Kauza galerie AV

To, že existují opravdoví intelektuálové a vedle toho pseudointelektuálové, jejichž titul neznamená absolutně žádnou informaci o jejich reálných možnostech, nám bezděky, ale zato naprosto perfektně, předvedly absolventky z jakýchsi genderových studií v souvislosti s výstavou v galerii ČAV. Šlo o výstavu aktů a dalších fotografií v retro stylu, navíc prováděných v základu kolodiovým procesem a posléze digitalizovaných.

Pro neznalé:

Kolodiový proces probíhá tak, se se na skleněnou desku či jiný vhodný pevný materiál nanese vrstvička střelné bavlny, rozpuštěné v éteru. Po zaschnutí se potmě nebo pod červenou lampou zcitliví postupným máčením v roztoku stříbra a následně halogenidů a pak se na ještě mokrou vrstvu fotí. Citlivost tohoto procesu byla o něco nižší než bývaly tzv. dokumentní filmy, které ještě pamatuji, jaké se používaly na vytváření fotokopií. Byla to ovšem na tehdejší dobu citlivost vynikající, ovšem vymizela po uschnutí vrstvy, takže se fotografický materiál musel připravit vždy čerstvý bezprostředně před snímkem.
Faktem je, že na takto málo citlivém materiálu, navíc citlivém jen na vlnové délky v modré části spektra, se lidská kůže fotí technicky velice špatně a dosáhnout vizuálně přijatelné výsledky vyžaduje jak notnou dávku práce, tak i obtížně získaných zkušností. Protože jsem se kdysi staršími fotografickými technikami sám prakticky zabýval, tak mám o celé věci (a hlavně její náročnosti) vcelku jasnou představu.
Ženský akt je potom zcela jednoznačně prubířským kamenem zvládnutí techniky, včetně know - how, které se nedá vyčíst z odborné literatury, ale musí se na to přijít systematickou prací rukama a hlavou, což je něco pseudointelektuálům z Pražské kavárny bytostně cizího. Mužské akty takto technicky náročné nejsou, portréty taky ne a kdyby tam byly vystaveny srovnatelně technicky náročné akty dětské, nejspíš by aktivistický póvl kvičel ještě víc.
Mimochodem, právě z důvodu uvedené vysoké náročnosti, vzhlerdem k nastavení lidského zrakového analyzátoru na jejich podrobné hodnocení, jsou často na bankovkách a dalších cených papírech běžně ženské akty a poloakty. I nepatrná odchylka u těchto motivů totiž většinu lidí upozorní, že je tam "něco špatně", byť třeba pozorovatel neví a nedokáže exaktně definovat, co. Vylamují si na tom zuby i velmi kvalitní kopírky, pokud je originál vytvořen dostatečně náročnou tiskařskou technikou. Čili se tyto věci dělají z úplně jiných důvodů, než aby za ně nějaké polovzdělané aktivistky udělovaly známky za  sexismus.

Je to vědecké?

Můžeme  jistě položit dotaz, zda tyto obrázky mají nějaký vztah ke vědě.
Můj názor je takový, se jako presentace rekonstrukce historické techniky a předvedení jejího dotažení na samou hranu jejích možností (dokumentovaných špičkovými díly z doby, kdy vládla fotografii) zcela jednoznačně ano. Konec konců AV je tu i od toho, aby dělala čistou vědu, a tohle beze sporu čistá věda je. Přitom je docela dobře možné, se zde získané poznatky někde uplatní, třeba při výrobě nějakého materiálu, který bude potřebovat na sobě mít osvitem řízenou vrstvičku nějakého kovu.
Faktem je, že pokud by příslušné dámy byly patřičným způsobem vzdělané, tak by si jednak výše uvedených a ještě dalších, které jsem pominul, skutečností byly vědomy. Případně by byly schopné si tyhle věci dostudovat a současně by je absolutorium plnohodnotného vysokoškolského oboru vedlo k tomu, že by si takovéto věci dohledaly jako vůbec první věc, než se k něčemu budou vyjadřovat.
Takto jen bezděky předvedly, jak ubohou úroveň má studium, které absolvovaly. Pokud by se takto veřejně neprojevily, nevyvolaly by otázky typu, zda jejich studium mělo alespoň takovou úroveň jakou měl nebožtík VUML.
V této souvislosti se ovšem opravdu nelze divit hlasům, včetně presidentského, že některá studia jsou společensky natolik bezcenná (případně mají jejich absolventi sociální hodnotu v záporných číslech), že by na ně stát neměl přispívat jejich úhradou, ani studentskými sociálními benefity. Měla by být zájemcům přístupná pouze v režimu samoplátce a na kombinovaném, tj. při zaměstnání prováděném, studiu.

Další věcí

je naprosto nesmyslná reakce orgánů Akademie, které se promptně a bez jakéhokoli odporu podělaly před jakýmisi pochybnými postavami z pochybné neziskovky.
Vzpomínám na sekvenci z jednoho dávného filmu či tv inscenace, v níž jde soudruh primář ráno na kliniku a uctivě ho zdraví sestřičky i mladší kolegové a on ale přeuctivě zdraví soudružku uklizečku, coby zástupkyni dělnické třídy na jinak "buržoasním" či "intelektuálském" a tudíž politicky podezřelém pracovišti.
Opravdu touží vedení AV, aby se podobné časy vrátily, byť s tim rozdílem, že uvědomělou soudružku uklízečku nahradí neméně uvědomělé aktivistické TO neurčitého či záměrně nedefinovaného genderu? Právě takto totiž rozumnější a zodpovědnější část naší politické scény celou kauzu interpretuje.

Editace genomu

V oblasti léčby genetických poruch se nám nyní otevírá zcela nové pole aktivit. Je jím editace genomu.
Klasické dělení příčin chorob spočívá v tom, že jsou choroby, u nichž jsou příčiny dány

• prakticky stoprocentně genetickými vlivy
• směsí genetických a negenetických vlivů (s různou váhou, zpravidla vyjádřenou mírou rizika dané choroby při jejím výskytu u pokrevních příbuzných, či míře takového výskytu)
• prakticky stoprocentně zevními vlivy

Pochopitelně, jak už to v realitě bývá, i ty "stoprocentně" genetické vlivy jsou v některých případech kompenzovatelné těmi zevními vlivy. Klasickým příkladem jsou dědičné metabolické poruchy, jako galaktosémie a fenylketonurie, kdy včasné vyhledání postižených novorozenců a kojenců spojené s jejich následným převodem na speciální dietu (v prvním případě bezlaktózovou, ve druhém s omezením zdrojů aminokyseliny fenylalaninu na takovou úroveň, aby se stačila "spotřebovat" při růstu) vede k tomu, že se dítě vyvíjí normálně, zatímco bez diety se stává nevychovatelným mentálně retardovaným (tj. nedokáže se samo ani najíst a dojít si na WC).
Na druhé straně existují i např. pro úrazy (chápané jako onemocnění s extrémním zastoupením zevního vlivu) tzv. "úrazové osobnosti", které jim podléhají s vyšší pravděpodobností než jiné. Někdy jde o zevní vlivy (v současnosti je tak trochu módní poznatek, že některé typy úrazů vyvolává chronická infekce mozku prvokem Toxoplasma gondii), jindy příčiny neznáme.
Pro ty zbylé se zpravidla počítají nějaké koeficienty typu u člena populace bez známé genetické zátěže je pravděpodobnost onemocnění p, pro ty, co nemoc v rodině mají, je to p * k, přičemž k závisí na počtu takto postižených příbuzných a blízkosti toho příbuzenství. Jsou to, pochopitelně empirické hodnoty, získané epidemiologickými průzkumy a statistickým hodnocením takto získaných dat.
Určitý vrchol v této oblasti je známost alel určitých genů, které jsou spojeny s vysokým rizikem nějakého onemocnění. Asi nejznámější z této skupiny je "zhoubná" kombinace, vedoucí k vysokému riziku rakoviny prsu, kterou zpopularizovala Angelina Jolie, když si nechala jako její nositelka "satanisticky" odstranit mléčné žlázy.
U některých živočichů už byly vyzkoušeny postupy, kdy se v oplozeném vajíčku pomocí vhodných nástrojů "vystřihne" problematická část DNA a nahradí se jinou, získanou buď ze zdravých jedinců, nebo uměle připravenou ("syntetické geny" již byly také zhotoveny). Je vcelku jasné, že dříve nebo později se sáhne i na člověka. Patrně to nebude v euroamerické oblasti, v důsledku jejího zatížení dědictvím judeokřesťanského barbarství. Navíc zcela jistě ne v EU, vlečené hysterickými ekologisty, pro něž jsou nepředstavitelným zločinem i akvarijní (v přírodě nepřežívající) rybičky s genem z medůzy, zajišťujícím jejich světélkování.
Nicméně nepochybuji o tom, že v asijských zemích bez této zátěže a s ekologisty v pracovních táborech (kam jedině patří) vyrostou kliniky (a možná v nich budou pracovat evropští a američtí odborníci, vyštvaní z vlasti bezcennými ideonáboženskými pologramoty z různých humanitních studií), kam časem i bohaté evropské a americké páry budou jezdit proto, aby se jim narodilo geneticky jejich dítě, ale bez zátěže problematických alel, vyskytujících se v jejich rodinách. Tedy, pokud zde nebudou vládnout bezcenní barbaři vyznávající islám, kteří spotřebují i vadné děti, například pro ražení cest skrze protipěchotní minová pole, nebo jako živé bomby.
Faktem také je, že dříve nebo později dojde i na ovlivňování dalších vlastností. Např. neexistuje (technický) důvod, proč by "afroamerický" či "afroevropský" pár nemohl mít jako dcerušku modrookou blondýnku, nebo pár "odporných rasistických bělošských podlidí" pěkné čokoládové bejby, které nikdo z podobné rasové zátěže obviňovat nebude (konkrétně tohle je záležitost pár genů, jejichž pozice v lidské dědičné informaci je známa).
A když jsme u toho: Ona ta barva kůže v zásadě má korelovat s podnebnými podmínkami, jinak je malér (takže to má i určitý zdravotní rozměr), ale to už je na samostatné povídání.

Co uplynulý týden dal

Islám

Živé štíty

začali dělat ze zajatců a unesených osob islamisté z chalifátu.

Talíbanci

ukamenovali Afghánku a natočili to na video. Poučné pro ty, co by tu chtěli zavádět šaríju (a ještě víc pro ty, co nevědí, proč je třeba jim v tom zabránit, nepůjde-li to jinak, tak i občanskou válkou).

Rusko

bombardovalo hlavní město chalifátu. Patrně první odveta za zničený letoun, do něhož podle dosavadního vyšetřování kdosi propašoval bombu.
Výsledkem náletu bylo až 42 mrtvých, z toho nejméně 15 bojovníků. Což je dobrý poměr.
Vzhledem k tomu, že islámističtí vůdcové pád letadla oslavovali, tak je docela možné, že pokud Rusko přitvrdí a podobných akcí přibyde, tak jim úsměvy na vousech poněkud zmrznou.

PKK

ukončila příměří, vyhlášené na dobu voleb v Turecku. Dodržovala ho stejně pouze ona, nikoli turecký stát.

Írán

se za perspektivu ukončení sankcí "odvděčil" zákazem dovozu zboží z USA.

Talíban

se pravděpodobně po smrti mully Umara, který to držel u huby, rozštěpil. Někteří pláčí, že jsou tím narušeny "mírové rozhovory", jenže ty by stejně k ničemu rozumnému nevedly a vést ani nemohly.

České letouny

L-159 budou nasazeny Irákem proti chalifátu. Uvidíme, kolik pilotů s nimi přeletí k nepříteli.

Chalifát

použil yperit. Novináři hojně spekulují, jak k němu přišel, nicméně výroba yperitu je v podstatě triviální úkon na úrovni "smíchej, povař, přidej k tomu a výsledek oddestiluj (nebo odluč jinak)", takže to zvládne i mírně vycvičená opice.

Imigrace

Maďarsko

se připojí k žalobě Slovenska, týkající se zavádění kvót na "uprchlíky".
Také vyhostilo stovku "imigrantů", ale není kam je odsunout.

Bavorsko

se chystá žalovat spolkovou vládu kvůli "uprchlíkům", jejichž nápor nezvládá.

Uprchlíci

v Bělé si stěžují "Vidí nás tu jako zločince". Jenže překročení hranic bez platných dokladů a skrývání se před policií prostě v civilizovaných státech zločin je, bez ohledu na to, že různí pochybní aktivisté tvrdí opak. Přestupkem je překročení vnitroEUnijní "zelené hranice" i pro občany států EU s platnými doklady, byť se tento přestupek v praxi často toleruje, případně ho bez přistižení přímo při činu nelze prokázat.

Český speciál

dopravil syrskou rodinu s nemocným dítětem do Prahy, a ta poté místo léčení dítěte zdrhla do Německa. Názorná ukázka toho, o co reálně "uprchlíkům" jde.

Premiér Orbán

explicitně prohlásil, že má sice Maďarsko více pohřbů než křtů, ale i tak vnucené "uprchlíky" odmítá.

Donald Tusk

vyzval Německo k řešení uprchlické krize s tím, že vstřícnost nestačí.

Ukrajina

Generální prokurátor

unikl atentátu. Zachránila ho neprůstřelná skla v autě, mířeno bylo dobře.

Obecné

Celé rodiny

na Slovensku začaly podstupovat výcvik se zbraní. Důvodem je jednak dění na Ukrajině, jednak imigrační krize.

Velký rozruch

vyvolal vznik sexuálních asistentek pro postižené.

VW má problém

s dalšími auty a patrně se bude týkat i aut s benzínovými motory.
Toto se týká i provozoven Škoda u nás. Nákupy aut aféra ovšem nijak neovlivnila.

Hvězda KIC 8462852

bude sledována řadou pozemních teleskopů i radioteleskpopy ze SETI. Jde o to, že podrobné sledování dalšího průchodu dosud záhadného objektu přes hvězdu by mohlo upřesnit jeho podstatu. Sám Kepler další pozorování udělat nemůže, protože je částečně ochromený.

V souvislosti

s vyznamenáním Dr. Ludvíka Hesse se rozpoutala vlna kritiky Babyboxů, které zavedl. Kritizují zejména neonatologové, pro něž jsou džob tzv. anonymní porody. Ty jsou ovšem propláceny pojišťovnou a přes peníze se dá matka, která takto porodila, dohledat.

Lidská práva

recidivisty, který právě ukradl dívce mobil, porušil 16 letý chlapec, který lupiče srazil a zadržel do příchodu policie. Doufejme, že úřad ombudsmanky a lidskoprávní organizace to tak nenechají.

Čína

celé roky pálí o cca 20 % uhlí víc, než vykazuje. Je to logické, přesunula se tam řada výrob, vyhnaných z USA a Evropy globálními oteplisty.

Zločinec

pobodal US veterána, který spolu s dalšími zabránil atentátu ve francouzském vlaku. Motiv se utajuje.

Podle rozhodnutí

krajského soudu v Brně musí mít policie k požadování dokladů jasný důvod. Nemůže provádět "plošné" prohlídky.

Podle průzkumu STEM

se naši občané bojí uprchlíků zejména v souvislosti s násilným šířením islámu.

V USA

řešili případ mladíka, který tasemnici dlouhočlenné nahradil prasátko, tj. snědl její vajíčka (patrně součást exkrementu nějakého zvířete nebo člověka)) a vylíhlá larva se snažila usadit v jeho těle, aby tam počkala na lidožrouta, kterému by poté mohla cizopasit ve střevě (jak se to normálně státá konzumentům špatně tepelně upraveného vepřového masa). Usadila se ale místo ve svalech v mozku a ještě tak nešikovně, že ucpala proudění mozkomíšního moku, což jejího hostitele přivedlo k lékaři (jinak by v něm nerušeně žila až do krematoria, což je mnohem častější osud takovýchto larev). Byla odoperována a novináři o tom, jak je jejich zvykem, referují vcelku zmateně.

V Černošicích

u Prahy se několika desítkám dětí při bruslení udělalo špatně. Snad šlo o otravu oxidem uhelnatým. Docela se divím, že místo hádání a věštění nikdo neudělal v jejich krvi testy na karbonylhemoglobin, které jsou velmi triviální (krev se hodně naředí vodou, aby se rozpadly červené krvinky, a poté se měří průběh absorbance v oblasti červené; karbonylhemoglobin má pík při jiné vlnové délce než oxyhemoglobin a karboxyhemoglobin během zpracování vzorku zanikne), stačil na to blahé paměti Specol, se kterým jsem pracoval ještě jako student.

Indie

rušila registraci Greenpeace, protože narušuje ekonomický rozvoj státu. IMHO správná věc a měly by to udělat i další státy, včetně nás.

Odvrácenou tváří

volného pohybu po EU jsou verbíři, kteří shánějí nadějné studenty na místa v Německu. Silně jim ovšem napomáhá i naprosto idiotský systém atestací, který byl procpán úředníky bez medicínského vzdělání proti názoru jak odborných společností, tak i lékařských fakult. Je docela možné, že to byl od samého počátku záměr, protože právě nemožnost "normálně" odatestovat je často udávaným důvodem odchodu absolventů do zahraničí. Druhým jsou potom výrazně vyšší platy.

President Zeman

poněkud povolil s tlakem na vstup do EUrozóny prohlášením že čas k něčemu takovému nastane až poté, co se vyřeší krize v Řecku.

Protiimigrantská

demonstrace na našich hranicích očima účastníka s odkazy na "naše" sdělovací prostředky.

Plácání na Britských listech

Pan Kartous vypleskl v rámci jednoho článku na Britských listech významnou část zhovadilostí, které tento plátek hlásá, proto mi nedalo, abych tento text explicitně neokomentoval.

Ad Romové ve školách:

Segregace romských dětí byla vždy na základě jejich objektivně posouzeného výkonu. Je problém Romů, a ne náš, že neumějí ani romsky ani česky, takže prostě řadu klíčových pojmů, které děti v první třídě běžně znají a mentálně i řečově s nimi pracují, prostě nezvládají. Tato situace se nezlepší, dokud budeme tolerovat romské velkorodiny, které Romy segregují od normální populace a v podstatě je stahují směrem k negramotnosti a konfliktnosti s majoritou (včetně podpory či dokonce vynucování zločinnosti). Žádný rozsudek žádného soudu tato fakta prostě nezmění. To není "rasová", ale sociální záležitost. Pokud by byli příslušníci majority vychováváni ve stejných podmínkách, dopadali by naprosto stejně (občas se to i stává), zatímco Romové, kterým se podaří se z těchto podmínek vymanit, se chovají konformně s majoritou.
Integrace mentálně či chováním defektních jedinců (z jakéhokoli důvodu) mezi normální děti v rámci školství je extrémistická levičácká hovadina. Tyhle děti potřebují speciální výchovu, kterou jim normální škola (ani s nějakými asistenty) není s to zajistit, a naopak jsou zdrojem zaostávání normálních žáků proti školám/třídám, kde se takto defektní žáci nevyskytují. Pochopitelně, ve státech s totálně degradovaným školstvím, jako je třeba Velká Británie, kde mohou bez problémů školu absolvovat i žáci neznalí vyučovacího jazyka, se asi toto neprojeví (proto jsou tam také absolventi těchto škol silně hendikepováni proti absolventům škol soukromých). A je jasné, že negramotný poloblb, žijící na podpoře, je ideální "matroš" pro levici, coby její trvalý příznivec a volič.

Ad Sterilizace

Sterilizace po druhém císařském řezu se prováděla naprosto rutinně, byl na to nějaký ministerský předpis a netýkalo se to jen Romů, ale celé populace. Důvodem bylo vysoké riziko prasknutí dvakrát sešívané dělohy, což vedlo v některých případech, zejména pokud k tomu došlo v pokročilejším stádiu těhotenství (kdy pravděpodobnost této komplikace strmě narůstala), k proniknutí plodové vody do krevního oběhu matky, zapříčiňujícímu ke v té době fatální stav.
Z tohoto důvodu provedenou sterilizací bylo postiženo i několik kolegyň z mého ročníku, a přesto se tyto zákroky dost dobře nedají označit za "protidoktorský rasismus". Později se situace poněkud uvolnila (což souviselo se zkvalitňováním léčby a diagnostiky - lepší šicí (a další pomocné) materiály, lepší diagnostika bezprostředního rizika roztržení dělohy, lepší léčba následných komplikací) v tom smyslu, že se sterilizace po druhém dítěti prováděla jen u žen, které nebyly s to (objektivní kritérium = opakované selhání) řádně brát antikoncepci, a u těch ostatních se to posunulo za porod třetího dítěte. Opět byly takto běžně "postiženy" i ženy z majoritní populace (vč. mojí o 12 let mladší příbuzné, SŠ vzdělané). Rozhodně žádné Romce nebyl tento zákrok proveden čistě z toho titulu, že je Romka (ale např. proto, že je negramotná alkoholička na drogách).
Mimochodem, na konci 80. let se zkoušely "biologicky přijatelné" uzávěry typu zipu. Vycházelo se z představy, že se budou všívat pokusným zvířatům, u nichž byla potřeba jít v rámci experimentu opakovaně do břišní dutiny, takže po prvním otevření by se všila tato pomůcka a následně by se vždy jen rozřízla kůže a místo řezání svalů a vaziva otevřel uzávěr. Podobný matereiál by se jistě dal použít i v souvislosti s císařskými řezy na dělohu, je ovšem otázka, zda by zdravotní pojišťovny byly schopny či ochotny něco takového platit. Uvádím to zde jako příklad pokroku, který medicína v závěru minulého století udělala.

Ad Problém Romů obecně

Vztah majority a romské minority je dám konfliktem mezi civilizovaným etnikem a etnikem, žijícím v podmínkách částečně rozložené rodové společnosti, vytvářející v podstatě paralelní společnost, jsoucí s majoritou v permanentním konfliktu. Žádný Rom není negativně hodnocen za to, že je Rom, jinak by se nemohli ti Romové, kteří se z výše zmíněného vztahu vymanili, bezproblémově v majoritní společnosti uplatnit. Namátkou z těch opravdu hodně známých Lucie Bílá, nebo nedávno zesnulý Waldemar Matuška. V naší středoevropské genetické směsce Romové v podstatě tělesně nijak nevyčnívají; vyčnívají pouze svým chováním. Efekt vymanění se z romské velkorodiny se do značné míry týká i romských emigrantů, kteří se pak uplatňují bezproblémově. Naopak ti, kteří zůstanou součástí kriminogenní velkorodiny i v emigraci, jsou zdrojem problémů takového rázu, že jejich příchod např. vedl Kanadu k plošnému zavedení víz pro občany ČR.

Ad imigranti

Pokud sem přijde etnikum, které má ve své "svaté knize" napsáno, že nás mají jeho členové vybíjet na potkání (a to v Koránu explicitně je, a to i v relativně "umírněném" akademickém překladu ze 70. let minulého století), tak jsou obavy po prvních konfliktech s tímto etnikem (dokazujících, že přinejmenším část jeho členů tuto náboženskou výzvu bere vážně), v zásadě velice oprávněné.
Pokud to ještě akcentuje vyhrožováním ze strany některých imigrantů podřezáním, násilím vůči personálu ubytoven i okolnímu obyvatelstvu (včetně masového nárůstu znásilňování), tak negativní naladění populace vůči nim ještě dále naroste. Přitom tyto "projevy extrémního terorismu" jsou pro vyznavače islámu v podstatě normou chování. Výzvy českých muslimů a proislámských kolaborantů, jako např., nebo takováto zcela jistě k uklidnění populace nepřispívají. A nepřispívají tomu ani naprosto neadekvátní postoje a konání našich politiků, protože přinejmenším autoři té druhé výzvy by si zasloužili velmi tvrdé "umravnění".
Jinak ano, bohužel, prakticky jakákoli pravdivá (i v širším kontextu) informace o islámu je nutně zdrojem velmi rezervovaného vztahu jak vůči této nábožensky se tvářící politické ideologii, tak i vůči jejím nositelům (naprosto podobné je to i u jiných zločinných ideologií, jako např. nacismus nebo komunismus).
Obávám se, že významná část naší populace přistupuje k nastupujícím zimním nesnázím islámských imigrantů asi stejně, jako generace mých rodičů ke strádání německých vojáků za zimy v Rusku. Většina Čechů tehdy sabotovala "Winterhilfe", byť za to mohl být i kriminál.

Zachraň se, kdo můžeš!

Takto vyvolávali kapitáni na ztroskotaných lodích, když je situace přiměla rezignovat na organizované postupy při záchraně lodi, nákladu, cestujících a mužstva. Problémem, pochopitelně, je, že tak činili v době, jak praví klasik, kdy už se nikdo zachránit nemohl.
S politiky je problém ten, že odmítají přiznat zjevně jasnou porážku, v některých případech i zpětně. Perfektně je to vidět na obou pádech do totality v minulém století, kdy 15. 3. 1939 skončily zbytky samostatného a pořád jěště jakž takž demokratického Československa, i 25. 2. 1948, kdy skončilo poválečné jakž takž drmokratické Československo.
V obou případech existovala fikce jakési "právní kontinuity", která do značné míry bránila trestání těch, kdo spolupracovali s následujícím antidemokratickým režimem.
V případě prvním se to týkalo i protektorátní policie a vojska a existovala značná nejistota, řešená mnohdy divokými improvizacemi (ale také vyslovenou svévolí) následných soudů, kdy např. "horizontální kolaborantky" byly trestány z našeho pohledu jednoznačně nepřiměřeně škodám, které napáchaly (většinou zcela žádné), zatímco horliví úředníci, kteří "postupovali podle platných zákonů", "protože se na protektorát vztahovala služební přísaha Československé republice", byli trestáni velice často zcela banálními (pokud vůbec nějakými) tresty, přestože napáchali významné škodě odboji i běžným občanům. V řadě případů dostali alespoň nějaký trest pouze ti, co byli v květnu 1945 prostě zlynčováni. Na druhé straně musel kvůli fikci "právní kontinuity" president Beneš jedním ze svých dekretů explicitně vyvinit ty, kdo bojovali proti nacistické totalitě a přitom porušovali tehdy platné zákony.
V druhém případě byla opět po roce 1989 prosazena fikce "právní kontinuity", které umožňovala udělovat "zbytkové tresty" odpůrcům komunistického režimu (tj. provedlo se jakési, naprosto fiktivní, rozdělení aktivit proti totalitnímu režimu na "povolenou" a "nepovolenou" protirežimní činnost). Z toho plyne i permanentní kontraverze vůči skutečně odbojovým skupinám, bojujícím s komunistickým režimem se zbraní v ruce, jako byli bratři Mašínové a spol. Je snaha nereflektovat reálný stav věci a vyčítat jim naprosto samozřejmé a s odbojem plně související aktivity, jako byla fyzická likvidace příslušníka VB, který měl dostatek informací, aby je jednak perfektně popsal, jednak které by umožnily odborníkům odhadnout jejich další aktivity. Případně pokladníka, který měl od komunistů povoleno nosit zbraň, tudíž šlo o velice dobře prověřeného a s totalitním režimem prakticky stoprocentně konformního soudruha, jehož likvidace, jakýmikoli prostředky, byla naprosto legitimním bojovým aktem. President Havel, ačkoli takovou možnost měl, nenalezl v sobě morální sílu, aby, jak to udělal president Beneš v roce 1945, protikomunistický odboj plošně vyvinil.
Vyplynul z toho i paradox potvrzení komunistických soudců v jejich funkcích, dokonce i těch s krví politických vězňů na rukou. Což neznamenalo, pochopitelně, jen to, že do "demokratické" justice pronikli lidé, kteří v podstatě něměli nárok dělat v soudní budově ani hajzlbábu (hajzldědka). Daleko horší bylo utvrzení příslušníků justice, že jsou nedotknutelnou kastou, která se ani za naprosto zjevné zločiny nemusí nikomu zodpovídat.
Tento problém má opět kořeny v dění po roce 1945, kdy prakticky nikdo ze soudců, byť vynášejících rozsudky smrti jménem okupační moci, případně rozsudky s tou smrtí prakticky totožné (víceleté tresty v koncentračním táboře), nebyl hnán ke zodpovědnosti a neskončil život na šibenici. IMHO kterýkoli soudce, který v průběhu let 1939 - 1945 vynesl byť jediný rozsudek tohoto druhu, měl naprosto bez pardonu viset. Pokud by se to stalo, tak by takové "memento mori" patrně do značné míry umravnilo i část komunistických soudců. Tu chytřejší, která si dovedla spočítat, že se něco může podělat, a že i např. vítězné tažení demokratických mocností do zemí sovětského bloku (jakým komunistická propaganda v 50. letech strašila, až se z ní kouřilo) by mohlo následně vést k jejich vyšetřování a následnému potrestání.
Podobné řešení komunistických soudců s máslem na hlavě by zcela jistě vedlo i k určité umravněnosti a střídmosti soudců současných. A nedocházelo by k tomu, že se soudy samy "určily" do role třetí komory parlamentu, navíc nadřazené těm zbývajícím dvěma voleným. Včetně výstřelků prokuratur, které by v civilizovaných zemích už dávno smetla policie, případně armáda.

Nicméně, pokud se vrátíme k onomu "zachraň se, kdo můžeš".

V současné době existují dvě značná rizika, která každé zvlášť a obě dohromady tím víc, mohou zlikvidovat demokratické uspořádání ve státě:

• přechod moci do rukou nikým nevolených bruselských byrokratů, jejichž vláda nemá s demokracií naprosto nic společného, tedy jev ne nepodobný tomu, co proběhlo po 15. 3. 1939, kdy se vláda ve státě ocitla v rukou byrokratů nacistických
• přechod moci do rukou islamistických a s nimi spolupracujících živlů, tedy jev podobný tomu, k němuž zde došlo po "vítězném únoru"

Skutečně demokratičtí politici by měli najít v sobě dosti statečnosti (když už ji nenašli na to, aby vůči silám, prosazujícím tento stav, účinně bojovali), jasně prohlásit, že demokracie končí, končí platnost celé demokratické legislativy, a že tato legislativa by neměla být použita jako nástroj proti těm, kdo se budou snažit (silou, protože jinak to nepůjde) zvrátit vývoj situace ve státě k obnově demokracie. A aby předem vyhlásili něco na způsob zmíněného dekretu presidenta Beneše, co by plně legalizovalo boj proti nastupující totalitě.
Vzhledem k tomu, že nám tito politikové (až na pár čestných výjimek) předvádějí přímo panoptikum neschopnosti a podlézání nastupující totalitě, tak nám za své pohodlíčko, kdy se vyhýbají osobně nepříjemnému střetu s realitou, dluží alespoň tohle.

Náboženství v duchu Dr. Hořejšího

Na netovém magazínu Osel uveřejnil Dr. Hořejší polemiku se sérií článků Jana Špačka "zeptejte se svého kněze.
Dr. Hořejší by rád ve svém příspěvku ukázal, že náboženství vlastně vůbec není v kolizi s vědou jako takovou.

Zde je stručný komentář:

K bodům o různých vztazích křesťanské víry ke vědě:

1. Tady nejsme ve sporu
2. Zde už ve sporu jsme, protože zde se vnucuje jakási iracionální síla, která by měla být hybatelem, či alespoň "selekcioněrem" evoluce. Jednak takováto představa je naprosto nadbytečná, protože zatím veškeré pozorované jevy lze vysvětlit darwinskými jevy v kombinaci s genovými hrátkami. Naopak, budeme-li přistupovat k těmto věcem z pozice existence "neviditelného původce", potom bude tento přístup jednoznačně v rozporu s vědeckým poznáním a jeho dalším rozvíjením.
"Duchovní opora" vylhaným náboženstvím je v podstatě bezcenná.
3. "Smysluplný vývoj" vesmíru je opět nesmysl. Existují naprosto jednoznačné důkazy pro tendenci hmoty k samoorganizaci, která není o nic smysluplnější, než např. samoorganizační spojování kostek lego v protřepávaném pytlíku.
Nějakého boha nepotřebujeme ani coby "nastavovatele vlastností" vesmíru. Existují teorie mnohočetnosti vesmírů, u nichž se, více-méně nahodile nastavují počáteční vlastnosti v době jejich velkého třesku. V takovýchto mnohočetných vesmírech se musí alespoň některé stát "vesmíry inteligentního pozorovatele", tj. mít své parametry nastavené tak, že v nich mohou vzniknout myslící bytosti (zatímco v jiných např. nevzniknou ani hvězdy a planety). Osel nedávno psal o pozorováních, která uvedenou teorii podporují.
Navíc se obávám, že takovéto náboženství s nijak než přírodními zákony se neprojevujícím bohem je jen obezličkou, mající udržet náboženství ve hře a důvod pro jeho existenci je nulový. Ani toto, ani předchozí (sub 2) náboženství není s to zajistit posmrtný ráj či naopak peklo, což je hlavní atribut abrahámovských náboženství (tedy i křesťanství).

K těm biblickým textům

Je v podstatě jasné, že na ně nelze pohlížet jako na moderní historické prameny. Nehledě k tomu, že i ty jsou plné nesmyslů i záměrných falsifikací. Ludvík Souček ve svém díle "Otazníky nad hroby" v kapitole o muži s hedvábnou maskou cituje falckraběnku Liselotte, vévodkyni Orleánskou, která v jednom ze svých dopisů ohodnotila dějepisné dílo o době Ludvíka XIV takto: "Když vykládají takové lži o tom, co jsme sami prožili, jak potom máme věřit vyprávění o událostech z dávné minulosti? Myslím, že všechny dějepisné knihy kromě svatých spisů jsou stejně prolhané jako kterýkoli román. Jediný rozdíl je v tom, že romány bývají zábavnější."
My, o fous dříve narození, si můžeme vzpomenout na "Poučení z krizového vývoje", které se zkoušelo na školách všech stupňů v rámci povinného marxismu - leninismu, abychom zaznali, že se svět od časů paní vévodkyně, co zažila Ludvíka XIV, nijak nezměnil. Takže na biblické texty můžeme velice dobře (a patrně pravdivě) hledět jako na jakýsi soubor dobově poplatných "Poučení..." a máme jejich důvěryhodnost vcelku vyřešenou. Nemusíme se vůbec zalamovat nad nějakými alegoričnostmi a podobnými ptákovinami. Poselství evangelií potom nemá o nic větší hodnotu než poselství z toho Poučení.

Duše

V zásadě není od věci si ji představit jako něco podobného operačnímu systému, který také po vypnutí počítače prostě "zmizí" a ptát se po tom, kam odešel, je asi stejný nesmysl, jako ptát se po tom, kam odešla duše (protože po novém zapnutí počítače se operační systém znovu natáhne do paměti z harddisku). Pro zjednodušení jsem v příkladu pominul "uspání na disk" a podobné technologie, které se podstaty věci nijak netýkají. Stopa v noosféře pochopitelně nemá z duší nic společného, protože ta si dost dobře nemůže uvědomovat sebe sama.

Dogmata

Hořejšího výklad dogmat je opět snahou překroutit je tak, aby byla pokud možno nekonfliktní s moderní společností, což se mu ale ne vždy daří. O Kristovi navíc víme tak málo, že shrnout jeho život do nějakých bodů je velmi problematické:

• nevíme jistě ani to, zda vůbec existoval (zda třeba není syntézou osudů vícera reformních kazatelů)
• nevíme, co přesně hlásal (jednou z možností je, že šlo o nepochopenou buddhistickou misi a že Kristovi učedníci z nepochopení pomíchali, a to zcela chaoticky, prvky z životopisu svého mistra s prvky životopisu Buddhy, o němž jim vyprávěl)
• je možné, že na kříži nezemřel, a že Turínské plátno, do něhož byl zabalen živý člověk, je pravé. V tom případě padá celá legenda o vykoupení lidstva obětí na kříži. Ve prospěch uvedené hypotézy svědčí jak to, že podle popisu v evangeliích umíral Kristus velmi krátce a bez nějakého zvláštního utrpení (normálně trvala agónie na kříži několik dní), takže mohlo jít o záměrné navození stavu podobného tomu, do jakého se uvádějí jógíni, když se nechávají na dlouhé týdny zakopat. Podporují ji i legendy o tom že po "zmrtvýchvstání" odešel Kristus do Kašmíru a tam pracoval dlouhá léta jako kazatel a je tam i pohřben.
• na druhou stranu nedávno objevená hrobka Kristovy rodiny, pokud je pravá, je poněkud v rozporu se zmrtvýchvstáním

Proč je třeba se vymezovat proti náboženství

Protože je zcela jednoznačně nepravdivým pohledem na svět. Ani Hořejšího redukce náboženství neodstranila veškeré oblasti konfliktu mezi náboženstvímn a vědou. Přitom takováto redukce je vysoce neortodoxní a ještě před sto lety by za její zveřejnění autor letěl z vysoké školy jako holubička a patrně by následoval i nějaký další trest.
Křesťanství, pochopitelně, není nositelem ničeho pozitivního. Respektive to málo pozitivního, co v něm je, je do něho různými způsoby a cestami propašované dědictví antiky a dalších předkřesťanských etických systémů.
Před časem jsem zde na blogu konstatoval, že i ve zdánlivě "neškodných" pozicích mohou věřící (právě proto, že jsou věřící) páchat závažné škody i ve vědě. Nehledě k tomu, že mozek pozměněný hrátkami s iracionálnem nutně musí selhávat daleko častěji a fatálněji než ten, který takto poničen není.
Další věcí je, že Dr. Hořejší přiznává víru v duchovní bytosti. Pak se ovšem dostává do rozporu s přestavou míjení vědy a náboženství, protože pokud takovéto bytosti existují, pak jsou součástí objektivní reality a měly by být v principu zkoumatelné. Byť třeba ne prostředky, které máme "tady a teď" k dispozici. Je třeba si uvědomit, že ještě před nějakými 200 lety jsme neměli adekvátní nástroje na výzkum bakterií a jen jsme, na základě několika málo indicií a pokusů průkopníků typu Leeuwenhoeka a podobných tušili, že něco takového by mohlo existovat. Nicméně zkoumatelné byly v té době asi jako dnes ti andělé. Nehledě k tomu, že je vysoce pravděpodobné, že jako poslal do kytek výzkum těch bakterií starověké představy "bohů nemocí" i středověké představy "nemoci coby božího dopuštění", tak i výzkum jmenovaných jevů nejspíš jednou pošle do kytek jejich náboženské vysvětlení a udělá z nich součást objektivní reality, jako jí jsou už ty bakterie.
Prostě popis reality je možný jen jeden a pokud připustíme nějakou "separátní realitu", kam věda "nesmí", bez ohledu jestli to v hard podobě zakazuje inkvizice nebo v soft podobě sdružení marxistů a flanďáků zvané Sysifos, tak přestává být realita zkoumatelná a my se vracíme rovnýma nohama do starověku, kdy se věřilo, že např. choleru vyvolává speciální zlý démon. Byť existuje zoufalá snaha věřících podstatu tohoto návratu do starověku kamuflovat.
Další věcí je, že náboženství "verze Hořejší" je sice skutečně minimálně konfliktní jak s vědou, tak i s ateisticky (či alespoň sekulárně) orientovanou společností, ale pořád je to otevřená cesta k nějakému relapsu do dogmatismu, který může nastat až šokujícně rychle. Na stránkách IVČRN se dají najít fotky z Íránu z 60. let (nezahalené ženy v bikinách, ženy v armádě, průmyslu, školství atd.) a nikdo by ned nimi neočekával, že za necelá dvě desetiletí tam bude zrůdný islámistický režim podle šaríje. Čili i to "náboženství podle Hořejšího" se může stát přeživší nádorovou buňkou, z níž doroste nádor nový, a zpravidla agresívnější i rezistentnější vůči terapii.
Nakonec asi největším přínosem článku Dr. Hořejšího je ten citovaný komix, naprosto perfektně vystihující podstatu náboženství (což je ovšem asi "kouzlo nechtěného").

Karcinogenita uzenin?

WHO vydalo prohlášení o zařazení červeného masa a výrobcích z něj do seznamu karcinogenů, hned vedle tabáku a azbestu.
Přemysl Sobotka si dovolil konstatovat, že takové zařazení něčeho, co zakazují muslimové, dosti zajímavě souzní se současnou invazí muslimů do Evropy. Což se ovšem neobešlo bez ječivých kvilů moslemínofilů.
Pokud se na to podíváme zblízka se zohledněním některých analogií, ono je to ještě zajímavější.

Azbest

Ne, že by karcinogenní nebyl. Je, ale zase až tak mnoho ne. Zákazy azbestu se objevily v souvislosti s komerčními zájmy firem, které vyráběly méně kvalitní případně výrazně dražší (a nejčastěji obojí, dražší i méně kvalitní současně) náhražky. Bez tohoto tažení, které nakonec vedlo k legislativní restrikci používání azbestu, by byly tyto jejich výrobky zcela neprodejné. Jde totiž o to, že azbest si zachovává "načechranou", tudíž vysoce tepelně izolující, strukturu i v podmínkách, za nichž jeho alternativy buď shoří nebo se seškvaří do jednolité hmoty, vedoucí teplo naopak poměrně dobře (nebo odtečou).
Dnes už řada autorit udává, že práce o vysoké karcinogenitě azbestu byly sponzorovány těmito firmami a jejich věcně informační hodnota je poměrně nízká.
Zákazy azbestu, které se podařilo v řadě států prosadit, mají i své oběti. Nejznámějšími je soubor lidí, kteří zahynuli v troskách WTC. Tyto věže totiž měly dopad letadla a následný požár ustát a patrně by se tak i stalo, pokud by od snad 10. podlaží nahoru nebyl azbest nahrazen méně kvalitními izolačními materiály. Ty požár neustály, což vedlo k tepelnému narušení konstrukce a pádu věží. Podle hasičů přitom měly tento požár ustát (materiály poskytnuté hasičům utajovaly zhoršení kvality tepelných izolací, pravděpodobně proto, že by se oficiální přiznání tohoto faktu dostalo do konfliktu se stavebně bezpečnostmními předpisy), což vedlo i k chybám při záchranných pracech (včetně např. vracení uprchlých lidí zpět do budov). Uvedený fakt je také jedním z pravděpodobných důvodů mlžení kolem celé události, které je živnou půdou pro nejrůznější konspirační teorie. Protože za náhradu azbestu nekvalitním šmejdem někdo může a negativně by to ovlivnilo i komerční zájmy výrobců tohoto a podobných šmejdů.
Tohle uvádím navzdory faktu, že můj dědeček, jako instalatér pracující za první rapubliky mj. na vedeních teplé vody a ústředních topeních izolovaných azbestem, si při této práci "uhnal" mezoteliom a následně na něj i zemřel.

Tabák

Nebezpečnost tabáku je nám presentována jako axiom. Přitom řada studií, z nichž se vychází při tvorbě tohoto axiomu, byla zfalšována v tom smyslu, že jako statisticky významná byla presentována (a následně přijata) 90 či dokonce jen 80 procentní pravděpodobnost vazby mezi kouřením a některými chorobami. Přitom za statisticky skutečně významné se berou pravděpodobnosti od 95, případně 99 procent nahoru a nižší se normálně berou jako nevýznamné, neprůkazné.
Tažení proti kouření v hospodách (o zastávkách MHD ani nemluvě) je v podstatě totální blábol. Pokud bychom přijali předpoklad, že veškerá nekuřácká populace si půjde ihned po skončení práce sednout do zakouřené hospody a setrvá zde až do jejího uzavření (a to i s malými dětmi), vedlo by to v Česku k řádově několika desítkám případů rakoviny plic ročně navíc a celkově k něco více než stovce úmrtí ročně navíc na všechny choroby spojované s kouřením. Zhruba toto je výsledek výpočtu, vycházejícícho ze zastoupení kuřáků a nekuřáků v populaci, výskytu uvedených chorob (podíl kouření na výskytu "ostatních" se přepočítává podle výskytu rakoviny plic, ta se pro zjednodušení bere jako stoprocentně zaviněná kouřením, což není úplně pravda) a z velkých studií, které ukázaly, že výskyt těchto onemocnění u nekuřáka, partnera kuřáka, je cca 2,2 násobný proti nekuřákům bez kouřícího partnera. A uvedené číslo představuje zcela fiktivní "maximální benefit", v reálu nedosažitelný, protože reálný pobyt nekuřáků v hospodách je výrazně nižší a ještě se odehrává v naprosté většině v nekuřáckých prostorách.
Jinými slovy, za zlomek peněz, které toto opatření spolkne cestou zániku hospod, jejichž majitelé zkrachují, přestanou i se svými zaměstnanci platit daně a půjdou na podporu, by se například daly ošetřit kvalitnějším značením vybrané kritické křižovatky, na nichž dochází v důsledku nepřehlednosti a idiotského značení k vysokému počtu dopravních nehod. V oblasti počtu "zachráněných lidských životů" by to pak vyšlo +- na stejno.

Uzeniny

Zde je třeba konstatovat, že řada, ne-li většina, prací, na něž se WHO odvolává, byla vytvořena nad konzumací výrobků, jaké se už na našem trhu (+ trhu dalších vyspělých zemí) prakticky nevyskytují (snad vyjma sektor eko - bio - farmářských výrobků). Jde o to, že uzeniny se při domáckém uzemí přesolují "na slepo" dusičnano - dusitanovou nakládací solí z důvodu přeměny hemoglobinu a myoglobinu na červený methemoglobin, aby se zabránilo zašednutí až zezelenání masa přeměnou těchto červených barviv vlivem vzdušného kyslíku na zelený biliverdin. V moderních výrobcích se těchto solí přidává jen tolik, kolik je podle výpočtu potřeba, takže v nich žádné tyto látky nezbudou (protože reakcí s krevním a svalovým barvivem se dusík vyloučí ve formě oxidu, který z výrobku vyprchá). Moderní provozy jsou totiž s to přídavek solí exaktněji propočíst a různými technikami zajistit jejich rovnoměrné prostoupení polotovatrem. Z tohoto důvodu ani při následném zpracování, ani po požití v žaludku, nevznikají nitrosaminy, které jsou právě zodpovědné za nádory trávicího ústrojí.
Důležitým faktorem je i současná konzumace potravin s protektivními účinky (stačí salát z čerstvé zeleniny, naše tradiční zelí, teměř vždy podávané k uzenému, a další podobné s těmito výrobky konzumované potraviny) a k uvedené přeměně na nitrosaminy v trávicím traktu nedojde.
Další věcí je, že řada výrobců nyní uzeniny neudí, nýbrž do nich přidává prokazatelně neškodné potravinářské barvivo a uzené aroma (zkrátka se mílovými kroky blíží moment, kdy budeme mít továrny, do nichž jednou stranou bude vtékat potrubím nafta a druhou budou odjíždět náklaďáky s paletami - třeba špekáčků).
Tyto moderní potraviny nejsou na trhu tak dlouho, aby mohla vzniknout studie, která by vůbec mohla vyhodnotit souvislost jejich konzumace s nádory (nebo čímkoli jiným se srovnatelnou dobou latence).
Na druhé straně se o vztahu konzumace uzenin a některých nádorů ví od konce 70. let minulého století. Zhruba od té doby ji také zohledňují nejrůznější výživová a "life stylová" doporučení. Opravdu se tedy jedná o velmi zaleželou "novinku". To, že takováto "novinka" byla vytažena právě nyní a po tak dlouhé době, zapáchá manipulací na sto honů. Pravděpodobnost, že to bylo učiněno na čísi politickou či komerční objednávku je patrně neodlišitelná od jistoty.

A ještě mimochodem:

Dosti podobný průšvih z hlediska přísunu nitrosaminů do trávicího ústrojí je i rychlená zelenina, kterou zatím nikdo nerestringuje.
A nejkrásnější komentář byl od Dr. Macka: "Kdyby to byla pravda, tak už by Babiš dávno měl řetězec pohřebních ústavů".