicí pracující" dámy; většinou je charakterizovala právě takto). Na druhou stranu Kamara si ho zvolil za advokáta, na což zase sedí ono přísloví "vrána k vráně sedá ...".
Ještě je rovněž v paměti brutální rasistická vražda českého pracovníka ve Velké Británii (došlo k ní snad rok před nástupem covidu), kdy nakonec rasistický britský soud pachatele zcela osvobodil. Takže pokud nějaký Brit blekotá něco o "českém rasismu" je to prostě chucpe (čeština na rozdíl od jidiš vhodné slovo nemá; je charakterizováno příkladem, kdy otcovrah a matkovrah žádá soud o shovívavost, protože je oboustranný sirotek). V čistě českém kontextu se vybavují Krylovy verše "na rohu ulice / vrah o morálce káže ...".
Je mi tedy líto, Britové by si měli udělat pořádek doma, včetně vyčištění soudního aparátu od rasistů, a teprve pak budou mít právo se vyjadřovat k situaci v jiných zemích.
Soudruh podnikatel Radek Grill z Českých Budějovic, který sponzoruje Glasgow Rangers, se vyjádřil, že se stydí za to, že je Čech. Jemu bych doporučil si zjistit, zda dosud neplatí onen protektorátní zákon, který by mu umožnil se "dát k Němcům"; pro český národ by to byl zcela jistě přínos.
A možná i to, že samotné označení za "opici" nemá v evropské kultuře žádný rasistický kontext, ale týká se spíše morálky dané osoby. Viz slova známé latinské písně:
Amavi te, puella,                Měl jsem tě, holka,
iam te habet collega,         rád, už tě má kamarád,
amavi te, puella,                měl jsem tě, holka,
iam te nolo.                        rád, už tě nechci.
Tantam simiam,                takovou opici
in via inveniam                  najdu na ulici.
amavi te, puella,                měl jsem tě, holka,
iam te nolo.                        rád, už tě nechci.
Kde ta "opice" jednoznačně charakterizuje morální profil oné dívčiny a s rasou nemá nic společného.

Takže, bučení na stadionu zcela jistě nemělo s rasismem naprosto nic společného. Ukázalo jen neúctu až odpor naší mládeže k  totalitnímu systému, který se nám sem snaží zavést "bojovníci proti rasismu". To je jednoznačně velice dobrá zpráva pro naši budoucnost. Bude třeba také sledovat, které z našich kandidujících politických stran budou lézt do řití fašistických "bojovníků proti rasismu" a za týden jim to spočítat.

Sněhurka taky, soudružky z me too!

Je třeba konstatovat, že me too je naprosto nepřirozené, a jako takové nemůže tato organizace či hnutí fungovat jinak než jako škodlivý faktor, přinejmenším v kontextu naší civilizace.

Celkové hodnocení

Bylo by nošením sov do Athén (nebo třeba do Bradavic) pokud bych pouze konstatoval, že hnutí me too jde proti přirozenosti člověka, podobně jako jiné marxistické a neomarxistické perverze, jichž jsme byli svědky v průběhu minulého století. Jde třeba i konstatovat, že se začínají naplňovat obavy, zda toto hnutí nenaruší (či vůbec nezruší) normální vztahy mezi pohlavími a navazování kontaktů ("pářící rituály"), vedoucích posléze k manželskému životu a plození / rození dětí.
Od lidí z dosud civilizovaných zemí, kde toto hnutí zatím skomírá, žijících v zemích necivilizovaných (= na západ od bývalé "železné opony") se už objevily zprávy, že k takovým koncům už v těchto zemích dochází. Pochopitelně, podporuje to mj. i konspirační teorie o tom, že celé toto hnutí má zabránit množení civilizovaných lidí. Tyto konspirace podporuje i skutečnost, že toto hnutí prakticky nikdy nevystupovalo a nevystupuje proti znásilňování žen (bez ohledu na to zda muslimek nebo nemuslimek) muslimy. Několik málo výjimek se sice objevilo, ty však byly vedením tohoto "spontánního" hnutí rázně potlačeny. Tato reakce center řídících me too hnutí uvedený konspirační názor spíše podporují.
Za velmi důležitý faktor tohoto hnutí je nutné považovat i rozbití civilizovaného demokratického soudního systému, kdy jednak dochází k represím organizovanými zločinnými štvanicemi vůči lidem, kteří byli policejním i soudním vyšetřováním zbaveni obvinění, jednak narůstá tlak na to, aby soudy soudily nikoli podle řádných důkazů, ale čistě na základě kampaní vedených tímto hnutím. Zde už je vazba na neomarxisty a jiné destruktivní živly (včetně islamistů)vcelku dobře viditelná: jakžtakž fungující justice je totiž jednou z největších překážek dosažení jejich cílů.
Instruktivní je případ nedávno odsouzeného herce či zpěváka v USA, vůči němuž neexistoval žádný platný důkaz, pouze "velmi podobné výpovědi žen, které jím byly údajně znásilněny". Problém je, že na základě takového "důkazu" může být odsouzen prakticky kdykoli kdokoli. Stačí, když prokurátor objede část "zajímavých" úseků silnice E55 a nasbírá na nich dostatečný počet profesionálních svědkyň, které naučí stejné nebo velmi podobné historky.

Jiné hledisko

Budu velmi ošklivý, ale ke kampani me too by se klidně mohly přidat i Sněhurka a Šípková Růženka. Leč neudělaly to, což jim v praxi zachránilo život.
Je jasné, že polibek prince na ústa Sněhurky, ležící ve skleněné rakvi, by rozhodně nedostal z jejího krku kus začarovaného jablíčka, které jí podstrčila zlá královna. Toto sousto se Sněhurce dostalo ven zcela jinou činností, spočívající v nárazech pánve na pánev a břicha na břicho, vyrážejících vzduch z jejích plic a žaludku. A že tyto nárazy byly součástí čehosi výrazně důvěrnějšího než pouhé líbání.
A potom došlo, jak tomu v civilizované společnosti bývá, k happyendu, kdy se ti dva mladí vzali a zlou královnu odstavili od moci (v některých verzích pohádky to provedla sama, puknutím zlostí či jinou podobnou procedurou). Výsledný happyend je ovšem právě to, proti čemu hnutí me too bojuje svou podstatou.
A v případě Šípkové Růženky lze také očekávat spíše nějaké "resuscitaci blízké" prudké pohyby. Navíc ruská (ale patrně převzatá od Francouzů, uprchlých do Ruska před buržoasní revolucí) verze této pohádky to popisuje daleko explicitněji. Ta se více zaměřuje na osudy po samotném probuzení a to, zda hrdinka usnula na základě píchnutí trnem či vřetánkem, neřeší.
Spící princezna (nebo také spící krasavice) se probudila těhotná a povila synáčka. Protože tam její probuditel zanechal část své zbroje s erbem, začala tlačit na příslušného krále, aby za ní syna - vysvoboditele poslal. Ten však po návratu domů intrikami svých bratří skončil v base, takže za spící krasavicí vyrazili postupně oba jeho bratři, kteří do jejího paláce přijeli po dřevěném  mostě, velmi šetrně. Za osvoboditele se vydávali neúspěšně a skončili v base zas oni (té princeznině). Až další diplomatická intervence (spojená s pohrůžkou války) donutila sousedního krále vytáhnout z basy Ivánka, který se na zámek spící krasavice přihrnul po zlatém mostě, až z něho údery kopyt jeho koně padaly kusy zlata. Což komentovala hostitelka pro svého synáčka: "Ano, to je tvůj tatínek, ten se s ničím nepárá".
Je pochopitelné, že spící krasavice neotěhotněla polibkem, ale poněkud jiným způsobem kontaktu.
Nicméně pohádka opět končí nikoli pranýřováním Ivánkovy troufalosti a politicky nekorektního sexuálního obtěžování a následnou sociální ostrakizací či kriminalizací, ale svatbou.

Základ civilizace

Je třeba si uvědomit, že naše pohádky tvoří základ naší civilizace (mimo jiné i hodnotový) a v podstatě zjednodušenou formou ukazují dobré i špatné mezilidské vztahy, přičemž jednání princů - osvoboditelů je vždy hodnoceno kladně. Přitom dnes víme, že tyto pohádky mají základ až někde v dobách, kdy na našem území žili Keltové (právě ono putování, kde hrdina přechází z jednoho krlovství do druhého, přitom se všude domluví, je typické pro uspořádání keltských ministátů či protostátů na našem území i jinde). A to, jak bylo celé město (či alespoň zámek) potaženo černým či bílým suknem , zase odpovídá Keltské tendenci k okázalému smutku či stejně okázalé radosti "ať to stojí, co to stojí", popsané už římskými autory. Případné červené sukno k poptažení paláce či města bude asi vliv východních Slovanů, u nichž tato barva nahrazuje naši a keltskou bílou, protože ta byla u nich barvou spíše smuteční.
Prostě onen hashtag me too je v rozporu se samotnými základy naší civilizace, které máme navíc "zadrátovány" hluboko v hlavě. Boj proti těmto základům je zcela nepřirozený a nemůže mít jiný, než ryze anticivilizační charakter.

Ke škodlivosti hnutí me too si tedy můžeme připsat i to, že pokud by existovalo v čase vzniku našich pohádek, tak by Sněhurka i Šípková Růženka (a jisté pochybnosti lze mít i o dalších postavách, jako je třeba Popelka) prostě nepřežily a z milých vyprávění pro nejmenší by se staly tragédie, v nichž zlo zvítězilo nad dobrem.

H-Systém

Myslím, že dozrál čas, abych se vyjádřil k H systému a aféře kolem něj. Ten problém je mnohorozměrný a má tudíž i mnoho možných aspektů, z nichž bude vypadat pokaždé jinak. Jako slon v pohádce o třech slepcích, z nichž jeden, který mu ohmatal ucho, si ho představil jako obrovskou živou plácačku, druhý, který mu ohmatal břicho, ho prohlásil za velkou kulatou nádrž, zatímco ten, který vzal do ruky jeho chobot, dospěl k názoru, že slon je cosi jako velká živá hůl.

Aspekt státu

Z H-Systému byla vyvedena cca miliarda korun. Ať mi nikdo neříká, že ta miliarda nezanechala naprosto žádné stopy (to opravdu není pár mincí a knoflíků, které se rozlítnou po podlaze, když dítě bouchne prasátkem o zem, a něco z toho se nenajde). Každý soudný čtenář ví, jaké neskutečné buzerace jsou spojeny s převáděním jakékoli trochu větší částky peněz. A je to (v případě nejvyšší úspornosti) stotisíc desetitisícikorun (a vyšší bankovku nemáme). To se nedá odnést v krabici od vína!
Stát tady naprosto selhal při hledání těch peněz, případně dolování informací z vyšetřovaných a odsouzených. Je to IMHO přesně ta situace, kdy by měl smysl i výslech pomocí útrpného práva. Jeden ze zločineckých gangů v 90. letech se dostával k PINům a heslům tak, že vyslýchanému zavedl do konečníku kulmu a zapnul. Měl na tomto poli stoprocentní výsledky.
Možná to nějakému krasoduchovi bude připadat hrozné, ale postavení okradených v této kauze je daleko hroznější.
Mimochodem, hlavní aktér si odseděl 12 let. I kdyby jeho podíl činila jen desetina zmizelé částky, tak seděl za skoro 700 000 Kč měsíčně. Za ty prachy by se jistě našlo hodně lidí, kteří by šli sedět taky. A kdyby se dalo sedět řetězově, jako při některých hladovkách, tak i několikadenní příjem, při něco přes 23 000 Kč denně z takové akce, by byl zatraceně atraktivní.
Prostě stát zde jednoznačně selhal.
Je líbivé odsuzovat "Klausovu amnestii", ale justice měla opravdu moře času, aby kauzu řádně vyšetřila. Měřítko hodnocení její práce by nemělo spočívat v počítání tisíců stránek (vesměs je ten "odborný text" jen složenina ustálených frází a citátů ze zákonů, proložené drobnými úseky smysluplného a ke kauze se vztahujícího textu). Měla by být hodnocena podle svižnosti, s jakou se dobere podstaty věci a tu vyřeší. IMHO kdyby ke "Klausově amnestii nedošlo", justiční řízení s amnestovanými by stejně ještě neskončilo

Aspekt ilegality dostavby

Stát, respektive jím provozovaný soud, sice odstavil původního správce konkurzní podstaty, ale naprosto nedokázal jasně říct lidem, že dostavěním domů u nich nevznikne nárok na bydlení v nich.
Opět je to naprosté selhání státu, který měl s lidmi, potažmo s je zastupujícím bytovým družstvem, komunikovat, což neučinil. Naopak byli tito lidé dlouhodobě udržováni v přesvědčení, že jejich svépomocné dostavění bude nějak zohledněno při konečném vyúčtování.
Je to tedy další kiks, který má na svém triku stát jako takový (už proto, že pracovníci justice jsou i za daleko horší kiksy prakticky nepostižitelní).

Aspekt ekonomiky dostavby

Faktem je, že pokud by dostavba nebyla provedena, měly by v současnosti pozemky cenu stavební parcely mínus náklady na odstranění překážejícího zbořeniště, na něž by vítr, déšť sníh a mráz spolu s bezdomovci a sběrači "opuštěných" kusů kovu ty rozestavěné budovy proměnily.
A ještě by se mohlo stát, že by se v ruinách usídlila Pindruška zední, na úrovni EU chráněný druh, z parcel by se stala evropsky významná lokalita tohoto druhu a jako stavební pozemky by ztratily jakoukoli hodnotu (správce konkurzní podstaty by mohl vydělat nějaké peníze buď prováděním nebo naopak odháněním turistů).
S Pindruškou si, pochopitelně, dělám srandu, ale např. netopýři by se tam usadit mohli a třeba si v nějakých částečně zavalených sklepích udělat zimoviště, a to už by taková sranda jak Pindruška nebyla, protože všechny druhy netopýrů jsou u nás chráněné. Taky by se tam mohly usadit sovy, jako se podle Bible usadily v cihlových ruinách hříšného Babylonu po jeho pádu. A při naší ochraně zvířat by problémy způsobila i hnízda vran, jak kdysi zpíval Karel Gott v české verzi Rivers of Babylon, která je asi nejznámější zpívaná od Boney M.
Tím chci jen ukázat, že dostavba znamenala velmi výrazné zhodnocení trosek toho, co za sebou zanechal vytunelovaný H-System, a to nejen na úrovni současné odhadní ceny vzniklých bytů.

Aspekt těch, co nestavěli

Jistěže ti, co nestavěli a jen pasívně seděli a naříkali (případně nebyli schopni sehnat další peníze a zmobilizovat pracovní síly jako ti, co dostavovali) budou považovat za nejlepší vše prodat a peníze (část připadající na podvedené klienty vedle dalších věřitelů) rozdělit rovným dílem a nějaké zvyšování hodnoty vůbec nebrat v úvahu.
V tomto smyslu se také vyjadřují jejich zástupci, pokud komunikují se sdělovacími prostředky.
V této souvislosti bych ovšem upozornil na jednu věc, která s tím (alespoň jako analogie) do jisté míry souvisí: Pokud vám někdo vnutí nějakou věc nebo službu, může vás podle platných zákonů zkasírovat až do mrtě, a i exekutora na vás může poslat.
Jinými slovy: Pokud vám najednou začne chodit nějaký časopis a vy to necháte plavat s tím, že je to nějaký reklamní tisk, můžete se dočkat nepříjemného překvapení, spočívajícího ve vymáhání předplatného. Přičemž šmejdi, kteří tyto akce pořádají, je mají legislativne podchyceny tak, že je právo na jejich straně.
Maximálně se může argumentovat dobrými mravy, což ovšem byla i část argumentace bydlicích lidí z H-Systému.
Jinými slovy, i nebydlící lidé z H systému se měli (už dávno) starat o vztahy s bydlícími a nějakým způsobem je smluvně řešit, aby nemohli být persekuováni podle nemravných leč platných zákonů.

Morální aspekt celé kauzy

Faktem je, že morálka společnosti bude hlavně slyšet na to, že bydlící obyvatelé H-Systému jsou v podstatě trestáni za to že konkurzní podstatu celého systému výrazně zhodnotili. To jim soudruzi soudci z Nejvyššího soudu přijatelně nevysvětlí, ani kdyby zdůvodnění rozsudku deklamovali stojící na hlavě a v klaunském kostýmu.
Tento morální dopad je také vysoce významný. Upozorňuje na něj vícero právníků. Přičemž někteří explicitně prohlašují, že rozsudek, který je obecně vnínán jako nemorální, bude jednak obtížně prosaditelný, jednak velmi negativně přispěje k nazírání lidí na justici jako celek (což se může promítnout do podpory protestních stran, mimo jiné).
Jistěže celou kauzu akcentuje i fakt, že nový správce konkurzní podstaty je bývalý velmi agilní komunistický prokurátor se spoustou másla na hlavě, který by v případě nesametové revoluce měl dost zásadní potíže, pokud by revoluci vůbec přežil.
Taková Velká Francouzská revoluce, např., se s lidmi, i daleko méně "zaháčkovanými" do represívních složek svrženého režimu dost nemazlila. Lavoisierovi usekli hlavu jen proto, že byl formálně výběrčí daní, byť sám tuto činnost vůbec nevykonával, daně za něj vybírali druzí, a on sám to postavení do pozice jejich nadřízeného měl od krále jen jako svérázný druh "státního stipendia".
Čili i identita vítězné strany je zdrojem zlé krve (na úrovni morálky) a despektu k justici.

Rada

Snad asi nejlépe poradil bydlícím v domcích od H-Systému jeden z blogerů na iDnes:
Ať domy pomalují nějakými psychedelickými grafitti a prohlásí se za "alternativní kulturní centrum", po okolí ať rozháží použité injekční stříkačky (mé osobní vylepšení: nechť jsou v nich stopy HIV+ krve s drogami, a kromě těch stříkaček bych rozházel i vajgly marihuany). Mohou také vyhlásit nějaké fiktivní jazykové či na multikulturalismus a podobné neomarxistické nesmysly orientované kurzy. A budou na léta v pohodě.

K tomu bych si dovolil odcitovat fiktivní inzerát z obálky aktuálně posledního dílu příběhů Jakuba Vandrovce od A. Pilipjuka (Conan destilátor):
"Nemáš peníze ani bydlení? Otravuje tě každodenní chození do práce? Staň se uprchlíkem! Nabízíme afghánské pasy a výuku paštunštiny. Padesát hodin solária v ceně kurzu."
No, řekněte sami, milí čtenáři, není to inspirativní textík?

Brněnská ostuda

Ostudné představení pochybného výtvoru "Naše násilí vaše násilí" Olivera Frljiće má dva různé aspekty, které je nutno posuzovat odděleně.

1. Aspekt první - samotný obsah

Blasfemie proti křesťanství

Kritikové tohoto představení, a patrně zcela správně, namítají to, že autor si vzal na mušku křesťanství, protože ví, že jeho vyznavači a zastánci se zmohou pouze na pokojné protesty, které nikoho neohrozí.
Konec konců, pokojná byla i akce organizace "Slušní lidé", která proběhla bez vyronění jediné kapky krve.
Lze vcelku věrohodně proponovat to, že pokud by byl cílem blasfemie islám, tak by nějaká analogie "Slušných lidí", ale vymozkovaná islámem, nejspíš vystřílela jeviště i hlediště, jak se to stalo např. v redakci Charlie Hebdo.
Já osobně nejsem proti zesměšňování a zdůrazňování absurdnosti a nesmyslnosti jakéhokoli náboženství, tedy i křesťanství, protože si podobný přístup jednoznačně zaslouží úplně všechna. Vycházím ovšem z toho, že takovéto počínání musí mít určitou úroveň intelektu, znalostí a vtipnosti, což mj. vyžaduje i určitou úroveň vzdělání.
Rozhodně, pokud porovnám třeba Monty Pythonovský "Život Briana" s uvedeným představením, jsou tyto dva počiny, co do intelektuální úrovně tvůrců, prostě nebe a dudy.

Dehonestace státu

Jestliže si nějaká "dáma" tahá z jistého tělesného otvoru (sloužícího v jiných situacích jako pracovní nástroj, bez ohledu na to, že ne u ní samé) státní vlajku, tak je to zcela jistě dehonestace tohoto symbolu a státu obecně.
Zcela jistě můžeme konstatovat, že pro marxistickou spodinu jsou státy čímsi negativním a viděli by rádi jejich likvidaci a převedení veškeré populace pod jedinou vládu, nyní EU. Předchozí generace marxistů úplně stejně prosazovala zrušení států a převedení populace pod vládu Moskvy, rozdíl mezi tím není naprosto žádný.
Zcela jistě to vyvolá odpor u lidí, kteří (nebo jejich předkové) za možnost našeho národa žít v samostatném státě nasazovali životy, jako třeba můj otec v pražském povstání. Zcela jistě by všem, kdo padli za naši svobodu v boji s nejrůznějšími nepřáteli, od legionářů a domácích odbojářů za Rakouska-Uherska, až po oběti represí normalizačního a s brežňěvovským SSSR úzce kolaborujícího husákovského režimu, bylo tahání státní vlajky s dírky nějaké ... vnímáno jednoznačně negativně.
Konec konců, k některým pomníkům či pamětním deskám, připomínajícím zmíněné boje a jejich oběti, je to od sídla Husy na provázku do deseti minut pohodlné chůze.
A opět "zlí kritikové" vytáhli na soudruha Frljiće to, že mohl připomenout třeba ustašovci, tedy příslušníky jeho národa, provozované koncentrační tábory, jejichž brutalita, až na naprosté výjimky, předčila koncentráky, provozované samotnými Němci. Pochopitelně, pokud by měl k něčemu podobnému odvahu.
Pokud chtěl soudruh Frljić řešit viny celých národů, tak rozhodně neměl pominout to, že je synem národa, který ochotně spolupracoval s nacisty a v řadě konkrétních situací byl ještě horlivější než nacisté němečtí (to, konec konců, platí i pro muslimy z bývalé Jugoslávie, a v ještě větší míře).

Ahistoričnost

Lze jistě kritizovat i skutečnost, že znásilnění muslimky Kristem je ahistorické, protože ten zemřel šest století před tím, než byl ustanoven islám.
Uvedený argument kritizuje Jan Werner na webu Ateisté ČR.
Osobně považuji jeho hluboce filosofický rozbor za ukázku filosofického fachidiotství. A to z jednoho prostého důvodu: Je-li křesťanský bůh všemohoucí a věčný a Kristus je jeho součástí (což jsou základní dogmata naprosto všech křesťanských směrů), tak skutečně neexistuje sebemenší důvod, aby socha Krista nemohla slézt z krucifixu jako socha komtura v Donu Giovannim z pomníku, a následně dělat absolutně cokoli. A to kdykoli v čase; taková scéna by se s odvoláním na uvedené atributy křesťanského boha mohla klidně odehrát ve světě Star Treku nebo nějaké SF umístěné do ještě vzdálenější budoucnosti. Řekněmě si to upřímně, mohlo by se to v takovém případě udělat i konzistentněji co do logiky než to má ve svém, i z tohoto pohledu podřadném, díle soudruh Frljić.
Rozebírání této základní premisy na úroveň závěrů jednotlivých koncilů a církevních otců považuji za zbytečné a znepřehledňující její podstatu.
Druhou věcí je, zda je takovéto jednání konzistentní s obrazem Krista, a to jak předkládaným samotnými křesťany tak i kritiky tohoto náboženství. Prakticky všechny tyto směry se shodují na naprosté nenásilnosti uvedené postavy, ať už historické nebo vrtuální. Jediným doloženým násilným skutkem je známé vyhnání penězoměnců z Chrámu, kde ovšem Kristus pouze udělal to, co měla udělat (a pro totální zkorumpovanost židovského státu jeho doby neudělala) chrámová policie (či pořádková služba, či ochrana, aby mě někdo netahal za slovíčka).
Prostě Kristus znásilňující jakoukoli ženu, nejen muslimku, je historický nonsens přinejmenším do doby, než budou objevena další evangelia (a musela by být zásadně odlišná od těch kanonizovaných i nekanonizovaných, která známe), nebo vynalezen stroj času a touto cestou prokázáno, že reálný Kristus byl osoba, nemající prakticky nic společného s hrdinou evangelií.
Daleko s reálnou historií konzistentnější by bylo znásilnění deseti křesťanek Mohamedem, přičemž devět z nich by bylo ve věku 8 - 10 let a ta poslední, a jediná dospělá, by byla přefiknuta na čerstvé mrtvole svého bestiálně umučeného manžela. Přitom právě takovéto Mohamedovy aktivity dokládají obecně uznávané islámské texty a vytyčují je jako následováníhodný vzor jednání pro všechny muslimy (tj. jsou ideálem islámu a jeho charakteristickým rysem i v případě, ža by Mohamed nic takového nikdy nespáchal).

Prasečina

Uvedená hra je ve své podstatě pornografická, což mj. dokázal i Facebook, který ukázky z ní s tímto zdůvodněním stáhl ze svých stránek.
To, že se tváří jako umění, mířící někam k filosofickým čái jiným výšinám, na tom nemůže nic měnit. V současné době se podobně tváří prakticky všechny videomateriály na webech púro dospělé a mnohé z nich jsou kultivovanější než diskutované divadelní představení.

2. Aspekt druhý - finance

Druhý problém spočívá v tom, že uvedená akce (divadelní festival) i jednotlivá představení byly financovány z veřejných zdrojů, tedy přímo nebo zprostředkovaně z daní našich občanů. Tuhle situaci ještě akcentuje fakt, že různí "nevládní aktivisté", kteří uvedenou akci organizovali a nyní dehonestují odpůrce této prasečiny, žijí z veřejných peněz a nevytvářejí naprosto žádné hodnoty. To se týká i většiny členů a sympatizantů hnutí "Žít Brno", které prosadilo poté, co kraj hodil pro všeobecný odpor občanů zpátečku a zkrouhl celé té pochybné akci (= divadelními festivalu) peníze, dofinancování tohoto "umění" z městských peněz.
Toto je druhá stránka celé věci: Mohu být tolerantní k něčemu, s čím nesouhlasím, ale tato tolerance prostě končí v momentě, kdy jsem nucen něco takového financovat.
Kdyby neomarxisté z "Žít Brno" místo vymetání erotických zařízení s običovanými profesionálkami střádali korunku ke korunce a toto představení zafinancovali z takto našetřených prostředků, odpor občanů by byl patrně daleko méně rozsáhlý a daleko méně by zasahoval mimo organizace, které lze označit za "extrémistické".
V této souvislosti si za "extrémistky" dovoluji označit i protestující jeptišky, protože jejich vztah ke Kristovi je charakteristický skutečně jen pro okraj (tedy extrém) naší populace.
Trochu z jiného soudku, ale silně v principu podobného a souvisejícího, je pláč ekofašistů z pražských extrémistických ekologistických organizací, kterým zastupitelé srazili či zarazili dotace.
Soudruzi ekofašisté, v podstatě součást marxistické scény, považují za skandální, že zastupitelé odmítají nadále financovat jejich "projekty", poškozující a obtěžující občany.
Já osobně tuto akci chápu jako blýskání na lepší časy, kdy zastupitelé konečně začínají, alespoň v některých aspektech, opravdu zastupovat občany, kteří je zvolili. A, pochopitelně, je to "šíleně zle", protože marxističtí parazité považují za naprostou samozřejmost, že budou vyživováni z peněz těch lidí, kterým škodí.

Další odhalení

Dovolím si citovat z blogu paní Evy Svobodové na idnes:

1.  >>> Před dvěma lety proběhl precedens, kdy byla zakázána a rozehnána kulturní akce – happening – obsahem o trochu kultivovanější než brněnský tyjátr (jednalo se o happening „konvičkovců“) – se skandálním úředním odůvodněním, že znevažuje náboženství a rozněcuje náboženskou nesnášenlivost. Kulturní fronta jásala nad zažehnáním nebezpečí fašismu. Titíž lidé teď znevažování náboženství hájí jako svobodu. Dvojí metr.
2. >>> Rok 2008, Národní divadlo Brno. Na premiéře hry Tajemství Zlatého Draka od Landy byli diváci transparentem přímo v sále označeni za prasata. Studentům JAMU vadila postava autora. Dnes je srovnatelná výtržnost v sále označena za návrat nacismu. Dvojí metr.
3. >>> Martin Zapletal vystrčil zadek na konvoj USA a byl odsouzen. Teď se jedná o „svobodu vyjádření“. Dvojí metr.
4. >>> Feministky nechaly zrušit výstavu fotografií v Knihovně AVČR, protože prý „objektivizuje ženy“. Tady je na křesťany, žádající stažení hry z městem organizovaného festivalu, lepena nálepka „fašistů“, omezujících svobodu slova umělce. Dvojí metr.
5. >>> Vypískání Ortelu zpěvákem Bangou, tedy narušení kulturní akce, adorovala celá progresivní kulturní scéna jako statečný občanský počin. Teď je podáno trestní oznámení za výtržnost. Dvojí metr.

V uvedené sovislosti je tedy naprosto jasné, že jak oficiální sdělovací prostředky, které o celé této akci (a reakcích na ni) jednostranně, a často i velice zkresleně a zavádějícím způsobem, informovaly, tak i státní orgány zcela jednoznačně jednají zaujatě ve prospěch parazitických marxistů a proti občanům. To, že udání na "Slušné lidi" vyplodila ekofašistická senátorka, je více-méně příznačné.

Ať celou záležitost posuzujeme jak chceme, faktem je, že na podzim dostanou občané možnost zvolit zastupitele, kteří "performance" marxistického póvlu financovat nebudou a v rámci svých místních pravomocí zarazí nebo alespoň zkomplikují organizaci a financování podobných aktivit. A rozhodně by měli tuto příležitost využít "do mrtě".

Proč se tu málo mečí

Hnutí "mee too", které zachvátilo prakticky celý dříve civilizovaný svět, se v podstatě nijak významně nedotklo zemí bývalého komunistického bloku. Zde ho v podstatě udržuje v chodu pouze pár extrémistických aktivistek spolu s extrémistickými a antidemokratickými politiky.

Odůvodnění

Dovoluji si předložit dvě historky ještě z dob reálného socialismu, které charakterizují "sexuální harašení" a jeho obvyklý průběh v zemích bývalého komunistického bloku.

Historka první
Jejím zdrojem je dnes již zesnulý kolega, který ji viděl vlastníma očima na své odborné stáži na Lomonosově univerzitě v Moskvě.
Viděl jít po chodbě této vzdělávací instituce mladou, pohlednou a moderně (na tehdejší dobu a sovětské poměry) až vyzývavě oděnou studentku. Když procházela okolo skupinky studentů, pronesl jeden z nich vyzývavě:
"Ech, zasadil by!"
Lze to přeložit asi jako "Vrazil bych ho do ní", případně "Rozdal bych si to s ní". Dívčina se zarazila, vrátila se několik kroků zpět a dala mu facku, že vzal druhou o zeď.
Pak odešla a tím tento incident skončil.

Historka druhá
Jejím zdrojem je bývalý, již také zesnulý, předseda odborové organizace na mojí Alma Mater.
Uklízečka umývala schody. Po schodech šel saniťák, jehož občasné incidenty se ženami se sexuálním podtextem byly již cestou odborů řešeny. Jak byla paní ohnutá, zajel jí, když ji míjel, pod sukni a sáhl na patřičná místa. Ona dáma popadla kýbl, který měla na mytí schodů, a i s vodou ho překlopila na jeho hlavu.
Problém nastal, že nos a uši potrestaného rychle otekly a začaly se "šprajcovat", takže z něho ten kýbl dolovali hezkých pár desítek minut.

Co tyhle historky ukazují? Podle mého soudu to, že v podmínkách zemí bývalého socialistického bloku nebyl pro ženu problém se nějakému "harašení" ubránit, a to takovým způsobem, že "harašitel" byl citelně postižen. V podmínkách "demokratických" zemí bývalého západního bloku bylo postavení žen podstatně horší (i po stránce pracovního práva neměly ve ve většině z nich takovou úprávní ochranu, jakou měly ženy ve východním bloku), takže skutečně zřejmě docházelo k situacím, které žena nemohla tak razantně a jednoduše zvládnout.
Dalším faktorem je skutečnost (konstatoval ji před několika dny sociolog Hampl), že se v řadě případů coby "taky postižené" (=mee too) ozývají ženy, které se propracovávaly metodou "horizontální gymnastiky" ke světlejším zítřkům, tj. na lepší pracovní pozici apod. Týká se to zejména "znásilňovatelů" v umělecké branži, kteří si patrně "nechali platit naturáliemi" za přidělování rolí, lepších rolí a dalších postů, jejich obsazení mohli nějak ovlivnit.
Takovéto dámy zcela jistě působily i v zemích reálného socialismu (sám jsem některé takovéí znal), nicméně bralo se to daleko pragmatičtěji než v zemích "demokratických" a až na naprosté výjimky (jako je třeba Kulínského kauza) žádnou z těchto dam ani nenapadlo svůj obchodní protějšek po létech a bez reálných důkazů osočovat.

Můj názor je, že celé toto hnutí je ze všeho nejvíc spíše ukázkou morální desintegrace společnosti v "demokratických" zemích, jejíž příznaky můžeme vidět i v dalších společenských a politických souvislostech.

Morální obnova

Už jsem zde reflektoval představu některých, hlavně křesťanských, činitelů o nutnosti "morální obnovy národa". Problémů s spojených s těmito prohlášeními vidím více.

Je vůbec něco takového zapotřebí?

Je známý výrok Honoré d' Balzaca, že "Za každým velkým majetkem se skrývá velký zločin". Což je velice lapidárně popsaná skutečnost, že jak v případě feudalismu, tak i v případě kapitalismu došlo ke zbohatnutí některých rodů (rodinných klanů) především zločinnými aktivitami (např. Habsburkové začínali jako loupeživí rytíři, a kam až to dotáhli, že?; mnohé bankovní domy svůj základní majetek získaly pirátstvím a podobnými aktivitami; mnohé velké majetky v USA vznikly naprosto bezostyšným drancováním dobytého Jihu po občanské vlálce v rámci tzv. "rekonstrukce"; ani základní "kapitál" téměř všech komunistických dynastií není morálně čistý).
Teprve v další fázi vývoje došlo k jakémusi "samočištění" vrstvy zločinných zbohatlíků, kteří ze svého středu postupně vyštípali ty, co nepochopili, že je čas přestat loupit a krást a naopak začíná čas věnovat se aktivitám, které lze prohlašovat za "poctivé" či "morálně pozitivní". Přičemž i mnohé z toho tehdy "poctivého" by přes současné zákony nemělo šanci projít.
Lze tedy očekávat, že i vrstva zbohatlíků, vzniklá zde po roce 1989 projde v následujících desetiletích podobným "samočistícím procesem" a bude na ni možné klást obecně morální kritéria, jaká by naprostá většina současných zbohatlíků nyní nesplnila. Součástí oné "samoočisty" jsou i mezimafiánské vraždy (proto doporučuji se nad nimi příliš nevzrušovat).
Faktem je, že česká zbohatlická vrstva podobným procesem prošla už za Rakouska-Uherska (proto je pro současnost nedostižným ideálem stav podnikatelských kruhů za první republiky), nicméně potom přišli nacisté a následně komunisté a celý proces kultivování bohatých vrstev bude nutno začít znovu, protože ona morálně očištěná vrstva byla dílem fyzicky zlikvidována, dílem vyhnána, dílem byla ožebračena, dílem splynula se zločinnou komunistickou věrchuškou.
Jinými slovy, k procesu "morální obnovy" zcela jistě časem dojde, tak, jak k němu došlo opakovaně v dřívějších epochách, a to zcela spontánně.

Snaha o urychlení

Zcela jistě existuje určitá snaha o urychlení uvedeného procesu, daná skutečností, že společnost "starých" zemí EU je na tomto poli dál, protože nebyla totálně zdevastována komunistickou diktaturou.
Na druhé straně ovšem vidíme v uvedených zemích rozklad společnosti neomarxistickou ideologií, stejně zhoubnou, jako je její zdroj, ideologie marxistická, která působila v minulých desetiletích u nás. Řada agitátorů se nám snaží známky rozpadu a úpadku těchto společností (mezi něž patří politická korektnost, genderismus a podobné antidemokratické "-ismy") vydávat za cosi pozitivního, co bychom měli bezhlavě napodobovat.
Ani napodobování skutečně pozitivních vzorů, které v západních společnostech pořád ještě živoří, není úplně dobrý nápad, protože z pulce žábu amputací ocasu nevyrobíme, přestože to může lákat jako prostředek "zrychlení" jeho vývoje. Ve skutečnosti by bylo nutno ho předávkovat hormony štítné žlázy. Provést tedy něco naprosto odlišného, než je ona nabízející se amputace ocasu. Je ovšem otázka, co by mohlo onu hormonální terapii pulce v případě naší společnosti nahradit, a zda je možné a žádoucí takovéto náhražky zkoušet metodou pokus - omyl.
Tlačení na pilu zpravidla nevede k urychlení řezání, ale spíš k tomu, že bude nutné jít pro novou pilu a celé řezání bude trvat déle.

Křesťanství

Jak jsem uvedl v předchozím blogu, křesťanství dost dobře nemůže sloužit k "morální obnově" populace, prostě proto, že je naprosto profláklé jako totálně amorální ideologie. Můžeme mít problémy s komunistickou agitací, ale nemělo by nám to zaslepit oči natolik, abychom ignorovali fakta, skrývající se v komunistické protikřesťanské agitaci.
Morálnost křesťanství lze pak podminovat v podstatě jedinou otázkou:

Proč by měl být ten, kdo se chová slušně jen kvůli strachu z  pekla, být morálnější než ten, který ke slušnému chování takovýto lživý výmysl nepotřebuje?

Křesťanství v reálu nic pozitivního nepřináší, jen Velkého Bratra, realizovaného totálním monitoringem internetu a znehodnocením veřejných prostranství špionážními kamerami a mikrofony, nahrazuje imaginárním špiónem, kterému přiděluje rezervované slovo "bůh".
Problém je, že na účinnost křesťanského "Velkého Bratra" nevěří ani praktikující křesťané, takže se v křesťanských oblastech běžně vyskytuje více zločinců než v sekulárních. Pravděpodobně se zde u těch, co na toho boha opravdu věří, uplatňuje fenomén, popsaný moderními psychology, podle něhož více než polovina normálních lidí udává ochotu dopustit se zločinu (i tak závažného, jako je vražda), pokud by měli garantovánu beztrestnost. Náboženství, pochopitelně takovouto garancí může být, protože prohlašuje něco v tom smyslu: "Když tě chytnou a zlikvidují, dostaneš se do nebe". Přesně s tímto pokřiveným paradigmatem vidění světa operuje křesťanství, nicméně ještě více toto paradigma charakterizuje islámské vidění světa a praxi jeho vyznavačů.
Samo křesťanství nikdy nedokázalo, že by na něm bylo cokoli objektivně existujícícho, protože veškeré "důkazy" pravdivosti křesťanské víry jsou redukovatelné ne několik málo argumentačních faulů:

• argumentace kruhem, kterou lze většinou zredukovat na výrok "křesťanství je pravé, protože protože křesťanství je pravá víra"
• argumentace nesmysly "křesťanství je pravá víra, protože v ně věří velký počet lidí"
• argumentace míjející se s podstatou "křesťanství je pravé, protože existují ty a ty křesťanské zázraky" (přičemž všechny jsou buď identifikovatelné jako podvod, nebo by je byli s to "spáchat" i jiní bohové, než ten křesťanský)

Argumentace násilím "budete alespoň předstírat, že tomu věříte, jinak vás pobijeme" je asi jediným relavantním argumentem pro přijetí křesťanské víry, a jakmile ho křesťané přestanou být s to používat, je se šířením této ideologie konec (to samé platí i pro islám, proto existuje taková hysterie vůči lidem, dožadujícím se adekvátního trestání islámských zločinů a účinné prevence jejich zločinných aktivit)
Přínos křesťanství pro světovou civilizaci je v podstatě nulový v tom smyslu, že identické nebo velmi podobné procivilizační aktivity lze (a mnohdy v daleko větším rozsahu) pozorovat i u konkurenčních náboženství, zejména těch neabrahámovských.
Dalším problémem je, že mnozí ze současných propagátorů křesťanství (např. páter Halík) hlásají věci, po jejichž vyslechnutí by se vzorný křesťan, jako třeba inkvizitor Bobling, začal shánět po slevách na dříví a po katovských firmách, poskytujících množstevní slevy. Křesťanství v ideologických žvástech těchto lidí je sice o něco kompatibilnější s moderní civilizací (respektive nekompatibility křesťanství s ní jsou zamaskovány sofistifikovaněji než u klasického křesťanství), nicméně výsledkem je cosi co má s křesťanstvím společný snad jen název a některé formální rituály. Trochu tyhle křesťanské směry připomínají revizionistické směry v komunismu, které se také tvářily přátelštěji vůči civilizovaným lidem než původní ideologie, nicméně svou podstatou se od ní nijak nelišily. A když došlo na lámání chleba, tak se "revidující" a "konzervativní" komunisté v ničem nelišili a táhli proti zbytku společnosti za jeden provaz.
Varující je zcela jistě i fakt, že se křesťanští aktivisté (hlavně z líhně KDU-ČSL) opakovaně a na různých místech našeho státu účastnili vymývání dětských mozků islámem, což je samo o sobě důkazem naprosté nepřijatelnosti této ideol.ogie, která je zcela zjevně více souznějící s tím islámem než s civilizovanými poměry.

Co udělat pro morální obnovu společnosti?

Pokud bychom se měli pokoušet o vytvoření jakéhosi "společenského hormonu štítné žlázy", který by urychlil pozitivní přeměny ve společnosti, zcela jistě by nebylo možné sahat po morálkách překonaných a zprofanovaných, mezi něž patří vedle morálky komunistické a nacistické zcela jistě i morálka křesťanská (o islámu a judaismu ani nemluvě).
Museli bychom tuto obnovu postavit na nábožensky neutrálních, tedy ateistických, základech a vyškrtat z ní veškeré nábožensky specifické věci. Zcela jistě by se to dalo udělat, ale nemyslím si, že by to přineslo nějaký prospěch a nějaké "zmorálnění" společnosti.
Je, samozřejmě, nutno některé aktivity zbohatlíků, podnikatelů a dalších příslušníků "elity" pranýřovat. To se zčásti děje, byť tito amorální až zločinní lidé neváhají nasazovat proti takovému pranýřování cenzorní opatření.
Jedním z druhů odsouzení amorálních a protispolečenských aktivit "elit" byly poslední volby, do nichž se zcela jednoznačně promítlo zprofanování "zavedených demokratických" stran nejrůznějšími protispolečenskými a kriminálnickými aktivitami. Považuji zejména za přínosné, že politické strany, které prosadily "církevní restuituce", charakterizovatelné jako "přinejmenším amorální", dohromady nedosáhly ani na čtvrtinu sněmovních mandátů.
Takže "morální obnova" může mít klidně i formu totálního volebního propadu amorálně se projevujících politických stran a stran, vázaných na zločince a amorální osoby obecně. Z tohoto důvodu také podpora morálně a kriminálnicky nezprofanovaných politických stran a jejich aktivit je velmi důležitou součástí morální obnovy společnosti a měl by se na ní podílet každý, kdo si přeje progresi tohoto jevu.

Morální obnova společnosti tedy již probíhá. Snažit se ji urychlit nějakými umělými zásahy je nesmysl, který bude mít spíše kontraproduktivní následky. Musíme si ovšem pohlídat, aby pod pláštíkem "morální obnovy" nedošlo k šíření amorálního a obecně škodlivého křesťanství nebo něčeho ještě horšího.