Okamurův plakát (se dvěma ženami) je bolestně pravdivý

Možná právě proto, že pro pravdu se lidé nejvíce zlobí, rozzuřil onen plakát, porovnávající normální ženu a muslimku v "tradičním" oděvu, s otázkou, co si přejeme, spoustu "lepšolidí".

Oděv

Islám navléká ženy do speciálních oděvů, které mají ukázat že jsou osobami se sníženým sociálním postavením. Pokud by ženy tyto oděvy nosily rády, jak tvrdí multikulturalistická sebranka, nedocházelo by v islámských zemích k masovým protestům žen proti nošení těchto oděvních součástí, bez ohledu na to, zda je to "pouhý" šátek, zakrývající všechny vlasy, nebo "stan na nožičkách", nebo cokoli mezi tím. Nemusela by existovat náboženská policie, která ženy nutí tyto oděvní součásti nosit a též dbá na "správné" oblečení těchto kusů oděvu.
Tyto oděvní součásti jsou ve skutečnosti něčím velice podobným oné šesticípé žluté hvězdě, kterou museli nosit v hitlerovském Německu a na jím okupovaných územích Židé.
Je také zajímavé, že sice pod "chodícím stanem" je možné skrýt teroristu, ale že tato možnost je čackými džihádisty využívána jen minimálně. Většina z nich riskuje raději neúspěch a ztrátu života, než by se skryla pod dehonestujícím oděvem.
Nedejme se zmást tím, že muslimky tu a tam demonstrují za nošení onoho dehonestujícího oděvu. V totalitních režimech, jaké představují režimy islámské, se takové demonstrace zorganizují snadno. On by ani nebyl technický problém v nacistickém Německu zorganizovat demonstraci Židů za právo nosit žlutou hvězdu, ale nacisté měli, v porovnání s muslimy, přece jen víc vkusu a snad i nějaké morální zábrany.

Obřízka

Ta zcela jistě na plakátu pana Okamury není vidět, ale naprostá většina muslimských žen má drasticky a zcela nevratně zmrzačen genitál. Toto zmrzačení je v podstatě degraduje z lidských bytostí na "samoreporodukující se mašiny na výrobu teroristů".
Je vcelku příznačné, že bezectní prolhanci, propagující islám, tvrdí, že "ženská obřízka není islámská záležitost", nicméně pokud se někde objeví snahy toto zrůdné mrzačení důsledně trestat (formálně to zakázáno je snad ve všech civilizovaných zemích), jsou to muslimové, kteří pořádají nepokoje, zapalují auta a útočí na nemuslimy.
Je zajímavé, že jak ženskou obřízku, tak i povinné nošení dehonestujících oděvů podporují většinou feministické organizace, které tak jasně ukazují, že zájmy žen nejsou totožné s jejich zájmy, ale spíš se zde jedná o jiný vztah, a tím je protichůdnost.

Znásilňování

Všude tam, kde jsou v dostatečném počtu ve společnosti muslimové, dochází k atakování žen, od verbálního napadání, až po brutální únosy, znásilňování, násilnou aplikaci drog, a konečně i vraždění rovněž není nic výjimečného.
Opět je zajímavé, že feministické organizace, bojující prakticky proti všemu (viz nedávná kampaň tohoto lidského odpadu proti "zírání" v dopravě - protože je to "šílené obtěžování"), nějaké únosy, znásilňování či vraždění žen a dívek (včetně nezletilých) nechávají absolutně chladnými a spíš podporují pachatele těchto trestných činů.
Lidé, kteří podporují muslimy, musejí být "zvláštního ražení", asi jako bolševici, protože v Německu se nějakou dobu před Covidem stalo, že byla islámskými imigranty znásilněna a zavražděna dcera dvojice pečovatelů o imigranty, a jich se to naprosto nedotklo. Prostě, imigrant je víc než vlastní krev.

Agrese imigrantů proti společnosti

Pokud by výše uvedené a další zločiny zůstaly uzavřené v imigrantské islámské komunitě, asi by řada lidí pokrčila rameny a prohlásila je za jejich interní záležitost, do níž se není radno plést. Nejsem zrovna příznivcem tohoto postoje, protože zákon musí platit pro všechny, a pro všechny stejně. Jinak nastane anarchie, vedoucí ke zhroucení společnosti.
Problém ovšem je, že, jak bylo zmíněno výše, muslimové provádějí i zločiny, jejichž oběťmi jsou osoby mimo islámskou komunitu, a je snaha o dvojí metr, jiný pro muslimy a jiný pro normální lidi. Viz nedávný rakouský případ dvanáctileté dívky, znásilňované a zneužívané partou muslimů, kteří vyvázli bez jakéhokoli trestu,  zatímco kdyby to samé dělali normální lidé, tak by šli na tvrdo a na mnoho let sedět, protože i konsensuální sex s osobou "pod zákonem" je trestný čin (a zákony dokonce ani nerozlišují podle konsensuálnosti či nekonsensuálnosti). Vzhledem k tomu, že tuhle legislativu jsme podědili po Rakousko - Uhersku, lze předpokládat, že to mají v zákonech ošetřeno stejně, nebo velmi podobně, jako my.
Další věcí je, že muslimové násilně požadují po nemuslimech, aby napodobovali jejich zrůdné zvyklosti, včetně zahalování žen, ženské obřízky a dalších zvráceností. V Bosně a Hercegovině, kde za naší hanebné podpory muslimové zvítězili, jsou i nemuslimky nuceny chodit v sociálně dehonestujícím oděvu a mnohé z nich byly dokonce násilně obřezány.
Takže je opravdu na čase, aby se muslimskému násilí a svévoli postavila hráz.

Pan Okamura tedy svým plakátem zcela jednoznačně trefil do živého a aktuálního problému, který se velmi rychle může přenést k nám, vzhledem k tomu, že "za nás a bez nás", či spíše proti naší vůli (a zcela jistě s vědomím, že je to proti našim zájmům), podepsal don Vito d'Austria di Dosimetro "imigrační pakt", který hrozí naši zem zaplavit osobami, naprosto s civilizovanými lidmi nekompatibilními, ale "vždy připravenými" své primitivní hovadství vnucovat bezuzdným násilím svému okolí a nakonec i celé společnosti. Tento plakát je tedy naprosto tvrdým odhalením plánů sběře zvané multuikulturalisté, které je nutno jakoukoli cestou (rozhodující je jen výsledek, nic jiného) zablokovat.

Válka není jen hra s vojáčky

Naši představitelé řeší nábor vojáků a snad i některé zbraně. Pominu nyní, že je naše armáda koncipována jako sbor specialistů, určených ke kooperaci se spojenci, kteří budou mimo jiné dodávat i "vševojskové" složky do takového kontingentu. Bohužel si neuvědomují, a také to neřeší, že válka je značně komplexnější jev než ono navléknutí se do uniforem a popadnutí zbraní.

Budeme napadeni?

Bez ohledu na to, co říkají různí mírotvůrci, je obecně v zájmu Ruska obnovit sanitární kordón mezi svými hranicemi a státy, na které si už netroufá. Takže pokud nastanou příznivé okolnosti, bude se snažit získat nadvládu nad státy bývalého východního bloku a snad i dalšími. Jistěže takovou příležitostí může být i zpochybnění onoho článku 5, např. proto, že se EU natolik rozešla se základními principy demokracie, že je prostě pro demokratické USA nehájitelná.
Dalším faktorem je zajisté i totální ekonomický propad EU, která není hájitelná po logistické stránce. Souvisí s tím i to, že nejhlasitější křiklouni válečných hesel jsou pro reálný boj prakticky nepoužitelní. EU prodělala mj. i vojenský úpadek a nebyla by s to postavit do boje proti Rusku ani takové počty vojáků, které postavila Ukrajina. S několika málo výjimkami, jako je např. Polsko, je EU prostřený stůl s cedulkou "Berte si dle libosti".
Za těchto okolností se nebude možné divit tomu, že pokud dojde k míru na Ukrajině, bude mít Rusko rozjetou válečnou ekonomiku a "rozbojovanou" vítěznou armádu a obyvatelstvo nadšené z vítězství, což jsou faktory jednoznačně proválečné, takže bude vážně uvažovat o tažení dál na západ.

Pracka v kokosu

Některé opice jsou chytány tak, že do kokosové skořápky se udělá malá dírka, aby jí tak akorát prolezla prázdná pracka opice příslušného druhu. Dovnitř se dá ořech a celé se to připoutá nějakým řetízkem (ke stromu, kameni, patníku apod.). Opice strčí pracku dovnitř, popadne ořech a už nedostane pracku ven. Můžeme se jen dohadovat, zda je tak chamtivá na to, co popadla, nebo zda si nedokáže propojit ono nevytahování s držením ořechu, ale je připoutaná, dokud nepřijde lovec s klecí nebo pytlem.
Výše uvedený odstavec je alegorie, v níž roli opice hraje EU, lovce zase Rusko a oním ořechem je Green Deal.
EU se nedokázala strategicky zbavit ekonesmysů, s nimiž je jakákoli racionální příprava na válku nejen nemožná, ale naprosto nesmyslná. Její vedení je fascinováno zelenými nesmysly a naprosto si nedokáže přiznat, že jsou to opravdu jen a jen nesmysly a nic jiného, a že bez jejich zrušení se bude její ekonomický stav už jen zhoršovat. Zelené kecy představitelů této organizace jsou srovnatelné s "velkými pravdami" ze známého Jakešova projevu na Červeném hrádku.
Vedení EU tedy v podstatě strhává členské státy do pozice chutných koláčků na prostřeném stole a jen málo z nich se dokáže alespoň částečně vzpěčovat, jako třeba Polsko, Maďarsko a do jisté míry po posledních volbách i Slovensko. My jsme na cestě k totální bezvýznamnosti, která je přímo výzvou k přeměně na podušku či rohožku před hranicemi Ruska.
Pokud bude Brusel v dané politice pokračovat, bude třeba se více integrovat se zmíněnými státy a zajistit si tak nerušenou práci na zajišťování naší bezpečnosti. I za cenu, že by nějaký blok rozumných států opustil EU s přípravou své obrany jako nad vším jiným upřednostňovanou činností, prostě SALUS PATRIAE - SUPREMA LEX. On se vlastně o to samé snaží za Atlantikem Trump.

Ještě jeden argument proti válčení pod EU

"Koalici ochotných" se snaží dát dohromady hlavně Německo a Francie. Je třeba si uvědomit, že s oběma těmito státy máme opravdu "ty nejlepší" zkusenosti, s Francií naposled v roce 1938 (Mnichov) a s Německem následně s okupací a snahou o naše zgenocidování.
Přitom ta Francie měla už za poslední světová války tak mizernou pověst, že se generál Patton vyjádřil v tom smyslu, že raději ať mají Němci o dvě divize víc, než aby jemu po boku bojovala jedna divize francouzská.
Dovolím si také citovat roztomilý příklad z románu Johna Ringo a Travise S. Taylora: "Chvastovzácný sok", třetí díl "zrcadlové série", přeložený Robertem Čapkem:

V předchozím dění vzniklo katastrofou při fyzikálním pokusu (výbuch o ráži na úrovni jaderné bomby) "zrcadlo", které se začalo spontánně množit a z části těchto objektů lezli ven agresívní mimozemšťané, chápající lidi jako potravu. USA získaly mimozemský artefakt, kterým bylo možné pohánět ponorku, přestavěnou na hvězdnou loď, pátrající v režimu utajení po případných spojencích. V třetím díle bylo vlastnictví hvězdné lodě prozrazeno a chystala se koalice pozemských států proti mimozemským nepřátelům.

"Koalice ochotných, pane prezidente," ozval se Berg, který stále ještě seděl ve ztuhlém pozoru a díval se prezidentovi přes rameno. "Měly by ji vést Spojené státy a měla by zahrnovat minimálně Velkou Británii, Čínu, Indii a Japonsko. Doporučil bych, aby do ní bylo přizváno Německo, některé země staré Evropy, východoevropského bloku a Sedmi asijských tygrů stejně jako některé jihoamerické země. Rozhodně by z ní měla být vyloučena Francie."
"Že by z ní měla být vyloučena Francie?" zeptal se ministr zahraničí nevěřícně.
"Ano, pane," vzal si slovo k Bergově nesmírné úlevě první seržant Powell. "I když to bude diplomaticky složité, je to ve skutečnosti velice důležité."
"Vysvětlete mi to, prosím," řekl prezident, opřel se do křesla a položil si dlaň přes ústa.
"Během více než dvou set let historie naší země jsme se zúčastnili války s Francií hned několikrát," navázal váhavě Weaver. "Ve všech případech jsme byli spojenci a ve všech s jedinou výjimkou nám to bylo ke škodě. V podstatě je to tak, pane prezidente, že pokaždé, když se Francouzi do něčeho pustí, nadělají vlastním spojencům víc škod než nepřátelům. Příkladů je tu spousta, ale mezi největší z nich patří Vietnam, válka proti teroru a první i druhá světová válka."
"Popravdě řečeno jsme kolem tohoto bodu měli na palubě docela divokou debatu, pane prezidente," ozval se konečně i Přízrak. "A poslední případ toho, kdy měly Spojené státy nějaký užitek ze spojenectví s Francií, na který jsme si dokázali vzpomenout, byla revoluce."

Takže nejen američtí generálové, ale i spisovatelé military SF románů mají určitý negativní náhled na vojenské schopnosti Francie a její přítomnost ve spojenecké koalici ...

I tohle by pro nás mělo být varováním. Když navíc uvážíme, že pan president Macron je bezdětný, měli bychom mít z konání jím presidentovaného státu ještě větší obavy.

Nejen vojáčci

Ano, platí jednoznačně ono známé římské SI VIS PACEM, PARA BELLUM. Tedy chceš-li mír, musíš být připraven na válku (abys kandidáta na útočníka odradil).
Je mi líto, země, která chce být připravena na válku musí zvládnout "tisíce maličkostí", bez nichž to nepůjde a mnohé z nich se ani trochu nepodobají vojákovi v maskáčích a s kvérem.
Je nutné připomenout, že průměrní velitelé studují taktíku, nadprůměrní strategii a geniální logistiku. A právě logistika a složky státu, které ji jsou s to poskytovat, by měly být středem našeho zájmu a ne tanky, bojová vozidla a letadla (apod.).

Armáda

Naši vojáci budou muset vyřešit řadu "nebojových" problémů, bez nichž je ovšem boj téměř nemožný a téměř stoprocentně ztracený.
Je nutné si uvědomit, že naše současná armáda je v podstatě soubor specialistů, u nichž jsou nějaké vševojskové jednotky určeny ke stěhování a střežení polních laboratoří, nemocnic a podobných zařízení. Z tohoto důvodu bychom také nemohli přispět např. napadenému Polsku, jak se poněkud nešťastně vyjádřil pan Babiš: V podstatě tč. nemáme nic, čím bychom mu mohli reálně pomoci.
Bude tedy nutné vybudovat od základů vševojskovou armádu, schopnou relativně samostatně plnit veškeré úkoly, které před ni válka postaví. Včetně výcviku záloh, schopných nahrazovat bojové ztráty.
Armáda, ale i mobilizovatelné zálohy, bude muset být připravena na rychlý nástup. Připomeňme si, jak byla Ukrajina napadena: Prakticky bez varování.
Ideální by bylo mít to zařízeno jako v Švýcarsku, kde po mobilizačním rozkazu vytáhne voják ze skříně uniformu, z jednoho trezoru zbraň, ze druhého munici a přesune se do blízkého shromažďovacího centra.
Nic lepšího se asi vymyslet nedá, protože reakce na případný pohyb nepřítele takto může být velice rychlá a hranice mohou být obsazeny v řádu hodin a krýt mobilizaci třeba tankových vojsk a letectva, protože ani v tom Švýcarsku nemají tankisté svůj tank zaparkovaný v garáži a hangár s letadlem na zahradě.
Musíme mít mobilizovatelné zálohy, vycvičené a připravené doplňovat stavy jednotek, které při kontaktu s nepřítelem budou mít zcela jistě ztráty a bude nutné je udržet bojeschopné na co nejkompletnějších stavech. S tím jistě souvisí i armádní sklady pro veškeré potřeby takto mobilizovaných vojáků. Bude nutné taky vyřešit to, jak za mobilizované vojáky budou nasazovány další síly na jejich pracovní místa, zejména pokud se bude jednat o práce potřebné k podpoře obrany. I to je logistický problém.
Pro to doplňování stavu jednotek budou muset být zabezpečeny komunikace, aby se zálohy dostaly co nejrychleji a nejbezpečněji k doplňovaným jednotkám na frontě.
Patrně budeme muset též zorganizovat výrobu maket letadel, tanků a další bojové techniky (a snad i bunkrů), abychom donutili nepřítele plýtvat prostředky na jejich ničení.
Zcela jistě bude nutno zabezpečit letiště, abychom nedopadli jako v roce 1968, kdy na nich přistála významná část invazních vojsk. Bude nutno zde nastavět dělostřelecké bunkry, ale od věci by nebylo ani podminování přistávacích drah a zajištění jejich vyhození do vzduchu v případě přistávání invazního vojska.
Pokud bude riziko pozemního útoku (jako na Ukrajině), bude nutné obnovit pohraniční opevnění a jeho dostavění na části hranice s Polskem a Slovenskem (případně doplnění opevnění na hranicích s Rakouskem, která byla dostavována narychlo po anšlusu).
Dobrá zpráva je, že část těchto objektů by mohla sloužit náhradou za již zlikvidovaná kasárna k ubytování a výcviku vojáků.

Mimovojenské složky státu - zdravotnictví

Musíme si uvědomit, že "válka je epidemie úrazů" a musíme být připraveni na jejich zvládání, s tím, že jistě se něco zvládne v polních nemocnicích a armádních nemocnicích za frontou, ale bude třeba přebírat z těchto institucí pospravené a stabilizované pacienty do už v podstatě civilního zázemí, aby se uvolnily kapacity vojenského zdravotnictví na další příjmy. Budeme muset počítat s drastickým nárůstem civilních pacientů, zraněných např. při bombardování měst.
Budeme tedy muset mít záložní nemocnice, protože standardní takový nárůst pacientů nezvládnou. Bude pro ně nutné zajistit personál. Bude muset být posílena i transfúzní služba, aktivováni dárci krve atd. Pokud se bude počítat s použitím jaderných zbraní, budeme muset získat spoustu dárců kostní dřeně, mít nějak vyřešen jejich přehled ohledně krevních skupin a HLA skupin. Musíme o nich vědět pro případ jejich potřeby. V případě velkého rizika by se jistě mohla některým lidem předem odebrat kostní dřeň a uložit do kapalného dusíku, pak by mohli v případě potřeby dostat vlastní. U mužů se dají podobným způsobem odebrat a zmrazit spermie, s vajíčky je to technicky náročnější, ale v principu to jde také (abychom zajistili zdraví poválečné generace).
Měli bychom přeočkovat populaci proti všemu, co se dá použít jako biologická zbraň a očkování proti tomu existuje, od pravých neštovic až po ebolu. Pochopitelně, klasickými vakcínami, ne mRNA sajrajty.
I mimo přípravy na válku bychom měli obnovit očkování proti tuberkulóze, které bylo "geniálně" zrušeno poté, co u nás incidence této choroby začala narůstat. Dnes hrozí obrovský příliv uprchlíků z války i poválečné bídy ze země, kde je výskyt této choroby poměrně vysoký a v Rusku jsou na tom velmi podobně. Zase je na to klasická vakcína, používaná desítky let a s minimálním rizikem negativních vedlejších účinků. Není sice stoprocentní, před masívní infekcí nemusí ochránit, ale běžné naprskání mykobakterií v MHD by měla pomoci ustát s dosti vysokou pravděpodobností.
Jistěže je zde průšvih jménem "očkování proti covid", které bylo spojeno s vysokými riziky, aniž by chránilo před samotným onemocněním, před jeho těžkým průběhem, nebo dokonce před smrtí, což nakonec přiznali i sami výrobci americkým vyšetřovatelům (ostatně proto také Biden těsně před koncem svého presidentování řadu výrobců a distributorů těchto prostředků omilostnil). Nemohu si pomoci, ale celé to působí jako akce, která měla v očích občanů zdiskreditovat zdravotnictví obecně a očkování zvlášť, což odpovídá přípravě na válku s nasazením biologických zbraní (Čína?, Rusko?).
Faktem je, že bez ohledu na bruselské zákazy bude nutno obnovit či zavést výrobu základních léků, i kdyby to znamenalo zásadní střet s bruselskými byrokraty, placenými bůhví kým.
Staré autobusy MHD se daly vzadu otevřít, vymontovat sedačky a nahradit závěsy, na něž bylo možné uložit tři nosítka nad sebou, po obou stranách autobusu a několik řadě, a tímto způsobem přepravovat velké počty raněných na velké vzdálenosti. Nové jsou pro tento účel bez nějakých zásadních úprav nepoužitelné a budou muset být takto upraveny (případně i další dopravní prostředky).

Mimovojenské složky státu - zázemí

Ještě na začátku 60. let měly nově stavěné budovy jako školy, zdravotnická zařízení apod. kryty, které by patrně vydržely i několik km od epicentra výbuchu jaderné nálože (hlavice či bomby) očekávatelné ráže. Nověji postavené budovy nic takového nemají. Bude se to muset fofrem dostavět.
Za poslední války byly ve všech obytných domech ve sklepech kryty se zesílenými stropy (většinou trámy s mnoha podporami), které by sice nevydržely přímý zásah, ale měly by vydržet sesutí části domu nad nimi. Vydržely ale i dělostřelecké granáty a miny menších ráží. Opět, nic z toho nemáme, zejména v nové zástavbě, a přitom příklad Ukrajiny ukazuje, jak je moderní výstavba zranitelná i relativně primitivními zbraněmi malé ráže. A opět se toto bude muset řešit a být to nachystáno pro případ vzniku války.
Faktem je, že "eurodům", postavený podle požadavků EU, je daleko méně odolný bombám a projektilům než klasická zástavba, např. z doby první republiky.
Pochopitelně, pro vše potřebujeme železné zásoby jídla a vody (tu vodu rychle, než nám ji drasticky zdraží nesmyslné zálohování PET lahví, opět jeden nesmysl Made in EU, v praxi jen škodící a dokonce ohrožující naše zdraví a životy). Občané musejí mít ochranné masky, musejí mít pro případ jaderného spadu i ochranné oděvy "arombordely" a ze školení CO si pamatuji, že existovaly i speciální ochranné pytle pro kojence a batolata. Nějak měly vyřešeno profukování filtrovaným vzduchem. To vše budeme muset mít a bude muset být učiněno i rozhodnutí, zda to lidé budou tahat s sebou jak kočka koťata, nebo zda budou mít např. jednu sadu doma a jednu v zaměstnání.
Lidé budou muset být vycvičeni, jak se svým vybavením zacházet, budou muset dokázat rozpoznat signály nebezpečí a vědět, co se po nich požaduje (a ještě ve variantách "jsem doma" jsem v práci", "jsem v nějaké veřejné budově", od nákupního centra po úřady, a "jsem kdesi na ulici"). Takže potřebujeme v podstatě obnovit CO.
Občané, kteří nebudou cvičeni na zálohy budou muset být vycvičeni do zbrojního průmyslu, který by měl být zorganizován jako za druhé světové války v USA, kdy "válka o Atlantik" byla vyhrána mj. velmi racionální výrobou nákladních lodí, přečíslující ztráty, způsobované německými ponorkami. Práce byla zorganizována a zracionalizována takovým způsobem, že např. i slečna, "zlanařená" z hospody, kde pracovala jako servírka, mohla během krátké doby začít vykonávat plnohodnotné pracovní úkony. Později se v USA podobným způsobem stavěly i eskortní letadlové lodě (původně pro doprovod konvojů přes Atlantik), které se nakonec uplatnily i v Pacifiku a dokonce obstály i ve střetu s kolosem Jamato, největší bitevní lodí světa. Takže něco podobného bude nutno vymyslet i na tanky, obrněná vozidla, letadla, drony a další prostředky.
Pochopitelně, válku vyhraje mj. ten, komu později dojde jídlo. Z tohoto důvodu se bude muset obnovit, bez ohledu na zelené nesmysly, produkce potravin na takové úrovni, aby obyvatelstvo na nějakých rozumných přídělech přežilo, protože dovézt je nebude odkud (jiné státy budou ve stejné situaci, komunikace budou zčásti zničené a zčásti zabrané pro bojové účely). A bude nutno vytvořit a udržovat i strategické zásoby konzervovaných potravin, jak to dělal minulý režim.
Nedokážu si také představit vyklizení ohroženého území pomocí elektrošrotu, který prosazuje EU (válka na Ukrajině ukázala, že ono vyklízení se v moderní válce reálně děje). Zato plnohodnotná auta na benzín a naftu jsou s to takový úkol zvládnout. Dovoluji si také připomenout první bitvu na Marně (září 1914), kdy vojáci byli vyvezeni na frontu rekvírovanými pařížskými taxíky a zachránili hlavní město Francie před obsazením Němci. Něco takového by se s elektromobily udělat nedalo, nemají dostatečný dojezd. Proto je třeba považovat prosazování zákazu plnohodnotných aut za sabotáž ve prospěch Ruska.

Zajištění bezpečného prostředí

Intravilány budou muset být co nejvíce upraveny ve stylu "bombenfest", což znamená přinejmenším přípravu rychlého odstranění všeho, z čeho budou odletovat kousky a střepiny na větší vzdálenost, od nesmyslných reklam po ještě nesmyslnější fotovoltaické panely. Obávám se, že v případě narůstajícího rizika konfliktu by měly být zlikvidovány a  skryty i větrné elektrárny, protože jsou viditelné i na radaru a mohou sloužit jako navigační pomůcka třeba pro křižující rakety nebo drony (a nebylo by od věci postavit v odlišných lokalitách falešné z papundeklu nebo jiného podobného materiálu za účelem desorientace nepřítele).
Bude nutno též připravit prostředky pro zatemnění sídel, pokud odborníci na válku prohlásí, že zatemnění má smysl i v současné době.
Faktem je, že my nemáme ani "blbou" papíroklihovou lepící pásku, jíž se za poslední války křížem přelepovala okna (kvůli omezení létání střepů), protože ta se už dávno přestala vyrábět a "moderní" plastová lepící páska na tom okně vydrží pár desítek slunečních dnů a pak buď sama spadne, nebo se dokonce rozsype na prach (vlastní zkušenost). Existují sice fólie, které by byly jistě lepší než ta papírová páska, ale ty jsou jednak dosti drahé, jednak jich zcela jistě nebude dost na ošetření takové spousty oken, jaké bude třeba ochránit. A jejich montáž znamená odmontovat z rámu sklo, nalepit na ně fólii a pak zase sklo namontovat do rámu. Tedy poměrně hodně práce, kterou ne každý majitel či obyvatel bytu zvládne.
Budou muset být obnoveny v optimistických 90. letech často naprosto zbytečně zrušené protipožární nádrže a postaveny nové na většině sídlišť. Měly by být napájeny dešťovou vodou ze střech okolních domů a nepropustných ploch apod., aby se ušetřila vodovodní. Je dobré si uvědomit, že vodárny a klíčové prvky vodovodní sítě budou jedním z vysoce pravděpodobných cílů útoku na města, takže požární hydranty nebudou velice často funkční. Bude nutné zajistit i park požárnických vozů, který by byl s to s vodou z těchto nádrží pracovat.
Je třeba si také uvědomit, že pro přípravu na válku je silně kontraproduktivní digitalizace, protože nosiče dat, s výjimkou CD a DVD (zálohuje na ně ještě vůbec někdo?), zničí elektromagnetický puls jaderného výbuchu. Takový výbuch nad ionosférou by mohl vymazat všechna data z HDD i SSD, flešových pamětí apod. a jako "bonus" zničit procesory od primitivních digitálek až po superpočítače. Nastal by konec dorozumívání mobilem, po Internetu apod. Dá se na to jistě nějak připravit, od zajištění alespoň některých zařízení proti EMP, zálohování všeho možného do prostor dobře chráněných (je to jistě technicky možné, ale drahé a musí se na to myslet a nedá se to stihnout po písknutí poplachu, že na nás něco letí).
Bonusem je, že část těchto příprav by nás mohla zodolnit i proti blackoutu, jaký nám ve své dobrotivosti připravuje EU pomocí nesmyslné podpory nesmyslných OZE.
To samé platí i pro nějakou novodobou Carringtonovu událost, prvky sítě zodolněné proti EMP by asi ustály i ji (nedávné sledování aktivity velkého počtu hvězd podobných Slunci, kolem stovky, vedla mj. ke korekci pravděpodobnosti rizika takové události na desetinásobek původních odhadů).

"Krev" pro všechno

Vše to, co jsem uvedl i to, o čem jsem se nezmiňoval, potřebuje jednu důležitou věc: Energii. Přitom je jasné, že OZE jsou naprosto bezcenné, protože s výrobou toho všeho nelze čekat až vysvitne slunce, nebo zafouká vítr. Tato zařízení nejsou ani s to se sama reprodukovat. V USA padl před nedávnem návrh toho, že by se OZE měly vyrábět a stavět jen z energie, dodávané OZE, a řev "odborníků na klima" jasně ukázal, že to by byl praktický konec těchto zařízení. OZE prakticky nejsou vodní elektrárny (lze je spouštět a vypínat dle potřeby a mohou za přebytku energie přečerpávat vodu zpět nad turbíny), ale jejich kapacita je silně omezená.
Takže budeme muset ponechat a znovu spustit uhelné elektrárny, rozvíjet jaderné, a to v nějakém urychleném režimu, bez zbytečné bruselské administrativy. I tohle je důvod, proč Green Deal je naprosto nesmyslný a proč pro něj v Bruselu lobbovali lidé placení Ruskem.
Příklad Ukrajiny také ukazuje, že bude nutno řadu energetických zařízení zálohovat, zdvojovat klíčové prvky elektrického vedení apod, abychom byli méně zranitelní. Přitom není možné doslova splachovat do WC prostředky (nejen peníze, ale i práci odborníků a materiál) na přestavbu sítě, aby vydržela nárazy nesmyslných Občasných Zdrojů Energie. Takové nesmyslné plýtvání by mělo být okamžitě zastaveno.
Prostě, Green Deal je třeba razantně odmítnout a s případnými protestujícími zacházet jako s nepřátelskými agenty, jimiž prosazovatelé Green Dealu fakticky jsou, bez ohledu na to, zda si toho jsou subjektivně vědomi.

Dopad

Je velmi pravděpodobné, že pokud bychom byli opravdu takto "naježení" a slibovali případnému útočníkovi, ať už to bude kdokoli, že si s námi opravdu "užije", mohli bychom počítat s tím, že si útok na nás rozmyslí. Pokud navíc vedle biče dobré připravenosti na válku navrhneme nějakou rozumnou ekonomickou spolupráci, coby cukr, je dosti pravděpodobné, že k útoku nedojde a budeme s to fungovat relativně samostatně a nezávisle.
Faktem také je, že pokud se zbavíme bruselských nonsensů, a současně zlikvidujeme nedemokratické prvky v politice, vnucované Bruselem, budeme pro Trumpa a spol. zajímaví i jako někdo, koho má cenu chránit, zatímco dnes takový charakter rozhodně nemáme.
A obecně zcela jistě platí, že budeme-li připraveni na chemické zbraně, bude to útočníka demotivovat k jejich nasazení. Budeme-li připraveni na jaderné zbraně, opět bude taková připravenost pro útočníka demotivující. To samé platí i pro zbraně biologické.
Na druhé straně je jasné, že nás Rusko může, když bude potřebovat a chtít, vymazat atomovkami, aniž by mu došla munice. Patrně by na nás stačil jeden Orešnik, plně osazený samostatně manévrujícími jadernými hlavicemi. S tím prostě nic nenaděláme.
Maximálně můžeme mít nějaké "zbraně posmrtné odvety", které by na útočníka vystřelily rakety a drony s náplní z jaderného odpadu, schopného dlouhodobě (přes sto let) zamořit a zneobyvatelnit zasažené území, asi jak je tomu v okolí havarované JE Černobyl, viz mrtvé město Pripjať. I existence něčeho takového by mohla být odstrašující.
Je vhodné si také uvědomit, že nemá cenu se bavit o jednotkách procent HDP na takové přípravy. Československo na výstavbu opevnění proti hitlerovskému Německu utratilo cca dva průměrné celoroční HDP z let jejich výstavby.

Jistě můžeme odmítnout výše naznačené komplexní přípravy na reálný konflikt, zasahující celou společnost a přinášející ony churchillovské "krev, pot a slzy", jak jsem naznačil výše, včetně obrovských státních výdajů, ovlivňujících celou ekonomiku státu. Můžeme se orientovat na "ekologické" tanky, možná na klíček, a na "ekologickou" výrobu trošek oceli (pro výrobu zbraní navíc nepoužitelné) vodíkem a energií z OZE, jak to ve své neskonalé moudrosti prosazuje Brusel. Pak by ovšem bylo nejlepší v případě ohrožení poslat do ohrožující země diplomatické poselstvo, aby se pokusilo vyjednat co nejlepší podmínky naší kapitulace, protože při dodržování toho, co nám nyní nařizuje Brusel, účinná obranná válka není reálně možná.

Odborníci?

Neustále jsme z různých stran ujišťováni o tom, že bychom v souvislosti s krizí vyvolanou islámskými migranty "měli věřit odborníkům". Dá se to vůbec?

Odborníci a veřejnost

V zásadě o tom samém byl i můj minulý post, kdy jsem konstatroval, že odborník, navíc jehož významná část příjmů je placená z veřejných peněz, šíří jen manipulativní polopravdy a nepravdy, navíc zcela irelevantní se současnými problémy.
Pan J. X. Doležal před nedávnem připomenul v Reflexu i to, jak různí samozvaní odborníci zesměšňovali veřejnost v souvislosti s obavami, že s přílivem civilizačně nekompatibilních migrantů dojde ke kriminálním atakám, mimo jiné sexuálním, vůči obyvatelům zemí, do nichž se tito migranti nacpou.
Faktem je, že vývoj událostí dal za pravdu "rasistům a xenofobům, šířícím 'zaostalé kmenové pudy'". Vedle masových sexuálních útoků, dlouhodobě zločině popíraných, jak mainstreamovými médii, tak i mainstreamovými politiky, došlo k významnému nárůstu teroristických útoků a podobné násilné kriminality. Přitom můžeme pozorovat stále vyšší zapojení imigrantů první generace (a dokonce prvních dvou tří let pobytu v civilizovaných zemích) do této kriminality. Dá se dokonce učinit přibližný odhad, že teroristické útoky a další zločiny navíc proti létům před imigrační vlnou jsou páchány buď výlučně imigranty z této vlny, nebo se ti na přípravě a realizaci této kriminální činnosti významně podílejí.
Není to také tak dlouho, co "odborníci na islám" popírali existenci islámských no go zón ve městach západních států EU. Dnes lze mapky těchto zón nalézt na policejních webwch řady států, informují o nich cestovní kanceláře i místní hotely. Jejich existenci nyní popírají už jen naprostí fanatici, zcela odtržení od reality, jako např. ti na Britských Listech.
Odborníci, kteří občany, verbalizující zmíněné obavy a informující o zmíněných jevech, zesměšňovali a snažili se je i kriminalizovat, by nyní, pokud mají alespoň špetku morálky, měli chodit skrze kanály, nebo s bílou plachetkou na hlavě a zvonečkem a při jeho cinkání volat "Nečistý, nečistý!" Pokud by ovšem neměli rovnou stát na sviňské kůži a sypat si na hlavu popel.

Odborníci a věda

Odborník by měl být vědec. Atributivním znakem vědy je korekce na realitu. Jestliže jsem coby vědec něco naměřil přístrojem A a nad naměřenými hodnotami spočítal metodou A, tak získání přístroje další generace (B), případně objev nové metody na zpracování dat, vede k tomu, že své předchozí výsledky budu upřesňovat (to v každém případě) a v některých případech i korigovat, protože se do oblasti vědecky prokazatelných jevů dostanou i jevy, které jsem přístrojem a metodou A nemohl prokázat.
Z tohoto důvodu je také jazyk vědy velice zdrženlivý, zpravidla pracuje s tzv. nulovou hypotézou (jev neexistuje, rozdíl neexistuje atd.), která je následně na základě pozorování nebo pokusu buď zavržena se statisticky významnou pravděpodobností (zpravidla tedy hodnota p ze statistického testu 0,05 a menší), nebo ji na základě dat z daného přístroje, zpracovaných danou metodou zavrhnout nelze (což ovšem neznamená, že s další generací přístrojů a metod zavržena nebude). Diskuse se pak vede o platnosti té či oné alternativní hypotézy, spojené s nalezenými rozdíly, případně o prioritách podrobnějšího výzkumu.
Pokud by tedy současní "odborníci na islám" byli skuteční vědci, potom by museli na základě nových fakt (masové sexuální útoky s nebývalou brutalitou, drasticky narůstající terorismus) revidovat svoje téze. Místo toho jsme se od nich dočkali jen bezcenných pindů typu "Češi taky znásilňují". A navíc se tito "odborníci" zapojili do snah cenzurovat masivně na internetu informace, které jsou s jejich bezcenným blábolením v rozporu. Čímž se pochopitelně totálně degradovali z vědců na podstatně méně hodnotné politické aktivisty (mající spíš hodnotou zápornou).

Odborníci a veřejnost

Pochopitejně, veřejnost není úplně intuektuálně nekompetentní. Navíc existuje známá poučka, podle níž je neorganizovaný dav chytrý tak, jako nejhloupější osoba v něm, zatímco organizovaná skupina se blíží k tomu nejchytřejšímu z ní. Z tohoto pohledu nadělaly spoustu práce skupiny typu IvČRN, protože právě ty způsobily, že proti islamizaci nestojí nějaký desorganizovaný dav (což je situace, kterou se muslimové vždy v minulosti snažili navodit v zemích, které se chytali dobýt).
Pochopitelně, uvedené organizované skupiny zahrnují (nebo s nimi spolupracují) i vysokoškolsky vzdělané a jazykově kompetentní lidi, kteří jsou s to analyzovat informace o islámu a s ním spojených rizicích a jsou schopni kompetentně uvádět na pravou míru desinformace  nesmysly, které šíří "odborníci", různými způsoby podporující islamizaci. Pan Ostřanský, citovaný v minulém postu, je ke své smůle a vzhledem k výrazným politickým aktivitám na tomto poli, přimo typovým exemplářem (abych převzal pojmosloví od kolegů taxonomů) takovéhoto "odborníka".
Za těchto okolností si uvedené občanské organizace zkonstituují své vzdělanostní elity, požívající odborný kredit, a poslouchat budou je. A "odborníky", hlásající zjevné nesmysly budou prostě ignorovat. Konec konců, naprosto stejně to vypadalo v dějinách vědy při mnoha jiných příležitostech, kdy bylo nutno zavrhnout nějaké zastaralé nesmysly, udržované uměle kvůli svému náboženskému nebo ideologickému kontextu. V medicíně např. zavádění asepse a antisepse do chirurgie, ale i mnoho dalších vývojových skoků.
Další záležitostí je určitá arogance, kterou se tito lidé snaží prosazovat své s realitou se zjevně naprosto míjející téze. Já osobně studuji plísně a jejich toxiny cca čtyřicet let a vydal jsem na toto téma desítky odborných prací. Přesto bych si nikdy nedovolil říct někomu, který informuje o jím zaznamenaném novém a z hlediska mých zkušeností problematickém jevu na tomto poli, že je blbec nebo lhář. Jistěže bych projevil určitou skepsi, ptal bych se na potenciální zdroje metodických zádrhelů, způsobujících deformnované výsledky, nicméně bych ho rozhodně nenazval ani blbcem ani lhářem, jak to mnozí "odborníci na islám" svým oponentům běžně dělají.

Je tedy třeba velmi drsně konstatovat, že to, co se nám na základě jakéhosi graduování na pochybných humanitních studií samonazývá odborníky, bude třeba zavrhnout a zcela ignorovat a opřít se spíše o poctivě studující autodidakty.

Muslimka v bazénu

aneb co všechno si necháme líbit

Českým facebookem proběhly foto a informace o muslimce, která vlezla v aquaparku do bazénu v muslimském hábitu a nikdo ji nevyhnal.

Fakta

Jak ukazují snímky naprosto jednoznačně, dotyčná náboženská extrémistka na sobě neměla v současné době populární burkiny, ale prachsprosté pouliční oblečení. Její oděv byl tedy ekvivalentní tomu, jako by tam chlap vlezl v montérkách, obleku do divadla, nebo něčem podobném, co zahaluje srovnatelnou část těla a je z obyčejných hadrů, nikoli speciálního "plavkového" materiálu. A, pochopitelně, protože se do ničeho nepřevlékala, tak se ani před vstupem do bazénu neumyla.
Ultralevičáci okamžitě, aby zakryli podstatu věci, začali blekotat o "muslimce v burkinách", nicméně "citovali" příslušné snímky z facebooku přinejmenším do doby, než jim došlo, že většina lidí opravdu není tak intelektuálně utlumená, aby zaměnila páchnoucí, propocené a špinavé pouliční háby s jakžtakž hygienickými burkinami.

V reálu se nic nestalo

• muslimka názorně předvedla, jak muslimové defekují z vysoka na zákony, podzákonné normy, elementární hygienu i elementární zákony slušnosti. Vzhledem k tomu, že tento program vyhlásili (a to naprosto veřejně, v novinách a televizi) zástupci, tehdy ještě snad československých, muslimů někdy na začátku 90. let, opravdu se nejedná o něco nového, jen o sledování cca čtvrt století existujícího trendu.
• příznivci muslimů a přívrženci islamizace názorně předvedli, že jsou schopni i nad obrázkem černého kolečka drze prohlašovat, že se jedná o bílý čtvereček. Opět nic nového, to dělají od doby, kdy se začali projevovat na veřejnosti a v podstatě od nich nikdo nic jiného než lež nečetl a neslyšel. Bylo by bláhové očekávat, že budou v takovémto případě mluvit / psát pravdu.
• odpůrci islamizace jasně konstatovali nepřijatelnost tohoto jednání a zejména nepřijatelnost toho, že bez postihu projde. Doufejme, že lidé budou "hlasovat nohama" a nechodit do aquaparku, kde může do bazénu chodit kdejaká špindíra v hadrech.

Důsledek

Opět posílilo volání po nastolení "vlády tvrdé ruky", protože se opět po "mocté" (spočítat to ani nejde) ukázalo, že současná demokracie (dá-li se ještě hovořit o demokracii) si s takovýmto provokativně protiprávním jednáním nedokáže poradit.
Přitom si dovoluji konstatovat, že "vláda tvrdé ruky" rozhodně nemusí znamenat konec demokracie. Prostě znamená to, že demokraticky nastavené zákony budou důsledně a tvrdě vymáhány a jejich porušení tvrdě trestáno, bez hledu na to, kdo je poruší. Demokratická může být i společnost, která, když to pro názornost přeženu, bude trestat smrtí i odhození cigaretového nedopalku na chodník. Je pouze o mnoho pravděpodobnější, že se k takovému trestání bagatelních přestupků spíš dopracuje (a následně ho udrží) společnost nedemokratická.
Jinou věcí, byť úzce související, je skutečnost, že občané vidí selhávání demokracie (zejména ve vztahu k islámu, ale i např. v souvislosti s událostmi minulý týden v Hamburku a u nás např. s pražskou Klinikou). Po každé takovéto názorné ukázce impotence demokratických režimů nutně začnou stále další občané bilancovat, zda je lepší nefunkční formální demokracie, v níž mají zločinecké živly pré a mohou bez omezení atakovat normální lidi, nebo nedemokracie, která tyto zločinecké živly tvrdě zpacifikuje i za cenu "nedemokracie". (Co to je? Budou formálně zrušeny volby? Bude formálně přiznáno, že jejich výsledek nezáleží na odevzdaných hlasech, ale na zákulisních domluvách oligarchů a partajních šéfů? Budou zjevně některé strany a politické osobnosti vytlačovány z politiky místo toho, aby se tak dělo pokoutně jako nyní, např. masívním falšováním předvolebních průzkumů? etc.)
Můj názor je, že multikulturalisté a další podporovatelé islamizace nereflektují, jak moc tahají tygra za ocas. Naprosto stejně nereflektovali situaci Němci za okupace a to ani v době, kdy už byla válka evidentně prohraná. Do samého konce nedokázali umravnit své zločinné choutky a chování vůči okupovaným národům. A pak se po osvobození (ať už spojeneckými vojsky nebo povstalci) šíleně divili, pokud jim na to ovšem zbyl čas.

"Muslimka v bazénu" předvedla názorně samé staré a známé věci: aroganci muslimů, s jakou porušují normy právní i normy civilizovaného soužití s nemuslimy, arogantní a drzé lhaní příznivců muslimů a islamizace a také impotenci státu s tím dělat něco rozumného. Posunula rovněž naši společnost směrem k vyšší podpoře autoritativního režimu.

Utrpení nepřátel

Britské listy produkují jednu sračku za druhou, takže připomínají člověka, stiženého cholerou (15 stolic za hodinu, i více). Většina toho je bezcenný odpad, nicméně tu a tam se najde něco, s čím je vhodné (a asi i nutné) polemizovat, a to i v širším kontextu.

Co ze sebe vypustily
Reaguji na článek Kryštofa Kozáka Záměrná ignorance a normalizace utrpení. Tento článek je typickým "sluníčkářským blábolem", tentokrát zaměřeným "proti násilí". Autor viděl nějakou video nebo PC hru a zděsil se, že boj proti zlu je spojený s násilím a produkuje (alespoň ve virtuálním světě) hory mrtvol. Porovnává to (do jisté míry oprávněně) s operátory dronů, kteří po shlédnutí toho, co jejich úder způsobil, nemají "gule" pokračovat dál a končí.
To, co cituje, je zcela normální. Odkázal bych na článek Františka Novotného ZDE první a ZDE druhý díl Kořeny válčení, kde je tento problém detailně rozebrán. Jsou zde také kritizováni ideologičtí guru současných "sluníčkářů", vzývaných panem Kozákem, kteří byli přistiženi při prokazatelných podvodech, jimiž se snažili zfalšovat "mírumilovnou podstatu" člověka s tím, že války vyvolaly "špatné ideologie", které je možné (a nutné) vymýtit.
V jiném textu (na internetu jsem ho nenašel) pak F. Novotný líčí, jak prakticky každá společnost prováděla iniciační rituály, které jednak připravovaly bojovníky na opravdový střet, kde se krev (a jiné tělní tekutiny) pohrne proudem a nepřítel (v lepším případě) bude zakopávat o vlastní střeva, vyhřezlá z rány na břiše, než padne a skoná. A následující očistné rituály umožňovaly "použitým" bojovníkům smýt nejen krev a špínu, ale i pocit viny a obecně negativní dojem z hrůz, jichž byli aktivními účastníky. Což je asi to, co chybí té obsluze dronů (nebo je to děláno špatně).
Ono se toto netýká jen válčení (nebo jakéhokoli jiného boje). Týká se to i zdravotníků. Naši studenti mohou po absolutoriu bakalářského stupně dělat výživové poradenství, a tak si někteří přivydělávají v různých zařízeních, kde je to potřeba. V Brně je (mimo mnoho jiných) také instituce s názvem Anabel, která se stará o mentální anortektičky. Protože při této diagnóze je výživa dosti akcentovaný problém, je toto zařízení i logickou destinací pro námi vyprodukované odborníky, ještě dále studující (protože pak mají na takovou práci čas a jako studenti nemusejí řešit její ne moc dobrou placenost). Přes zdánlivou objektivní příznivost takovéto práce jsem se již vícekrát setkal s případem, kdy to studentka nezvládla psychicky a musela odejít. Jde zde totiž o to, že tito nemocní nemají žádnou somatickou chorobu, nic viditelného, a přitom se ztrácejí před očima s prognózou, která je obecně srovnatelná s rakovinou (nebo i horší). A výživový poradce, byť by se třeba stavěl na hlavu a žongloval nohama slona, s tím nic nenadělá. Toto je údajně (sám jsem to na vlastní kůži nezkoušel, ale nemám důvod tomu nevěřit) psychicky více deprimující než úmrtí onkologického pacienta (o něž je také výživově pečováno). Takže potom studenti dávají raději přednost práci s onkologickými pacienty (trošku jako dělníci z továrny strýčka od vypravěče románu Saturnin, kteří nakonec dávali přednost bezpečnější práci v blízké továrně na výbušniny).
Pan Kozák se následně rozčiluje nad lidmi, "kterým nevadí" utrpení nebohých "uprchlíků", na rozdíl od "sluníčkářů", kterým to vadí.
To je, pochopitelně, omyl. "Nesluníčkářům" to zcela jistě vadí také, ale jsou schopni širšího pohledu na problém, kterého "sluníčkáři" zcela zjevně (ostatně to neustále dávají najevo) schopni nejsou. "Nesluníčkáři vidí jednak chamtivé zločinecké gangy, jimž zachraňování "uprchlíků" v podstatě výrazně usnadňuje práci a snižuje provozní náklady na jejich zločineckou činnost (tedy zcela jistě i zvyšuje výdělky), vidí zločiny, jichž se "ubozí uprchlíci" dopouštějí na jinověrcích už na těch lodích a v záchytných táborech (a jsou si zatraceně dobře vědomi toho, že pro ty "ubohé uprchlíky" jsme jinověrci, určenými k fyzickému zlikvidování, i my a naše rodiny). A vidí i první kauzy onoho proponovaného fyzického zlikvidování Evropanů, kterých se dovezená sběř už dopustila nebo dopouští.
Současná situace, kdy Evropské "ochranné síly" nabírají "ubohé uprchlíky" hned za protilehlými plážemi a komfortně je vozí na evropský kontinent, je prakticky adekvátní tomu, jako by britská Royal Navy po obsazení Francie poslala telegram Hitlerovi: "Nedělejte žádnou 'Akci mrož', ještě by se vám nějací ubožáci mohli utopit. My je nabereme hned u francouzského pobřeží a přes Kanál pohodlně zavezeme, aby se jim nic nestalo. Jo, a zbraně těm vojákům, pochopitelně necháme, protože nemůžeme najakým zabavováním zbraní porušovat jejich lidská práva."
Možná ještě něco obecně k tomu "utrpení": Existuje vynikající československý film "Dobří holubi se vracejí". Excelentní Rudolf Hrušínský tam vystupuje v roli zřízence Masáka, který přiděluje (a mnohdy viditelně nespravedlivě) pacientům "černé puntíky", které mají vliv na drobné benefity (nebo nebenefity) v režimu protialkoholní léčebny, v níž se hlavní část příběhu odehrává. Ovšem, onen "zlý zřízenec" zde má jednoznačně pozitivní úlohu. On totiž zvyká pacienty na to, že v reálném životě, po opuštění léčebny, budou vystaveni stresům (a to i zdánlivě či zjevně nespravedlivým) a budou se muset s nimi vyrovnat (což reflektuje skutečnost, že mnoho takových pacientů začalo "chlastat" pro skutečné nebo domnělé křivdy a neúspěchy). Metoda a prostředí filmové léčebny do jisté míry vycházejí z léčebné metody celosvětově uznávaného doc. Jaroslava Skály, jehož stoleté výročí narození jsme si letos připomenuli, takže to není jen nějaký filmařský výmysl.
Pokud by zde (ve filmu i v realitě) takový Masák nebyl, tak by byla úspěšnost léčby podstatně menší.
Stejně tak se domnívám, že je do značné míry kontraproduktivní "boj proti šikaně", zejména v situacích, kdy jde skutečně jen o dyskomfort a nikoli o život. A to opět z toho důvodu, že přinejmenším část takto "postižených" jedinců se tím dokáže obrnit proti stresogenním faktorům v reálném životě. "Kytičky", produkované školami, přeměněnými podle sluníčkářských (a jiných podobných) ideálů na hyperprotektivní skleník, se zlomí při prvním fouknutí větru. Opět vím o případě dívčiny, která prakticky celé studium dělala experimentální hematologii (a znala o problematice krve a všeho, co s tím souvisí, kde co), ale jako hotová doktorka na první samostatné noční službě podala pacientovi (který to nepřežil) krev, nekompatibilní v tom nejzákladnějším systému krevních skupin (AB0). Byla perfektně vzdělaná, ale nedokázala se vyrovnat se stresem reálné situace, kdy pacient krvácí, zhoršuje se a je stále naléhavější do něj nalít transfúzi, ale je nutno současně pracovat s klidnou hlavou a donutit se k neodbytí potřebného kývání sklíčkem (kartičkou), aby se poznalo, se kterými antigeny jeho krev při tom přelévání uvnitř kapky vypadává do vloček.
To se, samozřejmě, týká i jiných prvků hyperprotektivní výchovy mládeže a dorostu, včetně nejrůznějších omezení pro organizace, které s těmito věkovými kategoriemi pracují.
Ideálem "skleníkové výchovy" je totiž nesamostatný tvor, neschopný překonávat sebemenší stres (jako ta zmíněná doktorka), prostě pan Brouček (když jsem nedávno jeho autora citoval):
"Takovým bláhovcem nebudu, abych se postavil proti vojsku, a pokojného člověka nechají snad také s pokojem; ne-li, bránit se nebudu, poněvadž bych nic nepořídil a darmo vojáky ještě více podráždil. To poručím raději duši pánu bohu a nechám se rozsekat."
Dnes bychom vojáky nahradili teroristy nebo islamisty a získali bychom "sluníčkářsky ideální" postoj Evropana k islámské invazi, probíhající v současné době.
Opravdu by mě zajímalo, kdo z těch "bojovníků proti zlu, násilí a nenávistí" jsou nepřátelští agenti, kteří si jsou velice dobře vědomi, co činí (IMHO zcela jistě celé jádro "Frankfurtské školy" a od ní odvozených ideologií a pseudověd) a kdo jen "užiteční idioti" (c) Lenin, kteří jsou "pouze" natolik omezení, že jim tyto důsledky nedocházejí.
Někdo, kdo bude ochoten bojovat proti zlu, třebas i za cenu vlastních obětí a přes hory mrtvol, které bude nutno na cestě k cíli pokosit, zcela jistě takovým ideálem není, protože by mohl, nedej pánbu, dát Evropu do pořádku a vrátit jí vliv a důstojnost, které jí jednoznačně náleží.
Je třeba si uvědomit, že válečné oběti v Aleppu, nad nimiž autor článku naříká, jsou do značné míry virtuální (ve smyslu záměrného vytvoření "postiženou" stranou), protože obležené východní Aleppo, obsazené zrůdnými islamisty, na něž zcela zjevně s těmi vybmbardovanými nemocnicemi naráží, bylo několikrát vyzváno k odchodu všech civilistů během několika příměří skrze vytvořené a vyznačené humanitární koridory, takže ti, co tam nyní trpí, tam buď trpí dobrovolně (a mnohdy s propagandistickým akcentem), nebo je tam islamisté drží násilím a proti jejich vůli jako "živé štíty", a pak jejich utrpení padá jen a jen na hlavu těch islamistů. A tak je třeba tyto oběti brát a jekot sluníčkářů nad "utrpením obyvatel Aleppa" naprosto ignorovat.
Tohle není "morální cynismus". To je zcela doporučeníhodný příklad jakési výše citované "psychické očisty" od krve našich nepřátel (případně nepřátel našich spojenců), kterou bylo nutno prolít, protože bychom zde jinak buď my, nebo naši spojenci prostě nebyli. Přitom je jisté, že nad naší krví a krví našich dětí by nikdo ze strany nepřítele žádnou slzu neuronil.

Ona "venkovská hospoda" prostě zastává zcela zdravé názory, zatímco "sluníčka" a "pražská kavárna" (i kavárny v jiných městech) jsou daleko za hranicí sociální patologie. Nehledě k tomu, že většina té krve padá na ruce našich nepřátel a byla prolita jimi samotnými jen a jen pro podporu jejich propagandistických aktivit.

Jak z literární klasiky

Již jsem psal v pondělí, že minulý týden byl z brutálního znásilnění a následného zavraždění 16leté studentky, pomáhající imigrantům, usvědčen na základě analýzy DNA imigrant z Afghánistánu.
"Otec mrtvé dívky je věrný soudruh pracující v instituci EU, takže nás nepřekvapí, že vyzývá lidi, aby uctili jeho mrtvou dceru darem na účet pomoci pro lidi z jejichž řad se rekrutoval vrah jeho dcery.", konstatuje server Eurabia.

Je mi velice líto. Jestliže jsem v první zmínce o tomto zločinu v týdením přehledu vyslovil názor, že se nepohne nic k lepšímu, dokud nebudou příslušníci bruselské věrchušky na vlastní kůži a kůži svých nejbližších cítit to, jak chutná realita, navozovaná islámistickými "uprchlíky" (v reálu bojovníky za ďábla Alláha), těžce jsem podcenil ideologické vymytí jejich mozků do v podstatě nelidského stavu.
To, že se dotyčný pán nechová jako normální člověk, obracející se proti původcům tohoto zločinu, může mít v podstatě trojí příčinu:

• dávání přednosti své "existenci" v bruselských strukturách, bez ohledu na jasně viditelné důsledky jejich aktivit
• vrozeně sníženou lidskost s tím, že bruselské struktury takovéto defektní jedince patrně přitahují
• totální ideologické vymytí mozku prací v EUrostrukturách u původně jakž takž normálního člověka

Nicméně důsledky pro praxi jsou naprosto stejné, bez ohledu, která z těch výše uvedených variant v reálu platí.

Tím více platí slova klasika:

V bázni boží na rohoži
šedý rab si hoví syt,
za svůj hrnec ztuchlé rýže
poníženě důtky líže,
jimiž tisíckrát byl zbit.

Svatopluk Čech

Můj názor je, že se tímto postojem, ať už předstíraným (z jakýchkoli důvodů) nebo upřímným, EUrověrchuška odkopala a odkryla věci na pohled naprosto nechutné. Včetně toho, že je ve v podstatě otrockém stavu vůči lidem, stojícím za snahy o islamizaci EU, ať už se jedná o neomarxistické zločince z tzv. "Frankfurtské školy", nebo přímo hlasatele islámu.

Rovněž si myslím, že tímto veřejným nelidským činem v podstatě nahrála daleko více odpůrcům EU, než kolik uhrála bodů za "ideologickou pevnost". K čemuž (a dalším takovým činům) jí dopomáhej sám Veliký Cthulhu (s Velkým Špagetovým Monstrem coby přímluvcem).

Opět nečistá hra s "Romskou kartou"

Původně jsem chtěl psát o něčem naprosto jiném.

Nicméně nadzdvihla mě zpráva z Britských listů o aktivitách jakéhosi "Centra pro práva Romů" se sídlem v Budapešti, které se opět začalo zabývat údajnými "nucenými sterilizacemi romských žen".

O co šlo

Je třeba ad nauseam opakovat, že existoval předpis, který nařizoval KAŽDOU ženu po druhém císařském řezu sterilizovat. Tento předpis byl později "zeslaben" tak, že sterilizaci nepodléhaly ženy, u nichž byla dle mínění ošetřujícího lékaře dobrá spolupráce a vysoká míra pravděpodobnosti, že budou ukázněně dodržovat antikoncepci (pokud přišla pár měsíců po prvním císaři opět gravidní, byť byla naléhavě doporučovaná alespoň roční pauza mezi císařem a dalším otěhotněním, tak byla brána jako nespolehlivá, opět bez ohledu na etnicitu). Ještě později se tento předpis posunul "o císaře dál".
Základem uvedeného předpisu byla skutečnost, že při druhém císařském řezu dochází na zjizvené děloze k dějům, které mohou skončit jejím roztržením, což vede zpravidla k podobnému průšvihu jako mimoděložní těhotenství, tedy ke ztrátě dítěte a ohrožení života těhotné ženy.
Ono zmíněné uvolnění plynulo z toho, že se zlepšovala technika chirurgických zásahů na děloze a riziko zmíněných komplikací se posunulo o jeden císařský řez dál (a nakonec to vzali na vědomí i tvůrci legislativy).
Nešlo, a to je nutné znovu a znovu opakovat, o žádný "rasistický předpis", protože podle něj byly sterilizovány i tisíce žen z majoritní populace. Byly podle něj sterilizovány i lékařky a zdravotní sestry, pokud měly příslušný počet císařských řezů.
Tento předpis se jistě mohl dotknout populačních skupin, plánujících velké množství potomků (případně plodících a rodících zcela neplánovaně), což se ooět netýká jen Romů, ale i řady náboženských a jiných minorit, pro něž je antikonbcepce "hříchem" nebo něčím jinak nepřijatelným.
Pokud je tendence "odškodňovat" za tento ve své době zcela legální zákrok, vynucený tehdejším stavem medicíny (a speciálně u nás a v dalších zemích východního bloku udržovaným na nízké úrovni v důsledku komunistické diktatury, provozované předchůdci a ideovými souputníky neomarxistů z různých "evropských" institucí) pouze romské ženy a nikoho jiného (členky majoritní populace i dalších minorit), pak se jedná jednoznačně o zrůdné a rasistické požadavky.

O co jde

Ukázalo se, že v současné imigrantské krizi, představující nejdůležitější problém aktuální politiky, se Romové stavějí po bok majoritní populace. Napětí mezi Romy a majoritní populací zesláblo.
Zločinecké skupiny, které buď přímo stojí za současnou imigrační vlnou, nebo ji alespoň berou jako příležitost k prosazení svých zrůdných záměrů, ne nepodobných tomu, co se snažilo uvést do praxe nacistické Německo, tuto situaci rozhodně nevítají.
Už dříve používaly Romy jako klacek proti svým politickým oponentům a současné "vykouření dýmky míru mezi Romy a majoritou" je zcela logicky vyděsilo.
V pozadí oné změny je skutečnost, že i méně vzdělaní a sociálně méně orientovaní Romové chápou "uprchlíky" jako konkurenty v boji o sociální dávky a to konkurenty protežované, po jejichž uspokojení na ně nemusí nic zbýt. Romští přestuoníci zákonů si uvědomují (alespoň někteří) i fakt, že islámistické sekání rukou kapsářům a kamenování prostitutek (a podobné tresty, plynoucí ze šaríje) by byly daleko nepříjěmnější než to, co se s nimi stane nyní, pokud jsou dopadeni a usvědčeni.
Ti nejinteligentnější si uvědomují i skutečnost, že zdroje ve společnosti někdo musí vytvořit (tohle si neuvědomovalo ani špidlo se svým "Zdroje jsou!", pročež se velice dobře uplatnilo mezi podobnými existencemi v bruseli) a počet uživatelů těchto zdrojů je tudíž limitován.
Na druhé straně mezi majoritní populací došlo k reflektování onoho dění u Romů a skuteční rasisté, kteří na Romy útočí opravdu proto, že jsou Romové, bez jakýchkoli jiných důvodů, se dostali do izolace a hlavní proud proti eurofašistické a protiislámistické opozice je od sebe více či méně důsledně odvrhl.
Prostě příslušníci majoritní populace jsou nyní více ochotni tolerovat asociální a antisociální chování Romů než zavádění šaríje a jiné podobné věci, které hrozí ze strany muslimů. Naopak Romové zase začali mít tendenci toto své chování dle svých schopností a možností tlumit (dokonce mám pocit, že ve veřejných prostorách ubylo hlasitých a obtežujících projevů ze strany Romů).
Zbývají pouze "profesionální Romové", kteří jsou loutkami neomarxistických fašistoidů. Ti prostě nyní na základě požadavků svých pánů dělají vše proto, aby co nejvíce onomu uklidnění vztahů mezi romskou minoritou a zbytkem společnosti zabránili. Navíc je jim jasné, že navození oboustranně přijatelných vztahů mezi majoritou a romskou minoritou je ohrožuje i jako takové, protože pak by se ukázala jejich zbytečnost a přestaly by jim chodit peníze.

Jak se to projevuje

Důsledkem výše rozebrané situace byla už nezřízeně agresívní reakce profesionálních Romů na incident v Litoměřicích, kdy k smrti zfetovaný Rom napadal hosty a personál restaurace, načež zemřel na předávkování drogami (nebo spíš kombinací psychoaktivních a somaticky toxických látek).
Dalším takovým incidentem bylo vystoupení nacionalistického aktivisty Banga na Českém slavíkovi, kde prokazatelně lživě obvinil stříbrné Ortely z nošení nacistických symbolů. Ve skutečnosti se jedná (lebka s českým lvem na os frontale) o symbol, používaný československými legionáři v Rusku.
Vzhledem k tomu, že ani tento aktivista nevzbudil "žádoucí" reakci, tak se ozvali další profesionální rozvraceči z Budapešti. O nic jiného nejde.
Je třeba si také uvědomit, že těmto lidem, ať se už jedná o naše profesionální Romy (zčásti soustředěné kolem serveru romea.cz), tak i aktivisty zahraniční, naprosto nejde o žádné benefity pro Romy. Naopak, oni udělají vše pro to, aby Romové nebyli zaintegrováni do společnosti. Živoření Romů na okraji společnosti v materiální, duchovní i duševní bídě jim naopak velmi vyhovuje, protože umožňuje existenci aktivistů, kteří "za ně bojují". To, že oni sami udržují Romy v těchto existenčních podmínkách, jim asolutně nevadí. Kdyby jim to přineslo nějaké výhody, klidně by je i vraždili (fakticky totiž to, co s Romy dělají, je pomalé vraždění).

Na závěr je třeba konstatovat, že žádná "romská práva" neexistují. Existují pouze "lidská práva", která se vztahují naprosto na všechny lidi, bez ohledu na národnost "rasu" nebo náboženské vyznání či ideologickou nebo sexuální orientaci, a práva občanská, která se za stejných podmínek vztahují na všechny občany daného státu s tím, že jejich nárokovost je vázána na plnění občanských povinností.

"Zradikalizují se" muslimové vlivem protivníků islamizace? 2

(dokončení)

Může vůbec vzniknout mírumilovný islám?

Zcela jistě může, to rozhodně nejsem ochoten popírat, už proto, že si to myslím.
Problém vidím v tom, že v současné době je silně úspěšný islám nemírumilovný. Nositeli islámu v Evropě jsou především radikální a s evropskými civilizačními hodnotami naprosto neslučitelní wahábhisté a saláfisté. Těmito nositeli jsou proto, že se jim dosud prakticky ve všem ustupovalo. Až v poslední době se objevují náznaky toho, že se začínají některé organizace a některé státní orgány v některých státech alespoň nejkřiklavějším projevům jejich aktivit stavět na odpor. Nicméně uvedené projevy odporu jsou relativně slabé a ještě jsou atakovány lidmi, jako je pan Lhoťan (o vyslovených příznivcích islamizace Evropy ani nemluvě).
Uvedené radikální a násilné formy islámu jsou tedy krajně úspěšné, asi jako byl v Německu ve 30. letech silně úspěšný Hitler, kladoucí stále absurdnější a nehoráznější požadavky a využívající ty, kdo ho chtěli "usmířit" jejich plněním, k posílení svých pozic. Norimberský tribunál jasně ukázal, že každý ústupek Hitlerovi znamenal jeho posílení jak vůči méně extrémním názorovým proudům uvnitř nacistického hnutí a strany, tak i uvnitř německé společnosti - mimo samotné nacisty.
Muslimové, stejně jako Němci, nemají prakticky žádnou motivaci opouštět něco, co je spojeno s permanentními úspěchy. Navíc musíme počítat s tím, že mají mozky vymyté daleko více než ti Němci nacismem, z nichž naprostá většina pamatovala relativně civilizované poměry před Hitlerem. To pro muslimy naprosto neplatí, ti mají mozky vymývané celé generace od narození do smrti.
Pokud má vzniknout umírněný islám, musejí uvedené a další násilné formy islámu sklidit totální neúspěch. Neúspěch srovnatelný s porážkou Německa a Japonska za druhé světové války, se vším všudy, i s městy vybombardovanými na drcený cihlový prach, i s těmi atomovými tympány, ukončujícími válečný koncert. A s následnou okupací, nuceným zavedením civilizovaných právních i ústavních poměrů atd.
Druhou možnosti je jakási analogie studené války: Vznik obdoby "železné opony" mezi světem islámu a civilizovanými zeměmi. Islám musí být za tuto linii vytlačen i v zemích třetího světa, které se mu podařilo částečně získat (jak tomu po válce bylo v řadě zemí s komunisty; konec konců, potomkem takto vyhnané komunistické rodiny z Řecka je i pan Konvička). Tato železná opona musí být hlídána vojskem a ošetřena veškerou vojenskou technikou, včetně jaderných min na samotné hranici, i raket středního doletu s jadernými hlavicemi v zápolí, jak to mělo ošetřeno NATO na svých hranicích s Varšavskou smlouvou.
Pochopitelně, musí být zastavena veškerá rozvojová, technická a humanitární pomoc zemím za touto "oponou". Islám prostě musí být spojen s bídou a extrémní politickou nejistotou. Jeho území musí být rozvráceno boji mezi jednotlivými klany a frakcemi, ať už světskými nebo náboženskými (v islámu se to navíc nedá oddělit). Musí se ekonomicky a politicky zhroutit, jako se zhroutila vláda komunistů na konci studené války (nicméně neočekával bych, že se tak stane za pouhých čtyřicet let).
A teprve potom, po desetiletích bídy, utrpení a výjevů přímo apokalyptických, v jejichž průběhu bude jedinou naší starostí zabránit "pachatelům dobra", aby je dojemně, leč současně zločinně, snižovaly, může v proudech islámského duchovna jednak vzniknout nějaká obdoba Petra Chelčického (jeho vystoupení také předcházela desetiletí občanských i přeshraničních válek a drancování země) a, zejména, musí zde vzniknout i  dostatek lidí, kteří by její myšlenky vzali za své a prosadili je v praxi (z tohoto pohledu přišel Chelčický předčasně).
Takže teprve po jednom z popsaných katastrofických dějů (nebo nějakém jim podobném) je reálné, že v islámském světě vznikne síla, s níž bude možno smysluplně jednat a dohodnout, s přijatelnou mírou pravděpodobnosti dodržení těchto dohod, mírumilovné soužití, včetně všeobecné náboženské tolerance (vztahující se i na nenáboženské ideové proudy), jíž zatím nejsou schopni ani ti nejmírumilovněji se tvářící muslimové.

Má cenu vést mezináboženský dialog?

Paní Duchoňová na Britských listech projevuje nadšení nad organizováním "mezináboženského dialogu". Tento dialog je naprosto zbytečný a bezcenný.
Po muslimech (ale též po vyznavačích jakohokoli jiného náboženství) je zapotřebí chtít pouze následující:
Uznat, že

• na světě existují stovky nebo až tisíce různých náboženství a ta jsou, vyjma těch, co provádějí obecně kriminální činnosti (a tudíž je proti nim zasahováno nikoli z náboženských důvodů), zcela rovnoprávná a současně jsou i rovnoprávná se všemi formami ateismu a náboženské skepse
• náboženství je ryze soukromá věc a nepatří nikam mimo byty věřících a prostory, vyhrazené pro náboženské obřady
• náboženství není poukázkou na žádné úlevy z občanských (ale i pracovních) povinností, ani na žádná "nadpráva" oproti vyznavačům jiných konfesí nebo bezvěrcům
• náboženství, budiž to explicitně řečeno, není ani poukázkou na beztrestné páchání kriminálních aktivit

Pokud tento akt uznání proběhne a bude míněn upřímně, vyplyne z toho "samospádem" i likvidace dalších typů incidentů, které představují hlavní zdroj napětí mezi muslimy a ostatními lidmi:

• snahy o prosazení islámu ve veřejném prostoru
• matrimoniální apartheid
• vraždění "odpadlíků" (a další vraždy a zločiny z náboženských důvodů)

a ještě mnohé další, ale vesměs se alepoň částečně odvíjející od výše jmenovaných bodů.
"Dialog" o uvedených bodech je naprosto bezpředmětný:

• S těmi, kdo tyto zásady dodržují, není třeba žádný dialog vést, protože v zásadě neexistují zdroje konfliktů mezi nimi a zbytkem populace.
• S těmi, kdo tyto zásady nedodržují, nemá cenu vést dialog. Nedodržování výše uvedených zásad je explicitním porušením Listiny základních lidských práv a svobod a tudíž i samotné ústavy našeho státu, jíž je tento dokument součástí. Dodržování tohoto dokumentu (a pochopitelně celé škály platných zákonů) je třeba vynutit mocensky.

Dovolím si malé odbočení:
Před několika lety proběhl psychologicko - soociologický výzkum s tehdy šokujícími závěry (alespoň pro samotné výzkumníky, pachatelé dobra to dodnes ignorují; druhá věc je, že třeba takovou slečnu Marplovou by asi tyto výsledky nijak nepřekvapily): Až kolem 80 procent populace (respektive její bezúhonné a společensky nekonfliktní části) přiznalo, že v případě stoprocentní jistoty nedopadení by neměli problém spáchat zločin (a explicitně byly v dotazování uvedeny těžké kriminální zločiny, jako loupež, znásilnění nebo vražda).
Proč nejsou naše ulice džunglí, kde se lidé vraždí, olupují a znásilňují na potkání? Je to proto, že zde funguje státní moc, která do značné míry omezuje onu v tomto pokusu hypoteticky danou "stoprocentní jistotu nedopadení".
Jinými slovy, pokud má společnost fungovat, musí být organizována permanentní pohotovost k represi vůči těm, kdo její fungování ohrožují. Takováto represe se musí stát normou i při vynucování výše uvedených bodů požadovaných po věřících a musejí být potlačeny všechny politické síly a proudy, které se ji snaží nějak omezit. Teprve ona navodí situaci, kdy se bude moci část muslimů nábožensky neutrální společnosti přizpůsobit, a ten zbytek buď zahyne ve vězení, nebo odejde. Žádný "dialog" nic takového zajistit nemůže.

Ještě jeden aspekt "mezináboženského dialogu"

Paní Duchoňová explicitně uvádí "mezináboženský dialog" a jmenuje ve svém článku osoby, náležející do ranku především římskokatolické církve. Považuji za dosti podivné, že si osobuje právo jednat za cca 75 procent ateisticky, agnosticky, apateisticky (atd.) orientovaných občanů, od nichž k podobnému "dialogu" nemá sebemenší mandát. Nedoneslo se mi ani to, že by měla mandát od dalších cca 10 procent naší populace, která vyznává konfese islámem "netolerované".
Jinými slovy, paní Duchoňová a další "dialogáři" jednají s, přinejmenším potenciálním, nepřítelem, aniž by k tomu měli jakýkoli mandát. Takovému jednání se od dob antických (minimálně) říká zrada a s jejími aktéry se, opět od pradávné historie, nikdo nemazlil. Naopak se vůči zrádcům vždy tolerovalo chování, jaké by bylo např. vůči regulérním zajatcům naprosto nepřípustné.
Tito lidé jednoznačně poškozují zájmy většiny občanů tohoto státu a přinášejí jim zcela reálné ohrožení. V tomto duchu by se k nim měla ona potenciálně ohrožená většina občanů také chovat.

"Zradikalizují se" muslimové vlivem protivníků islamizace? 1

Pan Lhoťan vyslovil na Reflexu myšlenku, že se muslimové v Evropě v důsledku působení stran jako je v Německu AfD a u nás "Konvičkovci" a "Okamurovci" zradikalizují, zatímco jinak by zůstali "umírnění" a v souladu s evropskými hodnotami. Dává také příklad judaistů a křesťanů, kteří se také odklonili od s evropskou kulturou nekompatibilních výkladů a verzí svých náboženství.

Jaké háčky v tom vidím?

1. Judaismus je nadále ve své ortodoxní podobě s evropskou civilizací neslučitelný, jen se ortodoxové chovají tak, aby nedráždili majoritu (respektive ji dráždí jen ti omezenější a jen někdy). Stálo nás to ovšem staletí bojů, kdy na výstřelky ortodoxního judaismu bylo reagováno buď spontánními pogromy (nehodlám vyvracet podezření, že se na nich přiživila i řada vysloveně kriminálních živlů, protože sám tento názor sdílím, nicméně rozbuškou byly téměř vždy výstřelky ortodoxníxch judaistů), nebo (v pozdějších letech) tvrdými akcemi státního aparátu (vpády státních ozbrojenců do ghet, zadržení a drsná likvidace podezřelých osob).
2. Přizpůsobení křesťanství evropským hodnotám byl rovněž více než tisíciletý proces s historií plnou násilí, válek, genocidních akcí, vyvražďovaček "menšího rozsahu" a podobných fatálních událostí. Současně na většině území Evropy po celá staletí trval bezuzdný teror proti všem, kdo nějak vybočili ze v daném čase a místě povolených limitů víry a jejích projevů.
3. Islám se takto vnitřně nikdy nezkultivoval. Vždy vedl agresívní války a v případě jejcih úspěchu se dále radikalizoval. Tendence opačné se objevily prakticky jen v souvislosti s jeho porážkami (od reconquisty Pyrenejského poloostrova po katastrofu na konci první světové války), kdy se objevily náznaky liberalizačních nebo dokonce sekularizačních (Atatürk) proudů. V současné době, kdy islám jak cestou přímé agrese, tak i cestou infiltračního dobývání cizích území, je na postupu, jsou takovéto tendence uvnitř něj naprosto minimální.

Britské listy piblikovaly rozhovor se Salmánem Rushdiem, z něhož naprosto jasně plyne, že i tento autor, na jehož hlavu je vypsána ze strany radikálních islamistů odměna, a její výše je periodicky zvyšována, v podstatě není schopen vykročit z hranic, vytyčených barbary ze 7. století. Má představu, že islám Evropu "obohacuje" (pro jistotu se vyhýbá řešení otázky, čím). Obdivuje vyjícího náboženského fanatika Ibn Rushda (který by fatwu nad ním zcela jistě podepsal také) a za největší hrdinství svého mládí považuje to, že sežral sendvič se šunkou. A má představu, že Evropa by se "samozřejmě" měla islámským imigrantům nějak (opět to raději nespecifikuje) přizpůsobit.
Je to tedy typické blábolení humanitárního "pachatele dobra", kterému ani velmi drsná osobní zkušenost nestačila k prozření.
Opravdu chceme historii totálního civilizačního propadu a tisíciletého zpoždění vývoje v Evropě prožít ještě jednou, s islámem? Nestačilo nám, že evropská civilizace byla křesťanstvím vržena o několik století vývoje zpět a celkově ztratila ve vývoji asi jedno tisíciletí? Nehledě k tomu, že na světě neexistuje jediná země, která by se dokázala vlastními silami z vlády islámu vymanit (do nedávna bylo kandidátem na takovou zemi Turecko). Takže propad Evropy do barbarství na úrovni periferie světa v 7. století by byl nejspíš definitivní.

Umírněné projevy

Pokud se pan Lhoťanský dovolává toho, jak se vyjadřují někteří "umírnění" muslimové, pak je nutno konstatovat dvě věci:

1. Mohou to být lži, podobné těm, jaké používali před nástupem moci zcela běžně fašisté, nacisté i komunisté. Vzpomínám, jak před volbami v roce 1990 kdosi namnožil jako plakát volební sliby komunistů pro volby v roce 1946. Demokratičtější strana v našem politickém spektru podle těchto slibů snad ani nebyla. Realita vypadala ovšem naprosto odlišně a jakmile se komunisté dostali k absolutní moci (kdy tedy mohli reálně splnit vše, co slíbili, protože jim v tom nikdo nemohl překážet) tak prakticky všechny tyto sliby hodili do koše a začali jednat "po komunisticku". Přesně to samé nám mohou předvést i ti muslimové, nehledě k tomu, že v historii se podobné věci opakovaně staly (už zmocnění se Mekky Mohamedem a jeho ozbrojenci bylo provedeno za základě porušení spojenecké smlouvy, stvrzené přísahou).
2. Na opravdu umírněných muslimech mohou jako na živném substrátu vyrůst a zesílit muslimové neumírnění. Jasně to vidíme v západních zemích, kdy první generace muslimů byla jakžtakž s evropskými hodnotami kompatibilní, ale druhá a další se postupně radikalizovala až do masívní podpory teroristů a džihádistů z chalifátu. Přitom ani v dobré víře jednající muslimové nemají po ruce žádné mechanismy, kterými by mohli procesu radikalizace dalších generací i příchodu nových radikálních muslimů do země zabránit. Maximálně mohou volit "islamofóbní" strany, takže ve Francii představuje tato část muslimů významnou složku elektorátu Le Penovců.

Další věcí je, že absolutní podpora, kterou poskytla muslimská komunita pachatelům teroristických útoků v Paříži a Bruselu, ukazuje, že "naši" muslimové ani více radikální být už snad nemohou. Pokud dostanou zbraně, tak budou ve jménu Alláha a Mohameda vraždit naprosto stejně, jak to dělali ti ukrývaní teroristé.
Kdo pamatuje facebookové stránky "šaríja pro česko" tak ví, že i současní muslimové u nás, zejména konvertité, jsou nositeli naprosto extrémistických názorů. Podporují vraždění "odpadlíků", podporují vraždy "ze cti" a podporují další islámskou kriminalitu. I masívní podpora muslimů zločincům, zadrženým v pražské modlitebně (následná demonstrace na Letné) ukazuje jasně, že se "naši" muslimové ztotožňují s pachateli zločinů "ve jménu islámu" a organizují se k podpoře zločinců prostřednictvím náboženské obce.
Je třeba rovněž konstatovat skutečnost, že v řadě případů jsou některé projevy a jejich původci desinterpretovány a jejich mírumilovnost nebo tolerantnost jsou ve skutečnosti zcela iluzorní.
(dokončení příště)

Co dělají naši "vůdcové"?

Totalitním vůdcům v situaci, popsané v minulém příspěvku pak nezbylo, než předstírat, že se vlastně nic neděje, případně předstírat, že některé veskrze negativní jevy jsou vlastně jevy vysoce pozitivními. Jejich problém je (opět naštěstí pro nás), že si vytvořili vlastní virtuální svět, který s nimi naprostá většina obyvatelstva nesdílí a stále větší procento z nich se to přestává obávat konstatovat. Něco podobného se stalo i husákovským normalizátorům. I oni dočasně potlačili veškerou kritiku a získali představu, že je většina populace když ne podporuje, tak alespoň jistě podporuje.
Vystoupení hnutí PEGIDA a podobných občanských iniciativ zaskočilo antidemokratickou politickou scénu naprosto stejně, jako husákovskou věrchušku "Palachův týden". Což je, pochopitelně, pro nás velmi dobrá zpráva.

Popírání jasně existujících faktů

Ono vpředchozí části zmíněné popírání zjevných faktů můžeme pozorovat i v Čulíkově příspěvku:  "V Evropě prostě neexistují žádná muslimská 'no go areas', to jsou komické výmysly rasistů."
Přitom faktem je, že už policie řady zemí už zcela oficiálně vydává varování pro turisty (v některých zemích i s mapkami) i místní obyvatele (a před ní to "načerno" už léta dělaly cestovky), že do některých oblastí, a to jsou právě ony "no-go areas", by neměli chodit. A ten samotný Molenbeek pochopitelně je, přes Čulíkovo zuřivé popírání, typickým příkladem takovéto zóny, včetně toho že se v něm, dokud nenastoupila policie v podstatě s vojenskou výzbrojí a výstrojí a připravena okamžitě střílet do živého, mohli volně a zcela bezpečně pohybovat zločinci, hledaní policiemi celé EU i některých dalších zemí. Nemuseli se přitom bát udání nebo prozrazení. Jednoduše proto, že veškerá populace jádra této čtvrti sdílí jejich hodnoty a fandí jim. A to se ještě dodatečně provalilo, že se populace této zločinecké čtvrti snažila zatčení teroristů aktivně zabránit (EU začíná být jako Česko - taky se v ní nakonec vše rozkecá).
Pochopitelně, blekotem je i sám, Čulíkem a spol. vysoce oblíbený, pojem "protiislámský rasismus". Islám není rasa, naopak, na rozdíl od judaismu, který zcela jednoznačně rasistický je (a podobných kultů "jen pro bílé" by se asi našlo více). Islám, podobně jako křesťanství, je otevřen naprosto všem. "Prahovost" islámu je navíc ještě podstatně nižší než v případě křesťanství, u něhož má (ale ne vždy se to dodržuje) proběhnout jakési "politické školení" o tom, co je to křesťanství a jaké jsou povinnosti křesťana. Islám nic podobného nezná, navíc islám (na rozdíl od křesťanství, byť tam to platí s určitými výhradami) uznává "vstup" i na základě záměrně lživých informací, které byly adeptovi podány. "Protiislámský rasismus" je tedy stejný nesmysl jako rasismus protikřesťanský nebo protikomunistický. Je dokonce i větším nesmyslem než rasismus protinacistický, protože nacismus byl vedle ideologie definován i "rasově", byť na naprosto nevědecké bázi, ale to platí i pro všechna náboženství.
Kritika islámu a poměrů v islámských státech a islámských komunitách se naprosto nijak neodlišuje od kritiky poměrů v nacistickém Německu, koncentrácích, stalinském SSSR apod. To, že ji apologeti islámu slyší stejně neradi jako apologeti nacismu, spíše vzájemnou podobnost těchto ideologií podporuje.

Hodnotová negace

Druhou stránku naprostého mimoňství (cudněji by se to dalo nazvat "ztrátou zpětné vazby") stávající věrchušky, k níž se propracovala jednoznačně vlastním úsilím a systematickou výchovou svých členů k intelektuální těžkopádnosti, reflektuje řada článků v Britských listech, které v podstatě věcně popisují naprosté infernality jako cosi pozitivního.
Podobně působila i sovětská propaganda. Pokud si vzpomenu na knížky typu "Odvážná školačka" nebo "Volá šesté poschodí", snažící se pozitivně propagandisticky popisovat realitu SSSR, tak v nich člověk, jakmile jen trochu rozumu pobral, našel spoustu naprosto infernálních detailů, které jako takové ani tvůrcům, ani předkladatelům těchto propagandistických děl českému čtenáři (byť u těch druhých bych nějakou míru sabotážního přístupu nevylučoval) nepřipadaly.
Pan Čulík, když nejsou jím v pozitivním rouše podávané, ale v podstatě silně negativní, informace přijímány s povinným nadšením, tak se zmůže akorát na rasisticko nacisticky dehonestující výroky o českých občanech, případně občanech dalších postkomunistických států.
Je nám presentováno, jak je krásné, když existují na koupalištích dny či hodiny "jen pro muslimy", byť v jiné době muslimům na tato místa vstup zakázán není.
Je chváleno, jak "moudře" obecní úřady zakázaly postavit pomník vojínu Rigbymu, zavražděnému islámskými extrémisty, protože ten by "dráždil muslimy", aniž by si hlasatelé tohoto blábolu vůbec uvědomovali, že pro normální lidi je to jen další z důkazů, jak masově se islámská populace ztotožňuje s pachateli tohoto teroristického aktu, a jak se jí, přes obecnou znalost tohoto faktu, uhýbá (místo tvrdé pacifikace nebo vyhoštění ze země).
Pan Čulík ohledně Rotherhamské kauzy vítězně uvedl, že pachateli 11 případů byli "asiaté" (aniž by si byl vědom, že už je i v Česku obecně známo, že se jedná o politkorektní označení muslimů z Pákistánu), takže "vyřešený případ" (zahrnující kolem 1 procenta objemu kauzy) "dokazuje, že to nemá s islámem nic společného" (přičemž tak tak malý vzorek by nedokazoval nic ani v případě, že by pachateli skutečně byli nemuslimové; důležitá je ovšem islámská motivace těchto zločinů, kterou by nesmazala ani situace, pokud by se mezi pachateli nějací nemuslimové našli); uvedená informace je pro normálního člověka jen důkazem, jak moc postoupily ve Velké Británii nadváda muslimů na straně jedné a rozklad občanské společnosti na straně druhé. A výsledkem těchto procesů je fakt, že úřady nejsou s to tuto kauzu, jejíž pachatelé jsou všeobecně známi, došetřit. Situace poněkud připomíná rozklad policie a justice v době prohibice v USA, kdy se většina příslušníků justice a exekutivy spolu s částí zákonodárců stala pimprlaty organizovaného zločinu. Přitom USA se z této situace, dodnes, tedy do doby kolem tři čtvrtě století po ukončení prohibice, nevzpamatovaly.
Pan Kartous na BL uváděl nesmysly o tom, jak "velmi podobné projevy nese i česká kultura" a nějak zapomenul na to, že hromadná znásilnění náměstím plným mladíků, se v Evropě, a tím spíše u nás, opravdu nikde nevidí a patrně v této kulturní oblasti nebyla viděna nikdy až někam do prehistorie (kdy ovšem ještě žádná náměstí nebyla). Dokonce i extrémní sekty typu Adamitů se po stránce nekonsensuálního sexuálního obtěžování chovaly daleko cudněji a zdrženlivěji než "islámští mladíci" o silvestrovské noci 2015/16.
Roztomilý je i další případ: Pan Čulík vítězně informoval o průzkumu britské televize Chanel Four mezi britskými muslimy, "jak se muslimové silně identifikují s Británií", přitom sami muslimové chápou tento dokument negativně jako něco, co odhaluje jejich skutečné (negativní) postoje a záměry vůči civilizované společnosti. Dotaz v citovaném článku, jak může "vzorek jen 1081 muslimů reprezentovat tři miliony muslimů" je, pochopitelně, zcela mimo ralitu, protože může. Od toho jsou tu statistické metody, stanovující ranky odhadu. Proto také interpreteři průzkumu uvedli potenciálních teroristů jen 400 000 a nikoli 600 000, jak se někteří nad průzkumem podivují (zřejmě vyšlo rozmezí průměr +- 95 nebo 99 procentní statistická nejistota 400 000 až 800 000). Mimochodem, znamená to, že i mezi našimi muslimy (10 - 20 tisíc), pokud mají k ČR stejný vztah jako britští ke GB, což lze považovat za spíš pravděpodobné než jenom možné, musíme reálně počítat s více než tisícovkou potenciálních teroristů, byť třeba (zatím) nevycvičených a neozbrojených.

Pokusy věrchušky

Stále více antidemokratů v EU (těch, kteří alespoň tuší, která bije) se snaží pod nejrůznějšími záminkami (např. "šíření ruské propagandy") prosadit cenzuru internetu. Naštěstí to není tak úplně jednoduché po technické stránce a navíc se tím dostávají do rozporu se stále dalšími složkami společnosti, organizacemi a politickými stranami, které do této doby byly s vládnoucími režimy více-méně konformní. Případně své názory a postoje zaštiťujícími heslem "reforma", asi jako za Husáka silně umírněně reformní komunisté (včetně členů užšího vedení KSČ).
Nejednoduchost technické stránky cenzury internetu (nedaří se to stoprocentně ani Číně, ani teokraticky absolutistickým státům islámského světa) akcentuje skutečnost, že "blokovací" opatření jsou daleko účinnější v situaci, kdy lidé na cenzurované informace narážejí více-méně náhodou, než v situaci, kdy po nich cíleně pátrají. Nehledě k tomu, že od určité míry "promořenosti" populace (která je IMHO v řadě oblastí EU překročena) se mohou nezávislé a tudíž i pravdivé informace šířit i dalšími kanály, na internetu nezávislými. Konec konců, za protektorátu i za komunistů se o tom, co bylo v zahraničním rozhlase, také dozvídali i lidé, kteří ho, z nejrůznějších důvodů (třeba tenké stěny bytu a němečtí sousedé), neposlouchali.
Hlavním faktorem stávající situace je ono uvědomění si významného a stále rostoucího počtu EUroobčanů, že je a jejich rodiny stávající režim svým politickým směřováním ohrožuje na životech.
Citovaný dialog pánů Urbana a Čulíka, na který v předchozím příspěvku odkazuji, také názorně ukazuje skutečnost, že začínají narůstat rozpory uvnitř prorežimních sil. Pan Urban není žádný antirežimní aktivista, jeho kritika je velice krotká a řadu zásadních věcí a jevů pomíjí či záměrně ignoruje. Přesto je Čulíkova reakce na jeho článek až iracionálně ostrá. Pokud mám podhodit nějakou analogii, tak mě napadá až hysterická reakce Biľaka a spol. na decentně vstřícnou reakci části našich komunistů vůči Gorbačovově kritice srpnové okupace ČSSR.
Pana Urbana lze také pochválit za perfektní vylíčení husákovského "bezčasí" současných multikulti (atd.) režimů v EU, rovněž přispívající k jejich neschopnosti racionální reakce na dynamicky se měnící svět okolo nich i uvnitř nich samých.

Co dělat?

Svoje jsem k tomuto tématu napsal v postu "Koho volit". Hlavní je nyní přijít k volbám a dát svou nespokojenost rozumným (tj. hlasem pro protestní strany reálně průchozí do zastupitelstev) způsobem najevo. Volby nesmějí být podceňovány, protože pokud neprovolíme teď a za rok demokraticky orientovanou garnituru politiků, tak se může v dohledné době stát, že volby buď budou úplně zrušeny jako ve Švédsku (Švédové se mohou utěšovat, že je to "dočasné" ale my, na rozdíl od nich, víme, že jednotkou dočasnosti je jeden furt), případně bude zavedena nějaká "jednotná kandidátka multikulturní proEUnijní fronty". A nesmíme se nechat uchlácholit ani volebním vítězstvím (jak se to stalo demokratickým silám v Československu v roce 1948), možná bude třeba hodně hlasitě zachřestit zásobníky u kalašnikovů, aby si antidemokratická sběř nechala zajít chuť na nějaký "evropský únor".

Britské listy a zapomenutá demonstrace

Pánové Urban a Čulík se dostali v Britských listech do sporu.

Pan Urban velmi decentně naznačuje, že pokud jsou uveřejňovány "vládními" médii systematicky lživé informace, tak se velmi snadno stane, zejména poté, co se provalí na světlo pravda, že lidé přestanou těmto médiím věřit. Konec konců, toto reflektuje i německý termín "lügenpresse", vzniklý právě v této souvislosti.

Společenská smlouva

Problém ovšem vidím někde úplně jinde než pan Urban (a pan Čulík je naprostý mimoň, jak je u něj téměř standardem). Dovolím si citovat:
"Britské listy žijí ve světě, kde všichni zcela samozřejmě tuto víru sdílí. Pokud se ukáže, že nikoli, a pokud to dotyčný nechce pochopit, pak je jednoduše vyloučen z řad slušných lidí. A s neslušnými se samozřejmě bavit nebudeme, to bychom je legitimizovali."
Pochopitelně, ono "nebavíme se" zpravidla znamená ztrátu zaměstnání, vyházení dětí ze škol (v některých případech i rodiny z bytu) a další podobné represe, jak je známe z doby Husákovy normalizace. Konec konců, takto bylo motivováno i Čulíkovo udání blogera Rogozova (protože kdyby Čulík věděl, že jeho udání nebude mít ve stále více se fašizující Velké Británii pro udaného takovéto následky, tak by se s ním nesepisoval).
A když se vrátíme k onomu Husákovu režimu: Husák uzavřel s občany jakousi nepsanou smlouvu, která zněla zhruba takto:
"Když budeš alespoň předstírat loajalitu a víru v to, co hlásají režimní ideologové, a když budeš předstírat, že pologramotná hovada typu 'jen kalhoty, na saka nepouštět' považuješ za významné společenské autority, tak tě necháme na pokoji."
Naproto identickou nepsanou smlouvu pak uzavřely s občany stále více se fašizující režimy "starých" zemí EU (a dalších):
"Když budeš předstírat konformitu s hovadinami typu multikulturalismu, politické korektnosti, genderismu, feminismu atd., budeš předstírat, že tyto fašistoidní ideologie považuješ za vědecké a analogy onoho výše zmíněného specialisty na kalhoty, kteří je hlásají, za významné vědce, tak tě necháme na pokoji."
V závětří poklidných režimů v poklidném prostředí tyto společenské smlouvy mohly nějakou dobu fungovat. Jakmile došlo k problémům, a hlavně takovým, které byly řešeny na úkor širokých vrstev občanů, nutně muselo dojít k tomu, že se těmito smlouvami nadefinovaný stav společnosti začal hroutit.

Co se podělalo?

A tady jsme u té "zapomenuté demonstrace". Několik málo dní před známou pendrekiádou k 17. listopadu, organizovanou (patrně) některou ze složek STB za zády husákovského režimu, došlo v severočeském kraji k pendrekiádě jiné, které byli vystaveni občané, protestující proti stále se zhoršujícímu životnímu prostředí. A rovněž stále více se rýsujícím důkazům, jak toto prostředí ohrožuje je samé i životy jejich rodin.
Právě ona zmíněná demonstrace ukázala, že ona "společenská smlouva" s Husákovým režimem je z toho druhu smluv, které se podepisují vlastní krví, nejčastěji vydolovanou z napíchnutého bříška některého z prstů. Případně smlouvou se Shylockem, který si následně svévolně redefinuje onu libru (asi půl kila) masa, bez větších problémů vyříznutelnou z mnoha tělesných partií, coby srdce. Lidé se zkrátka cestou ran profesionálních pendrekářů dozvěděli, že ono "necháme tě na pokoji" znamená "necháme tě přežít, jen pokud to nebude v rozporu s naším ekonomickým zájmem; když to bude potřebné pro plnění pětiletek a dalších ekonomických ukazatelů, můžete ty i tvoje děti klidně chcípnout na zamoření prostředí (nebo z jiných důvodů) a nám je to šumafu".
Tahle demonstrace tedy ukázala, že s Husákovým režimem žádnou smlouvu o konformitě a "nechání na pokoji" uzavřít nelze, respektive, že režim si ono "nechání na pokoji" vykládá způsobem, pro většinu občanů naprosto nepřijatelným. Studentská pendrekiáda pak už byla jen a jen sirkou, vhozenou do sudu se střelným prachem, nachystaným předchozími událostmi. Ze svého okolí znám více lidí, pro něž byla právě ona demonstrace v severních Čechách (respektive její ukončení) poslední kapkou, která vedla k jejich přidání se na stranu rebelujících studentů a umělců. A řekněme si to upřímně - bez toho, že se k těmto iniciálním skupinám, poměrně rychle přidaly spousty dalších lidí, do té doby více-méně konformních s režimem (včetně řady komunistů, některých přecházejících i koordinovaně jako celé ZO KSČ), by husákovský režim pravděpodobně nepadl (nebo alespoň ne tak rychle a důkladně).

Co se podělává?

Ve starých zemích EU jsme svědky vlastně procesu velmi podobného, jaký proběhl u nás.
Obyvatelstvo si stále více uvědomuje, že ona smlouva o konformitě vůči zjevným lhářům a blbům, podporovaným režimem, má naprosto stejné parametry jako ta naše smlouva s Husákem (a smlouvy obyvatel s podobnými papaláši v dalších komunistických zemích). Že ty, s kým tuto smlouvu uzavřeli, naprosto nezajímá nejen jejich blahobyt, ale ani fyzické ohrožení, hrozící jim a jejich rodinám, podobně, jako to nezajímalo socialistické papaláše. Tento fakt se přitom stále více rýsuje jak v souvislosti s teroristickými útoky, tak i s "mravenčí prací" muslimů, ale i dalších preferovaných skupin. Tyto aktivity přeměňují společnost těchto států, z podoby do té doby pro nás nedostižného ideálu, do podoby naprostého pekla. Přičemž se prozrazuje i to, že stále více lidí ze zemí, které si na přelomu 80. a 90. let horko - těžko vybojovaly připojení se k tomuto světu, hledá po zjištění skutečného stavu cestu z tohoto pekla ven. A je veřejným tajemstvím, že pravděpodobně ve všech nebo téměř všech zemích za bývalou "železnou oponou" by referendum o odchodu z něj dopadlo pro exit. A velmi podobně by dopadla i obdobná referenda v řadě zemí na západ od ní.
Obyvatelstvo i "starých" zemí EU si začíná uvědomovat jak infernalitu svého postavení, tak i naprostou bezvýchodnost z ní, pokud zůstane moc v rukou jak současných vlád, poplatných zkrachovalé ideologii multikulturalismu a dalších "-ismů" (bez ohledu na to, že tuto zkrachovalost současně politici této garnitury slovně uznávají), tak i protinárodní a antidemokratické (cudně řečeno "demokratickým deficitem trpící") bruselské centrály.

Jaké jsou možnosti

K výše uvedenému prozření začalo docházet už před mnoha lety a podobné procesy mají, zcela zákonitě, tu vlastnost, že gradují více-méně exponenciálně. Určité rozčarování z EU a všeho, co s ní souvisí, naznačovaly průzkumy v některých starých zemí EU už v době, kdy my jsme do ní teprve vstupovali (s voličstvem oblbeným masívní propagandou, že vstupujeme do ekonomicky vysoce úspěšného a politicky neškodného EHS).
Pokažení situace akcentovali jednoznačně muslimové, protože se ukázali být stejní, jako ti nedočkaví piráti ze Stevensonova "Ostrova pokladů", kteří se nedokázali ukáznit a vynutili si proti vůli svého vůdce, Johna Silvera, vzpouru ještě dříve, než byl poklad nalezen a Hispaniola na zpáteční cestě do Anglie (a to Silver původně plánoval, že vzpoura vypukne až někdy ve druhé polovině této cesty).
Muslimové se také "nemohli dočkat", až jim kolaborující vlády natolik zblbnou a hodnotově rozloží populaci multikulturalismem a politickou korektností, že bude zcela bezbranná. S požadavky, naprosto neslučitelnými s civilizovaným stavem společnosti, vyrukovali, naštěstí pro nás, předčasně.
Právě tato situace vyvolala rozmach občanského, prodemokratického a antiislamizačního hnutí, které způsobuje vrásky na čele antidemokratických papalášů. Ti jsou stále více ve vleku událostí, reagují nesmyslně až chaoticky a nejsou s to se ani mezi sebou domluvit na koordinaci svých aktivit.

Jsem toho názoru, že celá EU se začíná dostávat do stavu, v jakém byl husákovský režim někdy na jaře 1989. Byť je jasné, že analogie jsou jen analogiemi. Nicméně to vypadá, že se společnost v ní stává sudem prachu, do něhož dříve nebo později, třeba i náhodně a "pachatelem" nezáměrně, padne jiskra. Takovou iniciací může být nějaký exces. Může to však být i takové jednání, jaké dříve pachatelům procházelo bez zvláštní odezvy občanů (konec konců, STB před imaginárním Martinem Šmídem zcela reálně ubila spoustu skutečně existujících lidí a prošlo jí to). Nejpravděpodobnějším kandidátem na pachatele takového činu jsou muslimové, ale nejsou zdaleka kandidátem jediným. Může to být klidně i nějaký horlivý policista či aktivista z protidemokratické nevládky.

Jsme ve válce proti terorismu?

(pokračování Stačil by cár papíru ...)

K velké nelibosti části multikulturalistů část odpovědných politiků, i část novinářů konstatovala, že "jsme ve válce proti terorismu". Málokdy se na něčem s multikulturalisty shodnu, ale shodnu se s nimi na tom, že uvedené prohlášení je pitomost.
Je to stejná pitomost, jak kdyby velitel za války zavelel: "Bojujeme proti tankům", nebo "Bojujeme proti výsadkářům". Dokonce je pitomost takto "bojovat proti válečným zločincům".
Bojuje se proti nepřátelským tankům, nepřátelským výsadkářům atd.
Bojuje se přitom proti všem, kdo jim poskytují zázemí: Taví ocel na ty tanky, v muničních fabrikách vyrábějí náboje, šijí uniformy (a padáky), vyrábějí palivo, atd. atd. Bojuje se i proti potenciálním tankistům, výsadkářům atd., kteří ještě nedostali povolávací rozkaz, ale jsou důležití pro nepřítele tím, že mu umožňují nahrazovat ztráty.
A nejprve je nutno vyhrát válku, a potom  je teprve možné uspořádat proces s válečnými zločinci.
Takže ano, "Boj proti terorismu" je naprostá pitomost.
Těm teroristům o něco jde. Mají jakýsi cíl, cílový stav, do něhož chtějí dostat evropskou společnost. S tímto cílem se nijak netají: Je to kompletní islamizace či šaríjace současných evropských států a jejich občanů. Tj. část přinutit ke konverzi k islámu, vyznavače "islámem tolerovaných" konfesí zotročit podle šaríje a zbytek vyvraždit (teoreticky by alespoň někteří mohli utéct, ale nebude kam).
Když se po atentátu 11. 9. dělaly průzkumy mezi muslimy, tak naprostá většina z nich atentát schvalovala. Od té doby se imámové naučili své "ovečky" patřičně instruovat a výsledkem jsou vlny odsouzení, které následovaly jak po obou pařížských atentátech, tak i po nynějším bruselském. Nicméně ovečky ještě nejsou instruovány dostatečně, takže při konkrétních dotazech na podle nich ideální politické uspořádání vcelku bezelstně přiznávají, že za ně považují islamizaci zemí, které jim poskytují pohostinství, zavádění šaríje a dalších islámských prvků uspořádání společnosti, jaké můžeme vidět v souvislosti s islámským státem, který "nemá nic společného s islámem", jak nás ujišťují multikulturní ideologové v rozporu s tím, že se jedná o uspořádání společnosti přesně podle Mohameda a spol.
Takže nezbývá než konstatovat, že naším nepřítelem je kdokoli, kdo chce islamizovat společnost v evropských státech, zavádět prvky šaríje do jejich právního systému, zavádět nadřazené postevení muslimů ve společnosti atd. Tím "kdokoli" je nutno, pochopitelně chápat i nemuslimy, s muslimy na tomto cíli spolupracující.
Je dokonce naprosto jedno, zda dotyční chtějí tyto cíle dosáhnout násilím, tj. terorem a podobnými aktivitami, nebo zcela "pokojně a mírumilovně", protože tím se tento jejich cíl nezmění na o nic méně zločinný a odporný. A tito lidé jsou legitimním cílem odvetných opatření, naprosto stejně, jako samotní teroristé.
Naším nepřítelem nejsou jacíci abstraktní, démonizovaní a současně odlidšťovaní "teroristé". Jsou jím všichni ti, kdo usilují o nastolení vlády islámu, zrušení demokracie, likvidaci lidských a občanských práv (protože islám nic takového neuznává). Tuto realitu je třeba konstatovat a je třeba podporovat ty politiky, kteří toto uznávají a podle této skutečnosti hodlají i provádět praktické aktivity.
Veškeré blábolení o tom, že "xenofobními a fašistickými reakcemi napomáháme teroristům" jsou naprostý nesmysl. Muslimové uznávají jen a jen sílu, uznávají toho, kdo na ránu odpoví deseti ranami, na deset ran stovkou (nebo jednou obrovskou, třeba jadernou).
Když princ Eugen Savojský zlikvidoval nečekaným útokem proti všem pravidlům z vojenských učebnic (útočil proti dvojnásobné přesile a ještě se špatně zajištěnou ústupovou cestou) turecký tábor pod obleženým Petrovaradinem, tak zjistil, že muslimové (protože ve vojscích Osmanské říše bojovalo prakticky veškeré islámské obyvatelstvo středomoří a Blízkého Východu) povraždili před svým útěkem všechny křesťanské zajatce. Nařídil proto pobít všechny zajaté muslimy. Až do konce jeho působení coby velitele (a později vrchního velitele) vojsk, bojujících na Balkánu a v jeho okolí proti Turkům, následně muslimové velice úzkostlivě dodržovali jakžtakž civilizovaná pravidla zacházení se zajatci, která byla v té době obecně uznávaná.
Další věcí je, že jediné, co může současný nástup islámu zlomit a vyvolat v islámských řadách nějakou krizi, je zcela viditelný neúspěch. Neúspěch nejlépe velice teatrální, velice citelný a dobře viditelný. Rovněž takový, který by nebylo možno ideologickým výkladem "opravit" na úspěch.
Je to úplně stejné, jako v případě nástupu nacismu. Norimberský tribunál naprosto jasně zjistil a veřejně konstatoval, že každý ústupek, který prosazovali "usmiřovači" vedl jen a jen k posílení vnitropolitické pozice nacistů obecně a Hitlera zvláště. Dokonce bylo prokázáno, že kdyby Anglie a Francie zasáhly v době obsazení demilitarizovaného pásma v Porýní nebo alespoň později v době mnichovské krize, tak by došlo k alespoň pokusu o svržení Hitlera a jeho nejbližších, který by však měl rozhodně větší šanci na úspěch než "operace Valkýra", k níž se část německého armádního velení odhodlala právě až po sérii drsných porážek a vzniku stavu, z něhož bylo zasvěceným jasné, že Německo nemá šanci na vítězství.
Podobný "stav bez šance na vítězství" je nutno vyvolat i pro šíření islámu do evropských zemí. Je přitom v podstatě jedno, jakými prostředky bude navozen. Muslimové chtějí vyhladit desítky až stovky milionů Evropanů a zbytek zotročit (za zotročení lze považovat i konverzi k islámu, protože ta znamená ztrátu kulturní identity i ztrátu postavení občana demokratického státu), takže s nimi rozhodně není důvod jednat v rukavičkách, pokud by to mělo ohrožovat úspěch naší obrany. Navíc jsme to my, kdo se brání proti nijak nevyprovokované agresi. Opět je to naprosto stejné, jaké to bylo v případě Němců, kdy bylo zcela legitimní bombardovat německá města, podporovat protiněmecký odboj atd. atd.
Teprve po navození stavu faktické porážky současné islámské agrese proti evropským zemím se můžeme nadít toho, že v islámu proběhne nějaký typ reformy, která by tuto ideologii v náboženském rouše alespoň částečně zcivilizovala. Do té doby jsou veškeré úvahy na téma zcivilizování islámu nějakou reformou naprosto bezpředmětné. Dokud bude tato ideologie vítězit a my před ním ustupovat (a je naprosto jedno, proč), bude v pozici úspěšné a vítězící ideologie, kterou reformovat naprosto není třeba. Bude v přesně stejné situaci, jako nacismus v průběhu jeho nástupu před druhou světovou válkou.