Odborníci?

Neustále jsme z různých stran ujišťováni o tom, že bychom v souvislosti s krizí vyvolanou islámskými migranty "měli věřit odborníkům". Dá se to vůbec?

Odborníci a veřejnost

V zásadě o tom samém byl i můj minulý post, kdy jsem konstatroval, že odborník, navíc jehož významná část příjmů je placená z veřejných peněz, šíří jen manipulativní polopravdy a nepravdy, navíc zcela irelevantní se současnými problémy.
Pan J. X. Doležal před nedávnem připomenul v Reflexu i to, jak různí samozvaní odborníci zesměšňovali veřejnost v souvislosti s obavami, že s přílivem civilizačně nekompatibilních migrantů dojde ke kriminálním atakám, mimo jiné sexuálním, vůči obyvatelům zemí, do nichž se tito migranti nacpou.
Faktem je, že vývoj událostí dal za pravdu "rasistům a xenofobům, šířícím 'zaostalé kmenové pudy'". Vedle masových sexuálních útoků, dlouhodobě zločině popíraných, jak mainstreamovými médii, tak i mainstreamovými politiky, došlo k významnému nárůstu teroristických útoků a podobné násilné kriminality. Přitom můžeme pozorovat stále vyšší zapojení imigrantů první generace (a dokonce prvních dvou tří let pobytu v civilizovaných zemích) do této kriminality. Dá se dokonce učinit přibližný odhad, že teroristické útoky a další zločiny navíc proti létům před imigrační vlnou jsou páchány buď výlučně imigranty z této vlny, nebo se ti na přípravě a realizaci této kriminální činnosti významně podílejí.
Není to také tak dlouho, co "odborníci na islám" popírali existenci islámských no go zón ve městach západních států EU. Dnes lze mapky těchto zón nalézt na policejních webwch řady států, informují o nich cestovní kanceláře i místní hotely. Jejich existenci nyní popírají už jen naprostí fanatici, zcela odtržení od reality, jako např. ti na Britských Listech.
Odborníci, kteří občany, verbalizující zmíněné obavy a informující o zmíněných jevech, zesměšňovali a snažili se je i kriminalizovat, by nyní, pokud mají alespoň špetku morálky, měli chodit skrze kanály, nebo s bílou plachetkou na hlavě a zvonečkem a při jeho cinkání volat "Nečistý, nečistý!" Pokud by ovšem neměli rovnou stát na sviňské kůži a sypat si na hlavu popel.

Odborníci a věda

Odborník by měl být vědec. Atributivním znakem vědy je korekce na realitu. Jestliže jsem coby vědec něco naměřil přístrojem A a nad naměřenými hodnotami spočítal metodou A, tak získání přístroje další generace (B), případně objev nové metody na zpracování dat, vede k tomu, že své předchozí výsledky budu upřesňovat (to v každém případě) a v některých případech i korigovat, protože se do oblasti vědecky prokazatelných jevů dostanou i jevy, které jsem přístrojem a metodou A nemohl prokázat.
Z tohoto důvodu je také jazyk vědy velice zdrženlivý, zpravidla pracuje s tzv. nulovou hypotézou (jev neexistuje, rozdíl neexistuje atd.), která je následně na základě pozorování nebo pokusu buď zavržena se statisticky významnou pravděpodobností (zpravidla tedy hodnota p ze statistického testu 0,05 a menší), nebo ji na základě dat z daného přístroje, zpracovaných danou metodou zavrhnout nelze (což ovšem neznamená, že s další generací přístrojů a metod zavržena nebude). Diskuse se pak vede o platnosti té či oné alternativní hypotézy, spojené s nalezenými rozdíly, případně o prioritách podrobnějšího výzkumu.
Pokud by tedy současní "odborníci na islám" byli skuteční vědci, potom by museli na základě nových fakt (masové sexuální útoky s nebývalou brutalitou, drasticky narůstající terorismus) revidovat svoje téze. Místo toho jsme se od nich dočkali jen bezcenných pindů typu "Češi taky znásilňují". A navíc se tito "odborníci" zapojili do snah cenzurovat masivně na internetu informace, které jsou s jejich bezcenným blábolením v rozporu. Čímž se pochopitelně totálně degradovali z vědců na podstatně méně hodnotné politické aktivisty (mající spíš hodnotou zápornou).

Odborníci a veřejnost

Pochopitejně, veřejnost není úplně intuektuálně nekompetentní. Navíc existuje známá poučka, podle níž je neorganizovaný dav chytrý tak, jako nejhloupější osoba v něm, zatímco organizovaná skupina se blíží k tomu nejchytřejšímu z ní. Z tohoto pohledu nadělaly spoustu práce skupiny typu IvČRN, protože právě ty způsobily, že proti islamizaci nestojí nějaký desorganizovaný dav (což je situace, kterou se muslimové vždy v minulosti snažili navodit v zemích, které se chytali dobýt).
Pochopitelně, uvedené organizované skupiny zahrnují (nebo s nimi spolupracují) i vysokoškolsky vzdělané a jazykově kompetentní lidi, kteří jsou s to analyzovat informace o islámu a s ním spojených rizicích a jsou schopni kompetentně uvádět na pravou míru desinformace  nesmysly, které šíří "odborníci", různými způsoby podporující islamizaci. Pan Ostřanský, citovaný v minulém postu, je ke své smůle a vzhledem k výrazným politickým aktivitám na tomto poli, přimo typovým exemplářem (abych převzal pojmosloví od kolegů taxonomů) takovéhoto "odborníka".
Za těchto okolností si uvedené občanské organizace zkonstituují své vzdělanostní elity, požívající odborný kredit, a poslouchat budou je. A "odborníky", hlásající zjevné nesmysly budou prostě ignorovat. Konec konců, naprosto stejně to vypadalo v dějinách vědy při mnoha jiných příležitostech, kdy bylo nutno zavrhnout nějaké zastaralé nesmysly, udržované uměle kvůli svému náboženskému nebo ideologickému kontextu. V medicíně např. zavádění asepse a antisepse do chirurgie, ale i mnoho dalších vývojových skoků.
Další záležitostí je určitá arogance, kterou se tito lidé snaží prosazovat své s realitou se zjevně naprosto míjející téze. Já osobně studuji plísně a jejich toxiny cca čtyřicet let a vydal jsem na toto téma desítky odborných prací. Přesto bych si nikdy nedovolil říct někomu, který informuje o jím zaznamenaném novém a z hlediska mých zkušeností problematickém jevu na tomto poli, že je blbec nebo lhář. Jistěže bych projevil určitou skepsi, ptal bych se na potenciální zdroje metodických zádrhelů, způsobujících deformnované výsledky, nicméně bych ho rozhodně nenazval ani blbcem ani lhářem, jak to mnozí "odborníci na islám" svým oponentům běžně dělají.

Je tedy třeba velmi drsně konstatovat, že to, co se nám na základě jakéhosi graduování na pochybných humanitních studií samonazývá odborníky, bude třeba zavrhnout a zcela ignorovat a opřít se spíše o poctivě studující autodidakty.

Pan Ostřanský a lhaní v islámu

Pan Ostřanský reagoval na článek paní Šafránkové poněkud nešťastným způsobem.

Nábožensky (či ideologicky, ono to v islámu splývá) motivované lhaní se v islámu jednoznačně vyskytuje. Asi nejpřehledněji je popsáno (byť anglicky) na stránkách The Religion of Peace , nicméně veškeré zde uváděné pojmy a definice jsou dohledatelné i v dalších zdrojích (včetně Wikipedie a včetně českých webů). Navíc jsou na citovaném webu odkazy na verše v Koránu a hadithy, které tyto pojmy v základu definují.
Islám má čtyři (!) speciální pojmy pro lhaní o islámu (mají např. ateisté nějaké speciální slovo, alespoň jedno, pro lhaní o ateismu?). Tyto pojmy jsou následující (v české transkripci), s uvedením přirovnání k jevům, nám kulturně či historicky blízkým:

1. takíja, označuje předstírání, že takíju provádějící osoba není muslim. Je to tedy jakási obdoba "tajného členství", např. v komunistické straně. Asi nejznámějším a nejvýznamnějším tajným členem KSČ byl Zdeněk Fierlinger, který rozvrácením ČSSD výrazně přispěl k úspěchu komunistického puče v roce 1948. Svoje "členství" jistě utajují (a zapírají) i např. příslušníci Mafie, Camorry a dalších podobných organizací.
2. kitmán, "vynechávání" konkrétních informací z popisů islámu a poměrů v islámu, které by islám v očích nevěřících diskreditovaly (např. vraždění nevěřících muslimy).
3. tavríja, záměrné vytváření falešného dojmu o islámu. Určitou obdobou kitmánu a tavríje byly např. známé Fučíkovy reportáže ze SSSR v 30. letech. Velmi podobé prostředky propagandy používají i tzv. popírači holokaustu.
4. muruna, předstírané "zapadnutí" muslima do společnosti nemuslimů. Určitou analogií muruny byli tzv. "salonní komunisté", případně "salonní nacisté", kteří svou sociální konformitou propagovali tyto totalitní směry, většinou v návaznosti na další propagandistické aktivity.

Známé je doporučení propagátorům islámu, že pokud svádějí ke konverzi na islám alkoholika, pak mají důrazně popírat zákaz konzumace alkoholu v islámu jako pomluvu ze strany nemuslimů, a teprve poté až odříká "šahádu" a stane se muslimem, mu přiznat, že konzumace alkoholu je v islámu přísně zakázána. Nehodlám diskutovat na téma zda tato lež je kitmán nebo tavríja, protože je to z hlediska nemuslima naprosto nepodstatný detail.
Je jasné, že všechny tyto formy lhaní nejsou určeny na "obranu muslimů proti nemuslimům", ale naopak jsou nástroji útočné války proti nim.

Pan Ostřanský zneužívá toho, že výše uvedená slova, jsou pro nearabistu jen nezapamatovatelné skřeky, významné části občanů splývají, a většinou jsou ztotožňována s tím prvním, které se používá v textech o islámu s nejvyšší frekvencí.
Od něj, jakožto od odborníka, bych očekával ono předložení všech čtyř těchto pojmů a vysvětlení jejich významu (třeba i na vyšší odborné úrovni, než jsem to učinil já výše). Tedy nějakou korekci ve smyslu (například) "to a to (konkrétní výrok), co paní Šafránková pojmenovává takíja, je ve skutečnosti jiný druh islámského lhaní o islámu, kitmán".
Místo toho jsme se v jeho textu dočkali jen manipulativní informace, že se nejedná o takíju. Že se jedná o jiný druh lhaní o islámu, islámem definovaný a muslimům jejich vírou předepsaný, jsme se už nedozvěděli.

Pan Ostřanský rovněž opakuje islámistickou propagandistickou mantru o tom, jak jsou muslimové v současnosti ve stejné situaci jako Židé ve 30. letech 20. století. Přitom jako vysokoškolsky vzdělanému člověku by mu mělo být jasné, že:

• Židé 30. let, na rozdíl od současných muslimů, neprovozovali žádný stát, v němž by byly osoby jiné etnicity utlačovány, nebo dokonce systematicky vybíjeny.
• Židé 30. let, na rozdíl od současných muslimů, neprovozovali terorismus (Herschel Grynszpan, jehož čin nacisté zneužili jako záminku k rozpoutání "Kříšťálové noci" byl naprostá výjimka). Jejich chování vůči svým nacistickým vrahům ostatně kritizuje i známé heslo poválečného Izraele: "Již nikdy jako ovce!"
• Židé neměli nikdy definován náboženský imperativ totálního vybití ostatních etnik, což kontrastuje s explicitními příkazy na toto téma v Koránu (a s realitou chování se muslimů k nemuslimům na mnoha místech světa).
• Ve 30. letech existovala rozsáhlá populace sekulárních Židů, odpadlých Židů (nejčastěji ke křesťanství) a židovsko - nežidovských míšenců (různě mixujících židovskou a majoritní kulturu). Něco podobného se u současných muslimů, praktikujících velmi přísná omezení míšení s nemuslimskou populací, téměř nevyskytuje.

Pan Ostřanský nereflektuje ani příčiny pronásledování Židů nacisty ve 30. letech:
To bylo nacisty vedeno především touhou po jejich majetku (od "arizace" jejich majetku, přes využití jejich otrocké práce až po "těžbu" drahých kovů z úst zplynovaných Židů v koncentrácích) s cílem oddálit ekonomický kolaps nacistického Německa. Respektive šlo o maximální možné odddálení termínu, kdy tento stát musel zahájit dobyvačnou válku, aby takovému kolapsu předešel, což prodlužovalo dobu, po kterou byla válka připravována. Ta "těžba" navíc prodlužovala přežívání nacistického Německa cestou nákupů strategických surovin za drahé kovy, prováděných až téměř do konce války. Veškeré údaje nacistů o "židovských spiknutích" apod. byly jen propagandistické lži, zakrývající tento ryze pekuniární důvod pronásledování Židů.
Naopak averze obyvatel Evropy vůči muslimům má kořeny v jejich chování vůči nemuslimům jak v islámských tak i neislámských zemích, v jasně a veřejně vyhlašovaném záměru islamizovat společnost a zavést šaríju (FB skupiny "sharyia for .../jméno státu/). Dalším faktorem je islámský terorismus a zejména totální podpora islámské populace jeho pachatelům, včetně poskytování maximální možné pomoci těmto zločincům od logistické podpory po ochranu před policií, a ztotožnění se naprosté většiny muslimů s jejich cíli.
Veškeré "protiislámské" aktivity nejsou ničím jiným než zcela racionální sebeobranou před genocidou ze strany muslimů. Je dobré vědět, že pojem "genocida" se vztahuje i na cizím násilím vynucené opuštění vlastní kultury nějakým etnikem (vztahuje se tedy např. na některé aktivity křesťanských misionářů v rozvojových zemích), a měl by se tudíž vztahovat i na násilnou islamizaci obyvatelstva Evropy.

Pan Ostřanský "lituje, že propagandu islamofobů přejímají snadno vzdělaní, kultivovaní a kriticky smýšlející lidé". Poněkud pomíjí skutečnost, že právě tito lidé si mohou vcelku snadno ověřit, že prakticky vše, co "islamofobové" uvádějí, je pravda. A dokážou si nalézt, že ona lhaní o islámu, která uvádí paní Šafránková, skutečně existují (jak jsem to učinil i já), pouze se označují jiným nezapamatovatelným skřekem, což může být obyvateli Evropy a nemuslimovi naprosto šumafu, protože podstata věci se tím nijak nemění.
Občané tohoto státu jsou tedy nuceni za pana Ostřanského ve svém volném čase studovat informace, které by jim měl za jejich peníze, z nichž je významnou měrou placen, předložit tak říkajíc na zlatém podnose. Jako informace jasné a přehledně uspořádané (a nikoli jako změť frází, zakrývající svou chaotičností podstatné mezery a vynechávky, alespoň tak na mě jeho výše odkázaný text působí). Navíc jsou občané nuceni se v jeho textu vypořádat i s desinformacemi či zavádějícími informacemi a uvádět je na pravou míru.
Od pana Ostřanského občané nejspíš očekávají, že jím nebudou poučováni např. o jménech Mohamedových oblíbených kobyl či konkubín (jak to dělali někteří "odborníci" při veřejných debatách o riziku islamizace), ale informace o tom, jak co nejvíc odradit potenciální teroristy od takových aktivit (tj. jak zacházet s teroristovým kadaverem, aby to bylo pro muslima co nejméně přijatelné, tedy jak by bylo nejlépe v tomto smyslu upravit zákon o pohřebnictví, jak postihnout teroristovu rodinu, aby to maximálně odradilo další zájemce o tuto činnost apod.). Pokud se takovýchto skutečně praktických a v reálném životě potřebných informací od něj nedočkají, pak jeho existence, stejně jako excistence instituce na níž působí, ztrácejí pro občany tohoto státu jakékoli opodstatnění.

Pan Ostřanský nechť se následně nediví, pokud se na veřejnosti začne probírat otázka, zda má smysl do instituce, na níž působí, přesouvat finance z daní. A takováto diskuse se může jistě  promítnout i do preferencí v nadcházejících volbách.

Vydání Babiše a jiné hry.

Poslanci z PS PČR vydali po rozpravě požadované poslance Babiše a Faltýnka k trestnímu stíhání.

Problém

Poslanci za ANO referovali opakovaně o tom, že se seznámili s materiály od prokuratury i policie a nenalezli v nich nic, co by svědčilo o porušení zákona.
Můžeme je jistě atakovat proponováním toho, že se chtějí zavděčit svému stranickému šéfovi. Nicméně věc má ještě druhou, daleko nepříjemnější stránku: Příslušné zákony jsou psány natolik prasácky a pýthicky, že normální člověk nemá sebemenší šanci pochopit, co se po něm vlastně chce, případně co je mu zakazováno.
Je opravdu absurdní, pokud je zákon takový, že ho jsou schopni pochopit jen soudci, a to ještě jen někteří z nich.
Zákon by měl být jasně definovaný, aby i nejblbější svéprávný občan věděl, co má nebo nemá dělat. Je naprosto k exkrementu, pokud se občan po létech (či spíš desetiletích, při kvalitě práce a rychlosti našich soudů) soudních tahanic dozví, že podle tří soudců z pětičlenného tribunálu zastřešujícího soudu (podle toho, o kterou oblast práva se jedná) porušil (nebo naopak neporušil) nějaký obskurně znějící zákon.
Čili pokud v dokumentech od policie a prokuratury poslanec, tedy osoba asi nadprůměrně lucidní v právu (proti běžné populaci), nenajde porušení zákona, tak to signalizuje, že by se asi podobného "porušení zákona" dopustil v dobré víře i kterýkoli další občan. A tedy i to, že takový zákon nemá v civilizovaném a funkčním právním řádu co dělat.

Bordel z EU, jaksi "navíc"

U "zákonů", které seká EU "jako Baťa cvičky" se ještě uplatňují i rozdíly, dané tím, že určitý konkrétní právní termín znamená v různých zemích různé věci. Což je věc, která může souviset i s tou "čapí" kauzou.
Pamatuji si, že kdysi v souvislosti se "zákonem" EU o trestnosti padělání veřejných listin jeden právník v internetové diskusi (tenkrát ještě funkční na Neviditelném Psovi) konstatoval, že prakticky každá země EU má tento termín ("veřejná listina") definován jinak, takže vznikne jen a jen právní chaos. Navíc i pojem "padělání" je v různých zemích definován různě. V některých státech je "padělkem" i xekokopie titulní stránky pasu (pořizovali si je běžně např. průvodci skupin a další pracovníci cestovek), v jiných se to za "padělek" nepovažuje.
Navíc EU chrlí "zákonů" tisíce stran ročně, což je zcela mimo reálnou možnost jakéhokoli člověka takové právnické texty byť jen přečíst, natož pochopit jejich smysl a interakce vůči domácímu právu (připomíná to situaci, kdy za dob protektorátu byli speciální právníci, kteří řešili kolize protektorátního a německo-nacistického práva).

Brexit ++

Velká Británie v souvislosti s Brexitem bude velmi rozsáhle škrtat v "zákonech" vydaných (respektive nadiktovaných) EU. Pochopitelně, ultralevičáci z toho dělají šílenou tragédii, jak budou rušeny nebo redukovány "zákony" dlouho projednávané "demokratickým EUroparlamentem".
Pochopitelně, toto ječení levíčáků nemá absolutně žádný vztah k realitě.

1. Část zákonů je jednoduše nadiktována EUrokomisí či EUroradou, a jde buď zcela mimo EUroparlament.
2. Část zákonů je těmito orgány předložena EUroparlamentu k blokovému schválení či neschválení, přičemž EUroparlament nemá, na rozdíl od skutečných parlamentů v demokratických zemích žádné možnosti pozměňovacích návrhů.
3. Jen realtivně nepatrná část EUrozákonů prochází něčím podobným standardnímu zákonodárnému procesu. Ovšem platí zde opravdu jen podobnost, protože EUroparlament nemá, na rozdíl od demokratických parlamentů v demokratických zemích, zákonodárnou iniciativu.

Postavení EUroparlamentu je tedy blízké postavení pseudoparlamentů v bývalých komunistických státech, případně parmalentu v absolutistické monarchii, jakou jsme tu měli do roku 1918.
V té monarchii měl zákonodárnou iniciativu jen císař a jím jmenovaná vláda a parlament mohl leda přicmrndávat. Císař mohl i zcela o své vůli vyhlásit válku (což se naposledy stalo v souvislosti se známým slintem dementního senila France Josefa "Mým národům").
V komunistických parlamentech bylo zase všechno dění předjednané v partajních orgánech (a i tam to šlo už v podstatě v hotové podobě z předjednání v úzkých skupinách lidí, držících v rukou skutečnou moc) a hlasování samo bylo ryze formální věcí.

EU a legitimita

Vraťme se k té EU. Demokratická legitimita EUrorady a EUrokomise je čistá nula. Tyto orgány neprocházejí žádným procesem, který by mohli občané EU jako celek jakýmkoli způsobem ovlivnit. Členy těchto orgánu jsou "samojmenovaní" příslušníci kasty EUroúředníků, případně kandidátů do této uzavřené a exkluzívní sociální skupiny.
EUroparlament sice vzniká z jakýchsi voleb, ale tyto volby přinejmenším nejsou rovné (protože hlasy občanů různých států EU mají různou váhu) a velmi problematická je i jejich přímost, protože volič nemá šanci nijak ovlivnit, do které "evropské" strany se jím volení poslanci zařadí (či budou zařazeni), a přímo "evropské strany" volit nemůže, protože celoevropské kandidátky celoevropských stran prostě neexistují. To je dílo EUroúředníků, kteří se snaží co nejvíce omezit možnost občanů jakkoli dění v jejich pašaliku ovlivňovat, což by se cestou vzniku jednotných celoevropských stran a následně i evropského politického národa nejspíš stalo.
Z důvodů celkové pochybnosti těchto voleb je účast na nich zpravidla velmi nízká, proto se v nich často uplatňují obskurní strany i "politici", což pochopitelně legitimitu tohoto orgánu EU dále snižuje.
Z tohoto důvodu je výše zmíněná likvidace části nebo celku EUrozákonů naprosto rozumný počin.

EUrosoud

S EUrozákony souvisí zcela jistě i EUrosoud, který nad nimi soudí, pochopitelně, zcela v zájmu kasty EUroúředníků. To nám názorně předvedl v případě žaloby na kvóty pro "uprchlíky". Pochopitelně, jednou z prvních věcí, které Velká Británie deklarovala v souvislosti s Brexitem, je vymanění se z pod jurisdikce EUrosoudu.
Náklady spojené s nejrůznějšími zhovadilostmi, které jsou cestou EUrosoudu prosazovány, je třeba přičíst k negativnímu dopadu EU na ČR a naopak odečíst od nákladů na czexit.

Jinými slovy, CETERUM AUTEM CENSEO, i kausa s Čapím hnízdem v širších souvislostech představuje soubor argumentů pro czexit.

Morální pád?

Britské Listy se pohoršují nad "morálním pádem" "havlistickisté" bojovnice za lidská práva v Barmě Aun Schan Su Ťij, která začala organizovat boj proti islamistické menšině Rohingyjů.

Historie

Rohingyjové se začali cpát do Barmy před několika desetiletími a prakticky bezprostředně poté začali velice bezohledným způsobem atakovat své nemuslimské sousedy, včetně systematického vraždění. Před několika lety byly na internetu fotografie desítek dívek z dívčí internátní školy, kterým islámističtí útočníci usekali hlavy. Řada dalších zločinů muslimů, kteří se nacpali do Barmy, takto zdokumentována není, nebo není dokumentace dostupná.
U těchto zločinů je podstatné, že budhismus, který je v Barmě dominujícím náboženstvím (a oběti "barmských" muslimů jsou prakticky všechny budhisté), není islámem tolerovanou vírou, takže jeho vyznavavači, podobně jako třeba čeští ateisté nebo "něcisté", jsou islámem určeni k totálními vybití. Právě tento fakt stojí za brutalitou, s níž jsou vedeny útoky "barmských" muslimů proti jejich sousedům.

Současnost

V současné době došla barmské vládě trpělivost vůči stále narůstajícím islámským útokům ze strany stále drzejších a sebevědomějších islamistů. Ti se začali v Barmě roztahovat již před nástupem vojenské junty. Její vláda měla podporu významné části obyvatel zejména proto, že se s těmito teroristy nijak nekašlala.
Po zavedení "lidskoprávní" vlády se situace v této oblasti zhoršila a Aun Schan Su Ťij chtě nechtě (protože jinak by ztratila podporu občanů) musela začít s nějakým řešením. Její aktivity ukazují, že bezbolestné řešení problémů s islamisty prostě neexistuje.
Těm bylo, a to v řadě zemí světa a od konce středověku (minimálně) do současnosti, nabízeno soužití s neislámskou populací na základě rovných práv a povinností. Muslimové takovouto nabídku vždy od historických epoch po současnost a všude po celém světě odmítali a odmítají. Takovéto soužití muslimů a nemuslimů je naprosto nemožné a jediné řešení je muslimy vyhnat a postavit za nimi vysoký plot, aby se nemohli vrátit.
Přesně takovou politiku nakonec byla nucena přijmout i Aun Schan Su Ťij, protože jinou možnost prostě neměla.

Propagandistické blafy

Britské Listy nekriticky přejímají islamistickou propagandu "otřesné zvěsti o kampani barmské armády a paramilitárních jednotek namířené proti muslimským milicím operujícím v Rakhinském státě. Očitá svědectví hovoří o tom, jak jsou civilisté upalováni zaživa a dětem stínány hlavy."

1. Jaké muslimské milice? Kdo jim dal právo "operovat v Barmském státě"? Něco takového jsou ryze zločinecké organizace, jejichž členy je nutno nemilosrdně vyhladit, včetně případných muslimek do nich zapojených
2. "Očitá svědectví" jsou nejspíše inspirovaná tím, co uvedené "milice", včetně široce zapojených civilních obyvatel (známý vtip, který ovšem není vtipem: "Muslimský ozbrojenec se od muslimského civilisty liší tím, že se mu nepodařilo zahodit nebo skrýt zbraň") dělaly samy nemuslimům. To, že tyto propagandistické informace šíří pochybné organizace typu Human Rights Watch, již dlouho se specializující na úlohu hlásné trouby militantního džihádismu, je vcelku pochopitelné.

Existuje jednoznačně obecná negativní zkušenost s "humanitárními" organizacemi i pozorovateli OSN, kteří v posledních několika desetiletích (v podstatě od občanské války v bývalé Jugoslávii) nepokrytě podporují islámskou invazi do neislámských zemí, zveličují či konfabulují "utrpení muslimů" a současně cenzurují informace o zločinech, které muslimové páchají na mírumilovném neislámském obyvatelstvu. Právě tato zkušenost je důvodem, proč barmská vláda nehodlá tyto producenty bezcených lží pouštět do země či do oblasti bojů.
Být na místě tito lidé navíc nijak nepotřebují: Informace o "utrpení ubohých muslimů" by si stejně vymysleli, bez ohledu na realitu, a na vytváření "dokumentárních snímků" jim bohatě stačí Photoshop nebo jiný podobný SW.
Zcela jistě při tom čištění země od muslimských zločinců dochází k excesům: Je jasné, že příbuzní povražděných vesničanů si nějaké servítky při zacházení s muslimy brát nebudou, zejména v situaci, kdy budou islámistickou oblast dobývat dům od domu, keř od keře. Pokud vrahům svých dětí zabijí ty jejich, není to nic jiného než uplatnění známé biblické zásady "oko za oko, zub za zub", a ta Bible stojí podle některých propagandistů v kořenech judeokřesťanské evropské civilizace. Takže o nic nejde.

Kulturní souvislost

Ve sbírce Morressyho povídek "Trocha práce vznešeného druhu" je povídka "Osvoboditel". Začátek jejího syžetu je klasický: Hrdina "Osvoboditel" zabije draka (respektive dračici), který tyranizoval celý kraj. Tedy otřepaný motiv od pohádek o Hloupém Honzovi až např. po legendy o sv. Jiří.
Ovšem potom to autor domýšlí do důsledků: Drak ve skutečnosti celý kraj chránil, plenil především lupiče a zločinecké bandy, které atakovaly místní obyvatele. Po jeho smrti vzniklo mocenské vakuum, které tyto zločinecké živy s velkým nadšením ihned začaly zaplňovat, přičemž chování draka bylo proti tomu jejich jen beránčím vrněním.
Takže obyvatelům kraje nezbylo nic jiného, než se ujmout a vychovat mládě od zabité dračice, aby obnovilo v kraji pořádek (byť za cenu tu a tam nějakého sezobnutého obyvatele v situaci, kdy se dlouho neobjevili žádní lupiči nebo nájezdníci).
Jsem toho názoru, že tato povídka perfektně ilustruje situaci, v níž se Aun Schan Su Ťij ocitla: Když "zabila draka" (= svrhla vojenskou juntu), tak musela, chtě nechtě, převzít její funkci při ochraně barmského obyvatelstva před agresí ze strany muslimů. Bez ohledu na "pravdu a lásku". Holt vítězství nad "lží a nenávistí" není vždy sametové, někdy je třeba za tím účelem prolít potoky (či řeky) krve.

Takže, je mi líto, barmská armáda a "paramilitární složky" dělají přesně to, za co jsou placení: Chrání obyvatele Barmy před invazí agresívních zločinců.

Makabrózní tyjátr v Barceloně a jiné špinavosti

aneb kriplením fotek a cicmáním se s hlasateli terorismu ke světlým multikulturním zítřkům.

Kauza první

V Barceloně

se objímal otec teroristy zavražděného tříletého chlapce s islámským duchovním.

Jeden výklad

Uvedená scéna ukazuje vítězství multikulturalismu nad terorismem, rasismem a xenofobií. Ukazuje cestu k soužití muslimů a nemuslimů, pokud budou obyvatelé poslušně pochodovat za praporečníky multikulturalismu vstříct šťastné a rozjásané budoucnosti. Bez ohledu na dílčí a v podstatě nevýznamné oběti (jako jsou mrtví a ranění po teroristických útocích muslimů).

Druhý výklad

Je to ilustrace toho, jak narůstající multikulturní totalita deformuje lidi a dokáže je buď totálně vymozkovat, aby se objímali s vrahem svých dětí (respektive s tím, kdo těmto vrahům poskytoval ideologické zdůvodnění jejich zločinu a sliboval jim odchod do ráje, pokud v jeho průběhu zdechnou), nebo je k tomuto aktu dokáže donutit hrozbou občanské, profesní a lidské likvidace.

Výklady

To, co bylo uvedeno jako první věta článku, je prostě fakt. Ten by se zcela jistě dal doplnit datem a hodinou, odkazem na média, která přinesla tuto zprávu, nebo na fotografie, které byly z této akce pořízeny. Takovéto doplnění je ovšem naprosto bezvýznamné, protože o faktu samém není nejmenších pochyb.
Pochyby se objevují na úrovni toho, jak tento fakt vyložit. Dva odstavce následující po ní ukazují dva, řekněme extrémní, způsoby výkladu tohoto faktu.

Závislost výkladu

Obávám se převelice, že přiklonění směrem k jednomu nebo druhému výkladu bude naprosto jednoznačně založeno na životních zkušenostech posuzujícího.
K prvnímu výkladu budou inklinovat především lidé s multikulturalismem a podobnými zločinnými ideologiemi vymytými mozky během studia na západních univerzitách (případně i středních školách), kteří se dosud nedostali do kontaktu s reálnými muslimy a jsou jim předváděni pouze muslimové virtuální, představující v podstatě sofistifikované pomůcky pro lživou politickou agitaci.
Ke druhému výkladu budou inklinovat lidé, mající autentickou zkušenost s opravdovými muslimy (žijící v blízkosti no go zón, mající zkušenosti z islámských zemí, ovšem reálnými, nikoli s Potěmkinskými vesnicemi pro turisty, apod.).
K tomu druhému výkladu budou též inklinovat osoby, které mají reálné zkušenosti s totalitními režimy a byli svědky, jak rodiče byli nuceni zapírat své děti (a naopak), nebo se byli nuceni zapírat partneři, protože zde byl nevhodný rasový či třídní původ jednoho z nich, nebo zapírat příbuzné, kterým se podařilo utéct z totalitního koncentráku do zahraničí (apod.).
Tyjátr v Barceloně může připomínat i známou tryznu Čechů na Václavském náměstí po zlikvidování zločince Heydricha, nebo shromáždění v Národním divadle, podporující "antichartu".
Prostě lidé, kteří tyhle věci zažili, případně je mají podané z první ruky, budou spíše podezřívaví a budou tudíž hledat analogie v propagandistických akcích totalitních režimů.

Dopad

Bez ohledu na správnost toho či onoho výkladu (mezi nimiž pravděpodobně nebude možné v dohledné době rozhodout), rýsuje se zde jeden naprosto zásadní problém:
Aktivity, mající demonstrovat nikoli "mír a socialismus", ale "multikulturní kohezi" či jiný podobný fašistoidní blábol, nemohou multikulturalistům přinést kýžený agitační efekt, protože jejich agitaci lucidní a s problematikou dostatečně seznámení lidé jednoduše neuvěří. Tyto aktivity mohou mít naopak paradoxní účinek, kdy zapůsobí přesně opačně, než jak byly zamýšleny, což jsem se snažil ukázat v úvodních odstavcích tohoto textu.

Kauza druhá

Obchodní řetezec Lidl

vymazal na obrázcích řeckých kostelů, zdobících zboží, prodávané v rámci "řeckého týdne", kříže.

V civilizovaných zemích

typu České republiky vyvolal tento akt pobouření jak veřejnosti, tak i politiků, a to v podstatě po celé škále politického spektra, vyjma naprostých hovad na ultralevicové extrémní pozici.

V hovadastánech

typu Německa to už nevyvolalo odezvu téměř žádnou. Tamní obyvatelé jsou zvyklí na horší hovadiny a patrně by se už cítili jako doma v orwellovském světě roku 1984. Což je přesně ona destinace, kam má být EU multikulturalistickými zrůdami zavedena.

Co se ukázalo

Ukázalo se, že před nějakou dobou řešená reklama s černochem nebyla něčím náhodným. Jednalo se už tehdy o zcela záměrné kriplení reality pod praporem zločinného neomarxistického multikulturalismu. Už jsem v souvislosti s touto kauzou konstatoval, že pro evropskou populaci je zobrazení oděvní součásti na černochovi téměř bezcenné, protože nepodá informaci, jak by to vypadalo na nich.
Vymazávání křížů na kostelích je jen a jen dalším pokračováním kriplení reality tak, aby nebyla v rozporu s multikulturalistickými tezemi, jichž se zřejmě stává Lidl praporečníkem.

Další souvislosti

je dobré si rovněž uvědomit, že Řecko bylo celá staletí okupováno islámskými vraždícími a znásilňujícími hordami a prakticky polovina (přinejmenším) historického řeckého území je muslimy okupována dosud, včetně historického hlavního města. Vymazání křížů na jeho historických kostelích má tedy naprosto jednoznačný kontext hrozby obnovení okupace svobodné části Řecka.

I tato kauza ukazuje zrůdnost praktik multikulturalistů na jedné straně a propast mezi již zhovaděnými starými státy EU a dosud nezhovaděnými novými.

Takže

Makabrózní tyjátr v Barceloně názorně předvádí neschopnost politických agitátorů vyrobit virtuální realitu multikulturní koheze, přijatelnou pro dosud civilizovanou populaci v nových zemích EU a pouze obnažuje obrovské rozpory uvnitř společnosti v zemích EU, i mezi členskými zeměmi navzájem. Do určité míry připomíná hašení požáru benzínem.
I mazání křížů na obrázcích kostelů předvádí jak hloubku rozdělení společnosti i propast mezi starými a novými státy EU.
Byť se propast mezi těmito zeměmi v posledních letech začíná zaplňovat a i ve starých státech EU podpora multikulturalismu a dalších nechutných odvozenin neomarxistické totalitní ideologie neustále klesá.
A opět, pochopitelně, tyto kauzy přinášejí významné části naší populace argumenty pro czexit. A můžeme jen doufat, že se tyto akce promítnou do podpory EUrořiťolezných versus proczexitových stran v blížících se volbách.

Co uplynulý týden dal

Islám

Merkelová

se v předvolebním televizním dulelu vyjádřila, že "islám do Evropa patří". Asi honí hlasy muslimů.

Na Eiffelově věži

uvěznil turisty poplach kvůli údajnému teroristickému útoku.

K odpovědnosti

za útok na vojáky v centru Bruselu se přihlásil chalifát.

U Tal Afaru

se snažili chalifátníci proti armádě Iráku udržet koridor pro své spolubojovníky.

Koalice s USA v čele

bombardovala v Sýrii konvoj chalifátníků.

Čeští muslimové

se ohradili proti jejich vyšetřování kvůli radikalismu. Prý se všichni znají. Problém je, že je známo více extrémistických kázání a dalších akcí v českých mešitách, čeští muslimové vydali kontraverzní a v některých civilizovaných státech zakáznou knihu "základy tauhídu", propagující raně středověké pojetí islámu a jsou mezi nimi členové nyní již neaktivní skupiny, prosazující na Facebooku šaríju pro Českou republiku (mimo mnoho dalších věcí).

Rusko

zmařilo několik teroristických útoků, které byly chystány na 1. září.

Velitel

amerických sil bojujících proti chalifátníkům zpochybnil informace o smrti Bagdádího.

Britská sociálka

svěřila dívku z křesťanské rodiny muslimským příbuzným (po odebrání matce). Po bouři odporu začala trochu couvat, ale v zásadě chce podobné aktivity provádět i v budoucnu.

Imigrace

Na Merkelovou

přišlo zatím kolem tisíce trestních oznámení ve spojení s její "vítací" politikou. Německé soudy je šmahem všechny zamítly. A pak bude Merkelová blábolit o "podřízení soudů politikům" v Polsku...

Kriminalisté

v Německu varovali před možnými teroristickými útoky na železnici. Vedle muslimů se na těchto zločinných akcích podílí i ANTIFA a další podobné organizace.

USA

údajně varovaly Španělsko o chystaných teroristických útocích už v květnu.

Orbán

chce od EU zaplatit polovinu peněz za pohraniční plot, který byli Maďaři nuceni postavit na své části hranice EU se státy mimo ni kvůli "vítací" politice soudružky Merkelové.

Polskem

a dalšími státy otřásl případ dvojice, kterou na pláži přepadla skupina čtyř imigrantů. Muže kulturně obohatili zbitím do bezvědomí, ženu mnohonásobným znásilněním a pokusem o utopení. Ten provedli proto, že se asi v EU kulturně obohatili o informaci, že to, co dělají, je trestné.
První náměstek ministra spravedlnosti Patryk Jaki komentoval případ jako vhodný pro obnovení trestu smrti a mučení. Obávám se, že v tom mu dají mnozí za pravdu.
Pomáhací aktivista, "muslimský mediátor" organizace dováženící imigranty, Abid Jee to komentoval na FaceBooku slovy: "Znásilnění je zpočátku děsivé, ale když už penis pronikne do vaginy, tak se žena uklidní a užívá si to jako při normálním styku". Po bouři odporu na sociálních sítích ho daná organizace teatrálně vyhodila, kdyby k ní nedošlo, tak by "mediátoroval" pravděpodobně dál. A pravděpodobně si zase najde místo v některé ze zločineckých organizací, dovážejících do EU podobné "obohacovatele".
Ukázalo se, že kromě polské dvojice pachatelé útoku kulturně obohatili i nějaké rakouské turisty.
Pikantní je, že první pomoc napadenému manželskému páru poskytla profesionální sexuální oblažovatelka, která se ukázala pohotovější než policie a záchranka.
Itálie přiznala, že řeší další útoky imigrantů na turisty.
Na konci týdne se podařilo dopadnout dva z pachatelů, kteří se přiznali a posléze i ty zbylé.

Obecné

Téměř pět set

dětí se sešlo na tradičním setkání dětí ze zkumavky na koupališti Džbán. Tentokrát přijely takto počaté děti i z Německa.

Pětiletá

holčička na recitaci pro Vyšetřovací výbor (Rusko) prohlásila, že udá i mámu. Přítomní funkcionáři měli radost, rostou jim noví Pavlíci Morozovové. Bruselští soudruzi slintají závistí, až nám z toho čvachtá pod nohama.

Multikulturní

soudruzi z Lidlu vymazali na výrobcích pro poslední Řecký týden z obrázků na obalech řeckých výrobků kříže na kostelích. Tím se dostává do poněkud jinoého kontextu reklama s černochem, nad jejíž masovou negativní kritikou se multikulturalisté rozčilovali.
Kritizuje je i řada českých politiků.

Vrchní soud

zrušil rozsudek nad mužem, který vědomě šířil HIV. Ten se hájí tím, že údajně své partnery o své, nemoci informoval. Pokud toto projde, stane se vědomé šíření HIV prakticky beztrestným.

Asi stovka

ordinací se uzavře kvůli buzeraci s eRecepty a EET. Pro lékaře je obojí šíleně nevýhodné - spousta práce navíc a naprosto žádný benefit. Navíc pořád ještě ordinuje řada lékařů, kteří nemají počítač.

Odstraňování

zrušených bilbioardů kolem dálnice může trvat až měsíce.

Severní Korea

vypustila raketu, které se podařilo přelétnout Japonsko (tedy by dokázala jeho území zasáhnout). Tentom stát mzároveň pracuje na kompaktnáí jaderné náloži, kterou by mohla taková raketa nést.
Na konci týdne pohrozila, že má "vysoce ničivou zbraň", umístitelnou na takovou raketu. Posléze byl zaznamenán dvojitý otřes, odpovídající síle výbuchu na horní hranici nálože ze štěpného materiálu. Není jasné, co odpálili. Existuje možnost, že odpálili klasickou jadernou nálož obklopující druhou jadernou nálož, která pak vybuchne mnohem razantněji, nebo do nálože přidali štěpný materiál pro vodikovou bombu, ale v množství a uspořádání, které pouze potencují sílu výbuchu nálože se štěpného materiálu, nebo odpálili klasickou vodíkovou bombu, byť primitivní.
Korejský jaderný ntest negativně komentoval D. Trump.

Vypadá to,

že "zbraňová novela" se do voleb nestihne. O to větší důvod poslat současné poslance do kélu a volit strany, které to procpou.

V Polsku,

v blízkosti hranic s ČR na Těšínsku, se objevila vzteklina. Mnoho let byly nejbližším výskytištěm vztekliny Alpy, kde byla přírodní ohniska mezi netopýry.

Praha

se stane opět "ekologicky" méně průjezdnou, severojižní magistrála bude zneprůjezdněna zúženinami a přechody pro chodce, místo toho, aby se budoval obchvat Prahy.

Fico a Kiska

se "demokraticky" spojili za vyštípání demokraticky zvoleného zastupitele Kotleby z politické sféry.

Policie

odložila případ sebevraždy dvou 15letých dívek u Mlékojed, údajně Modrou velrybu ani podobnou hru nehrály.

Kanada

zavádí v pasech pohlaví "X" pro losoby, které si nejsou jisté, co vlastně jsou.

Všichni uchazeči

o presidentství byli vyzváni k tomu, aby si zřídili transparentní účty pro volební aktivity.

US bombardéry,

schopné nést jaderné bomby měly cvičení nad Jižní Koreou, včetně shazování maket jaderných bomb. Severní Korea tedy může být v případě útoku na USA nebo jejich spojence humanitárně bombardována.

Sobotka

Označil před soudem privatizaci OKD za "standardní". Pokud tím myslel socanské standardy, mohl mít i pravdu.

EU

od 1. 9. zakazuje prodávat kvalitní vysavače jako "neekologické.

V Cáchách

(Německo) rozdávají jodové tablety kvůli "obavavám z nehody chladící věže" jedné z belgických JE. Problém vidím v tom, že nehoda chladící věže, ba dokonce její zničení třeba teroristickým útokem, by neměly vést k dehermetizaci reaktoru. Jsem toho názoru, že se jedná čistě o propagační manipulaci ekologistů, protože jim normální lidé přestávají žrát bláboly o nebezpečí z jaderné energetiky.

Učitelé

vyhrožují stávkovou pohotovostí, kvůli podfinancování školství. Faktem je, že v přepočtu na kupní sílu obyvatel máme jedny z nejhůř placených učitelů v rámci EU.

Kajínek

čelí oznámení od korunního svědka svého procesu, Pokoše, že ho pomlouval. Problém je, že Pokošovo svedectví je jediné, z něhož vycházel soud při Kajínkově odsouzení, a že Kajínek toto vědectví, vzniklé až dlouhou dobu po samotné vraždě, za niž byl odsouzen, vždy co do pravdivosti popíral.

ODS

odstartovala k 1. 9. svou oficiální kampaň v Brně (bydliště nynějšího předsedy).

Skutečně tu nebyla žádná totalita? 2

Fikce pana Čulíka

Pan Čulík v dojemném souladu s paní Blaive vykřikuje, že "režim komunikoval s lidmi a sbíral o nich informace, a tudíž nemohl být totalitní".
Opravdu nevím, jak na tento vztah totalitnosti a komunikace přišel. Jakýkoli, i ten nejnásilnější režim, potřebuje ke své činnosti informace o ovládané / porobené populaci. I ten Hitler musel mít představu, kolik Židů v Německu a na okupovaných územích má, kolik jich zlikiduje hlad, nemoci, nelidské podmínky při otrockých pracech (atd.), kolik jich budou potřebovat Dr. Mengele a spol. na pokusy, a tudíž (pro ten zbytek), kolik bude muset u I. G. Farben objednat Zyklonu B. A i dozorci v koncentrácích sledovali nálady vězňů a snažili se předcházet vzpourám, což bere pan Čulík u komunistického režimu jako něco, co popírá jeho totalitní podstatu.
Jsem toho názoru, že totalitní režim, který dokázal vytěžovat informace od obyvatelstva, ať dobrovolné nebo nedobrovolné, a předcházet tak krizím, které by ho smetly, je ještě daleko nebezpečnější než ten, který to nedokáže a dojede na to. Takže hodnotit tyto stránky komunistického režimu jako cosi obecně pozitivního, bych se rozhodně neodvážil.
Celá tahle záležitost, ač je to ošklivé, mi připomíná strategii některých popíračů holokaustu, kteří rovněž tvrdí, že je nutno vědecky (nejlépe postupy, kterými něco takového prokázat nelze) "prokázat", že nějaký holokaust byl, a pak je teprve legitimní o něm hovořit. V četně toho, že někteří popírači vytrhávají z kontextu dílčí a bezvýznamné informace a presentují je jako důkazy existenci holokaustu zpochybňbující.
Bohužel, popírání totalitního charakteru a zlehčování zločinnosti komunistických režimů není u nás, na rozdíl od popírání nebo zlehčování holokaustu trestné. Je pouze na stejné úrovni v oblasti morálního hodnocení. V některých postkomunistických zemích se zmohli na to, že mají trestné i popírání zločinnosti komunisticjkého režimu a tam "světoví vědci" "bádat" nemohou. Měli bychom asi následovat příklad těchto států. A opět zde musím konstatovat, že blížící se volby by mohly vést k tomu, aby se podobným "světovým vědcům" zaťal tipec.

Totalita

Karel Dolejší cituje Giovanniho Sartoriho, podle něhož totalitní režim otevřený teror nutně nepotřebuje. Ten je pak charakterizován nejčastěji:

• státem vynucovanou ideologií
• kontrolou jedné strany nad státním aparátem
• policejním sledováním občanů
• zastrašováním občanů a mimosoudní represí
• centrálním řízením ekonomiky
• uzavřením státních hranic
• monopol státní moci nad médii
• já osobně považuji za důležité i to, že totalitní režim zpravidla není ochoten ani schopen dodržovat své vlastní zákony. Velice často také dochází ke vzniku situací, v nichž je jakékoli následné jednání protizákonné (protože se zákony vzájemně popírají a vylučují)

Faktem také je, že je nutno souhlasit s autorem, že komunistický režim tyto znaky naplňoval prakticky po celou dobu své existence, vyjma několika měsíců v roce 1968, nicméně totalitní stav byl jednoznačně obnoven již za Dubčeka po jeho návratu ze SSSR. To, že v době svého dohnívání režim nebyl s to provádět represe zcela důsledně, že se státní aparát soustředil již jen na zastrašování obyvatel represí vůči vybraným osobám, na podstatě věci nic nemění.
"Vědci" z ÚSTR také prohlašují, že proti komunistickému režimu neexistoval prakticky žádný odboj, a že tudíž nebyl totalitní.
Obávám se, že věci jsou trochu složitější, protože jistě existoval i odboj se zbraní v ruce (Mašínové a spol. jsou z tohoto pohledu klasika), nicméně po prvních létech optimistického přesvědčení, že se komunistický režim rychle zhroutí (asi stejné, jako když vojáci, rukující po Sarajevu do armády, ujišťovali své blízké, že "do švestek jsou zpět") přewšlo obyvatelstvo k pasívní rezistenci, "vnitřní emigraci" a podobným praktikám vyhýbání se prorežimním aktivitám.
Všeobecný odpor vůči režimu vedl, po pádu Stalina a prozrazení původně super tajné kritiky jeho režimu Chruščovem, ke tlaku na režim, který nakonec vyvolal krizi v roce 1968.
Je ovšem třeba si uvedomit, že podstatou krize nebylo nějaké obecné uvolňování totalitního režimu, ale spíše rvačka uvnitř vedení (a následně i členské základny) komunistické strany, a že mezi "reformními" a "konzervativními" komunisty existovala prakticky stoprocentní shoda na tom, že totalitní komunistický stát musí být zachován, pouze šlo o uplatnění nebo neuplatnění určitých kosmetických změn a o personální otázky (kdo se dostane do nejvyšších pater hierarchie tohoto režimu).
Pokud se v důsledku oslabení komunistické strany projevily skutečně demokratické síly (organizace politických vězňů, KAN), byly tyto síly zlikvidovány ještě "reformním" vedením KSČ. To také nachystalo legislativu, umožňující krvavé potlačení demonstrací k prvnímu výročí sovětské invaze, protože se s "konzervativci" plně shodovalo na tom, že ohrožují totalitní režim jako takový.
Po invazi sovětských hord bylo jasné, že žádnou pozitivní změnu režimu nebude možné prosadit, dokud režim nepadne v SSSR, což se také stalo, protože předzvěstí roku 1989 byly neúspěšné pokusy reformovat sovětský režim nejdříve za Andropova, později za Gorbačova. Až když Gorbačov jasně prohlásil, že na obranu komunistických vůdců satelitních států armádu nepošle, mohlo dojít ke společenským procesům, vedoucím až k událostem v závěru roku 1989. A zase: V Pobaltí Gorbačov zasáhl ještě tvrději a krvavěji než Brežněv v ČSSR, takže obavy ze sovětského zásahu byly před tímto Gorbačovovým výrokem naprosto reálné.
Češi dělali tedy to, co bylo v dané situaci možné a mohlo vést k reálnému úspěchu. Může se to zdát málo, ale výsledek to mělo prakticky stejný jako opakované masové stávky Poláků, kteří jsou nám někdy kladeni za vzor (byť oni neměli na svém území desetitisíce sovětských vojáků, kteří by v případě podobných událostí okamžitě zasáhli).

Závěrem

Doporučuji čtenářům si probrat ty citované body podle Sartoriho, charekterizující totalitu, a odškrtat si, kolik z nich již splňuje EU a u kolika z těch zbylých se dá konstatovat, že se na jejich splnění pilně pracuje.