Přesvědčí soudruh Timmermans Čechy?

Soudruh Frans Timmermans se snaží přesvědčit Čechy s tím, že pokud je přesvědčí o výhodnosti "zelené dohody", tak jistě nebude mít problémy u jiných, blbějších, národů.

Zelená dohoda

Zelená dohoda byla dříve nazývána Green Deal, nyní jí byly přidělen nový název, aby tím alespoň část občanů byla zblbnuta, je projevem a současně výsledkem totálního ekologického zblbnutí EU. Levné a vysoce kvalitní i spolehlivé zdroje energie mají být nahrazeny naprosto nekvalitními a silně předraženými šunty ze skupiny OZE. "Vytvoření pracovních míst" je na úrovni technologického poklesu, kdy tisíce šuntelektráren a s nimi souvisejících provozů budou udržovat v chodu naprosto zbyteční pracovníci. To alespoň ta hladová zeď za Karla IV. měla nějaký význam - šlo o součást předsunutého obranného postavení Prahy. Kdyby soudruzi z EU rozdali lidem šlapadla s dynamkem s tím, že si každá rodina bude elektřinu vyrábět sama (a přebytky prodávat sousedům), tak by těch pracovních míst bylo vytvořeno ještě daleko více.
Problém tedy je, že "zelená dohoda" vytvoří spoustu naprosto zbytečných pozic, na nichž budou lidé provádět jakousi pseudopráci a budou za to placeni tištěním inflačních peněz, protože jejich totálně zbytečný výkon nebude spojen s prakticky žádným benefitem pro společnost, který by kryl jejich mzdy.
Ještě bychom mohli kladivy a majzlíky těžit horninu na lithium do baterií, protože nebude žádná energie, která by poháněla důlní a lomařské stroje. Opět by se vytvořily tisíce pracovních míst, protože na vyrobení lithia na baterie o potřebné kapacitě bychom museli vytěžit mnohonásobek objemu horniny, než jaký se vytěžil v uhlí a nadložím nad ním v severočeské uhelné pánvi (ale pomocí kvalitní a výkonné techniky). Navíc by se kopala skála a ne hlína a štěrk z nadloží a poté měkké hnědé uhlí, proložené vrstvičkami jílu.

Princip

"Zelená dohoda" je principiální nesmysl. Je to jako bychom se vraceli s velkou slávou v zemědělství k trojpolnímu hospodaření primitivní technikou, odpovídající, řekněme, předhusitské době. Jistě bychom vytvořili hodně pracovních míst, protože v tehdejší době bylo zapojeno do zemědělství kolem 90 procent práceschopné populace, ale náš výkon by klesl na úroveň toho středověku a ani s totálním vykácením lesů (jaké tu bylo před třicetiletou válkou) bychom se nedostali na výrobu potravin pro větší množství lidí než nějaký milion (a to ještě leda přidělováním koncentráčnických dávek).
K čemu by toto opatření vedlo, je vcelku jasné. Informací, a to velmi názornou, nám jsou pyramidy z lebek "přebytečných" lidí v kambodžských džunglích. Právě v této zemi se podobné experimenty zkoušely, a s popsaným výsledkem (a k něčemu jinému ani dojít nemohly).
Vlastně i politika "velkého skoku" v Číně za "Velkého kormidelníka" má k tomu, co na nás EU chystá, velice blízko. Jednalo se o jedno z nejtragičtějších období v historii Číny, kdy její obyvatelé hynuli jako mouchy. A přitom stačilo pár koncepcí, podobných těm našim zeleným, jako bylo zrušení centrální výroby železa a některých dalších klíčových surovin a jejich převedení do středověkých výrobních prostředků, obhospodařovaných jednotlivými vesnickými komunami.
A přesně něco takového chce vedení EU provést v oblasti energetiky. Je přitom jasné, že v momentě, kdy vypadnou stabilní zdroje levné energie, se začne hroutit celá ekonomika, přičemž zhroucení jedné výroby povede ke hroucení dalších. A spousta výrob se zhroutí čistě proto, že totálně ožebračení lidé nebudou mít na jejich produkci peníze. A převod dopravy na nefunkční elektromobily to značně zhorší. Elektrokamion má na kilometr jízdy víc než desetinásobné náklady oproti naftovému a po jejich "rozpuštění" v ceně zboží se to stane neprodejným (a drastický pokles kupní síly obyvatelstva to bude jen akcentovat).

Koho nemusí přesvědčovat

Nemusí přesvědčovat absolventy "tlamocvičných" oborů na "vysokých blbšůlkách" typu filosofie, humanitní vědy, uměnovědy apod. Tito lidé, absolutně nedotčení exaktní vědou, neschopní spočítat ani primitivní trojčlenku na bázi údajů dostupných třeba na Wikipedii, již o "šílené výhodnosti" zelené dohody a podobných idiotštin přesvědčeni jsou.
Protože nedokáží exaktně myslet (naposled to po nich požadovali někdy na gymnáziu, a to kdo ví, jestli), nejsou s to ani pochopit skutečnost, že jaderná elektrárna z principu věci neprodukuje žádný CO2, případně nezvikláte ani jejich přesvědčení, že přes den budou jezdit elektromobilem a přes noc ho budou ekologicky nabíjet solárními panely.
A pokud jejich přesvědčení v té druhé věci zvikláte, tak vám radostně ohlásí, že FV panely se dají na Saharu a odtamtud se elektřina přivede vedením. A protože jsou nepolíbení představou poledníků, nepochopí, že naprostou většinu noci u nás je noc i na Sahaře, a že dokonce v létě je u nás delší den než tam. A, pochopitelně jsou naprosto nedotčeni takovými problémy, jako jsou ztráty elektřiny vedením na tisícikilometrovou vzdálenost nebo mořskými kabely.
Bohužel, právě tito, z hlediska ekologie "užiteční idioti", sedí na řadě významných postů jak vlády, tak i obou komor parlamentu. A protože "vědí všechno nejlíp", protože mají doktorát z nějakého oboru pro blbý, tak budou pomáhat tyto nesmysly prosazovat násilím.
Druhá možnost je, že jsou si tito lidé (či alespoň někteří z nich) vědomi škodlivosti toho, co se snaží prosadit, a dělají to z nějakého důvodu (může jich být nepřehledná spousta) záměrně.

Koho nepřesvědčí

Nepřesvědčí lidi spojené s normálním životem. Pracující a svou prací vytvářející hodnoty (případně v důchodu po takto strávené pracovní části svého života). Začíná se rýsovat, že nepřesvědčí ani část mládeže, o niž se ekologové dříve opírali.
Pochopitelně, tihle lidé jsou pro chod státu důležitější než nějaký "vzdělanec" z nyní již zcela bezcenné filosofie či podobných pseudověd.
Tito lidé jsou také s to pochopit, že vypínání jaderných elektráren a jejich nahrazování silně skleníkovým zemním plynem či jinými palivy je dosti kontraproduktivní z hlediska "boje za klima". Dokáží i pochopit, proč elektromobil vypouští (komínem elektrárny) na kilometr jízdy několikanásobek CO2 než normální auto výfukem. A dokáží dojít k logickému závěru že bezemisnost není skutečným cílem zelených organizací.
Tito lidé jsou rovněž s to pochopit, jaký význam má stabilita elektrické sítě. Většinou i znají zákon o zachování energie, takže chápou, že budu-li chtít do sumy elektromobilů cpát rychlonabíjením 1GW elektřiny, tak někde musí svištět elektrárna, která přesně v tom čase tuto elektřinu vyrobí. Většinou mají i zkušenosti s "kvalitou" a "spolehlivostí" lithiových baterií (třeba ve fotoaparátu).
Pokud si někdo pořídil na chatu či chalupu solární panely, případně i vrtuli, tak má představu o naprosto šílené ceně takovéto elektřiny a o tom, jak malé množství se jí takto dá vyrobit v porovnání s tím, co potřebuje normální domácnost ke svému běžnému chodu.
Pochopitelně, ty druhé lidi ten pán nepřesvědčí. Opravdu nehodlám bádat, zda je tak hloupý a omezený, nebo je si dobře vědom toho, co jsem výše napsal o zelených blábolech (a mnoha dalšího), a zkrátka je podvodník. Nemá to v principu žádný význam. Ten pán svými sliby "zelené prosperity a spousty pracovních míst" poněkud připomíná obchodníky s deštěm v suchých oblastech USA někdy na sklonku 19. a začátku 20. století. Z nich někteří byli naprostí podvodníci, zatímco jiní alespoň částečně věřili tomu, že ten déšť alespoň někdy přivolají.

Aktivity soudruha Timmermanse jsou takovým prubířským kamenem naší politiky. Pokud se mu podaří "přesvědčit Čechy", bude to znamenat, že tu nemáme žádnou demokracii, protože pologramotná menšina v takovém případě protlačí tuto idiotskou či hochšaplerskou agendu přes hlavy gramotné většiny. Pokud tu demokracii máme, odtáhne soudruh s bžundou. Tak jednoduché to je.

Nedůvěra

 aktualita,demokracie,volby,
Jsem toho názoru, že ze včera vystavené tabulky plyne. že strany vládní koalice uspěly (a to ještě ne vždy a všechny) jen v koalicích buď mezi sebou, nebo ještě v kombinacích s dalšími stranami (stojícími mimo parlament).

Důsledek

Tento efekt ukazuje, že vládní strany už nemají úplnou důvěru voličů a ti spíše mají tendenci dát hlas nějaké koalici, o níž je předpoklad, že budou pod určitým dozorem, nebo se alespoň hlídat mezi sebou.
Bohužel, asi trochu zapracoval onen příkaz soudruhů z vlády distribučním firmám, aby účty za elektřinu a plyn (které jsou výsledkem její katastrofické politiky) byly občanům rozesílány až po volbách. Jestli přijdou teď, mohlo by to alespoň trochu ovlivnit druhé kolo senátních voleb. Nicméně je možné, že katastrofické vyúčtování dostaneme až po něm.

Opak

Strany parlamentní opozice, v podstatě kam sáhly tam posílily, bez ohledu na to, zda kandidovaly samy nebo v nějaké koalici s mimoparlamentní či místní stranou. Společně nekandidovaly ani samy dvě, ani v koalici s někým dalším.
Můžeme tedy konstatovat, že jejich voliči k nim mají důvěru a těchto voličů bude přibývat.

"Hnědnutí Evropy"?

Pan Čulík má ve dnešních (26. 9.) Britských Listech úvodník, kde pláče jak vysloužilá sexuální pracovnice nad vítězstvími "ultrapravičáků" od Švédska až po Itálii (včetně tedy i nás). Pochopitelně, uvedené strany nejsou žádná ultrapravice. Jsou to strany demokraticky orientované, snažící se plnit vůli voličů. To je ovšem chápáno jako "ultrapravicovost": "Blbí voliči" si nemají co přát a mají se podřídit všem pitomostem shůry daným, dokonce i tehdy, když bezprostředně ohrožují jejich životy a majetky.
Většinou ty strany ani nejsou pravicové. U nás je Okamura jakýsi levý střed a Ano v podstatě substituuje zdechající ČSSD, a v některých případech i ještě více zdechlé komunisty. A podobně je tomu i v případě ostatních "ultrapravičáků".
Ostatně i NSDAP a italští fašisté vycházeli z Marxe (těm prvním to bylo utajováno vzhledem k oficiálnímu antisemitismu), s tím, že ho rozvíjeli nikoli směrem ke třídnímu boji a tím nastolenou totalitou ("diktatura proletariátu", jak to popisuje Lenin a v podstatě se o ní zmiňuje už Engels v jedné ze svých posledních prací), ale tu totalitu nastolovali jakousi nucenou "harmonií společnosti", kdy rozhodující měla být vláda obdoby současné tripartity (ano, tripartita je v principu fašistický systém vlády - nehodnotím, zda je dobrá nebo špatná, ale jen konstatuji její původ).
Takže fašisté i nacisté byli levice, byť jen částečně revidovaná ve smyslu marxismu a dost stojící v opozici proti leninismu. Je třeba připomenout, první střednědobý ekonomický plán na našem území nebyla poúnorová dvouletka, ale nacistická čtyřletka, do níž byla zapojena ekonomika protektorátu.
Osobně jsem toho názoru, že stávající jevy jsou mj. jakýmsi efektem "vracejícího se kyvadla". Lidem se zcela jistě znechutila podpora všech 666 "genderů" a jiných nesmyslů. Stále více lidí chápe, že celá ekologická agenda je jen snůškou nesmyslů, které mají jediný cíl - naplnit "ty správné" kapsy. Chtějí, aby tyhle nesmysly buď zcela skončily, nebo byly alespoň silně omezeny. A to se muselo nutně promítnout do výsledků ještě jakž takž svobodných a demokratických voleb.
Potěšující je také skutečnost, že i mnoho měsíců trvající lživé kampaně "veřejnoprávních" prostředků proti demokratickým stranám a jejich kandidátům začínají ztrácet účinnost. U nás je "veřejnoprávní" ČT profláklá asi stejně, jako předlistopadové Rudé Právo a její degradace dál pokračuje. A s tou degradací postupuje i eroze té části populace, která jí ještě stále věří.

Německo

Dovolím si dva malé návraty:
Prvním je reminiscence na Rakousko - Uherskou monarchii, která mase "pánů Broučků" fakticky vyhovovala a měla u nich zastání. K velké žalosti těch, co by chtěli bourat "prohnilé Rakousko" už někdy v 70. či 80. letech 19. století. Byl to stát sice nedemokratický, ovšem s četnými prvky demokracie a nezávislého soudnictví. Dokonce i v praxi se mohlo stát, že řadový občan vyhrál soud nad monarchou nebo jeho blízkými.
Problém nastal na sklonku 19. století, kdy se Rakousko - Uhersko dostalo do vleku německých nacionalistů, a to jak vnitřním vývojem, tak i zevními vlivy (mj. stále užší spojenectví s císařským Německem). Vinu na tom měla i totální senilita a celková neschopnost mocnáře v jejím čele.
Výsledkem této situace bylo, že pro neněmecké národy přestala být monarchie přijatelná a při první možné příležitosti, což byla porážka v první světové válce, ji zařízly. Bez ohledu na nevýhody z toho plynoucí (které jsou dodnes monarchisty zdůrazňovány).
Druhým je Výmarská republika. Ta se vyznačovala jakousi kvasidemokracií, ovšem takovou, která brala z demokracie i nedemokracie ty nejhorší prvky a vzájemně je kombinovala do totálního hnusu. Své udělala také Velká hospodářská krize, která právě v důsledku impotence, duševní i morální, vlády tohoto státu vedla k masové nespokojenosti. Ta se mj. projevila i nárůstem německého nacionalismu. Další scénář je známý, z kancléře, o němž se vládní činitelé domnívali, že "bez našeho svolení si ani tu svou patku nepročísne" se stal Vůdce na pozici srovnatelné s vůdcem Stalinem. Atd.
Jaká je situace dnes? Dnes Němci neběhají za rudým praporem s hakenkrajcem, ale za zeleným hadrem přibližně stejných kvalit. Dovoluji si názor, že srovnatelné procento německého obyvatelstva, které šlo jak krysy za krysařem za Hitlerem, jde nyní za zelenými. A opět se jedná o prakticky neorganizované stádo (dle známé poučky je stádo tak chytré jako jeho nejhloupější člen, zatímco organizovaná skupina jako její nejchytřejší člen).
Německo v boji proti emisím CO2 začalo vypínat bezemisní jaderné elektrárny, a bez ohledu na současnou situaci chce do konce roku vypnout i tři, co ještě zbývají. V boji proti skleníkovému efektu přechází z uhlí na plyn, mající podstatně vyšší skleníkový efekt (v důsledku úniků metanu). Bojuje za elektromobily, které mají násobně vyšší produkci CO2 na kilometr jízdy než auta na benzín nebo naftu. Bojuje za "energetickou nezávislost" budováním OZE, které bez zálohování paroplynovými elektrárnami na ruský (ostatní jsou příliš drahé) plyn nemají prakticky žádný smysl. A dělají mnoho dalších podobných nesmyslů. Prostě, chová se jako ono stádo,determinované intelektem svého nejhloupějšího člena.
Osobně jsem toho názoru, že boj zelených "proti oteplování planety" má asi stejnou míru podloženosti, jako boj jejich předchůdců proti "světovému spiknutí Židů".
Lidé tohle vidí a mimo Německo narůstá nedůvěra k Německu a všem proněmeckým politikům. Ostatně i zaznívající hlasy pro požadování dosud nevyplacených válečných reparací (Polsko, Řecko, my a některé další státy) jsou patrně alespoň zčásti motivovány snahou Němce alespoň touto cestou přivést trochu k rozumu.

EU

Je mi lito, ale ansámbl současného vedení EU velmi silně připomíná ansámbl vlády Výmarské republiky. Je to dáno mj. tím, že Brusel je jakýmsi politickým odpadkovým košem Evropy, kam jsou přednostně politici, kteří doma zbabrali co se dalo (a někdy i to, co se teoreticky zbabrat nedalo).
Tito činovníci jsou naprosto neschopní řídit toto soustátí a jejich aktivity jsou více než zhoubné. Vyznačují se schopností i v principu pozitivní věci udělat tak hloupě, že mají negativní dopad. Navíc dochází k tomu, že se stále více podřizují německému šílenství (viz ono výše zmíněné Rakousko - Uhersko, které dojelo na narůstající hegemonii Němců). Z toho důvodu opět silně narůstá nedůvěra k této organizaci. Podpora stran, které by ji buď zničily, nebo z ní svůj stát vyvedly, nebo ji (což je ovšem nereálné) donutily k logickému a racionálnímu jednání, prostě v současné situaci růst musí. Zmíněné volební výsledky (i další) to ukazují jasně.
EU může skončit dvěma způsoby: Buď se nějakou rozumnou, nebo i násilnou, formou rozejde, a ten scénář může být cokoli mezi civilizovaným rozchodem Česka se Slovenskem a poněkud drsným rozpadem bývalé Jugoslávie, nebo v ní zvítězí nějací extrémisté, kteří ji dovedou k totálnímu krachu a zničení, jak se to za pouhých dvanáct let povedlo s Německem nacistům. Může to jít ovšem i rychleji. EU je v podstatně horší kondici než Německo před Hitlerem a zatímco nacisté provedli řadu opatření, která posílila německou ekonomiku (byť se nakonec dostali do situace, kdy by bez vítězné války Německo zkrachovalo), současní zelení už nyní EU ekonomicky likvidují. Zatímco nacisté podporovali pracující, ekologové jim likvidují továrny a ženou je na sociální dávky. Obávám se rovněž, že válka na Ukrajině nebude mít onen efekt, jaký první německá vítězství měla na ekonomiku a stabilitu nacistického režimu.
Lze připomenout i Francouzskou revoluci na sklonku 18. století, kdy došlo k "likvidaci aristokracie jako třídy" a gilotina cvakala jak šicí stroj v rukou švadleny, dohánějící plán. A celý ten průšvih nastal v důsledku blbosti a zkorumpovanosti posledních francouzských králů. Jiné monarchie, lépe vedené, se takovému krvavému konci dokázaly vyhnout. I v Anglii sice popravili krále, ale k systematickému vybíjení šlechty nedošlo.
Může jistě dojít i k tomu, k čemu v Německu došlo krátce po první světové válce, kdy tam komunisté a socialisté, v podstatě stejná verbež jako nacisté, nebo nyní ekologové, vyhlásili "republiky rad" a terorizovali obyvatelstvo, které nakonec tu lůzu spolu s armádou a policií vybilo, či vyhnalo.
Hlasy, volající po ekologické totalitě, údajně "nezbytné pro záchranu planety" by mohly vyústit do nějakých pokusů o "ekologickou republiku". Což by mohlo skončit otevřenou občanskou válkou a krveprolitím. V této souvislosti si dovoluji citovat jednoho diskutujícího na téma možností "udržet pořádek", že i policistům a vojákům dojdou účty za plyn a elektřinu. Nemělo by tedy dojít k podobné situaci jako ve Francii, kde se problémy, vyvolávající hnutí "žlutých vest" příslušníků vojska a policie netýkaly. To samé lze konstatovat i v souvislosti s masovými protesty v Holandsku. Ekology uměle vyvolaná krize postihne i ozbrojené složky a jejich rodiny, okruh známých atd. takže onen moment "sytý hladovému nevěří" zde nemusí zapracovat. A jakmile se armáda a policie přidají k revoluci, má diktátor nejvyšší čas zdrhnout. I takový Ceausesku by o tom mohl vyprávět, kdybychom ho vycitýrovali coby ducha.
Jistěže by totální porážka zelených, ať už politická nebo mocenská (srovnatelná s porážkou Spartakovců), byla lepší scénář než jejich vláda, strhávající celou EU k totálnímu krachu a desítkám či stovkám milionů obětí na životech.

Volby by měla vláda, a nejen ta naše, chápat jako jedno z posledních reálně možných varování. Protože svými aktivitami mohou vlády, konající v intencích totalitní zelené ideologie, probudit běsy.

Výsledky voleb trochu jinak

 Trochu jsem sesumarizoval volební výsledky, aby to dávalo hlavu a patu.

Vytvořil jsem skupiny pětikoalice, parlamentní opozice a ostatní. V rámci prvních dvou podskupiny strany, strany v kombinaci, strany s někým dalším a výsledky - počty obhajovaných a získaných mandátů sumarizoval. Pro velké skupiny jsem ještě vypočetl zisk / ztrátu mandátů a rozdíl percentuálně vztáhl k počtu obhajovaných mandátů z minulých voleb.

Faktem je, že nejsem schopen překontrolovat, zda jsem v nejspodnější části volebních výsledků nepřeskočil některý z mnohonásobně se opakujících řádků typu obhajovali nula mandátů, získali 1. Výsledky pětikoalice a parlamentní opozice jsem však copy - pastoval, takže tam by tento problém být neměl. Výpočty jsem prováděl v konzole programu R, v interaktivním režimu (kdy se chová jako inteligentní kalkulačka).

Výsledkem je tabulka (původně v LaTeXu), kterou presentuji jako obrázek:

Vidíme, že vládní strany bodovaly pouze když byly v koalici mezi sebou (asi součet preferencí jejich voličů) případně s někým dalším, což se ale nepovedlo TOP a STAN. Je také vidět, že kromě "zlé opozice" bodovaly i mimoparlamentní strany a sdružení vč. jejich kombinací (kterých je šíleně mnoho a zde jsou jen sumárně). Je opravdu otázka, zda bude takovýto volební výprask stačit, nebo zda je to málo.

Rozhodně však bude třeba jít ke druhému kolu voleb do senátu a volit alternativu vládních stran. Většinou jsou to velmi kvalitní lidé.

Nevolit "dobrého starostu" protože patří k pětikoalici? Ano!

Současná (des)informační sféra se snaží zachránit, co se dá. Protože se objevují návody, jak nevolit nikoho z pětikoalice, snaží se jim oponovat argumentem "Nezvolíte si dobrého starostu jen proto, že je z pětikoalice? To je přece nesmysl!" Jenže on to nesmysl není.

Dobrý starosta z pětikoalice?

Je mi líto, ale pětikoalice se projevila na naší politické a také ekonomické scéně jako vyslovená škodná. Je to ona, jíž "vděčíme" za drastické zdražování energií (jsme ta tom buď úplně nejhůře nebo jako jedni z nejhorších v rámci EU a zcela jednoznačně hůř než okolní státy). Tento kontext jasně ukazuje, že vláda ČR si počíná velmi špatně.
S těmi starosty, i na místní úrovni to souvisí dvěma způsoby:

1. I na místní úrovni může samospráva škodit, třebas i přehnanou spoluprací s vyššími úrovněmi řízení státu, případně různými "iniciativami".
2. Tyto volby by měly být referendem o spokojenosti nebo nespokojenosti se současnou vládou, a tudíž neúspěch vládních stran, i na místní úrovni, se promítne do situace v nejvyšší sféře. I tam sedí lidé, kteří se mohou začít obávat kompromitace spojením s takto silně neoblíbenou vládou a totální krach pětikoalice může motivovat alespoň tu rozumnější část poslanců k nějakému "puči", odštěpení se (asi nejbližší ideálu konzervativní části poslanců ODS, v níž je asi nejvíce nespokojených,, kteří se ještě snaží držet ideálů, na nichž byla tato strana původně založena, je Trikolóra).

Ještě jeden argument

I ten oblíbený a dosud úspěšný starosta je podroben vnitrostranické disciplíně, která je u stran pětikoalice zcela protikladná vůči boji za zájmy občanů (na jakékoli úrovni). Tato disciplína může být nejrůznějšími praktikami vymáhána (vzpomeňme na aféry o posledních presidentských volbách Parlamentem, kdy jednotlivým volitelům chodily obálky s náboji, případně fotografie jejich dětí s poznámkou, že to nebude fotoaparát, co na ně bude mířit "příště" apod.).
Členům uvedených stran se tudíž nedá věřit ani v situaci, pokud oni sami nastoupí na svůj post s těmi nejlepšími úmysly - soudruzi mají mnoho prostředků, jak je postavit do haptáku, když to budou potřebovat.

Co dělat?

1. Určitě k volbám jít
2. určitě nehlasovat pro nikoho z pětikoalice, i kdyby to byl 24 karátový světec či světice
3. Hlasovat pro někoho jiného, nejlépe podle posledních preferencí z předvolebních průzkumů (se šancí na nepropadnutí hlasu)
   
4. Když to nepůjde, klidně si hodit korunou nebo kostkou z "Člověče, nezlob se!"

A poté zbývá už jen doufat, že naše účast ve volbách nebyla marná.

Tohle jsou tedy stručně důvody, proč jít k volbám a nevolit pětikoalici.

Návrat k uhlí? Nutnost!

Uhlí je jediný zdroj energie, který nemusíme dovážet. Máme ho dost na desítky let, protože máme pořád ještě ložiska, která nebyla těžena a další jsou vytěžena jen zčásti. Veškeré technologie, jimiž můžeme pomocí uhlí zvládnout nedostatek dalších paliv, jsou navíc známé a vyzkoušené.

Co lze z uhlí dělat?

Z uhlí lze vyrobit plyn, a to dokonce dvojí:

1. Suchou destilací vzniká z uhlí svítiplyn, jehož výroba má u nás tradici od závěru 19. století. Jeho hlavní složkou je oxid uhelnatý, silně jedovatý, ale méně výbušný než metan, tvořící základ zemního plynu. Je také lehčí než vzduch. Všechny balóny, které létaly z Balonové arény na Jubilejní výstavě v Praze v roce 1891, byly plněny svítiplynem z pražské plynárny. V té době už osvětlovaly ulice, veřejné budovy i některé soukromé byty a domy plynové lampy. Současně vzniká plynárenský koks, použitelný jako palivo, redukční činidlo ve vysokých pecích apod.
2. Vedením vodní páry přes rozžhavené uhlí vzniká vodní plyn, což je směska vodíku, oxidu uhelnatého a dalších plynů. Používal se hlavně v průmyslových zařízeních, protože má vyšší potenciál redukovat různé látky než svítiplyn.

Uhlí lze "zkapalnit".
Tato technologie je dobře známá, spočívá v redukci uhlí, hlavně hnědého, obsahujícího větší podíl "nedokonale zuhelnatělých" látek v porovnání s uhlím černým, pomocí vodíku, za vysoké teploty a tlaku. Vznikají různé látky, část je jich kapalná. Kapalná frakce je použitelná jako "syntetický benzín" a jezdila na ni za druhé světové války podstatná část německé armády. Jedna z výrob byla v Záluží u Mostu.
Pochopitelně, asi by se dalo "zkapalňovat" i dřevo a patrně také mladší uhlí. V různých místech našeho území máme nedotěžená nebo netěžená ložiska lignitu. Bylo by to lepší využití této suroviny než její pálení, jaké se provádělo za socialismu, nebo ještě dříve.

Náhrada

Uhlím lze tady nahradit alespoň část plynu a pohonných hmot, což by znamenalo zcela jednoznačný přínos v situaci, kdy nevíme dne ani hodiny, kdy se přísun těchto látek dramaticky sníží nebo zcela zastaví.
Faktem je, že v průmyslových zařízeních by asi bylo možné upravit hořáky ze zemního plynu na svítiplyn nebo vodní plyn (svými vlastnostmi zemnímu plynu bližší). Alespoň v některých, dovedu si představit, že v jiných by to byl technický problém, ale ty by mohly přednostně dostávat to málo zemního plynu, co nám zbude. Navíc se podle odborníků dokonce musejí hořáky předělávat už při přechodu z ruského zemního plynu na norský (či americký).
Pokud se týká domácností - existuje řada spotřebičů, kde je přechod na jiný plyn záležitostí pouhé výměny trysky, dokážu si ale představit i to, že u některých to tak snadno nepůjde. Je ale možné, že by spotřebiče na zemní plyn "přežily" příměs svítiplynu nebo vodního plynu do zemního plynu na úrovni procent či dokonce dolních desítek procent. Povolanou osobou k vyřešení této otázky je ovšem inženýr příslušné specializace, nikoli ekolog či odborník na "gender". I takové snížení spotřeby zemního plynu by nám zcela jistě alespoň trochu pomohlo.
Samozřejmě, ideální by bylo začít co nejdříve těžbu v našich ložiscích břidličného plynu, což by nás učinilo nezávislými na importu této suroviny na celé roky.

Ekologická škoda?

Je mi líto, je exaktně spočteno, že vzhledem k únikům silně skleníkového metanu při těžbě a hlavně dopravě na dlouhé vzdálenosti je skleníkový efekt 1 kWh ze zemního plynu asi jedenapůlnásobný až téměř dvojnásobný (v případě dopravy kapalného zemního plynu tankery) oproti 1 kWh vyrobené pálením uhlí.
Z hlediska skleníkového efektu jako celku je tedy uhlí (a tím i jeho deriváty) ekologičtější než zemní plyn. Podpora výměny uhlí za zemní plyn, prosazovaná ekologickými organizacemi, je dána čistě komerčním napojením jejich vedení na producenty zemního plynu a potencovaná tím, že zemní plyn je prakticky jediné dostupné médium, schopné vyrovnávat chaotické výkyvy OZE, zapojených do elektrické sítě. Své pochopitelně udělá i nevzdělanost a hloupost řadových členů těchto organizací, k nimž se už benefity od producentů plynu nedostanou.
Náš zemní plyn by měl tu výhodu, že by nebyl dopravován na velkou vzdálenost, ani potrubím, ani tankery. Z tohoto důvodu by měl úniky při dopravě menší a mohl by z hlediska skleníkového efektu vyjít i o něco lépe než uhlí, nebo s ním alespoň srovnatelně.
Můžeme tedy být naprosto klidní: Pokud jde o "ohrožování Gai skleníkovými plyny" není návrat k uhlí spojen se žádným zvýšením tohoto ohrožení, ale naopak s jeho snížením.

A co atom?

Atomová energie je jediná, která je dostupná v dostatečném množství a za rozumnou cenu (vychází o něco levněji než uhlí a více než desetinově oproti OZE při započtení všech nákladů s nimi spojenými). Pokud chceme skutečně bezemisní produkci elektřiny a dalších forem energie, nezbývá nám opravdu nic jiného než jádro. Přitom je to velmi levné, protože instalovaný 1kW v jaderném bloku stojí asi desetinu oproti 1 kW v OZE a na rozdíl od OZE běží cca 80 % doby své životnosti, zatímco fotovoltaický panel asi 14 % a větrník kolem 40 %. Navíc má jak větrná, tak i fotovoltaická elektrárna podstatně kratší životnost než jaderný blok. I ta využitelnost a životnost musejí být do korektního srovnání těchto zdrojů započteny.
Faktem je, že k dispozici jsou pouze modernější varianty bloků, jaké jsou v Dukovanech a v Temelíně. "Malé modulární reaktory" se teprve začínají rozvíjet a je velká otázka, jaké se vynoří problémy při jejich provozních testech a jaký to bude mít dopad na termín jejich opravdu reálného nasazení do energetiky. Rád bych se mýlil, ale může se snadno stát, že dnes postavený "klasický" jaderný blok dojde na konec své životnosti, než se stanou spolehlivým zdrojem. Také je pravděpodobné, že v přepočtu na kW výkonu či kWh vyrobené energie za celou dobu svého provozu budou dražší než klasický blok (čím menší zdroj, tím je zpravidla nižší jeho efektivita).
Pokud se týká jaderné fúze: Už od 50. let minulého století "bude k dispozici za několik let". Rád bych se opět mýlil, ale je docela možné, že tento stav bude i na konci tohoto století.
Z tohoto důvodu podporuji co nejrychlejší výstavbu klasických jaderných bloků, jaké provozujeme bez vážnější nehody už desítky let. Obávám se, že čekání na "malé modulární reaktory" nebo na "jadernou fúzi", které prosazují některé organizace blízké ekologům, má jediný cíl:_Zabránit tomu, aby se tu něco postavilo a prohloubila se naše závislost na dovozu plynu, případně ropy. A jsme zase u oné práce ekologických organizací pro výrobce těchto komodit (v současné době především Rusko).

Jedinou rozumnou strategií pro nás je návrat k uhlí a maximální substituce touto energií všeho, co jen trochu jde. Ideální by bylo zahájit těžbu břidličného plynu, který by se nasadil tam, kde náhrada zemního plynu plyny, vyráběnými z uhlí, není technicky možná. Nemusíme si přitom dělat těžkou hlavu z "ekologie", protože uhlí má (při řádném spočtení všech externalit) menší skleníkový efekt než zemní plyn dopravovaný ze vzdálených ložisek.

Co s Ruskem, pokud se nám ho podaří porazit?

Pokud se nám podaří dosáhnout vítězství nad Ruskem, bude třeba mít vymyšlený (i s promyšlenými alternativami) plán, co dál. Troufám si tvrdit, že to bude něco snad ještě náročnějšího než v proxyválce Rusko porazit, nebo alespoň přivést k sociálnímu pohybu, který by odstranil Putina a jeho spolupracovníky.

Náš zájem

Je zcela jistě v našem zájmu, aby Rusko bylo poraženo. Mimo jiné proto, že jsme jedním ze států, které jsou na řadě, pokud se Rusko úspěšně zmocní Ukrajiny. Jistěže by mohlo trvat nějakou dobu, než Rusko toto sousto stráví, nicméně po ukončení tohoto procesu by Rusko mělo být silnější a jeho  armáda schopnější. Obecně, jakákoli armáda, která projde "horkým" vojenským střetem, pokud ten skončil vítězně, je kvalitnější než i třeba lépe vyzbrojená armáda bez takové zkušenosti (neplatí to stoprocentně, ale s vysokou pravděpodobností).
Z tohoto důvodu rozhodně nepotřebujeme na hranicích Slovenska vítěznou ruskou armádu, nadrženou na další "nápravu katastrofy", tj. rozpadu SSSR a jeho impéria. Pro toto musíme udělat maximum a jedna z mála potěšitelných věcí, souvisejících s vládou pětikoalice, je, že skutečně v tomto smyslu podniká reálně účinné kroky, byť si v jiných oblastech řízení státu zdaleka nepočíná tak dobře, jak by mohla a měla.

Mechanismus porážky?

Je velmi nepravděpodobné, že by se podařilo silové řešení na způsob konce druhé světové války. Rusko je jaderná velmoc. Přestože jsem se setkal i s názory, že stav ruských jaderných zbraní a jejich nosičů bude odpovídat stavu konvenčních sil, který na Ukrajině zatím soudruzi předvedli, nemyslím si, že by byl jejich stav natolik špatný, aby znemožnil Rusku zasadit zbytku světa velice těžké rány.
Dovolil jsem si v jedné internetové diskusi též konstatovat, že dokonce i kdyby Rusko své jaderné nálože odpálilo v místě jejich mírového umístění, tedy v podstatě jako určitý druh sebevražedného útoku, nemusela by to světová ekologie přežít a pokud by přežili nějací lidé, tak by s láskou vzpomínali na časy, kdy jediným problémem bylo zčásti zveličené a zčásti zfalšované globální oteplování.
Někteří komentátoři vidí naději v armádním vedení, které má lepší představu o důsledcích války pro Rusko než vedení tohoto státu a jeho příslušníci by mohli Putina odstranit nebo odstavit od moci. Je to lákavá představa, nicméně je otázka, nakolik by se s tím novým vedením Ruska dalo jednat a nakolik by bylo stejně (co do intenzity) zabedněné, byť třeba v jiných oblastech vnitropolitických i mezistátních vztahů než on. Je však možné, že by se tito lidé dokázali chovat pragmatičtěji a z války nějak vycouvat. Vojáci většinou mají tendenci k pragmatickému, nikoli ideologickému jednání.
Dost bych měl strach z nějakého politického puče, nebo dokonce "všelidové revoluce", protože takový proces by patrně do čela Ruska dostal někoho ještě radikálnějšího než je Putin. V ruské politice se vyskytují i radikálové, kteří se nechávají slyšet, že oni by ruský jaderný arsenál už použili.

Neporážka

Vidíme, že Putin využil silné závislosti západních států a těch, co se jimi dali oblbnout ohledně OZE (do této kategorie patříme i my, bohužel) na ruském pynu, bez něhož OZE nelze provozovat. Jsme svědky počínající destabilizace řady států a nakonec by se v některých z nich (zejména na západ od bývalé železné opony) mohla ustanovit nějaká proruská diktatura. Děsím se toho, že se prakticky nic reálně nedělá v oblasti zajištění alternativ za ruské energetické i další suroviny. Maximálně slyšíme bezcenné bláboly o vyřešení nedostatku plynu pomocí OZE, byť právě OZE jsou oním faktorem, který závislost na ruském plynu vyvolává a prohlubuje.
Považuji za velmi pravděpodobné, že vedle totálních blbů hlásají ono "vyřešení závislosti na ruském plynu pomocí OZE" lidé, kteří jsou přímo řízeni ruskou tajnou službou.
Faktem je, že pokud by se Rusku současný tah podařil, tak by to byla katastrofa zejména pro státy bývalého východního bloku, které by v nejlepším případě čekala nějaká forma finlandizace. Je totiž vysoce pravděpodobné, že do ekonomicky a politicky zhroucené Evropy by se NATO na pomoc moc nehrnulo. Zejména v situaci, pokud by se v jejích státech dostali k moci politikové, kteří by přimknutí k Rusku hlásali jako svůj politický program. Což je zejména očekávatelné u druhé generace "osmašedesátníků".

Neoptimistický text

Velmi neoptimistický text přinesly 13. 5. Britské listy (překlad z angličtiny na Twitteru). Plyne z něj to, že nenávist vůči Ukrajině a Ukrajincům je hluboce zakořeněná do ruského nacionalismu a vykořenění bude možné jen demokratizací a denacionalizací Ruska (ovšem, aby nám nevzniklo v Evropě další Německo s traumatem z nacistické minulosti).
Asi jediný optimistický závěr nad tímto textem lze učinit v tom smyslu, že podobný vztah je také mezi Rusy a Bělorusy, a že proto Bělorusko nebude moc ochotné s Ruskem spolupracovat, protože by ho postihlo vzápětí totéž.

Co po případné porážce?

Pokud tedy uzavření plynového kohoutku ustojíme a Rusko bude na Ukrajině poraženo, aniž by to skončilo jadernou katastrofou nebo organizováním proputinovských pučů v "ekologických" západních státech, bude třeba mít nachystánu správnou strategii pro další postup.
Dovolím si vypíchnout několik bodů:

1. Rusko by nemělo být porážkou zahnáno do kouta. Dokonce si dovoluji mít obavy i z lidí, kteří si představují, jak Putina a vedení ruské armády zavlečou na soud v Haagu. Jsem toho názoru, že to by byla relativně nejsnadnější cesta k jaderné apokalypse.
2. To samé se explicitně týká i představ, že by bylo Rusko rozděleno, asi jako po válce Německo. Což je v principu projekt fašisty Brzezinského. Ostatně, německý příklad jasně ukazuje, že by to nefungovalo.
3. Rusko (respektive jeho řadové obyvatelstvo) by nemělo být uvrženo do bídy, jak se to stalo za Jelcina. Naopak, ideální by bylo co nejrychleji navodit ekonomický vzestup, který by do značné míry utlumil revanšistické a jiné podobné snahy. Čili rozhodně by nemělo dojít k nějaké analogii zacházení s Německem po první světové válce, které nakonec vedlo k tomu, že v něm vládu převzal Hitler. Rusku bude třeba v první fázi pomoci (asi jako bylo pomáháno poraženému Německu a Japonsku po druhé světové válce), ve druhé s ním začít obchodovat za rovných podmínek, asi jak se to dělalo se západní částí Německa po rozpadu na východní a západní stát.
4. U toho předchozího bodu bude dobré si uvědomit, že spoustu zla a prakticky celé ekonomické zhroucení za Jelcina vyvolaly aktivity oligarchů, provázaných s organizovaným zločinem. Někteří z těchto lidí sedí na západě a těší se, jak se po pádu Putina vrátí do Ruska a budou tam, hlava nehlava (pochopitelně místních obyvatel, ne jejich) provádět přesně ty amorální a v řadě případů i zločinné aktivity, za něž byli Putinovým režimem postiženi (IMHO ve více než devadesáti procentech případů naprosto správně). V této souvislosti si dovoluji také upozornit na tzv. "rekonstrukci" Jihu po občanské válce, která v americké společnosti vykopala dodnes nezasypané příkopy. A dodnes jsou na Jihu nenáviděny rodiny finančníků, kteří si na "rekonstrukci" nahrabali. Je třeba si uvědomit, že tito oligarchové nejsou žádná elita ruského národa, tak jako nejsou elitou italského národa kápové mafie nebo elitou amerického národa pochybní finančníci, pohybující se na hraně zákona a zpravidla za hranicí morálky.
5. Bylo by dobré, kdyby se naopak do ekonomických aktivit v Rusku (na Ukrajině, pochopitelně, také) pustily firmy z bývalého východního bloku, protože mají vůči této oblasti určité dlouhodobé vztahy ještě od dob RVHP, asi se dokáží lépe domluvit s místními (včetně lepší znalosti jejich mentality) a i dříve prohlédnou různé "kulišárny", založené na socialistickém myšlení, které západní "managoři" prostě nepochopí, nebo ne včas. Je, pochopitelně, třeba tvrdě odmítnout snahy nás a další státy bývalého východního bloku od pomoci Ukrajině oddělit, jak se to v poslední době děje. Jednak proto, že pomoc ze strany Němců, Francouzů a podobných států, které pořád ještě kolaborují s Putinem, bude leda Ukrajince odrazovat, jednak proto, že tyto státy nemají kvalifikaci pro nějakou rozumnou a přínosnou pomoc tomuto státu, a jistěže jsou ve hře i naše zájmy.
6. Pravděpodobně by bylo vhodné se spolu se Slováky snažit o pomoc obyvatelstvu bývalé Podkarpatské Ukrajiny, tedy území, které patřilo k meziválečnému Československu. Jsou tam lidé nám mentalitou nejbližší a na období První republiky jsou tam dodnes pozitivní vzpomínky (byť dnes už vesměs zprostředkované). Navíc infrastruktura na tomto území (školy, nemocnice, pošty apod.) pořád pochází z dob První republiky, za sovětského režimu tam nebylo vybudováno nic a za svobodné Ukrajiny prakticky to samé. Možná by stál za zvážení nějaký "patronát" nad tamními městy a oblastmi ze strany slovenských a českých měst, krajů, případně dalších subjektů, který by mohl narušit snahy EU "přidělit" nám "pomoc" těm částem Ukrajiny, které okupuje Rusko a jichž se patrně nevzdá.

Rusko tedy bude třeba přimět k míru porážkou, nebo alespoň navozením jeho neschopnosti dále bojovat. Jakmile Rusko usedne za jednací stůl a ukončí své bojové aktivity, bude snad ještě důležitější "neprohrát mír", tj. nepřivodit v Rusku takovou situaci, jaká byla navozena po první světové válce v Německu a vedla naprosto jednoznačně k té druhé.

Socialismus po francouzsku

 coronavirus,demokracie,ekonomie,EU,politika,volby,
Britské Listy přinesly další zajímavý rozhovor. Tentokrát s "odbornicí" na historii M. Blaive, která proslula "dokazováním", že komunistický režim nebyl totalitní.

Osudy odbornice

Když jí tady její bludy o komunistické "netotalitě" nechtěli žrát, odešla do Francie, kde dostala poloviční úvazek na prestižním gymnáziu v Nice. Což tedy je pokles asi na úrovni, jako kdyby odborník na medicínský výzkum odešel dělat profesora na střední zdravotní škole. (Něco jiného je, když tam odborníci vedle své profese učí na malý úvazek v rámci druhého pracovního poměru.)

Zážitky

Paní Blaive líčí totální ekonomický úpadek, projevující se v jejím okruhu tím, že studenti nemají peníze na učebnice, škola nemá možnost (asi taky peníze na autorská práva) vystavit studentům studijní materiály na internetu, nebo jim je namnožit, takže se výuka flinká nějakými improvizacemi vyučujících.
Faktem je, že tak špatně u nás nebylo ani za Jakeše a Husáka, kdy sice nebyl k sehnání toaletní papír a menstruační vložky, ale učebnice se žákům i studentům půjčovaly a jejich příjmy (resp. jejich rodičů) bohatě stačily na sešity a další školní potřeby. Ani za svého vysokoškolského studia jsem se nesetkal s takovou nouzí, byť např. anatomické atlasy se sháněly dost špatně. Já měl dva díly ze tří Sinělnikova anatomického atlasu v ruštině (názvosloví tam bylo latinské), což vedlo k občasným děsivým snům na téma, jak skládám v tomto jazyce zkoušku z anatomie.
Paní Blaive také popisuje zoufalý propad životní úrovně pedagogů, kteří se během několika desetiletí dostali ze zhruba dvojnásobných platů (oproti populačnímu průměru) na životní minimum. Pouze tím, že se jim platy nezvyšovaly, zatímco životní minimum rostlo s inflací.
Rozhodně stojí za to si její stesky poslechnout!

Příčiny

Paní Blaive pochopitelně, jako socialistka, vůbec nezmiňuje příčiny úpadku, jehož je svědkem. Buď je nechápe, nebo chápat nechce.
Příčinou uvedeného stavu je jednoznačně likvidace trhu a omezování demokracie, tedy dvou atributů bohaté společnosti. Tržní ekonomika je s to zajistit největší efektivitu fungování společnosti na základě ekonomických aktivit, demokracie je nezbytná pro hlídání úřednictva (ale i dalších elementů), které by chtěly ve svůj prospěch ekonomiku deformovat.
Zcela jistě zde hraje roli i záminka boje proti globálnímu oteplování. To je ovšem zčásti přehnané a prakticky zcela přirozené, dané faktory, které člověk neovlivňuje a ovlivňovat ani nemůže. Ve skutečnosti tento boj slouží jen a jen k likvidaci tržních prvků v ekonomice a omezování demokracie.
Druhým prvkem záminek pro likvidaci trhu a demokracie je "boj proti covidu". Tato infekce přišla natolik "na zavolanou" pro současné ničitele demokracie a tržní ekonomiky, že to nemůže nevzbudit různá temná podezření. Zejména proto, že statistiky nemocnosti a úmrtnosti byly zcela zjevně nadhodnocovány (v "době covidové" se u nás "umíralo na covid" i při dopravních nehodách).
Za zmínku stojí i obrovské výdělky výrobců a distributorů naprosto neúčinných pseudovakcín. V některých státech se už trochu vzpamatovala justice a lidé, kteří byli tímto pseudoočkováním zdravotně postiženi, a pozůstalí po těch, které tyto "léky" zabily, již v některých případech vysoudili astronomické částky a počet takovýchto kauz bude patrně narůstat. Bylo by dobré, kdyby se vzpamatovala v tomto ohledu i naše občanská společnost, protože astronomicky vysoké částky odškodného, vyplácené z majetku konkrétních "svědků covidových" by mohly demotivovat tuto sběř vůči dalšímu škodlivému konání, a tím elegantně celou "pandemii" ukončit.
Příčinou zoufalého hospodářského stavu Západní Evropy je tedy socialismus, který pod záminkami boje proti nadhodnoceným či zcela fiktivním nebezpečím dostal takovou míru vlivu, jakou by mu nepropůjčili ani jinak vcelku blbí občané těchto států (blbí proto, že se nedokázali poučit z toho, co proběhlo ve střední a východní Evropě).

Co plyne pro nás

Protože podobný vývoj existuje také v Německu, ukazuje to na drastické oslabení Francněmecka, představujícího základ EU. Pokud tento vývoj bude pokračovat, může tato "páteř EU" natolik oslabit, že se ocitne v pozici SSSR za vlády nedávno zesnulého M. Gorbačova. Dojde tedy k rozpadu její satelitní říše a možnosti, zejména pro nás a další státy bývalého východního bloku, se z oné louže, do níž jsme se dostali odchodem ze socialistického bláta, vymanit podobně, jako se nám to podařilo v onom roce 1989. Nahrálo by nám i oslabená Ruska ve válce na Ukrajině.
Pro nás z toho plyne ovšem naprosto jednoznačný závěr: Je nutno odstavit od moci vládu, která se snaží u nás vyvolat naprosto stejný úpadek, jaký popisuje paní Blaive v té nešťastné Francii. Je třeba využít toho, že naše ekonomika je, přes veškeré snahy našich nepřátel ve vládních pozicích, pořád ještě v lepším stavu. A zejména je schopná relativně rychle, pokud se nám podaří ze sebe shodit olověnou deku zrůdné a nesmyslné EUrolegislativy, přejít do růstu, jaký jsme tu zažili v devadesátých letech.
Asi první štací tohoto boje jsou blížící se volby do zastupitelstev nižších stupňů. Teoreticky jde sice o něco jiného, než na celostátní úrovni, ale jen teoreticky - a v podstatě nepravdivě.
Hlasy, i na nižší úrovni než celostátní, znamenají přísun peněz do stranických pokladniček. Jak cestami zcela legálními, jako je získání placených míst v zastupitelstvech, až po ne zcela legální, jako je příležitost k různým typům korupce. Strany sice nedostávají, na rozdíl od voleb do Parlamentu a EUroparlamentu, státní příspěvky za hlasy a za mandáty, ale přesto je jejich neúspěch neúspěchem i pro jejich financování.
Druhou věcí je, že nadcházející volby by asi měly být referendem o spokojenosti či nespokojenosti občanů s tím, co vláda v reálu dělá či nedělá (a to by mohlo dosti výrazně jak motivovat další formy občanského odporu, tak i demotivovat vládní strany ke vzdoru proti němu).
Spolu s komunálními volbami se volí i do senátu, a zde je nesmírně důležité, aby strany vládní koalice pokud možno nedostaly ani jeden senátorský post. Senátorské posty jsou důležité mj. i proto, že projevy senátorů jsou daleko odolnější vůči stále rostoucí antidemokratické cenzuře.
Pokud tedy strany pětikoalice ve volbách 23. a 24. září tohoto roku dostanou nakládačku (a nedostanou hlasy), značně to celou vládní koalici oslabí, bez ohledu na to, že to neovlivní složení poslanecké sněmovny a ovlivní to jen složení třetiny senátu. Může to pro ni být i "posledním vážným varováním", může to snížit její legitimitu natolik, že dojde k předčasným volbám.
Zcela jistě by neúspěch pětikoalice ovlivnil i presidentské volby v následujícím roce (2023), a v nich bude opět velice důležité, aby se na tento post nedostal nikdo z pětikoaličních antidemokratů.
Zda by měla taková nakládačka vliv na volby v následujícím roce 2024 (do parlamentu EU, do senátu a do krajských zastupitelstev) je ovšem otázka, závisející na neznámém vývoji mezi letoškem a jejich termínem.
Takže kromě lákavých projevů občanské nespokojenosti bychom měli zvolit i méně atraktivní nespokojenost voličskou, která by mohla dopad oné občanské nespokojenosti dramaticky zesílit. V krajním případě by mohlo dojít i k fenoménu "krys opouštějících potápějící se loď", tedy k odchodu poslanců a senátorů ze stran vládního uskupení, buď do některé z opozičních stran, nebo k rozštěpení těchto stran na provládní a opoziční seskupení. To by zcela jistě mohlo vést k předčasným volbám, které by byly asi nejlegitimnějším ukončením katastrofy, představované vládou P. Fialy a spol.

Bezpečnost?

Jistěže se ozývá mnoho hlasů, podle nichž by rozpad EU, nebo náš odchod z ní, ohrozily naši bezpečnost.
Tyto hlasy jsou zcela nesmyslné lži.
Naši bezpečnost, a to i ve vztahu k Rusku, garantuje NATO. A do značné míry k ní přispívá naše ochota a schopnost se bránit přinejmenším tak, jako se brání hrdinní Ukrajinci. Naopakj, vidíme jasně, jak páteřní "FRancněmecko", tak i bruselské složky pomoc bojující Ukrajině sabotují a ještě se snaží trestat státy, které Ukrajině "nadměrně" pomáhají (např. Polsko).
Pokud nás EU dovede k totálnímu ekonomickému úpadku, kdy nebudeme mít ani gumičky k prakům a ohnuté hřebíky, pak budeme v háji, NATO sem NATO tam. Pokud EU bude rozkládat NATO vytvářením nějaké "evropské armády" v podstatě trucpodniku vůči NATO, jehož jediným cílem je oslabení schopnosti států EU se v případě napadení (jedno kým) bránit, nastane situace velice podobná. Nehledě k tomu, že tyto síly by mohly být zneužity coby kopyta chcípající kobyly EU (tedy k masakrům nespokojených občanů, jaké charakterizují poslední léta vlády M. Gorbačova). Naopak, rozpad EU nás do značné míry chrání proti první eventualitě a zcela proti té druhé.
Pro nás bohužel platí to, že značný podíl síly NATO je dán silou USA, a že pod vedením Bidena a jeho fašistů USA velice rychle ekonomicky, politicky i vojensky slábnou. S tím nic nenaděláme, o to víc se ovšem budeme muset snažit získat takovou vojenskou sílu, aby útočník ztratil útokem na nás víc, než kolik získá naším dobytím. Vzorem nám může být Izrael.

Katastrofální situace západních zemí nás jistě může alespoň trochu těšit (přinejmenším mechanismem "my jsme vám to říkali a vy jste na to kašlali, a teď to máte a můžete si za to jen a jen sami"). Tato situace také může být pro nás příležitostí shození socialistického jha, pod které nás zavedla pestrá směska blbů a zlovolníků, horující pro vstup do EU. Nesmíme ji však promarnit nerušením aktivit vlády, která chce podobný úpadek vyvolat i u nás, což by naše odpoutání od chcípající EU ztížilo.