Parazité neškodící a škodící

Setkáváme se velice často s tím, že někteří aktivisté, vesměs z antidemokratického tábora progresivistů a liberálních demokratů (apod.) označují některé naše spoluobčany za "parazity". Vesměs ty, kteří jim z nejrůznějších důvodů politicky nekonvenují. Jaká je tedy realita?

Příklady

Abych uvedl příklad z biologie, z níž většina čtenářů bude asi pojem "parazit" znát.
Příkladem neškodícího parazita je třeba tasemnice. Ta nám jistě ubírá nějaké živiny, ale jinak se snaží nám nedělat větší problémy, protože čím déle budeme žít (tasemnice je dlouhověká a některé druhy mohou žít v našem střevě i déle než deset let) tím více vajíček stačí vyprodukovat a tím větší je pravděpodobnost, že se nějaké její vajíčko "ujme" v dalším hostiteli, v jehož svalovině vytvoří boubel, schopnou nakazit dalšího masožravce (v dobách našich předků, běhajících nahatí po lesích a stepích, na něž je tasemnice biologicky přizpůsobená, ta pravděpodobnost byla velice vysoká).
Příkladem škodícího parazita je toxoplasma, která potřebuje, aby byl hostitel sežrán, a tak mu narušuje mozkovou činnost, mj. odstraňuje pocit strachu a stimuluje rizikové chování. Lidští nosiči toxoplasmy jsou poté např. častěji oběťmi dopravních nehod. Svou jednou buňkou jistě toxoplasma nepochopí, že zabití lidského hostitele pro ni znamená konec, buď v krematoriu nebo v hlubokém hrobě, nicméně u jiných živočichů je usmrcení hostitele a jeho následná konzumace predátory a mrchožrouty cestou, jak se její cysty, coby další generace, dostanou do nových hostitelů. Opět v dobách, kdy naši předkové běhali nahatí po lese a občas je něco sežralo (a při některých tehdejších způsobech pohřbu se dostali mrchožrouti i k pohřbeným nebožtíkům), byla tato strategie funkční i pro parazitování lidí.
A jsou dokonce někteří parazité, kteří jsou do jisté míry prospěšní. Bakterie Helicobacter pylori sice u části nositelů zvyšuje riziko vzniku žaludečních vředů (a není úplně jasné, zda i následně rakoviny tohoto orgánu), ale jinak se patrně vůči svému hostiteli chová ochranně. Existuje velká studie na izraelských vojácích, která prokázala, že nosiči této bakterie mají menší riziko vzniku infekčních průjmových onemocnění, takže se dá říct, že tato bakterie si svého nosiče do jisté míry hlídá a chrání ho před konkurencí.
Snad je vhodné přidat informaci, že Helicobacter pylori se zatím nedaří spolehlivě kultivovat ani z obsahu žaludku, ani ze slin (atd.), přestože je běžně přijímána hypotéza, že se v populaci šíří např. líbáním, lízáním jedné zmrzliny apod., takže se musí nějak dostávat v dostatečné koncentraci ze žaludku do úst. Běžnou metodou průkazu jeho nosičství je zavedení sondy do žaludku, odštípnutí kousku jeho sliznice a následné mikroskopické vyšetření takto získané tkáně. Proto také ti vojáci, u nichž se očekává určitá "tvrdost".
Poslední příklad také ukazuje, že hranice mezi parasitismem a symbiózou je velice nezřetelná.

Neparazité

Někteří ideologové se snaží dát nálepku "parazitů" důchodcům a dalším skupinám lidí, kteří mají různým způsobem své odpracováno a nyní berou od státu jakousi podporu (zpravidla velmi nízkou). Toto je třeba považovat za dosti zásadní podlost, protože důchodové fondy byly na začátku vlády ODS rozkradeny spojením se státním rozpočtem a navíc je ještě měna oslabována cílenými inflačními aktivitami vlády. To samé se jistě týká i nemocných na nemocenské a podobných skupin obyvatelstva.
Jistěže, i kdyby bylo pravda, že tito lidé placením sociálního a zdravotního pojištění v nekonvertibilní koruně před rokem 1989 mnoho nenaspořili, faktem je, že po nich tu zbyly desetitisíce bytů, občanská vybavenost, tratě, dálnice, silnice, jedna jaderná elektrárna dostavěná a fungující, druhá těsně před dokončením, a další veřejně prospěšné stavby, které polistopadové vlády v řadě případů ani nezvládly nějak smysluplně finalizovat.
Současná vláda je přímo rekordmanem v nebudování veřejně prospěšných staveb a likvidování toho, co tu zanechaly předchozí generace. Po této vládě tu nezůstane absolutně nic, co by stálo za zmínku.

Parazité neškodní

Neškodných parazitů je v naší společnosti poměrně málo. Naprostá většina tvorů této kategorie spadá do následující kategorie. Do této kategorie patří v podstatě jen ti jedinci a skupiny, kteří jsou živeni z veřejných prostředků a nevytvářejí oplátkou žádné prospolečenské hodnoty, ale na druhé straně nejsou aktivními škůdci, zaměřenými na ty, kteří takovéto hodnoty vytvářejí.

Parazité škodící

Škodícími parazity jsou všichni ti, kteří vedle toho, že se živí z veřejných prostředků, ještě aktivně škodí těm, kteří na jejich tvorbu ze své práce a svých peněz přispívají.
Do jisté míry sem patří už státní úřednictvo, které neustále bují a neustále musí vymýšlet nové a nové aktivity, naprosto zbytečné, protože jsme se bez nich celá desetiletí bez sebemenších problémů obešli. Pokud by tyto aktivity probíhaly jen mezi samotnými úředníky, spadali by zcela jistě do předchozí kategorie. To se však neděje. Velká část těchto aktivit je spojena se stále novými povinnostmi pro běžné občany, případně s komplikováním těch už zavedených, kdy jejich zavedení znamená vyplňovat nové a rozsáhlejší formuláře a shánět na ně víc a víc potvrzení a razítek.
Státní správa se sice chlubí tím, jak se propojí a zdigitalizuje a údaje o občanovi si bude interně předávat, ale realita je taková, že stejně občan, pokud je povolán na deset úřadů, tak musí vyplňovat ty stejné informace o sobě i svých blízkých, protože si je úředníci jednak předat nechtějí a jednak to ani neumějí a překážkou je i legislativa EU (mj. GDPR). I samochválená digitalizace státní správy v podstatě tyto trendy podporuje a jen zhoršuje celkovou situaci tím, že je vůči občanům daleko nepřátelštější a celkově nesmyslnější než původní papírová agenda.
Pochopitelně, těmi největšími škůdci jsou nejrůznější aktivistické organizace, které prosazují opatření, jaká občané odmítají a jejich oficiální předkladatele nevolí, nebo volí jen tak, že zůstávají hluboko před oním pětiprocentním prahem, jehož překonání je nutné ke vstupu do zastupitelských orgánů.
Z těchto aktivistů zcela jistě vyčnívají ekologové, bojující za samé nesmysly, škodící lidem tím, že je chtějí připravit o bydlení i možnost dopravy.
Jsou to ekologové, kteří se snaží vnutit občanům konzumaci zdraví škodlivého či alespoň problematického hmyzu (jak to reflektoval jeden z předvolebních plakátů SPD). Ekologové jsou též pro zákaz chovu jatečných zvířat (naprosto nesmyslný, protože jej nejde podpořit žádným racionálním argumentem) a prosadili zákaz chovu kožešinových zvířat, a tudíž náhradu biologicky tolerovaných materiálů zdravotně problematickými plasty. U řady lidí, především dětí, vyvolává nošení oděvů z náhražek kožešin alergie a podobné nežádoucí reakce. Prosazují "ekologické" a "BIO" zemědělství, které by nás neuživilo ani tehdy, pokud bychom veškerou nezastavěnou půdu proměnili v pole, tak nízká je jeho efektivita, a ještě bychom byli permanentně vystaveni riziku hladomoru z neúrody nebo nějaké jiné havarijní situace, s jakými se tento typ zemědělství prostě nedokáže vyrovnat.
Ekologové v Německu si, v rámci boje proti emisím sodovkového plynu, vybojovali zákaz jaderných elektráren a uvrhli ten stát do energetické nouze. To by v principu nevadilo, vzhledem k tomu, že jsou Němci pořád tak hloupí, že ekologům umožňují se dostávat do zastupitelských orgánů, ale vadit by nám měla skutečnost, že se energetická nouze přenese i k nám, přestože u nás tito bezmozci a fanatici již mnoho let nemají ve volbách šanci.
Jistěže dalším nesmyslem je tažení ekologů proti uhlí, protože alternativy (zemní plyn, vítr, fotovoltaika) jsou ve skutečnosti "skleníkovější" než získávání energie pálením uhlí. V prvním případě se jedná o úniky silně skleníkového metanu od těžby přes dopravu až po finální zpracovávání, u větrných a fotovoltaických elektráren jde především o vysoké úniky "superskleníkového" hexafluoridu sírového, kterým jejich vynálezci i provozovatelé nejsou s to zabránit.
Prosazování nefunkčních či polofunkčních elektromobilů, které rozhodně z hlediska funkce nemohou nahradit automobily, je dalším nesmyslem hlásaným těmito parazity.
Pochopitelně, i program rušení přehrad a jezů a "zpřírodňování" koryt vodotečí, je naprosto nesmyslný a škodlivý, což ukázaly i poslední povodně. Ve Španělsku "zpřírodňování koryt" stálo mnoho lidských životů, protože lidská sídla nebyla vyplavena "změnou klimatu" ale ekoidiotským bouráním přehrad a dalších vodohospodářských staveb (Španělsko se na tomto poli stalo "premiantem" EU, a tohle byly důsledky). Naopak, jestli něco u nás při povodních omezilo hospodářské škody a ztráty na životech, byla to právě technická úprava našich vodních toků a nikoli "zpřírodňování" jejich koryt dle návodů bruselských bezmozků a záměrných škůdců. Kde to provedli, tak měli víc škod a víc mrtvých, jako v tom Španělsku. A za to vše si mohli tím, že volili ekology a podvolili se bruselským nesmyslům.
Parazité škodící jsou i LGBTQ+ (atd.) aktivisté. Lidé s odlišnou sexuální orientací, případně identitou, jsou, pochopitelně, zcela neškodní. Něco jiného jsou ovšem aktivisté, kteří se snaží ze sexuální orientace, případně sexuální identity jiné než biologické, udělat jakýsi standard životního stylu, který by měl být povinně následován a uctíván tak, jak byli ve středověku povinně uctíváni někteří "svatí".
Aktivista, přesvědčující žáky a žákyně mladšího školního věku (případně děti ještě mladší) k tomu, aby si dali změnit pohlaví (s kastrací a dalšími nevratnými zásahy do organismu), jsou zrůdy, které by měly být tvrdě trestány. Sexuální orientace i identita se usazují až po dosažení plnoletosti (18 let) nebo dokonce ještě později (21 - 25 let), do té doby opravdu neexistuje žádná možnost úspěšně předpovědět, jak se budou u konkrétního jedince vyvíjet. Nevratné zmrzačení dítěte nějakými trans-operacemi a podobnými zásahy má daleko horší dopad než dlouhodobé zneužívání pedofilem a tomu by měly odpovídat i tresty (podpořil bych i doživotí bez možnosti předčasného propuštění, případně obnovení trestu smrti - už proto, že u těchto zločinů nemohou být o vině nějaké zásadní pochybnosti).
Odporní jsou i aktivisté, kteří si různě mění "gender" (nesmysl, vymyšlený bezcennými výstupy z humanitních studií) a nutí své okolí, aby pod hrozbou drastických trestů (v odpadstátě Velká Británie i odnětí svobody) odhadovali, jaký "gender" momentálně mají a jaká znásilnění jazyka jsou pro jejich oslovování momentálně platná. Je mi velice líto slušných T osob, ale tyto aktivity mohou skončit i jejich plošným postavením (neslušných i slušných, bohužel) mimo zákon. Přinejmenším už teď přestávají někteří lidé rozlišovat mezi T-osobami, které se snaží znásilňovat své okolí a těmi T-osobami, které nic takového nedělají.
Pochopitelně, další škodící parazité jsou podporovači ilegální imigrace.
Aby bylo jasno: Ano, každý má nezadatelné lidské právo uniknout ze země, kde je ohrožován z těch či oněch důvodů na životě. Nicméně, jakmile se ocitne v první bezpečné zemi má nárok na to, aby byl živen a aby mu bylo asistováno při žádosti o vstup do nějakého dalšího bezpečného státu, v němž by se chtěl usadit. Má proto oficiálně podávat žádosti, na jejichž kladné vyřízení už však podle mezinárodních konvencí, žádný nárok není. Je na žadateli, aby přesvědčil potenciální destinační stát, že pro něj bude přínosem a nikoli přítěží či dokonce rizikem.
I naši emigranti po komunistickém puči v roce 1948 a po invazi sovětonacistů v roce 1968 zůstávali v Západním Německu a Rakousku, případně ve státech, kde je tyto události zastihly jako rekreanty či v zahraničí pracující osoby, a z těchto destinací potom rozesílali žádosti o případné přijetí do dalších států. Tedy nikoli, že by se sebrali a čubičkou se snažili přeplavat třeba Atlantik do Kanady či USA. Pokud se do těchto nebo jiných států dostali, bylo to na základě naprosto legálního procesu.
Důležité také je, že naši emigranti, prchající z komunistického státu, se rozhodně nesnažili v cílových zemích zavést proti vůli místních občanů komunistické zřízení (vyjma pár agentů STB, což ovšem nebyli žádní emigranti) a nesnažili se svým novým spoluobčanům tuto ideologii vnutit, ani nevytvářeli komunistická gheta, v nichž by platily socialistické zákony, což silně kontrastuje zejména s uprchlíky z islámských zemí.

Co s tím?

Je jasné, že vůči škodícím parazitům by mělo být zaměřeno prvotní úsilí k jejich potlačení. Neměli bychom volit žádné z politiků, kteří je podporují, ať už věcně, nebo s nimi alespoň ideologicky souznějí. Pokud se chceme těchto lidí zbavit, musíme je odříznout od podpory z vyšších pater politiky.
Druhou věcí je, že řada těchto parazitických aktivit je podporována Evropskou unií. Faktem rovněž je, že tato organizace měla po posledních volbách do svého parlamentu asi poslední příležitost udělat obrat o sto osmdesát stupňů v řadě svých agend, požadovaný občany a voliči. Neučinila tak, a proto je prognóza její další existence více-méně infaustní. Může to trvat ještě léta, ale nakonec padne, jako padl socialismus, když invaze sovětofašistů v roce 1968 do Československa ukončila pokus o jeho zlidštění a přizpůsobení potřebám normálních lidí. Po 21. 8. 1968 byl pád socialismu naprosto neodvratný a jen to trvalo déle, než když po puštění kamene do studny uslyšíme šplouchnutí, protože politické procesy nemají rychlost odpovídající volnému pádu.
V této souvislosti je důležité si uvědomit, že zhroucení EU je stejně neodvratné jako zhroucení "tábora míru a socialismu". Z tohoto důvodu se nemusíme nijak rozpakovat s aktivitami na jeho uspíšení, protože zachránit existenci EU pravděpodobně již nelze.

V naší společnosti tedy skutečně existují parazitické organizace i jednotlivci, kteří ji nejen vysávají a spotřebovávají její zdroje, ale dokonce jí aktivně škodí. Může být jistě zajímavé, že právě lidé z těchto kruhů mají plná ústa "parazitů" vůči těm, kteří je oprávněně kritizují (a navíc je v podstatě živili a živí).

Máme věřit vědcům?

Server "Hlídací pes" vydal vydal dva články (1 a 2) na téma, že laik nemá šanci si udělat správný názor na jakýkoli vědecký problém, a že jediná možnost je, aby lidé "věřili vědcům". Autorem textu je redaktor Robert Břešťan, "vytěžující" biochemika Aleše Dvořáka, jednu z tváří projektu "Zeptej se vědce". Stránky projektu jsou zde. Jsou zfušované, protože se texty překrývají do nečitelnosti, případně nejsou zobrazovány vůbec, záleží na prohlížeči (mám nainstalováno víc), což rozhodně důvěru v tento projekt nezvyšuje.

Znají vědci realitu?

Pochopitelně, je otázkou nakolik je současný stav vědy adekvátní objektivní realitě.
A. Hitler už někdy ve 30. letech minulého století tvrdil, že pasívní kouření je zdraví škodlivé. Exaktní důkaz této škodlivosti byl vědou získán až někdy koncem 70. či začátkem 80. let, tedy kolem půl století později. Do té doby to byla "desinformace", navíc zatížená svým původcem.

Věda není vždy jednoznačná

Další kontraverzní situace může nastat v souvislosti s tím, že existují na jednu otázku různé odpovědi různých vědeckých škol, a dokonce za určitých okolností může nastat i situace, kdy oba názory, byť se zdají vzájemně vylučovat, mohou být správné.
V oblasti kvantové fyziky můžeme najít řadu situací, kdy to, co měříme, je závislé na způsobu měření, případně se může chovat odlišně, pokud je měříme a pokud nikoli. Ostatně i známý spor o to, zda je světlo (ale také neviditelné paprsky) proud fotonů nebo elektromagnetické vlnění, závisí na tom, jak záření měříme, či jinak sledujeme.

Pokrok ve vědě a generační problém

Obrovským problémem je pokrok ve vědě, protože pak vedle sebe existují dvě (přinejmenším) generace vědců, které se prostě neshodnou. V některých případech to i vedlo k trochu cynickému závěru, že "vědecký pokrok nastává nikoli šířením přesvědčení o nové pravdě ve vědecké komunitě, ale tím, že stoupenci staré pravdy postupně vymřou".
I oponenti Pasteura, Kocha a dalších "lovců mikrobů" spíš vymřeli, než by se "dali na novou víru". A nejen oni, museli postupně vymřít i odpůrci antisepse, operování v celkové anestesii a mnoha dalších nových technik. Postupně vymřeli i prosazovači zákona, podle něhož před každým autem měl běžet muž s červeným praporkem.

Různé obory na to samé mohou pohlížet zcela jinak

Někdy mohou existovat vedle sebe "různé pravdy" o tom samém v závislosti na oboru.
Kdysi jsem měl tu čest v menze stolovat se dvěma vyučujícími, jeden byl z anatomie a druhý z fyziologie. Jejich debata sklouzla na problematiku lidského mozku. Byla velmi prudká, nicméně se nakonec dokázali shodnout na tom, že v mozku existují nějaké struktury, ale že se nedokáží shodnout na tom, jak by se měly nazývat, ani jaká je jejich funkce.
Pokud by s nimi u toho stolu ještě seděli psychiatr a neurolog, byl by spor daleko pestřejší, protože tyto obory jsou ohledně struktury a funkce mozku nekompatibilní jak mezi sebou, tak i s tou anatomií a fyziologií.
A když jsem studoval, tak na zkoušku z neurologie jsme se vlastně učili tři nekompatibilní verze tohoto oboru, pana profesora, paní profesorky (jeho manželky) a pana docenta. A museli jsme si pamatovat, která verze patří ke kterému z nich (zkoušeli všichni tři), protože jinak mohla skončit zkouška neúspěchem.

Komerce a věda

Dalším problémem je srážka vědy s komercí, která část vědců korumpuje a část nikoli. A pak se vedou drsné spory mezi těmito dvěma skupinami, včetně osobních animozit a snahy o osobní likvidaci zastánců "nesprávné verze".
Svědky srážky vědy s komercí jsme byli v souvislostí s epidemií covid. V současné době proti sobě stojí dvě skupiny vědců. Vakcinologové, přisátí na farmaceutické firmy a nedávající dopustit na "očkování" umělými viry, a popírající i to, co farmaceutické firmy pod tlakem vyšetřovatelů již oficiálně přiznaly. Proti nim stojí Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků (SMIS), sledující na oficiálních statistikách jak to, že účinek těchto preparátů je prachmizerný (v podstatě ani nesnižují pravděpodobnost onemocnění, ani závažnost průběhu nemoci, ani pravděpodobnost toho, zda bude pacient muset být hospitalizovaný, nebo zda dokonce zemře), tak i masívní výskyt nežádoucích účinků oněch preparátů, včetně těch s fatálním vyústěním. A v současné době se navíc řeší vysoká pravděpodobnost toho, že tyto preparáty vyvolávají neplodnost.

Věda a ideologie

Zásadním problémem může být i srážka vědy s ideologií, kdy se část vědců nechá zprostituovat a hlásá naprosté nesmysly (někdy zcela vědomě a rozmyslně).
Prostituce vědců s ideologiemi se táhne jako červená nit od christianizace Evropy (po níž se vědci ve větší či menší míře prostituovali s touto ideologií a hlásali touto ideologií podložené nesmysly; asi nejznámější je podpora geocentrického modelu vesmíru). Tuto éru do jisté míry ukončilo osvícenství. Nicméně roztomilé bylo nadále i to, jak křesťansky orientovaní vědci spolu zuřivě zápasili ohledně statutu černochů, protože jak otrokářství tak i abolicionismus se opíraly o tu samou knihu - Bibli.
Historku o Noemových synech, jíž argumentovali stoupenci otrokářství, zná asi skoro každý. Ne každý však ví, že známé podobenství o milosrdném Samaritánovi má silně antirasistický kontext. Židé Kristovy doby totiž hleděli na obyvatele Samaří asi jako bílí obyvatelé amerického Jihu před občanskou válkou na černochy. Takže provokativní závěrečná otázka, kdo že byl zbitému a oloupenému Židovi bližním, zda ti Židé, kteří ho obcházeli, nebo Samaritán, který ho ošetřil a zařídil mu za své peníze léčbu, převedená do poměrů amerického Jihu (tedy Žid coby běloch a Samaritán coby černoch) by asi skončila lynčováním nositele tohoto podobenství.
Pochopitelně, jakmile se dostaly k moci totalitní režimy, začali se vědci mohutně prostituovat s ideologiemi blízkými jejich vládám. Proto v Německu bujela rasová teorie, učení o dutosvětosti či teorie světového ledu. V SSSR měla asi největší "zásluhy" Lysenkova "nová sovětská biologie", která byla v 50. letech násilně vnucena i satelitům SSSR, naštěstí ne na dlouho (od začátku 50. let do pádu "kultu osobnosti").
V dnešní době celá "woke" kultura, "vědecký genderismus", progresivismus atd. jsou novodobé příklady prostituování se částí vědy s vládnoucími a "módními" ideologiemi.

Problematická kompetence vědců

S výše uvedeným jistě souvisí i cílená snaha snížit kompetence vědců.
V současné době jsme svědky toho, jak vědecké tituly získávají osoby nekompetentní jak co do znalostí, tak i co do duševní kapacity. Stává se to především na "pomocných vysokých školách" humanitního charakteru (protože v biomedicínských ani technických oborech se pravdivá informace nezjišťuje ani kecáním nesmyslů, ani "konsensem").
Boj proti antropogennímu sodovkovému plynu je mnohonásobně usvědčený nesmysl, již jsem tu fakta o něm opakovaně psal. Důležité je, že pokud bychom přestali na tomto poli blbnout a zarazili všechny nesmyslné a škodlivé projekty, které jsou na tuto pavědu navázány, dostali bychom se s naším státním rozpočtem do vyrovnaného, či dokonce mírně přebytkového stavu a nemuseli bychom spekulovat o tom, zda je věk odchodu do důchodu 67 let příliš málo, a zda raději nechat lidi odcházet do důchodu až v 70 či v ještě vyšším věku.
A pokud se u toho klimatu máme "ptát vědců", koho se máme ptát? Lidí z IPCC s pochybnými odbornými kompetencemi a střety zájmů? Tuto organizaci dlouhá léta vedl spekulant s emisními povolenkami, vzděláním železniční inženýr, a přes jeho odchod, tedy ne pro nekompetenci a střet zájmů, ale kvůli sexuálnímu skandálu, se na ní nic nezměnilo. Nebo se budeme raději ptát Nobelistů, kteří sepsali petici o nesmyslnosti "boje za klima" či vědců (opravdových, a také jsou mezi nimi nobelisté) skupiny CLINTEL, kteří jasně uvádějí a mají to vědecky podloženo, že současná klimatická změna je z největší části přírodního původu a oxid uhličitý coby její příčina je zcela mimo realitu? Jediná jakžtakž prokazatelná antropogenní příčina oteplování je úbytek oxidů síry v ovzduší Země (mají silný antisklenikový efekt), a ten je dílem ekologů (restrikce paliv se sírou a odsiřování).

Věda a Římský klub

Ostatně, ideologové a "vědci", odkazující na klima, také velice často odkazují na materiály Římského klubu, pochybného sdružení pochybných existencí, jehož předpovědi se prakticky nikdy nesplnily (už dávno nám např. měla dojít nafta, stříbro a některé další suroviny a nic z toho se nestalo), už proto, že tito lidé mají mentální kapacitu limitující jejich extrapolace na lineární, či maximálně nějaké velmi jednoduché nelineární a vůbec nejsou s to predikovat vliv kvalitativní změny, dokonce přestože taková změna v době jejich predikce již probíhá.
Římský klub např. predikoval vyčerpání světových zásob stříbra (fotografickým a filmovým průmyslem) v době, kdy už existovaly techniky, jak finální ztmavnutí fotomateriálu (negativu i pozitivu) způsobit něčím jiným než stříbrem. Existovala barevná fotografie, v níž jsou náhradou stříbra organické pigmenty, rýsovalo se totéž pro černobílou fotografii, existovala následná náhrada stříbra ve filmu i fotopapíru jiným kovem (v době této předpovědi již celá desetiletí), byl už dávno na světě systém Technicolor (Disneyovy pohádky, barevné pasáže původního filmu Ben Hur), v němž se pomocí stříbra vytvoří různá ulpívavost barvy na želatině a finální obraz se tiskne těmito barvami (soutiskem na jeden film). Předchůdci tohoto systému, které také tisknou ze želatiny a stříbro na finální obraz není zapotřebí, přitom existovali už dobré půlstoletí. A ze všech těchto technologií bylo stříbro z vysokého procenta recyklovatelné. V době této katastrofické předpovědi už rovněž existovaly dokonce analogové základy předchůdců digitálních fotoaparátů v našich mobilech  (používaly se např. pro přenos fotografie po telefonním vedení, využívali to novináři a policie), které stříbro naprosto nepotřebují.
Ovšem nahrazení nějakého materiálu novou kvalitou, zejména při jeho nedostatku, a tím i růstu jeho ceny k takové akci motivujícímu, bylo římským levičákům cosi naprosto cizího a dodnes je to pro ně nepochopitelná věc.
Přitom mnozí hlasatelé klimatické katastrofy panáčkují před tímto sdružením vesměs nevzdělaných levičáků omezeného myšlení jako pimprlata na niti.

Úzká specializace

Vědec se také může mýlit v souvislosti se svou úzkou specializací, která mu znemožňuje chápat širší souvislosti.
Mýlení se v souvislosti se svou úzkou specializací předvedl např. dvakrát profesor Virchow, jinak zakladatel mikroskopické patologické anatomie a ve svém mládí i propagátor sociálních reforem, konfliktní s pruským státem (holt "mladí buřiči - staří hófráti"). Jednak na dlouhá léta zbrzdil výzkum neandrtálců, protože je prohlašoval za patologicky změněné novodobé lidí, jednak oponoval R. Kochovi ohledně příčiny tuberkulózy, protože popíral existenci bakterií, schopných něco takového dělat.
Známá je i sociální naivita A. Einsteina, který se stal jednou z ikon hnutí "Obránců míru", bez ohledu na to, že každému trochu inteligentnímu člověku bylo jasné, že se jedná o projekt sovětských tajných služeb.
Podporovateli skleníkové teorie oteplování klimatu jsou někteří fyzikové plynu, kteří nedokáží pochopit, že atmosféra není kyveta s definovanou směsí plynů, ale velmi dynamický celek, nejen interagující s pevninami, mořem i biosférou, ale dokonce i ovlivňovaný kvalitativními a kvantitativními změnami záření z vesmíru (včetně slunečního).
Na úseku "boje za klima" se angažuje i mnoho "vědců" z humanitních oborů, jejichž kompetence v oblasti klimatologie (ale i pomocných a navazujících disciplín) je nulová, zatímco je snaha umlčovat skutečné odborníky, jako jsou např. historikové klimatu, kteří jsou prakticky jistě kompetentnější i než meteorologové, neschopní předpovědět, co bude zítra, ale vehementně věštící "totální zkázu" za desítky či stovky let. A je zajímavé, že historikové klimatu jsou až na výjimky odpůrci klimatického alarmismu.

Laici a vědci

Je také obecné známo, že laici často dokázali věci, které odborníci nezvládli, případně na ně vůbec nepomysleli.
Např. objevitel mikroorganismů Leeuwenhoek byl brusičem čoček. První významný mikrobiolog, L. Pasteur, byl vzděláním středoškolský učitel chemie. První chronometr, umožňující udržet čas po měsíce (kritický pro stanovení lokálního poledníku loděmi na moři), sestrojil laik, J. Harrison, vzděláním tesař (a v hodinářství samouk).
Také u základů většiny oborů najdeme v rámci  jejich historie nějakého laika, který se odštěpil od nějakého oboru jiného, byť příbuzného, nebo začal s tímto oborem zcela bez nějakých předchozích základů.
Řada oborů také vznikla tak, že se odštěpila od původně veškerou vědu zahrnující filosofie, což postupně způsobilo její úpadek, protože v podstatě v ní už nezbylo nic vědeckého.
Důležité také je, že současná věda je v područí nejrůznějších problematických restrikcí, v EU je to výrazně horší než jinde na světě. Zlí jazykové tvrdí, že pokud by Elon Musk působil v EU, tak by dodnes neměl vyřízeno schválení prvního zkušebního letu prvního prototypu své opakovaně použitelné rakety.
Rovněž je třeba reflektovat fakt, že mnozí laikové v řadě oborů dosahují špičkových výkonů a mnohdy za nimi zaostávají i profesionální vědci z téhož nebo blízkých oborů. Přitom mnohdy i bez formálního vysokoškolského vzdělání.
Jedná se např. o některé podobory astronomie, i např. přírodozpytu. Řada nových druhů živočichů, rostlin i hub byla objevena a popsána laiky, osobami bez formálního botanického, zoologického nebo mykologického vzdělání. A jsou mezi nimi i odborníci světového významu, citovaní v řadě vědeckých prací.
Ostatně, náš patrně nejvýznamnější botanik, F. Polívka, byl středoškolský profesor a jeho botanické klíče, vyjma toho, že v nich nejsou novodobě invadované druhy, předčí i řadu moderních publikací tohoto typu (a ilustrátor jeho botanických děl, jehož mědirytiny zdobí i některé současné botanické publikace, byl také v botanice formálně laikem). V. Melzer, odborník na holubinky světového významu, byl rovněž vzděláním středoškolský profesor a jeho činidlo, použitelné jednak k vyvolání barevných reakcí dužiny hub (za účelem jejich určování) jednak k mikroskopování hub, se používá po celém světě dodnes (působil za Rakouska a první republiky). Laikem byl jistě i Priessnitz, objevitel terapie vodou, jehož zábaly, kombinující mokré a suché vrstvy, se užívají dodnes. Dnes by mu zcela jistě lékařská komora něco takového jako nevědci a neodborníkovi zakázala.

Současný stav vědy

Současný stav vědy je dosti tristní.
Faktem je, že pokud by za minulého a předminulého století existovaly současné restrikce vědy, neměli bychom řadu naprosto zásadních objevů, výrazně ovlivňujících i současnost. Vyjma vakcinace proti pravým neštovicím bychom možná neměli další vakcíny, protože Pasteur objevil fakt, že prodělaná infekce vyvolává odolnost proti ní, opakovaným zařazením pokusných zvířat do pokusu, což dnes předpisy vylučují.
Flemingův objev penicilínu na přestárlých a zaplesnivělých miskách by se dnes nemohl stát, protože hrubě odporuje současné "good laboratory practice". A vzhledem k tomu, že tento objev odstartoval boom hledání antibioticky působících látek u dalších hub i jiných mikroorganismů, je otázka, zda bychom měli i další antibiotika. To celé ještě akcentuje laikům méně známý fakt, že většina kmenů mikroskopických hub produkujících penicilín zpravidla současně produkuje i něco toxického, takže i sám Fleming, pokud by neměl ono dosti málo pravděpodobné štěstí, že narazil na čistého producenta penicilínu, by asi konstatoval toxicitu pro myši a dál by onen jev rozpadu bakterií kolem kolonií plísní neřešil.
I léčení prvních pacientů penicilínem by neprošlo současnými předpisy. Penicilínu totiž jeho objevitel měl tak málo, že tento lék musel být znovu a znovu extrahován z moči pacientů a znovu aplikován (přechází do moče pacienta beze změny). Podle současných předpisů by tito pacienti byli s vysokou pravděpodobností necháni zemřít.
Patrně bychom neměli ani chemoterapeutika (snad s výjimkou chininu), protože projekt, při němž byl vytvořen a kladně vyhodnocen preparát 606 (Ehrlich a Hata), by dnes žádná etická komise neschválila. Přitom tento preparát, komerčně známý jako Salvarsan, likvidoval úspěšně původce některých parazitárních chorob (např. léčil spavou nemoc) a také některé bakterie. Byl to i první opravdu účinný prostředek proti syfilidě. A opět tento úspěch vedl ke hledání dalších podobných látek, k němuž by patrně nedošlo, nebo jen s velkým zpožděním.
Zcela jistě bychom dodnes nevěděli, zda se žlutou zimnicí nakazíme od komárů nebo kontaktem s nemocným, protože příslušný pokus (C. J. Finlay), navíc na lidských dobrovolnících, by žádná etická komise nepovolila. A u mnoha dalších chorob bychom tápali podobně.
Přes současné vědecké a etické standardy by neprošla ani malarioterapie syfilidy.
U té je z hlediska současnosti zajímavé i to, že se pacient psychiatrické kliniky ve Vídni nakazil na konci 19. století malárií (kdy tedy bylo podstatně chladněji než nyní), která mu výrazně zlepšila onemocnění syfilitickou demencí. Takže pokud nám ekologové vyhrožují, jak budeme v důsledku globálního oteplování zamořeni malárií (a dalšími podobnými chorobami), tak je to nesmysl: Komáři, schopní malárií (ale i dalšími takto přenosnými chorobami) lidi infikovat, tu dávno jsou, jen se naštěstí nesetkávají s osobami, kterým infekční zárodky těchto chorob kolují v krvi. Rizikem pro rozšíření této a mnoho dalších chorob (namátkou zika, žlutá zimnice, dengue a další) není oteplení, ale nekontrolovaná migrace ze zemí, v nichž se tyto choroby vyskytují. Legální migranti, pochopitelně, procházejí lékařským vyšetřením a v případě potřeby karanténou a léčbou. Problémem jsou tedy ilegálové, kteří prohlídkám unikají a jimž přitom mohou tyto (a mnohé další) choroby kolovat v krvi a jejich původci mohou být infikováni tuzemští komáři. A právě ekologové patří velmi často k podporovatelům nelegální imigrace.

Byrokracie a věda

Problém je i to, že vědu v současné době řídí především byrokraté, kteří o ní nemají prakticky ponětí (bez ohledu na záplavu akademických titulů kolem jména). Vede to mj. i k tomu, že když se dnes "zeptáme vědce", ptáme se vlastně byrokrata, protože ten vědec nám může říct prakticky jen to, co mu byrokrat dovolí říct. Což je mnohdy pravý opak reality, to lze snadno zjistit i na výše odkazovaných stránkách. A podobně si počínají i aktivisté ze Sisyfa.

Abychom to nějak uzavřeli: Bez laiků bychom neměli ani řadu konkrétních věcí, souvisejících s vědou a vycházejících z ní, a neexistovala by ani řada vědeckých oborů. Laikové nejsou svázáni tisíci byrokratickými předpisy, v podstatě vědu silně degradujícími, ani netrpí "provozní slepotou", danou úzkým zaměřením vědců, mnohdy horším, než ty proslulé klapky na koňských očích. Vědec je také silně ovlivněn (pokud není na penzi) momentálně vládnoucí ideologií a nemůže si dovolit presentovat něco, co je s ní v rozporu, a musí i respektovat komerční zájmy mateřského pracoviště. Za těchto okolností je poučený laik mnohdy daleko cennějším a důvěryhodnějším zdrojem informace než vědec, jemuž máme, z ryze ideologických důvodů, "věřit".

Donald Trump - radost a pláč

Vzhledem k vyhraněnosti pohledu na presidentské volby v USA nutně muselo dojít k tomu, že jakýkoli jejich výsledek by vyvolal silné a opačně zaměřené emoce. Což se v souvislosti s vítězstvím Donalda Trumpa jednoznačně potvrdilo.

Radost

Radost mají především normální lidé, kteří nestojí o jakési nesmyslné extrabuřty, hlásané agresívními aktivisty, obcházejícími demokratické mechanismy, přes které by jejich pitomosti neměly nejmenší šanci projít.
Normální člověk:

• nechce liberálně demokratickou společnost, ale skutečnou demokracii jako takovou bez jakýchkoli přívlastků, které z ní činí jen zástěrku totalitního režimu (ostatně, jak tomu byli svědky našinci v souvislosti s komunisty po únoru 1948 prosazovanou "lidovou demokracií")
• nechce ekonomiku, založenou na dotacích, kvótách a potírání funkčních technologií, které jsou v rozporu s tou či onou bezcennou lživou ideologií
• nechce ideologické vymývání mozků žákům na školách bezcennými a zvrácenými ideologiemi, jaké jsme tu měli před pádem socialismu v listopadu 1989, ale chce školu jako zdroj objektivně dokazatelných faktů, případně technik, jak se jim naučit
• nechce homosexualismus a transismus, zejména na školách. To neznamená, že by chtěl potlačovat nebo diskriminovat G, L a T osoby. Školáci nechť se v rámci biologie dozvědí, že takoví lidé existují, a že mají nárok na rovná práva s ostatními, ale odmítá ideologické kaprice, které z těchto osob dělají jakési "nadlidi", zatímco z normálních a se svým biologickým pohlavím souladících jedinců dělají jakési "podlidi". S čímž souvisí i nahánění školáků na "kastrační kliniky" k nevratně zmrzačujícím zákrokům, pro které umetá cestičku i naše vláda.
• v této souvislosti odmítá oněch 666 či kolik "genderů" a veškerou další  ideologii s nimi spojenou
• uvítá avizované ukončení války na Ukrajině. Hlavně obyvatelé EU, protože to zbaví věrchušky těchto zemí, i věrchušku bruselskou, klacku, kterým mlátí po hlavách demokraticky a protitotalitně orientovaným občanů
• nechce lživými ideologiemi podpořené zdražování všech možných komodit. Chce tržní ekonomiku, v níž něco podobného prostě nebude možné
• nechce financovat bezcenné nesmysly, související se lživou ideologií antropogenním oxidem uhličitým způsobeného globálního oteplování. Nechce předraženou energii z nesmyslných OZE, jejichž dopad na skleníkový efekt je takový, že ho různými cestami zvyšují víc než klasická energetika, založená na pálení uhlí (o jádru ani nemluvě)
• uvítá vyšetření "vakcín" proti covidu a jejich výrobců a distributorů, jehož rozjetí nemohli zabránit ani totalitáři z Demokratické strany a Trump je více-méně zárukou, že tyto aktivity budou jednak dotaženy do konce, jednak že příslušná akta neskončí na desítky let v trezorech
• uvítá potíže, které vzniknou EU v souvislosti se snahou cenzurovat sociální síť X, vzhledem k angažmá jejího majitele v Trumpově týmu. A pokud se bude EU dále snažit šířit lži a potlačovat pravdivé informace, doufá, že to povede k jejímu rozkladu
• uvítá i to, že prototalitní věrchuška EU přestane mít v USA podporu, kterou měla, když byly vedeny prototalitní Demokratickou stranou
• u nás se lze nadít, že Trumpovo vítězství oslabí nejvíce nenáviděnou vládu od roku 1918 a znemožní jí dotáhnout do konce některé projekty, ohrožující demokracii, které rozvíjí či připravuje

Opravdu je nutno konstatovat, že radovat se může každý, kdo pracuje a svou prací vytváří hodnoty. Přičemž právě tito lidé stojí za tím, že státy fungují a jakž takž jsou s to financovat svůj provoz.

Smutek

Pláčí, pochopitelně, všichni ti, kteří nenávidí demokracii, nenávidí normální občany a jejichž ideálem je totalita přinejmenším čínského typu.
Je docela zajímavé, že ti, kteří pláčí, jsou v podstatě osoby a instituce zcela zbytné, jejichž vliv na společnost je buď nulový nebo negativní. Tyto osoby a instituce se prakticky nijak nepodílejí na vytváření HDP a jen čerpají finance na úkor těch, kteří HDP opravdu vytvářejí. Někteří z nich navíc ještě tvůrcům HDP cíleně a úmyslně škodí.
Kvil se ozývá ze strany "uměleckých" celebrit, o jejichž umění dnes již málokdo stojí. Konstatujme si to upřímně: dnes už nemá smysl nějak reflektovat Hollywood, který v posledních desetiletích nic významného nenatočil, jen bezcenné agitky pochybných a zvrácených ideologií. Co v posledních letech splní ideologické požadavky na Oskara, nemá větší uměleckou hodnotu než pozlacený exkrement ve výtvarné galerii.
Kvílí také lidé, kteří vystudovali naprosto bezcenné a nesmyslné obory, "tlamocvičné", jak je kdysi nazval jeden z diskutujících na webu. Ty nemají naprosto žádný význam pro ekonomiku státu, jen z ní odebírají prostředky, včetně lidské síly, která by rovněž mohla dělat nějaké proekonomické aktivity, třeba s krumpáčem a lopatou.
Kvílí různí pochybní aktivisté, jejichž cíle jsou pouze dva, jednak parazitovat na společnosti, jednak obtěžovat ty její členy, kteří pracují a svou prací vytvářejí hodnoty. Tito lidé opět cítí, že jakmile Trump zařízne příjmy peněz jejich ideovým souputníkům v USA, přiblíží se tím možnost konce i pro ně.
Pláčí i příznivci války na Ukrajině, kterou Trump s vysokou pravděpodobností ukončí. Dokonce se nechal slyšet, že to udělá ještě před svou inaugurací. Ono by v podstatě stačilo přestat financovat zbraně pro Ukrajinu, protože zadarmo je zbrojní firmy dodávat nebudou.
Pláčí fanoušci islámských teroristů na Blízkém Východě, protože se drasticky snížila pravděpodobnost, že by USA nějak omezily Izrael v jejich pacifikování.
Smutek zcela jistě vládne i na úrovni zparchantělých organizací, prolezlých levičáky všeho druhu, jako jsou OSN či WHO.
Pláče tedy veškerá smečka sociálních parazitů a škůdců, která se v minulých letech etablovala ve vyšších patrech společnosti a odtud se snažila ji bez jakékoli demokratické legitimity ovlivňovat v duchu zvrácených ideologií, které hlásá. A byla hluboce přesvědčena, že toto její postavení bude trvat "na věčné časy a nikdy jinak", jak to známe od jejích ideových souputníků z minulého režimu.

Boží mlejny

Faktem je, že před čtyřmi lety zfalšované a ukradené volby se nyní Demokratům a jejich příznivcům vrací ve velmi ošklivé podobě. V jedné diskusi na Webu jsem zachytil krásnou charakteristiku: "okovaný bumerang".
Jde o to, že pokud by k té krádeži nedošlo, Trump by teď končil druhé presidentské období, během něhož by se mu dařilo ne zrovna dobře, protože by neměl, coby republikánský president, většinu v senátu a ve sněmovnš reprazentantů nespolehlivou (někteří republikánští kongresmani hlasovávali proti němu). Nyní to vypadá tak, že bude mít za zadkem senátní většinu a ve snemovně ji bude mít tak velkou, že patrně přebije ony vzbouřence, hlasující s Demokraty.
Trump tedy bude, nejméně po dva roky (než dojde k dalším volbám do zákonodárných orgánů USA), moci dělat a prosadit opatření, která by s vysokou pravděpodobností dříve neprosadil. I v tomto si vlastně Demokraté naběhli. Dobře jim tak. Ač ateista, na boží mlejny věřím a už jsem byl párkrát svědkem jejich činnosti, jako ji vidím i nyní.

Můžeme tedy konstatovat, že vítězství Donalda Trumpa je povzbuzením pro všechny slušné a normální lidi a naopak ošklivou ťafkou přes nos prakticky všem, kteří společnosti a jejím pro ni přínosným členům škodí.