Nepravda pana Václava Vlka st.

Pan Václav Vlk ve svém článku "SPOLEČNOST: Homosexuálové spolu žádné děti mít nemůžou!" (Neviditelný Pes 20. 8. 2019) uvádí nepravdu už v nadpisu. Jinak brojí ve svém textu proti požadavkům LGBT osob na zrovnoprávnění v oblasti vlastních a společně vychovávaných dětí s normálními lidmi.

Potenciálně společné děti

Homosexuálové spolu děti mít potenciálně mohou. Cestu k tomu otevírají výzkumy na zvířatech, v nichž bylo prokázáno, že kmenové buňky, existující v řadě tkání v těle za účelem jejich hojení a obnovy, je možné přeměnit na vajíčka, a to i v případě samců. U myší byla tímto způsobem získána zcela zdravá a následně se ve více generacích zcela normálně rozmnožující mláďata (1).
Takže není v principu neřešitelný problém z kmenových buněk jednoho z gayů vytvořit vajíčka a oplodnit je spermiemi druhého. Už léta je vyzkoušena možnost donošení oplozeného vajíčka v břišní dutině samce (na paviánech), takže teoreticky by ani nebyla zapotřebí "nosnice" a gay pár by si vystačil, s dopomocí lékařů, sám.
Samotný problém "nosnic" je ryze umělý, stačilo by, aby stát přestal strkat své špinavé pracky do vztahů mezi lidmi (a nezakazoval profesionální "nosnictví").
Jediným principiálním problémem je, že by vznikla čtvrtina zárodků s karyotypem (heterochromozomů) YY, který je životaneschopný. Buď by musel být karyotyp zárodku překontrolován před jeho implantací (což je technicky možné), nebo by muselo být těhotenství v prvních třech měsících intenzívněji sledováno, zda nedošlo k odumření zárodku.
Vzhledem k tomu, že potracené plody s tímto karyotypem se občas vyskytují i u heterosexuálních párů (tento fakt uvádějí učebnice lékařské biologie celá desetiletí), je velmi pravděpodobné, že žena z rodičovského páru takového zárodku je buď genotypický muž, nebo chiméra (tj. má v různých tkáních odlišnou genetickou informaci, včetně chromozomální definice pohlaví), takže k podobnému procesu vlastně dochází v přírodě i zcela spontánně.
Byla publikována i přeměna kmenových buněk na spermie (opět u myší), což by vyřešilo problém lesbických párů, toužících po vlastním společném potomstvu (2).
V této souvislosti je třeba konstatovat, že již od poloviny minulého století se ve vyspělých zemích lesbičky toužící po dítěti nechávaly více-méně běžně oplodňovat spermatem bratra nebo otce své partnerky, takže ke vzniklému dítěti měly obě členky páru pokrevně příbuzenský vztah.
Potenciálně existují i další možnosti kombinace genetické informace dvou jedinců, jako je oplození enukleovaného vajíčka dvěma spermiemi (pro gaye) nebo oplození vajíčka jádrem jiného vajíčka, popřípadě pólovým tělískem, vzniklým v rámci redukčního dělení (pro lesbičky).
Ke druhému zmíněnému procesu dochází u některých druhů přirozeně v rámci partenogenese a existují kauzy otěhotnělých žen, u nichž se nepodařilo prokázat, že by měly pohlavní styk. Ty naznačují, že by k něčemu takovému mohlo docházet, byť vzácně, i u člověka. Prakticky ovšem platí, že u ženy, která žije pravidelným sexuálním životem, je početí a narození partenogenezí vzniklé dcery s téměř stoprocentní pravděpodobností přehlédnuto (a případná nepodobnost s partnerem je vysvětlovaná spíše mimopartnerským sexem).
Manipulace s enukleovanými vajíčky se dnes již v některých státech komerčně provádějí, a to jako "dárcovství cytoplasmy", protože existují fatální choroby, děděné z matky na potomstvo, u nichž příčina spočívá v defektu genetické informace v mitochondriích. Ty dítě dědí po matce (mitochondrie ze spermie se za normálních okolností do oplozeného vajíčka nedostávají).

"Nemorálnost" dětí v GL rodinách

Pan Vlk starší prohlašuje za nemorální využívání dárcovství spermatu, vajíček, prostoru v děloze atd., aniž by chápal, že naprosto stejně "nemorální" jsou např. transfúze krve či transplantace orgánů, a že v principu neexistuje rozdíl mezi "nosnicí" dítěte v děloze a chůvou, která se místo matky stará o dítě již narozené (nebo dokonce kojnou).
Problém je tedy ryze subjektivní, daný čistě schopnosti hodnotící osoby přijmout principiálně nové medicínské postupy. Pochopitelně, čím je člověk zabedněnější náboženskými předsudky, tím menší toleranci vůči novinkám na tomto poli má - viz některé sekty, odmítající dnes již tak běžný úkon jako je transfúze krve, prakticky ze stejných důvodů, z jakých pan V. Vlk st. brojí proti dárcovství spermatu (mezi odmítáním dárcovství krve a odmítáním dárcovství spermatu není prakticky žádný kvalitativní rozdíl).
A není to dlouho, co byly církvemi zavrhované jako "ďáblovo dílo" děti ze zkumavky (tato technologie může pomoci obejít problémy, které mají i heterosexuální páry), a existují z té doby i "vědecké" práce, dokazující, jak zhoubný vliv bude mít tento původ na morálku, kriminalitu a životní úspěšnost jedince vůbec. Z tohoto důvodu neberu ani "vědecké" práce o tom, jak "strašlivě poznamená" děti vyrůstání v rodině G či L páru. Navíc seriózní výzkumy dětí, které v takovýchto rodinách vyrůstají, nic podobného neprokázaly. Jedinou výjimkou byly situace, kdy měli možnost dítě (děti) atakovat církevní aktivisté, včetně aktivních kněží, kteří proti takovýmto dětem organizovali "křížové tažení". To se ovšem netýká jen takovýchto dětí. Nedávno proskočila našimi sdělovacími prostředky informace o tom, jak farář dohnal mladého gaye k sebevraždě (3). Tento problém ovšem řešitelný je, a to tvrdou represí.
Současnou situaci na tomto poli lze považovat za nedořešenou právě proto, že k takovýmto případům ještě dochází. Budu ošklivý, ale za komunistů by se výše odkazovaná kauza stát nemohla (a takovéto kauzy, bohužel, do značné míry racionalizují zlé zacházení komunistů s církevníky).
Pamatuji rovněž doby, kdy bylo vehementně potíráno i cvičení podle Mojžíšové, coby "nepřirozené".
Pochopitelně, je nutné podpořit adopci dítěte, vychovávaného biologickým rodičem, který je členem G nebo L páru, druhým členem tohoto páru, aby při jakékoli postižení biologického rodiče nezůstalo dítě samotné.
Považuji rovněž za problematické panem V. Vlkem st. uváděné porovnání stability G a L párů s heterosexuálními páry (všemi), protože by asi měly být ty GL páry porovnávány s bezdětnými heterosexuálními páry, u nichž je stabilita poněkud jiná, protože děti jsou zpravidla stmelujícím prvkem partnerského soužití.

Freud

Pokud se týká S. Freuda, o něhož se pan Vlk st. ve svém textu snaží opírat,  přes jednotlivé dílčí pravdivé prvky je jeho učení jako celek snůška šarlatánství a nesmyslů. Asi jedinou zásluhou tohoto pána je, že prolomil tabu kolem sexu v psychiatrii (a obecně i ve společnosti), ovšem seriózní výzkum lidské sexuality provedli posléze jiní. Léčebné intervence podle Freuda rozhodně více pacientů poškodily, než bylo těch, kterým pomohly.
S. Freud snese srovnání s T. D. Lysenkem s tím rozdílem, že naštěstí nikdy a nikde nedošlo k tomu, že by jeho "učení" bylo prosazováno státní mocí tak, jak byl prosazován lysenkismus v dobách stalinismu v socialistických státech. I lysenkismus obsahuje, podobně jako freudismus, jednotlivé dílčí správné empirické postřehy, zpravidla ovšem, jako u toho Freuda, znehodnocené jednak výkladem, jednak zasazením do kontextu zcela nevědeckého "učení".
Argumentovat v souvislosti s vyrůstáním dětí v rodinách G či L párů freudistickou snůškou zastaralých šarlatánských žvástů může jen naprostý laik.

Podstata problému

Podle judaismu, křesťanství i islámu, jednoznačně negativně ovlivňujících kulturu a společnost ve všech zemích, kde se dostaly k moci, je homosexualita "hříchem". Proto existuje snaha nábožensky se angažujících osob, aby byli lidé s touto odlišností sexuální orientace co nejvíce pronásledováni a společensky znemožňováni.
Když už náboženským fanatikům bylo znemožněno homosexualitu a její nositele kriminalizovat (a pamatuji, jak dekriminalizaci homosexuality doprovázelo lkaní "odpovědných" o tom, jak budou homosexuálové znásilňovat malé chlapce a lesby zase děvčátka), je snaha takto orientovaným osobám alespoň co nejvíce znepříjemnit život a hlavně dosáhnout toho, aby měly nějaké problémy s uplatněním ve společnosti (které by bylo možno následně agitačně využít jako "důkaz" jejich "zločinné" či "asociální" podstaty).
Z tohoto důvodu jsme svědky opakovaných útoků nábožensky aktivních osob na tuto skupinu obyvatel. Snaha "z etických" důvodů bránit tomu, aby G a L páry vychovávaly děti (nebo, nedej ZLO, které tato náboženství uctívají, měly děti spolu) je jen pokračování aktivit, započatých tím, že barbaři, sepisující Starý Zákon, homosexualitu označili za "ohavnost", trestanou smrtí. Což od nich převzalo křesťanství a později i islám. A právě toto barbarství, které už má dávno své místo na smetišti překonaných ideologických žvástů, se tito lidé snaží uměle a proti vůli většiny občanů (alespoň podle průzkumů veřejného mínění) udržovat v aktivní a společenské dění ovlivňující podobě.
A právě tomuto barbarství jsou podřízeny veškeré aktivity fanatických křesťanů proti všem dětem, které nebyly "udělány" církví sezdaným párem v misionářské poloze. A byl to tlak vlažných křesťanů a náboženských skeptiků, který vedl k omezení nejrůznějších aktivit proti "nepřirozenostem" v této oblasti. Před pár stovkami let ještě církve pronásledovaly ženy, provádějící porodní asistenci. Porodní asistence prováděná muži, graduovanými lékaři, přestala být církevně pronásledována až někdy v 18. století, gynekologie a porodnictví jako medicínský obor mohla vzniknout až poté, co bylo silně oslabeno křesťanské hovadství ma universitách.
O dalších bojích proti pokroku na tomto poli, ať už v oblasti výzkumu nebo medicínské praxe, bylo zmíněno výše. Blekotání pana V. Vlka staršího je jen další etapa boje křesťanské perverze proti lidské přirozenosti, nic víc.

Dokud nebude judeo - christiano - islámské barbarství v naší civilizaci totálně vykořeněno do naprosté nemožnosti jakkoli zasahovat normálním lidem do života, budou mít i u nás význam akce jako "Pride" pochody. Bez ohledu na dekriminalizaci homosexuality jsou pořád našim LGBT občanům upírána některá základní lidská práva. V řadě zemí, i těch, které se prohlašují za "civilizované", je situace této komunity ještě horší než u nás. Z těchto důvodů považuji za vhodné tolerovat i takové konkrétní "ulítlé" aktivity při těchto akcích, jaké mohou heterosexuálně orientovaným lidem obecně vadit.

Co červen dal

Islám

Jemencům

se podařilo zasáhnout letiště na území agresora, Saúdské Arábie, a zranit 26 lidí. Později podobné akce ještě několikrát zopakovali.

Téměř 90 lidí

povraždila islámská skupina Boko Haram v Kamerunu. Pozdeji povraždila dvacet civilistů v Nigérii a svedla boj s tamní armádou.

Trump

kritizoval islamistického starostu Londýna Khana kvůli vraždám v tomto městě. Použil výstižný termín "Khanův Londonistán".

Soudy

řešily německého muslimského migranta, který znásilnil 16 letou dívku i muslima z Egypta, který se vypravil do Česka (Brno) zavraždit expartnerku a jejího přítele. Zatím postupují téměř standardně (jakoby náboženství pachatele nehrálo roli).

Sýrie

obnovuje svou suverenitu nad provincií Hamá, drženou zbytky islamistů.

Írán

začal útočit na tankery s ropou.

Během

svého souzení zemřel islamistický expresident Egypta Mursí (kterého silně podporovaly evropské pseudolelity a nyní ho želejí). Snažil se provést islamistický převrat země, jako např. Chomejní v  Íránu. Údajně zemřel na infarkt. Normální lidé tuto zrůdu nelitují.

Írán

údajně sestřelil US dron.

Turecko

nakoupilo ruský protiletadlový systém. USA na to zareagovaly stopkoupro dodávky moderních vojenských letadel (ruská technika by se na nich mohla "učit" jejich detekování).

Sebevražedný atentátník

se odpálil v Tunisu (Tunisko je jedna z nejcivilizovanějších islámských zemí, proto je nenáviděna islámskými fundamentalisty).

Imigrace

Itálie

se začala bránit proti neziskovkám, dovážejícím civilizačně nekompatibilní ilegály tím, že přestupky a trestné činy, jichž se neziskovkáři dopouštějí, zatížila pokutami.

Padesát

imigrantů zadržela Maďarská policie a vrátila je do Srbska.

Z nejasných důvodů

se střílelo v Paříži před jednou z mešit.

Začaly

tahanice s aktivistickou lodí Sea-Watch, která přes zákaz vplula do italského přístavu, přičemž se pokoušela taranovat policejní loď.
IMHO by měly být lodě těchto aktivistů nemilosrdně potápěny. Tedy: Zastavit ve výsostných vodách (třeba i střelbou, nebudou-li reagovat na výzvy), "náklad" přeložit na vojenskou loď a odvézt zpět do Libye a samotnou loď zavléct na vhodné místo a potopit.

Obecné

První měsíc velkolepé ságy o obsazení postu ministra kultury.
Dalším jevem byl přesun části poslanců do Trikolóry, která se tím stala parlamentní stranou.

Pokračovaly

práce na likvidaci následků srážky lodi Mořská panna s nákladní lodí, která měla za následek řadu mrtvých. Část byla vylovena s vrakem Mořské panny, část plove po Dunaji.

Nenažranost

dědiců Cimrmanovců řešil soud, který (v souladu se zákonem) odmítl poplatky za autorská práva dědicům režiséra cimrmanovských her, jednoduše proto, že režisérství náš právní řád nepovažuje za tvůrčí uměleckou činnost.

Ekologové

prosadili stavbu dalšího monstra, ohrožujícího vše, co létá, od hmyzu až po netopýry, tzv. "větrný park", v Karlovarském kraji u Jindřichovic.

Britové

přestali dávat na střechy soláry poté, co na ně vláda zastavila dotace. jen názorná ukázka toho, že se jedná o zcela životaneschopnou technologii, jejíž provozovatelé jen cestou dotací okrádají zbytek populace.
V této souvislosti je potešitelné, že výroba solárních elektráren poklesla i u nás.

Pokračovaly

aktivity náboženských extrémistů kolem sochaře Váni za obnovu tzv. Mariánského sloupu. Městská policie zabránila rozbití dlažby pro stavbu tohoto bigotního monstra. Vedení Prahy se vyjádřilo jednoznačně, že toto monstrum postavit nedovolí. Nakonec o tomtéž znovu rozhodli pražští zastupitelé a stavbu této monstrozity zatrhli.

Epidemie eboly

se v souvislosti s válkou rozšířila z Konga do Ugandy.

New York

zakázal odmítání vakcinace proti spalničkám z náboženských důvodů. Je otázka, zda to ustojí i proti muslimům.

Senát

"rozcupoval" studii o proveditelnosti a přínosu DOL. Tato tlupa malicherných trpaslíků, neschopných rozhodovat o čemkoli co přesahuje jejich volební období, nijak nepřekvapila.

V případě

tragédie hořícího letadla v Moskvě, která stála životy 41 lidí se ukázalo, že blesk vyřadil autopilota s pojení s věží a posádka následně nezvládla nouzové přistání.

Vražedkyně,

odsouzená na 30 let ve vězení úspěšně otěhotněla a vrací se na svobodu.

Připomenuli jsme si

77. výročí vyhlazení Lidic. Později též stejné výročí boje parašutistů v Resslově ulici.

Strache

se po aféře s pseudoruskou vzdal EUroposlaneckého mandátu.

Trikolóra

představila svůj program.

Blackout

postihl Argentinu a části Uruguaye a Brazílie. Něco takového tu budeme mít každou chvíli, když se podaří ekologům prosadit jejich vize s OZE.

Soud

potvrdil restituci majetku člena SS, zbaveného československého občanství pro spolupráci s nacistickým Německem, rodu Walderode.

Cermat

byl nakonec dohnán k tomu, že uznal za správné dve odpovědi u matematického testu. Ukazuje se, že tyto testy sestavují méněcenní lidé, kteří neumějí pořádně česky a nejsou schopni formulovat zadání tak, aby bylo jednoznačné.
Vedlo to o celkové diskusi, od kdy spustit povinnou maturitu z tohoto předmětu.

Fašisté,

tj. zelení a socialisté, zakázali v Berlíně zvyšovat nájemné.

Vláda

podržela povinné přimíchávání biopaliv do paliva.

Bigoti v parlamentu

opět zamítli zálohové alimenty, které by vyplatil stát a poté je (v daleko silnější pozici než opuštěná nebo svobodná matka) vymáhal od neplatících otců.

Pražští soudruzi

chtějí snížit emise na nulu nejpozději do roku 2050. Jak to chtějí udělat bez pár jaderných elektráren na území Prahy, je záhadou.

Debatovalo se

o zdražení dálničních známek. Problémem je stále se zhoršující kvalita naší dálniční sítě.

Rozpoutaly se

první přestřelky ohledně brexitu a jeho formy. Brusel odmítá měnit nepřijatelnou dohodu, kterou nabídl Mayové.

Milion chvilek

naplnilo Letnou, přestože o údajném čtvrtmilionu jsou pochybnosti. Problém je, že demonstranti nemají krom negace Babiše žádný program.

V Německu

se srazily dva Eurofightery. Průšvih je, že německá ministryně obrany jde do EUrostruktur.

V Kateřinské jeskyni

(Moravský kras) byly objeveny jednoduché kresby - čáry a body - pocházející z rukou pralidí. Je třeba konstatovat, že se u nás zatím nenašly skutečně atraktivní kresby jako ve Francii nebo Španělsku.

David Rath

byl konečně pravomocně odsouzen na sedm let.

Uvědomělí

soudruzi ze San Francisca zakázali elektronické cigarety.

Astronomové

přišli s modely, podle nichž je uvnitř Pluta oceán kapalné slané vody. Vrstva ledu a zmrzlých plynů na povrchu miniplanety má totiž tak silný termický odpor, že by měla udržet dostatek tepla (vznikajícího radioaktivním rozpadem nestabilních izotopů v jádře tělesa), že udrží vodu v kapalném stavu.
Už dříve byly podobné modely aplikovány na možnou existenci kapalné vody na osamělých planetách (které byly vymrštěny ze svého mateřského hvězdného systému), včetně toho, že tělesa s mohutnou atmosférou jako Uran nebo Neptun by mohla mít kapalnou vodu i na pevném povrchu pod atmosférou.

President Zeman

konstatoval, že Peroutkův článek se slovy "Hitler je gentleman" se nenašel. Faktem ovšem je, že reálně existující Peroutkovy články, jako "Češi, Němci a Židé", "Dynamický život" a "Naše ústava" jsou plné antisemitismu a obdivu k AH.

Pokračovaly

tahanice kolem dvouvládí ve Venezuele.

Merkelovou

opakovaně postihl na veřejnosti třes. Spekuluje se o Parkinsonově chorobě (tu měl pravděpodobně i Hitler) nebo o "božím trestu" za příval nezcivilizovatelných imigrantů, páchajících masově trestnou činnost. Oficiálně byla nemoc Merkelové odmítána a třes spojován se stresem.

Velvyslanec Německa

blekotal o tom, jak jsou Sudetští Němci fajn. Nějak nezmínil, kdy hodlá nahradit Německo našemu státu mnohamiliardové škody, které zde v průběhu druhé světové války napáchalo.

V Itálii

propukl skandál, kdy si zločinecká skupina hrála na Barnevernet, zastrašovala děti (s předstíráním, že jsou rodiče) a následně pomocí sociálky děti odebírala z rodin a prodávala k adopci. Na rozdíl od Norska se zatím na všem tomto dění nepodílel stát a část těchto činů je, opět na rozdíl od Norska, v Itálii ilegální a trestná činnost.

Opět "skandál"

s polským drůbežím masem se salmonelami. Je třeba opakovaně konstatovat, že salmonely a kampylobaktery jsou prakticky v jakémkoli drůbežím mase (kdyby tam nebyly, tak bych měl podezření na razantní ošetření tohoto masa desinfekcí nebo antibiotiky či různými zakázanými chemickými látkami). Drůbeží maso se, na rozdíl od hovězího, nejí syrové nebo polosyrové a při adekvátní tepelné úpravě se tyto bakterie usmrtí a při adekvátním uchovávání se ani nepomnoží tak, aby zahájily proces kažení masa.

Připomenuli

jsme si stoleté výročí smlouvy z Versailles, která ukončila první světovou válku, ale současně zadělala na tu druhou.

Francouzi

propustili po 26 letech hromadného vraha (zavraždil manželku, děti i oba rodiče), odsouzeného na doživotí. Možná přihlédli k tomu, že je oboustranný sirotek a bezdětný vdovec. Přesně kvůli těmto propouštěním takovýchto zrůd na svobodu jsem pro trest smrti.

"Neonacista"

Fields dostal za střelbu v Christchurchu doživotí. Sám jsme zvědav, kdy ho pustí.

Zemřel

tvůrce "Slušovického zázraku", František Čuba. Objekt silné nenávisti Václava Havla a spol.

Začalo jednání

hlav států EU o složení jejího nového vedení.

Vstali noví národovci

Soudruzi neomarxisté (na rozdíl od marxistů klasických) podporovali a podporují komunikaci občanů po internetu v domnění, že se tím oslabí "národové - klanové" struktury a myšlení, které jsou, dle nich, neslučitelné s globalizací a vznikem "globálních, odnárodněných mas", které půjdou s písní na rtech vstříc "šťastné budoucnosti" (ve skutečnosti k bezuzdnému vykořisťování globálními strukturami). Ale ono se jim, soudruhům, nedaří...

Historie

Odnárodněná masa, charakterizovaná maximálně "příslušností k třídě", byla vždy vlhkým snem budovatelů "jasných zítřků", a to už od dob Komunistického manifestu. Národní identita totiž obsahuje prvky, které jsou s marxistickým a posléze i neomarxistickým sociálním inženýrstvím, vyžadujícím právě totálně beztvarou masu bez jakýchkoli historických návazností a historické paměti (a díky ní udržovaných nadčasových hodnot), naprosto neslučitelné.  Marx v podstatě horoval proti národům už po porážce revolučního hnutí v roce 1848. Národní identita obyvatel zemí sovětského bloku je také částí komunistických teoretiků dávána do souvislosti s krachem komunistického projektu v roce 1989, v jehož rámci povstaly středo a východoevropské národy a smetly jimi prosazované a budované hovadství ve formě sovětské "říše zla".
Z tohoto důvodu jejich kolegové ve strukturách EU a ve vládních stranách západoevropských států (kam nalezli po krachu svojí stalinisticko - maoistické revoluce v roce 1968 v rámci tzv. "pochodu institucemi") rovněž bojují proti národním státům, ale používají jiné taktické prvky.
Ono je vůbec příznačné, že zatímco národy střední a východní Evropy bojovaly za jakési zlidštění socialistického režimu, což se týká nejen československého "socialismu s lidskou tváří", ale i protirežimních hnutí v NDR, Maďarsku, Polsku a dalších zemích, socialističtí politici, kteří jsou v současnosti na vládních postech EU i západoevropských zemí, bojovali za zavedené tuhé stalinisticko - maoistické diktatury, jaká byla ve východní Evropě někdy v první polovině 50. let. Tito lidé také absolutně nemají žádný zájem na vytvoření nějakého lidsky snesitelného režimu, ale bojují za naprostá hovadství, jaká se ani naši komunisté v těch 50. letech, ba ani bolševici v dobách nejhoršího stalinismu, neodvažovali prosazovat (případně měli určité zábrany, dané jejich civilizovanějším backgroundem, oproti současným neomarxistům, proti takovým extrémům).

Nástroj

Jedním z nástrojů, které neomarxisté používají, je použití internetových virtuálních skupin k tomu, aby lidé dostali novou identitu, neslučitelnou s původní národností. Proto také naši ultralevičáci typu Čulíka šíleně žehrají na to, že česky mluvící obyvatelstvo odmítá komunikovat primitivními skřeky typu angličtiny, ale sdružuje se spíše v česky komunikujících skupinách.
Původní představa zřejmě byla taková, že s mírou "virtuální identity" oslabí identita národní a bude učiněn další krok k oné ideální vykořeněné beztvaré a bezidentitární lidské mase.
Problémy jsou zde dva a oba jsou pro naše soudruhy velice nepříjemné:

1. Po internetu mezi sebou začaly komunikovat i struktury, přináležející k oněm "starým a překonaným" národům, které tímto způsobem v některých momentech naopak posilují.
2. Začala vznikat jakási internetová skupinová identita, která má velmi podobné atributy jako identita národní, často akcentované rychlostí moderních spojovacích prostředků.

Selhání nástroje

Velmi nedávno jsme byli svědky i u nás selhání onoho neomarxistického nástroje k ničení národů a národních identit. Šlo o znásilnění české 16leté dívky imigrantem, vyhozeným z "multikulturního a pokrokového" Německa.
Reakce na tento odporný čin se šířily po internetu a zcela jednoznačně šly po linii spíše internetové než národností identity. K podobným reakcím došlo v západních státech již dříve, ale naše neomarxistická pseudoelita se do té doby domnívala, že něco takového u nás není možné.
Ocitli se ve stejné situaci jako Němci v roce 1945, kteří se až do osvobození domnívali, že je porobené a vyvražďované národy milují (a někteří byli též hluboce přesvědčeni o tom, že je milují i Židé, pozavíraní do koncentráků). Reakce na svobodu a možnost příslušníků porobených národů vyjádřit bez represe svůj názor na okupantský zločinecký národ Němce totálně překvapila a zaskočila. Mnozí z nich z toho získali šok tak silný, že perzistuje v jejich psychice dodnes. A je to jeden z kořenů snahy "krajanských" sdružení šířit lživou propagandu o tom, jak jsou Němci vlastně hodní, a jak jim bylo ubližováno.
V marxistických (a dalších fašistických) sdělovacích prostředcích i na sociálních sítích jsme byli v souvislosti s reakcemi normálních lidí na tento incident svědky zděšení globalistů (někdy se používá termín "univerzalisté") a multikulturalistů, ne nepodobnému zděšení štětky, tahající se po celou dobu okupace s gestapáky, která dostala od domovnice pár přes hubu hned poté, co před domem projely sovětské tanky.

Zákonitost

Dle mého soudu (a zcela jistě ne jen mého), je člověk biologicky přizpůsoben na žití v mentálně zvládnutelných skupinách, v jakých žili už jeho biologičtí předkové, a v jakých žili lidé, i v později civilizovaných zemích, ještě před nějakými 4 - 5 tisíci lety. A i posléze (středověk, raný novověk) žila většina lidí v těchto státech ve vesnických a (malo)městských komunitách, které udržovaly mnohé z vlastnosti pravěkých lovecko - sběračských tlup, jejichž předkové se vzájemně znali. Pokud by v těchto skupinách začal bojovat za "šťastné zítřky" nějaký líný a neschopný lempl (jakým byl v podstatě Karel Marx, ale třeba i Adolf Hitler), tak by automaticky nastoupilo poznání členů skupiny, že pokud za něco takového bojuje takovýto člověk, tak to asi bude špatně.
Vlastně už církev (v Evropě křesťanská) vytvořila první postantický model sociálních vztahů, v jejichž rámci se mohou dobře uplatnit i naprosto neschopná hovada i vyslovení a zjevní zločinci (proto také významnou roli v dějinách církve hrálo potlačení vlivu jednotlivých církevních obcí, opět majících mnoho z vlastností přehledné opičí tlupy, a jejich podřízení odosobněné církevní hierarchii na začátku středověku). A až rozklad společnosti křesťanstvím (a hlavně působením církví) pokročil i do sekulární sféry, mohly být přivedeny k moci odosobněné politické strany a hnutí (jejichž členové se vzájemně neznali na osobní úrovni), v nichž mohli převládnout (a zákonitě také převládli) vyslovení zločinci (podobně, jako v té době už ve většině křesťanských církví).
Je to také jeden z důvodů, proč totalitáři milovali a milují masové kolektivistické akce, od církevních poutí a hromadných bohoslužeb až po současné "chvilky proti demokracii", kdy lidé na nich shromáždění se vzájemně (= všichni se všemi) neznají a na pódiích před nimi vystupují v podstatě virtuální osobnosti, ať už je to (na tom církevním shromáždění či bohoslužbě) kněz takto vygenerovaný církví, nebo (jako v těch chvilkách) herec, který je rovněž pouze virtuálním slepencem svých rolí, nemajícím nic společného s jeho skutečnými názory a postoji v občanském a osobním životě. A to samé platí i pro profesionální zpěváky bez vlastního názoru, za peníze odzpívající cokoli - proto také ta bezbřehá nenávist vůči těm z nich, kteří nějaký vlastní názor mají a svou tvorbu mu podřizují, viz třeba Ortel.

Zpět k těm skupinám

V internetových skupinách dochází k tomu, že zde opět vzniká jakási přehledná společnost, jejíž členové se vzájemně po delší dobu znají a mají vybudovány vazby včetně autority (či alespoň souznění) nebo naopak despektu (či konstatování, že s názory toho a toho člověka souhlasit nemohu).
Je vcelku jasné, že na internetu lze snadněji vytvořit falešnou identitu (jak nás o tom ujišťují, a právem, např. "lovci pedofilů"). Nicméně tohle je cena za to, že taková internetová skupina může čítat podstatně větší počty členů než skupina fyzicky koexistujících lidí. A zřejmě cena přijatelná, protože pozitiva (sdružení lidí podobných názorů) převládají.
Psychologové rádi kritizují "sociální bubliny", které na internetu snadno vznikají, a jejich efekt na vnímání reality. Problém ovšem je, že u nás něco takového vzniklo už v souvislosti s rozpadem společnosti na katolíky a podobojí v době husitských válek, protože obě skupiny žily do jisté míry v sociálních bublinách, které se vzájemně příliš neprolínaly (nebo jen při jasně daných okolnostech).
I současné rozdělení společnosti na "národovce" a "globalisty" je do značné míry nejen na virtuální, ale i osobní úrovni, včetně silných sociálních bublin, kdy členové protilehlých táborů se nedomluví ani na základních faktech, a pokud ano, tak je interpretují odlišně až protichůdně.
Za důležité ovšem považuji to, že tyto skupiny začínají mít alespoň některé podobné vlastnosti jako klasické národy. Konec konců, není to tak dlouho, maximálně pár set let, kdy národ byl definován více příslušností k zemi, a poddáním se konkrétnímu panovníkovi, než řečí. Proto nevidím žádný důvod k tomu, aby vznikly skupiny, "národy", definované vlastnostmi na síti.
Právě tohle mě naplňuje určitým optimismem, protože vznik odnárodněné masy se tak nějak odkládá. V podstatě vznikla i jakási globalistická skupina, proti níž je ovšem možné se vyhranit naprosto stejně, jako se naši předkové vyhraňovali např. proti Němcům.

Ještě jedna historická analogie

Přestože lid pod jednou a pod obojí žil do jisté míry vedle sebe v jakýchsi sociálních bublinách, daných mj. vytvářením paralelních struktur pro jedny i pro druhé, dařila se vcelku jeho koexistence. Po nějaké době docházelo ke stále většímu pronikání zmíněných bublin. Katolící a utraquisté byli s to spolupracovat, např. ve městských radách pro zájem obce jako celku (bez ohledu na vyznání), docházelo i k prolínání v osobní sféře, kdy se objevovaly stále častěji smíšené sňatky a nebyly zcela výjimečné ani přestupy z jedné konfese ke druhé (a to oběma směry).
Právě to bylo solí v očích především římských katolíků a jejich politické i náboženské špičky se snažily stůj co stůj normální soužití obyvatel bez ohledu na vyznání co nejvíce narušovat. Výsledkem jejich snah byla nakonec třicetiletá válka.
Analogii tedy spatřuji v tom, jak se v současné době globalistické pseudoelity snaží co nejvíce narušit občanské soužití lidí, kteří se jimi dali zblbnout, s těmi, kteří se takto zblbnout nedali. Konec konců, podobně si počínají i náboženští vůdcové osobnostně destruktivních sekt. Jejich první snahou je likvidace jakýchkoli vazeb nové "ovečky" - s rodinou, národem, spolupracovníky v zaměstnání apod. Aby byla co nejvíce vykořeněná a odkázaná výlučně na sociální vazby uvnitř sekty.
Prostředkem toho narušování soužití jsou i extrémistické akce typu "milionu chvilek", ale rovněž snaha o cenzuru sociálních sítí, protože ty by se bez ní staly poměrně snadno prostředkem výměny názorů a zkušeností (tedy pronikání a nakonec i rušení sociálních bublin), což by budování "globální virtuální reality" silně poškodilo.
Důsledkem aktivit globalistických cenzorů a agresorů ovšem může být občanská válka (a na ni navazující další válečné události), podobná tomu, jak byla odstartována agresívními akcemi římských katolíků ta třicetiletá. Takže pokud se svět ocitne v ohni nové světové války, budou na tom mít jednoznačně zásadní podíl viny globalisté (tak, jako je v případě té třicetileté vina jednoznačně na straně římských katolíků).

Počet globalistů

Je dobré také vědět i to, že skutečně přesvědčených globalistů je ve skutečnosti velice málo. Jsou to v podstatě patologické osobnostní typy, nemající žádný vztah ke svým kulturním kořenům. Jsou to podobné typy, jako ti z Čechů, kteří se za protektorátu "dali k Němcům". Ti ostatní se s nimi vezou čistě ze zištných důvodů (asi jako řadoví aktivističtí novináři za protektorátu, nebo řadoví členové Kuratoria pro výchovu mládeže v téže době), protože by z toho mohlo něco kápnout.
Demonstrace na Letné také názorně ukázala, že lidí, ochotných se angažovat pro "globalizaci" je omezený počet. A to ještě pořád nebyla jednoznačně vyvrácena podezření, že je alespoň část účastníků těchto demonstrací placena jako kompars. Nepopíratelným faktem je, že byli bezplatně do Prahy sváženi (alespoň část) a jízdenky do Prahy na stromech nerostou. Rozpory mezi analýzou fotografií a mobilního připojení pak napovídají, že významná část přivezených se na místě demonstrace jen otočila, možná si poslechla pár blábolů od "kecpultu", a pak se vydala za krásami a pohostinskými zařízeními Prahy.

Takže zatím to vypadá, že snahy o vytvoření globálního "nového člověka" se střetly s biologickou podstatou druhu Homo sapiens. Zcela jistě existence tohoto jevu neznamená, že bychom měli usnout na vavřínech. Jen je třeba konstatovat, že my, "antiglobalisté", máme v biologické podstatě člověka cenného spojence, s nímž bychom měli počítat a rozvíjet strategii jeho maximálního využití.

Sloup a pomník

Kardinál Duka se těžce rozhořčil nad tím, že pirátský primátor Prahy si dovolil přirovnat obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí k obnově Stalinovy sochy na Letné. Problém ovšem je, že pražský primátor v tomto má stoprocentně pravdu (což uznávám i jako politický odpůrce pirátů).

Porovnání

Oba tyto pomníky oslavovaly totalitní diktaturu, která vystavila represím část obyvatel této země a v podstatě oba oslavují ideologii, pod jejímž praporem se tu bezuzdně loupilo a vraždilo.
Nějaký esoterický rozměr, který by měl Mariánský sloup tehdy, pokud by existoval skutečný křesťanský bůh (a nebyla to jen ryzí fikce hlasatelů této ideologie), má nulovou relevanci.
Konec konců, i Stalin, podobně jako Hitler, byl nadán vůdcovskou prozřetelností (stejně jako židovští a křesťanští proroci a svatí) a i on sliboval šťastnou budoucnost, kterou nebylo možné nijak ověřit (křesťanství slibuje ráj po smrti, z něhož se ještě nikdy nikdo nevrátil, aby o jeho reálnosti a skutečných tamních poměrech poreferoval; komunismus slibuje ráj pro budoucí generace, které budou žít v komunistickém zřízení, a ověření jeho reálnosti je opět naprosto nemožné).

Persekuce křesťanů

Ano, část křesťanů byla za minulého režimu persekuována. Týkalo se to především těch fanatičtějších, u nichž víra přesáhla parametry kontroly rozumem. Zbytek křesťanů naopak silně komunistický režim podporoval. ČSL byla, trochu posměšně ale hodně realisticky, nazývána "strana věřících komunistů". Až do rozkladu režimu ve druhé polovině 80. let minulého století byla oporou a převodní pákou komunistické nomenklatury. Daleko více než třeba odbory. A pokud šlo o nějaký progresivistický kvas, z něhož vyšla např. česká parodie na sovětskou pěrestrojku, tzv. "Přestavba", tak ten byl dílem komunistů, nikoli lidovců.
To samé platilo i pro římskokatolickou církev, která s režimem prakticky bezvýhradně spolupracovala (míra nespolupráce s režimem byla daleko vyšší u nekatolíků, pro něž je ovšem Mariánský sloup symbolem jednoznačně nepřátelským).
Pokud, zejména v počátcích komunistického režimu, došlo k nějaké likvidaci či persekuci církevních osob a věřících, stáli tito lidé mimo hlavní klerikální proud. Navíc v podstatě představovali jen a jen konkurenční totalitu, tedy nic pozitivnějšího než jejich katani.
Někteří navíc mohli přijít k té persekuci bez nějakých osobních zásluh (ve smyslu snahy o narušení komunistického režimu). To se týká i dosud nevysvětleného případu nešťastného faráře Toufara. Je jisté, že on sám se na nějakém technickém (=tj. zázrak předstírajícím technickém zařízení) pohybu křížku nijak nemohl podílet. Dobová svědectví o tom, že nezvládl ani relativně triviální údržbářské úkony v domácnosti, typu výměny žárovky, považuji za dostatečně věrohodná. Vzhledem k tomu, že se zařízení, které by takový pohyb zajistilo, nepodařilo vytvořit ani komunistické STB (tedy takové, které by nebylo na první pohled viditelné), je velmi problematická i teorie provokace ze strany této organizace. Někteří autoři se domnívají, že mohlo jít o mimoděkou telekinezi, způsobenou (nevědomky) samotným Toufarem, nebo někým z věřících, nebo i spontánní a nevědomou spoluprací více osob na tomto poli.
Nicméně důležité je, že souboj komunistů a křesťanů (především katolíků) byl soubojem dvou totalit, z nichž jedna stála za 18 a druhá za (20-2).

A ještě k té persekuci

Je třeba si uvědomit, že přes veškerou drsnost byla komunistická persekuce křesťanů obecně a římských katolíků zvlášť jen nepatrným odleskem toho, co prováděli v této zemi samotní křesťané, ať už šlo o násilné pokřesťanštění země na začátku středověku po pokřtění Bořivoje a jeho manželky nebo o násilnou rekatolizaci po Bílé Hoře.
Pokřesťanštění země (tehdy ještě jednotnou církví) znamenalo ztrátu kulturní kontinuity, kterou pociťujeme dodnes v oblasti fytoterapie (protože zmizela pokladnice znalostí, získávaná celá tisíciletí pohanskými bylinkáři a léčiteli stylem pokus - omyl). Můžeme jen závidět zemím, které křesťanskému zhovadizování nepodlehly a udržely si kontinuitu těchto znalostí a dovedností až do současné doby (např. čínská medicína).
Následně, v rámci rekatolizace, byla tato země po dobu téměř tří set let vystavena bezbřehému utrpení, jehož původcem byla naprosto jednoznačně římskokatolická církev. Toto utrpení skončilo až tehdy, kdy se podařilo tuto zločinnou organizaci odstavit od moci, tedy v plné míře až po pádu Rakousko - Uherska, v němž byl římský katolicismus státním náboženstvím. Teprve poté byla římskokatolická církev "ponížena" na jednu z mnoha rovnoprávných církví a ještě musela snést i to "hrůzné utrpení", že její věřící byli postaveni na stejnou úroveň rovněž s vyznavači nekřesťanských náboženství a dokonce i s ateisty.
Počty obětí rekatolizace mnohonásobně převyšují počty obětí počáteční komunistické persekuce církví (a zejména římskokatolické), a to i tehdy, když vezmeme v potaz mnohem kratší dobu působení komunistů v našem státě oproti katolíkům.

Takže, je mi líto, ale Mariánský sloup i Stalinův pomník jsou symboly zhruba stejně hnusných a odporných režimů (a zcela srovnatelných zločinců, kteří je prosazovali). Pokud sáhneme do dostatečně jemných podrobností, tak z toho srovnání komunisté vycházejí alespoň o fous líp. Pan Duka nechť si laskavě trhne svou kardinálskou nohou.

Strhávání a stavění (pomníků)

Tuto kapitolku připojuji jako reakci na diskusi pod předcházejícím článku o Mariánském sloupu.
Dovolím si ji uvést citátem:

Stavění a strhávání pomníků je proto významnou součástí boje o ovládnutí země a jejích obyvatel.

O. Dvořák: Kamenné otazníky české historie, str. 5

V citované knize autor (mimo mnoha jiných věcí) rozebírá i to, jak křesťané (a později římští katolíci) systematicky likvidovali veškeré památky na předchozí pohanství. Byly likvidovány jak přírodní útvary typu studánek, skal, částí lesa (apod.) tak i umělé stavby sakrálního charakteru včetně menhirů. Likvidovali, pokud na ně narazili, i předkřesťanská pohřebiště. Tento proces v podstatě pokrčuje až do dnešní doby, kdy na základě posudku "odborníků" byly značně narušeny těžbou dřeva známé Kounovské řady.
Bohužel, komunisté tolerovali křesťanské vymozkovance v oblasti historie a archeologie (na základě jakýchsi pokoutních paktů s lidovci) a výsledkem je, že příslušné historické, archeologické a památkářské odborné posty jsou, až na výjimky, obsazeny křesťanskými fanatiky, kteří se dodnes snaží zlikvidovat vše, co by mohlo být předkřesťanskou památkou.
Tyto příklady ukazují, že pomníky rozhodně nejsou jakousi mrtvou historií, ale zcela jednoznačně interagují se stávajícím politickým i duchovním stavem společnosti. A mohou posilovat zcela jednoznačně negativně působící síly, jako jsou např. křesťanští extrémisté (konec konců, pomníky nacistům taky nestavíme).
A přesně tohle je důvod, proč jsem proti obnově Mariánského sloupu, minimálně do doby, než křesťané začnou pietně obnovovat "boží kameny", posvátné studánky, háje a menhiry. Protože něco takového by se dalo brát za důkaz, že negativní potenciál křesťanství vyčpěl.

A něco konstruktivního

Protože kritika má být konstruktivní, dovoluji se vyjádřit k tomu, co by na tom Staroměstském náměstí, na místě původního Mariánského sloupu, stát mohlo, případně mělo.
V minulém postu na toto téma jsem (více-méně vážně) navrhl otevřeně nekřesťanskou sochu Bohyně Matky (jíž je Panna Marie stejně jen parodickým zrcadlením). Méně vážně, ale nezlobil bych se, kdyby to vyšlo, jsem navrhl sloup a sochu Velkému Cthulhu, který je vůči sporu mezi katolíky a zbytkem společnosti neutrální asi stejně (je ovšem otázka, jak by podobné sochy snášeli křesťané nekatolického ražení).
Nicméně - teď vážně:
Což ten sloup korunovat nikoli Pannou Marií, ale zmenšenou kopií známé "fronty na maso" z Letné? Nejlépe vylepšenou mariánskými hvězdami, coby připomínky totality bruselské. S tím, že by reliéfy na podstavci sloupu znázorňovaly nejen vítězství katolíků nad protestanty a jejich vyvražďování (na tento podstavec a reliéfy na něm věřící soudruzi, hájící obnovu sloupu velice "rádi" zapomínají), ale zároveň by tam mohla být připomínka inkvizičních hranic, koncentráků a bezuzdného vraždění za nacistické okupace (s nacistickými symboly tam, nebo někde na tom sloupu) a komunistického vraždění za poúnorového režimu. Asi by stálo za to, připomenout i islám, třeba siluetou hořících Twin Towers někde v pozadí.
Takovýto pomník by v kostce připomenul všechny totality, které se naším územím prohnaly, případně po něm natahují své špinavé pracky v současné době. A postavil by ty katolíky tam, kam patří, tj. po bok nacistů, komunistů, islámských teroristů a dalších podobných "budovatelů lepších zítřků".

Tchien-an-men

Nedávno jsme si připomenuli výročí potlačení studentské revolty na náměstí Tchien-an-men, které se událo v témže roce jako "Velká sametová" a bylo jejími účastníky do jisté míry chápáno jako memento možného rizika.

Analogie

Jsou nějaké analogie této události?
Asi jako nejbližší analogie mě napadá povstání děkabristů v carském Rusku, kdy "jediný pluk chtěl změnit celou carskou mašinérii". Jednalo se o vojáky, kteří se dostali do světa v souvislosti s napoleonskými válkami a "načichli" tam v Rusku nevídanými sociálními a politickými jevy, jejichž významu, obávám se, ani neporozuměli.
Jejich vystoupení skončilo prakticky stejně jako ti studenti v Pekingu, jen to celé šlo podstatně rychleji, protože car otálel s reakcí daleko kratší dobu než čínská věrchuška.
Přestože jejich akce se v podstatě minula s ruským lidem, pro část pokrokových a protimonarchistických sil v Rusku se stali jakousi ikonou. Puškin jim věnoval známou báseň "Vo glubině sibirskich rud", a cíleně na ně odkazoval i Lenin. A ikonou se stali v porevoluční politické výchově (i mimo Rusko). V rozporu s tímto jejich propagandistickému využitím věřím, že by se nad poměry ve stalinském SSSR otřásali hnusem, protože ty byly podstatně drsnější než poměry za vlády cara, proti němuž povstali.
Nicméně, napadá mě ještě jedna analogie, která je možná zajímavější. Šlo o studentské hnutí v Íránu na sklonku vlády šáha, které výrazným způsobem pomohlo náboženským fundamentalistům a přivedlo k moci zrůdu jménem Chomejní.
V souvislosti s islamistickou "revolucí" byli studenti naprosto jasně a jednoznačně zneužiti. Domnívali se (silně naivně), že bojují za režim podstatně svobodnější a demokratičtější, než byl ten šáhův (z tohoto pohledu se nabízí i analogie s minimálně částí účastníků na demonstracích "milionu chvilek", kteří objektivně bojují za náhradu alespoň jakés takés demokracie vysloveně fašistickým režimem). Aby se vzápětí přesvědčili, že otevřeli dokořán dveře samotnému ďáblovi, proti němuž byl šáh jen roztomilý čertík. Ti nejšťastnější skončili v emigraci, o dalších dvou kategoriích, jednak těch, co zůstali živořit pod islámskou zrůdovládou, jednak těch, které nový režim rychle fyzicky zlikvidoval, se neodvažuji vynést hodnocení, kdo z nich dopadl lépe.

Čína

Pokud se podíváme na tu situaci v Číně, tak prvním faktem je, že studentské hnutí bylo od populace izolováno snad ještě více, než ti děkabristé v Rusku, a také většina čínské populace o nich nic neví. To není výsledkem nějaké cenzury, jak blábolí někteří naši "pokrokoví" pisálci. To je důsledek skutečnosti, že ideje, za něž tito studenti bojovali, se naprosto míjely a míjejí s čínskou sociální ale i politickou realitou. Cíle těch studentů naprosto nic neříkají ani současnému obyvateli Číny, který je prostě někde jinde a zajímají ho naprosto jiné věci.
Dovolím si ještě jednu drobnou analogii:
Císař Nero je, zejména v důsledku křesťanské literatury (ale také třeba Suetoniových Životopisů dvanácti císařů) chápán jako totální netvor (kterým na úrovni osobních vlastností pravděpodobně také byl). Důležité ovšem je, že se jeho aktivity prakticky zcela míjely s běžným římským občanem.
Pokud tedy Nero vraždil, mučil a jinak likvidoval příslušníky společenské špičky (včetně jejich rodin), normálních římských občanů (a dalších obyvatel říše) se to prakticky nijak netýkalo.
Pokud likvidoval křesťany, tak mu bylo spíše fanděno, protože křesťané byli krajně neoblíbenou cizáckou skupinou, jejíž destrukční potenciál prostý člověk chápal patrně daleko lépe než zdegenerovaná římská "elita". (Zcela jistě se nabízí jakási analogie se současnou Evropou a dichotomií vztahu pseudoelit a normálních lidí k islámu.)
Prostým obyvatelstvem byl tedy Nero hodnocen jako císař spíše pozitivně a normální obyvatelé také želeli jeho smrti daleko více než nobilita (která ji naopak oslavovala). Ještě jednou zdůrazňuji, že se nejednalo o "reakci nevzdělaných a neinformovaných vidláků", ale o to, že vidlákům Nero spíše pomáhal, zatímco nobilitě (tedy jakési "elitě") jednoznačně škodil. A ukazuje to tedy existenci příkopu mezi lidem a elitou Říma už v té době.
Nicméně je třeba v souvislosti s tím pronásledováním křesťanů ještě připomenout, že naprostá většina historických zpráv o těchto aktivitách byla do antických spisů doplněna až středověkými křesťanskými opisovači a v původním textu patrně nebyla. U delších textů to bylo prokázáno frazeologickými, lexikálními a gramatickými rozbory, které jasně identifikovaly pozdější verzi latiny, v době vzniku původního textu neexistující a nekompatibilní s jeho dalšími částmi. Nejistota je pouze u velmi krátkých zmínek, které se takto rozebrat nedají.
Vraťme se však k těm studentům v Číně:
Druhou s nimi spojenou věcí je otázka, zda by toto studentské hnutí, podobně jako v tom Íránu, nemohlo otevřít dveře něčemu ještě horšímu než tamní režim.
Mou odpovědí je, že zcela jistě ano.
Minimálně by jeho nepotlačení mohlo posílit fundamentalističtější část vedení komunistické strany. Důsledkem by byl pád celé Číny do nějaké další "kulturní revoluce" a nikoli současná situace, kdy je Čína v podstatě moderní kapitalistický (byť současně totalitní) stát, jehož potenciál roste a pociťuje to prakticky veškeré obyvatelstvo růstem své životní úrovně, kontrastujícím se stagnací a někde i úpadkem v "demokratických" členských státech "demokratické" EU. Místo ekonomického růstu mohli mít ekonomický propad a ještě horší totalitu (ta, ať je jakákoli, vždy může progredovat k ještě horšímu stavu).
Pokud se týká té analogie s Íránem blíže:
Jistěže by teoreticky, pokud by tedy studenti "vyhráli", což považuji za naprosto nereálné, mohli splácat (pod dohledem "mezinárodních demokratů") nějakou "havloidní" demokracii, odvrhující vše spojené s minulým režimem a vyhlašující "nepolitickou politiku". Ta by zcela jistě vedla i k nějaké vnitročínské expanzi islámu (jako v tom Íránu).
Představa nějaké islámské revoluce v Číně je asi zcela mimo realitu. Dokážu si nicméně představit, jak by na základě demokratické nečinnosti havloidů došlo na severozápadě země ke zkonsolidování islámských sil. Ty by mohly následně (opět s požehnáním demokratů) vyhlásit nějakou formu "kulturní autonomie", vedoucí k teroru vůči místním nemuslimům a vlažným muslimům (či spíše nábožensky vlažným osobám muslimského původu, protože "nábožensky vlažný muslim" je protimluv), jak to vidíme třeba v Kosovu (ale i v no go zónách západoevropských měst). Nakonec by mohlo dojít i k povstání islámem zfanatizovaných Ujgurů (a dalších islámských národů) na severozápadě Číny a vyhlášení "islámského státu" na "osvobozeném území" s podobnými atributy, jaké mají v Afghánistánu území, ovládaná Talíbanem, jaké jsme viděli na území, ovládaném chalifátníky v Sýrii a okolí, a jaké mají zrůdostáty typu Saúdské Arábie nebo Íránu. Následovala by občanská válka s muslimy (patrně po svržení vlády havloidů občanskou válkou mezi Číňany, snad armádním pučem, a likvidaci jejich přívrženců coby vlastizrádců). Do této války s muslimy by se jistě pletly jak islámské teroristické režimy z celého světa, tak jimi v podstatě ovládaná OSN. Nelze vyloučit ani to, že by zrestituovaný čínský režim nakonec použil proti povstalcům i jaderné zbraně (konec konců, jejich použití se zakazuje jen v případě mezistátních konfliktů).
K podobnému vývoji událostí by mohlo dojít i v případě, že by "pouze" vznikly nějaké zmatky a tahanice uvnitř čínského vedení (jaké nastaly i u nás v souvislosti s krizí v roce 1968), a to nemělo čas a síly se problémem na severozápadě státu dostatečně rychle (a s dostatečnou intenzitou) začít zabývat, případně mělo problémy se svou legitimitou, což by je, zejména na počátku konfliktu, oslabovalo a omezovalo.
Ve všech výše uvedených variantách by nejspíše "vítězství studentů" (byť třeba i dočasné a rozpadající se následně "do ztracena" a nevedoucí k ničemu podstatnému a trvalému, což lze očekávat právě na základě jejich odtržeností od normálních lidí) vedlo v reálu k podstatně většímu utrpení a vyšším počtům obětí než jeho násilné potlačení. Je to ošklivé, nicméně vysoce pravděpodobné.

Revolucionáři z Tchien-an-men jsou postavy zcela jistě tragické (a lidsky s nimi můžeme i sympatizovat), zcela jistě "to mysleli dobře", ale, bohužel, by ty jejich dobré úmysly nejspíše skončily v daném čase a místě jen a jen jako vynikající materiál pro vydláždění cesty do pekla.
Budu ošklivý ještě víc: Podobný názor mám i na protiputinovské demokraty v Rusku.

Proč neobnovovat Mariánský sloup?

Současná snaha katolických extrémistů provést na Staroměstském náměstí erekci repliky tzv. Mariánského sloupu, by měla být tvrdě utnuta, jinak dojde k dalšímu prohloubení příkopu mezi normálními lidmi a tzv. "elitami".

Sloup

Mariánský sloup byl vztyčen (či ztopořen) na Staroměstském náměstí v Praze roku 1652, údajně na počet "záchrany" Prahy před Švédy v závěru 30leté války, kdy katolicismem vymozkovaní a zfanatizovaní katoličtí extrémisté "uhájili" souměstí Starého a Nového města Pražského před švédským vojskem, které dobylo Malou stranu a Hrad.
Údajně tím zachránili Prahu před drancováním švédské soldatesky.
Za zásadní problém ovšem považuji skutečnost, že pokud by protestantské vojsko dobylo a udrželo celou Prahu, pozice habsburské strany na jednání o Vestfálském míru by byla daleko těžší a byl by zde podstatně menší prostor pro zajištění totálního pádu českých zemí do bahna rekatolizačního barbarství.
Jestliže se tedy vyčítá stržení tohoto sloupu 3. 11. 1918 "výtržníkům" pod vedením bohéma F. Sauera coby reakce na "nepravdu", že byl vztyčen jako památka na bitvu na Bílé hoře (mimochodem katolíky vykládané jako "mariánský zázrak", stejně jako přežití objektů defenestrace, která horký konflikt mezi katolíky a protestanty odstartovala), tak je to argumentace zcela lichá: Zatímco Bílá hora znamenala začátek propadu českého státu do katolické bažiny, "záchrana" pražských měst znamenala jeho finální ponoření do katolických sraček na téměř 300 let.
Znamenala to, že duchovno národa nepovedou Komenští, ale pracovní úrazy římskokatolických štětek z lepších kruhů na pozici katolických prelátů, a že vyspělé školství, charakterizované díly jako Orbis Pictus, Didactica Magna, či Brána jazyků, nahradí bezcenné výplody pologramotných Koniášů.

Novější argumentace

Zvláště zasloužilí EUrořiťolezové ještě zvládají ve prospěch Mariánského sloupu argumentovat těmi mariánskými hvězdičkami, které mají být oněmi hvězdičkami na vlajce a znacích EU. Použití mariánské symboliky v ikonografii EU ovšem nijak nebrání její věrchušce lézt do řití nejúpornějších nepřátel křesťanství, muslimů.
V souvislosti s diskusí o obnově sloupu lze zachytit "hlubokomyslné" úvahy, že "kdo je proti obnově Mariánského sloupu na Staromáku, je nepřítelem EU". Obávám se, že podobná argumentace může zabrat leda na nějakého "intelektuála" z okruhu TOPky a podobných EUrohujerských stran, zatímco u normálních lidí bude fungovat spíše jako protiargument této obnovy.
Prostě proto, že těch 12 hvězdiček v kruhu už tenkrát symbolizovalo snahu o fyzickou likvidaci národa (k níž nedošlo jen shodou okolností), po jaké volá radikální část EUrohujerů nyní, snad inspirovaná "aktivistickými" novináři z časů protektorátu "bémen unt méren", kteří se ve vztahu k národu hlásili ke v podstatě stejnému politickému programu i ke stejným hodnotám.
Nemám naopak problémy se zastoupením "ženského principu" na Staromáku, nicméně v takovém případě bych uvítal spíše sochu otevřeně ženského božstva, Velké Bohyně Matky, a nikoli formálně Panny Marie s "nenápadnou" výbavou jejími atributy (had, půlměsíc apod.). Na druhé straně bych ale neměl problémy ani se sochou Velikého Cthulhu (pohlaví neurčitého, to se dnes nosí asi víc než ženský princip) a předpokládám, že ta by byla daleko větším magnetem na turisty.
Řekněme si to upřímně: Pokud bychom obnovili Stalinovu sochu na Letné, dávalo by to větší smysl, protože její obnova by se dala ve finální podobě velice snadno pojmout jako parodie (s typickým přístupem "smějících se bestií", který nenáviděli všichni naši okupanti).

Další detail

Je třeba upozornit na skutečnost, že pražské zastupitelstvo erekci mariánského pyje zakázalo a stavební povolení zrušilo, přičemž si, bohužel, neuhlídalo fanatického katolíka, který sabotoval dotažení formální stránky tohoto zákazu. Takže se muselo minulý týden ve čtvrtek v noci sejít znovu, aby erekci římskokatolického pyje explicitně zakázalo. Své (naštěstí) sehrál nový občanský zákoník, podle něhož je stavba automaticky vlastněna majitelem pozemku (v tomto případě tedy Prahou), který ji může kdykoli zlikvidovat.

Největší problém

Bez ohledu na okolnosti vztyčení je formální vztah římskokatolického pyje k té či oné konkrétní dějinné události v podstatě bezvýznamný. Důležité je, že má jasný vztah k tomu, že jeho erekcí římští katolíci oslavovali likvidaci multikulturní a nábožensky tolerantní společnosti, která zde (v podstatě na jediném místě Evropy) vznikla a byla (s různými peripetiemi) udržována téměř 200 let, a rovněž likvidaci sekulárně (na tehdejší dobu) rozvinutého školství, věd a umění.
Snaha o obnovení tohoto sloupu musí být tedy nutně ztotožněna s netolerancí a bigotním katolicismem, v onom "pokrokovém" přesahu mariánských hvězd tady také s bigotním a netolerantním prosazováním nejrůznějších hovadin, vygenerovaných bruselisty (bez ohledu na to, že uctívači Panny Marie patří k jejich hlasitým  oponentům).
Z tohoto pohledu se jednoznačně stavím do tábora těch, kdo tuto "památku" na Staroměstském náměstí nechtějí a budou vždy proti ní, pokud k erekci tohoto bigotně katolického pyje dojde. Při jakémkoli společenském pohybu (třeba i v souvislosti s EU a její "mariánskou" symbolikou) snad půjde zase dolů a doufejme, že na jeho pád v takovém případě nebudeme muset čekat 266 let.
A pokud jde o historickou hodnotu tohoto "díla": Na Hradě také 15. 3. nevyvěšujeme vlajku s haknkrajcem coby "památku" na 15. březen 1939, kdy Hrad navštívila jedna z nejvýznamnějších historických osobností 20. století (byť osobnost jednoznačně záporná), Adolf Hitler.

Mariánský sloup, který byl na Staroměstském náměstí stržen v roce 1918, byl jednoznačně oslavou nástupu rekatolizace, vyhnání desítek procent (těch spíš lepších) obyvatelstva ze země, a snah o totální zhovadění národa římskokatolickou ideologií a jeho poněmčení a následné vymazání ze seznamu existujících národů. Jako takový má opravdu asi stejnou symbolickou hodnotu jako výše zmíněná vlajka s hakenkrajcem nad Pražským hradem. Z tohoto důvodu patřím jednoznačně k odpůrcům jeho reerekce.

Babiš a demokracie

Obávám se, přes veškerá Babišova negativa, že je pořád ještě nejmenším zlem na naší politické scéně. Na rozdíl od pořadatelů antidemokratických demonstrací, kteří jsou s demokracií (ale i zájmy normálních lidí) na štíru daleko více.

Budiž řečeno

úvodem, že Babiš rozhodně není můj šálek kávy a jeho prosazování EET ve mě volá silné nucení na stolici. A našlo by se toho, pochopitelně, mnohem více. Babiš je typický zbohatlík s mentalitou zbohatlíka, vyšlého z chudých poměrů, jakého předváděl Bolek Polívka ve známém filmu z roku 1992 "Dědictví, aneb kurvahošigutntág". Jen je daleko méně naivní a daleko inteligentnější než Polívkou stvárněný hrdina. Nicméně pořád je to chuďas, který shodou mnoha okolností, na nichž neměl ani sebemenší zásluhu, jen je dokázal pohotově a pragmaticky využít, přišel k obrovským penězům. A chová se hůř než jiný filmový hrdina (zbohatlý z losu), Valentin Dobrotivý (1942). Má prostě chování řeznického psa, utrženého ze řetězu (chudoby).
Musím též konstatovat, že jsem ANO nikdy nevolil a jeho příznivci, členové i voliči jsou mi spíše nesympatičtí. Včetně těch, co "prozřeli" získáním dojmu, že se vítr, který Babiše vynesl k moci, obrací.

Musím být spravedlivý

Babiš nalezl "místo na trhu" voličů (či volebních preferencí), naprosto stejně, jako jím ovládaný Agrofert nalezl díry na trhu reálném. A to i díry umělé, vytvořené ekofašisty z EU, jako jsou dotovaná biopaliva z řepky a podobné sajrajty.
V rámci spravedlnosti budiž též řečeno, že Babiš stál až do schválení příslušného zákona (na základě diktátu z EU) v opozici proti biopalivům, protože chápal (a patrně stále chápe) jejich naprostou nesmyslnost, plynoucí jednak z toho, že se při výrobě jednoho litru "bionafty" projezdí (a dalšími způsoby prošustruje) více než jeden litr nafty normální (no, nekupte to coby producent ropy), jednak ze zátěže životního prostředí pěstováním řepky, která je výrazně vyšší než "ochrana", kterou z řepky získáme. V neposlední řadě je řepka plodinou naprosto neefektivní, která kumuluje sluneční záření necelou polovinu roku (a blokuje tím pole), protože se seje na jaře a krátce po slunovratu se už sklízí, navíc část doby růstu prakticky neasimiluje (protože jsou asimilační pletiva silně stíněna mohutným květenstvím) a z celé rostliny představuje energeticky využitelný podíl jen pár procent (pokud to není dokonce pod jedno procento), vše ostatní, co vyprodukuje fotosyntéza, "jde do luftu".
Řepka má skutečně "pozitivní" význam jen v důsledku nesmyslné a škodlivé direktivy EU o jejím přidávání do paliva (kterou tímto "naplňujeme"), ze všech ostatních aspektů je jednoznačně škodlivá. A Babiš stál svého času na straně oponentů jejího nuceného pěstování.
To, že nyní Babiš řepku pěstuje a vydělává na ní, je logické. Je podnikatel a podniká proto, aby vydělal a ne proto, aby chránil životní prostředí nebo prováděl smysluplnou činnost jiného charakteru. A kdyby řepku nepěstoval Babiš, pěstoval by ji někdo jiný (a biopaliva by byla ještě dražší o náklady na prodej mezi ním a babišovými chemičkami, kde se z ní vyrábí metylester - "bionafta").
A nebyla-li by to řepka, bylo by to něco ještě šílenějšího (napadá mě pálení nebožtíků v elektrárenských pecích místo v krematoriích - po usušení někde v průvanu na slunci - a jejich vykazování coby "biopaliva" - třeba i k tomu pod diktátem zelených časem dojde).
V principu nemám velké problémy ani s Babišovou "dravostí". Ve svém širším okolí mám podnikatele Babišem "sežraného" a vím, že se choval naprosto stejně k ostatním zemědělcům (vesměs restituentům rodinných polí, které se mu podařilo zadávit a sežrat), jako se posléze Babiš zachoval k němu. "Žral" ostatní zemědělce v lokalitě jako dravá ryba zbytek osádky rybníka. Až holt vyrostl natolik, že se žralokovi Babišovi vyplatilo otevřít svou zubatou tlamu ...

Preference

Volební preference má Babiš takové, jaké má. Nedostal se k nim nějakým lhaním a neplněním volebních slibů (na rozdíl od mnoha tzv. "demokratických" stran) a dělá v podstatě to, co mu schválili voliči. Po této stránce se chová jako větší demokrat než zavedené "demokratické" strany, které volební sliby a body svého programu programově ignorují a dodržovaní volebních slibů prohlašují za "populismus".
Můžeme pozorovat rozdíl v dikci Babiše na mezinárodním poli (včetně EU) a na vnitropolitické scéně, kdy se směrem k EU panstvu daleko více hrbí a přebírá jeho rétoriku, aby ji na domácí scéně zcela ignoroval. Počíná si tak trochu jako protektorátní president Hácha a první premiér protektorátní vlády Eliáš (1939 - 1941). Což na jedné straně svědčí pro jeho realistický pohled na EU, na straně druhé o podstatě tohoto "nadstátu". Babišův pohled na EU je tedy realističtější, než jaký mají mnozí jiní politikové v tuzemsku i zahraničí.
Jsem toho názoru, že běžní občané tohle alespoň zčásti a intuitivně chápou a je to jedním ze zdrojů Babišových preferencí.

"Demokraté" na náměstích

Je třeba jasně vidět, že útoky na ministryni Benešovou se zcela míjejí s realitou.
Byla to ona, kdo šel proti ministru Němcovi se silnými vazbami na islamisty, který odlifroval z dosahu naší justice odporného katarského pedofila. A to i za tu cenu, že riskovala svou další kariéru v justici.
Další věcí je, že jí navrhované změny v organizaci justice již dávno před ní navrhla řada důvěryhodných odborníků (včetně lidí z akademické sféry), a že současný stav naší justice je více než katastrofální. Za hlavní problém lze považovat skutečnost, že na prokuraturách a soudech máme politické aktivisty, jací by ve skutečně demokratickém státě byli z justice vypovězeni (protože ve skutečně demokratickém státě je justice apolitická). Necítím se být kompetentní k tomu, zda by snížení počtu stupňů justice nějak zásadně pomohlo, ale považuji za možné dosažení trochu svižnějšího tempa její práce (že kauzy, vlekoucí se nyní deset let, by trvaly jen sedm, osm let).
Bylo by rovněž velice zajímavé zjistit, kdo demonstranty platí, protože ozvučení náměstí a další s náklady spojené zajištění těchto akcí musejí stát statisíce a nepodařilo se mi detekovat, že by se na to např. demonstrující skládali. Velmi problematické je také systematické nadhodnocování počtu demonstrujících ze strany pořadatelů, kdy uvádějí např. cca dvojnásobný počet lidí na Václaváku, než kolik se jich tam vůbec při natěsnání "hlava na hlavě" může vejít.
Nicméně počty demonstrantů jsou zanedbatelné proti počtu lidí, kteří Babiše volili v EUrovolbách (a tento počet ještě pokulhává za počtem Babišových voličů v posledních parlamentních volbách).
Tito "demokraté" rozhodně nemají mé sympatie, protože se snaží zvrátit výsledky demokratických voleb a nastolit jakousi vládu pouličních křiklounů, jaká předcházela únorovému puči v roce 1948, ale jaká ve 30. letech vedla k nastolení vlády NSDAP v Německu (a vedla k totalitě i ledaskde a ledaskdy jinde). Fyzické útoky na demokraticky orientované osoby z posledních dní tohle celé ještě akcentují.
Zde podporuji Babišův názor: Ať vytvoří politickou stranu, jasně definují program a pokusí se s ANO a dalšími stranami utkat v demokratických volbách, ať už řádných nebo předčasných. Obcházení demokracie politickými kravály k ničemu pozitivnímu nemůže vést.
Podle mého soudu pokulhává i srovnání s rokem 1989, a to minimálně ze dvou důvodů:

1. V té době tu byl nedemokratický režim a občané neměli možnost vyjádřit svou vůli ani v těch volbách
2. V té době se hroutila samotná vládnoucí strana a řada jejich organizací vydávala rezoluce na podporu protestujících a řada členů vládnoucí strany se těchto demonstrací účastnila také. Něco podobného zde v současné době není, členové ANO a organizační struktura této strany / hnutí jako celek za Babišem stojí.

"Zpráva z EU"

elaborát EK, který "unikl" do sdělovacích prostředků, představuje jakýsi koncept, který trpí řadou problematických atributů:

• snaží se zavést retroaktivitu práva (Babišova aktivity by měly být hodnoceny podle později vzniklých zákonů a ještě později vzniklých výkladů těchto zákonů)
• snaží se přímo diktovat pseudoprávo EU do ČR, přičemž toto pseudoprávo existuje pouze v jakýchsi skřecích, které jsou nesrozumitelné i právnicky vzdělaným osobám (protože pracují s termíny, které naše právo buď nezná, nebo chápe výrazně odlišným způsobem)
• jedná se o jakýsi koncept, který zjevně trpí nesmyslností a logickou nekonzistentností

Tato zpráva představuje v podstatě velmi výbušný materiál, který může velice silně posunout vnímání EU veřejností negativním směrem. Příznivci ANO mohou klidně přejít na EUroskeptické pozice (a EUroposlanci ANO mohou opustit ALDE a přidat se k EUroskeptikům), s dosti zásadním dopadem na případné preference občanů vůči czexitu.
EUrosoudruzi sice "rafinovaně" přišli s oním eleborátem až po EUrovolbách, ale tak nějak neodhadli, že "usazování" EUroparlamentu (= rozdělování voličů do frakcí) ještě nějakou dobu potrvá, a teprve tento proces vlastně EUrovolby zakončí (což je rozdíl proti standardním demokratickým volbám, v nichž občané volí politické strany s jasně definovaným programem).

Takže Babiš v současné době představuje jednoznačně demokratičtější variantu vnitrostátní i zahraniční politiky ve srovnání jak se současnými demonstranty, tak i s tím, co se na nás šklebí z Bruselu.