Termiky na Šumavě

V extrémně suchých a horkých letech, která, doufejme, skončila předloni na přelomu března a dubna, bylo suchem týráno velmi úrodné území, představující pás od hranic Moravy s Rakouskem zhruba po úroveň Brna. Severněji od Brna, i v tom Rakousku prostě viditelně pršelo víc.

Pochopitelně, blekotání ekologů se neslo v duchu katastrofického "globálního oteplování", samozřejmě "antropogenního". Pokud se však člověk podíval na snímky z meteoradaru, tak viděl velice jasně, jak z Bavorska přichází dešťová fronta a ta se na našich hranicích rozdrobí či rozpadne na dvě, oddělené mezerou. K tomuto jevu nedocházelo jen v případě opravdu dlouhodobých dešťů, které byly v té době vzácností.
Co se tam dělo? Bylo to jednoduché: Ekology zdevastovaná Šumava, zbavená prakticky zcela původního lesa, se za horkých dnů rozpalovala na dříve nevídané teploty. Ty ohřívaly vzduch a způsobily jeho vzestupné proudy, termiky. Tyto termiky se střetly s dešťovou frontou a jednak svým prouděním tuto frontu narušily, jednak vynesly do větších výšek masy horkého a suchého vzduchu, který do sebe dokázal nabrat již padající dešťové kapénky a převést je do formy vodní páry. Změnou teploty tak masy vzduchu přestaly být kriticky nasyceny vodou a přestalo z nich pršet. Pršelo potom jen z mraků, které severně nebo jižně ekology vyholenou Šumavu minuly. Za samotnou Šumavou zůstával "dešťový stín", který postihoval krajinu v něm ležící suchem. Po vychladnutí vzduchu pak došlo alespoň k částečnému obnovení srážek, ale tento jev nastával až někde na Slovensku.
Druhou takovou pohromou, kterou uvedené termiky způsobovaly, je zvedání obrovských mračen kůrovce. Kůrovec sice moc dobře nelétá, ale pokud je vzduchem pasivně vynesen do velkých výšek, může se dostat i na vzdálenost stovek km, aniž by ho tak dlouhý let zabil. Ostatně, přesně takto se dostával a dostává hmyz na ostrovy, které se sterilní vynořily z vln oceánu v důsledku tektoniky nebo sopečné činnosti. Kůrovec pak padal k zemi v podstatě jako kobylky a při masívním napadení lesa, na který spadl, vytvořil obtížně řešitelnou kalamitu.
Mraky kůrovce byly bezpečně identifikovány na západ od Šumavy ve výškách, kam tento brouk normálně nevyletí, mj. pomocí motorových rogal.

Obě tyto katastrofy tedy má na svědomí především ekologickými aktivisty prosazená "bezzásahovost" na Šumavě a následné katastrofální uhynutí lesa. Faktem je, že za všechny tyto škody by měl být ekologickým organizacím i aktivistům vystaven účet, a pěkně mastný.