Důsledky cizí civilizace
Důsledky nárůstu pravděpodobnosti existence blízké civilizace, schopné přeletu k nám, pochopitelně vede k daleko větší naléhavosti na co nejrychlejší vědecký a technologický pokrok. Ten je v současné době značně utlumen (v porovnání např. léty kolem poloviny minulého století).Potřebujeme prostě nový stimul, jakým byl onen zmíněný "závod o Měsíc". Stimul, který by "na dřeň" ukázal, jak na tom po stránce vědeckotechnické úrovně jsme. Dokážu si představit obavy některých politiků z toho, že by je analýza stávajícího stavu diskreditovala totální stagnací od doby projektu Apollo. Je třeba si uvědomit, že i první vlaštovky soukromých aktivit typu Space X se zatím nedostaly dál než na pozemskou orbitu, a to ještě pouze s neživým nákladem. Jakkoli jsou jejich prostředky progresívní a zejména v porovnání se státními kosmickými agenturami vysoce efektivní, bude trvat ještě nějaký čas, než se dostanou alespoň k dopravě lidí na Měsíc. Byť věřím, že pak tam velmi rychle zřídí stálou základnu, což by už bylo daleko za horizontem projektu Apollo.
Dalším podobným stimulem by mohl být projekt Mars One. Považuji za velmi pozitivní, že výprava na Mars, přestože bez možnosti návratu, zaujala takovou plejádu potenciálních dobrovolníků. Považuji to za ukázku skutečnosti, že intelektuální a expanzívní útlum se týká pouze svrchní vrstvy společnosti, která by se ráda zakonzervovala u moci, nikoli společnosti jako takové. Lze z toho vyvodit i to, že v případě překážení technologickému pokroku bude tato věrchuška (ovšem i z mnoha jiných důvodů) odstavena a nahrazena něčím schopnějším.
I tohle může být příčinou zoufalých snah zakamuflovat indicie existence cizí civilizace. Konec konců, vidíme názorně, že i na zjevné riziko konfrontace naší civilizace s islámskou anticivilizací tito lidé reagují stylem: "Hlavně ať se za nás nedělá nic zásadního, ať to nějak v klídku doklepem, a po nás potopa".
Kdo nás oslabuje
Vedle v prvním dílu zmíněných náboženství, která se vždy projevovala jako civilizačně retardační faktor, případně faktor anticivilizační, hrají podobnou úlohu i ekologismus a multikulturalismus s některými satelitními ideologiemi.Ekologismus
má blíže k náboženství než vědě. Včetně toho, že popírá naprosto jasná a nezvratně prokázaná fakta. Ať už jde o hrubé metodologické chyby, kterými jsou zatíženy jeho prognózy, neodpovídající proti naměřeným datům, tak i vyslovené podvody části hlasatelů této ideologie. Vrcholem na poli blízkém našemu problému je snaha ekologistů o moratorium na výzkum vesmíru sondami, aby nebyla narušována příroda na jiných planetách sluneční soustavy.Celá zelená ideologie je založena na podvodech a nesmyslech, čímž má opět blízko k náboženství. I politická praxe ekologistů je založena na podvodech, tentokrát na voličích, kdy vytvářejí různá seskupení nic neříkajících názvů, bez veřejné presentace jejich programu. Spousta lidí např. netušila, že volením "Žít Brno", tvářícího se jako "recesistické hnutí", volí vyhraněné ekofašisty. Pochopitelně, přemýšlivějším musela být přinejmenším podezřelá rodinná anamnéza vůdce tohoto hnutí.
Dalším programovým bodem ekologismu je návrat lidstva a obyvatel vyspělých zemí zvláště do podmínek "samostatně žijících zemědělských komun", jaké zde údajně byly v raném středověku nebo ještě o něco dříve. Program "poněkud neřeší", co by se dělo s lidmi, kteří by "přebývali" (protože "ekologické" zemědělství v tomto stylu by patrně neuživilo na v současnosti v Česku obdělávatelné půdě ani milion obyvatel). Takže bychom asi byli svědky podobného systematického vybíjení obyvatelstva, jak tomu bylo za hrůzovlády Pol-Pota a spol. v Kambodži, ale patrně v daleko větším rozsahu. Lze považovat za více než pravděpodobné, že i ekofašisté by vybíjeli především vzdělané obyvatelstvo (pochopitelně ne bezcenné blby z humanitních studií, ale doktory, přírodovědce, inženýry apod.).
I značné angažování se zelených ve prospěch imigrantů, z nichž 80 - 90 procent je negramotných a z toho zbytku většina neumí psát v latince, je s vysokou pravděpodobností motivováno anticivilizačně. Zcela jednoznačně předpokládají, že tito negramotní primitivové rozvrátí společnost a budou následně použitelní k vybíjení kvalitní populace (která jejoch zhovadilosti programově odmítá).
Ekologisté se rovněž silně angažují v řadě oblastí proti rozvoji výzkumu i zvyšování kvality a kvantity zásobování populace potravinami. Klasikou je jejich zuřivý boj proti geneticky modifikované rýži s karoteny, která by zabránila oslepnutí několika set tisíc dětí ročně. Rovněž klasický je jejich nesmyslný boj proti DDT, který vedl k návratu malárie do řady oblastí, kde byla díky tomuto insekticidu vymýcena. Jen v těchto oblastech umírá každoročně na malárii přes milion lidí, to je "humanita" ekologistů v aktuální praxi.
Snahy o omezení vesmírného výzkumu byly zmíněny výše.
Multikulturalismus
Tento ideologický směr je rovněž výplodem pseudointelektuálů, nenávidějících skutečnou vědu a techniku. I tento směr má více náboženských než vědeckých rysů a hlásá naprosto jednoznačné zhovadilosti. Mimo jiné to, že kultura pralesních divochů, jejichž nejsofistikovanějším nástrojem je foukačka s otrávenými šípy, a kultura, jejímž nejsofistikovanějším nástrojem je sonda, letící do mezihvězdného prostoru, jsou "plně rovnocenné". Odmítá jakékoli hodnocení zemí mezi sebou na základě objektivních a jednoznačně formulovaných kritérií (jako jsou právní poměry a jejich dodržování, markery zdravotního stavu obyvatelstva, přístup ke vzdělání apod.).Koryfejové multikulturalismu vytvářejí různé sofistifikované "indexy", pomocí nichž následně "presentují překvapivá fakta", např., že nejlepší postavení žen v rámci světa je v Saúdské Arábii a podobných státech.
Výsledkem multikulturalismu je i ta zmíněná Saúdská Arábie ve výboru OSN pro lidská práva, či islamista z Jordánska coby komisař OSN pro tyto záležitosti.
Typickým multikulturalistickým skřekem je projev právě tohoto komisaře, Zeida Ra'ada Al Husseina, na půdě OSN, který přinesly (byť, pochopitelně, s obdivnými výkřiky, Britské Listy.
I multikulturalismus se snaží potlačit civilizaci a civilizační projevy. Typické je i používání dvojího metru, kdy jsou státům s "nedostatečným" zastoupením žen v politice dávány za vzor státy jako ta Saúdská Arábie, kde sice ženy nemají žádná práva (jsou po právní stránce něco mezi nevolníkem, otrokem a hospodářským zvířetem), ale v různých "indexech" vychází, že se tam ženy mají skvěle.
Občasné srážky s realitou vedou až k totálním bizarnostem. Např. multikulturalisté v souvislosti s nedávnými volbami označili AfD za "stranu proti ženám", byť v jejím vedení je patrně největší procento žen z německých politických stran (a zcela jistě z těch, které se ve volbách dostávají přes 5% limit). A to pomíjím skutečnost, že jedním ze stěžejních programových bodů této strany je ochrana žen před muslimskými (a jinými podobnými) násilníky, což opět žádná z mainstreamových německých politických stran v programu nemá.
Multikulturalismus spolu s politickou korektností také neúnosně prodražují (až do nerealizovatelnosti) preventivní a další opatření proti islámskému terorismu. Je jasné, že pachatelem islámského terorismu může být jen muslim, maximálně nějaký extrémní sympatizant, který ještě nestačil konvertovat. A rozdíl mezi opatřeními, zasahujícími cíleně těch cca 40 tisíc muslimů u nás a opatřeními, které necíleně míří na 10 milionů obyvatel, jak co do účinnosti, tak i co do nákladů, si dovede každý, kdo má alespoň trochu funkční ten objekt v mozkovně, odhadnout či spočítat sám.
Společenská nebezpečnost multikulturalismu v celosvětovém měřítku spočívá v tom, že odmítá porovnávat jednotlivé civlizace a aktivně brání tomu, aby lidstvo bylo na své cestě do budoucnosti nasměrováno tam, kde jeho úsilí přinese nejvíce plodů a současně s nejvyšší kvalitou.
Dá se důvodně předpokládat, že multikulturalisté by velice uvítali likvidaci pozemské civilizace v podstatě kýmkoli a že sražení lidí na úroveň otroků nebo tažného dobytka by popisovali jako vysoce pozitivní věc.
(pokračování)
