středa 12. ledna 2022

Digitalizace státu

Spousta politiků nám slibuje ráj na zemi, jakmile bude provedena digitalizace státní správy. Ta si bude "digitálně" předávat vše, co od občana na různých místech dostane, a občan s ní bude velmi radostně až jásavě komunikovat také digitálně. Prostě, cesta ke skvělým digitálním zítřkům.

Realita

V reálu se ovšem řada občanů již s digitalizací setkala. Na některé digitální prvky přešli nuceně praktičtí (ale i další) lékaři, řada podnikatelů má zase zážitky s digitální EET a někteří mají za sebou i komunikaci přes datové schránky.
Naprosto všichni, kdo takovou zkušenost mají, ji mají zcela či alespoň částečně negativní. Lékaři si musejí vydržovat IT pracovníka, který jim zajišťuje, že digitální komunikace s pojišťovnami, zaměstnavateli i samotnými pacienty (např. e-recepty) bude fungovat. A vydají za toto zajištění funkčnosti řádově tisíc až dva Kč v průměru za měsíc.
Já osobně mám velmi negativní zkušenost s "digitálním" placením popelnic. V "době covidové" na magistrátě zrušili možnost zaplacení u pokladen a výsledkem byla nutnost to platit kartou po internetu. První problém nastal, že jsem to musel platit z windows, a současně z klávesnice bez numerické části. Proto se mi "podařilo" vložit do rodného čísla velké O místo nuly. To byla moje chyba.
Na druhé straně ovšem "génius", který danou aplikaci naprogramoval, použil jeden z opravdu mála fontů, u nichž jsou tyto znaky vizuálně nerozlišitelné. Proč to udělal? Asi neumí programovat. Nebo je to blbec. Další věcí je, že místo aby aplikace hlásila, že se do čísla vloudilo písmeno, pouze hlásila "nesprávné RČ". Což ovšem má nulovou informační hodnotu, protože některá reálně existující rodná čísla lidí dříve narozených z neznámých důvodů debilně naprogramované počítačové aplikace skutečně neumějí načíst a pracovat s nimi, takže jsou pro ně "nesprávná". Opět ukázka debility a mentální impotence digitalizátorů, kteří toto neumějí ošetřit. Přitom při vloudění se písmene mezi čísla by korektní chybová hláška v jazyce typu javascriptu (nebo v čem to bylo napsané) neměla být problém. Jazyky tohoto druhu mají dokonce celé specializované prostředky na řešení chyb, stačí nebýt blb a použít je. Zvládl bych to korektně i v jazycích typu BASIC nebo Perl, které zdaleka neposkytují takové prostředky pro hledání a identifikaci chyb, jako jazyky novější.
Nakonec se to tedy podařilo zadat, nicméně asi za půl roku přišel od magistrátu e-mail, vyzývající ty občany, kteří dosud popelnice nezaplatili, aby tak učinili, neboť nejsou schopni zjistit, kdo jim digitálně zaplatil, a kdo ne. Takže to rodné číslo se do té aplikace vyplňovalo naprosto zbytečně, ta aplikace s ním stejně nedokázala pracovat, aby ztotožnila platícího s příslušnou položkou databáze plátců popelnic. Opět debilita digitalizátorů státní správy.

Extrapolace

Je mi velice líto, ale po takových a podobných zkušenostech se docela významná část občanů bude dívat na "digitální svět budoucnosti" se značnou dávkou skepse. Už proto, že platba té popelnice trvala daleko déle a dala daleko víc práce, než kdybych měl možnost ji zaplatit na pokladně magistrátu. To samé se týká i těch lékařů: Naprostá většina úkonů po převedení z papírové formy na digitální trvá déle a je pracnější a méně spolehlivá, než byla forma původní. Digitalizace je z pohledu reálné zkušenosti jen žrout času a přehlídka naprosto zbytečné práce.
Dá se velice snadno extrapolovat, že převádění čehokoli dalšího na digitální formu bude mít jen a jen podobný (tedy z hlediska občana jako uživatele negativní) dopad.
Stát si tedy sám pod digitalizací řeže větev, na níž s ní sedí. Každá negativní zkušenost občanů s digitální agendou jen prohloubí odpor těch, kdo o tuto agendu nestojí, a současně převede do tábora protivníků digihovadin i lidi, kterým by korektně provedená digitalizace nevadila.
A pokud mi někdo (třeba v diskusi na Lupě) tvrdí, že je vina občanů, že mají "digitálně nezpracovatelné RČ", tak je jen identifikován jako další bezcenný blb, angažující se "prodigitálně".


Zásadní obtíž

Na tuto obtíž narazil asi každý, kdo provozuje nějakou dobu datové schránky. Tam přicházejí "pečetěné" dokumenty, které je nutno zachovat, ale problém spočívá  tom, že ona "pečeť" či "digitální podpis" má jen velice omezenou časovou platnost. Ta je dána časově omezeným certifikátem. Jakmile ten propadne, ztrácí příslušný dokument autenticitu. Někteří lidé to, obávám se že správně, řeší převedením dokumentů do papírové podoby a jejich autentifikací razítkem a podpisem na notářství. Takže opět digitální agenda nepřináší žádné výhody, jen práci, náklady a komplikace navíc.
Zcela jistě je uvedená vlastnost dána přímo principem uvedené metody, která je založena na šifrování pomocí dvou velkých prvočísel. Tato šifra je principiálně rozluštitelná "hrubou silou", takže s každým nárůstem výkonu běžně dostupných počítačů se musí přesunout ona prvočísla do větší vzdálenosti od nuly na číselné řadě. Tím propadne platnost certifikátů podpisů, založených na menších prvočíslech. Tento proces je do jisté míry předvídatelný (viz Moorův zákon, který ač je ryze na bázi pozorování, vcelku platí a umožňuje do jisté míry predikci nárůstu "hrubé síly" u počítačů). Druhým problémem je ovšem to, že může dojít ke skokovému pádu certifikátů v případě kompromitace certifikační autority, nebo v případě, že dojde k nějakému hůře předvídatelnému kvalitativnímu posunu v oblastech počítačových technologií. Např. se uvádí, že razantní a skokový zásah do platnosti certifikátů by mohly způsobit kvantové počítače a každý pokrok na tomto poli je sledován s obavami o platnost stávajících certifikátů.
V principu tedy u digitálně podepsaných dokumentů nevíme "dne ani hodiny", kdy jejich platnost padne a ony se stanou jen bezcennou hromádkou jedniček a nul.
Podporovatelé digitalizace se snaží veřejnost utěšovat slibem, že "v případě soudního řízení bude povolán znalec, a ten může autenticitu dokumentu potvrdit".

  1. Uživatel digitálního podpisu či vlastník podepsaného dokumentu se zde stává jakýmsi hráčem ruské rulety, který neví, jak případný soudní spor dopadne.
  2. Už to, že musí autenticitu dokumentu nějak složitě a s nejistým výsledkem prokazovat, je velmi výrazný rozdíl oproti papírovému dokumentu, v neprospěch digitalizace.
  3. Opravdu nikdo neví, co by se v praxi stalo, kdyby se na trhu objevilo malé kvantové PC, schopné lámat i ty nejnovější dokumenty a tudíž rušící jejich autenticitu.
  4. Zatímco papírový dokument strčím do trezoru a mohou ho vyzvednout a jako autentický použít i moji vzdálení vnuci, digitální dokument se musí v pravidelných intervalech "přerazítkovávat" a pokud se to někdy nestihne (nebo dojde k nějakému průšvihu, jaké byly výše uvedeny), ztrácí prakticky stoprocentně, nevratně a navždy svou autenticitu.

Digitalizace dokumentů tedy znamená jen potíže a žádný přínos.

Navazující rizika

Pochopitelně, může se stát, že všem lidem propadnou certifikáty, protože dojde k nějakému neplánovanému pokroku ve vývoji počítačů, nebo dojde ke kompromitaci certifikačních autorit (a podobným průšvihům). Prakticky veškerá digitální agenda se stane "jedničkonulovým šrotem" bez jakékoli ceny. Budou probíhat tisíce či desetitisíce soudních jednání (a zahltí se tím soudy), přičemž jejich výsledky budou připomínat výstupy z rulety či loterie, jak to u nás (ale nejen u nás) se soudy bývá.
Spousta lidí přijde o klíčové doklady o majetku, případně i o sobě. Lidé, kterým propadl digitální doklad o sňatku, budou mít najednou nemanželské děti, "zmizí" úmrtní listy předků (a mohou nastat i mnohé další zmatky). Rozhodně nebude výsledek nějaká procházka růžovým sadem, ale těžký průšvih pro celou společnost. A to i v případě, že bude na všech stranách a u všech zúčastněných převažovat dobrá vůle.
Pochopitelně, v každé takové krizi se vyskytnou vykukové, kteří se budou snažit na vzniklé situaci vydělat. Vedle dokladu, že vlastníte dům nebo byt, se může objevit doklad jiný, že vlastníkem je osoba, kterou ani neznáte. A soud si bude házet korunou, kdo ze stran sporu má pravdu, protože bude mít k dispozici jen naprosto stejně (ne)věrohodné dokumenty o vlastnictví.
Pochopitelně, takové aktivity mohou dělat i organizované skupiny a my se jen můžeme dohadovat nad "konspiračními teoriemi" kdo z dnešních prosazovatelů digitalizace "hlava nehlava" je členem, či potenciálním členem, takové zločinecké skupiny.
Rizikem je, pochopitelně, i propojování databází, umožňující sledovat občana na každém kroku, vytváření "sociálních skóre" a podobných zločinných výstupů, jaké předvádějí totalitní režimy, především Čína. Už jen eliminace tohoto rizika by stála za návrat ke hliněným tabulkám (dělám si legraci, ale ne moc velkou).

Eliminace rizik

Digitalizace by měla IMHO probíhat tak, aby každý krok byl reálným přínosem, nikoli reálnou ztrátou času a peněz, spojenou se zvýšenou námahou. Pokud se něco zdigitalizuje, měl by z toho vzniknout opravdový přínos. Současně si dovolím tvrdit, že takových agend, jimž by digitalizace prospěla, je reálně velmi malé množství.
Patrně by mělo zůstat pod kontrolou občanů i spojování digitálních agend. Rozhodne by mělo být zabráněno tomu, aby mohla vzniknout nějaký centrální databáze, umožňující skórování občanů, jak se to stalo v té Číně. I za cenu, že digitalizace nebude.
Kontrolou občanů myslím mj. i to, že by o jednotlivých "pokrocích" v digitalizaci mohli občané hlasovat přímo v referendech.
Bylo by rovněž silně záhodné nahradit současné digitální podpisy dokumentů něčím, co by skutečně fungovalo, a co by zaručilo časově neomezenou autenticitu. Dokázal bych si představit i nějaká státem garantovaná úložiště hašů (vyrobených různými postupy) dokumentů, nebo nějaká "elektronická notářství", přičemž by občan mohl dokument uložit ve více z nich, čímž by se eliminovalo riziko manipulace s ním.
A jsem přesvědčen i o tom, že skutečně důležité či klíčové dokumenty by se měly ukládat v nedigitální podobě, i kdyby to měly být ty výše zmíněné hliněné tabulky (představa češtiny psané klínovým písmem na hliněných tabulkách mě přímo fascinuje).

Digitalizace se tedy zatím moc nepředvedla. Přinesla více problémů než výhod a potenciální problémy, jaké můžeme vidět v tuzemsku i v jiných zemích, by nás měly nabádat k opatrnosti s rezervovanosti. Řekněme si to upřímně, pokud budou digitalizaci garantovat antidemokratičtí a prototalitní piráti, bylo by snad lépe ji svěřit rovnou expertům z Číny.

Žádné komentáře:

Okomentovat