EU jako Caligula?

Pan Lesný v jednom dílu své "Zprávy o nemocech mocných" rozebírá římského císaře Caligulu. Takto podané Caligulovo chování ovšem docela ošklivě připomíná to, co nám předvádí EU.

Jak to tedy bylo s tím Caligulou

Caligula byl vychován jako synovec psychopatického Tiberia a jako korunní princ měl všemožné výhody, které by na jeho povaze musely zanechat negativní stopy i v případě, pokud by byl po stránce dědičnosti zcela v pořádku. Pozdější dospívání na dvoře plném intrik a podrazů mu zcela jistě na duševní rovnováze a morálních kvalitách nepřidalo.
Když se ujal moci, stal se z něj živý doklad rčení, že absolutní moc korumpuje absolutně. Nastala vláda plná excesů, porušujících základní pravidla chování ve společnosti, od sexování vlastních sester až po jmenování svého oblíbeného koně senátorem (byť to druhé, se zohledněním "kvalit" našich zákonodárců, zase tak úplně hloupé být nemuselo).
Pochopitelně, bylo toho mnohem víc, pikantní podrobnosti najdete v příslušné kapitole díla Gaius Suetonius Tranquillus: "Životopisy dvanácti císařů", případně shlédněte, dostanete-li se k němu, seriál BBC z roku 1976 "Já, Claudius", nebo si přečtěte jeho knižní předlohu stejného jména od R. Gravese (česky, ještě za minulého režimu, vyšla).
Pan Lesný vysvětluje Caligulovo konání tak, že prostě zkoušel, co mu ještě projde, co mu ti blbí Římani sežerou, či alespoň budou tolerovat. Poněkud mu nedocvaklo, že pokud překročí míru, což se na konci jeho kariéry stalo, budou následky nevratné. K tomu tedy došlo. Caligula byl spiklenci nenápadně oddělen od své tělesné stráže a i s manželkou a dcerou zabit.

Paralela?

EU nám neustále něco zakazuje a přikazuje. Jsou to přitom stále větší a větší nesmysly, které navíc zpravidla zcela míjejí udávaný cíl, či důvod.
Elektromobily mají chránit "prostředí" před vypouštěním sodovkového plynu auty, ale pokud energeticky mix daného státu obsahuje cca 20 % elektřiny z uhlí a víc, produkuje výroba elektřiny k jejich nabití na 100 km jízdu víc tohoto plynu než 100 km jízda s autem na benzín (a v případě nafty je tento poměr ještě o něco málo pro elektromobil horší). Je totiž nutno zohlednit jak obrovskou neefektivitu elektromotoru (danou řetězcem proměn energií od uhlí až po točivý moment elektromotoru), tak i daleko vyšší váhu elektromobilu (z důvodu obrovské hmotnosti baterie, několikrát těžší než plná nádrž benzínu nebo nafty, která navíc, na rozdíl od baterie, svou hmotnost v průběhu jízdy snižuje).
Jediným dopadem "dekarbonizace" je naprosto nepřijatelné zdražování energií, promítající se do ceny prakticky všeho zboží a služeb.
Nesmyslný zákaz klecových chovů slepic vede k nárůstu ceny vajec i masa a k výraznému poklesu kvality obojího. Navíc u slepic nucený pobyt ve velkých hejnech vede ke značnému stresu a úhynu velkého počtu jedinců.
Zákaz jednorázových plastů, od kosmetiky až po jídelní náčiní v době epidemie covid byl snad projevem snahy, aby se nakazilo co nejvíce lidí. Nic jiného se za tím nesmyslem hledat nedalo.
Nesmyslný zákaz plastových brček s jejich náhrada bůhvíjakým svinstvem impregnovaných papírových (které ale stejně v průběhu pití splihnou a přestanou fungovat). V souvislosti s tou impregnací padají zmínky o hormonálních disruptorech a karcinogenech, které v nich údajně byly nalezeny. Můžeme to rozporovat, ale analogicky s jinými kauzami zákazů a příkazů EU to bude velmi nedůvěryhodné. Ocelová a skleněná brčka pro opakované použití jsou zase "silně hygienická", když se jen nějak oplachují, a silně neekologická, pokud by měla být bezpečně umyta a vysterilizována. A už byly v souvislosti s nimi zaznamenány úrazy. Tolerovaná silikonová brčka se sice chovají v přírodě jako plastová (pokud ne hůř), ale to ekologům a EU nijak nevadí.
Dnes se ukazuje na základě vědeckých studií, nikoli blektů z "ekologické výchovy", že přežvýkavci běžně (ale hlavně na volné pastvě) ukládají uhlík ze svých výkalů dlouhodobě do půdy, takže, bez ohledu na větry s metanem, působí protiskleníkově. Takže celé tažení proti kravám a dalším masným přežvýkavcům je založeno na naprostých nesmyslech, jako ostatně celý "boj proti klimatické změně".
Jistě bychom mohli pokračovat, vč. konstatování, že stupidita těchto zákazů a příkazů má jednoznačně vzestupný trend.
A rovněž můžeme připomenout anekdotu z minulého režimu, kdy se soudruzi v ÚV KSČ usnesli, že ekonomika je v loji, a tak se tedy bude muset zdražit. Rozhodli se, že to tedy vezmou podle abecedy. Takže, za A - zdražíme auta, za B - zdražíme banány, za C - zdražíme citróny, za D - zdražíme dopravu, za E - zdražíme elektřinu, za F - tady se soudruzi zasekli, a potom se ozval zezadu hlas: "Soudruzi! zdražíme Fšecko!". Obávám se, že rozhodování v orgánech EU je s touto historkou z let minulých v silném souladu.

Motivace?

Vzhledem k tomu, že naprostá většina zákazů a příkazů, které nám EU a její orgány milostivě uděluje, postrádá jakýkoli smysl, je opravdu nasnadě ona otázka, zda to není, jako u toho Caliguly testování, co ještě občané vydrží (s blahým přesvědčením, že případné nevydržení nějak zvládnou).
A jsem hluboce přesvědčen, že si dotyční vůbec nepřipouštějí, že by mohli dopadnout jako ten Caligula, případně jako třeba francouzská aristokracie po pádu Bastily. Historie se zcela jistě neopakuje, ale neberu ani Marxův výrok, že opakování nějaké historické události je nutně fraškou.
Konec konců, my Češi, s tím jakési zkušenosti máme. Například první pražská defenestrace je brána jako počátek husitských válek, ta druhá (bez ohledu na počet obětí) se "vsákla" bez nějakých závažných následků (přinejmenším pro defenestrované to ale fraška nebyla), nicméně ta třetí byla startérem třicetileté války, která zdevastovala království ještě víc než ty husitské války a následná vláda tupých tvorů, vymozkovaných katolicismem, zde nadělala více škod než ty nejsilnější excesy husitského období.
Lze tedy vyslovit obavu, že EU a její orgány si hrají s ohněm, případně tahají tygra za vousy. Nebo tahají za kočičí ocas a neuvědomují si, že na druhém konci toho ocasu není kočka domácí evropská, ale lev.
Já osobně bych velice nerad na stará kolena zažíval nějakou revoluci a následnou občanskou válku, byť v případě, že by se něco takového semlelo, je mi naprosto jasné, kde je v rámci takové události moje místo. Výrazně raději bych však viděl pokojný povolební odchod současné v EU a jejích orgánech vládnoucí garnitury po cestě, označené ukazatelem "Smetiště dějin".
Udělám tedy všechno možné pro to, aby se do parlamentu EU dostala většina poslanců, mající vůči pitomostem, jaké jsem výše popsal, a mnoha a mnoha dalším podobným, negativní vztah a budu doufat, že tento trend převládne nejen u nás, ale i v dalších zemích EU. A v příštím roce udělám vše proto, aby v čele republiky stáli politici formátu T. G. Masaryka a jeho okolí, kteří jasně řeknou, že když někde nechceme být, tak odtud prostě odejdeme, a spolehli se na to, že benefity toho odchodu budou vyšší než ztráty.
Což se po tom roce 1918 zcela reálně stalo, přestože tehdejší námitky proti našemu odchodu z Rakouska - Uherska byly prakticky stejné jako nyní proti odchodu našeho státu z EU. Přitom ekonomické a politické vazby českých zemí na zbytek Rakouska - Uherska byly ještě těsnější než naše nynější vazby na EU. Nicméně, kdybychom tehdy z Rakouska - Uherska neodešli, byla by už pro mou generaci čeština čímsi, čím je pro původní obyvatele německého Polabí původní slovanský jazyk jejich předků. A pokud se EU nezmění a my z ní neodejdeme, mohou být už pro děti, které nyní vřískají v porodnicích, automobil nebo letadlo něco pohádkového, asi jako Pták Ohnivák nebo Liška Ryška. A pokud ne pro ně (kvůli nějaké mlhavé vzpomínce z raného dětství), tak pro jejich potomky určitě.

Je tedy třeba ukázat EU a politikům, kteří ji řídí, že si nenecháme na sobě štípat dříví až do totálního zplacatění se, ale že jsme ochotni a schopni hájit své zájmy proti jejím naprostým nesmyslům všemi dostupnými prostředky. Zatím máme možnost se hájit legálně a nenásilně; tak ji, zatraceně, využijme.

SPOLU a jejich desatero

Strany SPOLU, tedy slepenec ODS, KDU-ČSL a TOP, jdou do EUrovoleb se společnou kandidátkou. Pro voliče pak připravily jakési "Desatero", jímž se údajně hodlají po volbách řídit.

Vypadá to báječně

Ovšem, jen na první pohled. Podíváme-li se podrobněji a domyslíme-li proklamace do důsledků (jak se to snažím naznačit), vidíme, že všechno je jinak:

1. Již první bod slibuje volný pohyb osob, zboží a služeb (mimo jiné věci). Nicméně, kvůli tomu se přece EU zakládala, a kvůli tomu jsme do ní i vstupovali. Jestliže to není celá desetiletí po jejím založení (a my to nemáme dvacet let poté, co jsme do ní "byli vstoupeni"), jaká je šance, že se situace změní? Navíc "volný pohyb osob" je nyní totožný s volným pohybem nepřátelských a kriminogenních imigrantů, které do EU natahali soudruzi multikulturalisté a progresivisté při porušení existujících a platných zákonů. Takže tento bod směřuje i tam, kam rozhodně nechceme - k volnému vstupu oněch zcela nežádoucích osob na naše území.
2. Vnitřní bezpečnost. Zde je nutno si dát pozor na čertovo kopýtko "hrozí nárůst politického extremismu a postupný rozklad integrace", což znamená (mj.) utužení postupu proti všem, kdo si dovolují EU právem a pravdivě kritizovat. Jinak se, ovšem, ona bezpečnost dostává do konfliktu s těmi imigranty z předchozího bodu.
3. "Obrana Evropy" zní rozumně, pokud by ovšem zároveň neexistovalo ekoblbnutí, které v EU v podstatě zlikvidovalo zbrojní průmysl. Možná by bylo pro ekology přijatelné hromadné pletení či šití čapek na utloukání nepřátel. Výroba účinných zbraní (a ani munice do nich) rozhodně pro ně přijatelná není. Je ovšem otázka, kolik z nich za tyto "ekologické" aktivity bere peníze od ruských či jiných tajných služeb.
4. "Evropa konkurenceschopná" má opět význam jen v souvislosti s potlačením ekologické agendy a zrušením prakticky celého Green Dealu.
5. Pro "Evropu nezávislou" platí více-méně to samé jako pro předchozí bod. Nezávislá může být "Evropa" jen vojensky a ekonomicky silná, a Green Deal směřuje k pravému opaku.
6. "Zelená Evropa pro člověka" je jednoznačně protimluv. Evropa bude buď "zelená", tedy pro dravce a další nežádoucí environmentální znečištění, nebo bude pro člověka a toto znečištění musí pryč. V tom druhém případě, pochopitelně, nebude zelená (alespoň v tom smyslu, jak to uvedení aktivisté i současné vedení EU chápou). Buď bude pro občany (tedy nikoli "zelená"), nebo pro skupiny, které je okrádají (např. provozovatelé dotovaných OZE), tedy "zelená". Buď bude pro lidi pracující a prací vytvářející hodnoty (ovšem, nikoli "zelená"), nebo pro jurodivé aktivisty, kteří se jim v tom snaží všemi prostředky (včetně násilných a nezákonných) zabránit (a pak bude "zelená", ale naprosto k ničemu). V tomto bodě tedy autoři rovněž nereflektují zelené šílenosti, vnucované nám EU.
7. Bod věnovaný dopravě - opět místo fantasmagorických vizí by mělo být uvedeno, jak k tomu dospět bez potlačení odporu ekologických organizací, případně jak je v EU potlačit, když její vedení je ve vleku těchto antidemokratických struktur.
8. Zemědělství - soudruzi podporují onu vysoce neefektivní koncepci "z vidlí na vidličku" a hodlají bojovat proti velkým podnikům, které jsou efektivní a navíc přece jen dokáží (svým ekonomickým vlivem) něco pozitivního protlačit.
9. "Evropa sociálně a kulturně rozmanitá" je jakžtakž přijatelná, pokud by tento bod netrpěl dosti značnou nekonkrétností. V současné době Brusel žene Evropu spíš do islámské monokultury a dědictví evropské civilizace a její hodnoty jsou jím zatracovány. Jak to chtějí silně probruselští SPOLU změnit, těžko říct.
10. "Evropa budoucnosti" je víceméně proklamace, jdoucí přesně proti všemu, co je v EU centrem protlačováno. Představa, že by bylo možné něco na tomto poli změnit, je zcela mimo realitu. Evropa pod vedením bruselských úředníků žádnou budoucnost nemá, jen pád do megakrize, chudoby a hladomorů.

Tyto body jsou prostě líbivé bláboly, které nemají ve stávající EU žádné možnosti realizace.

Zásadní problém

Zásadní problém ovšem vidím v tom, že SPOLU podobné věci slibovala již před volbami a na tuto vějičku nalákala dostatečné množství voličů, aby se mohla předvést v praxi.
Všichni víme, že SPOLU následně nesplnila snad ani jeden z předvolebních slibů a v naprosté většině případů dělala a dělá přesně pravý opak toho, co před volbami slibovala. Má cenu vůbec takové straně či skupině stran věřit?
Když jsem toto konstatoval v jedné z internetových diskusí, dostalo se mi odpovědi a "poučení" od zastánců "těch správných" politiků, že je přece normální, že politici, potažmo strany, před volbami lžou.
Tato sentence je jistě hezká, ale v praxi znamená jen jedno: že celé ono "desatero" je tedy, a to na základě mínění samotných příznivců těchto stran, nutno odmítnout jako líbivou lež. A v takovém případě přinejmenším jako by neexistovalo.
Faktem je, že vláda, jejíž páteř tvoří SPOLU, měla mnoho příležitostí řadu věcí z onoho programového desatera, i ze svých předvolebních slibů, prosadit. Mimo jiné zastávala část svého funkčního období pozici vedoucí členské země EU, z níž mohla minimálně zahájit dialog o takových věcech, jako je udržení životní úrovně při zavádění ekologických fantasmagorií, případně o slučitelnosti pomoci napadené Ukrajině s cíleným hospodářským a vojenským úpadkem pod praporem "boje za klima".
Vláda nic z toho neudělala a nejsou doloženy ani neúspěšné pokusy o něco takového, přestože lze očekávat, že minimálně Polsko a Maďarsko by podobné iniciativy podpořily a zcela jistě by o nich nemlčely.
Nelze proto sebeméně věřit tomu, že by tato vláda, respektive za ni kandidující poslanci do parlamentu EU, byli ochotni dělat to, co v onom dokumentu slibují.

Hlavní motiv

Hlavní motiv celého dokumentu, který zaznívá prakticky z každé části jeho textu, je nutnost zachování EU, ať už bude cena za to jakákoli. Takže nakonec pachatelé "Desatera" patrně v případě, že narazí, raději couvnou, třeba i ve všech deseti deklarovaných bodech, jen aby bruselské zlaté tele neutrpělo nějakou úhonu.
A právě tohle je špatně.
Faktem je, že před 106 lety a něco jsme měli v čele národa skutečné politiky, kteří neváhali naplnit ono Palackého heslo "Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm". Dnes ovšem máme v čele národa jen napodobeniny politiků, trapné politické trpaslíky, kteří nejsou schopni ani toho nejelementárnějšího rozboru situace a stanovení podmínek, za jakých na členství v EU nikoli můžeme, ale musíme rezignovat, jako jsme rezignovali na členství v tom Rakousko - Uhersku či později v RVHP.
Přičemž rozhodnout by se mělo dát na základě prostého "dávám - dostávám", což by měl zvládnout jakýkoli trochu inteligentní adept účetnictví.
Zhroucení ekonomiky, ztráta schopnosti zajistit bazální výživu obyvatelstvu (i za cenu žraní brouků a podobných hnusů), likvidace možností i toho nejbazálnějšího rozvoje ekonomiky, který by tomu zhroucení předešel, by rozhodně měly převážit jakési pochybné dotace (na které stejně dáváme víc, než kolik následně dostáváme), 666 "genderů" i "boj za klima" a spoustu dalších Bruselem prosazovaných škodlivostí a pitomostí. A pokud se skutečně nepodaří velmi radikální obrat v politice EU, vůči čemuž jsem velice skeptický, protože parlament EU takové pravomoci prostě nemá a žádný jiný orgán s demokratickou legitimitou (a tedy reflektující zájmy obyvatel) v EU prostě není, měla by to být pro naše členství konečná.
Dokonce i kdyby měla být použita pohrůžka odchodu (patrně v koordinaci s dalšími státy) prvoplánově jako prostředek určitého nátlaku na centrum ve smyslu "ta a ta opatření EU jsou pro nás za červenou linií", měli bychom mít jak v orgánech EU tak i v čele státu politiky dostatečně razantní, aby ji ve vhodné chvíli uplatnili a jejich pohrůžka czexitem, případně koordinovaným s podobnou akcí dalších států, vyzněla věrohodně. Nicméně, v případě nereagování na tuto pohrůžku, by už měl být připravován nějaký "čajový dýchánek", tedy plán B, zaměřený na opravdový odchod z EU.

"Desatero" spolku SPOLU je tedy v principu velmi pochybný dokument, který se téměř zcela míjí s hlavními problémy EU a našeho členství v ní. Jeho existence rozhodně nepředstavuje sebemenší důvod k tomu, abychom tento spolek volili.

Atentát

Jistěže politikou, ale také zpravodajstvím, posledních dnů zamával atentát na premiéra sousedního státu. A můžeme rovněž zaznamenávat četné pokusy o znečitelnění jeho příčin.

Událost

15. 5. 2024 byl v cca 14.45 po zasedání slovenské vlády v Handlové střelen pěti ranami na břicho z pistole ČZ 75 71 letým spisovatelem, básníkem a politickým aktivistou Jurajem Cintulou, premiér Slovenské republiky Robert Fico. Podle Wikipedie šla jedna rána vedle, jedna do ramene, jedna do kyčelního kloubu a zbylé dvě zasáhly nitrobřišní orgány. Naštěstí zřejmě nedošlo k zasažení velkých cév typu břišní aorty, protože to by vedlo k letálnímu vykrvácení během několika sekund.
První ošetření pana premiéra bylo provedeno v místní nemocnici (zaplať Pánbu, že ji nezrušili, jako ledaskde v podobných městech u nás) a poté byl transportován do FN v Bánské Bystrici (protože pacientův stav byl kritický a do Bratislavy by nemusel doletět v zachránitelném stavu).
Pana premiéra se podařilo stabilizovat dvěma operacemi, jednou hned po přijetí, další druhý den po incidentu (den incidentu = 0.).
V posledních dnech byl pan premiér již s to komunikovat s návštěvou, panem Pellegrinim.
Bez ohledu na optimistický průběh prvních dnů je stav pana premiéra vážný, patrně po vyřešení život ohrožujících poranění nitrobřišních orgánů bude nucen podstoupit ještě ortopedické operace, případně i implantaci umělých kloubů. O rozsahu těchto z hlediska přežití druhotných poranění zatím nejsou dostatečné informace, umožňující odhadnout nutnost takového zákroku, nicméně první informace o atentátu popisují tato zranění jako "roztříštění kloubu", a to nutnost nějakého velkého zákroku naznačuje.
Podle zveřejněných videí incidentu ochranka nepracovala zrovna vzorově, pět ran atentátníka prostě neměli nechat vypálit. US ochranka presidenta nebo podobně vysoko postaveného politika zpravidla reaguje střelbou do živého už při podezřelém pohybu. Připomínám návštěvu B. Obamy v Praze (8. 4. 2009), před níž byli explicitně varováni obyvatelé ulic, jimiž projížděl, že už na pouhé přistoupení k oknu může jeho ochranka reagovat střelbou.

Příčina

Příčinou této události je naprosto jednoznačně nenávist, šířená "veřejnoprávními" médii, fandícímu fašistickému, či alespoň totalitářskému a antidemokratickému, hnutí "Progresívné Slovensko", jehož šéf má vazby na Sorose a byly verbalizovány i úvahy o jeho možných vazbách na západní tajné služby.
Cílem těchto sil je, zcela pochopitelně, uzavřít s ovládanou zení velmi nevýhodné a velmi obtížně zrušitelné smlouvy, umožňující jednak drancovat její surovinové bohatství, jednak využívat její průmyslovou kapacitu a současně likvidovat ty průmyslové závody, které by mohly produkovat něco schopného konkurovat západním firmám.
Ostatně, toto jsme viděli i v bývalé Jugoslávii, kde jedním z prostředků dosažení těchto cílů bylo i umělé vytvoření teroristicko - zločineckého pseudostátu Kosovo na území Srbska.
Slováci naštěstí nejsou hloupí, a tak Progresívne Slovensko neuspělo ani ve volbách do parlamentu, ani v presidentských volbách. Jistěže samotný progresivistický program této strany (muži s vaginami, tedy "vagináci", a ženy s penisy, tedy "penisačky") duševně normální člověk není ochoten akceptovat. A dokonce i u nás, s výrazně ateističtější populací, s tím mají progresívní soudruzi problémy, takže odpor proti těmto problematickým věcem není vázán jen na křesťanství, jak se snaží propagovat někteří křesťansko političtí aktivisté.
Nověji se ovšem ukázalo, že legendu "osamělého vlka" bude nutno opustit. Přinejmenším za ním stáli silní sympatizanti, kteří vymazali jeho profily na sociálních sítích. Tedy hláška jako: "Jdu zastřelit premiéra. Hned, jak to budou hlásit, smaž můj profil na Facebooku." musela být spojena se značnou loajalitou k pachateli a ochotou podílet se na jeho zločinu minimálně neoznámením jeho záměru patřičným orgánům. Druhou možností ovšem je, že smazání mohli provést policisté s vazbami na progresivisty, jakmile z pachatele dostali přístupová hesla.
Zajímavá je i rychlá, a jakoby předem nachystaná reakce Bruselu. Opět vzbuzuje mnoho ošklivých a provokativních otázek.

Prostředek

Prostředkem šíření oné progresivistické nenávisti byla média, za bývalého režimu vládní, která automaticky přešla do opozice, byť mají z hlediska "veřejnoprávnosti" (či její slovenské obdoby) podporovat nestranně vše pozitivní. Ostatně, z tohoto důvodu bylo proti nim ze strany vlády zakročováno.
Soudruh Šimečka ostatně jasně verbalizoval cíl progresivistů: Odstranit Fica od moci jakýmikoli prostředky.
Atentát na premiéra je tedy zcela jednoznačně v souladu s takto definovaným politickým programem. Ukazuje to jen a jen to, že slovenští progresivisté by měli být postaveni mimo zákon (ostatně to samé by se mělo provést i s jejich obdobami u nás).
Faktem je, že některé politické síly prostě samy sebe (a i sebe samy sobě) presentují jako cosi, co je tak pozitivní, že to musí stát nad jakýmikoli zákony a civilizovanými zvyklostmi.
Je naprosto jedno, zda jsou jimi proponovanými cíli oni vagináci a penisačky, nebo záchrana světa před (neexistující) covidovou pandemií, nebo před (opět neexistující) klimatickou nouzí. Či nějakou jinou zjevnou pitomostí, kterou lidé s IQ od 80 nahoru prohlédnou a odmítnou (pokud na něčem z toho plynoucím, většinou na dotacích nesmyslů, nejsou nějak zainteresováni).
Důležité je, že méně inteligentní příslušníci zmíněných (a dalších podobných) aktivistických skupin jsou cíleně vedeni k představě, že zákon jsou oni, a že "zločinné zákony", jimiž se proti nim hájí společnost normálních lidí, je prostě nutno ignorovat, pokud ne rovnou potlačit revolučním násilím. A že řádně zvolení politici, zastávající odlišné, či přímo opačné, názory, jsou zločinci, před nimiž je třeba společnost chránit, třeba i násilím. A že normální občané, podporující vládu platných zákonů a politiky vyšlé z demokratických procesů, včetně voleb, jsou "ruští trollové", případně "desoláti".
Pokud se podíváme na osobu atentátníka, tak vidíme staršího muže, který se politicky angažoval v "tom správném" táboře a postupně se stále více radikalizoval.
Vždy v souvislosti s podobnými případy upozorňuji na kapitoly z Dumasových Tří mušketýrů, popisující, jak Mylady de Winter manipuluje Buckinghamova sluhu Fentona, až z napohled naprosto věrného sluhy vytvoří lordova budoucího vraha. Dumas to, pochopitelně, podává zkráceně a zjednodušeně, protože realistický popis této akce by asi způsobil u části čtenářů smrt nudou, nicméně tak by taková akce asi skutečně mohla proběhnout. Přitom progresivistická média v podstatě sehrála roli oné Mylady s vypálenou lilií na rameni. Tato média stále agitovala proti vítězům voleb a o nutnosti "zastavit je", aby "nenapáchali ještě větší zlo", až se jakýsi do té doby nevýznamný básník a spisovatel nechal vyhecovat a provedl to, k čemu ona média své konzumenty fakticky vedla. A pokud by se nenechal vyhecovat on, zapracoval by někdo jiný.
Je také docela zajímavé, že pachatel, údajně dobrý a vycvičený střelec (byť na střelbu z takové blízkosti pistolníka formátu Wyatta Earpa rozhodně není třeba), jednou ránou netrefil a další dvě šly do z hlediska přežití oběti "nezávadné" lokalizace a pouze zbylé šly tam, kde mohly způsobit fatální poranění.
Vyznavač psychoanalýzy by zamumlal cosi o podvědomí. A vytáhl by případy, kdy hypnózou ke střelbě na jiného člověka dovedení lidé, stříleli v případě dětské pistolky nebo poplašňáku opravdu na tělo, zatímco v případě opravdové pistole či revolveru se zablokovali. Neúspěšnost atentátníka na premiéra Fica by takovéto vysvětlení mít mohla. Přičemž oním hypnotizérem byly nejspíš právě progresivistické sdělovací prostředky. Do jisté míry může být pro pachatele tento fakt polehčující okolnost, protože z něj patrně progresivistická média nevyhnala veškerou lidskost. Jiná situace by nastala, kdyby se o tu zbraň přetahoval s ochrankou, protože pak by nějaké rány vedle byly samozřejmé.

Kontext

Existuje známý výrok, připisovaný Voltairovi: "Nesouhlasím s vašimi názory, ale budu se bít za to, abyste je mohl hlásat."
Tento bonmot do jisté míry prochází dějinami evropské civilizace. S trochou nadsázky se dá uvést, že právě ten, respektive jeho praktický dopad, udělal evropskou civilizaci velkou. Můžeme s ním spojit i např. vystoupení Tomáše Akvinského, který (doslova s nasazením života) prosadil toleranci vůči předkřesťanské antické kultuře. Nicméně za tímto světcem stojí i stovky anonymních mnichů, kteří v klášterech pečlivě opisovali "kacířské a pohanské" antické spisy s představou, že se někdy budou hodit. Což se také stalo.
Je méně známé, ale odborníky doložené, že mnohé z antických spisů, které se do Evropy původně dostaly přes islámský svět, byly za renesance nalezeny po knihovnách klášterů. Islám si jakousi renesanci odbyl a následně prohrál boj s náboženským fanatismem zhruba v době vystoupení Tomáše Akvinského, což vedlo k jeho propadu do náboženského barbarství. V islámu i křesťanství proběhl tedy zhruba paralelně podobný proces, který však, k našemu štěstí, dopadl v křesťanském světě opačně než v islámském.
Ony nalezené knihy byly, a zpravidla v lepším stavu než překlady do arabštiny (a zpět do řečtiny či latiny), protože ta již v době překladatelů byla vlivem islámu zbarbarizována a ztratila slova pro řadu filosofických (ale i dalších) pojmů. Dokonce ani nevíme, zda "Allah" je obecné jméno pro boha, nebo jméno konkrétního božstva, které ostatní bohy stylem kukaččího mláděte vytlačilo z předislámského panteonu (jak se to v souvislosti se zavedením "skoromonoteismu" stalo v Egyptě i Babylónu, a nejstarší partie Bible naznačují podobný proces i v případě judaismu).
Ostatně o "ikonickém" Avicennovi je známo, že občas popsal tu samou léčivou substanci paralelně pod různými názvy (protože při kompilování z různých zdrojů a psaných různými jazyky to nebyl s to ztotožnit), případně že nevěděl, o čem píše. Asi nejznámější je kauza "mumio", což je jakási forma pevných břidličných uhlovodíků, "skalní smůla", vystupujících na povrch skal v některých lokalitách na Kavkaze, nicméně kvůli jeho naprosté neznalosti, o co se jedná, islámský svět celá staletí "těžil" a pojídal (z léčebných důvodů) egyptské mumie.
Faktem je, že jakási tolerance se táhla i nadále evropskou civilizací. Křižáci studovali spisy "kacířů" od různých potlačených sekt až po protestanty (včetně husitů) a protestanti zase studovali spisy katolíků, aby s nimi mohli polemizovat. Je asi málo známé, že jeden z protestantských pánů, popravených na Staroměstském náměstí, Václav Budovec z Budova, napsal kritický rozbor Koránu "Antialkorán, to jest mocní a nepřemožení důvodové toho, že Alkorán turecký z ďábla pošel, a to původem ariánů a vědomým proti Duchu svatému rouháním" Takže křesťanství, bez ohledu na svou netoleranci, nasadilo polemiku, nikoli potlačování a cenzuru. Tu nasadili až jezuité, první důslední totalitáři v novodobých dějinách.
Ostatně, i Žižka, když potlačil a fyzicky zlikvidoval na hranici kacířů sektu Adamitů, nechal jednoho ze zajatých kacířů odvézt do Prahy, aby jejich učení bylo zapsáno pro potřeby Karlovy univerzity a není jeho vinou, ale vinou katolických aktivistů, že se spis s uvedenou informací nedochoval.
A je málo zdůrazňováno (a známo), že Adamité byli potlačeni nikoli pro svou náboženskou odchylku, ale především proto, že v důsledku svého náboženského fanatismu (věřili v brzký konec světa a nástup posledního soudu) nesili a nechovali zvířata; přitom potraviny a další prostředky na překonání oné krátké doby do konce světa, než se otevřou nebesa a vystoupí Kristus aby soudil hříšníky i spravedlivé, získávali brutálními přepady okolních obcí. Jejich obyvatelé se na vedení husitského vojska obrátili se žádostí o pomoc. Jediným reflektováním oné odlišné víry Adamitů je jejich upálení, prostí lupiči a lapkové by byli zvěšeni či postínáni.
Můžeme jít jistě dál, i k tomu absolutismu i osvícenství, i dál a konstatovat, že i komunističtí totalitáři do jisté míry tolerovali učení minulých období (výjimky jistě existovaly). Faktem je, že Merežkovského trilogie "Kristus a Antikrist" vyšla u nás za komunistů bez cenzorních zásahů, zatímco např. vydání pro Velkou Británii a USA z roku 1908 toto dílo silně cenzurovalo (originální vydání v ruštině i první překlady do angličtiny jsou dostupné přes Google, protože jim již propadla autorská práva). Je možné také porovnat (kdo nezvládá ruštinu a ještě v předrevolučním pravopisu) český překlad (po knihovnách je) s tím anglickým.
Tím jsem chtěl jen konstatovat, a toto konstatování historicky podložit, že uvedené totální zavrhování a potlačování ideových protivníků je evropské kultuře cizí a je spojeno jen s nejextrémističtejšími totalitáři v historii naší kultury, z nichž nikdy nevzešlo nic dobrého. I z tohoto důvodu (historického kontextu naší civilizace) je nutné progresivisty odmítnout, jako cosi, co do naší kultury nepatří a mělo by z ní být co nejrychleji vyobcováno někam do orientálních despocií, nemajících s civilizací naprosto nic společného.

A opět ona zásadní otázka

Pochopitelně "co dělat?". Rozhodně bychom se neměli dát uchlácholit fikcemi, které se už na nás začínají hrnout, snažící se vyvinit progresivisty a jejich sdělovací prostředky z tohoto zločinu. Naopak, právě tyto prostředky, jejich koryfejové a politici jím blízcí jsou těmi zločinci, kteří celý tento zločin připravili a připravili pro něj "společenskou objednávku". Básník, spisovatel a politický aktivista Juraj Cintula (spolu se svými případnými spolupachateli) byl spíše další obětí než pachatelem (ale asi neztratil příčetnost natolik, aby nevěděl, co činí, a mohl být proto zbaven viny). Stal se jen kolečkem v obrovském zločinném soustrojí, které ho semlelo naprosto stejně, jako jeho formální oběť. Byť z něj vinu nikdo nesmyje a jeho čin rozhodně musíme odsoudit, bez ohledu na případné polehčující okolnosti. A pokud bude prohlášen za nepříčetného, bude místo vězení trávit zbytek života v nějakém psychiatrickém zařízení.
Byli to progresivisté, kteří do evropské kultury zavedli pojem "hate crime". A jsou to progresivisté, proti nimž by, z hlediska jejich evidentní společenské nebezpečnosti, měl být tento pojem, respektive jeho zavedení do trestních řádů řady států, uplatňován, a to naprosto nemilosrdně, protože si zjevně takové zacházení tito ideologové zaslouží. Nechť platí ono "Kdo jinému jámu kopá ...".
Pochopitelně, tento čin by nás měl za necelý měsíc vést k volení kohokoli, kdo má s tímto zločinným, a samou podstatu evropské civilizace ohrožujícím, politickým směrem, co nejméně společného, ideálně se už dlouho proti němu vyhraňuje (tedy ne účelově od jistého atentátu).
Je prostě třeba, aby dopad tohoto zločinu padl na hlavy jeho skutečných pachatelů, jichž je ten, kdo střílel, v podstatě jen další obětí. Naše reakce by měla být jasná: Pokud možno žádný hlas progresivistům (a u nás jim blízkým "liberálním demokratům", v podstatě totožným se stranami vládní koalice).

Událost u našich sousedů, s nimiž jsme ještě před pár desetiletími sdíleli jeden stát, ukazuje naprosto jasně nebezpečnost progresivistů a to, jakým způsobem mohou ohrožovat celou společnost. Legální možností se s nimi vyrovnat jsou volby, jistěže nejen ty nejbližší, ale i volby do zastupitelstev a do senátu na podzim a do poslanecké sněmovny v příštím roce. Od kohokoli, kdo to s budoucností tohoto státu myslí dobře, by progresivisté a jim blízké strany (v podstatě celá vládní pětikoalice) neměli dostat hlas. A kdo máte jakékoli příbuzné a známé v zahraničí, neměli byste váhat ukázat jim, k jakým faktickým důsledkům vede politika těch, co se prohlašují za spasitele našeho státu i lidstva a snaží se od nich získat korespondenční hlasy.
Když jsem tohle psal, tak se mi vybavila hláška z polozapomenuté knížky Ivana Foustky "Výlet k pánubohu" (v níž kosmická loď z Vatikánu doletí do křesťanského nebe) "Velké myšlenky tu mohu mít jen já. Když je má nějaký smrtelník, je za tím vždy nějaké darebáctví." Říká v této knize Bůh (doufám, že cituji přesně, knihu už léta nemám).

Kastrační kliniky

Ve Velké Británii za strašlivého řevu zločinných aktivistů, mrzačících naše děti, zrušili kastrační kliniku, která prováděla nevratné a mrzačící zásahy na nezletilých dětech. Je to jeden z pozitivních dopadů odchodu tohoto státu z EU na jeho občany.

Fyziologie pohlaví

Již v období před narozením, při délce cca šest milimetrů, se u mužského zárodku objevuje produkce testosteronu v budoucích varlatech. Ten blokuje působení matčiných pohlavních hormonů, v počátku těhotenství produkovaných těhotenským žlutým tělískem, od přibližně poloviny těhotenství převážně placentou.
Pokud uvedená tvorba testosteronu nenastane, nebo je nedostatečná, narodí se dívka s mužskou chromozomální výbavou. Může být i plodná, přičemž ovšem statisticky čtvrtina jejích dětí bude raně potracena, protože s touto pravděpodobností dojde ke spojení mužské spermie s Y chromozomem s jejím vajíčkem s tímtéž typem chromozomu a vzniklá kombinace YY je letální ještě před narozením.
Pro ty, co ve škole nedávali pozor:
Kombinace chromozomů XY vede ke vzniku chlapce, XX ke vzniku dívky. Normálně má tedy žena pouze vajíčka s X a muž má napolovic X a Y spermie, nicméně Y spermie jsou rychlejší, takže je počato až o 1/5 více zárodků mužského pohlaví, což "srovnává" vyšší potratovost mužských zárodků a plodů a vyšší úmrtnost dětí mužského pohlaví (u nás až někdy do druhé poloviny 19. století, kdy proběhla "sanitární revoluce", bylo na už konci dětského věku více dívek než chlapců, v současnosti se počty mužů a žen v naší populaci srovnají až v předdůchodovém věku a ve vyšším věku je více žen než mužů).
Existence žen s karyotypem XY je známa už od 20. století jako problematická v některých sportech, nicméně už někdy v polovině onoho století byly analyzovány karyotypy raně potracených plodů a bylo zjištěno, že se mezi nimi vyskytují i plody s letálním karyotypem YY. Ty mohou, byť jsou i jiné možnosti, vzniknout i tím, že má matka karyotyp XY a produkuje kromě vajíček s chromozomem X i vajíčka s chromozomem Y.
Po narození se u chlapců udržuje slabší produkce testosteronu ve varlatech a u dětí obou pohlaví jsou produkována malá množství pohlavních hormonů (obou pohlaví) kůrou nadledvin. Dalším zdrojem malého množství ženských pohlavních hormonů u obou pohlaví je tuková tkáň.
Produkce pohlavních (a nejen těch) hormonů je řízena z hypothalamu (oblast na spodní části mozku mezi hemisférami) prostřednictvím hypofýzy, podvěsku mozkového, pouštějícího řídící hormony do krve. Funguje to poměrně složitě, protože speciální nervové buňky produkují hormonálně aktivní látky, které proudí nervovými vlákny do té části hypofýzy, která má charakter nervové tkáně. Z ní jsou uvolňovány do krve látky, ovlivňující činnost té části hypofýzy, která má charakter žlázy a z této části jsou potom produkovány hormony, řídící některé žlázy s vnitřní sekrecí jinde v těle, mj. i varlata a vaječníky. Mnoho podrobností, i o řízení činnosti jiných žláz než pohlavních, jsem vynechal, byť jsou velmi zajímavé.
Důležité je, že na prahu puberty roste činnost pohlavních žláz a jsou mezi řídícími a řízenými složkami (a to na více úrovních) propojeny pozitivní zpětnovazebné okruhy (u nichž mají reakce shodné znaménko). Ty vedou k tomu, že určitá fyziologická fluktuace nastartuje onu reakci, jíž dojde k přeměně dítěte na puberťáka (či puberťačku). Můžeme si to představit jako drcnutí do hodin s kyvadlem, které se po něm rozejdou. Přičemž to "drcnutí" je právě nějaký (alespoň co se o tom ví) více-méně náhodný výkyv hladiny některého ze zúčastněných hormonů. Opět jsem spoustu věcí vynechal, vč. např. hormonálně aktivních nádorů a podobných "radostí". Je ovšem dobré připomenout výše zmíněnou tukovou tkáň, protože ta může produkcí ženských pohlavních hormonů v nadbytku po nějakou dobu blokovat mužskou pubertu (obézní chlapci).
Možná stojí za připomenutí i to, že "hormonální výkyv" u dívek může způsobit rovněž některý z toxinů mikroskopických hub ("plísní") s účinkem ženských pohlavních hormonů, a že tím někteří autoři vysvětlují časnější pubertu u dívek v zemích 3. světa, v nichž je přítomnost takových látek v potravinách častější. Tuzemské kasuistiky pomíjím.
Naopak, ve vyspělých zemích se mohou v potravinách, a hlavně nápojích, vyskytovat pomocné látky z plastů, mající charakter blokátorů těchto hormonů a v poslední době dělají lucidním lékařům velké starosti papírová brčka, která nám ve své neskonalé moudrosti nařídila, místo zdravotně nezávadných plastových brček, Evropská unie. Ta jsou impregnovaná nejrůznějšími svinstvy, mj. také negativně zasahujícími do oblasti pohlavních žláz a jejich řízení.
V pubertě dochází také k ovlivňování mozku a jeho vývoje pohlavními hormony, což je proces, který není zcela ukončen ani v 18 letech, ale až někdy kolem 21. roku života (v tomto věku se také "usazuje" odolnost mozku vůči etanolu). V rámci tohoto procesu dochází k vytvoření pohlavní identity (jsem muž / žena) a sexuální orientace (koho budu preferovat jako sexuálního partnera). Jistěže může dojít i abnormalitám typu "muž v ženském těle" a naopak, nicméně až do těch cca 21 let to není definitivní a neměnný stav.
Pokud se týká homosexuální a jiné orientace, je to zřejmě mimo jiné i "populačně normální jev", kterým příroda (a nejen u lidí) řeší přemnožení druhu. A je to rozhodně méně drastické opatření než hromadné pochody lumíků do moře, nebo hromadné otravy některých druhů ryb (při jejich alespoň lokálním přemnožení) nadprodukcí vlastních stresových hormonů. Případně zabíjení mláďat matkami (běžné u řady druhů).

Problém

Problém vidím v tom, že dnes jsou aktivisty přesvědčovány ke změně pohlaví nebo jiném nevratném poškození svého organismu děti mladšího školního věku, u nichž v podstatě ani ještě neprobíhá puberta, maximálně nějaké přípravy jejího začátku. U takového dítěte je naprosto přirozená neusazenost jak sexuální identity tak i orientace. Je tudíž v tomto věku naprosto normální, že oba parametry kolísají. Naprosto nic to neznamená, stejně jako naprosto nic neznamenají problémy kojence se stavěním se na nohy.
Navíc se v tomto období objevuje určitý neklid, nespokojenost, někdy klesá i školní výkon. U velkého procenta dětí dochází i k vadnému chápání svého tělního vzorce (dokonce i některé objektivně hubené děti se cítí být obézními) a vyskytují se i další problémy.
Využití této skutečnosti, a těchto naprosto přirozených jevů k přemlouvání podstoupit nějaké drastické zákroky, nevratně mrzačící (v tomto případě nejsem ochoten použít nějaký méně expresívní termín) organismus, považuji za zločin, v podstatě daleko závažnější než zneužívání dítěte pedofilem. A to samé se týká i pachatelů onoho zákroku.
Bohužel, "první vlaštovky" takovýchto akcí zaměřených na předpubertální děti, se dějí i u nás.
Za vrchol zločinnosti považuji to, že v některých zemích si pachatelé těchto zločinných zákroků vynutili (jinde o to usilují), že se tyto mrzačící zákroky dělají i proti vůli rodičů, případně dokonce bez jejich vědomí.
Osobně jsem toho názoru, že lidé, kteří se na tomto poli angažují, by měli být trestáni minimálně stejně tvrdě jako pachatelé nekonsensuálního sexu s dítětem. Spíše nechť jsou potrestáni tvrději, protože dítěti způsobí doživotní a nevratné tělesné i duševní poškození. Z tohoto důvodu nevidím problém s tím, že některé státy postavily tyto aktivity mimo zákon a skutečně je trestají. Spíš vidím problém v tom, že u nás se toto neděje. Neměl bych tudíž problém s tím, pokud by se tyto aktivity staly trestnými i u nás a kdyby následníci kolegy Mengelea na kastračních klinikách přišli o diplom i svobodu.
Budiž explicitně řečeno: Nemám nic proti homosexuálně či homogenderově (všech 666 genderů) zaměřeným osobám. Nemám naprosto nic vůči osobám, cítícím se vězni v těle nesprávného pohlaví či genderu. Mám však velice mnoho proti, pokud takovéto osoby chodí do škol a přemlouvají děti, jejichž pohlaví ani gender nejsou usazeny a ještě dlouho nebudou, k mrzačícím operacím či jiným zákrokům na kastračních klinikách. Mám ještě víc proti politikům, kteří bojují za to, aby se takové šílené zákroky mohly dělat proti vůli či dokonce bez vědomí rodičů těchto dětí. A, pochopitelně, i proti těm politikům a aktivistům, kteří se toto snaží zavést a rozšířit i u nás.
Aktivistický rozsudek ÚS je problematický ve dvou věcech. Jednak otevírá dveře genderové ideologii, k níž nakonec patří i ony "kastrační kliniky" (čili přestože je formálně proti kastracím, může jejich nástup u dětí u nás způsobit, či k němu alespoň přispět), jednak otevírá cestu ke skrčce pro adopci dětí homosexuálními páry. Stačí, když se někdo z G páru nechá komisionálně uznat ženou (viz známá povídka Šimka a Grossmanna), případně z L páru mužem, a stanou se papírově hetero párem, který děti adoptovat může. K tomu druhému explicitně uvádím, že podporuji možnost adopce dětí G a L páry, ale přeji si, aby to bylo na základě opravy / úpravy IMHO špatné legislativy a nikoli na základě jejího obcházení.

Co dělat?

Nositelem těchto (a mnoha dalších) zrůdností je jednoznačně současná EU. Alespoň pro nás. Ve volbách, které se blíží, budeme mít patrně poslední příležitost se zaměřením této organizace něco pozitivního udělat. Pokud se toto nepodaří, je jediným receptem na záchranu našich dětí odchod. I za cenu dočasných ekonomických problémů. I za "cenu" odchodu některých našich aktivistů od nás do nějaké "země, kde zítra již znamená včera". Bez nich nám totiž bude jednoznačně lépe.
Dalším krokem musí být volby v příštím roce, kdy budeme muset přehlasovat s vysokou pravděpodobností zfixlované a zmanipulované korespondenční "hlasy", které si současná "pětidemolice" bude posílat "z ciziny" sama.
V obou volbách bude nutno zajistit co nejvyšší účast. Kdyby byla stoprocentní, bylo by to přímo optimální. Je dobré si uvědomit, že vítězství "pětidemolice" v nadcházejících volbách v příštím roce bude pro tento stát znamenat zhruba to samé, jako pro Československo puč v únoru 1948.
A bude to patrně poslední možnost nenásilného odstavení těchto škůdců od moci, protože další možností bude už jen občanská válka, nebo po létech nějaké zhroucení jimi budovaného socialismu, jaké proběhlo v roce 1989.
Je dobré také upozorňovat své okolí na to, že zde máme stále narůstající cenzuru, takže kniha o negativních zkušenostech trans-přeoperovaného chlapce na dívku "Nevratné poškození" nesměla vyjít ve fašisty a dalšími totalitáři ovládaném velkém nakladatelství Albatros. Naštěstí máme ještě jakési zbytky demokracie, takže patrně bude vydána jinde. Naší reakcí by měl být bojkot výrobků nakladatelství Albatros. A obracím se tímto i na autory, aby raději to, co napsali, svěřili jiným, vůči občanům zodpovědnějším, nakladatelstvím.

Trans- operace jsou u předpubertálních a pubertálních dětí zcela jednoznačně zrůdnost a zločin. Nemají ani sebemenší odborné odůvodnění. Jsou v podstatě něčím srovnatelným se zločiny, které páchali nacističtí "lékaři" v koncentračních táborech na vězních (včetně dětí). Je třeba jako takové zločince zavrhnout všechny, kdo tyto operace prosazují, provádějí a děti k nim přemlouvají.
Tento odsudek a zavržení se nijak netýkají osob, jejichž sexuální identita a orientace jsou hotové, tj. jedná se o osoby starší 18, ale ještě raději 21 let, věku. Pro tyto nešťastné, a chybou přírody poškozené, jedince by naopak uvedené zákroky měly být dostupné. A považuji za správné, že u nás v současné době pro tyto lidi dostupné jsou. Bez ohledu na řev EU a jí řízených aktivistů, kterým je to, paradoxně vzhledem k jejich postojům k těmto operacím u dětí, trnem v oku.

Budeme válčit o vzduch?

Nemyslím tím válku o kvanta vzduchu, jako v Běljajevově románu "Prodavač vzduchu". Myslím tím snahy postupy "geoinženýringu" ovlivňovat klima, a to bez ohledu na zájmy jiných států. Stát je tu zcela jistě proto, aby chránil zájmy občanů, a tak nakonec může být státní moc dokopána k boji proti něčemu, co občany poškozuje či alespoň se značným pravděpodobnostním potenciálem ohrožuje.

"Ochlazovači" na scéně

Objevili se jurodiví bojovníci za klima, kteří začali, nejprve jen "pokusně" vypouštět do vysokých vrstev atmosféry oxidy síry s tím, že budou působit "antiskleníkově" a klima ochlazovat. Dokonce lze vyslovit podezření, že za současným oteplením je, vyjma zcela přirozených jevů, i odsiřování, jaké se provádělo na sklonku minulého století. Možná má i větší vliv než vypouštění sodovkového plynu.
Oxid siřičitý, případně další, vzniká především spalováním uhlí s obsahem síry (víc je ho v uhlí hnědém než černém). Pokud se drží v malé výšce, jsou tyto oxidy, reagující navíc s dalšími látkami v ovzduší, součástí redukčního smogu. Poškozují nejen zdraví lidí, ale i stavební prvky obsahující uhličitan vápenatý (tedy omítky na bázi vápna, některé druhy pískovců, beton a většinu umělých kamenů, ale i mramor apod.
K tomu poslednímu: Velkým problémem jsou smogové situace v hlavním městě Řecka. Smog tam poškozuje i starověké řecké památky, vč. architektonických prvků a soch na Akropoli. To poněkud hraje "proti notě" kritikům lorda Elgina, který nechal vybourat a přivézt některé mramory mj. i z Akropole do britských muzeí, a ty jsou nyní v daleko lepším stavu než ty, které zůstaly na místě.

Oxidy síry

I komunistické a další komíny byly konstruovány na to, aby se nad nimi vytvořil sloup teplého vzduchu, vynášející spaliny vysoko do atmosféry. Nicméně ani to nezabránilo pádu těchto látek v podobě imisí.
Tedy, to, co letí z komína jsou emise, to, co se z nich stane reakcemi mezi sebou i se složkami ovzduší, často podmíněnými přítomností intenzívního slunečního záření, včetně těch jeho složek, které nepronikají až k zemskému povrchu, a nakonec někde padá na zem, jsou imise. Imise na bázi oxidů síry se účastnily např. vzniku kyselých dešťů, které hubily hlavně smrkové porosty v našich pohraničních horách (část byla zachráněna ekology proklínaným vápněním z letadel).
Nedělejme si sebemenší iluze, umělé pumpování oxidů síry do vyšších vrstev atmosféry, navíc šíleně drahé (a zaplatíme to my v různých ekodaních, odvodech apod.), takže velice výhodné pro ty, kdo tento nonsens provozují, povede prakticky k těm samým kyselým dešťům a patrně i dalším negativním jevům, jaké pamatují starší z nás z dob minulého režimu.
Nejsem odpůrcem ani představy, že čisté oxidy síry, jejichž účinek by nebyl do jisté míry omezován dalšími látkami, které jsou v kouři z uhlí, by mohly dělat po svém spadnutí k zemskému povrchu ještě větší problémy než kouř z neodsířených uhelných elektráren. A pokud někdo spočítá, že jejich efekt na klima bude nižší, než když působily v atmosféře ve směsi s dalšími složkami uhelného kouře, nijak mě to nepřekvapí.

Problém

Zcela jistě se nabízí otázka, zda by nebylo jednodušší a levnější (resp. by si to na sebe vydělalo) zprovoznit některé uhelné elektrárny, případně ještě vylepšit jejich komíny k pumpování spalin do větší výšky a atmosféru saturovat nedostatkovými oxidy síry jimi, přičemž výroba elektřiny, teplárenského tepla, možná i spalování nebezpečných odpadů apod. by způsobily, že by si tyto provozy na sebe vydělaly a nebyly jen a jen černou dírou na peníze z našich peněženek.
Jistěže další kontraverzí je samotná skutečnost, že ekologie cosi z atmosféry za (naše) drahé peníze odstranila a teď se to tam snaží, a opět za (naše) drahé peníze, dostat zpět. Není to první a zcela jistě ani poslední lapsus ekologů. Naopak se zdá, že se ekologie na své pouti do říše zeleného nesmyslu potácí ode zdi ke zdi, jako totálně sťatý námořník. A občas ústy svých aktivistů i zvrací.
Vzpomínám si, jak ekologové v 90. letech vedli kampaň za auta s naftovými motory, coby výrazně ekologičtější než auta na benzín (protože na základě této kampaně si takové pořídili i tcháni), přičemž už jen o pár let později se naftová auta stala "šílenou ekologickou hrůzou" a ti samí aktivisté pak vybojovávali zákaz vjezdu těchto aut do center některých měst (naštěstí ne zatím u nás).
Z toho a dalších podobných kauz plyne jediný závěr: Ekologům nelze věřit absolutně nic. Vše, co hlásají, je nutné považovat za lež či nesmysl, pokud to nepotvrdí nějaké na nich zcela nezávislé zdroje.
Takže, abych se vrátil k těm oxidům síry: Asi by bylo nejlepší se vrátit k nějaké moderované výrobě elektřiny a tepla v neodsířených uhelných elektrárnách. Pochopitelně, v důsledku vyrábění "příznivě působících oxidů síry" vyvázaných ze systému emisních povolenek.  Problém nedostatečné saturace atmosféry těmito plyny by se tím velice rychle vyřešil. A levně, patrně by to nepotřebovalo ani žádné dotace nebo jiné náklady, jen zprůchodnění legislativou.

K onomu válčení

Je jasné, že pokud někdo začne do atmosféry pumpovat něco, co bude mít vliv na klima, budou tím dotčeny i další státy. Včetně takových, kterým současné klima vyhovuje a "preindustriální" teploty, zbožňované ekology, mají historicky spojeny s katastrofálními neúrodami, hladomory a válkami o zdroje. Případně se sociálním neklidem, revolucemi a vzpourami či hladovými bouřemi (což by dnes bylo akcentováno podstatně vyšším počtem obyvatel oproti době, kdy tyto teploty v Evropě skutečně byly).
Takže by se přinejmenším nabízela možnost provádět na svém území geoinženýringové aktivity s opačným znaménkem, které by ony ochlazovací aktivity kompenzovaly. Další možností by jistě byl zásah proti zařízením, která ten geoinženýring provádějí, tj. tč. proti technologiím na území státu Kalifornie, USA.
Lze očekávat, že na začátku by patrně šlo o útoky speciálně vycvičených a vyzbrojených comandos, nicméně nelze ani vyloučit představu, že by takové aktivity mohly přerůst i ke klasický ozbrojený konflikt, případně dovršený použitím jaderných zbraní. Zcela jistě by se na počátku konfliktu jednalo hlavně o "false flag actions", nicméně je jasné, že by dříve nebo později došlo až k otevřenému nepřátelství, oficiálně vyhlášenému válečnému stavu atd.
A je jasné, že v momentě takové války by se začaly vyřizovat i účty a pomsty, s klimatem nijak nesouvisející, ale s ním schopné "se svézt".
Nechci malovat čerta na zeď, ale je docela možné, že by skutečně "boj o klima" mohl nabýt takovéto parametry a vést k výše naznačeným důsledkům. Zejména v situaci, když by došlo k nějakému prudkému ochlazení (ani by nemuselo být vyvolané tím geoinženýringem), doprovázeném neúrodou a hladomory. Potom by vlády postižených států musely k nějakým antagonistickým či neutralizačním aktivitám sáhnout, pokud by se chtěly udržet u moci. A výsledkem by byla třetí světová válka, "jak vyšitá".

Nastartování geoinženýrských aktivit v oblasti "boje za klima" je prostě překročení Rubiconu a sami jejich provozovatelé by se dnes a denně měli modlit za to, aby žádnou změnu klimatu nespustili, jinak by mohl být oheň na střeše a třetí světová válka by se mohla stát realitou.