Česko na členství v EU v podstatě nevydělalo

Reaguji na článek pana Zdechovského "EVROPA: Česko na členství v EU vydělalo" ze 5.5.2021 na Neviditelném Psovi.

Česko nemá prospěch ze členství v EU, ale z pádu socialismu.

Naprostá většina ekonomických úspěchů, zlepšování kvality života obyvatel a dalších pozitivních změn nastala jen a jen v důsledku pádu socialismu a nastala už dávno před naším vstupem do EU. Naopak, po tomto vstupu pohyb řady pozitivních změn začal stagnovat a nejsou výjimkou ani zpětné trendy (ve smyslu návratu socialistických poměrů), byť pod taktovkou "budování EU", nikoli formálně socialismu.
Problémem je, že EU je silně socialistická, a prosazuje (nebo už prosadila) znovuzavedení řady jednoznačně socialistických jevů, které jsme vykopali z naší země v souvislosti s "Velkou sametovou" a domnívali se, bohužel nesprávně, že navždy.
EU nám platí jen to, co sama u nás potřebuje, případně naprosté nesmysly. Na dopravní strukturu nám přispěla proto, aby zlepšila dopravu zboží ze starých zemí EU přes naše území na východ. Na čističky odpadních vod, nové kanalizace apod. nám přispěla tehdy, když ty odpady končily v řekách, tekoucích od nás do Německa nebo Rakouska. Další příspěvky se týkají spíše nesmyslů, oněch pověstných "rozhleden v údolí a akvaparků bez vody". Přičemž v naprosté většině případů jsou dotace vázány na to, že materiál bude nakoupen u firem ze starých zemí EU a klíčové (přinejmenším) práce provedou firmy z těchto zemí, případně jejich filiálky zřízené v postsocialistických státech. Takže tyto dotace jsou v podstatě pro staré země EU jen jakási "malá domů" a často s sebou strhnou i významnou část prostředků z naší spoluúčasti na těchto projektech.
Zkvalitňování, a hlavně computerizace, výuky na školách, o němž píše pan Zdechovský, je prostě dáno tím, že počítače přestaly být s pádem socialismu čímsi ideologicky závadným a přestalo blokování jejich zavádění do škol. Často "pionýrské" projekty z 90. let byly v kontextu z tehdejší technickou úrovní kvalitnější než to, co přinesla pozdější podpora z EU. Ta zejména prosazuje silné vazby výuky na produkty Microsoftu, což je spíš překážkou v kvalitě výuky, než přínosem pro ni.
"Přísnější ochrana životního prostředí" se dávno zvrhla v pravý opak. Každý, kdo něco staví, je nucen platit obrovské výpalné zeleným organizacím, které jinak blokují stavbu prakticky všeho. Není náhodou, že od našeho vstupu do EU, kdy začaly být možnosti boje proti těmto raketýrům daleko omezenější (a těmto organizacím začaly na konta proudit peníze z bohatých EUrofondů) jsme prakticky nepostavili žádnou dopravní infrastrukturu, pouze "vylepšili" několik stávajících železnic s tím, že užitek z toho má opět především EU. Dalším problémem je povinné zateplování budov, které se zoufale nevyplatí (jinak by nemuselo být povinné). To se promítá velice drsně (vedle dalších aktivit ekologických organizací) do bytové výstavby a cen bytů a bydlení obecně. V podstatě se toto stává limitem demografického růstu, protože mladí našinci nemohou sehnat (či zaplatit) bydlení a zakládat rodiny. Vzhledem k tomu, že EU podporuje dovoz primitivů ze zemí třetího světa, jimž (za naše peníze, protože vlastní žádné nemá) platí bydlení i další benefity, bují konspirační teorie o cílené náhradě civilizované populace nevzdělanými barbary, akceptujícími neomarxistické fantasmagorie, a není možné se tomu divit. To celé, pochopitelně, popularitu EU ještě dále snižuje.
To, že si pan Zdechovský vůbec dovoluje blekotat o zajištění kvalitní pitné vody je snad jen proto, že doufá v zapomenutí negativního dopadu zapojení vodárenských firem ze starých zemí EU do vodáren v některých našich městech, které zpravidla znamenalo drastické zdražení pitné vody a často i pokles její kvality.
Platbu kartami v zahraničí, respektive v zemích EU, využije tak málokdo, že zákaz formální existence "zahraničních poplatků" (který si banky stejně vykompenzují jinak, i na lidech, kteří v zahraničí platit nechtějí a nepotřebují) nemá prakticky žádný smysl. Daleko přínosnější by byl skutečný konkurenční boj mezi bankami, který by je donutil tyto poplatky snížit či zrušit v rámci boje o zákazníka, a nikoli bruselská podpora "bankovního socialismu".
V podstatě to samé se týká i roamingu u poskytovatelů mobilního připojení.

Ano, mnoho věcí v EU je špatných

Omezování svobody pohybu v souvislosti s covidovou epidemií bych  do problematiky negativ EU vůbec netahal. Takovéto (nebo ještě daleko přísnější) omezení je součástí boje proti epidemiím od starověku a ani v moderní době neztratilo značnou část svého významu. Proti nemoci, která se v té době ani nedala léčit, ani ještě nebylo k dispozici očkování, jsme byli ve stejném postavení, jako Karel IV., když se na západní hranici království objevila černá smrt.
V souvislosti s touto epidemií lze ukázat na naprostou impotenci EU cokoli v souvislosti s bojem proti covid zajistit. EU bojovala proti opatřením na hranicích. Musely je zavést jednotlivé státy proti vůli EUrobyrokratů, kterým životy obyvatel EU leží u koncového otvoru trávícího ústrojí. To samé se týká i zajištění očkování. Vyhrála to Velká Británie, která v důsledku brexitu má zajištěno proočkování více než trojnásobného procenta populace než činí průměr EU (a stále tomuto průměru v onom ukazateli utíká). V rámci EU jsou na tom nejlépe ty státy, které si zajistily očkování po své vlastní linii, EU se pouze zmohla (pravděpodobně) na zinscenování "Vrbětické události", aby zarazila očkování Sputnikem v Česku a zajistila tím profit farmaceutickým firmám ze starých států.
ERASMUS je v reálu obrovský problém, protože v jeho rámci jsou vytypováváni kvalitnější studenti z východních států EU, kterým je pak cíleně nabízena práce v některé ze starých zemí. V podstatě i "posilování jazykových kompetenci" studentů má primárně tento význam. Jedná se tedy o jakýsi nástroj "brain drainu" s tím, že pokud se v rámci tohoto programu nějaký východní student něco naučí a pak to uplatňuje u sebe doma, je to spíš z pohledu organizátorů tohoto programu nežádoucí jev.
Je zajímavé, že pan Zdechovský zcela pomíjí takové věci, jako je demokratický deficit EU a přebujelost její byrokracie, která již jednoznačně poškozuje nejen nové státy EU, ale i ty staré a i EU jako takovou. Ten demokratický deficit úzce souvisí s prosazováním progresivistických zhůvěřilostí cestou "bruselských dekretů" v situaci, kdy v jednotlivých státech fungující parlamenty tyto prasečiny neodhlasují.
Pan Zdechovský také nereflektuje šílenosti typu "New green dealu" a další likvidační snahy, zaměřené proti ekonomikám jednotlivých států EU.

Výzvy

Před EU nestojí žádné "výzvy", respektive tyto "výzvy" jsou asi stejné, jako byly "výzvy", stojící před socialismem a komunistickými stranami ve druhé polovině 80. let minulého století.
EU (na rozdíl od vysoce úspěšného a přínosného EHS) se naprosto jednoznačně neosvědčila a představa o nějakém "zeštíhlení", zrušení škodících EU agentur (tj. prakticky všech), zprůhlednění financování nebo zamezení aktivit, souvisejících s progresívní levicí "řešenými" pseudoproblémy, je zcela mimo realitu. V reálu totiž právě tohle je podstatou činnosti EU a bez této škodící pseudoagendy by se naplno ukázala její bezcennost a škodlivost. Už z toho důvodu je něco podobného (vyjma změn naprosto bezcenných, pouze kosmetických) zcela nerealizovatelné.
Češi vnímají EU jako cosi vzdáleného, co nemohou prakticky nijak ovlivnit (asi jako v minulém režimu nemohli ovlivnit činnost moskevského politbyra) zcela správně. Této nemožnosti cokoli ovlivnit, včetně toho, že parlament EU nemá prakticky žádné reálné pravomoci, protože o všem rozhoduje nikým nevolená a nikomu neodpovědná EK, odpovídá i zájem občanů ČR o "dění v EU" (protože ta je vnímána spíš jako živelná katastrofa), i účast ve volbách do totálně impotentního EUroparlamentu.
Volby do EUroparlamentu mají pro nás jen ten význam, aby se tam dostali lidé, kteří budou včas signalizovat přípravu šíleností typu zákazu munice na bázi olova nebo (nyní chystaného) zákazu domácích zabijaček. Protože tato aktivity EU jasně ukazují, co vše nám EU bere a hodlá brát, aniž by nám cokoli jako kompenzaci dávala.
Na tom se nic nedá změnit, respektive změny, které by něco takového zajistily, by vedly v totální přeměnu EU na cosi zcela jiného. V souvislosti s tím EUroparlamentem by musely vzniknout celoevropské politické strany (aby člověk vůbec věděl, koho vlastně volí a nehádal pouze, s kým se místní EUroposlanci dají do holportu, často v příkrém rozporu s jimi presentovaným volebním programem). To by znamenalo i vznik evropského politického národa, který by byl reálnou opozicí evropské byrokracii. Proto také tato byrokracie dělá vše proto, aby nic takového nevzniklo a ona mohla vládnout pomocí umělého vytváření animozit mezi jednotlivými státy a národy v EU v duchu známého hesla "divide et impera". Viz např. současné události kolem těžby uhlí v Polsku, proti níž brojí tuzemští ekoaktivisté.
Náš vstup do EU na Prvního máje v roce 2004 si nedovolil oslavovat prakticky nikdo, protože i ti největší magoři si jsou vědomi toho, že jeho připomenutí by jen dál prohloubilo příkop mezi z EU placenými "progresivisty" (mezi něž patří naprostá většina oněch oslavovatelů) a naprostou většinou normálních lidí. Pokud lze tento den připomínat, tak leda jako jakousi analogii s 15. březnem 1939 nebo 21. srpnem 1968.
EU začala brexitem chcípat a rozkládat se. V našem zájmu je, aby tento rozklad byl co nejrychlejší a nejdůkladnější.
Zcela jistě je v našem zájmu nějaká integrace evropských (a nejen evropských) států, ale ta se musí dít na bázi spolupráce mezi suverénními státy, nikoli na bázi činnosti antidemokratické a "věčné" mezinárodní byrokracie. Potřebujeme tedy něco, jako bylo původní EHS, ovšem zajištěné daleko důkladněji proti malignímu zvrhnutí na komplexně škodící EU.

Článek pana Zdechovského je vyargumentován tak bídně, že je (pravděpodobně) bezděčnou ukázkou toho, jak se při svých (často sympatických) aktivitách v rámci EUroparlamentu odtrhl od reality občana ČR a snaží se řešit cosi, co už má občan ČR dávno vyřešeno a dává to najevo podporou protestních stran a sdružení, jejichž vztah k EU je buď ambivalentní nebo čistě záporný. Občané ČR si budou muset vybojovat czexit, či se podílet na rozbití EU, jako se v roce 1989 podíleli na rozbití "tábora míru a socialismu". Jakákoli jiná cesta je cestou zpět do rudého pekla.

Vadí vám rouška? Vzpomeňte na muslimky!

Dnes je u určité části společnosti, charakterizované mládím (zpravidla rok narození po konci minulého režimu, nebo v jeho posledních letech a zažití jeho konce ještě před tím, než začali rozum brát) a nevzdělaností (na níž nic nemění tituly z nějaké humanitní pseudovědy, jaké za vlády komunistů studovali vysokoškoláci z exaktních či technických oborů v rámci "marxáku" a zvládali je vedle skutečně vysokoškolské látky) odmítat roušky a respirátory. Je to k něčemu?

Rouška

I pitomá rouška z kusu hadru (na začátku covid epidemie jsem si jednu udělal ze staré teplé ponožky) rozptýlí vydechovaný vzduch a i kdyby nezachytila žádné virové částice (ale ona nějaké zachytí i ta vlna nebo bavlna, byť ne všechny), tak zabrání "dofouknutí" na větší vzdálenost. Z čehož plyne ono rčení "moje rouška chrání tebe".
Pokud vám bude někdo blekotat o neúčinnosti roušky, nechte ho s ní na obličeji sfouknout svíčku. Pobavíte se. Zejména, pokud během usilovného sfoukávání přiblíží obličej s rouškou tak blízko k té svíčce, že mu rouška vzplane.

Respirátor

Respirátor má zachytit virové částice (zda a jak to dělá, je na něm vyznačeno kódem z čísel a písmenek). Fakticky ovšem není přilepen na obličeji jako plynová maska, takže nějaký vzduch, tam i zpět, projde mezi kůží a okrajem respirátoru. I s viry, pochopitelně. Je jistě otázka, zda je lepší rouška, připlácnutá na obličej, než standardní respirátor, ale na tom druhém se dá jednoznačně trhnout víc peněz.

Rozdíl

Rouška může být a je připlácnutá na nos a ústa. Pod respirátorem je prostor, který se přidává k tzv. mrtvému prostoru dýchadel.
Co to ten mrtvý prostor je? Jsou to v podstatě dýchací cesty až po plicní sklípky. Tento prostor se zaplní při výdechu vzduchem, který byl zbaven ve sklípcích části kyslíku. A tento vzduch je z mrtvého prostoru nadechován jako první. K mrtvému prostoru, pochopitelně, patří vše, co je na nosu a ústech. Budeme-li dýchat např. přes hadici vysavače, zvětšíme mrtvý prostor natolik, že se po chvíli začneme dusit, protože se nám bude do plic vracet jen a pouze vzduch již vydýchaný a jen minimálně smísený ze vzduchem venkovním. Fyziologický mrtvý prostor je za normálních okolností příliš malý na to, aby nám uškodil (protože nadechujeme mnohem větší objem než jaký je jeho objem, takže se čerstvý vzduch dostane až do těch plicních sklípků). Při onemocněních s velmi mělkým dýcháním však může vadit i ten, proto se někdy u pacientů dělá tracheotomie. Dýchají pak přímo do průdušnice a mrtvý prostor nad ní je z dýchání vyřazen. Týká se to i některých pacientů s těžkým covidem.
Prostor pod respirátorem zase tak malý není. Při sevřených ústech odpovídá zhruba objemu úst a nosohltanu. Mrtvý prostor se tedy zvětší až o desítky procent. Proto řada lidí, zejména starších a s různými dechovými potížemi, má s respirátorem dýchací potíže, včetně toho, že s rouškou je mít nemusí (nebo jen výrazně slabší).
V této souvislosti si dovolím připomenout i skutečnost, že dušnost je definována jako subjektivní pocit nedostatečného dechu, nemusí být tedy vždy a za všech okolností objektivně prokazatelná. Dokonce ani saturace krve kyslíkem s ní nemusí stoprocentně korelovat.

Dušnost z respirátoru

Uvedli jsme si tedy, že skutečně část starších a nemocných osob může mít z nošení roušky či respirátoru objektivní potíže, přičemž paradoxně kvalitnější výbava, tj. respirátor, může vadit více.
Rozhodně si však nemyslím, že by zdravá osoba, narozená v roce 1990 či později, měla mít nárok na takovéto potíže. Dokonce i se zohledněním mizerné tělesné kondice ročníků, které neprošly základní vojenskou službou.
Z tohoto důvodu pokládám tyhle "odpírače" a "protestanty" za nesmyslné blábolily. A to bez ohledu na skutečnost, že řada "proticovidových" opatření, vymyšlená vládními "odborníky" a horlivě prosazovaná "Hamáček boys", je nesmyslná, nebo dokonce prokazatelně škodlivá. A řada dalších je naprosto nepřiměřená při porovnání jimi sníženého rizika s jimi způsobenými škodami. Už proto, že tito zjevní blbečkové jsou využíváni k diskreditaci věcných (a věcně správných) kritik covidhovadin.

Nicméně, k té druhé části názvu

Významná část muslimek je nucena po celý život dýchat skrze něco, co připomíná roušku či respirátor a překáží při dýchání prakticky stejně (pokud ne hůř).
Přitom je zajímavé, že pro zahalování obličeje, ani jiných částí hlavy, není v Koránu naprosto žádný podklad či příkaz. To zahalení a zakrytí obličeje má jakýsi smysl při větrném počasí v písečné poušti (v jiných typech pouště spíš nikoli). Je, pochopitelně, zdrojem nejrůznějších zdravotních problémů (včetně toho, že zahalené muslimky zpravidla trpí chronickým nedostatkem vitamínu D).
A je velice zajímavé i to, že oni výše zmínění "odpírači" se rekrutují především z těch živlů, které podporují radikální islamisty a naopak bojují proti všem, kdo se snaží tou či onou formou muslimkám pomoci a tento perverzní zvyk pouštních primitivů omezit.

Odpírači roušek a respirátorů tedy bojují, pokud se jich to týká, proti něčemu, co jiným naopak pomáhají, přímo či nepřímo muslimským ženám vnucovat (např. bojem proti českým antiislamistům, či alespoň jejich ostouzením, s vazbou na zahraniční síly s podobným politickým programem). Tedy v podstatě, jak se v Česku pěkně říká, káží vodu, ale pijí víno.

Změna času

Opět nám nastala změna času. Opět se významná část populace budí ve stresu a uléhá buď podle normálního času o hodinu později, nebo se hodinu či déle převaluje na lůžku, a v obou případech má spánkový deficit.

Bezcennost změny času

To, že změna času nepřináší žádný užitek, bylo opakovaně prokázáno ekonomickými studiemi a není důvod o tom sebeméně pochybovat. Navíc tato změna i dříve jen přesunula spotřebu elektřiny z továren do domácností (protože lidé vstávali dříve a museli si doma svítit). Což bylo navíc akcentováno v době první světové války, kdy významná část domácností ještě svítila plynem. Dalším problémem je, konkrétně u nás a v zemích se stejnou historií, dědictví Rakousko-Uherska a vlivu předposledního vládce tohoto státu, trpícího už od útlého mládí senilní demencí a stařeckou nespavostí (jíž se pak devótně přizpůsobil nejprve dvůr a poté celý stát). V zemích, kde se chodí do školy či zaměstnání na devátou či desátou, změna času skutečně může přinést "hodinu navíc". Ve státech, zatížených oním dědictvím ze sklonku monarchie, jako jsme i my, kde se musí jít spát ve 21:00 nebo 22:00 (protože se vstává do zaměstnání někdy mezi čtvrtou a šestou hodinou a školáky je nutno budit před sedmou) je "večerní hodina světla navíc" spíš škodlivá, protože vadí při usínání.

Škodlivost změny času

Skoková změna času vytváří nespecifický stres. Je to známo obecně (jako tzv. poledníková nemoc) a u sportovců se to dokonce zcela běžně řeší aklimatizací v místě, kde mají podat výkon. Není-li to možné, řeší se to i aklimatizací "na poledník" v nějaké chudší (a tudíž z hlediska pobytu levnější) zemi. Třeba aklimatizace evropských sportovců na sportovní utkání v USA se dá řešit pobytem v jižní nebo střední Americe na příslušném poledníku.
Je jasné, že tento stres působí prakticky na veškeré orgány a orgánové systémy, které jsou ovlivňovány tzv. cirkadiánními rytmy. Stále více se ukazuje důležitost dopadu rozvratu produkce hormonu melatoninu nadvěskem mozkovým, protože tento hormon má velmi důležitý vztah k obraně organismu před buňkami, které jsou buďto již zhoubně zvrhlé, nebo se u nich změna k tomuto stavu (má více mezistupňů) již projevuje. Rozvrat produkce melatoninu tedy má vztah ke zvýšení rizika vzniku zhoubného nádoru.

Změna času a imunita

Je známo, že skoková změna času se promítne též do zhoršení funkce imunitního systému (což se spolu s výše zmíněným narušením produkce melatoninu promítne do výskytu zhoubných nádorů). Nicméně je jasné, že toto oslabení imunity má vztah také k protivirové imunitě, včetně nespecifické.
Je tedy jasné, že můžeme cca od 14 dnů až po měsíc až dva od změny času očekávat vyšší výskyt infekce covidem a pravděpodobně se změna času léčebných a ošetřovatelských úkonů projeví ještě dříve v úmrtnosti pacientů s těžkou formou této virózy.

Produkce melatoninu a já

Jistěže si mohu rozhasit produkci melatoninu při práci nebo zábavě na notebooku, tabletu či mobilu, zejména pokud si nezapnu filtraci modrého světla, ale to je zcela můj problém, stejně jako např. cesta na opačnou polokouli. Ale já sám v takovém případě rozhoduji o tom, zda mi to přinese takové benefity, že mi za to zvýšení rizika a obecně časové nepohodlí stojí. Případně mohu takové činnosti na plánovat na termín, kdy budu s to je alespoň částečně kompenzovat, např. delším spánkem.
Naproti tomu posun času mi byl vnucen a já na něm žádnou vinu nenesu. V podstatě jsou příznivci změny času horší než alkoholici nebo kuřáci, protože ty by ani nenapadlo nutit celou společnost chlastat nebo kouřit.
Mimochodem, stejně tak nenesu žádnou vinu na tom, že jsem nucen večer svítit škodlivými, protože produkci melatoninu inhibujícími, svítidly s vysokým podílem modrého světla, protože klasické žárovky s minimálním podílem modré složky světla mi byly zakázány.
Nehledě k tomu, že onen zákaz klasických žárovek je v souvislosti s plánovanou dekarbonizací, která povede k masovému přecházení domácností na topení elektřinou, naprosto nesmyslný, protože je úplně jedno, zda teplo vznikne v žárovce nebo v nějakých elektrických kamínkách, do domácnosti prostě musí natéct určité množství elektřiny a proměnit se v teplo.
Naštěstí nám moudří bruselští soudruzi dosud zakázali svíčky.

Faktem je, že EU propásla možnost doporučit členským zemím, aby letos z důvodu covidové epidemie nepřecházely na letní čas. Pravděpodobně by to zapůsobilo pozitivněji než cokoli, co EU na poli boje s touto pandemií udělala (což, vzhledem ke kontraproduktivitě většiny toho, co udělala, není zcela jistě mnoho). Nicméně svou "hvězdnou hodinu" prošustrovala, jako v mnoha jiných případech.
Můžeme než doufat, že zapracuje empirický "zákon letního času" a EU se odebere za Franzem Josefem I., Adolfem Hitlerem i Gustávem Husákem, kteří u nás zavedli letní čas před ní.

Zákazy EU

V předchozím postu citovaný článek na Neviditelném Psovi také zlehčuje problematiku zákazů, prováděných ze strany EU. Jaká je tedy realita?

Kauza žárovky

Je nezpochybnitelnou skutečností, že EU zakázala, salámovou metodou, osvětlení žárovkami. V současné době jsou už žárovky zakázány, existuje jakási možnost koupení "tepelných těles", případně jejich individuální pašování ze zemí mimo evropský hovadastán.
Už samotný postup, kdy nejdříve byly zakázány žárovky nejsilnější a poté se přecházelo ke slabším, názorně demonstruje mentální impotenci evropského úřednictva. Není problém zjistit, že čím je žárovka silnější, tím je její vlákno teplejší, a tím je jednak vyšší účinnost konverze elektřiny na světlo, jednak (v důsledku vyššího podílu modré a zelené ve spektru takto žhavého vlákna) je toto světlo vnímáno lidským zrakem jako intenzívnější, než kolik ho naměří běžný luxmetr.
Abych nahradil 100W žárovku, nestačí na to žárovky 40 w + 60W, ale budu potřebovat buď 2x 60W (což bude svítit o něco silněji) nebo 3x 40W (což bude svítit +- stejně, ale subjektivní pocit bude slabší). 25W žárovek bych potřeboval asi 6 (a subjektivní vjem bude, vzhledem k daleko vyššímu podílu červené v jejich světle, spíš ještě slabší než u těch tří 40W žárovek).
Jinými slovy - zákaz silnějších žárovek fakticky vždy povede, a vždy také vedl, ke zvýšení, nikoli snížení odběru elektřiny.
Faktem také je, že se mohli EUrobyrokrati poučit u států, které v době ropné krize omezovaly spotřebu elektřiny právě tímto způsobem a skončilo to girlandami slabých žárovek, substituujících ty silnější a spotřebovávajících daleko větší elektrický příkon. Nicméně, neschopnost poučit se z chyb, vlastních či cizích, je patrně hlavní a základní kvalifikační předpoklad na vykonávání úřednického povolání.
Náhrady žárovek méněcennými zdroji s čárovým spektrem jsou v řadě případů nesmyslné, protože v jejich světle dochází ke drastickému zkreslování barev. Tyto zdroje jsou naprosto nevhodné v řadě zařízení - od muzeí a galérií až např. po nemocnice (protože i barva pacienta je dost důležitý diagnostický znak - samotného by mě zajímalo kolik úmrtí na covid spadá na vrub toho, že personál v nekvalitním světle náhražek za žárovky včas nerozpoznal modrání dusícího se pacienta). Blekotání o náhradě žárovek v křišťálových lustrech těmito méněcennými náhražkami jen demonstruje nepochopení funkce těchto svítidel šéfem našich ekologů. Faktem je, že v těchto lustrech by se daly žárovky plnohodnotně nahradit, ale nikoli shity, vnucovanými EU, ale svíčkami.
Další věcí je, že když zohledníme plánovanou "dekarbonizaci" energetiky, která nutně povede k přechodu významné části domácností (a nejen těch) na topení elektřinou, je zákaz klasických žárovek opět nesmysl, protože je naprosto jedno, zda teplo bude v interiéru vyrobeno elektrickým topidlem nebo jako odpadní teplo klasické žárovky.

Celá tahle kauza nakonec vedla k nucenému kupování vysoce nekvalitních kompaktních zářivek. Jejich reálný světelný výkon zpravidla silně neodpovídal tomu, co bylo psáno na krabičce, zpravidla člověk musel, pokud to bylo možné, koupit svítidlo o cca dvojnásobném příkonu, než co bylo psáno na krabičce. Dalším problémem je silné zkracování životnosti těchto svítidel rozsvěcováním, což v praxi spolu s jejich vysokou cenou vedlo ve většině domácnosti k nechávání světel rozsvícených od nástupu podvečerního šera až po uložení se rodiny ke spánku, zatímco pokud byly užívány klasické žárovky, tak se svítilo jen v případě potřeby. Tyto dva faktory podle některých odhadů prakticky zcela vymazaly "papírovou" úsporu elektřiny, k níž mělo dojít.
Jistěže problémem je i obsah rtuti v těchto svítidlech, protože na jedné straně nám byly zakazovány kvalitní a v podstatě jediné možné rtuťové lékařské teploměry (viz dále), na straně druhé EU nijak nevadila kontaminace domácností i prostředí rtutí z těchto méněcenných náhražek.
Dalším problémem je skutečnost, že pouze jediná z kompaktních zářivek, které jsem kdy koupil, měla onu garantovanou životnost, několikanásobnou oproti klasické žárovce. Shodou okolností to byla ta, kterou jsem zakoupil jako úplně první. Všechny ostatní měly životnost srovnatelnou s klasickou žárovkou nebo ještě kratší. Tato zkušenost, která nepotkala jen mě, zcela jistě přispěla k obecnému vnímání propagandy EU populací jako lživé.
Faktem je, že lidé nakonec "spontánně přešli", jak uvádí autor v odkazovaném článku na Neviditelném Psovi, na jiná, a v mnoha destinacích lepší, svítidla. Ovšem  na bázi LED. Došlo k tomu však až poté, co byla jejich domácnostmi v podstatě nesmyslně protažena svítidla na bázi kompaktních zářivek.
Pokud by nebylo naprosto nesmyslného a zbytečného zákazu klasických žárovek, lidé by o několik let později sami přešli na ta LED svítidla bez oné epizody nesmyslných a životnímu prostředí škodících kompaktních zářivek (na nichž se ovšem ledaskdo napakoval). A žárovky by zůstaly tam, kde je ani ta LED svítidla nemohou nahradit, tedy třeba v těch galeriích, muzeích a nemocnicích, případně křišťálových lustrech. Můžeme se jen dohadovat, jaká vlastně byla motivace tohoto nesmyslu.
Nicméně to ukazuje, že tento zákaz obyvatelům EU v podstatě vnutil bezperspektivní a škodlivou technologii, která by se za normálních okolností prakticky neprosadila. Je velmi pravděpodobné, že pokud dojde k nějaké restrikci aut se spalovacími motory, dojde jen k prosazení současných, technologicky zcela méněcenných a co do užitkovosti silně zaostávajících, elektromobilů. A, paradoxně, vytvořením nucené poptávky po těchto šrotech zbrzdí vývoj vozidel, která by skutečně mohla přetáhnout svou vyšší kvalitou uživatele klasických aut.

Kauza rtuť

Zákaz lékařských rtuťových teploměrů opět naplno předvedl vlastnosti byrokratů EU, protože za rtuťové teploměry není prakticky použitelná náhrada stejné kvality. Zkoušely se teploměry na bázi jiných kovů (pomiňme, že srovnatelně toxických, jako ta rtuť), ale většinou to zhaslo na tom, že se musejí "sklepat" při teplotě blízké teplotě těla.
Jistěže lze zakoupit v lékárně elektronický teploměr. Problém je, že jeho chyba je +- kolem jednoho stupně, což v praxi znamená, že když z toho šrotu vypadne teplota 37,5, tak nevíme, zda má pacient normální teplotu (do 37 stupňů), nebo horečku (nad 38 stupňů), protože při tomto údaji může mít pacient obojí, a k tomu ještě i tu zvýšenou teplotu, která je na displeji. Náhražky s tekutými krystaly mají přesnost a chybovost zhruba stejnou.
Teplotu, samozřejmě, elektronicky měřit lze. Ovšem, mašinou v ceně desítek tisíc korun za kus, která vyžaduje poměrně náročnou obsluhu a pravidelné (dosti časté) cejchování.
Takže zdravotnictví šlo spíše cestou neměření teploty, maximálně jejího měření u pacientů, kde se očekává její vyšší či zásadní diagnostický význam, pečlivě uchovávanými a obhospodařovanými zbytky rtuťových teploměrů. Případně doplňovanými jejich pašováním z civilizovaných států.

Kauza olovo

Evropská unie zakázala olovo v pájkách. To znamená v praxi plošné snížení kvality jakýchkoli pájených spojů (zejména v elektronice) a drastické snížení životnosti jakékoli elektroniky s takovýmito spoji. Pochopitelně, dopad na životní prostředí (zejména daný nucenou výrobou toho, co se kvůli špatné pájce pokazí) je naprosto jednoznačně negativní.
Evropská unie nyní zakazuje olověné střelivo pod záminkou zamezení otrav olovem. Naprosto ignoruje skutečnost, že olovo se pokrývá krustou, která je vysoce pevná a chemicky téměř inertní, takž běžně nacházíme koule na místech historických bitev, které jsou "jako nové" a daly by se, pokud nebyly deformovány nárazem na něco tvrdého, bez problémů nabít do příslušné zbraně a vystřelit znovu.
EU ignoruje i skutečnost, že k otravám olovem dochází prakticky výlučně u některých vodních ptáků, kteří sežerou nějaký brok spolu s pískem, určeným ke trávení ve svalnatém žaludku (vlastně rozemílání potravy), a že těchto otrav jsou v celé EU řádově jednotky až nízké desítky případů ročně. Je to logické, olovo v mokřadu propadne velice rychle, vzhledem ke své specifické váze, tak hluboko, že se k němu ptáci nedostanou.
Celou kauzu navíc akcentují dva momenty:

1. V době, kdy se ten zákaz začal připravovat, byly zvěsti o těchto přípravách opakovaně "vyvraceny" jako pomluvy, šířené "ruskými trolly" a podobnými zdroji.
2. Finální podoba tohoto zákazu je nakonec ještě horší, než jak zněly původní ("trollí") informace. Například "mokřad", v jehož blízkosti má být trestné dokonce i pouhé držení munice na bázi olova (včetně diabolek do vzduchovek), je definován natolik pýthicky, že za něj mohou být považovány i kaluže a bláto, vzniklé při dešti a bezprostředně následně zanikající. Takže ekologičtí fašističtí aktivisté budou moci za deště slídit po domácnostech a hledat "trestné" diabolky.

Z této kauzy vcelku jasně pro praxi plyne závěr, že pokud je nějaká negativní informace o EU nepravdivá, je to jen proto, že skutečnost je ještě daleko horší.

Kauza vysavače

EU zakázala výkonné, a tudíž funkční, vysavače.
Pochopitelně, pokud budu vysávat vysavačem o polovičním příkonu, budu vysávat nikoli stejně dlouho, ba dokonce ani dvakrát tak dlouho, ale spíš třikrát. A je vysoce pravděpodobné, že budu muset vysávat častěji, takže to klidně v dlouhodobém průměru naroste na čtyř i vícenásobek, tedy dvojnásobnou či ještě vyšší spotřebu elektřiny.
Zákaz kvalitních vysavačů tedy opět předvádí kvality úřednictva EU, protože jednak spotřebu energie zvýší, jednak demonstruje hluboké pohrdání těchto byrokratů normálními lidmi, protože to prodloužení doby na nutný úklid půjde na úkor jejich volného času.
Část populace zatím řeší tento problém nákupem průmyslového vysavače (dosud může tuto kategorii vysavačů nakoupit i běžný občan bez nějaké "bumážky", třeba potvrzení že vlastní fabriku). Nicméně toto rozhodně nelze považovat za systémové řešení.

Kauza jednorázové plasty

Protože v rozvojových zemích sypou plastový odpad do moře, zavádí EU zákaz jednorázových plastů, přestože v zemích EU nikdo nic takového nedělá. Nebo skoro nikdo. Plasty jsou u nás ve vysokém procentu recyklovány, naprostá většina toho zbytku končí se směsným odpadem ve spalovnách. Za "odpad" rozhodně nepovažuji např. využití PET lahví na zahradě jako "zalévadel" nebo jiných podobných pomůcek.
Uvedený zákaz je navíc naprosto nesmyslný v souvislosti s probíhající covidovou pandemií, protože používání jednorázového stravovacího náčiní je jedním z významných prvků boje proti přenosu této nákazy. Pochopitelně se hrozím momentu, kdy bude vyspělé zdravotnictví (alespoň v některých zemích EU) nuceno ke zpětnému přechodu na vyvařované injekční stříkačky a jehly a mikrobiologické laboratoře budou muset vytáhnout z muzeálních skříní skleněné Petriho misky. Což je vše také "boj proti jednorázovým plastům".
Bylo by, samozřejmě, možné např. do stravovacích provozů, kde se používají jednorázové plasty, povinně umístit kontejnery na tento odpad, případně provést další opatření k posílení recyklace, ale bylo by to smysluplné a užitečné, kteréžto dva pojmy se s EU naprosto míjejí. Zdravotnictví má, pochopitelně, vyřešenu likvidaci jak klinického tak i laboratorního jednorázového plastového odpadu jako součásti "biologického odpadu" spalováním ve speciálních pecích. Bez vyřešení tohoto problému nemůže žádné klinické ani laboratorní zdravotnické zařízení vůbec dostat svolení ke spuštění provozu. Takže zde žádný problém s házením plastu do moře nemůže vzniknout. Nicméně, jsme, bohužel, v EU.

Z výše uvedeného plyne, že zákazy všeho možného, nejčastěji užitečného, ze strany vedení EU popírají leda lháři a demagogové. Popsané příklady navíc ukazují, že tyto zákazy zpravidla zhoršují to, proti čemu údajně "bojují" a poškozují plošně obyvatele EU.

Elektronesmysl

Na Neviditelném Psovi vyšel v pátek 26. 3. článek AUTA: Smrt benzínu. Tento článek optimisticky prohlašuje, že přechod na elektromobily v roce 2035 bude naprosto spontánní, protože lidé "rádi přejdou na něco lepšího". A že rozhodně nedojde k tomu, že by normální auta zakázala EU (protože ta přece nic nezakazuje), ale že, pokud takový zákaz skutečně padne, už stejně budou prakticky všichni jezdit elektromobily. Citovaný článek je naprostý nesmysl, který lze velmi snadno vyvrátit.

Pár základních čísel

Spotřeba benzínu za rok v ČR činila v roce 2018 2.16 miliard litrů (rok 2019 není k dispozici volně, moc se ale lišit nebude, rok 2020 bude asi v důsledku pandemie o něco nižší). Toto odpovídá celkové spotřebě energie v benzínu 20 200 GWh (pokud bereme střední hustotu benzínu tj. 0,725 z rozpětí 0,7 - 0,75 kg/l).
Temelín dodá ročně přibližně 15 746 GWh.
Vzhledem ke ztrátám na vedení, při nabíjení a při vybíjení bychom potřebovali skoro dva Temelíny, které by vyráběly elektřinu pouze pro elektromobily, nahrazující auta na benzín.
A to ještě nezohledňuji skutečnost, že hmotnost benzínu na 200 km (dojezd běžného elektromobilu) je pod deset kg a během jízdy ho ubývá, zatímco baterie elektromobilu má kolem sta kg a během vybíjení se její hmotnost nemění, a že k vytápění auta se u spalovacích motorů používá odpadní teplo, zatímco elektromobil je vytápěn (což je u nás nutné cca půl roku) na úkor energie pro pohon. To vše totiž snižuje ještě dál efektivitu elektromobilu oproti autu se spalovacím motorem.
Pokud bychom elektřinu do elektromobilu hradili elektrárnami na uhlí, byla by produkce CO2 z elektromobilu asi dvojnásobná než u aut se spalovacím motorem, pokud bychom ji hradili paroplynovými elektrárnami, byla by produkce CO2 asi stejná, ale úniky metanu z těžby a distribuce zemního plynu by vytáhly celkový skleníkový efekt elektromobilu opět na cca dvojnásobek oproti autu se spalovacím motorem. To je důsledek rozdílu v efektivitě přímé přeměny spalného tepla na mechanickou energii přímo ve válci motoru oproti přeměně tepla z elektrárenského kotle přes ohřev páry na mechanickou energii turbíny, jejího převodu na elektrickou energii a vedení a uskladnění takto vyrobené elektřiny.
I při současném energetickém mixu ČR produkuje elektromobil o něco více skleníkových plynů než auto se spalovacím motorem (pochopitelně v závislosti na typu auta; rozdíl elektromobil versus špička může představovat i dvojnásobnou produkci skleníkových plynů elektromobilem).

Budeme si vůbec moci dovolit přechod na elektromobily?

Považuji za velmi nepravděpodobné, že bychom měli v roce 2035 k dispozici dvě jaderné elektrárny o výkonu Temelína, jejichž prakticky veškerý výkon by bylo možno vyčlenit jen do akumulátorů elektromobilů (tedy v podstatě elektráren navíc oproti ostatní spotřebě elektřiny).
Nabíjení elektromobilů fotovoltaickými panely (nejlépe přes noc) patří do kategorie mašíblu. A závislost dopravy na akutním stavu větru v podstatě také. To už by byla patrně efektivnější a praktičtější plachetní auta.
Jistěže by bylo lze rezignovat na akumulátory.
Historicky byl elektromobil prvním autem, které překročilo na uzavřeném okruhu "magickou" rychlost 100 km/h. Vývoj aut šel ovšem jinudy a zatím nedošlo k žádné změně, která by natolik zlepšila vlastnosti elektromobilu, aby mu byla dána přednost před autem se spalovacím motorem. Jedním ze zásadních toto "zavinivších" faktorů byla právě náročnost získávání elektřiny pro jedoucí auto.
Ten "rekordní" elektromobil neměl akumulátory, ale mnohem lehčí chemické články, snad zrovna sodíkové (či sodíko-rtuťové), jako Verneův Nautilus. A faktem je, že tyto články jsou podstatně efektivnější než akumulátory, včetně toho, že by bylo možné sodík vyrábět elektrolýzou, využívající alespoň zčásti nejistou a nekonstantní dodávku elektřiny z OZE (protože ho lze relativně dobře skladovat, na rozdíl od samotné elektřiny nebo dokonce vodíku). A distribuovat by se dal podobně, jako se distribuuje benzín. Zajímavé by asi bylo i energetické využití vodíku, který při činnosti těchto článků vzniká. Například k tomu výše zmíněnému výhřevu interiéru v zimě. Možná formou nějakého spalovacího motorku, přidávajícího svou energii k energii článků.
Místo sodíku by se dal v chemických článcích použít i bezpečnější hliník (který v době vzniku rekordního elektromobilu i vzniku známého Verneova románu 20 000 mil pod mořem nebyl v rozumné ceně k dispozici - Napoleon III z hliníku nechal vyrobit šperky pro svou manželku a ty byly v té době mnohonásobně dražší než zlaté či platinové, takže byly permanentně při vystavení veřejnosti hlídány oddílem císařské gardy), ale i ten by v podstatě byl pouze nosičem energie vložené do něho při výrobě. Výhodou hliníku by mohla být možnost používat do článků nikoli kyselinu, ale alkalický elektrolyt, snadněji udržitelný v kovovém či plastovém pouzdře.

Prakticky jistý důsledek přechodu na elektromobily v 30. letech tohoto století

Zrušení aut na benzín, ať už z jakékoli příčiny (či pod jakoukoli záminkou) a jakýmkoli způsobem provedené, by tedy, vzhledem ke stavu naší energetiky a jeho střízlivým odhadům pro ten rok 2035, znamenalo drastické snížení počtu domácností, majících k dispozici automobil, ze současných cca 84 procent na cca 1 - 2 procenta. Tedy na stav srovnatelný snad s ranými padesátými léty nebo protektorátem. Pro víc elektromobilů by prostě nebyl v síti dostatek energie. A i tyto elektromobily by patrně mohly tu a tam vyvolávat lokální přetížení sítě.
Současně s tou elektromobilitou musíme zohlednit fakt, že dekarbionizace energetiky bude znamenat zrušení tepláren na uhlí, případně kogeneračních jednotek, produkujících paralelně elektřinu a teplárenské teplo. Pokud nepřejdou lidé masově zpět na topení pevnými palivy, zejména uhlím (což je např. v panelových domech technicky nemožné), tak jedinou reakcí na rušení těchto tepláren bude přechod významného procenta domácností na topení elektřinou. Což znamená postavení dalších kapacit, optimálně jaderných.
Faktem je, že i jaderná elektrárna může paralelně produkovat teplárenské teplo, ale v praxi to vázne na velkých bezpečnostních vzdálenostech těchto zařízení od městských aglomerací a nutnosti stavět horkovody či parovody o délce v desítkách (i přes sto) km, což právě pro náročnost této infrastruktury nebylo realizováno ani u starší JE Dukovany (která měla podle původního projektu vytápět Brno), natož Temelína. Přitom vybudování zcela nové infrastruktury dálkového vedení tepla může být ještě náročnější než samotné jaderné bloky, a zelení, automaticky blokující stavbu čehokoli užitečného, by mohli prodloužit dobu stavění této infrastruktury o desítky let (a bylo by potřeba buď zbrzdit "dekarbonizaci", nebo nechat lidi v panelácích mrznout, jak to činil třeba Ceauseskův režim). Obávám se přitom, že myšlení evropského úředníka i zelených je bližší ta druhá varianta.
To znamená, že dekarbonizace zcela jistě povede k těžké energetické krizi, a pokud nebude postavena za každou uhelnou elektrárnu elektrárna jaderná a ještě k tomu navíc jaderné kapacity na vytápění a elektromobilitu, bude znamenat drastické snížení životního komfortu obyvatelstva.

Asi jedinou možností k odvrácení této katastrofy je včasné a masové "bouření se" obyvatel (včetně např. petičních akcí), kontrademonstrace proti demonstracím ekologů a zvyšování tlaku na odchod z EU. Velmi dobré by bylo si uvědomit, že na naší i eurounijní úrovni tuto katastrofu podporují především Piráti a bylo by třeba jim to dát znát ve volební podpoře. Jistě, ideální by bylo, aby skončili mimo parlament.

Je Greta jen ekologickou napodobeninou Švejka?

Pravděpodobně aniž by to chtěla, stává se "ekoložka" Greta osobností, která velice dobře souzní s hrdinou slavného Haškova románu. Co za tím vlastně je?

Pár slov úvodem.

Budiž řečeno, že jsem byl na konci školní docházky a na gymnáziu členem organizace na ochranu přírody TIS, která nesla na svém znaku (s větévkou tisu, jak jinak) heslo "Poznej a chraň". Tato organizace byla normalizačním režimem zlikvidována a po několika letech nahrazena spojením těch co "lítali s brontosaury" a dalších podobných, spíše pojašených, skupin, do Československého svazu ochránců přírody, naprosto konvenujícího s vládnoucím režimem. Ten se snažil v podstatě usměrnit energii občanů, toužících udělat něco pozitivního pro životní prostředí, nekonfliktním směrem vůči vládnoucímu režimu, ve stylu: "Tak tedy pro to životní prostředí něco udělejme, třeba vysbírejme flašky a plechovky (a další odpad) z potoka toho a toho."
A naivní ochránci bezmyšlenkovitě sbírali, případně nadávali na "ekologicky neuvědomělé spoluobčany" (a někdy jim vyšly dopisy o té "ekologické neuvědomělosti" i v samotném Rudém Právu), aniž by si uvědomovali, že za rok tam to smetí bude zas, protože režim sám vytváří podmínky, kdy je výhodné (a i méně problémové) to smetí vyházet v lese. A aniž by řešili, že v rámci životního prostředí státu jsou daleko větší problémy, které by měly mít proti nějakým plechovkám v potoce podstatně vyšší prioritu, ale prakticky se jimi nikdo nezabývá (a pokud ano, jsou výsledky před veřejností utajovány - jak jsem se posléze v rámci své profese přesvědčil sám).
Pokud se děly nějaké protestní akce se skutečně závažným vyzněním, šly charakteristicky mimo tuto organizaci a byly režimem likvidovány jako ilegální. To se týkalo i protestů proti nekvalitnímu životnímu prostředí na podzim roku 1989, které předcházely známý 17. listopad a dodnes o nich ani sami ochránci přírody či prostředí prakticky nemluví, bez ohledu na to, jak velkou hubu mají na jiná témata.
Členem této organizace jsem se nestal, byť jsem jejich časopis Naší přírodou kupoval a četl. Právě z důvodů jejich zaměření.
Ono heslo "Poznej a chraň", myšlené tak, že je třeba problém analyzovat, a pak teprve se dát do nějaké ochranářské aktivity, bylo, pochopitelně, pro režim velmi nepříjemné, protože jakákoli hlubší analýza problémů s životním prostředím by nutně vedla k odhalení jeho podílu na stávajícím negativním stavu. Dnes je snaha toto heslo přeměnit ve smyslu "poznej chráněnou kytku, brouka, motýla (atd.), abys je mohl chránit", nicméně tohle je perverze onoho TISáckého hesla.
TIS byl po 17. listopadu částečně obnoven, ale se soustředěním na dílčí aktivity typu Hucul klub. Nějakou opravdu celostátně významnou organizací se již, bohužel, nestal.

Greta

Osobně jsem přesvědčen, že slečna Greta je přímo etalonem onoho "ochranářství bez jakékoli úvodní analýzy", případně "ochranářství zcela beze smyslu", do jakého komunisté vmanévrovali po zničení TISu ochránce přírody v rámci ČR. Její aktivity se přímo vyznačují naprostou nesmyslností, protimluvy a podobnými problémy. V podstatě akcentuje vše negativní, co můžeme na ekologických aktivitách a ekologických organizacích vidět.
Je také vidět, že je dirigována lidmi v pozadí, protože si dovolila jednou žblebtnout na téma "jaderná energie je taky bezuhlíková", aby během necelého dne dospěla ke "správnému" názoru, že jaderná energie je fuj fuj. Zcela jistě to nijak nesouvisí s angažováním jejích rodičů v nevládkách, zaměřených na podporu a propagování OZE.
Její "bezuhlíková" cesta přes Atlantik v loňském roce je přímo parafrází legendární Švejkovy "Budějovické anabáze".

Švejk

Švejk dělal v podstatě to samé, co slečna Greta v souvislostí s ekologií (zejména "záchranou planety"), ovšem se zaměřením proti tupé armádní mašinérii, ženoucí občany na jatka první světové války. Čtenář navíc chápe, že Švejk, ačkoli má "papíry na hlavu", si je alespoň částečně vědom toho, co dělá, a je si toho vědomo i jeho bezprostřední okolí ze stejně postavených osob. Švejkovi nadřízení si tohoto vědomi nejsou, proto jsou z tohoto vojína, nadšeného a vždy pohotového k vyrobení pořádného průšvihu, zoufalí. Nicméně, jak jsem uvedl, oni ho berou vážně.

Srovnání

Obě tyto osobnosti mají "papíry na hlavu". Obě se vyznačují aktivitami, které nutně vyznívají jako karikatura (ve smyslu přehánění rysů, charakteristických pro karikované) toho, za co formálně bojují.
Obrovský průšvih ovšem je, že zatímco Švejka berou vážně pouze lidé ducha mdlého, jako je nadporučík Dub a podobné rakouské šarže (živé ilustrace Napoleonova výroku, že "S blbostí rakouských důstojníků je třeba počítat jako se strategickým faktorem"), případně ho takto brali i někteří "zasloužilí" důstojníci ČSLA, prosazující zákaz této knihy, Gretu bere významná část společenské "špičky" vážně. Berou ji vážně ochranářské organizace, berou ji vážně politické a jiné celebrity a podobné zjevy. Čímž ovšem jasně ukazují, že úroveň jejich myšlení nepřevyšuje "gumy", či "zelené mozky" z dob starého mocnářství nebo ze dna ČSLA. Čímž ovšem sami sobě vystavují velmi nelichotivé vysvědčení.
Faktem je, že Greta by si přímo zasloužila nějaké zpracování na způsob velkého díla Jaroslava Haška, které by decentně ukazovalo rozpor mezi jejími slovy a činy, včetně presentace nesmyslnosti toho, co dělá a co zastává.
Nepochybuji, že i jen průměrný spisovatel, pokud by se mu podařilo naladit na stejnou strunu jako Haškovi, by dokázal vytvořit dílo světové kvality (byť zcela jistě nenáviděné "pokrokovými osobnostmi" z celého světa, podobně jako Orwellův 1984).

Lze považovat za skutečnou tragédii, ale také za vysvědčení kvality pro "světové celebrity", že někoho takového, jako je Greta, berou vážně, podobně jako brali vážně Švejka postavičky z Haškova románu, s autorem zdůrazněnou mentální insuficiencí. Obávám se převelice, že úspěch reálné Grety staví ony osobnosti na úroveň oněch osobností, kterým "v mládí sedla služka na hlavičku, takže z něj nemohlo být nic jiného než rakouský důstojník", případně prototypů tupých důstojníků ducha mdlého všech světových armád.

Čtrnáct papalášů proti občanům a demokracii (o papaláškách nemluvě)

Je mi velice líto. Mimořádný stav trvá příliš dlouho a zcela zjevně se míjí účinkem, alespoň v rámci výsledků oficiálního výkaznictví. Jakmile se opoziční poslanci vzbouřili, nastoupili hejtmani a pomohli vládě mimořádný stav prodloužit přes hlavy Poslanecké sněmovny PČR. Tento krok je přinejmenším takový, že na něco podobného ústava nepamatuje (aby to výslovně zakázala nebo povolila), nicméně použití 14 krajských papalášů jako substituce poslanecké sněmovny je velmi pochybné. O tom, jak moc, bude muset rozhodnou příslušná instituce, tj. Ústavní soud.

Mimořádný stav prostě nefunguje

Už jsem zde psal, že naprosto nevěřím ani vykazovaným nově nakaženým, ani vykazovaným zemřelým na covid. V prvním případě minimálně proto, že se jedná o výsledky testů, které nejsou prováděny na základě lege artis (ze statistického hlediska) metodiky výběru testovaných, ve druhém z toho důvodu, že byla opakovaně a lidmi kompetentnějšími než já silně (a IMHO oprávněně) kritizována metodika spojování úmrtí s covidem. Dnes už rovněž přestává platit to, co se dalo jakžtakž použít na jaře, tj. srovnávání úmrtnosti se stejnými měsíci předkovidových roků. A to z toho důvodu, že už se nám začínají zvedat počty obětí "vedlejších účinků" boje proti covid, od sebevražd v samovazbě násilně držených seniorů, až po první případy zanedbaných rakovin a dalších závažných onemocnění, které by bez hysterického "boje s covidem" zanedbány nebyly.
Ukazuje se naprosto jednoznačně, že boj s epidemií není prioritou vlády ani údajných "odborníků". Že jde o zcela jiné věci, zejména likvidaci drobného (a z části i středního) podnikání, a tím v podstatě regresi k tomu, co zde bylo před revolucí v roce 1989. Jedině z této perspektivy dávají opatření prosazovaná pod hlavičkou mimořádného stavu smysl.
Dalším možným cílem je i likvidace našeho školství, protože distanční výuka je i při maximální snaze jak vyučujících, tak i žáků a jejich rodinného zázemí, výrazně méně kvalitní. A právě kvalitní školství a kvalitní výstupy z něj (tedy vzdělaní občané) jsou tím, co vadí  na našem státě a jeho obyvatelích progresivistům všeho druhu, od genderistů a multikulturalistů až po ekology, protože vzdělaná a nezávislému kritickému myšlení naučená populace je rezistentní vůči bezcenným hovadinám, které tyto (a mnohé další) skupiny a organizace hlásají. I z tohoto pohledu dávají některá mimořádně stavová opatření smysl a jinak nikoli.
Ostatně, byli to právě komunisté, kteří poslední schválení mimořádného stavu podmínili změnami ve školství (minimálně jsou výše zmíněné hovadiny pro ně konkurenční prototalitní ideologie), a když vláda zapracovala ve stylu "slibem nezarmoutíš" a ve školství nezměnila naprosto nic, přepjala strunu jejich trpělivosti, a ta praskla.

Čtrnáct papalášů a papalášek

Jistěže to nejodpornější na mimořádném stavu je, že jeho vyhlašovatelé a organizátoři na jimi vyhlašovaná opatření kálejí z vysoka. Sám Babiš se nad prvními náznaky, že mu sněmovna další prodloužení mimořádného stavu odmítne, rozčiloval ze zahraničí, kam se normální smrtelník, právě kvůli tomuto stavu, nemá šanci dostat.
I načapání soudruha prvosenky v hospodě, která měla být zavřená, a bez dalších, po normálních občanech tvrdě požadovaných opatřeních (údajně protiepidemických), ukázalo jasně, že se soudruzi coronaviristé považují za jakási božstva, jimž je dovoleno vše.
Zlí jazykové říkají, že po tomto incidentu vyhlášený zákaz nočního vycházení má jediný smysl: Aby se už nemohlo stát, že některý se soudruhů coronapapalášů bude podobným způsobem přistižen a usvědčen. Neexistuje nejmenší důvod tomu nevěřit, protože žádný jiný důvod pro toto omezení pohybu občanů (myšleno ve smyslu boje proti přenosu nákazy) prostě neexistuje.
Jakmile se poslanci postavili coronapapalášům na odpor, povstalo čtrnáct hejtmanů (respektive třináct + jeden primátor) a pomohlo tato nesmyslná papalášská opatření dále prodloužit, ačkoli k podobnému kroku nemají naprosto žádnou demokratickou legitimitu.

Důvody?

Důvody jasně ukázal pan Štěpánek v Neviditelném psovi ze 16. 2. t.r.:
Jako naprostá lež se ukázalo vše, co soudruh Babiš a další "bojovníci proti epidemii" uváděli coby "příznaky apokalypsy" zrušení mimořádného stavu. Vláda může nadále zavírat podniky, povolat do služby armádu i hasiče, může čerpat ze státních hmotných rezerv (pokud tam po jejich předchozím řádění vůbec něco ještě zbývá). I hejtmani mohou žádat zapojení studentů medicíny i středních zdravotních škol (a zdravotnických vysokoškolských oborů) k výpomci ve zdravotnických zařízeních.
Teoreticky by bylo možné, rovněž bez mimořádného stavu, povolat i muže, kteří prošli jako absolventi medicíny vojenským zdravotnickým výcvikem, na "mimořádné cvičení" (nebo něco podobného) a postavit pro ně příslušné polní nemocnice, a tím řešit nedostatek lůžek, pokud by k němu došlo.
Existuje jediná věc, která je pro vládu bez mimořádného stavu nepřístupná. Tou je přidělování státních zakázek bez výběrového řízení. A, mám z toho pocit, že totéž logicky platí i pro další články státní správy, tedy i pro hejtmanství.
Přiznám se, že rozhodně nejsem nějakým horlivým zastáncem výběrových řízení. Ta velice často vedou k nákupu těch nejlevnějších šuntů, jejichž šuntovitost musí být následně kompenzována vydáními, vysoce převyšujícími rozdíl vůči ceně něčeho dražšího a přitom pořádného, co bylo výběrovým řízením zamítnuto. Takže se tato řízení často stávají živou ilustrací onoho známého výroku neznámého milionáře: "Nejsem tak bohatý, abych si mohl dovolit kupovat laciné věci".
Nicméně uznávám, že výběrové řízení může posloužit jako hráz vůči výstřelkům opačným směrem.
Faktem je, že jsem spíše zastáncem baťovského přístupu (a to i ve státní správě) spočívajícího v tom, že úředník dostane přiděleny peníze a s nimi hospodaří na vlastní pěst (včetně delegování části těch peněz na své podřízené), ale také na stoprocentně vlastní odpovědnost. A pokud něco koupí špatně, je to na něm a nemůže se vymlouvat na nějaké "kolektivní rozhodnutí" (často s anonymním hlasováním), případně hlásat "všichni jsme věděli, že kupujeme bezcenný šunt, se kterým budou potíže, ale platné předpisy nám neumožňovaly jednat jinak".

Takže se obávám, že důvodem vystoupení hejtmanských papalášů a papalášek nebyla nějaká péče o zdraví občanů (jsem hluboce přesvědčen, že tato sorta lidí bere občany jen jako jakýsi "spotřební materiál" pro své aktivity), ale spíše zájmy ryze pekuniárními, s ochranou obyvatel před infekcí nijak nesouvisejícími. Je v zájmu nás, občanů, lidi tohoto druhu dostat z odpovědných postů, což můžeme postupně učinit volbami. Tím, že nebudeme volit, ani na státní, ani na krajské úrovni strany, z nichž tito papaláši (a také papalášky) pocházejí (v abecedním pořadí):
ANO, ČSSD, KDU-ČSL, ODS, Piráti (*), STAN, SLK (**)
* Piráti mají primátora Hlavního města Prahy
** Starostové pro Liberecký kraj - nepočítám, že mnoho lidí mimo Liberecko tuto zkratku zná