Jak je to tedy s tou plodností a covidem?

Stále více se rýsuje silný pokles porodnosti po "očkování" proti COVIDu. Ten pokles je drastický, v historii naší populace srovnatelný prakticky jen s poklesem porodnosti od let 1915 po 1919, způsobený nahnáním mužů v plodném věku na jatka první světové války (v roce 1915 dobíhala jako těhotenství a porody ještě předválečná otěhotnění, děti počaté navrátilci v roce 1918 se rodily až v polovině roku 1919). Pochopitelně, vedou se spory o tom, zda je tento pokles nějak s tím očkováním, vyjma statisticky signifikantní korelace, propojen.

Politikum

"Vakcinace" proti covid byla jednoznačným politickým rozhodnutím a byla jednoznačně, jak se ukázalo, vedena proti zájmům i vůli občanů. Pokud by neexistovaly nejrůznější donucovací praktiky, proti nimž řada občanů neměla možnost se nějak postavit, bylo by "vakcinovaných" podstatně méně a tudíž i problémů s negativními dopady "vakcinace", včetně úmrtí, by bylo také podstatně méně. Přitom je velmi sporné, zda by přibylo nemocných, hospitalizovaných nemocných a zemřelých. Naprostá většina "vakcinovaných" prodělala opakovaně infekci covidem, prakticky stejně jako lidé, jimž se podařilo tomuto zákroku vyhnout.
Problematičnost těchto preparátů chápali i praktičtí lékaři a někteří se, veřejně na odborných fórech, nechali slyšet, že "vakcína" půjde do výlevky v ordinaci a pacient bude zapsán jako "vakcinovaný". Což, pochopitelně, poněkud zpochybňuje některé údaje o malé škodlivosti těchto prostředků, zato akcentuje ten úbytek porodnosti (protože pokud část oficiálně "vakcinovaných" ve skutečnosti tento zákrok nepodstoupila, pak ti, kteří jej podstoupili, na tom musejí být ještě daleko hůř, než když se ona porodnost přepočítává na všechny "papírově vakcinované"). To samé potom platí i pro negativní dopad "vakcinace" na zdraví, protože zase bude nutno brát v úvahu menší základ pro např. výpočet procenta poškozených. Také prakticky nebyl mezi lékaři zájem, vyjma pár "zlatokopů", se na této akci podílet, a proto museli být do "vakcinačních" center nahnáni starší medici.
"Vakcína" byla silně ekonomicky výhodná, protože její výrobní cena je snad jen na úrovni procent ceny kupní, takže celá ta akce také názorně předvedla podřízenost politiky (včetně některých politicky angažovaných "odborníků") ekonomii.
Z oné politické podstaty "vakcinace" také plyne ona zuřivá nechuť k analýze negativních dopadů těchto preparátů na zdraví lidí, což se, mj., týká i oné neplodnosti. Faktem je, že daleko menší počet postižených po Conterganu, který navíc pacientky braly dobrovolně, často si ho jako módní lék vyžadovaly (a některé dokonce, např. v USA nebo ve státech východního bloku, se k němu dostávaly ilegálně), vyvolal daleko rozsáhlejší sankce a politickou odezvu vůbec.
Faktem je, že dobře spravovaný stát by provedl zdarma detekci virového "spike proteinu", který zodpovídá za významnou část poškození zdraví "vakcínami", protože prodělání covidu jeho produkci buňkami lidského těla nevyvolá buď vůbec, nebo jen velmi vzácně.

Jiná příčina?

V podstatě si nelze dohledat v nějaké literatuře jinou reálnou příčinu tak silného poklesu porodnosti, a zejména ne v oblasti socioekonomické. Ve skutečnosti i ten vzestup porodnosti "Husákových dětí" byl do jisté míry fikcí. Propopulační opatření byla Husákem a spol. zavedena v době konce druhé demografické ozvěny první světové války, kdy tedy porodnost měla spontánně narůstat, protože se více lidí dostávalo do plodného věku. Narodili se totiž při vzestupu porodnosti ve 40. letech, který ještě paradoxně akcentovalo německé "totální nasazení". To se týkalo jen svobodných a kvůli němu mnoho mužů a žen uzavřelo manželství po relativně krátké známosti, a i jim se rodily děti. A to ještě je třeba připomenout, že devět měsíců po každé větší porážce Němců nastal u české populace "babyboom".
Nelze si tudíž představit, že by za nás působilo socioekonomické cosi tak výrazně ovlivňující porodnost jako zmíněné události.
Muselo by se tedy stát cosi velmi neobvyklého v oblasti základního výzkumu, aby takováto příčina byla nalezena a muselo by být velmi jasně doloženo, proč nebyla nalezena dříve.

Proč tedy "vakcína"

Je zde jasná statisticky významná souvislost, která v tomto případě nebude mít ani onen opačný vektor, tj. že by schopnost počít byla příčinou odmítání "vakcinace", jak se nám někteří lidé snaží namluvit. Dokonce i kdyby odmítání vakcín a děti byly vázány na životní styl, je silně pochybná představa, že by v době covidové došlo k nějakým drastickým změnám životního stylu a hodnotových postojů, které by takovýto efekt vyvolaly.
Dalším bodem je fakt, že "vakcína" může zasahovat do organismu, a to jak muže tak i ženy.
Vakcina nutí některé lidské buňky vytvářet spike protein viru, který je pro lidský organismus jedovatý. Otrava se může projevit mj. lokálním poškozením tkáně, v níž takovéto buňky vzniknou. Navíc, pokud funguje alespoň částečně správně, měly by takto postižené buňky být atakovány složkami imunitního systému a to poškození dané tkáně či orgánu dál zvyšovat může tedy proběhnout imunitní zásah proti vlastnímu organismu, což je silně nežádoucí jev. Pikantní je, že i některé buňky účastnící se imunity tento protein syntetizují a "vystavují" na svém povrchu. To může vést i narušení imunity (jedna část imunitního systému likviduje druhou).
Protože hodně postižení tohoto druhu se týká vazivových a svalových buněk, nelze se divit "blahému očekávání", že budou postiženy i pohlavní orgány, které z větší části tento typ buněk obsahují.
Výše uvedené by mohla být jedna z příčin, proč, respektive jakým mechanismem, by mohla "vakcinace" vyvolat snížení plodnosti.
Druhou možností je, že v souvislosti s modifikací činnosti imunitního systému dojde k narušení imunity, související s těhotenstvím. Je dobré připomenout, že oplozené vajíčko a buňky, které z něj rostou, nejsou imunologicky stejné jako buňky matčina organismu. V případě neošetření imunity by mohlo dojít k tomu, že by je matka odhojila jako špatně vybraný a manažovaný transplantát.
Aby se toto nestalo, vajíčko resp. rané embryo uzavírají s matčiným imunitním systémem jakýsi "imunologicky toleranční protokol", který způsobí, že organismus matky toleruje antigeny na povrchu zárodku a později placenty a plodových obalů. Pakliže se tento protokol uzavřít nepodaří, je vajíčko, ve stádiu moruly, kdy se snaží přirůst ke sliznici dělohy, odhojeno a potraceno. Jedná se o velmi raný potrat, který může být vnímán jen jako malá nepravidelnost cyklu a dokonce ani nemusí těhotenství dospět do stádia, v němž začínají být pozitivní těhotenské testy.
Stinnou stránkou tohoto procesu je možnost (naštěstí vzácná) přeměny raného embrya na zhoubný nádor, který je dlouhou dobu organismem ženy tolerován a velmi rychle se rozrůstá a metastázuje a má prognózu velmi závažnou až fatální.
Lze důvodně předpokládat, že "vakcinací" rozvrácená imunita nemusí být schopna takovýto protokol s raným zárodkem úspěšně uzavřít a že ve skutečnosti se u pozorované neplodnosti nejedná o neschopnost počít, ale neschopnost nosit zárodek a posléze plod.
Faktem je, že takovéto "jemnosti" se při dosti pochybném testování "vakcín" nikdy nesledovaly a lze důvodně předpokládat, že neexistovala možnost na ně při rychlotestech těchto prostředků přijít.
Zlý "antivaxer" JFK jr., kterého nabral D. Trump do týmu si tento titul vysloužil tím, že požaduje velmi důkladné a podrobné sledování vakcín právě proto, aby se nemohlo stát, že budou mít takto masívní výrobcem nepředpokládané a jeho testy neobjevené vedlejší účinky.
Důležité také je, že při očkování klasickou vakcínou, na bázi oslabeného nebo usmrceného původce infekce, případně příbuzným, ale málo patogenním, organismem (viz neštovice), případně směskou antigenů, syntetizovanou GMO, tento podnět projde prakticky celou kaskádou funkcí a regulací imunitního systému. Při tomto procesu může být na většině úrovní jeho působení zablokováno, pokud by se řídícím složkám imunity "něco nezdálo". Proto jsou tyto (opravdové) vakcíny daleko bezpečnější a negativních dopadů na zdraví mají daleko méně. A prakticky vždy je u nich cost (jejich negativní dopad na zdraví) výrazně nižší než benefit (škody, kterým je zabráněno).
Někdy dokonce výrobci "moderních" vakcín argumentují menší reakcí na vakcinaci. Nicméně je prokázáno, že takovéto vakcíny vytvářejí slabší imunitu a na kratší období (zatímco klasické, po nichž bývá zvýšená teplota, bolest v místě vpichu, nespavost, nechutenství a případně další několik dnů trvající potíže, zanechávají imunitu silnou a dlouhodobou, často doživotní.
Z tohoto důvodu také sílí hlasy pro to, aby mRNA "vakcíny" byly alespoň dočasně zakázány, dokud nebude možné garantovat a nastavit jejich vyšší bezpečnost a absenci neočekávaných vedlejších dopadů. Řekněme si to upřímně, klasická vakcína funguje srovnatelně s tím, jako když na trezoru nastavíme správné heslo a otevřeme ho pasentním klíčem, zatímco mRNA "vakcíny" se chovají spíš jako hasák nebo autogen.
Mimochodem, ve sbírce sovětských SF povídek, vydané v roce 1962, "Třetí povídky z vesmíru", vyšla povídka A. Gromovové "Glegy", pojednávající o tom, jak vládnoucí třída na exoplanetě využila epidemii, kterou sama rozšířila, k naprosté totalizaci společnosti. Když jsem ji po létech četl (pamatoval jsem si její přibližný obsah z doby, kdy jsem ji četl asi jako desetiletý žáček), byl jsem téměř fyzicky zhnusen tím, jak s až mrazivou přesností predikovala současné "konspirační teorie" kolem covidu. A asi se těžko dá povídka z raných 60. let nebo konce 50. let (doby postupné likvidace kultu osobnosti v SSSR) považovat za současnou "ruskou konspiraci". Dost by mě zajímalo, zda by měl někdo dostatek odvahy tuto povídku dnes oprášit a vydat.

Lze tedy konstatovat, že existují dostatečné předpoklady toho, že by mohly mRNA "vakcíny" doopravdy vyvolat různými cestami neplodnost, a že k případnému vyvrácení této možnosti by muselo dojít opravdu vědeckými postupy (které jsou k dispozici) a ne žvaněním politiků, napojených na farmaceutické firmy, případně s máslem na hlavě z dob covidového teroru.

Reprodukční číslo?

V dobách covidové epidemie jsme byli strašeni hodnotami tzv. reprodukčního čísla r, které, pokud to bylo možné, stále hrozivě narůstalo, přestože se relevantní ukazatele ohrožení (počty nově hospitalizovaných a zemřelých) zlepšovaly.

Reprodukční číslo

Toto číslo je v podstatě velmi primitivní co do definice. Udává nám, kolik se od nemocného nakazí v průměru dalších osob. Je-li větší než jedna, nemoc se v populaci šíří, je-li přesně jedna, nemoc v populaci setrvává, je-li menší než jedna, nemoc ustupuje.
Po této stránce žádný problém, tak to prostě funguje.
Problém nastává v momentě, kdy nemáme informace o všech členech populace, máme jen nějaké odhady. Jistěže i zde existují postupy, jak tyto odhady přiblížit  realitě, ale jsou to už jen opravdu odhady. Zejména v situaci, kdy významná část případů probíhá bezpříznakově a my prostě o všech nových případech nemáme informace. Informace máme pouze o těch, kteří vyhledali lékařskou pomoc.

Hlavní zádrhel

Reprodukční číslo by se dalo dobře stanovit, pokud bychom každý týden náhodně, a to zdůrazňuji, vybrali třeba 100 lidí, a je důkladně vyšetřili na covid (práci by nám ušetřilo, pokud by los padl na nějaké nemocné s diagnostikovaným covidem nebo čerstvě vyšetřené s negativním výsledkem).
Pokud pomineme nezanedbatelné procento falešně pozitivních a falešně negativních výsledků, skutečně by se z rozdílů mezi těmi stovkami pacientů a týdny dalo číslo r docela slušně odhadnout a mělo by i nějakou vypovídací hodnotu.
Problém ovšem byl v tom, že ono číslo se počítalo z nových případů, které byly detekovány zdravotní službou. V řadě případů se jednalo o nemocné s covidovými příznaky, případně o příbuzné, spolupracovníky a další kontakty osob s prokázaným covidem. Tito lidé ovšem nejsou náhodný výběr, ale číslo "pseudo r", které z jejich vyšetření vypočteme, bude záviset na tom, jaká zvolíme kritéria kdo je a kdo není kontakt, a koho budeme dále vyšetřovat (čili jaký soubor potíží budeme považovat za prahový pro nasazení vyšetřovacích metod). Je jasné, že ono číslo bude ještě ovlivněno procentem falešně pozitivních a falešně negativních výsledků nasazených testů, takže pouhé přejití na jiného dodavatele testů muselo toto číslo ovlivnit (a dokonce při laboratorně orientovaných studiích se běžně ukazuje, že mohou být i rozdíly mezi šaržemi téhož prostředku od téhož výrobce).
Hlavní zádrhel ovšem spočívá v tom, že i když mezi kontakty najdeme někoho pozitivního, není nijak zaručeno, že se nakazil od onoho nemocného. Navíc ignorujeme obrovské množství nakažených a infekčních, o nichž se prostě neví v důsledku jejich bezpříznakového průběhu.
Jinými slovy, během epidemie se chaoticky a v různých oblastech státu různě měnila jak prahová kritéria pro nasazení testů, tak i jejich účinnost. Navíc výběr testovaných osob, jejichž výsledky se zohledňovaly, nebyl náhodný.
A potom se to dávalo do vzorečků, které jsou určeny pro náhodně vybraný vzorek populace, měřený identickou metodou. Jistě bylo možné kouzlit s nějakými korekčními koeficienty, ale ty do toho mohly vnášet (a zcela jistě i vnášely) další chyby a nejistoty.

Data a zpracování

Zcela jistě se mnou bude souhlasit asi každý, že i z velmi korektně a precisně posbíraných dat lze vyrobit použitím nekvalitní metody cosi naprosto nesmyslného.
Bohužel, tento proces je dosti asymetrický, tj. neexistuje žádná geniální metoda, která by z nekorektně sebraných a nekonzistentních dat vyrobila kvalitní výsledek. Informace, která byla v souboru, z něhož byla takováto data sebrána, je navěky ztracena. V podstatě je pak úplně jedno, jestli nad těmi daty provádíme nějaká pseudoexaktní výpočty, nebo zda si na papír s nimi postavíme kříšťálovou kouli a hluboce se soustředíme. Nebo si na té hromádce papírů (či jiných datových nosičů) vyložíme tarotové karty. Nebo si dáme turka a po jeho vypití budeme věštit ze sedliny.
Obávám se, že jakákoli z uvedených nebo i neuvedených alternativ je zdrojem stejně spolehlivých výsledků jako sebelépe zpracovaná nekvalitní data.

Co měl stát dělat?

Na to je jednoduchá odpověď: V době, kdy se testovaly tisíce až desetitisíce lidí každý den by rozhodně systém nezatížila dvacka (ani ne) denně spolehlivě náhodně vybraných lidí, z nichž by se pak korektní r vypočetlo. Nebo by se vytypovala "hlušší" období v rámci týdne a otestovali se tito lidé souběžně (metodicky správnější).
Existují profesionální agentury, které se zabývají průzkumy veřejného mínění, průzkumy trhu a podobnými aktivitami a jsou s to takový náhodný výběr provést. Nestálo by to asi ani tolik (na jednoho respondenta), jako odběr, provedení a vyhodnocení příslušných testů. A byla by jistota, že to, co počítáme a předkládáme veřejnosti, je skutečně exaktní odhad reprodukčního čísla, a ne nějaké hausnumero ekvivalentní onomu výše uvedenému věštění.

Stát tedy během covidové epidemie selhal v dost zásadní věci, v níž by selhat rozhodně neměl. Prakticky se odřízl od jakékoli zpětné vazby mezi jím vyhlášenými opatřeními a oním číslem r, které současně fetišizoval na hlavní charakteristiku epidemie.

Oumuamua jako původce covid?

1I/ʻOumuamua je těleso, první objevené jako pocházející z jiné hvězdné soustavy a letící rychlostí, že tu naši také opustí. Bylo objeveno 19. 10. 2019, na rozdíl od Rámy A. C. Clarka, až už se vzdalovalo od Slunce i Země a z dosahu pozemských dalekohledů zmizelo za cca rok. Vzhledem k tomu, že ikonické obrázky vznikly počítačovou rekonstrukcí tvaru na základě změn jasnosti jednoho či dvou pixelů, je jeho tvar opravdu jen přibližný a detaily jeho povrchu jsou čistě malířskou licencí. Mimochodem, rekonstruktoři patrně nepracovali s možností, že by těleso neslo na různých částech různé barvy, jak je to u technických objektů dosti časté.

Teorie

V onom roce jsem na posledním Fénixconu (protože následující zatím dva zlikvidovala proticovidová opatření) přednášel o problematice mikrobiálního zamoření kosmických lodí. Tato problematika je už dost seriózně vědecky popsaná u stanic na oběžné dráze kolem Země, i v případě kosmických sond bez posádky. Takže jsem si dovolil zrekapitulovat podstatné věci a doplnit nějakou extrapolací (na lety k planetám sluneční soustavy i k exoplanetám).
V rámci této přednášky jsem si dovolil i zmínku o tělese Oumuamua, tehdy silně aktuálním.
Dovolil jsem si učinit asi následující predikce:

1. Pokud jsou taková tělesa extrémně vzácná, mohla by přinést naprosto fatální bakterie (nebo jiné, pro pozemskou biologii neznámé živé objekty), jaké by způsobily totální pohromu pro pozemskou biosféru, srovnatelnou s velkými vyhynutími v minulosti.
2. Pokud jsou průlety takových těles časté, tak by to naopak byl nepřímý důkaz, že se pozemská biosféra s takovou extrasolární kontaminací setkala již opakovaně, a že tato setkání ustála.

V současné době je brán astronomy za přijatelný odhad, že mezihvězdné objekty proletí sluneční soustavou několikrát za rok. Což by svědčilo pro onu druhou, optimističtější, verzi.
Jiným problémem by bylo, pokud by se jednalo o těleso řízené cizí inteligencí. Ta by se totiž patrně snažila Zemi "dehumanizovat" či "ET formovat", tedy, pokud by opravdu jen neprolétala kolem.
Přednášku jsem zakončil slovy:
"Aniž bych chtěl dělat paniku, dovoluji si konstatovat, že případná záměrně nekomunikující, ale inteligentně (byť třeba i strojově) řízená možná varianta 1I/'Oumuamua mohla klidně vypustit nikoli plyn, ale hejno mikrosatelitů, které jsou již na cestě k nám s náplní, dle mínění jejich tvůrců, pro nás nejvražednější možnou. Pokud je tato možnost realitou, poznáme to patrně brzy."
Vzápětí vypukla epidemie covid.
Vlastně jediné, co se nesplnilo, je ona vražednost. Možné vysvětlení tohoto fenoménu (pokud pomineme možnost, že extrasolární inteligence to "nejvražednější možné" prostě zorala) je podáno níže.

Covid

Faktem je, abych nedělal zase paniku, že covid, způsobující současnou epidemii, je dosti pevně zasazen do systému adenovirů, byť z nich některými vlastnostmi vyčnívá. Ne však natolik, aby bylo pravděpodobné, že je zcela mimozemského původu. Navíc profesor Raška, žijící v USA a Kanadě (syn zakladatele československé epidemiologie), prohlásil, že už někdy v letech 2014 - 15 byla v Číně epidemie podobně probíhajícího onemocnění mezi horníky v přibližně stejné oblasti, z níž pochází i tento virus.
Dle mého soudu mohlo dojít k tomu, že čínští výzkumníci mohli nečekaně objevený zajímavý virus v podmínkách centrálně plánované vědy (jaké pamatuji z dob před rokem 1989 i u nás) nasadit na HeLa buňky, které se poměrně dobře množí, takže se daly získat hned a ne až během příští pětiletky, jako prostředky na tkáňové kultury apod. HeLa buňky jsou velmi agresívně rostoucí buňky rakoviny děložního čípku, které se dají pěstovat a množit skoro jako prvoci, takže je možné s nimi hospodařit dosti pružně. Problém je, že se jedná o buňky původně lidské, takže se na nich virus mohl stát i bez nějakých umělých zásahů (o nichž se někdy také spekuluje na základě ne zcela běžných vlastností tohoto viru) natolik přizpůsobit poměrům v lidských buňkách, že mohl získat i bez zlého úmyslu pěstitelů schopnost šířit se lavinovitě mezi lidmi (podobně jako jeho příbuzný, způsobující SARS).
Pochopitelně, je to teorie. Je stejně dobrá, jako ta, že zde kdysi přistála mimozemská sonda a sebrala vzorky biologického materiálu. A že na základě těchto vzorků byl upraven rovněž s nimi získaný virus (stačil by únos jednoho dítěte a takových hororových historek se najde v záhadologické literatuře dost a dost) a byl by k dispozici jak pestrý vzorek adenovirů (u dětí běžná součást slizničního sekretu), tak i tkání, na kterých by se měl množit. ET by se zkrátka vůbec nemusel chovat k dětem mile a přátelsky, jako v onom kultovním filmu.

Důvod?

Existují scénáře mezihvězdného mezicivilizačního kontaktu a promrskali je lidé podstatně kvalifikovanější, než jsem já. Mimo jiné i známý spisovatel, jehož téměř všechny "vážné" romány jsou o různých způsobech průšvihů a selhání, k nimž při takovém kontaktu došlo, Stanislav Lem. Výsledek je pesimistický: Všechny možné varianty chování těchto civilizací vedou k eskalaci na boj "na život a na smrt", a to i v případně původně oboustranně dobrých úmyslech.
U mezihvězdných poutníků lze očekávat znalost matematiky a logiky minimálně na stejné úrovni, jakou máme my. A protože se nejedná o nějaké žvástologie, ale naprosto exaktní obory, pracující naprosto exaktními postupy, museli i oni dospět ke stejnému závěru. Byť třeba neznají fikci (včetně SF), jako třeba mimozemšťané v Galaxy Questu, museli tyto postupy promrskat v momentě, kdy sestrojili první mezihvězdnou loď (nebo, při očekávání inteligentních konkurentů ve vlastní hvězdné soustavě, meziplanetární).
Je IMHO velmi nepravděpodobné, že by se k jiným hvězdám vypravila civilizace, nepředpokládající existenci nějakých konkurentů. Byť to asi zcela vyloučené není, ale pak by "mrskali" logické postupy např. při zachycení našeho rádiového a televizního vysílání, které vyplňuje okolo naší hvězdné soustavy kouli o průměru skoro dvě stovky světelných let (záleží na tom, které naše staré signály bychom brali jako takové, že už překročily práh pro vzdálenou detekci). Mohlo by dojít i k omylům (existuje teorie, že výbuch sopky Krakatoa byl mimozemšťany detekován jako pokus o komunikaci, a že odpovědí byl výbuch nad povodím řeky Tunguzky. Nicméně v roce 1945 zde vybuchlo několik jaderných náloží a další následovaly v letech poté, a ty asi budou detekovatelné i na vzdálenost těch 76 světelných let, kde se jejich důsledky pohybují vesmírem, a patrně i na mnohem větší. A lze počítat i s tím, že vzdáleně detekovatelné budou i podzemní jaderné výbuchy, prováděné ještě později.
Takže jakákoli posádka kosmické lodi, putující ze vzdálenosti desítek let by byla o přítomnosti inteligentního života ve sluneční soustavě informována, leda by letěla nějakým "mimoprostorem" a neměla cestou žádný kontakt s vesmírem jako takovým. Ta by ale asi měla prostředky, umožňující zjistit projevy inteligentního života na Zemi už někde v Kuipierově pásu, pokud by se tedy z toho mimoprostoru nevykulila ještě blíž.

Mezihvězdné biologické zbraně

Svého času (na tomto blogu a předtím na přednáškách pro fanoušky SF) jsem konstatoval, že že autory military SF dosti opomíjené biologické prostředky (věnuje se jim prakticky jen David Gerrold) nelze podceňovat. Zejména, pokud by ET chtěli zachovat některé technické prostředky dobývané planety a nechtěli oproti tomu čekat s kolonizací např. až radioaktivita poklesne na pro ně přijatelnou úroveň.
Druhou stránkou této skupiny zbraní je skutečnost, že by je i méně technicky vyspělá atakovaná civilizace (třeba pozemšťané přepadení ET) mohla s úspěchem použít. V případě úspěšného použití takových zbraní lze očekávat i tvrdá až hysterická karanténní opatření ze strany domoviny ET, která by silně narušila logistiku jejich výsadku a současně jeho příslušníky demoralizovala. Možná až na úroveň vzniku nějakého modu vivendi výsadku s obyvateli napadené planety.
Velice by záleželo např. na tom, zda by výsadek byl s to vytvořit životaschopnou populaci a poté s pozemšťany nějakou hybridní civilizaci.

Pozitivní důvod?

Existuje jeden jev, kterým by se ona osudovost kontaktu dvou civilizací dala obejít. Kontakty tří (a více) civilizací současně mohou vést ke scénářům, končícím něčím jako mírové soužití (případně až vznikem zárodku jakési "galaktické federace" na způsob Star Treku). Je tedy jasné, že pokud by se někde okolo Země vyskytovala civilizace schopná mezihvězdných cest, že by si tu naši, primitivnější, snažila držet jako eso v rukávu pro případ kontaktu s další, tentokrát k jejímu přemožení a vybití dostatečně pokročilou konkurencí. V takovém případě by snad při prvních náznacích blížícího se kontaktu s něčím takovým stačilo Zemi trochu "postrčit", aby byl tento kontakt trojitý. A do té doby by ovšem byla snaha spíše civilizaci na Zemi brzdit, aby mimo svou hvězdnou soustavu nevyletěla předčasně.
Svého času (a je to i ve starších postech na tomto blogu) jsem vyslovil teorii, že takovýmto retard faktorem by mohlo být náboženství, a to zejména "velká monoteistická trojka", tj. judaismus, křesťanství a islám.
Nicméně stejně tak by mohla být takovým faktorem nezvládnutelná (leč lidstvo neschopná vyhubit) epidemie, jakou covid epidemie jednoznačně je. Epidemie covid, zejména pokud se lidstvo bude chovat stejně chaoticky a nesmyslně, jak se chová po skoro dva roky jejího dosavadního trvání, skutečně může vést ke zhroucení ekonomiky vyspělých zemí a následně civilizačnímu propadu někam na úroveň středověku.
Možná mají mimozemšťané jakousi "psychohistorii" (termín ze sbírky novel a románů o Nadaci od I. Asimova), kterou dokázali předvídat to, že budou lidem jejich vůdci odepírány účinné léky a vakcíny, a epidemie bude uměle udržovaná čistě pro zisk konkrétních lidí (jejich skupin), jimž přináší ekonomické a sociální benefity. Asi jako Hari Seldon předvídal, že při určitém stupni morálního rozkladu Galaktického impéria už ani kvalitní lidé v jeho čele, nebo v čele jeho armád, nebudou s to civilizační sešup zastavit a naopak budou při pokusu o něco takového nositeli degenerace zlikvidováni.
Proč tedy to pozitivní v nadpisu: Protože se jedná o možnost, v jejímž rámci bychom alespoň s nějakou nenulovou pravděpodobností mezihvězdný kontakt přežili a do jisté míry jako samostatná civilizace. Porážka a zničení civilizace by totiž nemusely znamenat výhradně fyzické zničení lidstva, ale jeho totální podmanění a začlenění na specifická (podřadná) místa v civilizaci dobyvatelů tedy likvidaci prakticky veškeré kultury lidí, včetně kulturních tradic a snad i jazyků). Škálu takového osudu lidstva popisuje SF od "štěnic" chovajících lidi jako krmivo (viz např. román "V bezvýchodném terénu" od autorů D. Weber a S. White), až po postavení lidí v mimozemské civilizaci v románu J. Pournelle "Janičáři". Mimochodem, Weberův a Whiteho román má název špatně: správně by mělo být "V bezvýchodné situaci". Je to jen jedna z mnoha ukázek blábolivosti a nejednoznačnosti angličtiny.

Aby tedy bylo jasno, moc této teorii nevěřím, ale nejsem schopen najít či vyspekulovat jediný fakt či logický konstrukt, který by vůči ní měl naprosto fatální následky a zcela ji postavil mimo teorie alespoň v raritních případech možné. Nechci vyvolávat žádnou paniku - od toho tu jsou vládní (a další oficiální, až po úroveň WHO) zprávy o průběhu epidemie. Ale pokud by alespoň jeden fatálně onemocnělý umíral s pocitem, že umírá na něco extrovního, mezihvězdný mor, a tím se obětuje v zájmu celého lidstva, a ten pocit mu udělal v posledních chvílích života dobře, pak to moje ťukání do klávesnice přece jen k něčemu bylo.

Proč roušky a širší souvislosti

Pokud někdo tvrdí, že je rouška zbytečná, doporučuji malý pokus: nejprve ať zkusí sfouknout svíčku bez roušky a poté s rouškou. Rozdíl by měl být markantní.

Rouška a respirátor

Rouška má jednoznačný význam: Rozptyluje dech (hlavně vydechovaný vzduch) tak, že nevzniká kompaktní proud vzduchu, který zanese původce infekce (jacíkoli co se mohou šířit vzduchem) daleko a v dostatečné koncentraci, aby někdo jiný vdechl infekční dávku. Naopak původce rozptýlí tak, že mimo extrémní podmínky většina ten vzduch vdechujících se nad práh infekční dávky nedostane.
Z výše uvedeného plyne tedy ono "moje rouška chrání tebe a tvoje zase mě".
Problém je, že tuto vlastnost má především rouška přitištěná k obličeji. Respirátor filtruje vdechovaný vzduch, zatímco vydechovaný jde někam k uším a podobným destinacím. Jsem-li infekční, tak pomocí respirátoru vydechují kompaktní proudy vzduch šikmo do strany, jak proklouznou mezi okrajem respirátoru a tváří. Tou samo cestou může ovšem respirátor nabírat "falešný vzduch", který není nijak filtrovaný. Už jsem zde také zmiňoval, že rouška paradoxně má menší podíl na zvyšování tzv. mrtvého prostoru dýchacích cest, a proto zdaleka nevyvolává tak silné subjektivní potíže jako respirátor.
Paradoxně tedy ona ochrana druhých je u respirátoru slabší než u roušky, a to dokonce i roušky improvizované.
Pak budu ještě trochu dál zlý: covid v podstatě ničí i mýdlo, interagující s lipidy jeho obalu. Rouška praná mýdlem a ne moc důkladně máchaná tedy covid v podstatě ničí. Zcela jistě nepostihne všechny virové částice, ale může, zejména v případě, kdy nejsou součástí kompaktního oblaku s vysokou koncentrací virových částic, jich zničit tolik, že za ní už není překročena infekční dávka.
Obávám se převelice, že přesně tyto efekty jsou příčinou onoho výrazného úspěchu v případě první vlny covidu, zvládané improvizovanými rouškami, a následného obrovského průšvihu, když už byly k dispozici velice drahé respirátory.

Očkování a infekčnost

Už jsem zde psal, že očkování vyvolá nárůst hluboké imunity, a to produkce specifických imunoglobulinů řady G (včetně různých pomocných), kolujících v krvi, tkáňovém moku a dalších tekutinách, nacházejících se v nitru těla, a / nebo produkci specifických buněk z řady lymfocytů typu T, které (spolu s dalšími pomocnými buňkami v uvedených tekutinách, ale také přímo ve tkáních, pohlcují virové částice a vb některých případech likvidují i buňky napadené virem (takže se z nich virus nemůže šířit na další).
To samé dělá i prodělání nemoci.
Obojí není moc relevantní k infekčnosti, protože ta je daná pomnožením viru na sliznicích dýchacích cest (především) a následným "prskáním" viru spolu s kapénkami slizničního sekretu. Teprve po nějaké době přítomné protilátky či T-buňky zasáhnou i na té sliznici (musí se o něm dozvědět pomocí makrofágů a dalších signálních buněk, což nějakou dobu, řádově desítky hodin až něco přes sto, trvá, a vycestovat tam).
Samotnou sliznici chrání zase imunoglobuliny typu A, které se ale neuplatní hlouběji v organismu, takže pokud se přes ně virus dostane a hluboká imunita není ještě nachystaná, je zle. Na druhé straně za normálních okolností ovšem imunoglobuliny typu A poskytnou ostatním složkám imunity čas, postačující na zvládnutí infekce.

Očkování, infekce a smrt

U osob s problémy v oblasti imunity se může stát, že jejich imunita je tak mizerná, že nedokáže v postačujícím množství vyrobit protilátky nebo specifické T-buňky a virus v jejich organismech zlikviduje všechny buňky, které jsou na něj citlivé (respektive ty, co stihne zlikvidovat, než dotyčný zemře, což v něm zastaví replikci viru; zejména pobyt v krematoriu je po této stránce velice účinný).
Pokud je imunita jakýmkoli způsobem nastavena na vysokou úroveň (jaká je u zdravého na konci onemocnění, kdy je imunitní systém zvládl), může další kontakt s infekcí, případně očkování, vyvolat reakci anafylaktického typu, zprostředkovanou protilátkami typu IgG, která může vést během řádově desítek minut, někdy i v minutách, k ohrožení života pacienta anafylaktickým šokem. Této reakci po očkování se částečně předchází oním 15 minutovým čekáním po aplikaci očkování v očkovacím centru. Druhou negativní možností je pomalá reakce, zprostředkovaná T-buňkami, na ně nasedajícími dalšími buňkami a jimi produkovanými faktory typu citokininů, která ovšem do viditelné podoby nastupuje až po desítkách hodin. Může usmrtit člověka prakticky stejně jistě jako neléčená anafylaxe.
Z historických záznamů víme, že právě tato reakce byly příčinou významného podílů úmrtí při epidemii tzv. španělské chřipky po první světové válce, protože umírali hlavně mladí a zdraví s příznaky reakce imunitního systému proti vlastním tkáním (nakaženým virem). Tehdy se ovšem neočkovalo, takže se tato úmrtí dala připsat na vrub "vyšší moci". Na druhé straně když Robert Koch objevil Mycobacterium tuberculosis, pokoušel se očkovat pacienty tuberkulínem, což byla směska usmrcených a destruovaných mykobakterií. Dopadlo to fatálně, protože řada z těchto pacientů měla kontakt s tuberkulózou, nebo dokonce měla tuto nemoc přítomnou v těle v latentní formě, a u nich právě injekce tuberkulínu vyvolala drastickou reakci buněčné imunity, která často končila smrtí (což víme my nyní, tehdy se to nevědělo, pročež jakási chaotická úmrtnost po této injekci byla asi stejně záhadná, jako někdy přežití a někdy úmrtí po transfúzi krve před objevem krevních skupin). Později, až už začalo být trochu jasno, byl tuberkulín používán jako diagnostický prostředek (u pacienta s podezřením na tuberkulózu, případně pro sledování, zda je ještě aktivní očkování proti tuberkulóze, což si starší čtenáři budou pamatovat ze školních let).

Testy, čučkaři a úmrtí

Faktem je, že existuje obrovský tlak farmaceutických firem na to, aby se neléčilo, ale očkovalo (byť existují velmi seriózní a věrohodné údaje o účinnosti ivermectinu a některých dalších látek s již prošlými patenty na corovavorovou infekci, především jako zlehčovačů průběhu a snižovatelů pravděpodobnosti vzniku těžkého stavu, kdy je pacient závislý na přístrojích, a také úmrtí).
V souvislosti s tím očkováním zase existuje silný tlak na to, aby se očkovalo šmahem vše, bez ohledu na skutečnou hladinu imunity, a tudíž výše zmiňovaná rizika podání očkovací látky již imunnímu člověku. Nehledě na nesmyslnost očkování někoho, kdo má vysokou imunitu.
Jsem velice nerad, ale musím konstatovat, že uvedené snahy a jejich nositelé už dávno měli být v hledáčku oné organizace, kterou pan president nazval čučkaři. A to proto, že zde jednoznačně dochází k ohrožování zdraví a životů lidí. Přičemž, obávám se, ta úmrtí, která už proběhla, jsou na  úrovni opravdu velkého teroristického útoku, takže nějaká aktivita bezpečnostních složek státu v této oblasti je více než žádoucí. Příslušné orgány už dávno měly zmapovat vztahy oněch prosazovatelů bezhlavého očkování, bez ohledu na rizika, a těch, kdo jsou finančně zainteresováni na využití co největšího počtu dávek očkovací látky (což nemusí být vždy a všude výrobce, nebo alespoň nikoli jen ten).
To samé se, pochopitelně,týká i onoho bezhlavého prosazování respirátorů místo roušek, které se naprosto v boji s covid epidemií neosvědčily.
A zejména by bylo důležité prošetřit, proč a čí vinou nebyla špatná či vysloveně kontraproduktivní opatření včas opuštěna ve prospěch toho, co se osvědčilo o vlnu dříve.
Daly by se najít i další nesmysly.
Během první vlny řada prodejních řetězců natahovala provozní dobu, aby se lidé "naředili" a riziko přenosu infekce v jejich prostorách se tím snížilo, v případě druhé vlny začali bezcenní pologramotové ze státní zprávy nařizovat zkrácení provozní doby, patrně (jiný význam to mít nemohlo), aby se lidé více nakoncentrovali a zvýšila se pravděpodobnost přenosu infekce mezi nimi. Opět by příslušné státní orgány měly přinést informace, zda jsou uvedení úředníci opravdu tak hloupí a nevzdělaní (a pokud ano, jak se mohli na takový post dostat), nebo zda šlo o cílenou sabotáž. I pro zavedení lockdownů platí, že neexistuje žádná statistická vazba na jejich nasazení a výskyt infekce, zejména když se porovnává výskyt, případně délka, lockdownů, a počat závažný případů, případně úmrtí, mezi jednotlivými státy. Nemá cenu v této souvislosti provádět srovnání s Izraelem, kde museli lockdownovat v podstatě proto, aby eliminovali záměrný přenos viru arabskoislámskou populací.
Dokonce i kdyby byla seriózně vyvrácena různá temná podezření, která se v této souvislosti prostě musí objevit, byla by to vysoce záslužná práce.
Takže, je mi líto, uvedená absence činnosti našich bezpečnostních složek je do jisté míry ukázkou toho, že president Zeman odmítnutím udělit generálskou hodnost jednomu z vedoucích těchto organizací nijak nepochybil.

Nezvládnutí druhé vlny coronavirové epidemie tady má jednoznačně své příčiny, a těmi je odklon od roušek k respirátorům, nesmyslné změny prodejní doby, do určité míry patrně i lockdowny jako takové.  

Skvělý vejvar jménem covidpas

Někteří publicisté hýkají blažeností, že budou mít v mobilu jakýsi covidpas s QR kódem, který umožní jejich identifikaci coby proočkovaných osob a přenese buzeraci úřadů na jiné lidi. Já si dovoluji to vidět trochu jinak.

Východisko

Soudruzi slibovali, že očkování bude nepovinné, a neočkovaní lidé nebudou nijak diskriminováni. Pravý opak je pravdou, Chystá se obrovské buzerování neočkovaných lidí. Dokonce i takových, kteří očkováni být nemohou, třeba proto, že covid prodělali a reakce jejich nabuzeného imunitního systému na očkování by je zabila. A, pochopitelně, také všech, kteří nemohou být očkováni z jiných příčin (i těch je dost a dost).

Realita

Připravuje se tedy, navzdory nejrůznějším ujištěním a slibům, těžké obtěžování všech, kdo nebudou očkováni.
Karantény, nepouštění do restaurací a obchodů a mnoho dalšího.
Pochopitelně, připravuje se covid pas, který by měl "těm správným", co se nechali naočkovat, třebas i naprosto zbytečně či dokonce s poškozením zdraví.
Covid pas by měl být jakýmsi dokladem o naočkovanosti.
Lidé bez covid pasu budou lidé nižší kategorie, asi jako Židé v nacistickém Německu.

Covid pas

Normální člověk by očekával, že dostane nějakou bumážku, na níž bude potvrzení, že byl očkován, případně tam bude nějaký odkaz na jeho doklady, rodné číslo, číslo občanského průkazu, pasu apod. To by mělo bohatě stačit na prokázání, že byl člověk očkován.
Faktem je, že existují také mezinárodní očkovací průkazy, a také by absolutně nebyl problém těm, co tento dokument mají, nebo si ho nechají vystavit, do tohoto dokumentu očkování proti covid zanést. Stejně tak by neměl být problém tuto informaci vložit i do nového typu OP s možností vkládání elektronických údajů, případně do podobně uspořádaných pasů (které byly k dispozici dříve), takže odhadem dobrá polovina dospělé populace by mohla takovýto standardní doklad mít.
Jsme ovšem v EU. Takže nějaká logika či normální uvažování musejí jít stranou.
Covid pas bude aplikace na mobilu, schopná na jeho displej vykreslit jakýsi QR kód. Takže si různí soudruzi libují, jaká to bude krása, až se např. v hospodě budou prokazovat mobilem.

Problém

Problém vidím v tom, že spousta lidí mobil nemá, a bude si ho tedy muset pořídit čistě jen jako obranu proti buzeraci ze strany covid gestapa.
Další spousta lidí sice mobil má, ale jejich zařízení není s to dostatečně kvalitně vykreslit příslušný QR kód, není schopno se spojovat s internetovými databázemi, případně jeho majitel nepotřebuje, a tak nemá, zakoupena mobilní data, atd. atd.
Jistěže je problém i to, že ze zákona žádný provozovatel hospody, obchodu, kulturního zařízení apod. nemá ze zákona právo "filcovat" návštěvníky. Ovšem, vládne nám něco podobného, jako byl Alexej Čepička neblahé paměti, zeť prvního syfilitického presidenta, paměti rovněž velmi neblahé, který se hned po "vítězném únoru" nechal slyšet, že "zákon poruší tolikrát, kolikrát to bude potřebné". Takže porušování platných zákonů vládními činiteli lze považovat za cosi samozřejmého.

Vejvar

Jinými slovy, celý covid se nám smrsknul na vejvar pro prodejce mobilních telefonů, kteří teď budou moci patřičně zdražit a prodají i naprosté šunty, které by skončily jako odepsané zboží. Prodejci připojení si budou mnout ruce nad tím, jak budou muset občané kupovat předražené datové balíčky, schopné zajistit komunikaci covid pasu v mobilu s nějakým pochybným covid centrem kdesi.
Kdo bude bit, jsou normální občané. Kterým by zcela jistě stačila kartička se jménem a potvrzením, že byli očkováni. A nějakým strojově čitelným obrazcem. Asi taková, jaké dávají obchodní řetězce věrným zákazníkům. Ovšem, to by nebyla pěkně po pirátsku "digitalizovaná" státní správa. Naopak, bylo by to něco pozitivního a obecně užitečného.

Kauza covid pas nám zase ukázala, že toto onemocnění je vy/zne/užíváno čistě k tahání peněz z kapes občanů a jiný význam "boj" proti této infekci v režii našich papalášů nemá.

Problematičnost klimatických modelů

Veškeré klimatologické bájesloví o "upečení se zaživa v průběhu několika následujících desetiletí" je založeno na klimatických modelech. Tyto modely jsou velice složité, ale i tak v podstatě řadu faktorů, prohlašovaných za bezvýznamné (zejména z ideologických důvodů), vypouštějí a snaha do nich vložit veškeré potenciálně klima ovlivňující faktory by vedla k monstrům, nezvládnutelným ani superpočítači. Nehledě k tomu, že ani o významných faktorech často klimatologové neznají (v některých případech to ovšem jen předstírají) potřebná fakta, umožňující s těmito faktory vůbec v nějakých modelech pracovat.

Citát z rozhovoru s Pavlem Kohoutem, zveřejněném na Neviditelném psovi dne 9. 6. 2021 vystihuje podstatu věci:
"Ale na co se lze spolehnout? Vědecké předpovědi matematických modelů šíření covidu během posledních dvou let selhávaly jeden za druhým, a to v rozsahu desítkových řádů. Opravdu někdo věří, že na mnohem složitější klimatické modely je spolehnutí? Každý, kdo kdy něco matematicky modeloval – a teď hovořím z vlastní zkušenosti –, musí vědět, jak křehké bývají tyto modely, jak silně jejich výsledky závisí na jejich složitosti, na předpokladech autorů a na kvalitě vstupních dat. Klimatické modely jsou velmi složité, předpoklady jsou politicky ovlivněné, kvalita dat je problematická."

K té epidemiologii

Proces šíření nákazy v populaci popisuje velmi triviální rovnice, do níž vstupuje množství choroboplodných zárodků, produkovaných nakažený jedincem, schopných se dostat na jedince nenakaženého, a množství zárodků, které je s to vyvolat u toho nenakaženého onemocnění, počet jedinců, s nimiž se nakažený jedinec setká a také procento nakazitelných jedinců v populaci. Pokud tuto informaci máme, můžeme velice snadno spočítat kolik se od nakaženého jedince nakazí dalších lidí. Tj. jestli počet nakažených bude stoupat, stagnovat nebo klesat.
Ty rovnice jsou opravdu velmi jednoduché.
Mají ovšem jeden naprosto zásadní zádrhel.
Naprostou většinu vstupních (= do nich dosazovaných) dat neznáme, nebo jen odhadujeme na úrovni řádu (míň než tisíc a víc než deset, např.). To ovlivňuje i kombinované faktory (a hlavně ten, kolik se od jednoho nakaženého nakazí lidí). Navíc v řadě případů (třeba ten počet choroboplodných zárodků, schopných vyvolat onemocnění) není jedno číslo, ale jakýsi vážený průměr z poměrně široké škály možností, zpravidla jdoucích přes hranice více řádů. V takovém případě je opět onen průměr, dosazovaný do dalšího vztahu, v podstatě hausnumero. Dokonce i kdybychom měli pravomoci a morálku doktora Mengeleho, nebyli bychom s to většinu potřebných faktorů zjistit přesně, byť je pravděpodobné, že by se takto zjištěné faktory oné své skutečné hodnotě blížily více a rozdíl mezi maximálním a minimálním odhadem by byl menší. Dalším problémem je i to, že uvedené hodnoty kolísají v čase a jsou různé u různých populací a subpopulací. To modelování opět komplikuje. Prostě nejsme bílé myšky, sourozenecky křížené mezi sebou po více generací, až se u nich dosáhl stav blízký třeba jednovaječným dvojčatům. A nežijeme také ve standardizovaných klecích a nejsme krmeni standardizovaným krmivem. Na obojím soudruzi - ekologové, klimatologové a další - ovšem usilovně pracují.
Přitom, řekněme si to upřímně, je modelování epidemií v porovnání s modelováním klimatu docela brnkačka, jak to uvádí výše citovaný Pavel Kohout. Jediné, co mají tyto modely společné s těmi klimatickými co do problematičnosti a složitosti, je jejich měnění a výklad na základě nátlaku politiků a dalších ve společnosti působících faktorů.

Klimatické modely

Soudruzi klimatologové, jak jsem byl kdysi poučen. již vlastně přestali pracovat s korektními modely, jaké byly zmiňovány v souvislosti s tím modelováním epidemií.
S gustem konstatuji, že je to proto, že se od samého počátku klimaalarmismu až do dnešních dnů nepodařilo vygenerovat model, který by odpovídal tomu, jak klima v následující době opravdu probíhalo. Ale nejen klima, ale i např. zvyšování mořské hladiny. Hodnoty, které dostávají, ulítávají o značná procenta, takže je můžeme parafrázovat dle Cimrmanologů, kteří analýzou prokázali (v 80. letech minulého století) přesné datum v roce 1913, kdy Jára Cimrman vymaloval hospodu v Liptákově, ovšem plus mínus třicet let.
Opakovaně jsem našim klimatologům na různých fórech, pokud se tam vyskytli, psal, že dohady o klimatu by vyřešil model, který by, pokud by se do něj nacpala data od roku 1900 do roku 2000, předpověděl průběh teplot od roku 2001 do současnosti. A že pokud takový model neexistuje, tak se nemohou divit, že jim spousta lidí, zejména vysokoškolsky vzdělaných v exaktních disciplínách, prostě nevěří.
Takže začali vytvářet "scénáře", které jsou natolik neurčité, že je nelze porovnáním s následujícím průběhem teplot a dalších parametrů klimatu shodit ze stolu. Pochopitelně, i tyto scénáře jim pro blízkou budoucnost nevycházejí, takže předpovídají budoucnost vzdálenou ve stylu, "ano, teď se ochlazuje, ale v roce 2500 bude teplota určitě tam, kde ji náš model, pardon, scénář, předpovídá". Prostě, "nebude-li pršet, nezmoknem".
Ve výše citovaném rozhovoru s panem P. Kohoutem také padlo konstatování, že teploty daleko těsněji korelují s množstvím kosmického záření, (hlavně slunečního), jehož hrubým měřítkem je výskyt slunečních skvrn, který můžeme rekonstruovat velmi přesně až do poloviny 19. století a hruběji až někam do století 17. Vodní pára se totiž alespoň zčásti chová v horních vrstvách atmosféry jako ve Wilsonově mlžné komoře a průlety některých komponent kosmického záření podporují její přeměnu na "antiskleníkové" vodní kapénky a ledové krystalky. Proto je také prokázán vztah mezi slunečními skvrnami a neúrodami (kvůli studenému létu), a tím i cenami obilí, případně dalších plodin. Tento jev je daleko silnější než vliv výkyvů koncentrace CO2, už proto, že vodní pára odpovídá za téměř polovinu skleníkového efektu, zatímco o tu druhou část se dělí CO2 s dalšími plyny. Zároveň ovšem vidíme, že hlavním klimatickým problémem jsou studené epizody, nikoli teplé.
Vodní pára je vůbec problém, protože klimatologické modely si s touto látkou, která může své vlastnosti po nepatrných změnách teploty a tlaku vzduchu skokem přeměňovat ze "skleníku" na "antiskleník" a zpět, protože ony malé změny teploty a tlaku jsou mimo jejich predikční možnosti. To se, pochopitelně, týká i oněch primitivnějších "scénářů".
A, mimochodem L Souček ve svých Velkých otaznících cituje vědecké práce, které už v 60. letech minulého století prokázaly korelace mezi meteoritickými dešti a srážkami. Jde o to, že spolu s meteory a meteority přilétá ještě daleko větší množství kosmického prachu (který ani nezazáří, ale zčásti může jím vyvolaná ionizace vzduchu být detekována radary), a ten vytváří kondenzační jádra pro krystalizaci vody. Chová se tedy trochu podobně jako ty výše zmíněné částice kosmického záření. Vzniklé krystalky posléze, od určité velikosti, spadnou (a v teplejších končinách cestou dolů roztají). Patrně bude hodně záležet i na typu toho meteoritického deště (respektive meteorického proudu), protože některé zcela jistě těch mikročástic obsahují větší a některé menší podíl, a také na tom, jakou částí toho proudu Země prolétne (což se rok od roku mění). Zcela jistě záleží i na přítomnosti či nepřítomnosti dalších faktorů, které déšť ovlivňují. Proto se později podařilo vybrat meteoritické deště, které s meteorologickými v určitých krajinách nekorelují (nebo alespoň málo korelují), což klimatologové interpretují jako vyvrácení tohoto faktu. Prostě, "metoda hokejka" (nebo "cherry picking") to jistí.
Mohl bych pokračovat zmíněním v samostatném postu popsaných slapových sil Jupitera, demonstrovat míru našich (ne)znalostí dění ve vysokých vrstvách atmosféry rozporem mezi modely narušení ozónové vrstvy freony (po jejich omezení ze začala regenerovat daleko rychleji, než podle předpovědí těch nejoptimističtějších modelů, není naprosto jasné, proč). A našlo by se toho zcela jistě víc.
Klimatické modely také nepočítají se zazeleňováním pouští při vyšší koncentraci CO2 ve vzduchu. Je to dáno mechanismem, že pouštní rostliny jsou sice dobře chráněny před vysycháním, např. vylučováním vosku na svůj povrch, ale musejí otevírat průduchy pro příjem CO2 pro potřeby fotosyntézy (slepému hodináři jiný transportní systém nepřišel pod ruku) a nejsou s to zabránit tomu, aby opačným směrem těmi průduchy neunikala voda. V podstatě tedy platí, že čím více CO2 ve vzduchu, tím měně průduchů (a na kratší dobu) musí být otevřeno, a s tím menším množstvím vody rostlina vystačí. Tudíž se může posunout do lokalit s ještě menším přísunem vody, které předtím osídlit nemohla. A na místo těch nejvíc suchomilných se ze světa za hranicí pouště mohou šířit druhy, které už typicky pouštní ani nejsou. Navíc obecně roste množství světovou zelení vytvořené biomasy. Experimenty se skleníky s řízenou atmosférou rovněž prokázaly, že prosperita naprosté většiny zelených rostlin (včetně užitkových) roste od současných koncentrací až k takovým , které jsou pro člověka a většinu dalších živočichů k nepřežití. Efekt zvyšování prosperity rostlin se může, pochopitelně, promítnout i do jejich lepšího snášení neoptimálních podmínek k růstu, tedy i do toho, že reakce našich rostlin na oteplení (pokud by k němu došlo) zdaleka nemusí být tak dramatická, jak se nám to snaží nakukat klimaalarmisté. Na druhé straně jsou "preindustriální" koncentrace CO2 v ovzduší na dolní hranici, při níž ještě rostliny mohou vůbec fungovat. Nabízí se tedy otázka, zda si s těmi úspěchy moderního zemědělství příliš sebejistě nefuníme a zda nemá podíl na vyšších výnosech také vyšší koncentrace CO2 ve vzduchu.
Klimatické modely, pochopitelně, se zvyšováním záchytu CO2 do biomasy a s ním souvisejícími faktory nepracují.

Klimaalarmismus jako politikum

Už jsme si tu vysvětlili, že klimaalarmismus začal jako čistě politická akce, IPCC je čistě politická organizace a to, co produkuje, je politika (případně ideologie), ale nikoli věda.
Podíváme-li se dál, vidíme naprostou nesmyslnost "dekarbonizace", kterou po nás EU požaduje (respektive ji hodlá vynucovat), protože emise EU tvoří jen asi 6% ze světových emisí CO2. Pomíjím skutečnost, že přesun řady špinavých výrob do zemí třetího světa fakticky skryl skutečné emise zejména původních státu E12 a navíc je značně zvýšil, protože produkce energie, ať už tepla, nebo elektřiny, je v cílových zemích toho přesunu zpravidla prováděna v zastaralých zařízeních, která v těchto zemích zůstala ještě z dob kolonizace, často o desítky procent méně účinných než energetická zařízení, která se kvůli nim zavírala (to, že se pak finální výrobky vezou tisíce km, což také nějaké emise vyprodukuje, je už jen "třešnička na dortu"). Jinými slovy "dekarbonizační" změny, které ekologové už v EU a dalších vyspělých státech prosadili, jednoznačně zvýšily světovou produkci CO2.
Opakovaně jsem konstatoval, takže to tu zde jen připomínám, že kdyby se klimaalarmisté skutečně báli toho, že "se upečeme", tak by bojovali za výstavbu velkého množství jaderných elektráren, které by skutečně, a ve velmi krátké době, dokázaly "dekarbonizovat" energetiku, dodat elektřinu do těch elektromobilů, kde je přechod na ně racionální (takové případy jsou, ale jsou vzácné) a energeticky dotovat výrobu paliva (ekvivalentního benzínu nebo kapalnému plynu) s použitím biomasy (tedy obnovitelného a C neutrálního zdroje).
MMCH, pokud by se z uhličitanu vápenatého podařilo vyrobit karbid, vznikl by také obnovitelný zdroj paliva (musel by se dotovat energií, nejlépe z jádra), protože reakcí karbidu s vodou se uvolňuje acetylén, z něho se dají připravit další uhlovodíky (včetně těch, které jsou součástí benzínu) a vzniklý hydroxid vápenatý vychytá zase odpovídající množství oxidu uhelnatého ze vzduchu, takže z hlediska uhlíku je to uzavřený cyklus (další možnost by bylo ten karbid vyrábět pálením vápence s uhlíkem z biomasy, a ten uhličitan vápenatý pak vracet po výrobě acetylénu z karbidu k vychytání CO2 ze vzduchu a vzniku hydroxidu vápenatého, který lze spolu s uhlíkem z biomasy dát na počátek výroby karbidu ...).
Je prostě mnoho postupů, které by mohly reálně dekarbonizovat ekonomiku a energetiku, žádný z nich však není využíván. Prosazovány jsou jen naprosté pitomosti, které produkci CO2 nijak nesníží, případně ji ještě zvýší (např. elektromobily při našem energetickém mixu). Tyto pitomosti ovšem na jedné straně přesypávají peníze z kapes všech občanů do mála "těch správných", na druhé straně blokují další rozvoj společnosti (i ekonomiky), a na třetí straně jsou stále více používány jako záminka pro rušení prvků demokracie, prakticky v celé EU. Obávám se tedy, že "boj za klima" a "hrozba že se upečeme" mají asi stejný význam jako pro Hitlera a spol. ohrožení Němců (potažmo árijské části lidstva) "světovým židovským spiknutím".
Zásadním problémem klimaalarmismu je i skutečnost, prokázaná naprosto jednoznačně, spolehlivě a řadou na sobě nezávislých i metodicky různých studií, že teplá období byla spojena s prosperitou, demografickým růstem a velmi zhusta i relativně mírovými poměry (nebo alespoň menší délkou a intenzitou válečných konfliktů), zatímco studená jsou prakticky vždy spojena s hladomory, epidemiemi, válkami a sociálními vzpourami. Ve studených obdobích také roste plocha pouští, zatímco v teplých se snižuje. Největší rozsah pouští na Zemi v dohledné době byl za doby ledové, z níž pocházejí mohutné vrstvy spraše (v níž jsou často pozůstatky "lovců mamutů" a jejich kořisti), což je vlastně navátý a následně ještě zvětralý pouštní prach. Nikdy potom už nebyl na Zemi tak velký rozsah pouští, aby mohly našem území vznikat mnohametrové vrstvy pouštního prachu.

Klimaalarmistické modely jsou zatíženy jednoznačnou vírou v "šílenou nebezpečnost" CO2. Jejich autoři jiné faktory buď zcela nebo částečně ignorují, což je jeden z hlavních důvodů, proč jsou tyto modely v silném rozporu s realitou. Navíc je celý klimaalarmismus zatížen fikcí, že vyšší teploty než současné jsou špatné. Přitom, aby bylo jasno, žijeme v jednom z nejstudenějších období doby po poslední doby ledové, takže zcela přirozené oteplování je více než pravděpodobné.

Úvaha obřízková

Nyní ponechám stranou ženskou obřízku avěnuji se ryze té mužské.
Je snahou, která je motivována politicko - nábožensky tuto formu zmrzačení mužského genitálu vydávat za cosi když ne rovnou pozitivního, tak alespoň zdravotně neškodného. Souvisí to i s tím, že např. v USA se podařilo "zblbnout" většinu populace, která nechává rutinně děti mužského pohlaví obřezat, aniž by k tomu měla jakékoli důvody, dokonce ani ty iracionální - náboženské. Dovolím si upozornit na fakta, která by měla vést alespoň k opatrnosti.

Základní úvaha

V oblasti předkožky se nachází poměrně silná koncentrace elementů imunitního systému, pojmenovaných po tom samém pánovi, po němž se jmenují ostrůvky tkáně v pankreatu, produkující inzulin (mimo jiné). Je docela pravděpodobné, že její odstranění z větší části a narušení toho zbytku hojením a případně i zánětem z poranění, vede k oslabení imunity, zrjména imunitních procesů v kůži.

Kaposhiho sarkom

Tento nádor vychází z buněk kožních cév. Je vysoce zhoubný. Před nástupem epidemie AIDS se vyskytoval vzácně a prakticky výlučně u mužů "blízkovýchodního původu", tedy Židů a Arabů (kteří obojí jsou v důsledku buď judaismu nebo islámu obřezáváni krátce po narození).
Byl to tedy "hnusně rasistický" a silně "politicky nekorektní" nádor, patřící k jevům, jaké multikulturalisté a jiní neomarxisté nemají rádi, protože konfrontuje jejich blábolení s realitou.
Vzhledem k tomu, že po vzniku pandemie AIDS se "rasismus" či dokonce "antisemitismo - antiislamismus" tohoto nádoru vytratil a on začal likvidovat muže jakéhokoli původu, lze důvodně předpokládat, že jeho progresi zaviňují nikoli nějaké "rasové geny", ale právě oslabení imunity. A dá se vyslovit teorie, podle níž obřízka vede ke slabému (a zřejmě individuálně různému) oslabení imunity, které se u malého procenta takto postižených promítlo do vzácného výskytu uvedeného nádoru. Zatímco masové oslabení imunity, až téměř k nule, vyvolané AIDS, vedlo k manifestaci tohoto nádoru prakticky u kohokoli.
Otázku, proč nebyli postiženi muži obřezaní leč nikoli "blízkovýchodního" původu lze zodpovědět tím, že v obřízkově zblblých USA je podstatně vyšší životní úroveň, a tím i úroveň faktorů, které přispívají k nespecifickému posilování imunity, takže se to u kmenové populace neprojevilo. Zatímco tam, kde to bylo spojeno s nějakým strádáním v mládí, případně nižším hygienickým a výživovým standardem v náboženské komunitě, už bylo toto oslabení imunity natolik posíleno, aby ve vzácných případech "prorazilo" do vzniku zmíněného tumoru. A v Evropě je obřízka nemuslimů a neŽidů natolik vzácná (a navíc zpravidla dělaná až někdy v pubertě nebo ještě později), že se její vliv nemusel u tak vzácného tumoru u této části populace projevit.
Z hlediska zdravotně preventivního by asi stálo za to protlačit ustanovení, podle něhož by se obřízka, mimo lékařsky odůvodněné případy (nejčastěji se jedná o vývojové znetvořeniny mužského urogenitálu), měla provádět až po 18. roce života.

Lepra a tuberkulóza

Dosavadní text lze uzavřít podezřením, že v předkožce vznikají jacísi "policajti", kteří se v dalším životě "rozlezou" po celém kožním ústrojí a bojují s tím, s čím bojuje imunita, tedy se "splašenými" buňkami a s infekcí.
Další věcí je, že za předkožkou se usazuje speciální mikroflóra, která u obřezaných buď zcela chybí, nebo je alespoň kvantitativně i kvalitativně narušena. Jednou ze součástí této mikroflóry je i neškodná bakterie Mycobacterium smegmatis, žijící v odloupané kůži a produktech za předkožkou se vyskytujících žlázek.
Ovšem i tato bakterie, byť žije na povrchu těla, nějak komunikuje s imunitním systémem. A protože se jedná o rod Mycobacterium, je jasné, že má blízko i k patogenům, tedy Mycobacterium tuberculosis (a jeho příbuzným, vyvolávajícím také tuberkulózu) a M. leprae. Je málo známým faktem, že tuberkulinový test je pozitivní i při infekci leprou, a že očkování proti TBC do jisté míry (ono ani proti té TBC nefunguje stoprocentně) chrání i proti lepře.
A zase můžeme konstatovat, že lepra je především metlou zemí, kde je historicky přítomna obřízka. Je, pochopitelně, i všude tam, kde je populace strádající a s oslabenou imunitou. To samé platí i pro tuberkulózu. I ona napadá především imunitně oslabenou populaci.
Faktem je, že ve střední Evropě lepra na začátku novověku více-méně spontánně vymizela. Stejně tak v 19. století začala klesat i incidence tuberkulózy. Obojí zcela jistě souvisí s postupným zvyšováním životní úrovně. Nicméně aby imunitní systém dokázal "zapracovat", tak pořebuje nějaký "vzor" nepřítele, jaký mu poskytuje očkování.
Je docela možné, že uvedenou roli, v míře výrazně slabší než očkování, avšak nenulové, sehrává u nepostižených lidí Mycobacterium smegmatis za předkožkou (a při jistých činnostech se s ním "seznámí" i ženy). Asi to není bůhvíjaká ochrana, ale patrně je možná a v reálu i u části populace existuje částečně oslabený stav organismu, při němž organismus bez ní a s ní dostane tuberkulózu (nebo malomocenství) s rozdílnou pravděpodobností. Rozhodně bych nepovažoval neobřezání za ekvivalent očkování proti TBC, ale považuji za vysoce pravděpodobné, že jakousi nenulovou roli v odolnosti proti patogenním mykobakteriím hraje.

Kariéra "slepého kuřete"?

(dokončení předchozího postu)
Nedávno zemřelá Frances Kathleen Oldham Kelsey, CM (24. června 1914 – 7. srpna 2015), působící v US FDA odmítla přes nátlak farmaceutických firem thalidomid kvůli sekundárním účinkům na nervovou soustavu (ono se tak nějak dá očekávat, že látka, mající farmakologické účinky na nervový systém v tomto systému nějaké účinky bude mít). Nicméně teprve poté se objevily první studie, které dávaly do souvislosti Contergan a vrozené malformace plodu. Paní Kelsey byla následně až do své letošní smrti slavena jako někdo, kdo zachránil USA před epidemií "conterganových dětí". Nicméně je nutno konstatovat, že původní zákaz tohoto preparátu, který byl jejím dílem, s malformacemi nesouvisel. Byl to, krutě řečeno "fenomén slepého kuřete, sezobnuvšího zrnko". Paní Kelsey byla prostě ve správnou dobu na správném místě a dokázala prokázat určitou "zaťatost" proti nátlaku vlivného výrobce a distributorů.
Existovalo mnoho žen, které braly Contergan v těhotenství a narodily se jim zcela zdravé děti. Navíc byl Contergan předepisován na těhotenské zvracení a jiné podobné potíže, které signalizují přinejmenším ne stoprocentní normalitu probíhajícího těhotenství, což mohlo vést k mylnému závěru, že příčinou malformací bylo nějaké základní onemocnění a nikoli Contergan. Dokonce byly publikovány (a přitom statistickým aparátem dobře podložené) studie, podle nichž Contergan "pouze" udrží takové plody, které by bez něj byly potraceny. Teprve opravdu masové podávání tohoto preparátu těhotným ženám po dobu několika let vedlo ke statistickým studiím, které prokázaly vztah mezi Conterganem a ztrátami končetin či částí končetin u dětí.
Následně byly teratogenní vlastnosti thalidomidu prokázány i na myších a krysách. Postupovalo se tak, že březí samice byly utraceny v době předcházející možnému vstřebání vadného plodu a plody byly ve speciálním roztoku zprůhledněny a byly vybarveny kosti a chrupavky. Na takto upravených usmrcených plodech pak byly studovány vývojové vady končetin (např. chybějící zárodky některých kostí). Jsou to metody dosti nestandardní, etickými komisemi nerady schvalované a rozhodně nedostupné pro rutinní použití.
Krutě řečeno: Látku s podobnými účinky bychom patrně "prošvihli" i dnes, pouze by patrně nastal poplach z rození malformovaných dětí o něco dříve. Nicméně ani teď by nenastal v "bodě nula", protože určité "pozadí" malformací a jiných vrozených vad existuje, takže se nesrovnává "něco proti nule", ale "něco proti něčemu", což je z hlediska diskriminační síly statistických testů méně příznivé. Navíc ještě existují časová a místní "hnízda" výskytu vrozených vad, která jsou zatím považována za normální vlastnost tohoto fenoménu (protože se nikdy nepodařilo prokázat nějaké negativní zevní vlivy, které by ho vyvolaly). Takže by bylo nutno odlišit nově vznikající vady nikoli od nuly, nikoli od dlouhodobého průměrného pozadí, ale od "normálních" výkyvů směrem k vyššímu výskytu, aby se prokázalo, že se skutečně jedná o nový fenomén.
Paradoxem je, že vedlejší účinky thalidomidu na nervový systém (kvůli nimž byl v USA zakázán) nejsou tak závažné (ani na cs wikipedii účinky karcinogenní, ty navíc mají i běžné prášky proti bolestem na bázi paracetamolu také), takže existují tendence thalidomid vrátit mezi preskribované léky (zdaleka by nebyl sám v "rodince" léků, které se nesmějí dávat těhotným). Jeho indikací by byly mj. negativní vedlejší reakce u pacientů po ozařování a podávání cytostatik, případně jiné indikace, u nichž je těhotentví tak nějak z principu vyloučeno.

FDA posléze do značné míry pozitivní kredit, který získala záchranou US populace před Conterganem pozbyla v řadě afér, z nichž nejvýznamnější byly dvě:

Marihuanová aféra

se týkala léčebného použití účinných látek z konopí na vedlejší účinky ozařování a cytostatik (mj. úporná nausea a zvracení) u onkologických pacientů. Po velkém tlaku veřejnosti byla FDA donucena udělat testy na dobrovolnících. V nich se ukázal vliv marihuany na uvedené příznaky jako zanedbatelně malý. Problém pro FDA nastal v tom, že mezi testovanými pacienty bylo i určité množství uživatelů marihuany, kteří konstatovali, že marihuana dodaná pracovníky FDA nemá odpovídající senzorické vlastnosti. Někteří z nich si opatřili "pouliční" marihuanu, která jim, na rozdíl od testovaného materiálu úlevu, přinesla. Je v podstatě lhostejné, zda byl do testu dodán materiál z průmyslového konopí, šlechtěného na velmi nízký obsah farmakologicky účinných látek, nebo zda se jednalo o marihuanu, která byla účinných látek zbavena např. extrakcí vhodnými rozpouštědly. Důležité je, že se pracovníci FDA provařili jako vědomí podvodníci.

Stéviová aféra

Stévie je polokeř, původem z jižní Ameriky, oblastí o něco teplejších než je podnebí v ČR. Obsahuje stéviin, který je několik set krát sladivější než sacharóza. Vedle domovské země získala jako nekalorické přírodní sladidlo oblibu v Japonsku, kde je po desítky let používána buď jako taková, nebo jako extrakty s obsahem stéviinu (včetně toho, že existují soubory japonských diabetiků, kteří Stévii a její extrakty požívají desítky let a v poměrně velkém množství). Stéviin je velmi významným konkurentem umělých sladidel, protože má velmi podobné vlastnosti (včetně toho, že je, podobně jako sacharin nebo cyklamát nebo aspartam nevhodný ke slazení kávy, protože akcentuje hořkou chuť).
Starostí výrobců umělých sladidel je proto zablokovat této přírodní látce přístup na trh.
Pracovníci FDA se projevili jako lidé totálně zkorumpovaní výrobci umělých sladidel i cukru (a v USA hojně používaného, ale zdraví silně škodlivého fruktózového sirupu, který se vyrábí z nadbytečné kukuřice). Argumentovali např. absencí studií na škodlivost stévie a stéviinu (je jich několik desítek a všechny konstatují naprostou neškodnost), což je v příkrém rozporu s desítkami tisíc studií, prokazujících škodlivost jak sacharózy a fruktózy, tak i klasických umělých sladidel (zejména při nedodržení podmínek skladování, vč. hotových výrobků). I u tzv. "syndromu Zálivu" hrála významnou příčinnou roli "light Coca Cola", která byla přepravována běžnými náklaďáky, takže se vyhřála na vysoké teploty na dobu desítek hodin, a teprve před podáváním byla vychlazena. Podle některých studií při tom záhřevu došlo k rozkladu části aspartamu na toxické látky, které se potom na známém syndromu podílely jako jeden z mnoha příčinných faktorů.

Obě tyto aféry naznačují, že FDA už zdaleka není to, co tento  úřad býval v těch 60. letech. Presentovala se jako organizace, křivící výsledky vědecké práce na základě politické či politicko ekonomické objednávky. Aféry dovolují položení zpětné otázky, zda i odpor proti Conterganu nebyl motivován zcela odlišně (např. v zájmu výrobců preparátů, kterým by tento lék konkuroval) a zda se jen čirou náhodou pracovníci FDA, včetně doktorky Kelseyové, ocitli v družstvu "mužů s bílými klobouky".

Riziko mimo laboratoř či statistiku

V učebnicích medicíny, případně medicínské statistiky se dočteme, že existovaly jevy, které se vyskytovaly tak masově, že nepotřebovaly nějaké statistické či spíš epidemiologické studie na to, aby bylo prokázáno spojení mezi rizikovým faktorem a nemocí. Klasickou studií tohoto typu je výskyt rakoviny šourku u kominických učňů v Anglii. Ti totiž v rámci své profese prolézali komíny a čistili je zevnitř (viz známá Andersenova pohádka "Pastýřka a kominíček", která takovéto komíny popisuje), čímž na sebe nabrali velké množství sazí. Protože neměli možnost se po práci umýt, měli právě v rozkroku nachytáno velké množství těchto zdrojů rakovinotvorných látek. Rakovina kůže v této lokalizaci se u nich vyskytovala tak masívně, že to "bilo do očí" a nebylo nutné údaje o nemoci a rizikovém faktoru dávat dohromady pomocí statistických metod, které navíc v té době byly v počátcích.
Pochopitelně, od toho 19. století došlo k rozvoji jak medicíny, tak i biostatistiky. Ne vždy za vzájemného souladu. Pietně vzpomínám na kolegy, kteří měli soubor pacientů, na němž byl měřen parametr X a druhý soubor, na němž byl měřen zcela odlišný parametr Y, a chodili k nám (protože jsme byli jedním z prvních počítačově a statisticky vybavených ústavů), abychom jim "z toho udělali nějakou statistiku", protože "statistika" se tehdy začínala objevovat mezi požadavky na publikabilní práce. Pochopitelně, dalším zdrojem statistických dat, tehdy už většinou korektních, byly výsledky pokusů na laboratorních zvířatech.
Obrovský rozvoj zaznamenala i výpočetní technika. Já byl jako středoškolák na prázdninové brigádě na ústavu výživy zvířet, kde porovnávali dojivost a tučnost krav, krmených různou pící. Počítalo se to t-testem (tehdy ještě spočítáním příslušného parametru a porovnáním s tabelární hodnotou pro p=0,05 resp. p=0,01). Výpočty byly prováděny na bulharském kalkulátoru Ëlka (jolka), který uměl sčítat, odčítat, násobit a dělit a výsledky těchto úkonů uložit do druhé paměťové jednotky (kromě té, která byla propojena s dispejem), ovšem tato paměť se přemazala v případě použití vrcholné funkce tohoto zařízení: odmocňování dvěma. Bylo to zařízení asi třikrát širší a dvakrát hlubší než standardní psací stroj a vyžadovalo ke správnému chodu klimatizovanou místnost (což bylo za letního vedra docela příjemné). Když jsem nastoupil coby mladičký asistent, tak už Ëlka, umějící přesně to samé, byla velkou (na náš současný standard) kalkulačkou a používala se v prakticích (tj. byla tak laciná, že se dala dát do tlapek studentům). Ovšem, protože jsme v jednom ze cvičení potřebovali třetí odmocninu, musela být doplněna klasickými logaritmickými tabulkami.
Potom přišla osmibitová PMD a následně "slušovické" počítače. Na ty už existovaly programy, počítající konkrétní p, tedy bez odhadu podle porovnání s tabelární hodnotou. Na slušovických počítačích už jelo Epi Info, které je používáno dodnes (a dodnes je mnoha programy nepřekonáno).

Ale abych se vrátil k těm laboratorním testům:
Postupně byly během minulého století vyvinuty standardní testy na toxicitu a další vedlejší účinky. Některé z nich se dají nalézt v obecné části lékopisu. Když se objevila známá aféra s Conterganem, ukázaly tyto testy svou slabou stránku: Některé toxické projevy se na nich dají zachytit výrazně hůře, než jak se následně projevují u lidí. Není to tím, že by testy na zvířatech byly "zbytečným utrpením" či dokonce "zvířecím holokaustem", jak tvrdí některé organizace "ochránců zvířat", ale tím, že mají prostě své limity a vyžadují určité zvláštní přístupy, jako jakýkoli jiný nástroj vědeckého poznání.
Účinná látka Conterganu, thalidomid, byla testována tehdy i dnes standardními postupy. Výsledkem bylo, že se "prošvihl" teratogenní účinek, přesto, že ten byl testován také.
Nějaké znetvořené plody se sice objevily, ale bylo to statisticky neprůkazné (nicméně problém je i v tom, že myš a krysa poškozené plody dokáží aktivně vstřebat, což žena nezvládá). Navíc, jak se později ukázalo, je "okénko účinnosti" i u člověka jen několikadenní a u myši a krysy (vzhledem k rychlosti vývoje jejich zárodku a plodu) je jen několikahodinové. Takže pokud se vzaly čerstvě zabřezlé samice a tehdejším lege artis postupem dostaly thalidomid, tak řada z nich ho prostě dostala "bezpečně před" nebo po citlivostním okénku a měla mláďata zcela v pořádku. Výsledkem byl jen nepatrný výskyt vrozených malformací. Něco mohly napovídat nižší počty narozených mláďat (viz zmíněné vstřebávání malformovaných plodů), ale to se tehdy neumělo hodnotit (a dodnes je to metodicky ne zcela dořešeno).
(pokračování)

Apokalypsa z pohledu medicínského 5

Mor

Za "mor" můžeme označit jakékoli masivně se vyskytující onemocnění. Za určitých okolností se nemusí jednat exaktně o infekci jako takovou, ale rovněž o hromadné otravy, případně úmrtí na banální mikroflóru způsobené těžkým deficitem imunity.

V podmínkách jakéhokoli katatrofálního děje dochází ke snadnému šíření infekcí, protože

- Je populace obecně oslabena
- Je méně snadné dodržovat pravidla osobní i skupinové hygieny
- Zpravidla je i větší příležitost se infikovat

Na tomto principu vznikaly i velké epidemie v průběhu obou světových válek i epidemie "španělské chřipky" krátce po té první.

V uvedených podmínkách se mohou uplatnit i mikroorganismy, které obecně pro člověka patogenní nejsou a napadají především oslabené jednince.

Extrémním případem oslabení imunity jsou lidé, kteří jsou připravováni na transplantaci kostní dřeně (nejčastěji proto, že jejich vlastní je zničena leukémií). Na těchto lidech vyroste opravdu prakticky vše, co může růst na lidském mase při tělesné teplotě. Musejí dostávat speciální sterilizovanou dietu, protože by je zabil i výrobek z kynutého těsta, v němž mohou přežít nějaké živé buňky kvasinky Saccharomyces cerevisiae. Zabijí je i naprosto běžné mikroorganismy, létající všude kolem nás.
Podobným případem jsou nemocní s AIDS. Svého času jsem několik let sbíral separáty prací, co vše bylo na nemocných s rozvinutým AIDS nalezeno jako mikroorganismus, vyvolávající systémovou (tj. tkáně po celém těle prorůstající) infekci. Pak jsem toho nechal, protože na člověku s takto devastovanou imunitou může opět vyrůst prakticky všechno, co snese teplotu lidského těla, dokonce i některé dřevokazné houby. Viděl jsem práci, v níž vypěstovali z mozku pacienta s AIDS (po pitvě, pochopitelně) dřevokaznou houbu Schizophyllum commune (česky Klanolístka obecná), která dokonce na kouscích mozku na Petriho misce vytvořila plodničky, takže byla identifikovatelná podle botanických znaků.
K velmi podobnému oslabení imunity by došlo i u lidí, kteří by se připletli příliš blízko k jadernému výbuchu nebo jadernému spadu. Ovšem s tou výhradou, že by patrně zemřeli dříve na prachsprostou nemoc z ozáření.
Podobné mikroorganismy napadají i lidi dlouhodobě resuscitované, což lze uvést jako příklad ovlivnění stavu imunitního systému stavem mozku.
Širší, ale ne takto rozsáhlé, spektrum mikroorganismů je potom u řady dalších vleklých chorob (např. diabetici, nádoroví pacienti apod.), ale i u "normálních stavů", jako je velmi útlý věk a naopak věk velmi vysoký.

Speciální otázkou je použití mikroorganismů jako válečné či alespoň sabotážní a teroristické zbraně.
O biologických zbraních se říká, že jsou "atomovou bombou chudých". Důležitá ovšem je nejen jejich cenová dostupnost, ale možnost utajení jejich výroby. Pro udělání si představy: Bude-li někdo dostatečně bezohledný, může vyrábět nebezpečné mikroby nebo mikrobiální toxiny klidně i v nějakém panelákovém bytě, a pro tuto práci nebude potřebovat nějaké zvláštní suroviny a zařízení. Vystačí si v podstatě s běžným kuchyňským vybavením, případně doplněným jen pár snadno a nenápadně sehnatelnými drobnostmi. A pokud by měl vyrábět např. anthrax (jaký známe z útoků v USA), mohli by mu poslat spory příslušných bakterií např. pod poštovní známkou v běžném dopise (a nevěřím, že jsou všechny dopisy systematicky prohlíženy tak, aby se na to přišlo).
Nevýhodou Schengenu je, že jakmile se někdo dostane dovnitř, tak se může přesouvat kamkoli s minimální možností účinné kontroly. Pokud by byli k dispozici "sebevražední" dobrovolníci, nebyl by problém některé patogeny (včetně třeba eboly) převézt přes hranice tak, že by je převezl člověk, bezprostředně před začátkem cesty nakažený, který by poté "zmizel". Pravé neštovice by se provezly ještě snadněji, protože mají poměrně dlouhou inkubační dobu. Nicméně nevěřím, že lze hranice Schengenu dostatečně uzavřít (např. mořské pobřeží). Vhodné zárodky by klidně mohl převézt i dron, dostatečně malý, aby ho nezachytil radar, nebo dokonce i poštovní holub.
Uvedené riziko v podstatě není možné eliminovat s výjimkou zavedení velmi drsného "koncentráčnického" režimu, kombinovaného s režimem na způsob "1984". Druhou možností je velmi tvrdé a systematické sledování všech, kdo jsou spojeni s džihádistickou a jinými podobnými evropské civilizaci nepřítelskými ideologiemi, případně drastického omezení jejich pohybu, a to i v rámci Schengenu.

Otázkou v této souvislosti je, zda nějaká forma biologické války už ve skutečnosti neprobíhá.

Když jsem tento text připravoval, vybavil se mi článek v posledním čísle časopisu Enigma o konspirační teorii s thalidomidem (komerční preparát se jmenoval Contergan).
Uvedená konspirace měla proběhnout tak, že východoněmecká Stasi uplatila pár laborantů v západoněmeckém farmaceutickém výzkumu, aby při testování této látky zatajili zmrzačená myšata. Cílem mělo být narození velkého množství invalidů, kteří zatíží hospodářství země.
Takto pojaté je to, s odpuštěním, naprostá pitomost. Myš není vhodný objekt pro detekování teratogenity thalidomidu, protože "okno" jeho účinnosti je u ní řádově v hodinách a při obvyklém podávání preparátu jednou denně se velice snadno mine. O tom se přesvědčili výzkumníci, kteří se snažili teratogentitu thalidomidu prokázat na zvířatech poté, co epidemiologické studie na lidech vztah užívání Conterganu a narození postižených dětí jednoznačně prokázaly. Navíc, "conterganové děti" se dokázaly uplatnit i při invalidizaci v ekonomické sféře velice dobře a významné procento z nich se pracovně uplatnilo, takže ta zátěž pro ekonomiku zase tak hrozná nebyla.
Dokážu si ale představit něco jiného: Podpořit hnutí za "obranu práv zvířat", které omezí možnosti testování potenciálních léků, případně prosadí např. přednostní testování na tkáňových kulturách (těmito testy teratogenitu nejen thalidomidu ale i řady jiných "profláknutých" látek prokázat nelze), a dříve nebo později se zákonitě musí stát, že nějaký průšvih typu Contergan nastane.

Další otázkou je problematika HIV. Nyní nemyslím ani vzájemné obviňování se Rusů (dříve sovětů) a američanů, komu z nich to uteklo z laboratoře, ani konspirace o záměrném nakažení populace (konspirátoři se nedokáží shodnout na tom, zda to rozšířily konzervativní kruhy USA, na podepření své ideologie boje proti "homosexualismu" a "sexuální nevázanosti", nebo zda to vypustili sověti coby zbraň proti "západu").
Mám nyní na mysli fakt, že v okamžiku, kdy byla infekčnost AIDS prokázána a byly k dispozici testy na latentní HIV infekci, spustili levičáci na Západě velmi koordinovanou a velmi dobře finančně podporovanou kampaň za "práva" infikovaných "nebýt diskriminováni", což v převodu do normálního jazyka znamená "moci tuto infekci šířit dál". Faktem je, že kdyby nemocní i nakažení šli do izolace, tak bychom už AIDS neměli buď vůbec, nebo by se tato nemoc vyskytovala jen sporadicky (spíš jako dovoz HIV2 z rizikových oblastí Afriky). Protože víme, že "pokroková levice" byla do roku 1990 prakticky stoprocentně řízena a financována sovětskými tajnými službami, vůbec bych se nedivil, kdyby uvedená kampaň vznikla na objednávku těchto služeb. Čili nikoli záměrné nakažení západní populace, ale využití "šťastné náhody", aby nově se objevivší infekce měla na ni co nejzávažnější dopad. Což se i povedlo. Jediné, co sověti nedomysleli, byl fakt, že jejich režim padne, padne i relativní izolovanost SSSR a tím se tato nákaza dostane i k nim.

Věcí k zamyšlení, mající jednoznačně biologický a válečnický (přinejmenším studenoválečnický) kontext, je i tažení proti GMO.
Faktem je, že proti GMO bojují především levicoví až ultraleví aktivisté. Faktem také je, že vedení EU s "vysloužilými" komunisty, maoisty a podobnými levicovými ideology v čele nutně souzní s podobnými cíli, jakými je likvidace evropské civilizace. Proto boj proti GMO, které jsou typickým evropským civilizačním produktem, potenciálně přinášejícím evropské civilizaci značné výhody, je ve stoprocentním souladu s jejich záměry. Bez ohledu na to, zda jsou někým řízeni (u vysloužilých "barikádníků z roku 1968" bych takovou možnost, včetně toho, že na ně ruská tajná služba ví něco, za co by mohli být ještě dnes potrestáni, nebo alespoň sesazeni a sociálně vyloučeni, vůbec nevylučuji), nebo takto jednají jen proto, že jsou k tomu nenávistnou levicovou ideologií, jíž jsou prosáklí, naprogramováni.

"Dnes naposled" aneb Konec světa, jak ho známe (5)

Konec světa s očkováním
Co se stane, když významně zvítězí odpůrci očkování?
Vrátí se řada chorob, které byly ve druhé polovině 19. století ve vyspělých zemích a následně i v zemích třetího světa významným způsobem potlačeny. Respektive budou se vracet s narůstající intenzitou podle toho, jak bude ze světa odcházet přirozenou cestou populace proočkovaná, i podle toho, zda se podaří prosadit pouze rozbití povinného očkovacího programu, nebo rovnou plošný zákaz "škodlivého" očkování.
Bude se muset mj. dramaticky zvýšit porodnost, aby se udržela reprodukce populace, a to při chudnutí společnosti v důsledku drastického nárůstu  zdravotních a sociálních výdajů.
Je zde ovšem jeden velice zajímavý důsledek, naznačující, že za uvedenými aktivitami nemusejí stát pouze naivní, nevzdělaní či pomýlení filantropové: Populace zemí, kde se podaří takovýto zákaz či omezení prosadit, se stane velice snadno vnímavou na biologický útok příslušnými choroboplodnými zárodky.
Už v současné době je pro prozřetelnější příslušníky zdravotní služby noční můrou představa útoku virem neštovic, který byl sice celosvětově eradikován, je udržován (oficiálně) ve dvou laboratořích na světě, nicméně patrně nelze uhlídat všechna místa, kam se ve středověku a na začátku novověku pohřbívaly oběti neštovičných epidemií, včetně oblastí s permafrostem nebo věčně suchou půdou, kde virus mohl zůstat v pohřbených tělech aktivní. Nehledě k tomu, že nelze zaručit neexistenci neautorizovaných ilegálních úložišť tohoto viru, ani toho, že se ho někdo nepokusí vytvořit de novo z viru vcelku rozšířených a dostupných kravských neštovic (a existují i další příbuzné druhy), protože rozdíly (nevelké) mezi genetickými informacemi obou virů jsou známé a publikované (tudíž se jedná o znalost široce dostupnou).

Konec světa a zdravotnictvíZdravotnická zařízení jsou připravena na řadu krizových situací. Některá byla stavěna (nebo drasticky přestavována) v době, kdy se s nimi počítalo jako se zdravotnickými zařízeními vyššího typu, působícími ve světě během či po jaderném konfliktu mezi NATO a Varšavským paktem. Část zařízení, umožňujících jejich fungování v polních nebo jinak narušených podmínkách (např. po jaderném bombardování města, u něhož stojí), může být ještě funkční.
Rozhodně většina nemocnic zvládne krátkodobé výpadky elektřiny. Některé mají i několikadenní zásoby topných médií, případně paliva pro generátory. Mohou být postiženy výpadkem internetu (protože je jejich intranet příliš propojený a příliš závislý na světě kolem), což může vést k problémům s přenosem digitálních dat o pacientech, který se dnes ve většině zdravotnických zařízeních používá. "Dedigitalizace" může vyřadit rentgeny, sonografická pracoviště apod., protože jejich výsledky nebude jak přenést k ošetřujícímu lékaři.
Pochopitelně, bude-li blackout trvat déle, nastanou problémy se zásobováním (jídlo a další "hotelové služby" pro pacienty), bude nutné (zejména při nepříznivé prognóze blackoutu ve smyslu délky jeho trvání) omezit svícení na odděleních a nedostatkovou elektřinu z generátorů rezervovat pro operační sály a jiná nezbytná zařízení. Časem může nastat i problém neudržitelnosti chodu mrtvolníků na patologii a nutnosti improvizovaných pohřbů zemřelých v areálu nemocnice nebo jeho blízkosti. Jsou města, kde v tom nebudou mít problémy: např. v Prostějově je kompaktní "výrobně hospodářská jednotka" nemocnice - zahradnictví - hřbitov, která tento problém do značné míry řeší.
Problém může vzniknout i v souvislosti s tím, že ze strany politických orgánů bude snaha rizika zlehčovat a vydávat optimistické, byť zcela nesmyslné, prognózy. Zejména v situaci, kdy pojmenování příčin problému bude "politicky nekorektní".
Zažili jsme to i v případě povodně v roce 2002, kdy oficiální místa naprosto nereflektovala závažnost situace a k řadě škod, včetně zatopení metra, došlo především v důsledku oficiálních prognóz, hluboce podceňujících rozsah blížícího se průšvihu.

A co zdravotnictví v našich domácnostech?
Zkuste se podívat do svých lékárniček, za jak dlouho vám dojdou léky, které občas berete, případně projde jejich exspirační doba i tehdy, když je nespotřebujete. A nastane doba, kdy i banální zadřená tříska může být zásadním problémem, ohrožujícím život. A to jste ještě očkováni proti tetanu, takže jeden z možných průšvihů je u vás silně redukován, byť ne zcela odstraněn (známá "protitetanová injekce" mimo jiné urychluje nástup tvorby protilátek až o desítky hodin proti situaci, kdy by jejich zvýšenou produkci navodil samotný tetanový toxin, vytvářený v ráně).
A to vycházím z představu, že je tu více-méně zdravá populace. V naší populaci jsou statisíce lidí, závislých na podávání nějakého léku, buď zcela a absolutně - tedy, bez jeho podávání by zemřeli (například diabetici), nebo relativně, tj. bez jeho podávání by se jim významně zhoršila kvalita života a / nebo by se zvýšilo riziko jejich předčasné smrti (například hypertonici, alergici).
Zhroucení "světa, jak ho známe", tedy bude s vysokou pravděpodobností spojeno i se zhroucením zásobování lékáren. Některé léky nebo skupiny léků zcela zmizí, jiné v rámci nedostatku drasticky podraží. A nastane problém, který se může týkat až desítek procent populace s větší nebo menší naléhavostí. A pro diabetika prvního typu nebo těžkého hypertonika (nebo ...) se konec "světa jak ho známe" změní velice snadno a rychle na konec "světa vůbec".

(konec)

Popíjení v Sanánii

Žily byly dva státy, Sanánie a Samaritánie. Oba státy měly republikánské zřízení a moudré parlamenty, dbající především blaha občanů. Z toho důvodu se oba parlamenty rozhodly omezit konzumaci alkoholu, metly lidstva a příčiny řady fatálních chorob. Lobby výrobců a distributorů konkurenčních látek, od nikotinu po heroin, se na tomto rozhodnutí zcela jistě nijak nepodílela...
Protože obě země byly prakticky stejné, lidé v nich hovořili stejnými jazyky a nedávno obě vznikly rozdělením společného státu, bylo politicky nanejvýš nevhodné, aby zákonná úprava Sanánie kopírovala zákon v Samaritánii a naopak.
Z tohoto důvodu se moudří zákonodárci Sanánie rozhodli, že protože je zdraví na prvním místě a protože alkohol zdraví škodí, budou ho moci konzumovat pouze zcela zdraví lidé. Tím bude zároveň ošetřena i situace, kdy alkohol někomu začně zdraví poškozovat. Pak se prostě k alkoholu (legálně) nedostane. Z tohoto důvodu byl vydán v Sanánii zákon, že alkohol mlůže být vydán v restauraci nebo v obchodě pouze tomu, kdo je stoprocentně zdráv a doloží to lékařským osvědčením, ne starším než jeden rok.
Rovněž moudří zákonodárci Samaritánie vyšli z toho, že alkohol je schopen přinést obluzení, úlevu od žalu a strastí. Není tedy dobré jej odepírat lidem, kteří takovouto úlevu objektivně potřebují. Z tohoto důvodu přijali zákon, podle něhož v restauraci nebo obchodě dostane alkohol pouze ten, kdo přinese lékařské potvrzení, že je na smrt nemocen.
Je pochopitelné, že spotřebu alkoholu a její odezvu na zdraví obyvatel sledovaly jak národní, tak i nadnárodní zdravotnické organizace.

Jaké byly výsledky
Vzhledem k tomu, že mezi světovou zdravotnickou veřejností nebyly běžně známy rozdíly v zákonodárství Sanánie a Samaritánie, dvou státečků kdesi na periferii toho, co si říkalo "civilizovaný svět", byly výsledky zdravotnických staistik šokujícně rozdílné.

Legální spotřeba alkoholu a zdraví
V Sanánii byla spotřeba alkoholu spojena se všemi možnými ukazateli pozitivního zdraví. V závislosti na spotřebě alkoholu narůstala průměrná délka dožití (1) a podobné ukazatele. Naopak, ukazatele negativního zdraví od standardizované úmrtnosti (2) až po asociaci se závažnými chorobami zde byly velice nízké.
V Samaritánii bylo vše prakticky přesně v opačnéím gardu. Spotřeba alkoholu byla s ukazateli pozitivního zdraví korelována vysoce a statisticky významně negativně a naopak pozitivně, opět s vysokou mírou statistické výzmamnosti, byla korelována s ukazateli negativního zdraví a výskatem závažných chorob.
Jednodušší to měly státní orgány v Sanánii, které snadno pomocí samaritánských statistik dokazovaly prozíravost zákonodárců. Naopak samaritánijské státní instituce začaly mít problém s tím, že odepírají občanům něco, co je podle statistik sousedního státu vysoce asociováno s pozitivním zdravím, a tedy je schopno zabránit vzniku závažných nemocí.
Statistiky Samaritánie i Sanánie byly velice často citovány prakticky všemi, kdo chtěli nějakým způsobem zasahovat do legislativy týkající se alkoholu. Sananijské statistiky se staly biblí těch, kdo tuto legislativu chtěli liberalizovat a zavádět taková opatření, která by potenciálně i reálně vedla ke zvýšení konzumace alkoholu. Samaritánijské statistiky se naopak staly poutním místem všech, co by spotřebu alkoholu co nejvíce omezili a nejraději zcela zakázali.


Poznámky:

(1) Průměrná délka dožití je ukazatel, který stanovuje, při jaké délce života umírá 50 % členů průměrné populace, nebo jejího segmentu (např. muži, kteří v posledním roce dosáhli 65 let života). Vypočítá se proložením křivky skrze jednotlivé věkové segmenty (sub)populace (tedy něco jako "kolik procent je na živu dnešních třicátníků - z těch, co se před 30 lety narodili, jednatřicátníků atd.), u kterého věku křivka protne 50 %, zde je průměrné dožití. Populace do výpočtu vstupuje jako celek charakterizující současný stav, proto interpretace uvedené hodmnoty ve smyslu "dnes narozený se dožije v průměru tolika a tolika let" je poněkud mimo mísu, protože až toho věku dosáhne, bude úmrtnost, a tedy i uvedený ukazatel někde úplně jinde.
Někteří zvláště málo gramotní novináři pojmenovávají tento ukazatel jako "průměrný věk". Průměrný věk se jistě spočíst dá (dokonce ještě jednodušeji), ale jeho vztah ke zdraví populace, potažmo k úmrtnosti je prakticky nulový. Pokud někde najdete ve sdělovacích prostředcích "průměrný věk" a bude se vztahovat k hodnotě 60 - 80 let, půjde zcela jistě o průměrné dožití.

(2) Hrubá úmrtnost (počet nebožtíků v daném regionu / státě za rok, případně tento počet přepočtený na 100 000 obyvatel a rok) je ukazatel z hlediska charakteristiky zdraví populace prakticky bezcenný. Lze jej maximálně použít na "matení nepřítele" (3). Aby měla úmrtnost vypovídací hodnotu, přepočítává se na takzvaně věkově standardizovanou. Provede se tedy zjištění, kolik zemřelo lidí v jednotlivých ročnících a kolik žijících v těch ročnících je, a to se přepočte na populaci se standardním věkovým složením. Takto přepočítaná úmrtnost už má velkou vypovídací hodnotu. Tj. neovlivní ji např., když se v některém okrese postaví velký domov důchodců, kam budou chodit žít (a umírat) důchodci z několika okolních okresů.

(3) V oblasti "problematických" okresů v severočeském kraji vysokou úmrtnost maskoval fakt, že sem za prací přijížděli relativně mladí lidé, kteří zde také zakládali rodiny. Byly zde tedy vysoké počty mladých lidí, mezi nimiž je úmrtnost přirozeně nízká, a teprve přepočty na věkově standardizovanou ú)mrtnost ukázaly, o kolik je zde úmrtnost zvýšena oproti československému průměru.