Ještě jeden důležitý aspekt stavění větrných a fotovoltaických elektráren.

V diskusi o v nadpise uvedených "alternativních" elektrárnách chybí ještě jeden, dle mého soudu významný, aspekt. Je jím ohrožení mechanismem využití těchto útvarů jako orientačních prvků v krajině pro drony, případně další prostředky samostatně nalétávající na cíl. Dokonce za určitých okolností mohou představovat významné zjednodušení a slevnění produkce těchto bojových prostředků.

Orientace

Je jasné, že dron a jeho ekvivalenty potřebuje orientaci v krajině, v níž je umístěn jeho cíl. Musí to v dnešní době zvládnout autonomně, protože GPS a ekvivalenty této technologie mu mohou být znepřístupněny buď zarušením nebo dokonce vypnutím. Optické vlákno je řešení jen na relativně krátké vzdálenosti.  Dálkové ovládání může být rušeno také. Navíc jeho použití zvyšuje riziko, že prostředky k němu použité budou napadeny nepřítelem. Je vcelku jasné, že dron může mít v paměti obraz terénu okolo cíle., kterým se nasměruje např. na konkrétní budovu. Ostatně, takhle fungují i okřídlené rakety.
Problémem jistě je skutečnost, že čím větší plochu krajiny má zařízení ve své paměti, tak tím větší musí být její kapacita (ale také rychlost jejího čtení). Současně musí být výkonnější i příslušný procesor, aby potřebné porovnání okolí s pamětí mohl provádět v reálném čase.
Faktem je, že čtvrt kilometru vysoká monstra jsou viditelná na vzdálenost horních desítek až něco přes sto km. Faktem také je, že fotovoltaické elektrárny jsou význačné útvary velice často unikátní, umožňující jejich relativně snadné a rychlé ztotožnění s tím, co má dron ve své digitální mapě.
Takže dron se může podle takovýchto útvarů snadněji orientovat v terénu, může letět jinou cestou než kterýkoli jiný s ním společně vypuštěný a u cíle se prostě sejdou a přiletí z různých stran, což je dost noční můra pro protidronovou ochranu.

Výhoda

Dokážu si představit, jako člověk, který se zabývá mnoho let programováním (byť silně amatérsky), že by se do dronu mohla dát nějaká hrubá mapa podle dobře z dálky viditelných a identifikovatelných orientačních bodů (a něčím takovým čtvrtkilometrová monstra bezesporu jsou), a po doletu do oblasti cíle by si jeho "mozek" natáhl do operační paměti pouze výsek podrobnější mapy, který by se do ní vešel i při nižší kapacitě. A čím méně dat, tak pochopitelně, tím méně nároků na procesor, který porovnává čidly nalezené charakteristiky terénu pod sebou a v okolí s příslušnou mapou, a rovněž i rychlejší přístup ke konkrétním datům (což je nutné dělat +- v reálném čase).
Čím menší nároky, tím méně pokročilé chipy postačují. Rusko zaostává za světovou špičkou o cca 20 - 30 let, alespoň podle Googlovské AI. Znamená to, že je s to vyrobit čipy, které vládly našim počítačům kolem roku 2000. 
Nyní si zahraji na oškliváka. Pochopitelně, veřejnost i "odborníci" budou na tyto chipy hledět se směsicí pohrdání a posměchu. Jenže už od roku 1993 byly k dispozici procesory pentium (Googlovská AI), které zvládaly řadu docela složitých her a také např. přehrávání videa (zejména pod Linuxem, který zdaleka nežere tolik systémových zdrojů jako Windows). A v reálné schopnosti Ruska je podle Googlovské AI tyto procesory a k nim kompatibilní chipset vyrobit vlastní silou. 
A ještě si dovolím upozornit na jeden aspekt. Budou-li mít Rusové k dispozici vlastní a standardní procesor (a další s ním spolupracující chipy), bude možné program pro řízení dronů napsat ve strojovém kódu, nebo alespoň Assembleru pro tyto komplety. Což, jak bylo pozorovatelné za éry pomalejších počítačů, značně zvedne výkon programu. Prostě žádný překladač, snad s výjimkou toho Assembleru, není s to udělat natolik optimalizovaný strojový kód pro konkrétní procesor a jeho chipset, aby využil veškerého jeho potenciálu. Problém těchto nízkoúrovňových jazyků bylo to, že jejich produkty fungovaly jen na jedné konkrétní verzi procesoru. Jakékoli "povýšení" hardware znamenalo pro takový program konečnou.
Pro představu: Kdosi jako sport napsal takto pro určitý konkrétní procesor operační systém s grafickým prostředím, který byl na daném procesoru svižný jako blesk. A vešel se na jednu disketu. (Windows v té době potřebovaly desítky disket). Pochopitelně, bylo to absolutně nepřenosné na jakýkoli, sebeméně odlišný, procesor.
Z výše uvedeného oškliváctví plyne, že pokud Rusové vyvinou nebo upraví nějaký "dronový procesor" o výkonu +- toho Pentia, a napíšou pro něj v Assembleru obslužný program, mohou získat velmi výkonný stroj, bohatě postačující k navedení dronu na cíl podle nějakých digitálních map terénu. A přítomnost velmi výrazných orientačních bodů (identifikovatelných a umístitelných na mapu z družice) ještě umožní buď výše popsanou, nebo nějakou odlišnou optimalizaci té mapy. A pokud budou mít stálý přísun těchto standardních chipů, mohou drony s nimi "sekat jak Baťa cvičky". A mohou mít také univerzální program a dataset pro ČR (nebo dokonce celou střední Evropu) a dronu jen před startem zadat, jak, kudy a kam má letět.

Vliv na možnosti Ruska

Rusové by se po zavedení výroby vlastních procesorů dostali do daleko snazší situace, než když nyní shánějí procesory ve stylu "co Pánbu dal" a "každý pes jiná ves", takže musejí při jejich zamontování do dronu pracovat s daleko méně výkonnými programovacími prostředky.
Aby bylo jasno: Assembler znám jen teoreticky, strojový kód znám jen z osmibitů, a zejména z příkladů v geniální knize pana Zajíčka, bohužel mnoho let zesnulého, "Bity do bytu". Přestože je psaná pro osmibitové počítače (hlavně ZX Spetrum), umožní čtenáři pochopit, co se vlastně v počítači děje když se mu zadá nějaký úkol. Pochopitelně, analogicky pracují i šestnácti, dvaatřiceti a čtyřiašedesátibitové procesory, jen mají těch instrukcí pro činnost procesoru daleko víc než ten osmibit. A zpravidla mezi finálními příkazy strojového kódu a programem, psaným člověkem ve "vyšším" programovacím jazyku, existuje jedna nebo více mezivrstev, které sice na jedné straně zajišťují, že ten samý zdrojový kód může být použit pro programy běžící na počítačích s různými procesory, ale současně jsou obtížně překonatelnou překážkou pro snahy programátora program optimalizovat pro jeden konkrétní procesor a chipset. 
Předpokládá se, že zrychlení práce bude zajištěno větší "hrubou silou" hardware. V praxi to ovšem znamená, budu opět ošklivý, že současný supermoderní Word toho neumí o moc víc než jeho pradědeček z Windows 3.11, běžících na 16 bitovém procesoru. A zaostává za možnostmi TeXu, který ovšem běžel i na prvních 16 bitových procesorech od Intelu a snad i na nějakých osmibitech. 
Zkrátka, krajina protkaná sítí větrníků, detekovatelných na velkou vzdálenost, a s četnými unikátními markery fotovoltaických elektráren, může být přímo ráj pro drony, spěchající za smysluplným odchodem do křemíkového nebe, a tyto drony je s to Rusko vyrobit.
Pokud bych chtěl být zvlášť paranoidní, tak bych počítal s tím, že na vrcholy alespoň některých větrníků budou někým rozmístěny radiomajáky, a v případě dronového útoku zapnuty, i na dálku.

Co s tím dělat?

Rozhodně je toto riziko potenciálně daleko horší než mnohá, nad nimiž se různé organizace zalamují. Naše (pokud tedy ještě pracuje pro tento stát) BIS by se měla zabývat problémem, zda ono vyznačování terčů do naší krajiny, které minulá vláda (dokonce v rozporu s legislativou EU) nalajnovala do mnoha strategických oblastí našeho státu (a ta současná alespoň část těchto plánů zredukovala), vzniklo (dle známé otázky) "z blbosti, nebo za cizí peníze" (jsem ochoten doufat, že s výjimkou špiček ekoaktivistických organizací se toto dělo a děje hlavně z blbosti).
Riziko "alternativních" elektráren coby orientačních bodů pro drony (a zcela jistě ne jen ruské) je třeba přičíst k dalším negativním dopadům těchto objektů na krajinu, rozvodnou síť, zdraví lidí a na živou přírodu. Jistěže je zde i ekonomický aspekt, spočívající v dlouhodobém záboru zemědělské půdy a její v podstatě degradaci.
Rozhodně, do vyřešení vztahů mezi Ruskem a státy NATO, by měl být co nejdříve uplatněn stopstav na výstavbu nových orientačních bodů pro drony.
Jsem toho názoru, že veškeré větrníky by měly být upraveny tak. aby v případě vpádu Ruska do Pobaltí, Polska či na Slovensko (nebo kamkoli jinam) se zmáčklo jedno tlačítko a tyto orientační body by přestaly existovat.  U nově stavěných VtE by se na to mělo pamatovat již při projektu, tj. mít někde na úpatí komory na výbušninu, která by byla do nich rozmístěna od určitého stupně mezinárodního napětí nahoru.

Související problémy

Důležité je, že sice EU "chrastí zbraněmi", někteří naši politikové také, ale současně není nikdo ze jmenovaných s to udělat pro ochranu obyvatel před důsledky války alespoň to, co dělal hitlerovský režim (a dokonce i v "protektorátu"). Kupujeme tanky, které se na Ukrajině proti Rusku naprosto neosvědčily, platíme stíhačky, které při dodání za devět let by v případě expanze Ruska do dalších zemí přebíral leda snad ruský gubernátor, sídlící v Praze.
Nemáme prostředky ochrany proti chemickému či biologickému útoku nebo radioaktivního spadu.
Zasypali jsme (většinou z pochybných estetických či urbanistických důvodů) protipožární nádrže ve starších čtvrtích měst, nemáme vybudované žádné v novější zástavbě. Přitom se na Ukrajině jasně ukazuje, že primárním terčem budou mj. vodojemy a rozvody vody, která tudíž z hydrantů nepoteče (ona nepoteče ani po eliminaci zdrojů elektřiny). Pokud by byly protipožární nádrže koncipovány na doplňování dešťovou vodou, sloužily by současně i jako ochrana proti přívalům (protože město je naprosto ideální terén k tomu., aby z několikamilimetrových srážek za bouřky vznikl příval) a ještě by přispěly k zadržování vody v krajině. 
Nemáme kryty ve většině obytných domů, ani improvizované, jaké se dělaly v prvorepubliční zástavbě za "protektorátu", jakmile Německo zaútočilo na Polsko. Ty by se však většinou daly obnovit. V nové zástavbě  nemáme nic, ani  v bytových domech, ani ve školách, nemocnicích, nákupních střediscích, podnicích a dalších místech, kde se hromadí lidé. 
Zato tedy budujeme, za nadšeného hýkání ekologů, klimatologů a podobných "odborníků" stavby OZE s nulovým přínosem (musí se dotovat sama stavba i provoz, protože ani na jedno z toho si výrobou elektřiny nevydělají), zato ideální pro navádění dronů na jakýkoli cíl na území státu. 
Ovšem, na těch prostředcích na ochranu občanů se prakticky nic vydělat nedá. Bezcenné Občasné Zdroje Elektřiny jsou z důvodu nesmyslnou ideologií pokřivené ekonomiky vysoce atraktivní. Jejich současné budování ovšem, přinejmenším v kontextu s narůstajícím válečným ohrožením, připomíná příslovečné hromadné pochody lumíků do moře. 

Co tedy dělat

Rada "co dělat" je velmi jednoduchá: Přestat, alespoň dočasně, s klimatickým a ekologickým blbnutím a začít se poctivě, inteligentně a pragmaticky připravovat na to, co se nyní děje na Ukrajině. Obávám se, že ono dění s nástupem zimy přejde do apokalyptických rozměrů. Dát dohromady, posílit a obnovit co nejvíce z EU a ekology (klimatology) poničeného / zlikvidovaného průmyslu, zajistit lacinou energii (uhlí máme dost na celá desetiletí), která bude potřebná nejen pro zbrojní výrobu, ale i pro výše uvedená opatření na ochranu obyvatel.
Navíc je jasné, že budeme muset obnovit něco jako Civilní obranu, včetně výcviku občanů (ale i dětí a dorostu) ke správnému chování v případě napadení drony, bombardování, útoky raketami apod. Musíme obnovit povinnou vojenskou službu, byť v jiném provedení co do organizace a obsahu, než byla ta za minulého režimu. Pochopitelně, pro muže i ženy. 
Stát by měl být přeformován na cosi robustního a těžko poškoditelného, schopného útočníkovi nadělat drastické ztráty. Pokud se tedy chceme opravdu bránit a ne získávat provize za nákup předražené vojenské techniky a dotace na pro praxi zcela bezcennou "ekologii" a "klimatologii".
 A musíme se také smířit s tím, že čím rozsáhlejší a kvalitnější opatření na poli přípravy na napadení státu uděláme, tím menší je pravděpodobnost, že budou využita, protože útočníci (je jedno zda pouliční kriminálníci nebo darebácké státy) nejraději útočí na cíl, který se nemůže (nebo ne dostatečně) bránit.
 Jistým benefitem by byla skutečnost, že některá z výše uvedených opatření by snížila i účinnost teroristických útoků, spáchaných kýmkoli.

"Alternativní" elektrárny, a zejména ty větrné, tedy mohou být spojeny ještě s dalším nepříjemným rizikem, na které by se mělo myslet, a vedle silných negativních ekonomických, ekologických i zdravotních vlivů na okolí, a to do dosti značné vzdálenosti, toto riziko zohlednit při povolování nových staveb.

Proč je smlouva EU se zeměmi Mercosur špatná

Faktem je, že smlouva, kterou EU procpala přes hlavy svých obyvatel i jejich zástupců v čelech členských států, je kritizována odborníky, majícími co do činění s produkcí potravin. Nicméně má i další negativní aspekty, na které se zatím moc nemyslí.

Mercosur

Členské státy této organizace jsou  Argentina, Bolívie, Brazílie, Paraguay a Uruguay. Bolívie má v souvislosti se smlouvou s EU zvláštní postavení tím, že do ní není zahrnuta, protože přistoupila k Mercosur až poté, co jednání o smlouvě byla v chodu (a nikoho nenapadlo ji tam doplnit).
Je tedy vidět, že jsou to dosti problematické rozvojové země, jejichž zemědělství je daleko primitivnější než zemědělství v EU.
I očekávaný autoboom pro naše automobilky a jejich neprodejné elektromobily se nemusí konat, protože největší z těchto států, který má také nejrozsáhlejší silniční síť, tedy Brazílie, má zaveden pohon aut bioetanolem z nadbytečné cukrové třtiny a těžko se ho bude vzdávat. Všechny tyto země by také měly problémy mimo velká města zřizovat dobíjecí stanice (a vzhledem k jejich ekonomice by to pro ně byla daleko větší zátěž než pro státy EU).

Kvalita a cena jihoamerických potravin

Problém potravin této provenience spočívá v tom, že uvedené státy nemají zákazy a další omezení srovnatelná s EU, takže jak při produkci rostlinných, tak i živočišných, potravin používají v EU zakázané prostředky. Od GMO rostlin přes nejrůznější pesticidy až po výkrmové hormony a antibiotika. Tedy vše v EU buď zcela zakázané, nebo alespoň velmi striktně regulované.
Právě uvedené zákazy a regulace činí produkci potravin v EU natolik drahou, že jim mohou konkurovat potraviny dovážené přes půl zeměkoule.
Dalším problémem je jistě i jakýsi sociální dumping, protože tamní pracovníci v zemědělství jsou udržováni na podstatně nižší životní úrovni a mají tomu odpovídající výrazně nižší platy oproti pracovníkům na stejných či srovnatelných postech v EU, což se jistě do ceny potravin z Mercosur a z EU promítne také.
Budu opravdu velice ošklivý: Pokud jsou pěstitelské a výkrmové prostředky v EU zakázané opravdu tak nebezpečné, jak nám to tvrdili ekologové, kteří prosazovali jejich zákazy, pak je naprosto nesmyslné s jejich pomocí produkované potraviny vozit z Mercosur, protože to onu "škodlivost" nijak neovlivní. A pokud tedy škodlivé nejsou, což bych u některých prostředků docela odhadoval, protože z jejich zákazu čpí na sto honů zlá vůle jak ekologů, tak i evropského úřednictva, pak by měly být povoleny i zdejším zemědělcům, čímž by šla cena jejich produkce dost výrazně dolů.
Naivkové předpokládají jakési kontroly, které by údajně k nám "špatné" potraviny neměly pustit. Bohužel, je mi známo, že pokud se dodrží "karanténní" doba mezi ukončením podávání těchto prostředků a porážkou, případně u rostlin mezi aplikací a sklizní, neexistuje žádná možnost dřívější podání či aplikaci těchto prostředků detekovat. Stejně tak nelze detekovat ani to, že zvíře bylo po většinu doby svého života vykrmováno některou z v EU zakázaných GMO plodin.
Druhou věcí je, že socialismus je socialismus a pamětníci toho moskevského asi budou znát kauzy kontrol, odehrávajících se v duchu "nesmíte tam nic najít, ani kdyby to na vás řvalo a plácalo vás to po rukách". Nedělám si iluze, že by bruselský socialismus byl v tomto ohledu jiný.

Další aspekt

Tedy, EU dovozem ze zemí Mercosur přivede ke krachu valnou část zemědělců na svém území (a zbytky se budou zabývat produkcí spíše okrajových plodin). To je prostě realita, k níž nemůže nedojít, leda by se některé státy vzbouřily a tyto potraviny na své území nepustily.
Výsledkem bude stále rostoucí závislost EU na tomto dovozu.
Lze konstatovat, že Brazílie je jednou z klíčových zemí skupiny BRICS, z nichž minimálně jedna (Rusko) vede s EU proxyválku na Ukrajině. Pokud by nám, třeba po deseti letech, najednou státy Mercosur dovoz dalších potravin odmítly, byli bychom v horším postavení než Centrální mocnosti za první či Německo se satelity a okupovanými územími za druhé světové války.
Naprosto stejná situace by nastala, pokud by došlo k blokádě onoho dovozu, tedy dopravy potravin mezi jihoamerickými a evropskými přístavy. Přičemž taková blokáda je zcela jistě technicky daleko snadnější s dnešními sledovacími prostředky než byla za zmiňovaných světových válek.
V obou případech by to znamenalo hladomor, koncentráčnické příděly a rozvrat politického systému.
Pokud jsem něco nepropásl, tak si tohoto problému zatím povšiml jen kolega bloger Vidlák.

Dohoda se zeměmi Mercosur je tedy pro nás silně nevýhodná, zejména pokud zohledníme širší ekonomické, politické, ale i vojenské aspekty. Je zcela jednoznačnou ukázkou toho, že EU funguje nikoli v náš prospěch, ale k naší škodě.

Uzbrojit EU?

President USA, Donald Trump, se nechal opakovaně slyšet, že USA přestávají podporovat Ukrajinu, finančně i vojenským materiálem. Nicméně EU je dovoleno Ukrajinu nadále podporovat, i zbraněmi a dalším vojenským materiálem, pokud to bude zakoupeno v USA.

Bidenova válka

Aby bylo jasno, válka na Ukrajině je válkou J. Bidena, která se ukázal být totálně slabým a neschopným presidentem. Což, jak známo skončilo tím, že byl pro demenci stažen z voleb proti Trumpovi. Pochopitelně, dementní byl už dlouho předtím, jen to jeho okolí alespoň částečně maskovalo.
Projevem Bidenovy demence bylo i zrušení těžby ropy a plynu, která se rozjela během prvního presidentského období D. Trumpa. Toto zrušení vedlo k nárůstu ceny těchto dvou komodit, a tím i nárůstu finančních příjmů Ruska, které z jejich prodeje má podstatnou část svých příjmů.
Dokážu si představit, že někdo z okolí J. Bidena jednal na ruský pokyn. Samotnému Bidenovi se asi nic vyčítat nedá, protože na tom mentálně nebyl o mnoho lépe než protektorátní president E. Hácha v květnu 1945.
Jsem rovněž hluboce přesvědčen o tom, že kdyby k onomu zrušení těžeb v USA nedošlo, nedošlo by ani k válce Ruska proti Ukrajině, protože by si tuto válku Rusko nemohlo ekonomicky dovolit.

Válka EU

Válka EU je válka - neválka. EU si počíná naprosto neracionálně. Sice vyhrožuje svým obyvatelům tím, že v případě porážky Ukrajiny potáhne Rusko dál na západ, tedy na její území, nicméně nedělá absolutně nic pro to, aby byla s to takovému tažení čelit. Naopak, státy EU vyprázdnily sklady vojenského materiálu a místo toho, aby rozjely vlastní výrobu, kapacity na to mají, výrobu spolu se s ní souvisejícími a pro ni nezbytnými ekonomickými a průmyslovými aktivitami drasticky omezují na báze bezcenného nesmyslu, kterým je "boj za klima". "Boj za klima" má prostě prioritu před obranou, a "bojovníkům" je šumafu, že v případě pohlcení EU Ruskem se na jakýkoli "boj za klima" bude kálet z vysoka a dosavadní či znovuzprovozněné (případně nově postavené) fabriky pojedou na plné pecky, klima neklima.
Státy EU pouze stačily různě po světě koupit silně předražený vojenský materiál, který je kompatibilní s tím, co Ukrajina má. Čímž v podstatě provedly něco ekvivalentního spláchnutí většiny takto vydaných peněz do WC.
Nyní jsou státy EU připraveny čelit případné ruské hrozbě podstatně méně než v době před začátkem války na Ukrajině. Na tomto poli se prakticky nic nemění, respektive jakési existující změny mají téměř výlučně jen kosmetický charakter a k obranyschopnosti území EU před jakoukoli (nikoli jen ruskou) agresí prakticky nijak nepřispívají.
Pokud bude EU následovat Trumpův požadavek, tj. saturovat Ukrajinu materiálem koupeným od USA, tak jednak na tento materiál vydá daleko víc peněz, než kdyby ho vyráběla sama a měla ho za "režijní cenu" (a navíc rozvíjela ekonomiku členských států), jednak si bude dál devastovat ekonomiku bezcennými zelenými nesmysly. Padne tedy jakási naděje, verbalizovaná některými komentátory, že realita daná válkou přispěje k určité racionalizaci ekonomiky i klimapolitiky EU.

Čemu se to podobá?

Jeden z nejlepších presidentů USA, R. Reagan, vyhlásil program "Hvězdných válek", zcela jistě inspirovaný známou filmovou sérií (tehdy zdaleka ne hotovou). Samy USA řadu prvků, s nimiž program počítal, neměly vyvinuty, nebo byly jen v nějaké velmi zárodečné podobě.
Nicméně genialita onoho programu a jeho vyhlášení spočívala v tom, že SSSR na tom byl ještě hůř, a jeho vojensko výzkumné kapacity bylo nutno zvýšit o daleko vyšší procento HDP než jak tomu bylo v USA, které reálné výdaje, spojené s tímto programem, ustát mohly.
SSSR nebyl s to utáhnout ani "asymetrickou odpověď", kterou oficiálně vyhlásil, protože na tom byl ekonomicky velice zle (vinou především Brežněvovy dlouhé vlády a vlády Černěnka, za níž byly zlikvidovány některé pozitivní prvky, zavedené Andropovem). Považuji za nikoli vyloučené, že pokud by Gorbačov nebyl pod tlakem v podstatě se hroutící ekonomiky státu, mohl by to nejhorší z dědictví po svých předchůdcích zlikvidovat a my bychom byli dodnes zahraniční enklávou SSSR.
Tlak na Gorbačova ovšem existoval a stále se stupňoval a výsledkem bylo ekonomické zhroucení, které mj. vedlo k nemožnosti násilného udržování režimů v satelitních státech a zhroucení socialismu. Paradoxně tohle západoevropští neomarxističtí, maoističtí, fašističtí atd. vůdčí politikové dodnes nerozdýchali a dodnes je pro ně pád socialistických režimů politickým traumatem (případně rovnou, stejně jako pro Putina, "největší katastrofou novodobých dějin").
Snad s výjimkou NDR, jako potenciální součásti obnoveného Velkoněmecka, byli západoevropští (tedy předchůdci EUrounijních) politici rozhodnuti nijak nezasahovat v případě aktivit komunistických režimů, zaměřených na eliminaci revolučního antisocialistického hnutí.
Dodnes je také pád socialistických režimů pro politiky EU jakýmsi "memento mori", protože si jsou vědomi skutečnosti, že jejich režim je plně srovnatelný s padlými středo a východoevropskými režimy a že by mohl zdechnout naprosto stejně, jak se tomu stalo při událostech na sklonku roku 1989.

USA, EU a Ukrajina

Financování případného dalšího zbytečného odporu Ukrajiny státy Evropské Unie tedy v podstatě z hlediska USA představuje zabití dvou much jednou ranou. Jednak se pozitivně promítne do ekonomiky USA odbytem pro výrobu US zbrojovek, jednak dojde k další destrukci jimi nemilované EU a potenciálnímu politickému hnutí na její likvidaci s možností vzniku s USA kompatibilních, tj. demokratických, států na jejím území.
Z hlediska euroskeptiků to znamená přiblížení totálního ekonomického zhroucení této organizace a režimů, které ji podporují. Tedy opět může nastat možnost obnovení demokracie, která byla EU a jejími institucemi (a kolaboranty na úrovni jednotlivých členských států) z velké části potlačena. A opět můžeme budovat tržní ekonomiku, nezatíženou bezcennými fikcemi "nutnosti boje za klima", privilegované menšiny, imigranty apod.
Tedy se nabízí jakási analogie toho, jak ekonomické zhroucení SSSR ukončilo jeho nadvládu a existenci jím vnucených režimů u satelitních států.

Místo nadávání bychom měli iniciativu USA v podstatě uvítat jako příležitost ke zbavení se okovů, které nám nasadily bruselské zelené zrůdy, a obnovení státní samostatnosti s možností obnovit demokracii a tržní ekonomiku alespoň na úroveň, jaká tu byla v polovině 90. let.

Supervulkány a válka s Ruskem

Nepatrně jsem to nakousl ve svém minulém textu, možná to někteří čtenáři ani nepostřehli. Nicméně, popisuji reálnou záležitost, která by mohla rozhodnout válku NATO s Ruskem nebo Čínou, případně nějakou teroristickou organizací. Přičemž se jedná o ryze přírodní faktor, takže pokud by protivník NATO nebyl chycen s rukou v cizí kapse, nemuselo by se ani poznat, že nejde o ryze přírodní katastrofu.

Podstata věci

Dovolím si konstatovat, že na území NATO se nacházejí dva nebezpečné supervulkány (a jeden o něco menší). Supervulkán na území USA leží pod Yellowstonským národním parkem (který asi většina starších čtenářů bude znát spíše z Mayovky "Syn lovce medvědů", jejíž závěr se odehrává právě na jeho území). Podobný se nachází na území Itálie, v blízkosti Neapole a z větší části pod mořským dnem, přiléhajícím v těchto místech k italskému pobřeží. O něco menší útvar tohoto druhu se nachází v Egejském moři u ostrova Santorini.
Faktem je, že exploze supervulkánu v Yellowstone by patrně byla konečná pro jihozápadní kvadrant USA (s přesahem do Mexika) a zbytek jejich území by byl "pocuchán". Rovněž faktem je, že se podle některých zdrojů už nechal slyšet Putin, že až ho USA opravdu naštvou, pošle jeden Orešnik na Yellowstone, a svět bude mít od USA pokoj na celá desetiletí.
Exploze supervulkánu u Neapole by patrně zdevastovala celou Evropu na jih od Alp a na západ od Dardanel. Obrovská vlna tsunami, směřující na Afriku, by patrně byla zadržena, alespoň v některých lokalitách, až předhůřími pohoří Atlas. Přestože je většina jeho caldery pod mořem, pod pevninou je jí dost na to, aby mohla být její exploze odpálena dalším Orešnikem (bez nutnosti nějakých podmořských úprav hlavic) a vyřešit tak ruské problémy s EU. Podrobnosti lze najít zde. 

Předchozí výbuch supervulkánu u ostrova Santorini patrně zlikvidoval Krétskou civilizaci a dostal Krétu pod područí Řeků. Podle některých teorií stojí tato vulkanická událost i za biblickými "Egyptskými ranami". Případné odpálení tohoto supervulkánu Orešnikem, či náloží, položenou z ponorky, by mohlo zdevastovat i část Turecka. Zcela jistě by tímto výbuchem vyvolaná vlna tsunami zlikvidovala i středomořské pobřeží Blízkého Východu a patrně by vyvolala i "konečné řešení palestinské otázky" zaplavením pásma Gazy i s dosud intaktními tunely.
Jinými slovy, Rusko by vůbec nemuselo použít jaderné zbraně k tomu, aby na území svých potenciálních nepřátel vyvolalo devastaci, patrně (vyjma radioaktivity) řádově přesahující to, co by dokázal "Car bomba", jehož odpálení na Nové Zemi patrně starší čtenáři pamatují.
Je velice pravděpodobné, že uvedené sopečné erupce by byly s to "odpálit" i další, už jen "normální" sopky a snad nastartovat ve svém dosahu pomalu se připravující zemětřesení (která by jistě přišla, ale jednotlivě a s velkými časovými odstupy).
Je tedy jasné, že by se týkalo o svou podstatou přírodní katastrofy, ovšem co do rozsahu nijak nezaostávající za mnohočetnými jadernými údery. Pokud je mi známo, na území Ruska nebo Číny se podobné vulkanické útvary nenacházejí, takže by nebylo možné oplatit takovéto údery stejnou mincí.

Širší následky

Pochopitelně, takové masové výbuchy supervulkánů by vyvolaly i drsnou, byť krátkodobou změnu klimatu, která by si v mnohém nezadala s tou, která následovala po pádu asteroidu, ukončivším druhohory a éru dinosaurů (s výjimkou ptáků, kteří jsou jejich přímými potomky). Ta by zasáhla i oblasti explozemi nezdevastované.
V případě supervulkánu v Yellowstone by s vysokou pravděpodobností nastal stav podobný známé "jaderné zimě", jaký byl vyvolán i oním impaktem do Mexického zálivu na konci křídy a současnou mohutnou sopečnou činností v Indii. Klimatický dopad evropských supervulkánů by, v souvislosti se vnesením velkého množství vody do atmosféry, takto jednoznačný nebyl. Exploze u Santorini by naopak spíš klima ohřála, protože by vychrlila do vysokých vrstev atmosféry velké množství vodní páry a vrstva moře nad ním by zadržena většinu prachu a kouře, tedy faktorů vyvolávajících "jadernou zimu". Neapolský supervulkán by paralelně napumpoval do atmosféry jak kouř a prach, tak i vodní páru, a je otázka, co z toho by převážilo. Nicméně i potom neapolském vulkánu by patrně došlo k oslabení fotosyntézy, neúrodám a hladomorům i v případě, že by se katastrofálně neochladilo.
Lze důvodně předpokládat, že jak Rusko tak i Čína by si byly s to udržet jakousi státní strukturu a po odeznění nejhoršího období (dva až tři roky) by byly s to se obnovit. Současné USA by patrně ustály tuto katastrofu pomocí energie z jádra, ale také plynu a nafty z břidlic. Nicméně i zde by trvalo několik let, než by se daly dohromady nějaké obnovené státní struktury. Je také pravděpodobné, že po zániku bašt Demokratické strany na jihozápadě území USA by došlo ke značnému posílení Republikánské strany. Nelze vyloučit, že nynější bašty Demokratické strany na severu atlantického pobřeží USA by se pokusily využít oslabení centrální moci k odtržení se od "neprogresívního a neliberálního" zbytku státu (zahrnujícího zhruba "rezavý pás" a část jižních států při atlantickém pobřeží), takže by došlo k jakémusi zopakování "secessie", přičemž centrální moc by neměla sílu na její zabránění občanskou válkou, na rozdíl od 60. let 19. století.
Nejhůře by byla postižena ekologicky dementní EU, která je ve vleku klimahoštaplerů, ekoblbů a dalších podobných obecně škodlivých existencí. Ta nemá a nebude mít žádné rezervy na úseku zajištění základních životních potřeb obyvatelstva, které by v podstatě bylo ponecháno následkům této katastrofy, ať už by byly jakékoli, zcela bez pomoci, protože nic jiného by EU nebyla s to zajistit.
Jedinou potěšující možností je, že mrazy po Yelowstone a možná Neapoli by byly daleko více devastující pro islámské imigranty, zvyklé na podstatě teplejší klima. Těm by také neprospěla devastace severoafrického pobřeží explozí u Neapole, která by je oddělila od přísunu posil. Je tudíž možné, že v některých evropských zemích by došlo k občanské válce, zaměřené na likvidaci islámských bojovníků a zločinců. Což by bylo akcentováno i rozkladem centrální státní moci, která je v současné době chrání a umožňuje jim páchat aktivity, které by v případě páchání jinými etniky byly tvrdě trestány.

Něco z teorie

Teorie přehřívání některých částí zemské kůry rozpadovým teplem radioaktivních izotopů (za vzniku sopečných aktivit od "běžných" sopek po silně destruktivní supervulkány) byla publikována v roce 1906 ruským akademikem Vernadským. Podrobnosti se můžete dočíst v románu Akademika Františka Běhounka "Akce L", který je sice SF, ale autor, radiolog světového formátu, využívá (či lépe "nechává se inspirovat") znalosti, které leží v oblasti jeho odbornosti. V následujících kapitolách je předložena autorova představa, jak tuto hrozbu odvrátit (asi by mělo cenu něco podobného zkusit, než čekat na to, až "to bouchne samo").
Magmatický krb představuje útvar naplněný roztavenou horninou a natlakovanými plyny (včetně vodní páry), jehož velikost může být různá, od necelého kilometru v průměru i na výšku pod běžnými sopkami až po horní desítky km u supervulkánů.
Běžný magmatický krb se postačuje vyprazdňovat skrze kráter sopky, nacházející se přibližně nad ním. Pokud nad ním sopka není, tak ji nakonec přetlak lávy a plynů vytvoří, zpravidla s katastrofálním výbuchem na počátku sopečné činnosti. Totéž se děje v případě staré a dlouho neaktivní sopky, "zašpuntované" ztuhlou lávou. Něco podobného se stalo v případě Vesuvu, který po dlouhém období klidu, vedoucím k expanzi lidských aktivit do jeho bezprostředního okolí, i na horu samotnou (na dně jeho kráteru tábořili vzbouření gladiátoři pod vedením Spartaka), došlo v roce 79 ke katastrofální explozi, která zničila města Pompeje, Herculaneum a Stabie (a řadu menších sídel i izolovaně stojících statků, vil a podobných destinací).
Podobnou katastrofální explozí sopky Mont Pelée, doprovázenou výronem žhavých plynů (kolem 1000 stupňů Celsia), bylo zničeno v roce 1902 město Saint-Pierre na ostrově Martiniku. Podobná katastrofální exploze, ale daleko většího rozsahu, je spojena i se sopkou Krakatoa (budiž jí polehčující okolností, že inspirovala Karla Čapka k románu "Krakatit").
Na Islandu podobná katastrofální erupce sopky Laki zabila cca 1/4 obyvatel a velké plochy původně úrodné půdy, polí a pastvin, pokryla popelem a lávou. Existují úvahy, že následná celosvětová neúroda byla spouštěcím faktorem Velké Francouzské revoluce. L Souček dává ve svém románu "Cesta slepých ptáků" umírání lidí a hospodářských zvířat po explozi s nehodou mimozemšťanů spojenou s únikem radioaktivity, nicméně sopečný popel obsahuje velká kvanta fluoru v rozpustné podobě a kontaminovaná pastva i kontaminace potravin vedou ke klinicky manifestní otravě fluorem s možným fatálním koncem.
Pokud budete cestovat autem z Reykjaviku k Ledové laguně, pojedete kolem oblasti, v níž byl zničen touto vulkanickou explozí jeden z nejbohatších tehdejších islandských statků. Pietní místo najdete podle věžiček z kamenů, stavěných na ploše vedle silnice. Na informační tabuli je psáno, že postavit věžičku na paměť obětí této katastrofy přináší štěstí. Aby turisté nedevastovali tamní krajinu sbíráním kamenů, mají je nachystány v kontejnerech.
Na stejném ostrově lze vidět jako atrakci pro turisty i jakéhosi křížence sopečného a meteorického kráteru. Podle některých geologů vznikl tak, že se meteorit trefil do natlakovaného magmatického krbu a odpálil ho dříve, než by bouchl jako "správná" sopka.
Pochopitelně, supervulkány jsou jiná třída. Mohou explodovat takovým způsobem, že ovlivní klima na celé planetě a jimi vyvolaná lokální devastace může přesáhnout desítky ploch našeho státu. Asi nejznámější jsou Dékánské plošiny v Indii, jejichž ztuhlá láva pokrývá území o rozloze více než desetkrát větší, než je rozloha ČR, a dosahuje tloušťky až více než kilometrové. Tento vulkán přispěl ke konci dinosaurů a podle některých odborníků jeho explozi vyvolalo zemětřesení z dopadu asteroidu do Mexického zálivu, takže byly prakticky současně postiženy obě polokoule planety. Je možné, že pokud by k této obrovské sopečné činnosti nedošlo, přežili by dinosauři (a jejich biotopy) na polokouli protilehlé impaktu a současné myslící bytosti na Zemi (pokud by nějaké byly) by měly na povrchu těla peří či šupiny a v ústech špičaté zuby beze skloviny.
Supervulkány mohou vytvořit i štítové sopky, s lávovými jezery, patřičně ohřívajícími a sopečnými plyny trávícími své okolí. Pokud jedete z Prahy do Karlových Varů, tak přes cíp takového útvaru pojedete. Jeho centrum bylo zhruba na místě současných Doupovských hor. Můžeme být jen rádi, že je tento vulkán dávnou minulostí (třetihory), z níž nám zůstaly jen malebné kopce a skály a půda bohatá na živiny (vyjma dusíku). A, pochopitelně, vyhřáté skály v hlubinách, v nichž vznikají minerálky známého "lázeňského trojúhelníku" a jeho okolí.
Pan Akademik F. Běhounek převzal Vernadského teorii o možném +- současném výbuchu vulkánů a supervulkánů na velké ploše povrchu Země, což by vedlo ke katastrofě, schopné vyhubit nejen lidstvo, ale i veškerý život na planetě. Je, pochopitelně, otázka, nakolik je to vědecky podložené a nakolik "licentia poetica", potřebná pro výstavbu dalšího děje románu. Stejnou teorii akceptoval i J. Verne v novele, která u nás vyšla až po roce 1989.
Nicméně záhřev zemské kůry teplem z rozpadu radioizotopů, pronikajícím z hloubky zemské kůry, je reálný jev a můžeme se než dohadovat, jak moc se vedle udržování sopečné činnosti podílí i na současném oteplování planety (IPCC nám to zcela jistě nepoví).

Fungovalo by válečné užití?

Osobně jsem přesvědčen, že to, co naznačil pan Putin, by v principu fungovat mohlo. Že dostatečně těžký projektil (nebo sled projektilů) by mohl natolik nabourat sotva se držící strop nad magmatickým krbem supervulkánu, že ten by začal praskat, a pak už by celý proces běžel naprosto stejně, jako kdyby o něco později (desetiletí, staletí) praskl v nejslabším místě spontánně.
Opravdu by tam patrně nemusela být ani jaderná ani konvenční nálož. Nějaká zátěž, ideálně ocelový ingot nebo závaží z měkčího materiálu, obalené ocelí, letící rychlostí 7 Machů ze stratosféry by asi měla dostatek energie, aby pohnula s nekompaktními horninami, prolezlými různými průduchy, jimiž odcházejí z hloubi plyny a také štěrbinami, z nichž tryskají gejzíry.
Jistěže ještě účinnější by bylo, kdyby samostatně manévrující hlavice Orešniku udeřily do jednoho místa jedna po druhé v kratičkých intervalech (i než úder jednou velkou hlavicí), ale nemám dostatek znalostí o jejich vlastnostech, tedy zda je jejich seřazení do šňůry během letu ze stratosféry vůbec technicky proveditelné.
Pochopitelně, experimenty na tomto poli asi nikdo se zdravým rozumem dělat nebude.
Jak jsem uvedl výše, výsledkem by byl velmi zraněný protivník, který by navíc nemusel Orešnika (nebo podobný prostředek) zaznamenat a jednoznačně identifikovat, nehledě k tomu, že blízká zařízení, takové identifikace schopná, by patrně podlehla zkáze ještě před předáním informace dál.
Faktem je také to, že všechny zmíněné supervulkány se zřejmě chystají k erupci. To by silně přispívalo k nevylučování alternativy, že se jedná o zcela přírodní explozi (jistěže už po druhé, v krátkém čase následující, explozi by podezření z nějaké nekaloty byla velká).
Lidstvo sice tyto supervulkány sleduje, ale nikdy nemělo možnost jejich erupci sledovat současnými mašinkami. Ani u daleko častěji explodujících běžných sopek, které opakovaně sledovány a měřeny byly, nemáme dost znalostí k dostatečně přesné a spolehlivé prognóze jejich erupce, tedy i k případnému spolehlivému rozlišení jejího přirozeného či umělého původu.

Řešení

Výše citovaný autor navrhuje velké magmatické krby navrtat tak, aby nedošlo k jejich explozi (tj. skrze dostatečnou vrstvu intaktních hornin, která by ustála mohutný tok lávy promíšené se sopečnými plyny skrze vrt). Navrtání tenké skořápky přímo nad magmatickým krbem by patrně vedlo k explozi supervulkánu, tedy k tomu, co by mohl udělat ten Orešnik bez jaderných hlavic.
Je otázka, nakolik by to fungovalo, nicméně až do poslední revize citované knihy autor onu část s navrtáním magmatických krbů ani neupravil, ani ji nekomentoval nějakou opravou na současný stav vědy v předmluvě k poslednímu vydání za svého života.
Faktem je, že se pokusem o odtlakování těchto supervulkánů nedá mnoho zkazit, protože Yelllowstone i Neapol s vysokou pravděpodobností v nějaké dohledné době (možná ještě za života některých čtenářů) bouchnou a bude to pecka planetárních rozměrů. Santorini se také chystá k výbuchu, ale snad o něco později. Pokud by se podařilo tlak v jejich magmatických krbech snížit, buď by k erupci vůbec nedošlo, nebo by měla daleko menší dopad.
Faktem ovšem je, že současná EU řeší naprosto bezcenné pitomosti, jako je "boj za klima", ale podstatným věcem se nevěnuje. Pokud by bouchl onen supervulkán u Neapole, mělo by to dopad na klima docela drastický, protože do vysokých vrstev atmosféry by se dostala ve velkém množství vodní pára, jak tomu bylo při erupci sopky Hunga Tonga v roce 2022. Ta vyvrhla do stratosféry vodní páru v množství, představujícím asi 1/4 množství do té doby stávajícího obsahu vodní páry v celé atmosféře Země. Toto odpovídá 15 procentním bodům celkového skleníkového efektu. Veškerý oxid uhličitý v atmosféře odpovídá 24 procentním bodům a veškerý antropogenní CO2 odpovídá necelým 6 procentním bodům skleníkového efektu (část oxidu uhličitého "navíc" je neantropogenní), takže ten byl uvedenou sopkou převýšen nejméně dvaapůlnásobně. Ještě podobnější sopce Hunga Tonga je onen supervulkán u ostrova Santorini. Oba tyto vulkány přitom onu sopku svou ráží výrazně převyšují, takže jejich dopad na klima by byl citelně vyšší.
Po výbuchu sopky Hunga Tonga se ovšem nic katastrofálního nestalo, protože oteplení závisí na skleníkovém efektu logaritmicky. Je to názorná ukázka skutečnosti, že ani zvýšení antropogenního oxidu uhličitého na dvojnásobek současného stavu by se nijak zásadně na klimatu neprojevilo.
I řešení supervulkánu u Neapole a dalšího u Santorini má tedy vedle vojenského i "klimatický aspekt", podstatně věrohodnější než antropogenní CO2. Navíc by preventivní opatření zde uplatněná neznamenala devastaci ekonomiky a zbídačení většiny obyvatel EU na úroveň chudých rozvojových zemí.
Rozhodně bych považoval "vypuštění páry" Neapolskému supervulkánu a jeho "menšímu bráškovi" u ostrova Santorini za smysluplnější činnost než současný "boj za klima", protože exploze kteréhokoli z nich pohne s klimatem daleko víc než to, kdyby veškeré obyvatelstvo EU spáchalo hromadnou sebevraždu po vzoru některých náboženských sekt, nebo naopak začalo produkovat násobně víc CO2 než kdy v minulosti.

Supervulkány jsou potenciálním rizikem, které by mělo dopad srovnatelný s mnohonásobnými jadernými údery (až na tu radioaktivitu, částečně by ji ovšem nahradilo zamoření prostředí toxickými prvky). Existuje teoretická možnost, že by je potenciální protivník, ať už by jím bylo Rusko, Čína nebo jakýkoli jiný stát, případně nějací teroristé, využil k devastaci území USA a EU, což by mohl být i počátek války s vysokou výhodou pro našeho nepřítele. Stávající stav poznání připouští možnost tyto supervulkány zneškodnit, nicméně se na tomto poli nic veřejně známého nepodniká, byť by to v případě supervulkánů na územní EU bylo smysluplnější proklimatické a proekologické opatření než "boj proti CO2".

Válka není jen hra s vojáčky

Naši představitelé řeší nábor vojáků a snad i některé zbraně. Pominu nyní, že je naše armáda koncipována jako sbor specialistů, určených ke kooperaci se spojenci, kteří budou mimo jiné dodávat i "vševojskové" složky do takového kontingentu. Bohužel si neuvědomují, a také to neřeší, že válka je značně komplexnější jev než ono navléknutí se do uniforem a popadnutí zbraní.

Budeme napadeni?

Bez ohledu na to, co říkají různí mírotvůrci, je obecně v zájmu Ruska obnovit sanitární kordón mezi svými hranicemi a státy, na které si už netroufá. Takže pokud nastanou příznivé okolnosti, bude se snažit získat nadvládu nad státy bývalého východního bloku a snad i dalšími. Jistěže takovou příležitostí může být i zpochybnění onoho článku 5, např. proto, že se EU natolik rozešla se základními principy demokracie, že je prostě pro demokratické USA nehájitelná.
Dalším faktorem je zajisté i totální ekonomický propad EU, která není hájitelná po logistické stránce. Souvisí s tím i to, že nejhlasitější křiklouni válečných hesel jsou pro reálný boj prakticky nepoužitelní. EU prodělala mj. i vojenský úpadek a nebyla by s to postavit do boje proti Rusku ani takové počty vojáků, které postavila Ukrajina. S několika málo výjimkami, jako je např. Polsko, je EU prostřený stůl s cedulkou "Berte si dle libosti".
Za těchto okolností se nebude možné divit tomu, že pokud dojde k míru na Ukrajině, bude mít Rusko rozjetou válečnou ekonomiku a "rozbojovanou" vítěznou armádu a obyvatelstvo nadšené z vítězství, což jsou faktory jednoznačně proválečné, takže bude vážně uvažovat o tažení dál na západ.

Pracka v kokosu

Některé opice jsou chytány tak, že do kokosové skořápky se udělá malá dírka, aby jí tak akorát prolezla prázdná pracka opice příslušného druhu. Dovnitř se dá ořech a celé se to připoutá nějakým řetízkem (ke stromu, kameni, patníku apod.). Opice strčí pracku dovnitř, popadne ořech a už nedostane pracku ven. Můžeme se jen dohadovat, zda je tak chamtivá na to, co popadla, nebo zda si nedokáže propojit ono nevytahování s držením ořechu, ale je připoutaná, dokud nepřijde lovec s klecí nebo pytlem.
Výše uvedený odstavec je alegorie, v níž roli opice hraje EU, lovce zase Rusko a oním ořechem je Green Deal.
EU se nedokázala strategicky zbavit ekonesmysů, s nimiž je jakákoli racionální příprava na válku nejen nemožná, ale naprosto nesmyslná. Její vedení je fascinováno zelenými nesmysly a naprosto si nedokáže přiznat, že jsou to opravdu jen a jen nesmysly a nic jiného, a že bez jejich zrušení se bude její ekonomický stav už jen zhoršovat. Zelené kecy představitelů této organizace jsou srovnatelné s "velkými pravdami" ze známého Jakešova projevu na Červeném hrádku.
Vedení EU tedy v podstatě strhává členské státy do pozice chutných koláčků na prostřeném stole a jen málo z nich se dokáže alespoň částečně vzpěčovat, jako třeba Polsko, Maďarsko a do jisté míry po posledních volbách i Slovensko. My jsme na cestě k totální bezvýznamnosti, která je přímo výzvou k přeměně na podušku či rohožku před hranicemi Ruska.
Pokud bude Brusel v dané politice pokračovat, bude třeba se více integrovat se zmíněnými státy a zajistit si tak nerušenou práci na zajišťování naší bezpečnosti. I za cenu, že by nějaký blok rozumných států opustil EU s přípravou své obrany jako nad vším jiným upřednostňovanou činností, prostě SALUS PATRIAE - SUPREMA LEX. On se vlastně o to samé snaží za Atlantikem Trump.

Ještě jeden argument proti válčení pod EU

"Koalici ochotných" se snaží dát dohromady hlavně Německo a Francie. Je třeba si uvědomit, že s oběma těmito státy máme opravdu "ty nejlepší" zkusenosti, s Francií naposled v roce 1938 (Mnichov) a s Německem následně s okupací a snahou o naše zgenocidování.
Přitom ta Francie měla už za poslední světová války tak mizernou pověst, že se generál Patton vyjádřil v tom smyslu, že raději ať mají Němci o dvě divize víc, než aby jemu po boku bojovala jedna divize francouzská.
Dovolím si také citovat roztomilý příklad z románu Johna Ringo a Travise S. Taylora: "Chvastovzácný sok", třetí díl "zrcadlové série", přeložený Robertem Čapkem:

V předchozím dění vzniklo katastrofou při fyzikálním pokusu (výbuch o ráži na úrovni jaderné bomby) "zrcadlo", které se začalo spontánně množit a z části těchto objektů lezli ven agresívní mimozemšťané, chápající lidi jako potravu. USA získaly mimozemský artefakt, kterým bylo možné pohánět ponorku, přestavěnou na hvězdnou loď, pátrající v režimu utajení po případných spojencích. V třetím díle bylo vlastnictví hvězdné lodě prozrazeno a chystala se koalice pozemských států proti mimozemským nepřátelům.

"Koalice ochotných, pane prezidente," ozval se Berg, který stále ještě seděl ve ztuhlém pozoru a díval se prezidentovi přes rameno. "Měly by ji vést Spojené státy a měla by zahrnovat minimálně Velkou Británii, Čínu, Indii a Japonsko. Doporučil bych, aby do ní bylo přizváno Německo, některé země staré Evropy, východoevropského bloku a Sedmi asijských tygrů stejně jako některé jihoamerické země. Rozhodně by z ní měla být vyloučena Francie."
"Že by z ní měla být vyloučena Francie?" zeptal se ministr zahraničí nevěřícně.
"Ano, pane," vzal si slovo k Bergově nesmírné úlevě první seržant Powell. "I když to bude diplomaticky složité, je to ve skutečnosti velice důležité."
"Vysvětlete mi to, prosím," řekl prezident, opřel se do křesla a položil si dlaň přes ústa.
"Během více než dvou set let historie naší země jsme se zúčastnili války s Francií hned několikrát," navázal váhavě Weaver. "Ve všech případech jsme byli spojenci a ve všech s jedinou výjimkou nám to bylo ke škodě. V podstatě je to tak, pane prezidente, že pokaždé, když se Francouzi do něčeho pustí, nadělají vlastním spojencům víc škod než nepřátelům. Příkladů je tu spousta, ale mezi největší z nich patří Vietnam, válka proti teroru a první i druhá světová válka."
"Popravdě řečeno jsme kolem tohoto bodu měli na palubě docela divokou debatu, pane prezidente," ozval se konečně i Přízrak. "A poslední případ toho, kdy měly Spojené státy nějaký užitek ze spojenectví s Francií, na který jsme si dokázali vzpomenout, byla revoluce."

Takže nejen američtí generálové, ale i spisovatelé military SF románů mají určitý negativní náhled na vojenské schopnosti Francie a její přítomnost ve spojenecké koalici ...

I tohle by pro nás mělo být varováním. Když navíc uvážíme, že pan president Macron je bezdětný, měli bychom mít z konání jím presidentovaného státu ještě větší obavy.

Nejen vojáčci

Ano, platí jednoznačně ono známé římské SI VIS PACEM, PARA BELLUM. Tedy chceš-li mír, musíš být připraven na válku (abys kandidáta na útočníka odradil).
Je mi líto, země, která chce být připravena na válku musí zvládnout "tisíce maličkostí", bez nichž to nepůjde a mnohé z nich se ani trochu nepodobají vojákovi v maskáčích a s kvérem.
Je nutné připomenout, že průměrní velitelé studují taktíku, nadprůměrní strategii a geniální logistiku. A právě logistika a složky státu, které ji jsou s to poskytovat, by měly být středem našeho zájmu a ne tanky, bojová vozidla a letadla (apod.).

Armáda

Naši vojáci budou muset vyřešit řadu "nebojových" problémů, bez nichž je ovšem boj téměř nemožný a téměř stoprocentně ztracený.
Je nutné si uvědomit, že naše současná armáda je v podstatě soubor specialistů, u nichž jsou nějaké vševojskové jednotky určeny ke stěhování a střežení polních laboratoří, nemocnic a podobných zařízení. Z tohoto důvodu bychom také nemohli přispět např. napadenému Polsku, jak se poněkud nešťastně vyjádřil pan Babiš: V podstatě tč. nemáme nic, čím bychom mu mohli reálně pomoci.
Bude tedy nutné vybudovat od základů vševojskovou armádu, schopnou relativně samostatně plnit veškeré úkoly, které před ni válka postaví. Včetně výcviku záloh, schopných nahrazovat bojové ztráty.
Armáda, ale i mobilizovatelné zálohy, bude muset být připravena na rychlý nástup. Připomeňme si, jak byla Ukrajina napadena: Prakticky bez varování.
Ideální by bylo mít to zařízeno jako v Švýcarsku, kde po mobilizačním rozkazu vytáhne voják ze skříně uniformu, z jednoho trezoru zbraň, ze druhého munici a přesune se do blízkého shromažďovacího centra.
Nic lepšího se asi vymyslet nedá, protože reakce na případný pohyb nepřítele takto může být velice rychlá a hranice mohou být obsazeny v řádu hodin a krýt mobilizaci třeba tankových vojsk a letectva, protože ani v tom Švýcarsku nemají tankisté svůj tank zaparkovaný v garáži a hangár s letadlem na zahradě.
Musíme mít mobilizovatelné zálohy, vycvičené a připravené doplňovat stavy jednotek, které při kontaktu s nepřítelem budou mít zcela jistě ztráty a bude nutné je udržet bojeschopné na co nejkompletnějších stavech. S tím jistě souvisí i armádní sklady pro veškeré potřeby takto mobilizovaných vojáků. Bude nutné taky vyřešit to, jak za mobilizované vojáky budou nasazovány další síly na jejich pracovní místa, zejména pokud se bude jednat o práce potřebné k podpoře obrany. I to je logistický problém.
Pro to doplňování stavu jednotek budou muset být zabezpečeny komunikace, aby se zálohy dostaly co nejrychleji a nejbezpečněji k doplňovaným jednotkám na frontě.
Patrně budeme muset též zorganizovat výrobu maket letadel, tanků a další bojové techniky (a snad i bunkrů), abychom donutili nepřítele plýtvat prostředky na jejich ničení.
Zcela jistě bude nutno zabezpečit letiště, abychom nedopadli jako v roce 1968, kdy na nich přistála významná část invazních vojsk. Bude nutno zde nastavět dělostřelecké bunkry, ale od věci by nebylo ani podminování přistávacích drah a zajištění jejich vyhození do vzduchu v případě přistávání invazního vojska.
Pokud bude riziko pozemního útoku (jako na Ukrajině), bude nutné obnovit pohraniční opevnění a jeho dostavění na části hranice s Polskem a Slovenskem (případně doplnění opevnění na hranicích s Rakouskem, která byla dostavována narychlo po anšlusu).
Dobrá zpráva je, že část těchto objektů by mohla sloužit náhradou za již zlikvidovaná kasárna k ubytování a výcviku vojáků.

Mimovojenské složky státu - zdravotnictví

Musíme si uvědomit, že "válka je epidemie úrazů" a musíme být připraveni na jejich zvládání, s tím, že jistě se něco zvládne v polních nemocnicích a armádních nemocnicích za frontou, ale bude třeba přebírat z těchto institucí pospravené a stabilizované pacienty do už v podstatě civilního zázemí, aby se uvolnily kapacity vojenského zdravotnictví na další příjmy. Budeme muset počítat s drastickým nárůstem civilních pacientů, zraněných např. při bombardování měst.
Budeme tedy muset mít záložní nemocnice, protože standardní takový nárůst pacientů nezvládnou. Bude pro ně nutné zajistit personál. Bude muset být posílena i transfúzní služba, aktivováni dárci krve atd. Pokud se bude počítat s použitím jaderných zbraní, budeme muset získat spoustu dárců kostní dřeně, mít nějak vyřešen jejich přehled ohledně krevních skupin a HLA skupin. Musíme o nich vědět pro případ jejich potřeby. V případě velkého rizika by se jistě mohla některým lidem předem odebrat kostní dřeň a uložit do kapalného dusíku, pak by mohli v případě potřeby dostat vlastní. U mužů se dají podobným způsobem odebrat a zmrazit spermie, s vajíčky je to technicky náročnější, ale v principu to jde také (abychom zajistili zdraví poválečné generace).
Měli bychom přeočkovat populaci proti všemu, co se dá použít jako biologická zbraň a očkování proti tomu existuje, od pravých neštovic až po ebolu. Pochopitelně, klasickými vakcínami, ne mRNA sajrajty.
I mimo přípravy na válku bychom měli obnovit očkování proti tuberkulóze, které bylo "geniálně" zrušeno poté, co u nás incidence této choroby začala narůstat. Dnes hrozí obrovský příliv uprchlíků z války i poválečné bídy ze země, kde je výskyt této choroby poměrně vysoký a v Rusku jsou na tom velmi podobně. Zase je na to klasická vakcína, používaná desítky let a s minimálním rizikem negativních vedlejších účinků. Není sice stoprocentní, před masívní infekcí nemusí ochránit, ale běžné naprskání mykobakterií v MHD by měla pomoci ustát s dosti vysokou pravděpodobností.
Jistěže je zde průšvih jménem "očkování proti covid", které bylo spojeno s vysokými riziky, aniž by chránilo před samotným onemocněním, před jeho těžkým průběhem, nebo dokonce před smrtí, což nakonec přiznali i sami výrobci americkým vyšetřovatelům (ostatně proto také Biden těsně před koncem svého presidentování řadu výrobců a distributorů těchto prostředků omilostnil). Nemohu si pomoci, ale celé to působí jako akce, která měla v očích občanů zdiskreditovat zdravotnictví obecně a očkování zvlášť, což odpovídá přípravě na válku s nasazením biologických zbraní (Čína?, Rusko?).
Faktem je, že bez ohledu na bruselské zákazy bude nutno obnovit či zavést výrobu základních léků, i kdyby to znamenalo zásadní střet s bruselskými byrokraty, placenými bůhví kým.
Staré autobusy MHD se daly vzadu otevřít, vymontovat sedačky a nahradit závěsy, na něž bylo možné uložit tři nosítka nad sebou, po obou stranách autobusu a několik řadě, a tímto způsobem přepravovat velké počty raněných na velké vzdálenosti. Nové jsou pro tento účel bez nějakých zásadních úprav nepoužitelné a budou muset být takto upraveny (případně i další dopravní prostředky).

Mimovojenské složky státu - zázemí

Ještě na začátku 60. let měly nově stavěné budovy jako školy, zdravotnická zařízení apod. kryty, které by patrně vydržely i několik km od epicentra výbuchu jaderné nálože (hlavice či bomby) očekávatelné ráže. Nověji postavené budovy nic takového nemají. Bude se to muset fofrem dostavět.
Za poslední války byly ve všech obytných domech ve sklepech kryty se zesílenými stropy (většinou trámy s mnoha podporami), které by sice nevydržely přímý zásah, ale měly by vydržet sesutí části domu nad nimi. Vydržely ale i dělostřelecké granáty a miny menších ráží. Opět, nic z toho nemáme, zejména v nové zástavbě, a přitom příklad Ukrajiny ukazuje, jak je moderní výstavba zranitelná i relativně primitivními zbraněmi malé ráže. A opět se toto bude muset řešit a být to nachystáno pro případ vzniku války.
Faktem je, že "eurodům", postavený podle požadavků EU, je daleko méně odolný bombám a projektilům než klasická zástavba, např. z doby první republiky.
Pochopitelně, pro vše potřebujeme železné zásoby jídla a vody (tu vodu rychle, než nám ji drasticky zdraží nesmyslné zálohování PET lahví, opět jeden nesmysl Made in EU, v praxi jen škodící a dokonce ohrožující naše zdraví a životy). Občané musejí mít ochranné masky, musejí mít pro případ jaderného spadu i ochranné oděvy "arombordely" a ze školení CO si pamatuji, že existovaly i speciální ochranné pytle pro kojence a batolata. Nějak měly vyřešeno profukování filtrovaným vzduchem. To vše budeme muset mít a bude muset být učiněno i rozhodnutí, zda to lidé budou tahat s sebou jak kočka koťata, nebo zda budou mít např. jednu sadu doma a jednu v zaměstnání.
Lidé budou muset být vycvičeni, jak se svým vybavením zacházet, budou muset dokázat rozpoznat signály nebezpečí a vědět, co se po nich požaduje (a ještě ve variantách "jsem doma" jsem v práci", "jsem v nějaké veřejné budově", od nákupního centra po úřady, a "jsem kdesi na ulici"). Takže potřebujeme v podstatě obnovit CO.
Občané, kteří nebudou cvičeni na zálohy budou muset být vycvičeni do zbrojního průmyslu, který by měl být zorganizován jako za druhé světové války v USA, kdy "válka o Atlantik" byla vyhrána mj. velmi racionální výrobou nákladních lodí, přečíslující ztráty, způsobované německými ponorkami. Práce byla zorganizována a zracionalizována takovým způsobem, že např. i slečna, "zlanařená" z hospody, kde pracovala jako servírka, mohla během krátké doby začít vykonávat plnohodnotné pracovní úkony. Později se v USA podobným způsobem stavěly i eskortní letadlové lodě (původně pro doprovod konvojů přes Atlantik), které se nakonec uplatnily i v Pacifiku a dokonce obstály i ve střetu s kolosem Jamato, největší bitevní lodí světa. Takže něco podobného bude nutno vymyslet i na tanky, obrněná vozidla, letadla, drony a další prostředky.
Pochopitelně, válku vyhraje mj. ten, komu později dojde jídlo. Z tohoto důvodu se bude muset obnovit, bez ohledu na zelené nesmysly, produkce potravin na takové úrovni, aby obyvatelstvo na nějakých rozumných přídělech přežilo, protože dovézt je nebude odkud (jiné státy budou ve stejné situaci, komunikace budou zčásti zničené a zčásti zabrané pro bojové účely). A bude nutno vytvořit a udržovat i strategické zásoby konzervovaných potravin, jak to dělal minulý režim.
Nedokážu si také představit vyklizení ohroženého území pomocí elektrošrotu, který prosazuje EU (válka na Ukrajině ukázala, že ono vyklízení se v moderní válce reálně děje). Zato plnohodnotná auta na benzín a naftu jsou s to takový úkol zvládnout. Dovoluji si také připomenout první bitvu na Marně (září 1914), kdy vojáci byli vyvezeni na frontu rekvírovanými pařížskými taxíky a zachránili hlavní město Francie před obsazením Němci. Něco takového by se s elektromobily udělat nedalo, nemají dostatečný dojezd. Proto je třeba považovat prosazování zákazu plnohodnotných aut za sabotáž ve prospěch Ruska.

Zajištění bezpečného prostředí

Intravilány budou muset být co nejvíce upraveny ve stylu "bombenfest", což znamená přinejmenším přípravu rychlého odstranění všeho, z čeho budou odletovat kousky a střepiny na větší vzdálenost, od nesmyslných reklam po ještě nesmyslnější fotovoltaické panely. Obávám se, že v případě narůstajícího rizika konfliktu by měly být zlikvidovány a  skryty i větrné elektrárny, protože jsou viditelné i na radaru a mohou sloužit jako navigační pomůcka třeba pro křižující rakety nebo drony (a nebylo by od věci postavit v odlišných lokalitách falešné z papundeklu nebo jiného podobného materiálu za účelem desorientace nepřítele).
Bude nutno též připravit prostředky pro zatemnění sídel, pokud odborníci na válku prohlásí, že zatemnění má smysl i v současné době.
Faktem je, že my nemáme ani "blbou" papíroklihovou lepící pásku, jíž se za poslední války křížem přelepovala okna (kvůli omezení létání střepů), protože ta se už dávno přestala vyrábět a "moderní" plastová lepící páska na tom okně vydrží pár desítek slunečních dnů a pak buď sama spadne, nebo se dokonce rozsype na prach (vlastní zkušenost). Existují sice fólie, které by byly jistě lepší než ta papírová páska, ale ty jsou jednak dosti drahé, jednak jich zcela jistě nebude dost na ošetření takové spousty oken, jaké bude třeba ochránit. A jejich montáž znamená odmontovat z rámu sklo, nalepit na ně fólii a pak zase sklo namontovat do rámu. Tedy poměrně hodně práce, kterou ne každý majitel či obyvatel bytu zvládne.
Budou muset být obnoveny v optimistických 90. letech často naprosto zbytečně zrušené protipožární nádrže a postaveny nové na většině sídlišť. Měly by být napájeny dešťovou vodou ze střech okolních domů a nepropustných ploch apod., aby se ušetřila vodovodní. Je dobré si uvědomit, že vodárny a klíčové prvky vodovodní sítě budou jedním z vysoce pravděpodobných cílů útoku na města, takže požární hydranty nebudou velice často funkční. Bude nutné zajistit i park požárnických vozů, který by byl s to s vodou z těchto nádrží pracovat.
Je třeba si také uvědomit, že pro přípravu na válku je silně kontraproduktivní digitalizace, protože nosiče dat, s výjimkou CD a DVD (zálohuje na ně ještě vůbec někdo?), zničí elektromagnetický puls jaderného výbuchu. Takový výbuch nad ionosférou by mohl vymazat všechna data z HDD i SSD, flešových pamětí apod. a jako "bonus" zničit procesory od primitivních digitálek až po superpočítače. Nastal by konec dorozumívání mobilem, po Internetu apod. Dá se na to jistě nějak připravit, od zajištění alespoň některých zařízení proti EMP, zálohování všeho možného do prostor dobře chráněných (je to jistě technicky možné, ale drahé a musí se na to myslet a nedá se to stihnout po písknutí poplachu, že na nás něco letí).
Bonusem je, že část těchto příprav by nás mohla zodolnit i proti blackoutu, jaký nám ve své dobrotivosti připravuje EU pomocí nesmyslné podpory nesmyslných OZE.
To samé platí i pro nějakou novodobou Carringtonovu událost, prvky sítě zodolněné proti EMP by asi ustály i ji (nedávné sledování aktivity velkého počtu hvězd podobných Slunci, kolem stovky, vedla mj. ke korekci pravděpodobnosti rizika takové události na desetinásobek původních odhadů).

"Krev" pro všechno

Vše to, co jsem uvedl i to, o čem jsem se nezmiňoval, potřebuje jednu důležitou věc: Energii. Přitom je jasné, že OZE jsou naprosto bezcenné, protože s výrobou toho všeho nelze čekat až vysvitne slunce, nebo zafouká vítr. Tato zařízení nejsou ani s to se sama reprodukovat. V USA padl před nedávnem návrh toho, že by se OZE měly vyrábět a stavět jen z energie, dodávané OZE, a řev "odborníků na klima" jasně ukázal, že to by byl praktický konec těchto zařízení. OZE prakticky nejsou vodní elektrárny (lze je spouštět a vypínat dle potřeby a mohou za přebytku energie přečerpávat vodu zpět nad turbíny), ale jejich kapacita je silně omezená.
Takže budeme muset ponechat a znovu spustit uhelné elektrárny, rozvíjet jaderné, a to v nějakém urychleném režimu, bez zbytečné bruselské administrativy. I tohle je důvod, proč Green Deal je naprosto nesmyslný a proč pro něj v Bruselu lobbovali lidé placení Ruskem.
Příklad Ukrajiny také ukazuje, že bude nutno řadu energetických zařízení zálohovat, zdvojovat klíčové prvky elektrického vedení apod, abychom byli méně zranitelní. Přitom není možné doslova splachovat do WC prostředky (nejen peníze, ale i práci odborníků a materiál) na přestavbu sítě, aby vydržela nárazy nesmyslných Občasných Zdrojů Energie. Takové nesmyslné plýtvání by mělo být okamžitě zastaveno.
Prostě, Green Deal je třeba razantně odmítnout a s případnými protestujícími zacházet jako s nepřátelskými agenty, jimiž prosazovatelé Green Dealu fakticky jsou, bez ohledu na to, zda si toho jsou subjektivně vědomi.

Dopad

Je velmi pravděpodobné, že pokud bychom byli opravdu takto "naježení" a slibovali případnému útočníkovi, ať už to bude kdokoli, že si s námi opravdu "užije", mohli bychom počítat s tím, že si útok na nás rozmyslí. Pokud navíc vedle biče dobré připravenosti na válku navrhneme nějakou rozumnou ekonomickou spolupráci, coby cukr, je dosti pravděpodobné, že k útoku nedojde a budeme s to fungovat relativně samostatně a nezávisle.
Faktem také je, že pokud se zbavíme bruselských nonsensů, a současně zlikvidujeme nedemokratické prvky v politice, vnucované Bruselem, budeme pro Trumpa a spol. zajímaví i jako někdo, koho má cenu chránit, zatímco dnes takový charakter rozhodně nemáme.
A obecně zcela jistě platí, že budeme-li připraveni na chemické zbraně, bude to útočníka demotivovat k jejich nasazení. Budeme-li připraveni na jaderné zbraně, opět bude taková připravenost pro útočníka demotivující. To samé platí i pro zbraně biologické.
Na druhé straně je jasné, že nás Rusko může, když bude potřebovat a chtít, vymazat atomovkami, aniž by mu došla munice. Patrně by na nás stačil jeden Orešnik, plně osazený samostatně manévrujícími jadernými hlavicemi. S tím prostě nic nenaděláme.
Maximálně můžeme mít nějaké "zbraně posmrtné odvety", které by na útočníka vystřelily rakety a drony s náplní z jaderného odpadu, schopného dlouhodobě (přes sto let) zamořit a zneobyvatelnit zasažené území, asi jak je tomu v okolí havarované JE Černobyl, viz mrtvé město Pripjať. I existence něčeho takového by mohla být odstrašující.
Je vhodné si také uvědomit, že nemá cenu se bavit o jednotkách procent HDP na takové přípravy. Československo na výstavbu opevnění proti hitlerovskému Německu utratilo cca dva průměrné celoroční HDP z let jejich výstavby.

Jistě můžeme odmítnout výše naznačené komplexní přípravy na reálný konflikt, zasahující celou společnost a přinášející ony churchillovské "krev, pot a slzy", jak jsem naznačil výše, včetně obrovských státních výdajů, ovlivňujících celou ekonomiku státu. Můžeme se orientovat na "ekologické" tanky, možná na klíček, a na "ekologickou" výrobu trošek oceli (pro výrobu zbraní navíc nepoužitelné) vodíkem a energií z OZE, jak to ve své neskonalé moudrosti prosazuje Brusel. Pak by ovšem bylo nejlepší v případě ohrožení poslat do ohrožující země diplomatické poselstvo, aby se pokusilo vyjednat co nejlepší podmínky naší kapitulace, protože při dodržování toho, co nám nyní nařizuje Brusel, účinná obranná válka není reálně možná.

Potáhneme do války "za dekarbonizaci"?

Velmi bizarní je představa, že naši vojáci potáhnou na bojiště za pseudohodnoty EU, které jediné jsou spojeny s touto organizací a jediné by byly podkladem pro nějaký "boj za EU".

Samotná představa

Umíte si představit, jak se čeští vojáci, ať už profesionálové, nebo zmobilizovaní občané, vrhají na nepřátelská kulometná hnízda a s výkřikem: "Za dekarboínizaci!" zablokují vlastní hrudí střílnu pro kulomet? Případně jak bude náš voják ležet na bitevním poli a skrze krvavou pěnu po průstřelu plic bude nadšeně chrčet: "Umírám šťasten, že jsem mohl položit život za normu FFV-15 o správném tvaru (= zakřivení) okurek"?
Možná jsou s to si něco podobného představit gaučoví příznivci EU, kteří ovšem, kdyby byli vyzváni, aby tuto svou představu naplnili skutkem, budou utíkat do zahraničí, či se zoufale bránit. Kdokoli duševně normální, kdo je s to absolvovat vojenský výcvik a stát se součástí českých ozbrojených sil, bude patrně považovat výše uvedenou představu za naprosto bizarní.
Padnout lze za vlast, tedy zemi, v níž voják žije, má rodinu a je v ní mnoho dalších lidí, kteří jsou s ním v kulturním a jiném souladu. Padnout lze jistě i za hodnoty, které jsou s tou rodinou a jejím širším okolím nějakým způsobem spojeny. Zcela jistě však nelze padnout (a zejména ne s radostí), za cosi, co v člověku vzbuzuje leda hnus a odpor. EU prostě naší vlastí není, jako jí nebyl ani SSSR a nebyla jí ani Třetí říše, byť kolaboranti s těmito režimy je za naši vlast prohlašovali.
EU se sama připravila o jakékoli sympatie svými nesmyslnými aktivitami, nemajícími nic společného s oním volným pohybem osob, zboží a služeb, kvůli němuž se do ní hodilo vstoupit, byť už tehdy řádově desítky procent našich občanů chápaly, že EU degeneruje a její agenda se stává toxickou.

Hodnoty EU

Problém spočívá v tom, že současná EU není spojena se žádnými pozitivními hodnotami. To málo, co je na EU pozitivního, je dědictvím EHS a dalších předchůdců, mnohdy ovšem to už bylo pokřiveno do nefunkčnosti. Sama EU k tomu dědictví přidala jen samé neomarxistické hámotiny, jaké by ostatně demotivovaly i moje vrstevníky, pokud by tedy někdy v 80. letech vypukla válka mezi Evropské unii velmi podobnou Varšavskou smlouvou a NATO. Také by asi skoro nikdo neměl zájem padnout za pseudohodnoty, spojené s "táborem míru a socialismu".
EU v podstatě vytvořila, v převažující většině na korupční bázi, nesmyslné normy a nařízení, které občanům členských států naprosto nic nepřinášejí. Navíc se uvedené příšernosti neustále, jakoby "samospádem" množí a doplňují do zcela smrtícího koktailu, který v podstatě likviduje kteréhokoli občana členského státu, snažícího se pracovat a svou prací vytvářet nějaké pozitivní hodnoty.
Na druhé straně je ovšem EU ochotná sama sebe a ony normy popřít a dovážet potraviny, jak na bázi v ní zakázaných GMO, tak i s rezidui pesticidů, antibiotik i výkrmových hormonů, které jsou na jejím území zakázány. Viz dohoda Mercosur. Jen aby zničila zbylé zemědělce na svém území a poškodila místní obyvatele.
Boj za klima, vítání ilegálních imigrantů, mávání duhovou vlajkou a mnohé další aktivity s oněmi výše zmíněnými volnými pohyby nijak nesouvisejí. Snad s výjimkou oněch ilegálních imigrantů, kteří donutili některé státy dočasně obnovit kontroly na hranicích. A my starší dobře víme, že jednotka dočasnosti je jeden furt.
A pokud si vzpomenu na nevládní organizaci "Evropské hodnoty", tak vždy konstatuji, na základě jejího personálního obsazení, že mě hodnoty gay pornoherců zcela míjejí (protože nejsem ani gay, ani pornoherec) a nevidím sebemenší důvod, proč bych se měl pro ně nějakým způsobem angažovat.

Bránit něco takového?

Je mi velice líto: Má ochota bránit "hodnoty" spojené s EU je asi na stejné úrovni, jako kdyby generaci mých rodičů nebo prarodičů zmobilizovali někdy v roce 1944 na ochranu "evropských hodnot", které tehdy představovala (a jimi se i oháněla) německá "Třetí říše". Zcela jistě bych se soustředil výhradně na to, abych se dostal na druhou stranu fronty a mohl tedy bojovat na té správně. Zcela jistě bych ani na okamžik nepovažoval za správnou tu stranu, pro niž jsem byl zmobilizován.
Je naprosto samozřejmé, že bych tedy nepovažoval za "svou" stranu cosi, co mi jen škodí a mé rodině v podstatě také. Jak tomu bylo v případě Protektorátního vojska, jehož příslušníci po nasazení v Itálii v roce 1944, když už Němcům silně teklo do bot, masívně dezertovali k italským partyzánům i Spojencům a nakonec celý zbytek útvaru přešel hromadně ke Spojencům.
Asi bych se zachoval naprosto stejně a předpokládám, že většina mých vrstevníků také.
Jistěže můžeme považovat za cosi pozitivního onen volný pohyb osob, zboží a služeb, které má EU zajišťovat (a v podstatě to dodnes zcela důsledně nedělá), zděděný po EHS, ale v případě EU spojený s takovou "režií", jako je např. volný pohyb islámských teroristů a jiných zločinců po celém území EU, jaká zcela překonává veškerá pozitiva tohoto opatření.

Důsledek

Jsem toho názoru, že relevantní síly v naší populaci (k nimž rozhodně nepočítám "gaučové hrdiny" z řad progresivistů) by rozhodně EU a její bezcenné či spíš škodlivé pseudohodnoty nebránily. Lze očekávat, že by došlo k jejich interakci s řadami "nepřítele" a vytvoření čehosi, jako byly legie za první světové války nebo zahraniční vojsko za té druhé.
Zcela jistě by k něčemu takovému nebylo nutno nějak vyzývat, či dokonce agitovat, na sociálních sítích, ostatně ony zmiňované zahraniční vojenské oddíly za první i druhé světové války žádné sociální sítě ke svému vytvoření nepotřebovaly. Jen bylo nutno, aby si vojáci uvědomili priority toho, za co chtějí bojovat.
A jsem toho názoru, že zejména lidé, kteří pracují a svou prací vytvářejí nějaké pozitivní hodnoty, by rozhodně při nejbližší možné příležitosti skončili v řadách nepřátel EU. Přitom by to zcela jistě nebyla jejich vina, ale veškerou vinu za něco podobného je nutno položit na bedra současné EU a jejího vedení. Stejně tak, jako legie byly v podstatě dílem vlády a velení Rakousko - Uherské monarchie a zahraniční vojska zase dílem okupantů a kolaborantů, kteří rozhodovali o dění v protektorátu.

Opak

Je ovšem nutno současně konstatovat, že ti samí vojáci, kteří coby členové Protektorátního vojska, hledali okamžitě a intenzívně cestu k partyzánům nebo Spojencům, o šest roků dříve obsazovali naše pohraniční pevnosti a byli připraveni nasadit, a v případě potřeby i položit, své životy - ovšem, za obranu demokratické vlasti, nikoli německého nacistického hnojiště.
Je jasné, že pokud by v našem státě proběhl podobný proces, jaký nyní probíhá v USA, tak by se tento stát opět stal něčím pozitivním, co má smysl bránit i za cenu nasazení nebo i ztráty života. Ano, za demokracii či přímo demokratickou vlast skutečně má smysl bojovat a případně i položit život, za režim, který zde nastoluje Brusel pod taktovkou na zeleno natřených německých neonacistů něco podobného žádný smysl nemá.
Takže pokud naši političtí činovníci chtějí po občanech, aby vytáhli do boje, museli by oprášit skutečné pozitivní hodnoty, které v tomto státě byly přítomny ještě na přelomu tisíciletí, a naprosto jednoznačně odmítnout a ze státu vykopat pseudohodnoty které nám sem přinesli bruselští politici. Což by asi opravdu znamenalo jakousi konzervativní či demokratickou revoluci a změnu politického režimu srovnatelnou s tím, co se tu událo na přelomu 80. a 90. let. Je ovšem jasné, že chtít po politicích, kteří jsou v současné době u moci, aby provedli něco podobného, je asi to samé, jako chtít po Husákovi a Jakešovi, aby řídili Velkou Sametovou Revoluci. A pokud by se o to někteří pokusili, setkali by se s oprávněnou nedůvěrou a podezřením z výstavby Potěmkinových vesnic.
 
EU si tedy sama tím, jak prosazuje jakési bezcenné pseudohodnoty a současně nic pozitivního, a je tudíž naprosto konfliktní s lidskou přirozeností, kope hrob v tom smyslu, že za ni téměř nikdo nebude ochoten bojovat a lidé nahnaní proti prakticky jakémukoli nepříteli spíš budou hledat cestu, jak se dostat do zajetí či rovnou do nějakých legií, bojujících proti ní.
Aby bylo jasno, já k ničemu takovému nevyzývám, jen konstatuji, že režim směřující ke srovnatelné odpornosti, jakou se vyznačovalo Rakousko - Uhersko na sklonku své existence, nacistické Německo či "tábor míru a socialismu", si své nepřátele vyrábí sám a sám vyvolává v občanech touhu po svém ukončení. Bude-li vás někdo upozorňovat na vysokou pravděpodobnost že se stanete obětí dopravní nehody při přecházení přechodu na červenou, rozhodně to neznamená, že si dotyčný takovýto váš konec přeje (to by držel hubu), nebo dokonce, že je někde za rohem u onoho přechodu na vás nachystaná nějaká s ním domluvená slečna s náklaďákem.

Zbrojení a jeho základní problémy

Mluví se o zbrojení, o procentech DPH a dalších faktorech, které se nějak dotknou rozpočtu a také kvality života lidí, minimálně prostřednictvím ekonomiky domácností. Jsem ovšem přesvědčen, že problém je někde úplně jinde.

Jaký je naprosto základní problém?

Za naprosto zásadní problém považuji otázku, zda se budeme bránit, a co budeme bránit.
Jednou z možností je, že Česko prohlásíme za jakýsi "otevřený stát", který si může zabrat ten, kdo přijde první. V tom případě je ovšem i půl procenta HDP zbytečný výdaj, protože armádu budeme potřebovat maximálně na nějakou pořádkovou činnost, pomoc při živelných a jiných katastrofách a podobně (možná ještě na přehlídky).
A, pochopitelně, rovněž zásadní otázkou je, zda budeme bránit jakési suverénní Česko, pracující pro své občany, nebo jakousi EU, která za celou svou historii neudělala jedinou pozitivní věc a jen občanům - obyvatelům států EU -  systematicky škodila.
Pokud se tedy bránit budeme chtít, je naprosto nesmyslné hovořit o nějakých procentech DPH na obranu. Nebude-li stačit deset, budeme muset dát patnáct, a pokud i to bude málo, budeme muset dát dvacet, nebo ještě více.
Problém s EU je především v tom, že má naprosto nekompetentní vedení, které ani za tři roky nedokázalo postřehnout válku na Ukrajině a její důsledky pro toto rádoby soustátí. Po tři roky vede, a dokonce zpřísňuje, ten svůj naprosto nesmyslný Green Deal, který jakoukoli racionální pomoc Ukrajině znemožňuje a v podstatě znemožňuje také přípravu na obranu. Snažit se na tomto poli něco smysluplného vykonat je asi na úrovni snahy vyhrát závod v plavání s mlýnským kamenem, přivázaným na krk.
Druhou, a neméně důležitou věcí je, že EU je zdrojem bezcenných nesmyslů, které jen komplikují životy občanů obecně a zvláště těch, kteří chtějí podnikat a smysluplně pracovat. Mnozí ostatně kvůli EUronesmyslům byli nuceni podnikání skončit, protože v "bruselském ekonomickém a právním prostředí" se téměř podnikat nedá. Už na to přicházejí i velké firmy a začínají odcházet z EU do zemí, které nespravují lidé, vymozkovaní ekologií a jinými "pokrokovými" ideologiemi.
To výše uvedené se týká i normálních lidí, kteří se tu cítili dobře v 90. letech, ale kteří se v současné EU cítí stále hůř a hůř. A začínají mít obavy i o svoje děti, případně vnoučata, že je duhoví aktivisté začnou přesvědčovat, že jsou gayové, případně lesby. případně je naženou na kastrační kliniky ke "změně genderu" a nechají upravit legislativu tak, aby to rodiče nemohli ovlivnit. O dalších hnusech a příšernostech ani nemluvě. Jaký by měli takovíto lidé motiv podobnou zemi hájit? A co by vlastně hájili? Normu na "správné" zakřivení banánů či okurek? Nebo "duhové" zvrácenosti? Nebo "boj proti klimatické katastrofě" (totálně vylhané)? Jsou to opravdu hodnoty, za něž by chtěl někdo padnout? Nebo jsou to spíš "hodnoty", motivující k rychlému padnutí do zajetí a vstupu do nějakých legií či zahraničního vojska po vzoru první nebo druhé světové války?
Ano, zcela jistě "gaučoví hrdinové" z různých neziskovek nad "Evropskými hodnotami" hýkají nadšením, ale ti utečou po prvním výstřelu z kapslovky (rána z "poplašňáku" by jim mohla těžce ublížit; minimálně by jim prokluzovaly nohy na tom, co by z nich vyšlo) a maximálně budou posaditelní k pásu v nějaké zbrojovce. Ti jsou schopni žvástat o klimatu i "duze" (a podobných nesmyslech), ale nic jiného se od nich čekat nedá.
Pokud se tedy budeme bránit, tak těžiště obrany bude spočívat na bílých heterosexuálních mužích, kteří budou v případě obrany EU s jejími "hodnotami" silně (a právem) demotivováni.
Budou-li ovšem bránit Českou republiku, a ještě s poměry (mj. legislativou), jaké v ní byly v 90. letech minulého století, budou bojovat srovnatelně s legionáři, letci ve Velké Británii nebo Svobodovci. Tedy bojovníky, kteří patřili ve své době k absolutní špičce.
Takže tohle je první a nejdůležitější rozhodnutí, které musí být učiněno.
Je třeba si rovněž uvědomit, že odhodlanému protivníkovi, ochotnému nás přemoci i za cenu milionů mrtvých a totální devastace vlastní ekonomiky, bychom se prostě neubránili, ani s maximální možnou výzbrojí a s maximálně motivovanými vojáky, na to je nás příliš málo a máme příliš malé území, které lze snadno "zpacifikovat" pár atomovkami. Nicméně můžeme zajistit, že vítězství nad námi bude patřit mezi ta Pyrrhova.
Obrana, pochopitelně, znamená i vlasteneckou výchovu populace (tedy naprostý opak toho, co dělají někteří EUroaktivisté), i zavedení vojenského výcviku a branné povinnosti pro obyvatelstvo, možná ne od 16 do 70 let, jak to měl Čingischán, ale rozhodně od prahu dospělosti do středního věku, a pro obě pohlaví. Pro mladší zavést nějakou brannou výchovu, obnovit na VŠ vojenské katedry atd. A starší alespoň vychovat k té civilní obraně, nicméně mladší z nich, kteří ještě absolvovali základní vojenskou službu, by mohli fungovat jako instruktoři výcviku či poddůstojníci, praporčíci a důstojníci vytvářených jednotek. Případně být na pozicích, pro jaké byli vycvičeni za minulého režimu.
Docela bych se přimlouval za násilné zverbování sociálních parazitů, a napadá mě dobrý rozlišovací znak - sociální parazité jsou členové organizací, které před nástupem Trumpa dostávaly peníze od USAID. Podobně by asi šlo vyčlenit i příjemce Norských fondů, Sorosovy Nadace OSF a podobných pochybných organizací.
Zajištění obranyschopnosti bude mj. znamenat obnovení či znovupostavení kasáren, oprášení prvorepubliční sítě hraničních opevnění a její dobudování na hranici se Slovenskem a částí hranice s Polskem (část nynějšího polského území patřila za první republiky Německu a opevnění tam postavena jsou). Na druhé straně by část těchto objektů mohla sloužit jako ubytovací a jiné prostory, nahrazující zaniklá kasárna. Mohla by tam být vojska, cvičená k jejich případné obraně.
Pochopitelně, armáda (a lidé v ní) je jednou z mnoha složek, jimiž je zajištěna obranyschopnost státu. Museli bychom obnovit (a v novější výstavbě vybudovat) zařízení pro civilní obranu. Obyvatele, kteří nepůjdou do armády, vycvičit v utíkání do krytů (a ty kryty mít postavené a zajištěné), počínání si v krytech, poskytování první pomoci, přesuny v ochranných oblecích ("atombordelech") a ochranných maskách přes zamořené území do nějakých odmořovacích center (která budeme muset mít taky připravená). Měli bychom očkovat proti všemu, co se dá použít jako biologická zbraň a existuje proti tomu vakcína (pochopitelně nikoli mRNA sajrajt). Tedy patrně např. obnovit očkování proti neštovicím, mimo jiné; pokud je mi známo, tak alespoň pro zvířata existuje i očkování proti anthraxu, který by mohl být také použit jako bojový biologický prostředek. Od věci by nebylo ani obnovení očkování proti tuberkulóze.
Patrně by zajištění obranyschopnosti a odolnosti znamenalo i zvýšit odolnost zástavby proti bombardování (vč. klasickými zbraněmi), což by znamenalo, mimo mnoha jiného, také nemilosrdnou likvidaci fotovoltaických panelů.
Ono výše zmíněné "ideologické pozadí" přípravy na případné napadaní má ještě jeden důležitý aspekt. Trump i Vance jasně prohlásili, že pokud se budou dále v EU porušovat základní lidská práva a svobody, jak se to v současnosti, a se vzestupným trendem, děje, nepůjdou USA EU na pomoc, protože NATO je určeno k obhajobě demokratických principů, od nichž se EU odklání. A celé to zapáchá možností vzniku nějakého paktu Putin - Trump o rozdělení sfér vlivu. Pokud bychom ovšem odvrhli pseudohodnoty EU a přihlásili se k tomu, zač v USA bojuje Trump a jeho administrativa (podobně, jako to činí Maďarsko a částečně i Slovensko), asi bychom stáli Trumpovi za to, abychom zůstali v jeho sféře vlivu.

Hlavním problémem je Green Deal

Green Deal je jednoznačně proruský projekt, jehož jediným cílem je rozvrátit ekonomiku zemí EU a tím i jejich obranyschopnost. Jistěže je část prosazovatelů tohoto projektu příliš hloupá na to, aby si to uvědomovala (a snad i na to, aby si za tuto vynikající práci pro Rusko nechali něco zaplatit). Nicméně v pozadí zcela jistě jsou lidé, kterým jsou vztahy a důsledky jasné, a kteří patrně mají možnost sledovat, jak jim s každou prosazenou blbostí narůstají konta.
Green Deal zcela znemožňuje rozjetí ekonomiky vč. průmyslové výroby a na uvedené navazující výroby zbrojní. Bez těchto výrob jsme v podstatě vyřízení a Rusko, ať už ho povede kdokoli, si nás dá jako pokroutku. Představa, že nás zachrání britské a francouzské jaderné zbraně, je zcela mimo realitu, protože tímto způsobem by se dalo dosáhnout jen a jen jaderné destrukce území, bez jakéhokoli efektu ve smyslu odolávání proti Rusku. Naopak, Rusko by nejspíš zničilo většinu vojenských zařízení (i s posádkou) na území EU a tažení k Atlantiku by mělo o to jednodušší.
V případě napadení tedy budeme muset bojovat klasickými zbraněmi, jako Ukrajina, a využívat toho, že máme v principu pro obranu lepší terén, a že máme od doby první republiky řady betonových pevnůstek, postavených tak, aby v boji mohly vzájemně spolupracovat, aby existovaly záložní linie i příčné uzávěry, znemožňující po případném proražení linie rozvinutí nepřítelových křídel. V takovém případě můžeme dosáhnout toho, že takováto obsazená linie bude nepříteli větším problémem, než daleko početnější vojska v zákopech, jaké jsou na Ukrajině. Museli bychom, pochopitelně, dobudovat takové linie na východní hranici a kousku hranice severní.
Je naprosto jasné, že nic z toho nelze udělat za fungování Green Dealu. Za respektování jeho omezení nelze vyrobit cement na beton, ocel na armatury a na ocelové střelecké věže, zbraně, munici a prakticky vše další, co obranná linie i rozvinutá armáda potřebují k bojové činnosti.
To jediné, co se dá s Green Dealem udělat, je jeho totální zrušení, včetně zrušení všeho, co na něj navazuje. Od podpory bezcenných "občasných zdrojů energie" (ty by měly být naopak v rámci přípravy na obranu území nemilosrdně kompletně zlikvidovány), přes likvidaci emisních povolenek, ekologického skórování atd. až po zrušení veškeré legislativy, umožňující bezuzdné řádění ekologických aktivistů. Nemá cenu nějaká "modifikace" tohoto projektu, protože ten je špatný ve své podstatě.
Jistě bychom mohli čekat řev lidí, pracujících pro Putina, mávajících cedulemi s nesmysly typu "Klima nepočká". Je třeba jasně konstatovat, že antropogenní oxid uhličitý nemá naprosto žádný příčinný vztah k oteplování. Boj proti němu je jen obrovský kšeft pro tlupy sociálních parazitů, žijících z ekologických dotací a podobných prostředků. Klima se mění jednak z důvodu změn ve sluneční činnosti, jednak s družicovým měřením prokázaného poklesu albeda zemské atmosféry i povrchu planety. Některé z mnoha jevů, které souvisejí s tím druhým, mohou mít antropogenní původ. Týká se to prokazatelně poklesu koncentrace "antiskleníkových" oxidů síry v atmosféře (byli to ekologové, kteří vyřvali "odsiřování") a s vysokou pravděpodobností též výměny přirozeného povrchu za obrovské černé plochy fotovoltaických panelů (opět prosadili ekologové). Antropogenní je nárůst koncentrace "skleníkového" metanu v atmosféře, související s ekology prosazenou náhradou uhlí zemním plynem. Obrovským potenciálním problémem, jehož řešení může trvat tisíce let, jsou výrony hexafluoridu sírového z OZE (především větrných elektráren), více než dvaadvacet tisíckrát "skleníkovějšího", než oxid uhličitý, a navíc přetrvávajícího v atmosféře tisíce let, tedy opět něco, co prosadili ekologové.

Co je další problém

Problémem je, pochopitelně, otázka, zda bude obyvatelstvo ochotné stát podporovat a bránit, zmínil jsem to výše. Můj osobní názor je ten, že stát, prolezlý rakovinou bruselských nesmyslů, budou chtít bránit akorát nějací gaučoví hrdinové, pro reálný boj naprosto nepoužitelní.
Bude však zapotřebí upravit legislativu tak, aby oni "gaučoví hrdinové" mohli být povoláni pro potřeby ochrany státu nikoli až poté, co začnou padat atomovky a nepřátelské tanky dosáhnou našeho území, ale daleko dříve, v době, kdy se podobný střet začíná rýsovat (což je zhruba totožné se současným stavem). Tedy na kopání základů pro bunkry a jejich betonáž, také zákopových linií, přípravu krytů pro civilní obranu, nasazení u pásové výroby zbraní a střeliva, a k mnoha dalším, na rozdíl od jejich současné aktivity užitečným, činnostem.
Jak jsem už uvedl, k obraně současného režimu, diktovaného EU, budou lidé, kteří chtějí podnikat, vytvářet hodnoty a žít normální životy, co nejbližší tomu, co tu bylo někdy za první republiky nebo v 90. letech, motivováni daleko méně. Současný stát, požadující jejich "pot, krev a slzy", a to v zázemí i na bojišti, jim kromě normy o správném zakřivení banánů či okurek (a tisíců dalších podobných naprostých pitomostí) nebude mít co nabídnout. Budu ošklivý: Rusko by jim v tomto ohledu mohlo nabídnout mnohem víc.
Stát tedy musí nabídnout ono výše uvedené, a v lepší podobě než v jaké podobě by to mohlo nabídnout Rusko (podmínky alespoň na úrovni těch 90. let), což ovšem znamená vyčištění Augiášova chlívu naší legislativy od bruselského hnoje. Pokud to stát neudělá, tak se mu dostane stejné loajality, jaké by se dostalo protektorátu, kdyby koncem války verboval české obyvatele, aby šli bojovat po boku Wermachtu, nebo jak by asi dopadl náš "boj za tábor míru a socialismu" někdy ve druhé polovině 80. let, kdy už jako obránci socialismu přestávali být spolehliví i lidoví milicionáři.
To znamená, že by u nás po politické linii musel proběhnout velmi podobný proces, jaký nyní probíhá v USA, protože stát, nenáviděný naprostou většinou obyvatel, jehož vláda míří mílovými kroky k jednocifernému procentu podpory od občanů, nemá v boji s odhodlaným protivníkem šanci.
Budování účinné a skutečně odstrašující obrany by tedy nepochybně znamenalo roztržku s vedením EU a rozchodem s ní, protože toto vedení se pořád pokouší o jakousi kvadraturu kruhu, v tomto případě spojení Green Dealu s ekonomickou prosperitou a vojenskou kompetencí. Je třeba rovněž konstatovat, že pokud projde ekonomika reformou ve smyslu anulování Green Dealu, bude zbrojení znamenat silný stimul pro ekonomický růst. Pokud bude přetrvávat snaha o paralelní provozování Green Dealu a zbrojení, bude to totální ekonomická katastrofa, která může skončit i ekonomickým zhroucením EU.
Obávám se, že v případě rozchodu s EU by nakonec došlo i na ta prvorepubliční opevnění, aby k nám nemohla přijít nějaká "ekologická pomoc", ve stylu té "bratrské", která v roce 1968 přišla z něčeho, čemu se EU podobá stále víc a víc. A EK stále víc připomíná gerontokratické sovětské Politbyro. Něco takového se jistě netýká jen nějaké snahy o "umravnění" státu, vymaňujícího se z pod jha ekologických a dalších nesmyslů. Dokážu si představit i to, že by nám "eurosajuz" mohl v případě našeho střetu s Ruskem vpadnout do zad, jak to udělal "sovětsajuz" Polákům, když se hrdinně, a proti všeobecnému očekávání úspěšněji, bránili Němcům.
Nicméně, právě výše uvedení užiteční lidé by získali silnou motivaci k obraně funkčního státu nejen proti Rusku, ale i před bruselskými hordami.

A ještě na jednu věc jsme zatím zapomenuli:

Bude nutno obnovit potravinovou soběstačnost. Pochopitelně, je jasné, že nikdo nebude chtít, aby obchodní řetězce prodávaly "české banány" či "české mango" apod., jak svého času blekotali poslanci za škůdcovských stran pětikoalice, ale zcela jistě od nich můžeme požadovat (a vynutit si to tvrdými sankcemi), aby prodávaly přednostně české švestky, jablka (a další tuzemské ovoce), brambory, mrkev, řepu, cibuli (a další tuzemskou zeleninu), cereální suroviny a výrobky, maso a mléčné výrobky (a další produkci našich zemědělců) až do jejich spotřebování, tak, aby tito zemědělci měli zajištěn odbyt pro co nejvyšší procento své produkce a nemuseli likvidovat své živnosti. Stát by měl také podpořit přímý prodej naší zemědělské produkce občanům cestou nějakých prodejních družstev či prodejních sdružení zemědělců (mj. i likvidací EUrolegislativy, která tomu klade překážky). Což by mohl být naprosto tržní způsob, jak v obchodních řetězcích srazit dolů ceny uvedených komodit.
Rozhodně by mělo být tvrdě skoncováno s fantasmagoriemi o redukci chovů domácích zvířat, jakou prosazují zelení škůdci, pracující pro Rusko.
Znamená to ale i výrobu konzervovaných potravin, uložitelných v domácnosti mimo chladničku (která po útoku kohokoli nemusí být funkční), tedy spíše klasických konzerv, jídel "z pytlíku" apod.
Cílem by měl být stav, aby obyvatelstvo netrpělo nouzí o potraviny ani v situaci, když nějakým způsobem bude narušen import potravin na naše území.

Je třeba tedy konstatovat, že

Pokud se máme připravit na potenciálně úspěšnou obranu proti Rusku (a zdaleka nejen proti němu), bude to tedy proces daleko komplexnější a náročnější, než jak to presentují někteří současní politici. Bude znamenat militarizaci celé společnosti a jejího materiálního zázemí, alespoň na takovou úroveň, jak je to vidět v Izraeli, s veškerou podporou ozbrojených občanů státem. A je docela možné, že to skončí i u švýcarského systému, v němž mají občané zbraně a další propriety doma, a když stát vyhlásí poplach, převléknou se do uniforem, vytáhnou z trezorů zbraně a munici a dojdou pár kroků na místní shromaždiště, kde utvoří příslušné jednotky.
V takovém případě bychom byli "obtížně sežratelní" i pro to Rusko, přestože naše území nepokrývají Alpy. A Putin (či jeho nástupce) by mohl číst na vojenských mapách jasnou zprávu: "Ano, můžeš si nás dát k obědu, ale hospodský ti vystaví takový účet, že se ti z něj podlomí kolena."
V současné době by Rusko zaplatilo účet za celou EU levou zadní a ještě by se přitom radostně smálo.

Proč by nás Rusko mělo sežrat?

Považuji za relevantní více důvodů:
Jedním z nich je to, co uvádí jako důvod k válce na Ukrajině samotné ruské vedení - zamezení přístupu NATO bezprostředně k ruským hranicím. A obnovení stavu, který byl do roku 1989, kdy Rusko bylo obklopeno pásem satelitních států, znemožňujícím bezprostřední a neočekávané napadení jádra ruského státu.
Za další důvod považuji hospodářské motivy - země EU, přes její devastaci v posledních desetiletích, jsou pořád ještě lidnaté, takže tvoří i zajímavý trh pro ruské zboží (a též obnovení odbytu pro ruský plyn, ropu a další suroviny je zajímavé). Pořád ještě nejsou zdevastovány tak, aby v nich nebylo možné rozjet či rozšířit výroby pro Rusy atraktivního zboží za přijatelné ceny.
Dokážu si představit i osídlení některých řídce obydlených oblastí Ruska lidmi z EU, tedy něco, co známe z učebnic dějepisu jako "kolonizaci", u nás prováděnou především v období vlády posledních přemyslovských králů.
Rusko by se také mohlo dostat touto cestou k technologiím, které nemá, a dokonce získat lidi, kteří tyto technologie provádějí.
Je možná ještě jeden důvod, proč by Rusko do takové akce mohlo jít, a tím je jakási prestiž. To je ovšem jev velice obtížně racionálně uchopitelný a velmi obtížně odhadnutelný z hlediska překročení jakéhosi prahu znamenajícího silnou motivaci pro nějaké "západní tažení".
To, co jsem uvedl (i co jsem pro minoritní vliv neuvedl), jsou důvody, proč by Rusko při vítězném ukončení války na Ukrajině mohlo pošilhávat po možnosti jít dál. A proti čemu je tedy nutno vybudovat onu obranu, jejíž přemožení by natolik zatížilo stránku nákladů, že by to vedení Ruska odradilo. Navíc by některé formy hospodářské spolupráce mohly Rusku snížit výnosnost takové akce (protože by valnou část výše uvedených benefitů z vítězství mělo i bez nákladů na útok).
Faktem je, že v případě ruského tažení by nejspíš byly prvně napadeny či obsazeny státy se zanedbatelnou obranou, což jsou tč. asi všechny státy EU vyjma Polska a jaderné Francie. "Ušetřené" státy by mohly projít jakýmsi procesem "finlandizace", ostatní by se staly jakýmisi ruskými guberniemi, možná ještě s nižší mírou autonomie, než jakou měly státy sovětského bloku před rokem 1989. Pokud bychom začali opravdu vážně zbrojit, jednak bychom tím přispěli k demotivaci Ruska z hlediska "tažení na západ", jednak bychom v případě konfliktu mohli uhrát nějakou formu finlandizace, tedy něco lepšího, než co jsme tu měli před rokem 1989. Pokud by náš příklad následovaly ohledně přípravy na válku další státy EU, ono ruské tažení na západ by se nejspíš nekonalo (aneb "chceš-li mír, připravuj válku").
Z výše uvedených důvodů tedy nevěřím ujišťování některých agitátorů, že Rusko nás určitě nenapadne. Ať už to vysvětlují jakkoli a ať to dělají v zájmu toho Ruska, které potřebuje EU neozbrojenou a neschopnou obrany, nebo ať to dělají pro bruselskou suitu, chápající, že opravdu vážně prováděná příprava na obranu je naprosto neslučitelná se vším, co hlásají a co tu chtějí za každou cenu (tedy i za cenu pádu členských států EU do ruské náruče), udržet co nejdéle (a pak ať přijde třeba potopa).

Můžeme tedy konstatovat, že v případě úspěchu na Ukrajině není vyloučen pokus Ruska proniknout dál na západ. Pokud budeme na toto tažení připraveni, můžeme uhrát maximální možnou míru nezávislosti na Rusku, bez ohledu na to, jak si Putin a Trump EU rozdělí. Pokud se staneme opět demokratickým státem, vyznávajícím původní hodnoty Západu (jaké tu byly ctěny před naším vstupem do EU), můžeme počítat i s jakousi podporou USA. Pokud se nám podaří zorganizovat nějakou "skupinu obranyschopných a k obraně ochotných", můžeme Rusko i odradit. Pokud budeme sledovat "kompas", Green Deal a podobné nesmysly, bude z nás jen ruská onuce a ještě si nakonec budeme v této pozici funět, že je nám líp než v té EU.

Opravdu si musí připadat rozumný člověk jako literární hrdina?

Naše řinčení zbraněmi je takového charakteru, že nemůže nepřipomínat román Margaret Mitchellové, u nás známý pod jménem "Jih proti Severu", v originále "Gone with the wind" (tedy něco jako "Odváté větrem"). Dílo bez jedenácti let stoleté.

Citát

Rhett Butler (hlavní hrdina) se dostane k rozhovoru nadšených jižanů, troštujících se, jak těm seveřanům vyklepou kožich, protože oni jsou přece daleko lepší.
Dále tedy kratičký citát z románu:
"Pánové," promluvil Rhett Butler a protahoval slova tak, že každý musel okamžitě poznat, že se narodil v Charlestonu. Nepohnul se od stromu, o který se opíral, nevyndal ruce z kapes a požádal o slovo: "Můžu něco říct?"
Z vystupování i očí mu sršelo pohrdání, pohrdání chabě zakryté předstíranou zdvořilostí, které parodovalo chování přítomných mužů.
Celá skupina se obrátila k němu a věnovala mu zdvořilý zájem, na nějž má cizí člověk vždycky nárok.
"Uvědomil si někdy některý z přítomných pánů, že na jih od Masonovy a Dixonovy linie neexistuje jediná slévárna děl? Nebo jak málo železáren máme na celém Jihu? Textilních továren na zpracování vlny a bavlny anebo koželužen? Napadlo vás, že nebudeme mít jedinou válečnou loď, kdežto Yankeeové nám mohou do týdne zablokovat všechny přístavy, abychom nemohli prodávat bavlnu do ciziny? Ale vy jste o tom, pánové, přece určitě přemýšleli!"

Jak to dopadlo

Všichni víme, že válka Jihu proti Severu skončila v roce 1865 kapitulací generála Roberta E. Lee u Appomattoxu. Neskončila tedy tak rychle, jak hrdina v dalším textu knihy předpovídal, ale skončila totálním vyčerpáním a devastací Jihu, z nichž se některé jeho oblasti nevzpamatovaly dodnes. A to přes skutečnost, že generálové Jihu vesměs převyšovali své seveřanské protějšky a sám generál Lee patřil patrně k nejgeniálnějším vojevůdcům v historii lidstva. Nepomohly ani geniální improvizace, obrněnce Virginia (stejně nazývaného původním jménem před přestavbou "Merrimac"), ponorek a dalších bojových prostředků. Nepomohla statečnost a obětavost bojovníků Jihu, dodnes opěvovaná, ani úsilí civilního obyvatelstva.
Jih byl udolán a donucen ke kapitulaci. Následně byl "rekonstruován", na čemž se napakovaly mnohé dodnes miliardářské rodiny ze Severu (a dodnes na Jihu upřímně nenáviděné).
Schopnost vyrobit zbraně, munici a další prostředky pro armádu se tedy ukázala jako rozhodující. Severu navíc pomohly některé technické inovace, např. secí stroj, které uvolnily další síly pro armádu, takže generál U. S. Grant nemusel počítat své mrtvé, aby mu nějací živí vojáci ještě zbyli, jak to musel dělat jeho jižní protějšek, R. E. Lee.

Historia magistra ...

Ano, historii bychom měli sledovat, abychom se z ní poučili. "Jih proti Severu" je sice historický román, ale je založen na faktech, a to, co ve výše uvedeném citátu říká hlavní hrdina tohoto románu, byla prostě pravda, která navíc způsobila, že Jih válku nakonec prohrál.
Jih byl takto nevybavený hlavně proto, že se jednostranně orientoval na zemědělskou produkci (zdaleka ne jen bavlny) a jeho průmyslová základna byla nepatrná.
Poučením pro nás by mělo být, jak děsivě zdevastoval ekonomiku EU Green Deal. Že jsme na tom už dost podobně, jako ten Jih, pouze onou čárou je +- severojižně jdoucí hranice Ruska, Běloruska a Ukrajiny. A, na rozdíl od toho Jihu, navíc nejsme potravinově soběstační. Jsme na tom s výrobou potravin hůř než Centrální mocnosti za první světové války i než Německo a jím okupovaná území za té druhé. A to obě tyto války vedly ke strádání a hladovění podstatné části obyvatelstva.
Jediný rozdíl oproti tomu Jihu před americkou občanskou válkou v náš prospěch je v tom, že Jih ty výroby prostě neměl a když je začal horko těžko na úrovni nějakého bazálu konstruovat, tak narážel i na nejrůznější nedostatky toho, co tehdejší výroba potřebovala okolo sebe jako své zajištění. Včetně nedostatku kompetentního personálu pro tato zařízení. My naopak tohle vše máme, máme i část jen nepracujících továren a máme i kvalifikované lidi, kteří v nich pracovali (pokud tedy neutekli z Green Dealového Blbákova do nějaké lépe spravované země - a některé bychom, bohužel, našli i v tom Rusku).
K rozjetí průmyslu včetně výroby zbraní tedy nemusíme, jako ten Jih, přecvičovat sběrače bavlny a dozorce nad nimi na kovodělníky, potřebujeme jen zlikvidovat to, co z nás dělá snadno dobytný Blbákov. Tedy zlikvidovat Green Deal se všemi navazujícími nesmysly. I kdyby to mělo znamenat rozchod s nějakým "zdravě ekologickým" jádrem EU. A i kdybychom museli násilně udolat proruské demonstranty, dodnes mávající tabulemi s nápisem "klima nepočká".
A faktem je, že paní Mitchellovou bych v čele EU viděl stokrát raději než to, co tam máme reálně nyní, protože svým románem jasně ukázala, že svou mentální kompetencí vysoce převyšuje současné vedení EU.

Dosti hojně v různých historických knihách citovaný proslov Rhetta Butlera je v podstatě velmi poučný i pro nás. Nicméně se ukazuje, že, až na pár výjimek, je vedení EU i jejích členských států snad ani nepolíbené znalostmi historie, ani elementárními schopnostmi předvídat důsledky ekonesmyslů na ekonomiku obecně, a tím spíš v případě ohrožení státu válkou. Přitom alespoň znalost této klasiky mohla přinést jasné varování i návod, jak se k ruské hrozbě postavit.