Raději volit ďábla ...

Ke snaze démonizovat Okamurovu SPD se přidává kde kdo. Všichni produkují výhružné řeči, co všechno špatného by se stalo, pokud by tato strana, tak "hrůzně" se presentující na Václavském náměstí v Praze, dostala do parlamentu, nebo, nedej pánbu, k moci. Zdá se však, že to nějak nezabírá.

Voliči Okamury

SPD má zcela jistě jakési "tvrdé jádro" voličů, které mohlo být do jisté míry oslabeno vznikem protestní dvoukoalice Motoristů a Přísahy, na což Okamura racionálně zareagoval připojením stran Pro a Svobodní ke stávající dvoukoalici SPD a Trikolóry, která sice ve volbách do parlamentu EU neuspěla, ale nějaké hlasy má a lze předpokládat, že většina z nich jsou hlasy natolik protestní, že jim spojení s ostatními dvěma členy nebude vadit.
Poté, pochopitelně, má Okamura potenciál i se svými koaličními partnery získat hlasy těch protestních voličů, u nichž teprve nyní narůstá nespokojenost se současnou politikou vlády Pětikoalice a současně, protože ta vláda jen otrocky provádí "převodní páku" (jak to známe my starší z dob socialismu) Evropské Unii. Ta je primárním zdrojem prakticky veškerého hnusu a brajglu na naší politické scéně i v okolních státech.
Pokud máme drahé energie, zavírají se továrny s mnoho desítek (i stovek) let existující tradicí, pokud zdražuje zboží na krámských pultech a naopak klesá reálná hodnota toho, co si vyděláme, nebo dostáváme od státu jako sociální peníze, pokud nejsou léky a některé další zboží, nefunguje státní správa, přičemž je sama přeplněna masami úředníků, kteří jen dělají samé nesmysly, za to vše primárně může EU.
EU, která má v současnosti nejantiekologičtější složení parlamentu, ale současně program nejvíce nabitý bezcennými ekobláboly a klimanesmysly, jimž věří opravdu jen lidé ducha hluboce podprůměrného. I lidem ducha jen průměrného začínají docházet důsledky těchto nesmyslů pro jejich životy. Proto ostatně ekostrany při volbách do parlamentu EU prakticky ve všech jejích členských státech silně oslabily.
A z těchto důvodů zcela jistě nabývá na atraktivitě strana, která má v programu referendum o případném odchodu z EU. MMCH, EU stejně padne, jako padlo Rakousko - Uhersko v roce 1918 i jako padl "tábor míru a socialismu" v roce 1989, tento pád je prakticky neodvratný. Ten pád mohl odvrátit obrat politiky evropské věrchušky o 180 stupňů jako reakce na jejich volební porážku, a to se nestalo, byly spíš "přitvrzeny" antidemokratické prvky řízení EU, takže reakce voličů je naprosto logická a správná.

Příčiny

Příčiny posilování protestních stran a oslabování těch alespoň nejradikálnějších hlupců a škůdců, jsou tedy jasné: Stále více se rýsuje krach zvráceností, které prosazují progresivistické, liberální a ekologické strany (včetně stran tyto zrůdnosti v různé míře kombinujících).
Stále více je jasné, že ono ekology vybájené 15 minutové město, v němž by občané měli vše dostupné (školu, pracoviště, všechny obchody, veškerou "kulturu", hřbitov ...) na vzdálenost 15 minutové chůze od domova, nebude nic jiného než jakýsi zelený koncentrák, v němž může nakonec dojít i na nějaké plynové komory; tedy, pokud nebude postačovat "poctivá ruční práce", jaká stačila Pol Potovi, velkému vzoru radikální části našich ekologů a liberálů (minimálně těch), na vyvraždění několika milionů obyvatel státu během tří let, čímž předstihli efektivitu většiny nacistických továren na smrt. A pokud od té největší, Osvětimi, oddělíme a budeme zvlášť počítat dceřinné a jiné přidružené tábory, tak bude za Pol Potem a spol. zaostávat i tato největší nacistická zrůdnost.
Stále jasnější je i to, že bez funkčních automobilů (což rozhodně není totožné s elektromobily) nebude k dispozici ani možnost pracovat v místě vzdálenějším od domova (o práci např. v okresním městě a bydlení v nedaleké vesnici, což je dnes mimo území největších měst docela častý jev, to platí tím více). A stále více lidem, kteří takto dojíždějí za prací, studiem či z jiných důvodů, to dochází.
Majitelům nemovitostí je jasné, že povinné a zcela nesmyslné zateplování, které navíc může ohrozit konstrukční prvky starší výstavby (i stavby ještě ze dvouletky a první pětiletky), aniž by přineslo cokoli užitečného, je jen a jen korupční nesmysl, na kterém pár gaunerů vydělá a zbytek občanů bude tratit. A je jim jasné, že tažení proti uhlí, plynu, biomase a dalším topným médiím je má dotlačit k topení uměle na několikanásobek předraženou elektřinou, která navíc, v důsledku státní / eurounijní preference nesmyslných a nefunkčních OZE, nebude.
Odborně vzdělaní lidé nacházejí spoustu nesmyslů v oblastech své kompetence u aktivit vlády i EU a postupně už odmítají konzumaci Těšínských jablíček, při chroustání vytvářejících naději, že v jiných oborech, kterým oni nerozumějí, je to vyváženo zlepšením. Kdo má lepší všeobecný přehled, tak mu to samé musí být jasné v souvislosti s konfrontací poměrů ve více oborech.
Ekonomicky vzdělaní lidé začínají stále více chápat, že údajné ekonomické úspěchy EU, a zejména její ekologické politiky, jsou výsledkem spíše kreativního účetnictví než ekonomická reality.
Stále více lidí je znepokojeno imigrační politikou EU i tím, jak se k této problematice staví i naše vláda. Nadšený podpis imigračního paktu je jistě něco, co pětikoalici nenažene hlasy ani v lokálních volbách v Horní Dolní s deseti stálými obyvateli.

Reakce

Pětikoaliční soudruzi a soudružky se snaží na opoziční či mimoparlamentní strany reagovat jejich systematickou dehonestací a přisuzováním jim pokud možno co nejodpudivějších vlastností. Blekotají o rasizmu, narušování lidských práv (např. ilegálních imigrantů a zločinců) a zaklínají se vzory z řad států EU.
V těch to ovšem začíná vřít také, jako ostatně i v sousedním Německu, a stávající problémy těchto států jasně ukazují, že tamní režimy jsou všechno možné, ale nikoli úspěšné a přínosné pro občany těchto států. Což je, přes veškeré snahy o cenzuru pokud možno všech informačních zdrojů, stále více patrné v téměř všech státech EU, tedy i u nás.
Vzorem pro nás může být Maďarsko, které si, přes zuřivý odpor struktur EU, udržuje demokratický režim, pro který jsou občané na prvním místě jeho snah. Vzorem může být i Slovensko, které se zbavilo fašistoidních progresivistů a nenechalo si vnutit "vagináky" a "penisačky", což byl program strany Progresívne Slovensko. A ustáli i atentát na premiéra, řízený opoziční lůzou. A to přesto, že proti vládám uvedených států vedou naši provládní pseudonovináři neustálý boj pomocí lží a desinformací.
Doufejme, že lidé se, v důsledku lží a blábolů celé vládní koalice, stávají stále více otrlými a schopnými odmítat to, co se jim předkládá ke věření s tím, že je to jakýmsi způsobem má odradit od volby opozice a smířit je se lživou představou, že pětikoalice je menší zlo. Doufejme, že dostatečně velkému počtu voličů dojde, že skutečné zlo jsou strany pětikoalice, napojené na ideologickou manufakturu EU, snažící se zavést co nejvíce zla do politiky členských zemí.
Jsem toho názoru, že kdo si alespoň z větší části uvědomuje infernalitu současné situace, jak v EU pod vládou antidemokratické EK, tak i v tomto státě, pod vládou pětikoalice, bude volit raději ďábla, pokud bude mít naději, že nás z této žumpy nějakým způsobem vytáhne, jako jsme byli v roce 1989 vytažení ze žumpy bolševické. Ostatně, to má navodit i název tohoto postu.
Dokážu si představit i to, že část lidí bude raději volit rovnou toho ďábla, než méně kompetentního čerta, který by do něj vkládané naděje nemusel zcela splnit. Což je ovšem důsledkem právě oné zmíněné infernality současné situace v tomto státě, než nějaké zlé vůle jeho obyvatel.
Dokážu si představit i to, že případný policejně - justiční zákrok proti agitaci SPD na Václaváku povede leda k odsouzení státní moci příznivci opozice a bude v podstatě jen jakýmsi hašením požáru benzínem.

"Naše" drahá pětikoalice si sama vytvořila situaci, v níž přestávají fungovat progresivisticko liberálně demokratické hámotiny, zaměřené proti opozičním stranám. Z tohoto důvodu pak dochází i k tomu, že její propaganda u části občanů, podporujících opozici, selhává a sebezuřivější odsudky jejích stran, včetně konkrétní předvolební agitace, se míjejí s očekávaným výsledkem.

Byl Masaryk "extrémista"?

K této úvaze mě přivedl blog pana Smutného, v němž se doslova píše: "Naprosto nesmyslně urychlovaná politika (spíše ideologie) Green Deal a její realizace v projektu Fit for 55 má potenciál zničit českou energetiku, ekonomiku i celou společnost a přivést k moci extremisty, kteří vyvedou ČR z EU."

Smysl evropské integrace

Evropská integrace měla ekonomické a sekundárně i politické cíle. Primárně šlo o to, aby nedošlo k nějakému hospodářskému zhroucení, jaké zažil svět po první světové válce, které vedlo k nárůstu extrémismu a v Německu přivedlo k moci Hitlera. Spojenci si byli také velice dobře vědomi, že denacifikace Německa je v podstatě kosmetická, a že by nějaký drsnější propad životní úrovně vedl ke vzkříšení nacistických běsů, ať už by byla jejich konkrétní podoba (v duchu onoho známého "Nelze dvakrát vstoupit do téže řeky") jakákoli.
Interakce západoevropských zemí skutečně dokázala zamezit nějakým drastickým poklesům životní úrovně. Bohužel, překazila tím plány konkurentů nacistů (i když mnohdy verbovaných z nacistického podhoubí typu lidí, co s úspěchem prošli za Hitlera nacistickými mládežnickými organizacemi), kteří toto zhroucení chtěli, protože chtěli v Německu provést to, co překazil Hitler, tj. komunistickou revoluci. Vznikly organizace typu Frakce rudé armády, které se zaměřily na mstu vůči politikům a úspěšným podnikatelům, kteří udělali ze Západního Německa "výkladní skříň kapitalismu", přinejmenším takto chápanou obyvateli zemí na východ od železné opony.
Evropská integrace tady svůj primární cíl splnila a navíc sekundárně přispěla k narůstání nenávisti obyvatel zemí východního bloku vůči socialistickému režimu, který jim nedokázal zajistit ani srovnatelnou, natož vyšší, životní úroveň. Tím přispěla i ke zhroucení socialismu v momentě, kdy SSSR přestal být schopen udržovat socialistické loutkové režimy vojenskou silou.

Dopad

Je opravdu příznačné, že zatímco u nás v roce 1968 probíhal pokus o jakési zlidštění socialismu (teoreticky jsme se mohli dostat někam na úroveň Jugoslávie, která byla pro nás v té době již nedostižným snem jak po stránce ekonomické úrovně, tak i po stránce kulturních a politických svobod), bojovali v téže době západní "osmašedesátníci" za zavedení stalinského typu socialismu v zemích západní Evropy, s jeho lesy šibenic, gulagy apod. Nás přijely převálcovat sovětské tanky, západní "osmašedesátníky" převálcovaly policejní jednotky.
Je také známo, že po porážce přímo revolučních aktivit v roce 1968, zahájili západní revolucionáři "pochod institucemi", tedy snahu o zmocnění se vedení západních států z pozice insiderů. Což se jim do značné míry podařilo.
U nás došlo do jisté míry k něčemu podobnému a mohu vcelku zodpovědně prohlásit, že v období konce 80. let v řadě základních organizací KSČ (ale i na vyšších postech) převažovali lidé se skeptickým postojem k jejímu vedení, podporující minimálně nějaké reformy v duchu Gorbačova a chápající "glasnosť" a "perestrojku" jako cosi, co do jisté míry reflektuje vývoj u nás v "krizových letech". To také způsobilo, že vedení KSČ se stalo "generály bez vojska" a i v případě aktivace části armády a Lidových milicí by s vysokou pravděpodobností došlo k příklonu jiných částí těchto a dalších ozbrojených sil proti těm, co by zůstali věrní odmítačům reforem.

Pád

Po uvolnění se z osidel socialismu se stalo naprosto zjevným, že západní státy zdaleka nejsou tím, jak jsme si je idealizovali za časů železné opony. Že zde narůstá totalita nového typu, nepříjemně podobná té, z níž se nám po 17. listopadu 1989 podařilo vymanit.
Bohužel, mezi obyvateli našeho (a nejen našeho) státu převážil onen idealistický a naprosto falešný obraz Západu, včetně evropské integrace. Vím ze svého okolí, že řada lidí se domnívala, že vstupem do EU vstupujeme do jen trochu přejmenovaného EHS, které bylo, pochopitelně, vysoce úspěšné a přineslo svým členům značnou míru hospodářské prosperity. V reálu jsme ovšem vstupovali do soustátí, jehož ambicí je vytvoření unitárního celoevropského státu s dominancí Německa, jak o tom v podstatě snil Hitler.
Celé se to akcentovalo ještě dalším problémem, a tím je ekologická agenda.
Soudruzi pochodující institucemi jasně pochopili, že dokonce i občané západní států nebudou souhlasit s nějakým vyhlášením socialismu, o občanech bývalého východního bloku ani nemluvě. Nasadili tudíž místo rudé zelenou a boj proti kapitalismu, který už v současnosti velice jednoznačně přiznávají, se snažili zamaskovat blábolením, že "kapitalismus je neekologický", že musí být (socialisticky, uvádím já) regulován, aby nezničil planetu apod. Na mítincích ekologů v Glasgow se už nijak ekologické organizace i jednotlivci typu Grety nerozpakovali přiznat, že jejich nepřítelem je kapitalismus, nikoli např. sodovkový plyn.
Problémem ekosoudruhů je skutečnost, že obyvatelé zemí východního bloku vcelku jsou schopni nalézt paralely mezi tím, co hlásají oni, a tím, co hlásali komunisté v době, kdy byli u moci, nebo se k ní drali. Hesla našich zelených a pirátů by klidně, kdyby byl k dispozici stroj času, mohl převzít Klement Gottwald.

Smysl integrace

Nyní se dostaneme k onomu "extrémismu" a TGM:
Není pochyb, že podunajská habsburská monarchie byla dlouhou dobu úspěšným státem. Státem, který ochránil Evropu před islámskou invazí a naopak zahnal invadory zpět. Byl to stát hospodářsky úspěšný, protože poskytoval poměrně velký prostor pro uplatnění výrobků svého průmyslu i vypěstěných plodin, to první se týkalo do značné míry i českých zemí, protože byly, po ztrátě Kladska a většiny Slezska nejprůmyslovější částí monarchie.
Stalo se ovšem to, že s postupným oslabováním císařské moci a prestiže, se tento stát ocitl ve vleku německých nacionalistů. Trůn se těmto aktivitám snažil bránit, nebo je alespoň nějak kompenzovat - viz např. příspěvek císaře na znovupostavení Národního divadla, zapáleného německými nacionalisty, postupné zavádění výuky v češtině apod.
Jasný indikátor zlomu v této věci byl pád Badeniho jazykových nařízení, dovršený v roce 1898. Od tohoto okamžiku bylo jasné, že je monarchie nezvladatelně ve vleku německých nacionalistů, a že existence jiných národů na jejím území je přetrváním tohoto státu přímo ohrožena. Z toho důvoidu začal mít smysl politický program vedoucí k jejímu rozbití.
Není pochyb, že EU má řadu přínosů, byť zdaleka ne tak velkých co do kvantity a zejména silně zaostávajících co do kvality oproti očekávání v době, kdy jsme do ní vstupovali. Není však pochyb ani o tom, že současná ekologická politika EU, bez ohledu na její naprostou nesmyslnost, hrozí eliminací všeho pozitivního, s čím je EU ještě spojována. Reálně nás hrozí vrhnout zpět až někam před rok 1989 (v oblastech příjmů) s tím, že ceny zboží a služeb by zůstaly +- současné, pokud by tedy ještě nešly nahoru.
Dle mého odhadu již dávno převýšily nevýhody z našeho členství v EU nad výhodami. Jen se to dělo postupně, takže bylo obtížné tento jev pozorovat (viz syndrom "pomalu vařené žáby"). Naopak, Grýn Dýl přinese skokovou změnu k horšímu, jaká bude citelná a jasně patrná. Může dojít k takovému zdražení energií, že se ocitneme v "energetické chudobě". Může dojít k nedostupnosti energií v podobě např. periodického vypínání sítě. Může dojít ke drastickému zdražení a znedostupnění dopravy apod. Vše může nastat velice rychle, během měsíců.
Nicméně skokové zhoršení situace může nastat i v souvislosti s nezvládnutím dalších vln covid epidemie.
Jsem toho názoru, že budeme postaveni před stejnou volbu jako generace T. G. Masaryka, která zvážila nevýhody a výhody našeho členství v monarchii a ty druhé shledala lehkými. A nastalo ono Mene Tekel. Totéž budeme muset udělat i my, a nebude, obávám se žádný "extrémismus", když uděláme to samé, co udělalo Masarykovo vedení českého národa. Obrovskou výhodou pro nás je etnické vyčištění našeho území po druhé světové válce, které zlikvidovalo potenciálně nepřátelskou populaci, jejíž výskyt vedl po rozpadu Rakouska - Uherska k tomu, že některá naše historická území musela být dobývána za pomocí vojska. Neměli bychom připustit, aby EU na poslední chvíli zamořila naše území imigranty, kteří by mohli sehrát stejnou roli jako ti Rakousko - Uherští Němci.

Je mi tedy líto: EU nepředstavuje nějakou hodnotu "samu o sobě". Představuje hodnotu jako nástroj, umožňující jednotlivým státům těžit výhody z příslušnosti k většímu celku. Což je, pochopitelně, do jisté míry kombinováno s nevýhodami, které jsou s tím samým zcela zákonitě spojeny také. V okamžiku, kdy začnou nevýhody převažovat nad výhodami (a zejména v situaci, kdy se nejedná o dočasný, výjimečný jev, ale o dlouhodobý a stabilní trend), je naprosto legitimní členství v takovém spolku ukončit, přesně jak jsme to udělali v souvislosti s Rakousko - Uherskem na konci první světové války. Hlasy, které pro takové řešení bude slyšet, nejsou hlasy extrémistů, ale střízlivých pragmatiků, naopak nezatížených žádnou ideologií. Hlasy proti uvedenému řešení, budou naopak hlasy, vycházející z iracionální ideologie, případně budou vedeny snahami nám uškodit.

Dobře jste bučely, děti!

30. 9. byly na stadion Sparty, trestané soudruhy z UEFA za údajný a nikdy neprokázaný rasismus, puštěny pouze děti. Ty v počtu cca 10 000 vybučely hráče skotského týmu Rangers, především onoho "obviňovatele z rasismu" Kamary, který se svým nijak neprokázaným tvrzením o rasistické urážce ze strany sparťanského hráče Kúdely uspěl u vedení UEFA. Navíc Kamara hrál jako prase a skončil s červenou kartou.

Podstata věci

Je mi velice líto, ale situace, kdy někdo může být sankcionován nebo dokonce odsouzen čistě na základě tvrzení údajně poškozené strany, je naprosto neslučitelná s demokracií. Prosadili ji jednak bojovníci za "rovnost genderů", jednak "bojovníci proti rasismu", tedy zuřiví a nenávistní bojovníci proti demokracii.
Proč je to obecně špatné?
Přečin nebo dokonce trestný čin by měl být naprosto jednoznačně prokázán buď dostatečným počtem věrohodných svědectví, nebo materiálními důkazy. Pokud k tomu nedojde, měl by být obviněný zproštěn viny pro nedostatek důkazů. Tak to platí od počátku civilizovaného práva v Evropě, tedy od antiky. Jakékoli snahy toto změnit vedly vždy jen ke zrůdnostem typu čarodějnických procesů, případně politických justičních vražd. Výše zmínění bojovníci jsou v podstatě nástupci středověkých a raně novověkých inkvizitorů, případně zrůd, jako byli nacističtí i komunističtí prokurátoři a soudci.
Je to logické, a vztahuje se to i na výše uvedené skupiny trestných činů. Ano, nějaká rasistická urážka, zašeptaná tiše do ucha, může vyjít nepotrestána, ale skutečně závažný trestný čin (jako je třeba rasově motivovaná vražda) zcela jistě potrestána bude, a klidně ať je to i s nějakým "přídavkem" za rasovou motivaci.
V okamžiku, kdy je možné bez jakéhokoli důkazu úspěšně obvinit kohokoli (tj. že dotyčný bude i odsouzen), a v naprosté většině případů to budou lidé zcela nevinní, začne se mezi normálními občany a aparátem, generujícím tyto jasně nespravedlivé rozsudky (a také, bohužel, skupinami obyvatel, které tento aparát "chrání") vytvářet a prohlubovat propast, která může skončit rozkladem společnosti / státu a výbuchem násilí. A pokud si někdo myslí, že něco takového není možné, že se podaří stále se stupňujícím násilím udržet normální lidi v otroctví, měl by si připomenout osud Němců v roce 1945 (kteří si to mysleli taky), případně Velkou Sametovou, která komunisty rovněž zcela zaskočila, a mohla by klidně probíhat ve stylu Rumunska (video odstřelení Ceausesca a jeho manželky se snad dá ještě na internetu najít, a nebyl zlikvidován zdaleka jen on). A nakonec, paradoxně, může dojít i k plošné likvidaci těch, které onen padlý režim chránil. Což se stalo historicky nedávno třeba ve Rwandě, u nás byli takto v dávné historii zlikvidováni Avaři, kteří si také patrně mysleli, že vládnou "na věčné časy a nikdy jinak".

Můžeme být hrdí

Můžeme být hrdí na to, že naše děti nepřijaly fašistickou a antidemokratickou politiku UEFA za svou a daly to najevo. Bučely nejen na nečistě, prasácky, hrajícího Kamaru, ale také na vedení UEFA, které Kúdelu odsoudilo absolutně bez jakéhokoli důkazu. Soudruzi sice blekotají o "svědectvích a videích", ale nejsou s to doložit ani jedno, které by dokazovalo Kamarovo obvinění (navíc opakovaně měněné, a tím zcela nevěrohodné). V této souvislosti jsem spíš ochoten věřit trenérovi Sparty jeho konstatování, že Kudelovy lingvistické schopnosti jsou na takové úrovni, že by se na slova, z nichž byl nakonec obviněn, v anglické hatmatilce prostě nezmohl.
Je to určitá naděje do budoucna, že přes vymývání mozků multikulturalismem a dalšími podobnými antidemokratickými ideologiemi si naše nejmladší generace uchovává zdravé myšlení a tyto bezcenné hovadiny prostě nežere.

Pár třešniček na dortu

Právník soudruha Kamary, Aamer Anwar (který mu zjevně vymyslel onu finální verzi "rasistické urážky"), je velmi kontraverzní osobnost, vyznačující se mj. veřejným schvalováním a chválením známých teroristických útoků 11. 9. před dvaceti lety, při nichž zahynulo více než 3000 lidí. Nechci zde vyvolávat nějaké hony ve stylu "schvalování atentátu na zastupujícího říšského protektora", nicméně i demokratické právní řády kriminalizují veřejné chválení zločinů a nadržování jejich pachatelům. A i kdyby ony aktivity A. Anwara nedosáhly takové úrovně, která je v civilizovaných státech trestná, zcela jistě ukazují jeho morální profil. Já bych si o toho pána ani kolo neopřel (příbuzná nějaký čas pracovala v obchodě v hraničním pásmu na E55 a cestou do práce i zpět vídala tamní "krajnicí pracující" dámy; většinou je charakterizovala právě takto). Na druhou stranu Kamara si ho zvolil za advokáta, na což zase sedí ono přísloví "vrána k vráně sedá ...".
Ještě je rovněž v paměti brutální rasistická vražda českého pracovníka ve Velké Británii (došlo k ní snad rok před nástupem covidu), kdy nakonec rasistický britský soud pachatele zcela osvobodil. Takže pokud nějaký Brit blekotá něco o "českém rasismu" je to prostě chucpe (čeština na rozdíl od jidiš vhodné slovo nemá; je charakterizováno příkladem, kdy otcovrah a matkovrah žádá soud o shovívavost, protože je oboustranný sirotek). V čistě českém kontextu se vybavují Krylovy verše "na rohu ulice / vrah o morálce káže ...".
Je mi tedy líto, Britové by si měli udělat pořádek doma, včetně vyčištění soudního aparátu od rasistů, a teprve pak budou mít právo se vyjadřovat k situaci v jiných zemích.
Soudruh podnikatel Radek Grill z Českých Budějovic, který sponzoruje Glasgow Rangers, se vyjádřil, že se stydí za to, že je Čech. Jemu bych doporučil si zjistit, zda dosud neplatí onen protektorátní zákon, který by mu umožnil se "dát k Němcům"; pro český národ by to byl zcela jistě přínos.
A možná i to, že samotné označení za "opici" nemá v evropské kultuře žádný rasistický kontext, ale týká se spíše morálky dané osoby. Viz slova známé latinské písně:
Amavi te, puella,                Měl jsem tě, holka,
iam te habet collega,         rád, už tě má kamarád,
amavi te, puella,                měl jsem tě, holka,
iam te nolo.                        rád, už tě nechci.
Tantam simiam,                takovou opici
in via inveniam                  najdu na ulici.
amavi te, puella,                měl jsem tě, holka,
iam te nolo.                        rád, už tě nechci.
Kde ta "opice" jednoznačně charakterizuje morální profil oné dívčiny a s rasou nemá nic společného.

Takže, bučení na stadionu zcela jistě nemělo s rasismem naprosto nic společného. Ukázalo jen neúctu až odpor naší mládeže k  totalitnímu systému, který se nám sem snaží zavést "bojovníci proti rasismu". To je jednoznačně velice dobrá zpráva pro naši budoucnost. Bude třeba také sledovat, které z našich kandidujících politických stran budou lézt do řití fašistických "bojovníků proti rasismu" a za týden jim to spočítat.

Progresívní levice

Někteří soudruzi se dnes označují za "progresívní levici". Co toto označení znamená? Znamená to zhruba skutečnost, že ti, kdo se k tomuto názvu hlásí, nejsou ani progresívní, ani levicoví.

Progresívní je pokrokový

Problém tzv. progresívní levice spočívá v tom, že pokud něco prosazuje, tak pokrok to rozhodně není.
Pokrok má přinášet cosi principiálně nového, navíc kombinovaného s tím, co se osvědčilo (případně s rozvinutím něčeho takového). Progresívní levice (jejíž součástí jsou i političtí ekologové) se chová k technickému pokroku, případně k moderním technologiím obecně, asi stejně, jako obrazoborci k výtvarnému umění. Pokud něco technického prosazuje, jsou to historicky prastaré (někdy sahající až do středověku či starověku) technologie, jen nepatrně, či spíše kosmeticky, oprášené. V principu velmi primitivní a s velmi nízkou využitelností i účinností. A zpravidla se vztahem k tomu, co reálně máme k dispozici, jako se vztahem volského potahu vůči modernímu traktoru.
Tohle se týká prakticky celého spektra OZE s výjimkou ekology stále více zatracovaných vodních elektráren, přestože ty svou historií sahají až někam na konec antiky. Nicméně, na rozdíl od dalších, prosazovaných a podporovaných, technologií, jsou alespoň v praxi použitelné, což jim mohlo vynést onen černý puntík.

Levice chrání zájmy chudých vrstev

Levicové strany vznikly jako strany, bojující za zájmy chudých vrstev obyvatelstva státními zásahy do ekonomické a politické sféry. Jejich zásluhou přestali v raně kapitalistických zemích lidé umírat hlady, kdykoli došlo k nějakému propouštění z továren, nebo jen narostly (třeba inflací) životní náklady nad úroveň mezd.
Pochopitelně, ony zásahy jsou jako koření přidávané do potravin: Špetka jednoznačně prospěje, lžíce jednoznačně uškodí. Což si, bohužel a k vlastní škodě, řada lidí z chudších vrstev neuvědomuje. Ti pak prosazují zvyšování (kvalitativní i kvantitativní) zásahů státu do ekonomiky a chodu společnosti, a pak se diví, že to celé jde do kopru ještě více než předtím. Paradoxně tohle už ovšem významná část chudších vrstev pochopila, což vedlo mj. k odlivu voličů tradičních levicových stran (a na naší politické scéně ke skomírání sociální demokracie a komunistů na hraně překročení prahu pro vstup do poslanecké sněmovny).
Lze tedy říci, že ona progresívní levice, která volá po stále rozsáhlejších a stále absurdnějších zásazích do ekonomiky i do chodu celé společnosti, se rozešla s vrstvami, které původní levice chránila a byla za to jimi volena. Typický volič progresívní levice je zaměstnanec na nějaké neurčité pozici, bohatě placené, ale s minimem osobní odpovědnosti. Zpravidla nemá rodinu a mnohdy žije v "mamahotelu", aniž by se příliš staral o jeho zajištění (ekonomické i organizační). Mimo jiné právě proto nemá naprosto žádný pocit odpovědnosti za to, co dělá, a co podporuje. Dalšími typickými voliči progresívní levice jsou pracovníci různých politicky či sociálně orientovaných nevládních organizací, kteří opět nevykonávají naprosto žádnou užitečnou činnost, pouze překážejí jak mohou všem, kdo něco užitečného dělají, nebo se alespoň o to snaží.

Legendy

Aby nesmyslnost a bezcennost lidí, kteří jsou navázáni na onu progresívní levici, tolik neřvala, je nutné si vymýšlet legendy, které mají předstírat jejich užitečnost. Takovýmito legendami jsou např.

• ekologická sféra
• především ovšem onen naprosto nesmyslný "boj za klima"
• oblast "boje proti rasismu", který ovšem v reálu neexistuje, a tak je nutné hledat jakési jeho "příznaky" (poslední "hit" v této oblasti je, že bude zakázán fyzikálně astronomický pojem "černá díra" jako ryzí rasismus)
• boj za práva imigrantů

Dalo by se toho vyjmenovat daleko více, ale tento přehled jasně ukazuje, že vše, co progresívní levice prosazuje, jednoznačně společnosti buď škodí, nebo pro ni dokonce znamená existenciální ohrožení.
Je třeba si také uvědomit, že lidé, kteří fungují ve škodících nevládních organizacích, nebo žijí na sociálních dávkách s tím, že cíleně a systematicky odmítají pracovat, nemají moc blízko k proletariátu, který se naopak snaží pracovat, ale má tu smůlu, že jeho kvalifikace ho předurčuje na hůře placená místa s neatraktivní pracovní náplní, o něž často bývá i nouze. Naopak se progresívní levicí podporovaní lidé blíží k lumpenproletariátu, tedy vrstvě obyvatel, která práci považuje za až poslední zoufalou možnost, jak přijít k penězům. Navíc charakter činnosti některých nevládních organizací (např. ekologický raketýring) má blíž ke členství ve zločinecké organizaci než k řádnému pracovnímu poměru (bez ohledu na to, že armády dobře placených advokátů těmto lidem, podobně jako v USA mafiánům) hlídají, aby nedošlo k právně prokazatelnému překročení zákona.
Z tohoto pohledu jsou tedy strany, hlásící se k progresívní levici, velice dobře charakterizovatelná právě jako strany lumpenproletariátu.

Co nastane

Ve velmi dohledné době nastane zásadní boj o charakter voleb, protože stávající systém presenční poskytuje jen velmi málo prostoru pro podvody. Pravděpodobně lze masovými podvody pro jednu stranu dosáhnou jejího nadlepšení o desetiny procenta, maximálně jedno procento, což se může projevit tehdy, když strana s těsnou nejistotou bojuje o překročení prahu pro vstup do poslanecké sněmovny, případně když jsou ve špičce volebního peletonu dvě strany s velmi těsně podobnými preferencemi, kdy to té jedné může pomoci pro účast v prvním kole sestavování vlády.
Všechny strany, které lze přiřadit k progresívní levici (i když se třeba k tomuto názvu veřejně nehlásí), bojují za distanční volby, které poskytují daleko rozsáhlejší prostor pro volební podvody, mající potenciál změnit výsledek voleb oproti skutečnému hlasování voličů o více než deset procent. Jedině takto lze totiž zajistit, aby se tyto strany dostaly nejen do parlamentu, ale i na takové počty poslanců, které by jim umožnily změnu politického kursu země na způsob změn po známém "Vítězném únoru".
Uvedeným snahám o podvodné volby je třeba jasně říct ne. Osobně jsem toho názoru, že by neměly být umožněny ani distanční volby pro občany, dlouhodobě nebo trvale žijící v zahraničí. Jednoduše proto, že tito lidé neznají skutečné dění v naší zemi, většinou znají jen desinformační bláboly "veřejnoprávních" médií, a navíc nejsou motivováni ve smyslu: "když podpořím někoho špatného, tak budu muset pod jeho vládou žít". Právě proto, že tu nežijí, a pokud by se po volbách situace zhoršila, tak se prostě nebudou vracet. Oni tohle mohou, my si vládu těch, které podpoří svými hlasy, a její důsledky, budeme muset vyžrat až do dna.

Z tohoto pohledu jsou nadcházející volby nesmírně důležité, protože buď se podaří nástup "progresívní levice" odrazit tak, aby nemohla naší společnosti škodit (pak se bude také muset daleko silněji a zjevněji odkopat jako tlupa bruselských agentů), nebo dojde k propadu do ještě horšího marasmu, než k jakému došlo po "Vítězném únoru". 

A pokud mi někdo nevěří, tak připomínám, že rozdíl mezi optimistou a pesimistou je, že pesimista říká: "Je tak zle, že hůř už být nemůže," zatímco optimista říká "Ale může!".

Jsou zelení agenty zelených mužíčků?

Kdysi jsem zde na tomto blogu napsal upravenou verzi své přednášky pro SF fandom o tom, že náboženství by mohlo být prostředkem boje mezi civilizacemi, a jeho introdukce do cizí civilizace by mohla vést k její degeneraci v tom smyslu, že by nikdy nebyla s to vstoupit do vzdálenějšího vesmíru a stát se konkurentem té civilizace, která onu implantaci náboženství provedla.
Dovolil jsem si také ukázat, že trojka "abrahámovských" náboženství (judaismus, křesťanství a islám) obsahuje tak velké množství anticivilizačních prvků, že tato náboženství skutečně vedla k civilizačnímu regresu a drastickém u zpomalení následujícího vývoje (běžně se uvádí, že přijetí křesťanství Konstantinem vedlo k regresu o 500 až tisíc let a k takovému zpomalení vývoje, že se evropská civilizace dostala na úroveň za Konstantina někdy po roce 1300. Takže si můžeme představit implementaci těchto náboženství do života našich primitivních předků, jako prostředek zkázy lidské civilizace zlými ET.

Náboženství?

Pochopitelně, regresívní dopad na civilizaci nemusí mít jenom náboženství. Existuje řada ideologií, které ve svém důsledku vedou k potlačení civilizačního růstu a regresi v mnoha oblastech. V podstatě tuto roli mohou hrát i totalitní ideologie typu komunistické.
Pokud mi někdo namítne zrychlený vývoj v Rusku po VŘSR, odražení německé agrese, prvního člověka ve vesmíru atd., dovolím si některé věci oponovat.
Rusko bylo naprosto šíleně zaostalou zemí a v podstatě jakákoli jakž takž racionální opatření, navíc prosazená silou totalitního režimu, se musela alespoň někde kladně projevit. Na druhé straně bolševické pohrdání lidskými životy vedlo k boji proti Němcům ve stylu "nas mnoga" a k naprosto šíleným ztrátám. Další ztráty byly zcela zbytečně napáchány na civilním obyvatelstvu. Např. v obleženém Leningradu zůstaly statisíce naprosto zbytečných (z vojenského hlediska, protože nebyli použitelní ani jako vojáci, ani pro výrobu zbraní a dalších potřeb obránců) obyvatel, včetně malých dětí, kteří pak umírali hladem a zimou, protože jednak byl obecný nedostatek potravin, jednak byli přednostně zásobováni vojáci a pracující ve vojenském průmyslu. Přitom nebyl problém cestami, které byly používány pro dovoz potravin a dalších potřeb, zpět odvážet tyto obyvatele a jakákoli racionálně se chovající vláda by to také udělala.
Lze také zmínit marxistickými ideology podpíraného Lysenka, jehož "učení" v podstatě zlikvidovalo větší část sovětské biologie, která musela být po jeho pádu v podstatě obnovena ze zahraničních učebnic.
Pokud se týká onoho prvního kosmonauta, jsou zde dva aspekty, které stojí za zmínku:
. Gagarin a další kosmonauti letěli na raketách, poháněných upravenými motory pro německou A4. Do těchto motorů byly pouze dodány materiály, které byly v nacistickém Německu nedostupné a různě se substituovaly. Nebyly to tedy bezduché napodobeniny na způsob Japonska na přelomu 19. a 20. století, ale nebyl to ani výsledek uceleného výzkumu. Jediným přínosem sovětů, vyjma oněch materiálových substitucí, bylo sestavení těchto motorů do baterií, což umožňovalo získat násobnou sílu. V jakémsi "Magazínu chytrých dětí" jsem kdysi četl článek, který tento přístup velebil, protože "zatímco USA se zdržovaly vývojem silných motorů, chytří sověti dali stávající motory do baterie a získali totéž". Byla to do jisté míry pravda. Na raketu se Sputnikem nebo Gagarinem to stačilo, ale na měsíční raketu už taková baterie jednoduše nestačila. Z tohoto důvodu také sověti závod o Měsíc prohráli.
. Gagarin byl fakticky podvod. Tedy ano, Gagarin reálně letěl, cvrlikal z nízké oběžné dráhy atd. Nicméně kdysi, ještě před začátkem kosmických letů, byla stanovena jasná pravidla, že let je platný pouze tehdy, jestliže se s příslušným prostředkem i přistane. Platila dokonce i pro stratosférické balóny, které kralovaly vysokým vrstvám atmosféry ve 30. a 40. letech minulého století. Gagarin a jeho následovníci ve Vostoku ve své kabině nepřistávali, protože ta nebyla schopna, na rozdíl od svých amerických protějšků, měkce přistát. Katapultovali se během přistávacího manévru, jakmile se dostali do hustších vrstev atmosféry, které to umožňovaly. Přistávali pak "po vlastní ose", tj. na vlastním padáku, zatímco kabina buchla na svém padáku o zem způsobem, který by kosmonaut nemusel přežít. Teprve později, a až po Američanech, sestrojili sověti kabinu, schopnou přistát i s posádkou tak, aby to ta posádka uvnitř přežila ve zdraví. Pochopitelně, byl to sovětský totalitní stát, který umožnil to celé ututlat alespoň do doby, než byla fikce prvního kosmonauta natolik zažitá, že prozrazení "nedodržení jakýchsi obskurních pravidel" už nemohlo ideologicky uškodit.
Moje generace pak byla svědkem politického a ekonomického krachu socialismu. Ten byl naprosto zákonitý a socialismus jinak ani skončit nemohl.
Je třeba si uvědomit, že pokud by socialismus zvítězil celosvětově, jak byl původní záměr ještě v raném Leninovi, došlo by k jeho krachu jednak mnohem dříve (protože dovoz technologií i nejrůznější formy pomoci ze západních zemí pomáhaly socialismus udržovat při životě dlouho přes čas, který mu byl sudičkami určen), a byly by rovněž celosvětový. Jednalo by se o celosvětový propad do chaosu a bídy, do drastických bojů o docházející zdroje (na způsob Wyndhamova románu Den trifidů, Merleho Malevilu a mnoha dalších katastrofických či "postapokalyptických" románů), šílený nárůst úmrtnosti (včetně na banální choroby) a ztrátu všech civilizačních hodnot. Je otázka, zda i marxismus v nějaké zárodečné podobě nemohl být do naší civilizace implantován s cílem ji co nejvíce poškodit.

Zelení?

Zelená ideologie má velmi blízko k náboženství, protože obsahuje řadu nesmyslných a zdravým rozumem i běžně známými fakty odmítnutelných či zavrhnutelných prvků.
Celá zelená ideologie neguje lidskou civilizaci a odmítá vše pozitivní, čeho lidé dosáhli během svého výboje od primitivních lovců a sběračů až po současnost. Poslední odnož zelených, "rebelové proti vyhynutí" jednoznačně přiznává, že jejím cílem je totální destrukce lidské civilizace, bída, hladomory a masívní vymírání. Podezřelé by nám mohlo být i odmítání letů do vesmíru jako čehosi "neekologického"
Zelená ideologie v podstatě stojí na podvodech, podobně jako náboženství.
Na podvodech stojí i zavrhování konkrétních látek pro jejich "úžasnou škodlivost". Např. Roundup byl zavržen kvůli tomu, že jakési hovado, které nedodržovalo ani ty nejelementárnější bezpečnostní předpisy (jako je umýt si ruce potřísněné tím sajrajtem než začnu jimi jíst), vyhrálo jakýsi zcela pochybný proces o vzniku rakoviny v právně naprosto pochybných USA. V jakémkoli normálním státě, jako třeba u nás (přinejmenším za komunistů), by ho soud poslal někam, kde slunce nesvítí, a k té rakovině by mu ještě přidal tučnou pokutu za nedodržování předpisů o bezpečnosti práce. Zelení pak z uvedeného pochybného procesu dovodili "šílenou nebezpečnost" glyfosfátu, který pak fašounské organizace, typu EU, zakázaly.
O podvodech které doprovázely zákaz DDT, i o katastrofálních dopadech na lidskou populaci, jsem zde už nedávno psal.
Podvodem je celý "boj proti oteplování".

• nikdy nebyl prokázán příčinný vztah mezi současnými změnami klimatu a produkcí CO2
• zelení prosazují prostředky a techniky, které produkci CO2 do atmosféry zvyšují
• zelení zuřivě bojují proti využívání jaderné a geotermální energie, které jsou jediné opravdu bez produkce CO2

V Neviditelném Psovi z 10. 7. je článek Františka Novotného, popisující výbuch zelenými doporučované "ekologické" lithiové baterie, která v jeho průběhu vydala tak silný tepelný záblesk, že knihy v knihovně byly zničeny stejným způsobem, jako někde pár km od epicentra jaderného výbuchu v Hirošimě či Nagasaki. A takové šílenosti mají být ve všech domácnostech a velkokapacitní úložiště (ukrývající v sobě při plném nabití energii více než jedné hirošimské bomby) by měla být stavěna jako o závod.
Je mi velice líto, ale zelení se projevují jednoznačně jako škůdci a jako se škůdci by s nimi mělo být zacházeno.

Flagelanti

V některých obdobích, nejčastěji tehdy, když byla evropská populace relativně sytá a měla nadbytek (v porovnání s předchozími obdobími) materiálních i duchovních statků, procházeli Evropou flagelanti, modlili se nesmysly (a to i z hlediska křesťanského pravověří) a bičovali "svá hříšná těla". Flagelantství představovalo jakousi psychickou nákazu, takže se k nim přidávali velice často lidé, zhýčkaní oním zmíněným dobrým bydlem. Někdy se jim podařilo i dost významně zatnout sekyru do demografického profilu populace v jimi navštívené lokalitě.
Jak oficiální církev tak i světská moc proti nim bojovaly. V řadě případů to skončilo hromadným upalováním (ostatně, něco podobného byli i známí adamité, které nechal upálit Jan Žižka; v západní Evropě později působili jiní adamité, kteří, s výjimkou nahoty při obřadech, neměli s těmi našimi mnoho společného, či spíš skoro nic), jindy je alespoň vojsko vyhnalo ze země a moudří panovníci se starali, aby si vojáci byli vědomi, že škoda rány, která padne vedle, a když rána, tak ostřím, a ne plochou meče.
Pochopitelně, i za těmi flagelanty byla jakási organizace lidí, kteří dávali dohromady jejich skupiny, získali první vymozkovance, nabalující na sebe další a další a ideologicky i organizačně tyto skupiny z povzdálí řídili.
Pokud sáhneme do jiného, leč silně podobného, soudku, tak něco takového se dělo občas v Rusku (tedy v prostředí pravoslaví). Doporučuji román "Petr a Alexej" od Merežkovského (u nás vydaný též jako "Antikrist"), v němž je popsaná sekta "samospálenců", kteří se sami upálili i s rodinami v kostele, přeměněném na jakousi pec. Kněží, předstírající náboženské vytržení, kteří celou akci zbuntovali a k tomu sebeupálení zmanipulovali celou vesnici, unikli nakonec tajnou chodbou a šli takto buntovat další ves. Celá činnost této a podobných destruktivních sekt byla ještě akcentována bojem zpátečnických a náboženských sil s osvíceným carem Petrem I, který dostával Rusko ze středověku blíž k moderní době. Dnes podobné síly bojují proti presidentu Zemanovi :-)

Podezření

Jestliže můžeme, jak bylo na začátku tohoto postu zmíněno, mít legitimní podezření na šiřitele náboženských bludů, jako na někoho, kdo v žoldu našich nepřátel bojuje za zničení naší civilizace, stejné podezření by klidně mohlo padnout i na ty zelené. Praktický dopad jejich aktivit na naši civilizaci je v podstatě velmi podobný, jako destruktivní aktivity "monoteistické trojice".
Uvedeným postřehem se dá vysvětlit i silně pozitivní vztah zelených k islámu, který z oné trojice monoteistických náboženství představuje to nejdestruktivnější. A lze s jeho pomocí vysvětlit i mnohé další nelogičnosti a nesmyslnosti s "ekologickým" hnutím spojené.

Zelení tedy nejsou nic jiného, než jakási obdoba středověkých anticivilizačních sekt, jako byli v textu zmínění flagelanti, nebo třeba oni adamité z doby našeho husitství. Je třeba dostat do čela státu síly, které s nimi budou zacházet jako s takovými a rozhodně nebudou věřit snůškám nesmyslů, které tyto organizace hlásají a šíří. Nicméně, podobně jako anticivilizační náboženství z výše zmíněného příspěvku by i oni mohli být agenty (byť třeba nevědomými) nepřátelských emzáků.

Proč lidé volí "extrémistické" strany?

Soudruzi si stěžují na to, jak lidé stále častěji volí extrémistické, nebo spíš "extrémistické" strany. A jaká je to strašná hrůza. Navíc to často spojují se snahou o nějaké omezení volebního práva pro normální lidi s tím, že by vládla "elita".

Co se stalo?

Já kdysi jednou volil ODS. Bylo to tehdy, kdy tato strana měla ve volebním programu, že bude bojovat za zrušení povinného členství v profesních komorách. Tato povinnost je odporný shit, protože tyto komory jsou velice často v reálu levičáckou politickou stranou a naprostá většina jejich členů by něco takového nikdy nevolila. Navíc je zde prakticky silně omezena vnitřní demokracie (různými mechanismy), takže načalstvo se, pokud se neserve, udrží na svých postech až do odchodu do důchodu, ne-li na krchov. V řadě států je členství v profesních komorách nepovinné, výsledkem je, že jsou tyto organizace neatraktivní pro naprostou většinu ziskuchtivých týpků. Tím se mohou místo politikaření věnovat opravdu profesním a "stavovským" problémům, což jim přináší zcela přirozenou, nikoli vynucenou, autoritu.
Faktem je, že ODS, přestože hlasů v poslanecké sněmovně na to měla dost, se o prosazení zrušení této povinnosti ani nepokusila. ODS se pro mě tedy stala nevolitelnou.
Podobně nevolitelné se pro mě staly všechny strany, které procpaly poslaneckou sněmovnou takzvané "církevní restituce". ČSSD totálně zkompromitoval Špidla. Alespoň z mého pohledu.
Navíc se téměř všechny politické strany, které se prohlašují za demokratické, přesunuly doleva. I dříve alespoň umírněně pravicová ODS je dnes stranou spíše levého středu, takže se stala pro většinu pravicových voličů nevolitelnou.
Obávám se převelice, že podobným, byť v jednotlivostech se lišícím, procesem prošla kromě mě i celá řada dalších voličů. A ti z nich, kteří nejsou splachovací, nutně těmto (nebo alespoň části z nich) stranám nejsou ochotni dát svůj hlas. Buď o volbách využijí svého práva zůstat sedět doma (asi se dá tímto mechanismem vysvětlit klesající trend účasti ve volbách), nebo volí "extrémisty", případně atyp politické strany (jako je ANO).

Zdůvodňování

Řada politiků prohlašuje, že je řízení společnosti v jejich rukou a oni sami nejlépe vědí, co a jak dělat. Názor voličů a voličská podpora nějakého konkrétního politického programu je prakticky nezajímá. Dělají si "svoje" o čemž prohlašují, že je to "jediné správné", často v konsensu všech "demokratických" stran, bez ohledu na jejich "pravicovost" či "levicovost".
Dnes již řada vykuků, zejména na extrémní levici, prohlašuje, že "politika je tak složitá, že jí prostý občan nemůže rozumět, a tudíž by ji neměl mít možnost ovlivňovat".
Pochopitelně, tím se velice blíží tomu, co o těchto věcech prohlašovali komunisté. Zcela explicitně to na besedě s vojáky útvaru, v němž jsem absolvoval základní vojenskou službu, prohlásila Gusta Fučíková. Řekla trochu jinými slovy prakticky to samé, co jsme se doslechli nebo dočetli od Olgy Sommerové, která skočila na plochu poslanecké sněmovny po odstoupení Feriho.
Osobně si jsem hluboce jistý, že tato shoda vůbec není náhodná. Jen ukazuje, že síly, které nám vládly před Velkou Sametovou Revolucí, se opět derou k moci. A jejich prapor opět připomíná použitou vložku. Rozdíl je pouze v tom, že tu dřívější použila dělnice a tu současnou šlechtična.
Stručně řečeno, veškerá argumentace zdůvodňující nynější stav naší demokracie (a zejména stran, které se demokratickými prohlašují) je jen důkazem toho, že tyto síly mají k demokracii jako takové jednoznačně záporný vztah.)

Přirovnání

Dovolím si velmi explicitní analogii toho, co současní demokratičtí politici dělají:
Oni se chovají tak, jak by se choval lékař, za nímž bych přišel s nesnesitelnou bolestí břicha, a on mi místo vyšetření a léčení toho břicha (třeba vyoperováni zaníceného appendixu, nádoru apod.) uřízl nohu, protože to je jediné, co umí, a ještě je navíc hluboce vnitřně přesvědčen, že tento zákrok je pro pacienta to nejlepší (a dokáže to i nějakou "odbornou" hatmatilkou i "zdůvodnit").
Je jasné, že za takovýmto doktorem by mnoho pacientů nechodilo. A pokud by takovýchto lékařů bylo víc, a dokonce nějakou cestou získali jakýsi částečný monopol, tak by si lidé to bolavé břicho buď nechali rozříznout od nějakého "extrémisty" (třeba řezníka), nebo by spáchali harakiri před zrcadlem, S tím, že když se to nepovede, budou alespoň v rakvi kompletní.
Vcelku jasně jsem uvedl v tom přirovnání onen pojem "extrémismus", protože naprosto stejná je nyní situace s politiky. A lidé prostě přestávají tem politikům věřit, a proto se poohlížejí po nějaké alternativě.
Když se ještě vrátím k té analogii. I hlupákovi musí být jasné, že vyříznutí appendixu řezníkem, nebo třeba kuchařem, nebo ve stylu "udělám si to sám", může skončit blbě. Nicméně je to cesta správnějším směrem než ono uříznutí nohy. A někdy se to i povede, příklady na to jsou.

Současná situace

Obávám se, že ta volba "extrémistických" stran je jen jakési hledání náhrady za to, co se absolutně neosvědčilo. S tím, že když se to neosvědčí taky, tak to o moc horší být už nemůže (jak praví pesimista, optimista ví, že může). A i v minulosti (a tím myslím jak primitivní parlamentní systémy třeba v antice, nebo i poměry v samosprávě středověkých měst) podobné procesy probíhaly také, ne vždy s pozitivním, ale nikoli vždy s negativním výsledkem.
Jsem toho názoru, že zavedené "demokratické" strany chápou, že dříve nebo později se na politické scéně objeví "extrémista" natolik schopný, že je vytlačí z parlamentu jako kukaččí mládě původní osádku hnízda. Přičemž pokud splní byť i jen malou část toho, co slíbil, bude nad ně čnít tak vysoko, že mu budou moci leda okopávat kotníky (pokud do nich rovnou nebudou bušit pěstičkami).
Považuji za projev totální stupidity či ještě totálnější neschopnosti z jejich strany, že nedokázali změnit své chování a alespoň částečně je připodobnit dobám, kdy dostávali hlasy oni a ne "extrémisté". A pokud se k tomu nezmotají, skončí na smetišti dějin i tehdy, když se voličům žádnou skutečně demokratickou stranu nepodaří najít a provolit. Protože pak nastoupí nějaký diktátor, opakující oblíbené úsloví Františka Josefa I: "Jsem tu proto, abych chránil své národy před jejich politiky." Kdyby se ten pán na konci své životní dráhy nebyl "dal k Němcům", možná by tu jeho potomci ke spokojenosti všech vládli dodnes.

Stále rostoucí preference stran. prohlašovaných za extrémistické (ve skutečnosti pouze stojících mimo kartel stran tzv. "demokratických"), není nic jiného než obrana voličů proti svévoli a ignoranci zavedených politiků a politických stran. Paradoxně, pokud voliči na tomto poli neuspějí, a to z jakýchkoli příčin, může to znamenat i konec demokracie jako takové (či spíš toho, co je tu za demokracii vydáváno, ačkoli to už dlouho touto formou státního zřízení není).

Vstali noví národovci

Soudruzi neomarxisté (na rozdíl od marxistů klasických) podporovali a podporují komunikaci občanů po internetu v domnění, že se tím oslabí "národové - klanové" struktury a myšlení, které jsou, dle nich, neslučitelné s globalizací a vznikem "globálních, odnárodněných mas", které půjdou s písní na rtech vstříc "šťastné budoucnosti" (ve skutečnosti k bezuzdnému vykořisťování globálními strukturami). Ale ono se jim, soudruhům, nedaří...

Historie

Odnárodněná masa, charakterizovaná maximálně "příslušností k třídě", byla vždy vlhkým snem budovatelů "jasných zítřků", a to už od dob Komunistického manifestu. Národní identita totiž obsahuje prvky, které jsou s marxistickým a posléze i neomarxistickým sociálním inženýrstvím, vyžadujícím právě totálně beztvarou masu bez jakýchkoli historických návazností a historické paměti (a díky ní udržovaných nadčasových hodnot), naprosto neslučitelné.  Marx v podstatě horoval proti národům už po porážce revolučního hnutí v roce 1848. Národní identita obyvatel zemí sovětského bloku je také částí komunistických teoretiků dávána do souvislosti s krachem komunistického projektu v roce 1989, v jehož rámci povstaly středo a východoevropské národy a smetly jimi prosazované a budované hovadství ve formě sovětské "říše zla".
Z tohoto důvodu jejich kolegové ve strukturách EU a ve vládních stranách západoevropských států (kam nalezli po krachu svojí stalinisticko - maoistické revoluce v roce 1968 v rámci tzv. "pochodu institucemi") rovněž bojují proti národním státům, ale používají jiné taktické prvky.
Ono je vůbec příznačné, že zatímco národy střední a východní Evropy bojovaly za jakési zlidštění socialistického režimu, což se týká nejen československého "socialismu s lidskou tváří", ale i protirežimních hnutí v NDR, Maďarsku, Polsku a dalších zemích, socialističtí politici, kteří jsou v současnosti na vládních postech EU i západoevropských zemí, bojovali za zavedené tuhé stalinisticko - maoistické diktatury, jaká byla ve východní Evropě někdy v první polovině 50. let. Tito lidé také absolutně nemají žádný zájem na vytvoření nějakého lidsky snesitelného režimu, ale bojují za naprostá hovadství, jaká se ani naši komunisté v těch 50. letech, ba ani bolševici v dobách nejhoršího stalinismu, neodvažovali prosazovat (případně měli určité zábrany, dané jejich civilizovanějším backgroundem, oproti současným neomarxistům, proti takovým extrémům).

Nástroj

Jedním z nástrojů, které neomarxisté používají, je použití internetových virtuálních skupin k tomu, aby lidé dostali novou identitu, neslučitelnou s původní národností. Proto také naši ultralevičáci typu Čulíka šíleně žehrají na to, že česky mluvící obyvatelstvo odmítá komunikovat primitivními skřeky typu angličtiny, ale sdružuje se spíše v česky komunikujících skupinách.
Původní představa zřejmě byla taková, že s mírou "virtuální identity" oslabí identita národní a bude učiněn další krok k oné ideální vykořeněné beztvaré a bezidentitární lidské mase.
Problémy jsou zde dva a oba jsou pro naše soudruhy velice nepříjemné:

1. Po internetu mezi sebou začaly komunikovat i struktury, přináležející k oněm "starým a překonaným" národům, které tímto způsobem v některých momentech naopak posilují.
2. Začala vznikat jakási internetová skupinová identita, která má velmi podobné atributy jako identita národní, často akcentované rychlostí moderních spojovacích prostředků.

Selhání nástroje

Velmi nedávno jsme byli svědky i u nás selhání onoho neomarxistického nástroje k ničení národů a národních identit. Šlo o znásilnění české 16leté dívky imigrantem, vyhozeným z "multikulturního a pokrokového" Německa.
Reakce na tento odporný čin se šířily po internetu a zcela jednoznačně šly po linii spíše internetové než národností identity. K podobným reakcím došlo v západních státech již dříve, ale naše neomarxistická pseudoelita se do té doby domnívala, že něco takového u nás není možné.
Ocitli se ve stejné situaci jako Němci v roce 1945, kteří se až do osvobození domnívali, že je porobené a vyvražďované národy milují (a někteří byli též hluboce přesvědčeni o tom, že je milují i Židé, pozavíraní do koncentráků). Reakce na svobodu a možnost příslušníků porobených národů vyjádřit bez represe svůj názor na okupantský zločinecký národ Němce totálně překvapila a zaskočila. Mnozí z nich z toho získali šok tak silný, že perzistuje v jejich psychice dodnes. A je to jeden z kořenů snahy "krajanských" sdružení šířit lživou propagandu o tom, jak jsou Němci vlastně hodní, a jak jim bylo ubližováno.
V marxistických (a dalších fašistických) sdělovacích prostředcích i na sociálních sítích jsme byli v souvislosti s reakcemi normálních lidí na tento incident svědky zděšení globalistů (někdy se používá termín "univerzalisté") a multikulturalistů, ne nepodobnému zděšení štětky, tahající se po celou dobu okupace s gestapáky, která dostala od domovnice pár přes hubu hned poté, co před domem projely sovětské tanky.

Zákonitost

Dle mého soudu (a zcela jistě ne jen mého), je člověk biologicky přizpůsoben na žití v mentálně zvládnutelných skupinách, v jakých žili už jeho biologičtí předkové, a v jakých žili lidé, i v později civilizovaných zemích, ještě před nějakými 4 - 5 tisíci lety. A i posléze (středověk, raný novověk) žila většina lidí v těchto státech ve vesnických a (malo)městských komunitách, které udržovaly mnohé z vlastnosti pravěkých lovecko - sběračských tlup, jejichž předkové se vzájemně znali. Pokud by v těchto skupinách začal bojovat za "šťastné zítřky" nějaký líný a neschopný lempl (jakým byl v podstatě Karel Marx, ale třeba i Adolf Hitler), tak by automaticky nastoupilo poznání členů skupiny, že pokud za něco takového bojuje takovýto člověk, tak to asi bude špatně.
Vlastně už církev (v Evropě křesťanská) vytvořila první postantický model sociálních vztahů, v jejichž rámci se mohou dobře uplatnit i naprosto neschopná hovada i vyslovení a zjevní zločinci (proto také významnou roli v dějinách církve hrálo potlačení vlivu jednotlivých církevních obcí, opět majících mnoho z vlastností přehledné opičí tlupy, a jejich podřízení odosobněné církevní hierarchii na začátku středověku). A až rozklad společnosti křesťanstvím (a hlavně působením církví) pokročil i do sekulární sféry, mohly být přivedeny k moci odosobněné politické strany a hnutí (jejichž členové se vzájemně neznali na osobní úrovni), v nichž mohli převládnout (a zákonitě také převládli) vyslovení zločinci (podobně, jako v té době už ve většině křesťanských církví).
Je to také jeden z důvodů, proč totalitáři milovali a milují masové kolektivistické akce, od církevních poutí a hromadných bohoslužeb až po současné "chvilky proti demokracii", kdy lidé na nich shromáždění se vzájemně (= všichni se všemi) neznají a na pódiích před nimi vystupují v podstatě virtuální osobnosti, ať už je to (na tom církevním shromáždění či bohoslužbě) kněz takto vygenerovaný církví, nebo (jako v těch chvilkách) herec, který je rovněž pouze virtuálním slepencem svých rolí, nemajícím nic společného s jeho skutečnými názory a postoji v občanském a osobním životě. A to samé platí i pro profesionální zpěváky bez vlastního názoru, za peníze odzpívající cokoli - proto také ta bezbřehá nenávist vůči těm z nich, kteří nějaký vlastní názor mají a svou tvorbu mu podřizují, viz třeba Ortel.

Zpět k těm skupinám

V internetových skupinách dochází k tomu, že zde opět vzniká jakási přehledná společnost, jejíž členové se vzájemně po delší dobu znají a mají vybudovány vazby včetně autority (či alespoň souznění) nebo naopak despektu (či konstatování, že s názory toho a toho člověka souhlasit nemohu).
Je vcelku jasné, že na internetu lze snadněji vytvořit falešnou identitu (jak nás o tom ujišťují, a právem, např. "lovci pedofilů"). Nicméně tohle je cena za to, že taková internetová skupina může čítat podstatně větší počty členů než skupina fyzicky koexistujících lidí. A zřejmě cena přijatelná, protože pozitiva (sdružení lidí podobných názorů) převládají.
Psychologové rádi kritizují "sociální bubliny", které na internetu snadno vznikají, a jejich efekt na vnímání reality. Problém ovšem je, že u nás něco takového vzniklo už v souvislosti s rozpadem společnosti na katolíky a podobojí v době husitských válek, protože obě skupiny žily do jisté míry v sociálních bublinách, které se vzájemně příliš neprolínaly (nebo jen při jasně daných okolnostech).
I současné rozdělení společnosti na "národovce" a "globalisty" je do značné míry nejen na virtuální, ale i osobní úrovni, včetně silných sociálních bublin, kdy členové protilehlých táborů se nedomluví ani na základních faktech, a pokud ano, tak je interpretují odlišně až protichůdně.
Za důležité ovšem považuji to, že tyto skupiny začínají mít alespoň některé podobné vlastnosti jako klasické národy. Konec konců, není to tak dlouho, maximálně pár set let, kdy národ byl definován více příslušností k zemi, a poddáním se konkrétnímu panovníkovi, než řečí. Proto nevidím žádný důvod k tomu, aby vznikly skupiny, "národy", definované vlastnostmi na síti.
Právě tohle mě naplňuje určitým optimismem, protože vznik odnárodněné masy se tak nějak odkládá. V podstatě vznikla i jakási globalistická skupina, proti níž je ovšem možné se vyhranit naprosto stejně, jako se naši předkové vyhraňovali např. proti Němcům.

Ještě jedna historická analogie

Přestože lid pod jednou a pod obojí žil do jisté míry vedle sebe v jakýchsi sociálních bublinách, daných mj. vytvářením paralelních struktur pro jedny i pro druhé, dařila se vcelku jeho koexistence. Po nějaké době docházelo ke stále většímu pronikání zmíněných bublin. Katolící a utraquisté byli s to spolupracovat, např. ve městských radách pro zájem obce jako celku (bez ohledu na vyznání), docházelo i k prolínání v osobní sféře, kdy se objevovaly stále častěji smíšené sňatky a nebyly zcela výjimečné ani přestupy z jedné konfese ke druhé (a to oběma směry).
Právě to bylo solí v očích především římských katolíků a jejich politické i náboženské špičky se snažily stůj co stůj normální soužití obyvatel bez ohledu na vyznání co nejvíce narušovat. Výsledkem jejich snah byla nakonec třicetiletá válka.
Analogii tedy spatřuji v tom, jak se v současné době globalistické pseudoelity snaží co nejvíce narušit občanské soužití lidí, kteří se jimi dali zblbnout, s těmi, kteří se takto zblbnout nedali. Konec konců, podobně si počínají i náboženští vůdcové osobnostně destruktivních sekt. Jejich první snahou je likvidace jakýchkoli vazeb nové "ovečky" - s rodinou, národem, spolupracovníky v zaměstnání apod. Aby byla co nejvíce vykořeněná a odkázaná výlučně na sociální vazby uvnitř sekty.
Prostředkem toho narušování soužití jsou i extrémistické akce typu "milionu chvilek", ale rovněž snaha o cenzuru sociálních sítí, protože ty by se bez ní staly poměrně snadno prostředkem výměny názorů a zkušeností (tedy pronikání a nakonec i rušení sociálních bublin), což by budování "globální virtuální reality" silně poškodilo.
Důsledkem aktivit globalistických cenzorů a agresorů ovšem může být občanská válka (a na ni navazující další válečné události), podobná tomu, jak byla odstartována agresívními akcemi římských katolíků ta třicetiletá. Takže pokud se svět ocitne v ohni nové světové války, budou na tom mít jednoznačně zásadní podíl viny globalisté (tak, jako je v případě té třicetileté vina jednoznačně na straně římských katolíků).

Počet globalistů

Je dobré také vědět i to, že skutečně přesvědčených globalistů je ve skutečnosti velice málo. Jsou to v podstatě patologické osobnostní typy, nemající žádný vztah ke svým kulturním kořenům. Jsou to podobné typy, jako ti z Čechů, kteří se za protektorátu "dali k Němcům". Ti ostatní se s nimi vezou čistě ze zištných důvodů (asi jako řadoví aktivističtí novináři za protektorátu, nebo řadoví členové Kuratoria pro výchovu mládeže v téže době), protože by z toho mohlo něco kápnout.
Demonstrace na Letné také názorně ukázala, že lidí, ochotných se angažovat pro "globalizaci" je omezený počet. A to ještě pořád nebyla jednoznačně vyvrácena podezření, že je alespoň část účastníků těchto demonstrací placena jako kompars. Nepopíratelným faktem je, že byli bezplatně do Prahy sváženi (alespoň část) a jízdenky do Prahy na stromech nerostou. Rozpory mezi analýzou fotografií a mobilního připojení pak napovídají, že významná část přivezených se na místě demonstrace jen otočila, možná si poslechla pár blábolů od "kecpultu", a pak se vydala za krásami a pohostinskými zařízeními Prahy.

Takže zatím to vypadá, že snahy o vytvoření globálního "nového člověka" se střetly s biologickou podstatou druhu Homo sapiens. Zcela jistě existence tohoto jevu neznamená, že bychom měli usnout na vavřínech. Jen je třeba konstatovat, že my, "antiglobalisté", máme v biologické podstatě člověka cenného spojence, s nímž bychom měli počítat a rozvíjet strategii jeho maximálního využití.

Další zahalená muslimka

Objevila se zpráva o dalším konfliktu se zahalenou muslimkou na koupališti.

Širší kontext

Uvidím-li někde Žida se žlutou šesticípou hvězdou na hrudníku, tak je mi jasné, že pokud to není nějaký idiotský happening, pak je někde v dosahu mocenský aparát nacistické strany a státu, který ho tu žlutou hvězdu, jakožto znak dehonestovaných obyvatel s výrazně sníženými právy, nutí nosit a trestá ho, když ji odloží.
Uvidím-li někde ženu zahalenou na muslimský způsob, tak za ní opět vidím (a musím vidět) obludný islámský mocenský aparát, který ji k tomuto oblečení (navíc naprosto nevhodnému pro naše klimatické podmínky) nutí pod hrozbou sankcí ze strany islámistické "paralelní justice".
Z tohoto důvodu patrně naprostá většina obyvatel našeho státu, údajně nejateističtějšího na světě, nemá dobrý pocit ze zahalené muslimky. Ta totiž signalizuje, že islám natahuje své krvavé spáry i na naše území. Vzhledem k tomu, že islám trestá ateismus smrtí, je pohled na takto zahalenou ženu pro ateistu asi stejně "příjemný" jako pro Žida pohled na pochodujícího příslušníka SS.
Další věcí je, že podobné zahalení hlavy, jaké používají muslimky s hidžábem, nosí ženy, které absolvují ozařování a cytostatickou léčbu, v jejichž důsledku mají poničené vlasy. Takže ta muslimka se pak dostane při vnímání normálním člověkem na podobnou úroveň jako někdo, kdo chodí v černých brýlích a s bílou holí a není přitom nevidomý.

Užší kontext

Už jsem zde před časem zdůvodnil, proč jsem přesvědčen, že četnost konfliktů mezi muslimy a normálními lidmi bude ve všech evropských zemích (nejen u nás) narůstat, přičemž na počátku půjde o nárůst tendující k exponenciální křivce. V této souvislosti lze chápat současné konflikty zahastrošených muslimek s příslušníky majority jako něco, čeho bude přes veškeré úsilí organizací i institucí, vnucující společnosti zrůdné a nepřirozené chování dle zločinné neomarxistické ideologie politické korektnosti a multikulturalismu, postupně narůstat. Je to dáno do značné míry tím, že neomarističtí vůdcové neumějí (nebo nemohou, viz dále) reflektovat rozdíly mezi starými zeměmi EU (v nichž se jim podařilo významné části populace vymýt mozky neomarxistickým hovadstvím a z dětí nadělat neomaristické Pavlíky Morozovy, denuncující své rodiče a další příbuzné) a novými zeměmi, kde jednak tento proces nemohl probíhat od začátku 70. let, jednak jeho praktiky i ideologie velmi silně připomínají v roce 1989 masovými akcemi obyvatelstva odmítnutý a v jejich očích silně zdiskreditovaný komunistický režim.
Obojí je zdrojem "nepochopitelného buranského odporu", s nímž se neomarxističtí zločinci, jejichž ideálem je společnost po-potovské Kambodže, nedokáží ani vyrovnat, ba ani nezapadá do jejich nesmyslných paradigmat vnímání světa. Většina z nich považuje rok 1989 za bezmeznou tragédii, srovnatelnou snad jen s porážkami "republik rad" po první světové válce, která znamenala zánik nadějí na světovou marxistickou revoluci a vznik celosvětového marxistického superstátu (tedy v podstatě megagulagu, jakým je ta Severní Korea).
Dodnes se s tímto sociálním procesem nevyrovnali, vnímají ho jako jakousi anomálii na cestě za komunistickými světlými zítřky, a v tomto duchu vymývají mozky studentům. Naši studenti, pobývající na západních univerzitách v rámci Erasmu a podobných projektů, se s tím opakovaně setkávají a setkávají se i se zjevnou nenávistí ze strany lektorů společenských věd.
V reálu ovšem představují země bývalého východního bloku naději pro celou Evropu, území, z něhož bude možné provést antineomarxistickou "kontrarevoluci" a případně i reconquistu vůči islámským okupantům.
Právě toto je ovšem faktor, vyvolávající zběsilost neomarxistických zločinců, a na ideologických nebo na politických postech, včetně věrchušky EU i Německa, Francie a dalších "starých" zemí tohoto soustátí.
Z uvedeného pohledu je také klíčové pro další osud celé Evropy udržení normálních a civilizovaných poměrů, které již vidíme pouze v těchto zemích (zejména státech V4) a postrádáme jejich přítomnost na západ od bývalé "železné opony".
Je to také zdroj časové tísně pro neomarxistické koryfeje, protože pokud se nepodaří "jedním vrzem" přeměnit celou EU na něco blízkého pol-potovské Kambodži nebo Severní Koreje, třebas i s dopomocí islamistů, potom se dá vcelku logicky předpokládat, že východní země sehrají stejnou roli ideologických odpůrců a tvůrců krystalizačních jader protitotalitní opozice, jakou sehrály v prostřední třetině minulého století tehdy ještě svobodné a demokratické staré státy EU.

Role islamistů

Islamisté mají jednoznačně sehrát roli rozbíječů demokratické společnosti a tvůrců teroru proti obyvatelstvu výchpdních zemí EU. Právě toto je hlavní důvod, proč nám je neomarxističtí politici zuřivě cpou přes veškeré technické překážky, i přes vůli samotných imigrantů, kteří touží jen a jen po vysokých sociálních dávkách, jaké jim poskytují "staré" země EU.
Neomarxisté jsou ochotni jít i do rizika občanských vzpour vyvolaných tím, že by nepracující a k čemukoli rozumně pro společnost užitečnému nepoužitelní imigranti měli nuceně pobírat sociální dávky značně převyšující průměrné platy v ekonomice států V4.
Hoří jim koudel u zadku, protože se jejich zrůdná antiutopie začíná hroutit i ve starých zemích. Klesá jejch podpora a narůstá podpora antisystémových stran, byť zdaleka ne tak rychle, jak by to bylo optimální.
Přinejmenším část těchto věcí chápe instinktivně stále větší procento našich obyvatel a muslimové jsou asi stejně "oblíbení" jako za dob protektorátu v Česku žijící Němci (a podobné je to i v dalších zemích bývalého východního bloku).
A jsme kruhem zase zpět u konfliktu normálních občanů s fanatickými islamistkami, dávajícími svou ideologickou orientaci najevo svým oděním.
Roztomilá věc se podařila Britským Listům, když dali publicitu zprávě, že jacísi "xenofobové" zaměnili vysoké sedačky s podpěrkami v autobuse za sedící zahalené muslimky. Jistěže to používají coby ukázku neopodstatněnosti obav před muslimy. Neuvědomují si totiž, že je to v reálu drsná obžaloba islámu, když nutí ženy do zahalování se takovým způsobem, že jsou zaměnitelné s kusem nábytku (nebo, aby mě někdo nechatal za detaily, s autovybavením), a tedy perfektní ukázka dehumanizace žen, prováděné islámem.

Řešení

Z uvedených konfliktů nejsem nijak nadšený, dal bych přednost systémovým řešením typu jednoznačně formulovaných zákazů, nutících muslimy k dodržování civilizovaných zvyklostí pod takovými tresty, že by se jim (včetně konvertitů) vyplatil odchod ze země, pokud je nechtějí respektovat.
Takovéto řešení ovšem není možné bez současného vypráskání neomarxistů (je prostě třeba je postavit do stejné klajny s nacisty, fašisty i klasickými bolševiky) z pozic, na nichž by mohli škodit, včetně vyhození ze státní správy (včetně justice) i z oblasti školství a kultury. Něco podobného nyní provádějí v Polsku a v menší míře i v Maďarsku, za strašlivého jekotu neomarxistických totalitářů.
Takovou očistu bude nutné provést i u nás. Nebál bych se ani nějakých "komisí pro neomarxistickou činnost", které by, podobně jako druhdy "komise pro neamerickou činnost" distancovaly nebezpečné levičáky, vědomě pracující pro nepřátele demokracie, ze státní sféry, školství i kultury.
Je jistě otázka, zda podobná očista společnosti bude proveditelná za našeho současného členství v neomarxisticko totalitářské EU.

Zahalená muslimka tedy nejen že signalizuje narůstající riziko vzniku islámské barbarské totality, ale signalizuje i vážné systémové chyby v našem státním zřízení (navíc často vnucené z pozice EU).

Česko "reprezentuje" přívrženkyně extrémistů

Sluníčkáři ucvrkávají blahem nad tím, jak se 16 letá Lucie Myslíková "stavěla na prvního máje proti náckům".
V čem je problém
Kromě "virózní fotografie", která "proletěla svět" existují i fotografie skupiny "aktivistů", na níž jsou celé postavy. Na jedné z nich je dobře vidět, že slečna aktivistka má na ponožkách (či punčochách, v textilní terminologii se zase tak dobře nevyznám) emblém organizace Antifa.
Fotografie je možné spatřit například ZDE.
Je to organizace, která funguje tak, že někoho označí za "nácka", čistě dle svojí libovůle a bez ohledu na jakákoli fakta nebo stav, vytvořený kompetentními společenskými (státními) orgány, a poté proti "náckům" bojují násilnými prostředky, případně je vraždí. Terorizují také běžné občany, pokud si o nich myslí, že nějak s "nácky" sympatizují.
Je to tedy organizace, která má velice blízko k neblahé SA v dobách, kdy se nacisté drali k moci. Nejen svými metodami, ale i svými politickými preferencemi, protože to, co Antifa hlásá, je eklektická směs komunistických (včetně maoismu a pol-potismu), nacistických a fašistických idejí.

Nedejme se mýlit názvem

Pojmenování "Antifa" má zcela jistě navodit dojem, že tato organizace nějak vystupuje proti fašistům. Není na tom nic pravdivějšího, než prohlášení, že pod fasádou "lidové demokracie" či "socialistické demokracie" se skrývaly nějaké skutečně demokratické režimy, nebo že "normalizace" vedla společnost k normálnímu stavu.
Političtí zločinci se prakticky vždy snaží své režimy označit za "legální", "demokratické", případně "svobodné". Příznačně to ukazuje osud brněnského Náměsti svobody. Ačkoli se názvy okolních ulic se v novodobé historii města měnily jako apoštolové na orloji, i nacistická i komunistická totalita se tvářily, že svobodu podporují (přičemž na nich ke svobodě měl vztah akorát ten název brněnského náměstí, jinak nic).
Antifa je svým programem jednoznačně antidemokratická a prototalitní strana.

Časová souvislost

Zatímco v Brně členové a sympatizanti Antifa násilně blokovali dlouhodobě povolenou akci zcela legální DSSS (rozhodně k sympatizantům této strany nepatřím, nicméně respektuji, že jde o stranu řádně registrovanou, jejíž stanovy nejsou v rozporu s ústavním pořádkem tohoto státu), v Paříži sympatizanti a členové této organizace házeli Molotovovy kokteily na policisty. Čtyři policisté při tom byli těžce zraněni, jeden z nich má na těle popáleniny v rozsahu, v jakém je měl po svém sebeupálení Jan Palach, a jeho přežití je silně nepravděpodobné (pokud už nezemřel).
Naše lžimédia tento útok pečlivě tají, takže kdo neumí francouzsky a nevyzná se v tamních zpravodajských webech, tak se patrně o jeho smrti nemá šanci dozvědět.
Je třeba v této souvislosti připomenout upálení jordánského pilota džihádisty z chalifátu, aby bylo jasné v jakém kontextu politické praxe se Antifa pohybuje.

Virtuální realita

Sluníčkáři a pražští kavárníci ovšem žijí ve virtuální realitě, přes jejíž filtry vraždění a další zločiny příslušníků Antifa nepronikají.
Jinou věcí je, že zřemě s touto extrémistickou organizací spolupracuje skaut, který se tím mění v jakési novodobé "Hitlerjugend", vymývající dětem a mládeži mozky totalitní ideologií.
Bylo by zcela jistě zajímavé zjistit, v jakém rodinném prostředí jmenovaná aktivistka a fanynka vraždících extrémistů vyrůstá.
A mimochodem, pokud by někdo na naší politické scéně hledal autentické fašisty, tak strana s politickým i ekonomickým programem, kompatibilním s fašistickým, sedí v Parlamentu, má obsazeno několik křesel ve vládě a říká si ANO.

Události z prvního května ukázaly opět, a opět i velice názorně, že naše společnost je silně rozdělená na příznivce demokracie a příznivce totality, a že naše lžimédia jednoznačně fandí těm, kdo se snaží demokracii zničit a vyrobit další (po nacistické a komunistické již třetí) totalitu.