Jak je to s tím zbožím? 2

Zdarma

Pochopitelně, výrok první sudičky neznamená, že zdravotnictví je skutečně zdarma. Je placeno z tzv. zdravotního pojištění, které zčásti odvádíme z našeho hrubého příjmu, zčásti je za nás platí zaměstnavatel (a za některé kategorie obyvatel také stát).
To, že se nejedná o standardní komerční pojištění, sebou nese řadu naprosto jasných nevýhod. Tou hlavní je fakt, že prakticky nikdo není zainteresovaný na kvalitě práce, kterou odvedou zdravotnická zařízení.
Pojišťovny se celkem logicky zvrhly na totálně zbyrokratizované instituce, jejichž jedinou starostí je, aby požadavek na proplacení zdravotního úkonu byl uplacírován na správném formuláři a na něm ve správném chlívečku. Protože se tyto formuláře a konkrétní požadavky na vyplňování jednotlivých chlívečků na nich relativně často mění (někdy i vícekrát v jednom roce - máme velký počet pojišťoven, takže se na tomto poli mohou prostřídat) musejí si lékaři platit právníka (či právně - administrativní osobu), která má (mimo jiné) v popisu práce hlídání a dávání echa stylem "Byl změněn formulář X5 u pojišťovny Y7 a nyní se správně vyplňuje takto ..." Pochopitelně, tyto peníze se promítají do nákladů lékařů (tak, jako práce uklizečky nebo třeba odborníka na počítače).
Lékaři jsou zavaleni administrativou a jsou rádi, že vůbec žijí.
Pacienti do léčení nemají co mluvit a ti, co by remcali, jsou natlačeni do nějaké prakticky bezzubé "oficiální pacientské organizace", u níž je zaručeno, že celkově systému nijak neuškodí.
Právě to, že toky peněz jdou zcela mimo jakoukoli kontrolu pacienta, a že bylo už v 90. letech zabráněno tomu, aby si zdravotní pojišťovny mohly svými službami a jejich cenou konkurovat, vede k tomu, že pacient nemá sebemenší možnost kvalitu zdravotní péče o svou osobu nějak ovlivnit, přestože jsou to "formálně jeho" peníze, které celý tento cirkus platí. Leda by emigroval, nejlépe mimo EU.

Pro všechny

Socialistické zdravotnictví nikdy nebylo pro všechny, jak je psáno v jeho rodném listě. Spíše zde platí ono orwellovské "všichni jsou si rovni, ale někteří si jsou rovnější".
Konkrétní podobu to dostalo ve formě tzv. diferencované lékařské péče, která stanovila jiná pravidla léčby pro papalášoidní pacienty s nejrůznějšími politickými zásluhami a jiná pro obyčejný plebs. A to ponechám stranou specializovaná zdravotnická zařízení pro ty opravdové papaláše, kteří se mezi "obyčejný plebs" ani nedostali.
Když pravice po roce 1989 navrhla, že některé nadstandardy, případně zařazení do operačního programu bez pořadníku apod. by mohly být na bázi tržních mechanismů, tak se rozlehl těžký socialistický jekot. Pochopitelně, ony se ty tržní mechanismy uplatňovaly i v hlubokém socialismu, cestou naditých obáleček, "záhadným způsobem" se vylíhlých tomu či onomu primáři či jinému představiteli zdravotnictví v kapse. A tenhle zaběhaný džob chtěli "zlí modří ptáci" (rád je z mnoha důvodů nemám, ale tohle mezi ně nepatří) nabourat. A chtěli, aby to šlo legálně a veřejně přes pokladu a dokonce, ó hrůzo! se z těchto penízků v obálečkách měla platit daň a další odvody!
Pochopitelně, zadržet se to nedalo, jen dočasně zpomalit, takže dnes se za nadstandard běžně platí a už to přestává být "divné".
Navíc se, což je také jednoznačně pozitivní, objevila vrstva "zlých zbohatlíků", kteří se mohou vykálet na systém zdravotního "pojištění" (v reálu zdravotní daně) a zaplatit si keš zákrok na soukromé klinice, kde platí poněkud jiné podmínky (což souvisí i s následující kapitolou). A ukazuje se stále víc, že tento systém začíná být výhodný i pro střední vrstvy, protože ztráty dané "tradičním" trváním pracovní neschopnosti při různých chorobách jsou tak velké, že do značné míry pokryjí účet od těchto zařízení.

Na světové úrovni

Zde budu opět zlý: Léčba na úrovni světové špičky cosi stojí a stojí daleko více než světový či dokonce socialistický standard.
Socialistické zdravotnictví se s tímto faktem vyrovnávalo především tím, že řada léků i léčebných zákroků byla prostě nedostupná. Dostali se k nim jen speciální pacienti v rámci výše zmíněné "diferencované lékařské péče" v nemocnicích pro papaláše.
Lidé, pochopitelně, nejsou blbí, takže když se z Hlasu Ameriky dozvěděli, že Brežněv má americký pacemaker na srdci, tak šel hlas, ne tak úplně mimo ralitu, že ruský se stejnými funkcemi a výkonem by za sebou musel tahat na vozejčku.
V podstě po celou dobu socialismu byl uměle tlumen pokrok v medicíně. Jistě byla špičková pracoviště, jistě byly i obory, kde se uplatňovaly i špičkové technologie a léky, ale celek jednoznačně zaostával, mimo jiné proto, že by se špičková péče ze stávající zdravotní daně nedokázala zaplatit.
Nekvalitní manažment a zkušenosti s ním pak po roce 1989 vedly k tomu, že se skutečně nakoupilo v některých případech více přístrojů a postavilo více specializovaných zařízení (typu operačních sálů) než by bylo optimální. Řada těchto věcí by se dala řešit levněji jejich sdílením, ke kterému postupn dochází.
Problém ovšem byl v tom socialistickém sdílení a hlavně v problematické odpovědnosti. Pokud budu konkrétní ze svého oboru:
Je jistě krásné, když existuje centralizovaná přípravna bakteriologických (a jiných) půd, která je vaří pro klinickou mikrobiologii, kožní (s jeho speciálními půdami na dermatofyta), hygienickou stanici (které ovšem později laboratorní provozy pustily a nechaly zprovatizovat), případně další instituce.
Kdo ovšem zažil půdy zmršené, nebo dokonce (po záměně) vylité do nesterilního skla (no dobrá, tohle řeší jednorázové misky, ale ty tehdy nebyly), tak si bude půdy vařit a vylívat raději sám, byť by měl třeba místo autoklávu používat Papinův hrnec z kuchyňského zboží.
A v případě sdílených operačních sálů jde, pochopitelně, o různé průšvihy přímo na pacientech, kdy někdo něco měl vysterilizovat a neudělal to, nebo to udělal špatně.
Ano, dnes se tyto věci skutečně sdílejí, ale museli jsme překonat období, kdy to sdílení obsahovalo nejrůznější systémové problémy, které se musely vychytat, a ne každý byl ochoten je vychytávat s riziky, které by šly na jeho triko.
Navíc se upravila i legislativa, takže jsem již viděl klinickou mikrobiologickou laboratoř bez varny, která kupuje hotové nalité Petriho misky s půdami. Vydělala na tom, že nemusí řešit akreditaci vlastní varny (a platit její prostory tak velké, aby se vůbec akreditovat dala) a pro svůj provoz potom akredituje jen práci s těmito nalitými miskami, protože ty akreditaci mají od svého výrobce. Což vyjde i neskutečně levněji, když započteme cenu "papírové vojny" vztahující se k akreditacím.
Pro akademické pracoviště by něco takového bylo v zásadě nevhodné (byť některé superspeciální půdy, potřebné jen v malém množství, kupujeme také). Výhodou akademického pracoviště ovšem je "neakreditovatelnost", protože laboratoře, kam mají přístup studenti, jsou automaticky ex lege neakreditovatelné.
Takže ona vyšší úrověň (nebudu raději používat termín "světová", protože je dost nejasný a i postupy a léky, oficiálně prohlašované za "světovou špičku", jí ve skutečnosti být nemusejí) se dostavila až v souvislosti s odumíráním socialismu a jeho alespoň částečném nahrazování tržními principy.
Světově dokáží fungovat i ony výše zmíněné soukromé kliniky (v podstatě stojící mimo systém zbytkového zdravotnického socialismu), které zvládají některé zákroky laparoskopicky, tedy s minimální zátěží pro pacienta a tomu je odměnou velmi rychlé obnovení práceschopnosti a návratu do zaměstnání (a to manažerské typy mohou pracovat z lůžka již pár hodin po zákroku a mají na to zajištěnou příslušné technické zázemí).

Z tohoto pohledu je uvedené heslo oranžových zcela zavádějící a odtržené od reality.

Co uplynulý týden dal

Islám

Talíban

postoupil do obklíčeného Laškargáhu.

Rusko

přeměňuje základnu v Tartúsu na trvalou.

Saúdové

přiznali útok na šíitský pohřební průvod v Jemenu. USA zaútočily na radarové základny na jemenském pobřeží, protože se podle nich účastnily raketového útoku na jedno jejich plavidlo.

Erdogan

se odvolal proti upuštění od stíhání německého satirika Böhmermanna za posměšnou báseň vůči jeho osobě.
Turci také kritizovali Clintonovou za pochvalná slova o Kurdech.

BBC

zveřejnila, že v Sýrii existuje nápravný tábor pro exbojovníky a zběhy chalifátu.

Dronem

údajne poprvé za svou existenci zaútočil chalifát.
Pravděpodobne je to nástup nového trendu, protože se chalifát snaží o přestavbu standardních dronů na létající bomby.

Hollande

se vyjádřil v tom smyslu, že francouzská Marianne bude jednou v burce. Pak se nelze divit, že tohoto defétistu, ne-li přímo kolaboranta s muslimy, Francouzi nechtějí a dávají hlasy LePenové.

Islamisté z Boko Haram

propustili část unesených studentek.

Aleppo

má být podle syrského presidenta Assada odrazovým můstkem pro tažení proti zbytkům chalifátu. I proto je důležité odolat skřekům humanitníků, naříkajících nad utrpením "civilistů", vesměs silných sympatizantů s džihádisty z chalifátu.
Někteří diplomaté se snaží zpochybňopvat přítomnost islámistů v Aleppu, ale ta je v podstatě jasně dána tím, že se tato část města nevzdává vládním silám, což by se stalo v případě, kdyby tam islámisté nebyli a nedrželi v rukou otěže moci.

USA a Velké Británii

se nelíbí úspěšné tažení prpti islamistům v Aleppu, a tak zvažují sankce proti Sýrii a Rusku.

O další masakr v kasárnách

si říkají USA: Přijaly do výcviku první muslimku.

Imigrace

Syřan,

plánující v Německu teroristické útoky a dopadený patrně nedopatřením dalšími imigranty se následně ve hlídané cele oběsil. Věřit tomu můžeme a nemusíme.
Podle policie měl vazby na chalifát.

Změnu ústavy

navrhl president Orbán. Ta by vylučovala možnost umístit na území Maďarska "uprchlíky" proti vůli maďarských občanů.

Imigranti

ve Švédsku znásilnili vozíčkářku, což způsobilo silné a současně silně politicky nekorektní pobouření obyvatel (tedy, jejich civilizované části).

Merkelová

naznačila mladým Afričanům, že mají o poměrěch v Evropě nerealistické představy. Problém je, že tím jen vytváří prostor pro daleko nebezpečnější migranty z islámistických zemí.

Abdeslam,

který byl údajně "mozkem" masakrů v Paříži, odmítl vypovídat. Je docela možné, že tak činí na něčí příkaz, aby absence informací umožňovala vyrábět "lepší image" islámu.

Německé tajné služby

se dožadují toho, aby byly u azylových řízení.

Obecné

Na domácí politické scéně dominovaly handly kolem koalic v jednotlivých krajích, kde leitmotivem bylo odstavení vítězného ANO. Velmi podobně to vypadalo i ve druhém kole senátních voleb, včetně agitační přípravy na ně.
President Zeman kritizoval snahy odstavit vítězné ANO cestou tvorby pochybných koalic, které z principu věci nemohou mít žádný funkční program.

Na Trumpa

se zjevně odrganizovaně vrhly spousty žen s obviněním, že je "sexuálně obtěžoval".

Samsung

stáhl z prodeje telefon, který vybuchuje.
IMHO hlavním problémem je skutečnost, že mobily mají tisíce možná potřebných, ale spíš zbytečných funkcí, které nejdou nijak uživatelsky omezit a žerou proud. Z tohoto důvodu musí mít baterka, schopná zajistit běh takového žrouta energie alespoň na jeden den, obrovskou kapacitu, která z ní při plném nabití dělá silně problémovou záležitost. Odhaduji, že se tato větev mobilů dostala až někam ke svým limitům, protože přidávání dalších funkcí povede k tomu, že přístroj bude muset být připojen prakticky neustále k síti, aby utáhl své funkce. Případně, že bude nutné s sebou nosit extra baterii, větší a těžší než byly první mobily.

Budovu Kliniky,

kde je ráj feťáků, pardon "alternativní komunitní centrum", dostala SŽDC. Na první pokus se do budovy její zástupci nedostali. Komentáře to hojně srovnávají s daleko razantnějším postupem exekutorů (zcela běžné je odvrtání zámku či vyražení dveří za policejní asistence).

Rozdávaly se

Nobelovy ceny. Vypadá to, že rozumněji než v předchozích letech.

S podobnou přípravou

na válku, jaká nedávno proběhlůa v Německu, přišel i Petrohrad, který plánuje 300 g chleba na osobu a den.

Odvolací soud

potvrdil osvobození policisty, střílejícího na auto, které odmítlo zastavit a ujíždělo před policií, v němž byla střelbou ze služebních zbraní usmrcena spolujezdkyně (kterou navíc policisté neviděli).

Podpora CDU

klesla na historické minimum a dostala se pod 30 procent. I tak je pořád tato strana s nejvyšší podporou, takže Merkelová může #přijímat i nadále.

Ztracený film

průkopníka kinematografie a trikových snímků Méliese "Soutěž eskamotérů" byl nalezen v daru, který obdržel Národní filmový archiv. Je dobré připomenout, že původním filmům "tikají hodinky" na bázi chemických a fyzikálních změn v celuloidu i filmové emulzi a umělé prodlužování "autorských práv" může vést k nenávratnému zničení jedinečných dokumentů (u nichž jsou často autorská práva nejasná a náklady na dohledání jejich držitele by mohly převýšit reálný zisk z distribuce).

Francie

začala dávat pokuty českým řidičům za to, že mají příliš nízké platy. Opět jeden z důvodů, proč odejít z EU.

Na Clintonovou

se objevují další a další nepříjemné skutečnosti. Tentokrát z jejích mailů vyplynulo, že "nenávidí obyčejné američany", což se u chamtivé multimilionářky dá docela očekávat.

Rybáři

se začali snažit obnovit život v řekách, které byly vyžrány v rámci "ochrany přírody" přemnoženými kormorány.

Kabinet

schválil letní čas na dalších pět let. Po vzoru EU. Opět další důvod proč nevolit kabinetní strany i proč podporovat odchod z EU.

Žebříček "špinavých podniků"

vyrobili ekosoudruzi z Arniky. Je v celku jasné, že jde hlavně o významné podniky, podílející se jak na "táhnutí" ekonomiky státu, tak i na vysoké zaměstnanosti. Mnohdy se jedná i o podniky, využívající špičkové technologie. Prostě: "zpět na stromy!".

Italský premiér

se opakovaně vyjádřil, že státům EU, které nechtějí na svém území uprchlíky, by měly být odebrány dotace. Tomu fandím, ale pak je nutno říct jasně i "B": Dotace jsou to jediné, co částečně kompenzuje řadu nevýhod, spojených se členstvím v EU. Jejich odebrání bude obrovským popudem pro odchod dalších států z EU.

V budově Matematicko - fyzikální fakulty UK

zpřístupnili rotundu sv. Václava, respektive její základy a torzo podlahy, které byly objeveny při rekonstrukčních pracech. Rounda nebude přístupná trvale, ale při různých významnějších příležitostech.

Za výroky

o M. Horákové a sovětské invazi se omlouvat komunistka Semelová nemusí. K totalitám jsou naše soudy velmi vstřícné.

Skotsko

vyhrožuje novým referendem o setrvání ve svazku Velké Británie, pokud by proběhl brexit. Faktem je, že by se zařadilo mezi menší a méně vyspělé státy a řadu výhod (a výjimek), které nyní má vlivem váhy Velké Británie jako celku, by zcela jistě nemělo.

Nový druh,

navíc asi endemický, objevili čeští vědci z UK na Českolipsku. Pojmenovali ho "včelák český" a podle analýzy DNA je odlišný od všeho ve své skupině živočichů - samotářských včel a vos, lovících hmyz.

Na Floridě

se zase objevil další typ komára, který je s to v místních podmínkách přenášet virus zika.

Experti z UNESCO

"objevili", že Zeď nářků v Jeruzalémě není židovská.
Izrael tuto organizaci přestal sponzorovat. Přidali se k němu i Japonci.

Záhadnou smrt

malých děvčátek z Nizozemí (sester) vyjasnil mezinárodní tým s významným podílem českých vědců. Rodiče dívenek jsou nositeli genů, které se při nevhodném kombinování v dítěti projeví zhroucením jeho imunity ve věku kolem jednoho roku. V Nizozemí jsou nositelé těchto vadných variant genů (alel) častější než v jiných takto vyšetřených evropských zemích.

Nové boje

se rozhořívají na Ukrajině. Kyjevské jednotky se snaží zlikvidovat východní provincie a ty se intenzívně brání. Ukázalo se, že se vyzbrojily od Ruska.
V Kyjevě prošel městem průvod banderovců.

28. 10.

bude první nuceně zavírací den. V nákupních centrech je i řada obchodů pod 200 čtverečních metrů, které by teoreticky nemusely zavírat.

Babiš

se po relativně neúspěšných volbách nechal slyšet, že by bylo nejlépe senát zrušit.

Jak je to s tím zbožím? 1

"Zdraví není zboží", hlásá bilboard, kolem kterého jezdím do práce. Je na něm jeden z oranžových expertů pro zdravotnictví a kolem něj jásající postavičky, snad dělníci, snad funkcionáři.

Zdraví není zboží

Zdraví se zcela jistě nedá koupit a ani jeho prodej nepřipadá v úvahu.
Prodej např. ledviny nebo jaterního štěpu k transplantaci či odběr krve k transfúzi za úplatu se dost dobře jako prodej zdraví označit nemohou, protože jednak je hlídáno, aby k nějakému výraznějšímu poklesu míry zdraví u dárce nedošlo, jednak je komerční stránka podrobena tak silným regulacím, že se o tržní vztahy v podstatě nejedná a jednat ani nemůže.
A existuje i řada dalších zdravotních služeb (zejména založených na vztazích mezi občany či pacienty), které byly socializující či fašizující státní mocí zahnány do pololegality či naprosté ilegality.

Co je zboží

Zboží se, pochopitelně, v oblasti zdravotnictví vyskytuje zcela regulérně a ve velkém množství druhů. Jen namátkou:

• léky
• zdravotnické pomůcky
• zdravotnické úkony
• preventivní úkony (např. očkování)
• zdravotnické a sociální služby (jaké se srovnávají s hotelovými)
• placené i neplacené administrativní úkony

Uvedené věci pochopitelně zbožím jsou, protože se kupují a prodávají.

Maskování

Ještě někdy v 19. století šel nemocný k doktorovi a následně mu zaplatil buď nějaký paušál, nebo podle rozpisu (jako třeba řemeslníkovi) použitý materiál a vykonanou práci. Pak šel do lékárny a za své si koupil, buď volně nebo dle receptu, příslušné léky.
Problémem bylo, že chudší vrstvy na toto zboží neměly peníze a vyrojilo se mnoho srdceryvných příběhů o rodinách zničených "příliš drahou" lékařskou péčí (včetně léků).
To vedlo některé levicově orientované odborníky i politiky ke koncepci sociálně řízeného zdravotnictví, které je hrazeno státem. U nás první takovýto plán "široké dostupnosti lékařské péče" byl podle komunistů vyroben za války v ilegalitě (Nedvědův plán).
Není to ovšem úplně pravda, už předtím existovalo komerční zdravotní pojištění, které bylo dostupné širším vrstvám společnosti (jaké známe v karikarurní podobě např. z filmu s Vlastou Burianem "U pokladny stál"). Příchod nacistů do značné míry tyto aspekty dostupnosti zdravotní péče zafixoval a zvýšil jejich dostupnost i dalším kategoriím obyvatelstva (je třeba si uvědomit, že fašismus a nacismus jsou konkurenční ideologie k marxismu a prakticky jim jde o to samé, včetně toho, že se opírají v demokratických zemích o ten stejný elektorát). Nacistické programy péče o pracující byly prakticky totožné s tím, co po nás po roce 1948 zaváděli komunisté (ozdravné programy pro pracující, speciální zařízení a sanatoria, v Německu i lodě, pro pracující apod.).
Je zajímavé, že nikdo neřešil problém hladovějících ubožáků tím, že by se ve státních pekárnách (jaké se objevily po roce 1948 v souvislosti s likvidací soukromníků) začal zdarma dávat chleba.
Údajně to zkusili v SSSR a míra zneužívání chleba zdarma byla tak obrovská, že toho přes veškeré komunistické nadšení na straně jedné i přes pro nás nepředstavitelný (protože jsme to nezažili ani za nacistické okupace) represívní aparát, který by teoreticky mohl to zneužívání potlačovat, museli nechat.
Zdravotnictví má prostě tu smůlu, že je přece jen složitější a jeho zneužívání není tak jednoduše poznatelné, jako skrmování chleba ve velkém slepicím a králíkům.

Tři sudičky

Za komunistů se vyprávěl vtip, pochopitelně "silně ze života" o narození socialistického zdravotnictví:

Když se socialistické zdravotnictví narodilo, stály u jeho kolébky tři sudičky.

• První řekla: "Budeš zadarmo."
• Druhá řekla: "Budeš pro všechny."
• Třetí řekla: "Budeš na špičkové světové úrovni."

A pak, jak to v podobných příbězích bývám to podělala sudička čtvrtá, která řekla:
"Ano, budeš mít všechny tyto vlastnosti, ale nikdy ne současně."
A od té doby, kdo nepodmazal, měl péči sice zdarma, ale na mizerné úrovni, kdo chtěl péči na světové úrovni, musel být buď z okruhu vybraných papalášů, nebo musel někoho podmáznout (atd.).

Tento poučný příběh má velmi obecnou platnost a vztahuje se prakticky na všechny zdravotnické systémy, které se snaží nějak socializovat. Platí do značné míry i na systém "Obamacare", proto ho také spousta lidí velmi rozumně odmítá, protože pro řadu pacientů v USA by znamenal buď zhoršení stávající (z komerčního pojištění hrazené) lékařské péče, případně nutnost si na kvalitnější (= v tomto případě standardní) péči platit peníze navíc.

dokončení příště

Druhé kolo

Do druhého kola podpořím kandidáta Duška, navzdory koblihám, které babišovci rozdávali.

Proč navzdory?

Protože mám ten dojem, že to rozdávání koblih je už docela zprofanované, a že může část potenciálních voličů odradit, případně přimět k tomu, aby zůstali doma.
Považuji za možné, že babišovci poněkud nezvládli přípravu svých aktivistů, kteří tu koblihu společně s Duškovým letákem docela lidem na zastávce MHD vnucovali. Asi bych daleko spíš akceptoval postup, při němž by mi byl nabídnut leták a pokud bych si jej vzal, tak by mi dodatečně byla nabídnuta kobliha.

Proč podpořím

Do druhého kola postoupili Dušek za ANO a Juránek za KDU-ČSL.
I při zcela absolutním odhlédnutí od osob obou kandidátů považuji KDU-ČSL za natolik velké zlo, že proti ní podpořím kohokoli (přiznám se, že bych proti nim podpořil i Vandase, někoho z komunistů nebo třeba Sládka).
Jistěže u mě mají vroubek v souvislosti s procpáním církevních "restitucí", které těmto v podstatě zločineckým organizacím přikleply stovky milionů, mimo jiné i z mé kapsy. Samozřejmě se na tom podílejí i výroky jejich představitelů a osobností k nim se hlásících, kteří suverénně prohlašují ateisticky orientované osoby za "lidi amorální", případně rovnou "potenciální zločince".
Byť realitou je pravý opak, existují psychologicko - kriminalistické studie, které jednoznačně ukazují vyšší ochotu páchat zločiny a vyšší stupeň pohotovosti k takovému jednání právě u osob věřících. A existují kriminalistické statistiky, které jednoznačně dokládají pozitivní korelaci mezi mírou religiozity obyvatelstva a mírou zločinnosti. Přičemž nejde jen o (mnohdy více či méně problematické) srovnávání mezi státy, ale i o srovnání (tam, kde to jde a má to význam) religioznějších a méně religiozních regionů uvnitř jednoho státu (při nichž odpadá řada rušivých faktorů, jaké se potenciálně uplatňují u toho mezinárodního srovnání).
Ono je to v podstatě logické: pokud k "vyřešení" zločinu stačí pár modliteb a pár drobných do kostelní pokladničky, a je to smazané a žádné svědomí pachatele tížit nemusí, tak asi bude ochota páchat předem promyšlené a připravené zločiny, za jaké by ateistu tížilo svědomí po celý zbytek života, daleko vyšší. A vzhledem k vycepovanosti věřící populace ve smyslu "nemysli a poslouchej svou autoritu" bude i daleko vyšší ochota páchat zločiny někým "shora" nařízené, ať už to bude nadřízený legální (typu představeného v zaměstnání, velitele ve vojenské nebo policejní (apod.) organizaci), nebo nelegální (vůdce zločinecké skupiny). A na té vycepovanosti k bezduché víře v autority a podřízení se jim je, pochopitelně, založeno celé křesťanství a jeho šíření, už proto, že dogmata tohoto náboženství jinak než bezduchým papouškováním zjevných nesmyslů a podřízenostíposluchačů vůči předříkávačům  šířit, na straně jedné, a přijmout, na straně druhé, nelze.
Čímž není dotčen fakt, že náboženství nemůže být dobrou berličkou v situacích nezaviněných průšvihů typu "proč jsem tenkrát jel z domu do práce jinudy než obvykle?, to by mi to děcko pod auto neskočilo".

Z historie v kraji

Pamatuji velice dobře (a už jsem to kdysi zde na blogu zmiňoval 26. 5. t.r.), jak před porodnicí na Obilním trhu několik let vydávalo křesanské skřeky vyšinuté individuum s křížem, údajně bojující proti potratům. Trvalo celá léta, než se tato kauza obtěžování pacientek a personálu dostala do fáze soudního nekompromisního a policejně vymahatelného zákazu.
Při tehdy jsem zmiňoval, že v tomto (ale i jiných případech) náboženských a dalších podobných bezduchých fanatiků, odmítajících se chovat podle zákonů, protože oni mají "svoje, a vyšší", ukazuje demokracie svou relativní nepružnost a neakceschopnost v porovnání s totalitními státy. Ty by byly s to celou věc vyřešit do 24 hodin (včetně předlistopadového režimu). K tomu se ještě jistě může přidat skutečnost, že takovýto extrémista může být v rámci demokracie legálními i ilegálními (a v celé škále odstínů šedi mezi nimi, bohatší než ve známém filmu) prostředky podporován a finální a státní mocí vymahatelné rozhodnutí zdržováno.
Shodou okolností (jistě zcela "náhodnou") přesmyk peripetií kolem tohoto individua do účinného a vymahatelného zákazu vpadl do doby, kdy Juránka na postu krajského hejtmana vystřídal sociální demokrat Hašek. Což pochopitelně vyvolává řadu temných, byť neprůkazných podezření, nicméně pro politiky platí nikoli presumpce neviny, ale presumpce viny.
Ať už ten konkrétní čas byla náhoda či ne, závěrem z toho musí být podezření, že za křesanského vedení vládla v kraji atmosféra tomuto obtěžujícímu individuu napomáhající. Konec konců, vedení kraje podporovalo i jiné, křesťanství celé společnosti vnucující, aktivity. Včetně církví vyhlášeného programu "reevangelizace" populace.

Jinými slovy, když vidím ANO, tak ani nežvýkám nadšením koberec, ba ani nehýkám blažeností, ale v porovnání s KDU - ČSL je to prostě "zlatá" strana.

Malá obludária

Pan Václav Klaus mladší se vyjádřil v komentáři na Novinkách 10. 10. 2016, že kraje by měly být zrušeny. Nedomnívám se, že by to byl dobrý nápad.

Obludárium

Obludárium může být, pochopitelně, pouťová atrakce s vycpanou mořskou pannou a různými dalšími příšerkami, vystavovanými zvědavým návštěvníkům poutě.
Může to ale být i vědecká sbírka reálně existujících monster v konzervační tekutině či jiném podobném médiu, pro poučení odborníků i studujících. Něco jako "Chcete vidět, co dělal Contergan? Tak se podívejte na preparáty č. X až Y, kde jsou potracené conterganové plody, nebo mrtvorozené conterganové děti."
V tomhle pojetí tento pojem budu používat v další části tohoto textu.

Krajská zastupitelstva

Krajská zastupitelstva jsou nyní naprosto excelentními "obludárii" v tom smyslu, že názorně předvádějí, s kým vším jsou ochotni se zástupci politických stran spojit, které ze zásad svých volebních programů jsou schopni smuchlat a hodit do koše, jen aby se dostali do v kraji vládnoucí koalice.
Obce a města, v nichž vznikají skutečně bizarní politické kombinace, jsou něco trochu jiného. Tam je to na úrovni lidí, kteří se osobně znají a jsou schopni spolu nějak spolupracovat na problémech, které se zcela míjejí s politikou na státní úrovni. Jsou tedy něco specifického a mají velmi malou výpovědní hodnotou vůči celostátní politice.
Naopak kraje jsou skutečně jako "menší státy", jak jim vyčítá ve svém komentáři pan Klaus mladší, a jejich aktivity již do značné míry rezonují s celostátní politikou. Nehledě k tomu, že kraje ji mohou ovlivňovat svou zákonodárnou iniciativou. Na této úrovni už neplatí ono "budu spolupracovat s Frantou, protože je šikovný na problematiku obecních vodovodů a vůbec mi nevadí, že je u komunistů; trubky mi na červeno natírat nechce", které se objevuje na komunální úrovni. Zde se již drží nějaká politická linie, která je (má být) v souladu s politickou linií přislušné strany na úrovni celého státu. A, pochopitelně, měla by být "držena" stejně či alespoň podobně i jednotlivých různých krajích.

Senátní podpora

Můžeme opět vidět na bilboardech nepostoupivších kandidátů do senátu i v různých médiích podporu toho či onoho z konkurentů, kteří prošli do druhého kola.
Stějně jako v případě krajských zastupitelstev a povolebních koalic se jedná velice často o promiskue vody s ohněm nebo oleje s vodou. Alespoň podle toho, co soudruzi spolu se svými stranami původně slibovali.

Koalice

Nyní pozorujeme v nově zvolených zastupitelstvech krajů hemžení, ne nepodobné tomu, jaké nastane po obrácení kamene mezi bledými a slizkými tvory, kteří se, vystaveni dennímu světlu, začnou chaoticky a bizarně pohybovat všemi směry a hlavně hledat tmu. Akorát tady se hledá cestička do vládnoucí koalice.
Na krajích vznikají naprosto šílené "vládní" kombinace stran, které si jsou programově zcela jednoznačně "po krku" a oslovují každá zcela jiné typy voličů.
Nicméně právě tyto kombinace, aliance, seskupení a koalice, jsou pravým "obludáriem", které k našemu poučení jasně ukazují morálnost či nemorálnost zástupců jednotlivých politických stran a hnutí. V nich můžeme nalézt odpověď, zda budou tyto strany dodržovat své sliby voličům, nebo budou postupovat stylem (z jednoho "jedovatého" předvolebního bilboardu před několika lety): "Dejte hlas komu z nás chcete, však my už se na vás nějak domluvíme".
A obávám se převelice, že už iniciální jednání za první tři povolební dny ukazují zcela názorně a explicitně naprostou bezcharakternost a programovou vyprázdněnost "tradičních" politických stran.
V této situaci se opravdu nedivím zastánci "tradiční" politiky, že by kraje nejraději zrušil, protože předvádějí občanům názorným a neokecatelným způsobem, jaký amorální hnus se za ní v reálu skrývá.
Na druhé straně ovšem my, občané a také voliči, můžeme jasně vidět, kdo si stojí za svým a alespoň zčásti se snaží hájit něco ze svého politického programu, s nímž šel do voleb.

Realita

ukazuje se naprosto názorně, že to, co nám "zavedení" politici předvádějí, je v lepším případě přehlídka žabomyších válek, v horším divadélko. V každém případě je průmět výsledků těchto sporů do reálné politiky v podstatě nulový.
Jistě, personálně to může být zajímavé v tom smyslu, že konec trubky toho či onoho penězovodu se přesune z kapsy A do kapsy B. Možná i toho politika A zavřou, pokud si počínal zvlášť blbě a hrozí to zkompromitováním celého penězovodu.
Pro normální občany to však prakticky nic neznamená.
Dovolil bych si přirovnání, že tyto spory, jednání a jejich výsledky mají asi stejný význam, jako má význam pro řešení šachové úlohy, jestli figurky na šachovnici jsou ze vzácných dřev, vzácných kamenů, laciných nabarvených dřev a nebo z plastu či papírmaše.
Existuje ovšem něco, co opravdu může pohnout (abych ještě dál využil předchozí příklad) přímo figurkami na šachovnici a vést k tomu, že vítěz z úlohy před změnou sice vyhraje, ale za cenu daleko většího počtu tahů a daleko většího počtu obětovaných figur, nebo že dokonce vítězem učiní přestavění figur stranu, která původně stála na porážku.
Tímto faktorem je jednoznačně islám a islamizace (a jejich hrozba našemu státu i naší společnosti). Proti tomu, zda nám tu bude za pár let (s laskavou domomocí neomarxistů a dalších fašistoidů z tuzemska i zahraničí) vládnout imámové s pseudoprávem šaríja, je otázka, zda si v dalším volebním období nakrade Pepa nebo Franta, naprosto zanedbatelnou prkotinou.
Tento faktor ve volbách v podstatě zazněl jen ze tří stran.

• ODS se k němu dopracovala až tehdy, když zjistila, že nijak jinak nemůže občany oslovit, a tak zvolila slogan "bezpečí" s lehkým a velmi opatrným náznakem, kdo že je ten nebezpečný (což jí i tak vyneslo od neomarxistů a dalších fašistoidů nálepku "xenofobie"). Je ovšem otázka, zda strana, která se natolik angažovala v církevních restitucích a procpala tento megatunel i za cenu dovozu jednoho kriminálníka do sněmovny z poza katru, se bude skutečně angažovat proti ideologii, která té křesťanské zase není až tak vzdálená. Ona se ještě přidala s "bezpečím" těsně před volbami i ČSSD, ale té se to prostě nedá věřit ani náhodou.
• ANO iniciovala vznik platformy proti islamizaci a opět to byl v podstatě předvolební tah, o jehož trvalosti lze mít do budoucna silné pochybnosti.
• SPD má antiislamizační agendu ve svém programovém portfoliu již více než celé dosavadní období, v jehož rámci působí v poslanecké sněmovně. Ledacos se jí povedlo, ledacos nikoli. Tak už to v reálné politice prostě chodí. Rozhodně je v tomto čitelná a věrohodná. Na základě současných volebních výsledků se může stát tou stranou, která "vyluxuje" nyní propadlé hlasy příznivců dalších stran a hnutí takto tématicky zaměřených, případně získá i hlasy těch znepokojených voličů, kteří tentokrát ještě zůstali sedět doma.

Z tohoto důvodu jsem "to hodil" SPD (respektive v koalici s SPO) a žádné jiné, protože kdyby ve volbách věrohodná strana s tímto programem nebyla, nemělo by vůbec cenu jít volit a mohl jsem o to dřív vyrazit krmit a škrábat za ouškama kocoura na chalupě.

Současnou podívanou "pod pokličku" politických stran bychom neměli zapomenout; měli bychom ji držet v hlavě minimálně ten rok, který zbývá do řádných voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Měla by být silnou motivací pro to, abychom volili ty, kterým skutečně o něco jde, tedy o něco jiného než o konkrétní příjemce dotací a státních zakázek. Pokud i takto poučeni a proškoleni budeme volit obludy z obludária, pak nám opravdu není pomoci.

Rozkvetl mi jakon

Jakon (Smallanthus sonchifolius) je tropická rostlina z čeledi hvězdnicovitých, původem z rovníkové jižní Ameriky. Ve své domovině se po staletí pěstuje jako kulturní rostlina pro jedlé hlízy. Formálně je to sice zelenina, ale využitím v kuchyni se spíše blíží ovoci (jako součást ovocných salátů a kompotů apod.)

Pěstování

Jakon se musí předpěstovat podobně jako rajče, paprika nebo okurka, aby se maximálně prodloužila doba růstu. Vysazuje se po "zmrzlých", opět podobně jako rajčata. Teoreticky snese nulu, ale již při desetinách stupně pod nulou jeho pletiva hynou.
Vytváří během růstu germinativní (růstové) hlízy, které mají nepravidelný tvar, nasedají na spodek stonku a nedají se jíst. Uchovávají se po sklizni do dalšího roku, nejlépe v chladném ale nepromrzajícím sklepě v rašelině, kterou udržujeme vlhkou, ale ne mokrou.
Nicméně, pokud se včas sklidí, dokud mráz ošlehl jen listy a nikoli stonky, tak se stonky docela dobře zakořeňují (ve vodě, třeba v uříznuté PET láhvi od minerálky) a ve studeném skleníku je lze předpěstovat (zakořeněné dáme do květináčů s hlínou) na jaro také.
Zajímavé z hlediska využití pro kuchyni jsou zásobní hlízy, které jsou mezi kořeny (trčí tedy od spodku stonku do strany a dolů). Mohou mít mrkvovitý až řepovitý (když se zadaří) tvar. Uskladňují se stejně jako hlízy germinativní. Volně ložené, jako třeba brambory, rychle vadnou a plesnivějí (podobně jako hlízy topinamburu).

Využití v kuchyni

Hlízy mají nasládlou chuť, podle mých zkušeností několikaměsíčním odležením získávají ovocnější aroma, trochu připomínající ananas.
Dají se dobře "zkrmit" i jako součást různých kompotů, třeba s jablky, nicméně jsou poživatelné i jako syrové. Jen se musí počítat s tím, že obnažená vnitřní pletiva (po oloupání) hnědnou (to samé dělá i topinambur). Nakrájené také vylučují lepkavou šťávu.
Kromě hlíz se (při opravdu velkém počtu rostlin) sklízí poupata z paždí velkých listů, mající podobné kuchyňské využití jako např. růžičková kapusta (tedy při menším počtu rostlin jako přídavek do zeleninové polévky, na samostatné jídlo z nich jsem si nikdy netroufl). Ze sušených velkých listů se dá dělat čaj, který údajně snižuje hladinu krevního cukru (nezkoušel jsem).

Dietetický význam

Hlízy obsahují vedle vitamínů a nějakých minerálních látek polysacharid inulin.
Ten je docela charakteristický pro hvězdnicovité rostliny. Byl pojmenován po omanu pravém (Inula helenium), jeho nejčastějším zdrojem pro průmyslovou výrobu je čekanka (je tedy i v cikorce) a je také hlavním sacharidem zmíněného topinamburu (který je přímo pleveloidní rostlina co do pěstování, výborně přezimuje na záhonu, ale chutná dost nechutně).
Inulin (neplést si s inzulínem) je analog škrobu, ale jeho základní jednotkou není glukóza ale fruktóza. Molekuly tohoto polysacharidu jsou také méně uniformní než molekuly škrobu (co do větvení, různosti v počtu základních jednotek v molekule apod.).
Inulin se nevstřebává a lidské tělo ho nedovede rozložit. Proto, i když je spalné teplo topinamburové nebo jakonové hlízy řádově podobné hlíze brambory (po přepočtu na sušinu), pro člověka využitelná energie těchto hlíz odpovídá zhruba melounu nebo hodně vodnatému jablku. Z tohoto důvodu jsou tyto rostliny vhodné i pro diabetiky.
Inulin je zčásti narušován bakteriemi tlustého střeva (a to těmi "správnými", které ochraňují střevo a konečník před vznikem rakoviny). Ty využijí z něj uvolněnou fruktózu ke svému růstu a množení. Současně malé dávky energie ve formě uvolněné fruktózy a hlavně mastných kyselin s krátkým řetězcem (kyseliny octová, propionová, máselná vznikají u těchto bakterií v nadbytku) jsou k dispozici i buňkám sliznice tlustého střeva a vylepšují jejich kondici (a tím i schopnost odolávat vlivům rakovinotvorných látek). Oba tyto mechanismy tedy snižují riziko rakoviny tlustého střeva a konečníku, která patří u nás k nejčastějším nádorům (v počtu smrtí ji u mužů předstihuje rakovina plic u žen rakovina prsu).
Uvádí se, že dávky nad 100 gramů jednorázově mohou vyvolat průjem (podobně jako větší množství burčáku). Zatím jsem tak velké množství jakonových hlíz k jednorázovému snědení neměl, takže zkušenost s tím nemám.

Zahrádkářské pěstění

Popis pěstování vcelku ukazuje, že je nejvhodnější je pro malopěstitele, kteří si s touto rostlinou mohou "pohrát" a nevadí jim relativní pracnost uchovávání přes zimu a výsadba s předpěstováváním po jednotlivých rostlinách. Zkoušelo se i pěstování po zěmědělsku s využitím techniky, ale právě pro krátkou vegetační dobu a nejistotu úrody při časnějších mrazících se takovéto průmyslové pěstování do praxe nedostalo. Některá zahradnictví si tyto rostliny předpěstovávají ve sklenících od časného jara a pak sklízejí opravdu velké hlízy (až půlkilové), na jaké amatérský pěstitel bez skleníku nedosáhne.
Jakon lze pěstovat i jako okrasnou rostlinu, solitér nebo trs několika rostlin, dosahujících výšky až ke dvěma metrům a s velkými listy. Při tomto využití může konkurovat i ozdobným durmanům nebo banánovníkům.

Mé zkušenosti

Pěstováním jakonu se zabývám víc než deset let. Občas (ne každoročně) se mi "povedou" nějaké zásobní hlízy do kuchyně. "Předhodil" jsem rovněž své jakony a topinambury i studentům, vypracovávajícím bakalářské práce o exotičtějších plodinách.
Letos se můj pěstitelský úspěch rozrostl o to, že mi jedna z rostlin vykvetla, což není zřejmě v našich podmínkách a bez skleníku obvyklé.
Květenství je podobné např. měsíčku, na rozdíl od topinamburu, jehož květy vypadají jako květ slunečnice (s níž je příbuzný), ale s malinkatým středem. Protože mají přijít mrazíky, tak jsem stvol s květenstvím uřízl a dal do vody a jsem zvědavý, jestli zakoření dříve, než odkvete. Získání semen by mohlo být docela zajímavé.

Co uplynulý týden dal

Islám

Pokračuje obléhání Aleppa. Přes zdůrazňované "humanitární hrůzy" je nutno konstatovat, že dobytí tohoto islámistického hnízda může významným způsobem zkrátit válku, podobně jako kobercové bombardování německých měst za WW2.
President Asad v této souvislosti konstatoval, že Evropa zmizela z politické mapy světa (protože se stala jen přívažkem USA).

Talíban

provádí ofenzívu na více místech země.

Německá prokuratura

zastavila stíhání satirika Jana Böhmermanna za "urážku" tureckého presidenta Erdogana.

Belgie

zažila další teroristický útok, tentokrát s nožem na policisty. Pachatel dva policity úspěšně (byť ne fatálně) napadl. Na útěku způsobil zranění dalšímu policistovi, než byl zneškodněn (bohužel nikoli trvale) střelbou.

Islamisté z Rijádu

jasně prohlásili vůči OSN, že islámské pseudoprávo považují za nadřazené čemukoli jinému (i lidským právům v dikci dokumentů OSN), a že toto pseudoprávo je s těmito právy v rozporu.
Další věc, kterou je třeba ad nauseam otloukat o hlavy bezcenných blbů i zlovolných zločinců, bědujících nad "útlakem muslimů".

Rusko

přeměnilo svou základnu v Sýrii na stálou a jasně sdělili USA, že ji v případě nutnosti budou bránit.

Imigrace

Neustále připlouvají další a další imigranti a není vůle s nimi dělat cokoli jiného, než je #přijímat.

Migranti v bývalé Jugoslávii

se "vzbouřili" a vytáhl k Maďarské hranici. Snad v domnění, že když referendum dopadlo "sluníčkově", tak projdou. Neprošli a další, když viděli, že neprojdou, to obrátili už na cestě.
Soudružka Merkelová ovšem tvrdí, že "uzavření balkánské trasy" problém "uprchlíků" nevyřeší.

Libye

(patrně některá z mnoha tamních pseudovlád) se postavila proti návrhu zřídit na jejím území tábory pro odmítnuté imigranty. IMHO by to měla dostat pocítit nepodporou.

Syrský "uprchlík"

plánoval atentát, patrně na jedno z berlínských letišť. V bytě u něho bylo nalezeno půl kila výbušnin.

Obecné

U nás vrcholila kampaň před volbami a proběhly samotné volby do krajů a první kolo voleb do třetiny senátu. V Brně se objevily bilboardy s portrétem Haška a citovaným českým příslovím "kdo lže, ten krade. Jezdila s nimi auta ještě v den voleb. Sám jsem nevěděl, zda si je hejtman dal vyrobit sám, nicméně podle kejhání potrefené husy to byla hejtmnanova konkurence, údajně za ANO.
Další významnou akcí bylo jubileum nedožitých 80. narozenin V. Havla.
V USA se chýlí ke kulminaci presidentské volby.
Byly také rozdány Nobelovy ceny za tento rok.

Ekologisté

se vyšplhali na chladíci věže  elektrárny ve Chvaleticích a přihmoždinkovali se na ni. Po čase byli slezeni i s transparentem. IMHO by ostrahy takovýchto zařízení měly mít jedn označný rozkaz střílet hned po neuposlechnutí výzev.

Je rozebíráno

maďarské referendum. To jsem probíral v samostatném příspěvku a trvám na svém, přes hýkání levice všech barev, že Orbán získal silný mandát k opozici proti kvótám.

Volkswagen

zaplatí 29 miliard ve spojených státech v souvislosti s podvodnými testy emisí.

Merkelová

vychází v průzkumech oblíbenosti coby třetí nejoblíbenější politik. Někteří komentátoři a dikutéři upozorňují na podezření, že jsou tyto průzkumy "cinknuté".
O něčem takovém svědčí i to, že Merkelová byla drsně vypískána v Drážďanech na oslavách výročí sjednocení Německa.
Zatím se daří německou populaci masírovat imaginárním strachem z "extrémní pravice", která v Německu prakticky neexistuje.

Proses s anarchisty

pokračuje. Utajení policejní agenti popírají, že by oni byli iniciátory útoku na vlakm, který chtěla skupina provést.

Na Peroutkovu vnučku

vytáhli kostlivce z rodinného šatníku: Je současně vnučkou protektorátního policejního ředitele a posléze i ministra Bienerta, který si posléze odseděl několik let (protože byla řada polehčujících okolností) za kolaboraci.
Současně se ukazuje, že Peroutka patrně nebyl vězněm jako takovým, ale "rukojmím", kteří měli minimálně na začátku války výrazně lepší podmínky v base i větší šanci přežít.
Hrad v Peroutkově kause podal dovolání.

V Polsku

měl masivní účast #black protest. Paní premiérka se začala tvářit, že vládní návrh na další zpřísnění současného extrémně přísného potratového zákona byl vlastně soukromou iniciativou několika poslanců a návrh šel ze stolu.
Věřící soudruzi protesty označili za "ďáblův karneval".

Moskva

pozastavila dohodu s USA o likvidaci plutonia.
Za kratší konec nyní tahají USA, protože ruské plutonium pohání řadu jejich vesmírných instalací (namátkou Curiosity na Marsu, New Horizons u Pluta, ale i vojenské satelity) a sami tč. výrobní kapacity nemají.

EUroparlament

předvedl názorně své odtržení od reality, když odhlasoval, že teplota vzduchu bude menší o dva stupně než byla v předindustriální éře (tedy za doznívání Malé doby ledové).

Náměstí V. Havla

vzniklo (bylo pojmenováno) po řadě diskusí a kontraverzí.

Kardiologové

pracují na prasatech, kterým byly knokautovány geny, zodpovědné za antigeny vadící lidskému imunitnímu systému, která by mohla sloužit jako dárce pro transplantaci srdečních chlopní (a typoval bych, že i třeba žil nebo šlach).

Hvězdičku,

respektive jiné označení filmů nevhodných pro děti, chce zavést vláda. Záměr jistě chvályhodný. Děti se pak nebudou zdržovat nějakými s..kami a rovnou si z internetu stáhnou skutečně zajímavé věci.

Šokována

byla židovská obec tím, že na soutěži dětí v přehazované se jeden tým pojmenoval Cyklon B.
IMHO místo placení různých multikulturních a "kohezních" podržtašků a nemakačenků z neziskovek, za nimiž je nulový výsledek po celá léta jejich pseudopráce, by tady měl stát zaplatit celé třídě výlet do Osvětimi.

Malajsijské letadlo

se skutečně před více než rokem rozbilo v moři. Podařilo se prokázat, že troska, nalezená na ostrově Mauritiu, patří skutečně individuálně tomuto stroji, nikoli jen stejnému typu letadla.

Penízky, hurá do štrózoku!

Chce se zvolat nad nápadem soudruhů z Národní banky, že zavedou záporné úroky.

Paktoval se s mafiány

a dostal za to nobelovu cenu míru. Kdo? Kolumbijský prezident Juan Manuel Santos. Norští soudruzi opět, jako v mnoha případech předtím, tuto cenu zdiskreditovali.