Jeden zajímavý aspekt covid epidemie

Ten aspekt spočívá v oblasti povinného zdravotního pojištění socialistického typu (a to i v kapitalistických státech). Pokud pacient platí keš i třeba s tím, že posléze dostane plnou částku nebo její část od pojišťovny, je pánem on a může si mnoho vynutit. Minimálně prohlášením, že jde jinam a jeho peníze se tam přesunou také. Pak se nemohou dít pestva, jako je nasazování "léků", o nichž je významná část pacientů přesvědčena, že nejsou k ničemu, a významná část zbytku, že dokonce škodí.

Povinné zdravotní pojištění je komunistické

Už za okupace připravovala ilegální KSČ převzetí moci ve státě. Jednou z oblastí, kde by mohli komunisté obyvatelstvo "držet u huby" byla péče o zdraví. Proto komunisté připravili tzv. Nedvědův plán, který obsahoval kostru pozdějšího zesocializování zdravotnictví, včetně zdravotního pojištění. Jako zajímavost lze uvést, že Nedvěd byl švagr Vladislava Vančury.
Zdravotní péče pak měla ony známé neduhy, které se s ní táhly až do roku 1989, nicméně, bohužel, některé přetrvávají dosud. Koloval výstižný vtip, že u kolébky socialistického zdravotnictví se sešly tři sudičky.

• První řekla: "Budeš zadarmo."
• Druhá řekla: "Budeš pro každého."
• Třetí řekla: "Budeš na světové úrovni"

Potom ale přišla čtvrtá, kterou nakrkli tím, že ji nepozvali (jako v oné klasické pohádce), a ta řekla:

• "Ano, budeš mít tyto vlastnosti, ale nikdy ne všechny tři současně"

Takže zdravotní péče zdarma byla buď pro každého a zdarma, ale pak nebyla na světové úrovni, nebo opečovávaný musel patřit mezi vybrané papaláše, nebo musel rozdávat úplatky (aby mu byla poskytnuta péče hodná světové úrovně). A tak dál.

Socialistické zdravotnictví

Ať už je ve formálně v jaké ekonomice chce, pokud je pojištění povinné a pacient nemá prakticky žádnou volby možnost toho, co se sebou nechá dělat, a co si zaplatí a co ne, je pojištění a na ně navazující zdravotnictví v podstatě socialistické. To je ostatně i problém "Obamacare" v USA, která v podstatě nemá jiný cíl než špinit jakž takž kapitalistickou ekonomiku USA socialistickým shitem.
Hlavním problémem socialistického zdravotnictví je, že nikdo v jeho systému, snad s výjimkou bezprostředně o pacienta pečujícího zdravotnického personálu, nemá prakticky žádný zájem o pacientovo zdraví. A i kdyby tomu tak původně bylo, velice rychle se do čela celého systému dostanou bezduší byrokraté, které zajímá pouze to, zda příslušný formulář byl vyplněn správnou barvou inkoustu a ve všech položkách z byrokratova pohledu důležitých. Byrokrata nezajímá, zda medicínský zákrok pacientovi pomohl, ale zda byl řádně vykázán. A byrokrat bude vnímat (více-méně správně) jako své ohrožení, pokud bude pacientovi zachráněn život způsobem, pro který on nemá patřičný abtajlung na bumážce, případně pokud ten úkon šel zcela mimo něho.
Byrokrat bude, pochopitelně, nepřítelem jakékoli inovace a zejména inovací, vytvářejících něco kvalitativně nového. Pacient, který se své choroby zbaví sám, případně pomocí osob, které nemá byrokrat na své listině podřízených, je byrokratův úhlavní nepřítel a byrokrat ho uvidí raději mrtvého než živého.
Protože byrokratovi nezáleží ani na životech pacientů, ani na jejich zdravotním stavu, brzy a zákonitě naváže nadstandardní kontakty s firmami, které v oblasti zdravotnictví působí. Které navíc mají velice podobné zájmy jako on a zejména nenávidí inovace, které by je nutily investovat čas a prostředky do kvalitativně nových věcí. Protože mají zájem investovat jen do takových, které by znamenaly ziskový benefit.

Trocha historie

Pokud by zdravotnictví bylo ve vleku tupých byrokratů už v 17. století, mohl by se pan Jenners rozloučit s myšlenkou, že by očkoval kravskými neštovicemi proti neštovicím pravým. A pokud by tento stav trval kontinuálně až dosud, stále bychom stavěli na náměstích "morové" sloupy jako díkůvzdání za spontánní odeznění té či oné epidemie. A v policejních popisech by znak "nemá obličej zjizven neštovicemi" platil za pozoruhodný zvláštní znak, vyskytující se u jen mála lidí.
Když se objevila antisepse, tak byl její objevitel, budapešťský porodník I. Semmelweis, uštván a nakonec internován do blázince, kde také zemřel. A aby bylo jasno, prakticky neexistovaly nějaké zvláštní ekonomické důvody tu antisepsi nezavádět. Jen byli Semmelweisovi současníci příliš pohodlní, aby se něčím takovým, jako je mytí rukou, zabývali.
Faktem je, že jeho úspěšnější a mladší kolega J. Lister to celé koncipoval jinak. Antiseptická operace, mj. pod sprškou karbolového spreje, byla prostě šou. Kdo z pacientů nebyl takto operován, nebyl "in". A pacienti si sami vynutili, že budou takto operováni. Konzervativní lékaři se buď přizpůsobili, nebo to negativně pocítili na své peněžence. Ovšem, to bylo opravdu v době, kdy si pacient mohl poručit a výhrůžku, že půjde jinam i se svými penězi, realizovat.
Takže Lister operoval antisepticky (byť by se dnešní soudruzi z EU zbřídili nad tím fenolem, vadí jim i v podstatně menších množstvích a v chemických činidlech, natož stříkaný do vzduchu), pacienti byli spokojení a to, že drasticky klesla pooperační úmrtnost (o desítky procent operovaných pacientů), byla jen "třešnička na dortu". Byť právě za ten pokles úmrtnosti dostal Lister nakonec šlechtický titul.
Opět si nedokážu představit, že by někdo úspěšně přišel ve zbyrokratizovaném zdravotnictví s tak účinnou a zdraví prospěšnou inovací medicínské techniky. Byl by osočován z nesmyslných obvinění kolegů a nakonec zlikvidován, aby nekazil kšefty - například výrobcům rakví a dalším poskytovatelům pohřebních služeb. O Listerovi a procentu pacientů, přežívajících antiseptické operace, by psaly pouze "desinformační weby".
Pacienti, kteří by se rádi nechali "antisepticky" operovat, by byli zesměšňování jako totálně nevzdělaní hlupáci, ruští trollové, čínští agenti atd. Případně by byli jako "pomatenci" zbavováni svéprávnosti. A operace prasetem s neumytýma rukama a nenamáhajícího se skalpel po pitvě pár týdnů "odleželého" nebožtíka ani opláchnout studenou vodou, než ho použije při operaci, by jim byla úředně, a možná i za asistence policie, vnucena.

Druhý přístup

Pokud by měli dnešní pacienti asi stejnou autonomii jako za časů toho Listera, a nepředstavovali ve zdravotním systému jakousi analogii polotovaru, pohybujícího se ve fabrice na výrobním páse, pak věřím, že naprostá většina populace by už dávno byla naočkována "nepovolenými" leč téměř stoprocentně účinnými vakcínami a epidemie covid by byla +- rok minulostí.
Nebyly by ovšem napíchány stovky milionů dávek prakticky neúčinných mRNA vakcín (od nichž se coby prostředku prevence u zdravých osob již distancoval i jejich hlavní vynálezce) a jejich výrobci by si nevycpávali štrózoky zlaťáky. Zkrachování těchto výrobců v takovém alternativním světě by mě ovšem netížilo ani v nejmenším.

Současný problém s covidem je tedy výsledkem širší krize zdravotnictví (či péče o zdraví), která je důsledkem onoho povinného pojištění, svou koncepcí zabraňujícího pacientovi se nějak ve prospěch svého zdraví a řešení svých zdravotních potíží smysluplně angažovat. Včetně toho, že zdraví a životy pacientů jsou v rukou lidí, jejichž zainteresovanost na zdravotním stavu, potažmo životě, pacientů je nulová. Covid je v podstatě jen takový reflektor, který ukazuje, že támhle v černém koutě leží mršina prolezlá červy, a ten zápach, co cítíme, jde z ní.