Slunce, moře, vulkány a klima

Pan Metelka na svém blogu "ujišťuje" čtenáře, že ani Slunce, ani moře, ba ani vulkány nejsou zdrojem nadbytečného oxidu uhličitého či klimatického oteplování. Má to, pochopitelně, řadu háčků  až "háků".

Co tedy Slunce?

Problém spočívá v tom, že IPCC zcela popírá existenci změn aktivity Slunce, byť samotný jedenáctiletý cyklus se promítá jak do teplot tak i do např. do množství srážek a průtoků některých vodních toků.
Tento cyklus se mj. projevuje kolísáním počtu slunečních skvrn. Je-li počet skvrn vyšší, je tepleji, je-li nižší, je chladněji. Na začátku tzv. "Malé doby ledové" nebyly tehdejšími prostředky v některých letech pozorovatelné na Slunci žádné skvrny. Byť je možné, že pokud by tehdy kolem Slunce kroužily naše současné družice, tak by nějaké byly s to detekovat, ale rozhodně by jich i tak bylo málo.
I toto "velké mizení skvrn" má zřejmě svoji periodu, která potom odpovídá střídání teplejších a studenějších období s delší periodou. Protože sluneční skvrny jsou v souladu s kvalitou záření, dopadajícího na zemský povrch, včetně koncentrace některých radioizotopů, promítají se (ať už přímo nebo zprostředkovaně) např. do kolísání přeměny normálního uhlíku (izotop 12) na radioaktivní izotop 14. Proto také nelze pro vztah mezi C14 a stářím hmoty s ním použít prostou logaritmickou funkci, ale používají se tabulky, které byly nejrůznějšími způsoby "cejchovány" tak, aby právě byly eliminovány ony nepravidelnosti v intenzitě vznikání C14 (a tedy i sluneční aktivity) v různých obdobích.
Rovněž na dentrochronologických řadách lze pozorovat období s lepšími a horšími podmínkami pro růst stromů. Je to ovšem komplikováno existencí lokálních jevů i tím, že v některých podnebných pásmech letokruhy prakticky nevznikají.
Nicméně to vše ukazuje, že činnost Slunce není uniformní, ale střídají se na něm, zčásti periodicky, zčásti, z našeho pohledu, nepředvídatelně, období s vyšší a nižší aktivitou.
Ekologové a klimatologové z IPCC připouštějí pokles zemského albeda, nicméně nejsou s to tento problém nějak hlouběji analyzovat. Přestože, pochopitelně, i toto narušuje tézi o antropogenním CO2 jako jediném zdroji oteplování klimatu.
Faktem také je, že lidský opravný zásah do albeda Země by byl poměrně jednoduchý: Stačilo by natřít střechy budov (kde je to možné a nevznikne konflikt třeba s památkáři) bílou barvou (o stříbřence ani nemluvě) a naopak skrečovat obrovské plochy FV panelů, které planetu prokazatelně zahřívají. Výhodou by byl i fakt, že v případě "přestřelení" by se dal ten nátěr poměrně snadno, rychle a levně na potřebné části ploch eliminovat. Na tom by se ovšem nedaly vydělat miliardy (a možná i víc) na dotacích pro naprosto bezcenné a z hlediska klimatu neúčinné či přímo škodlivé OZE.

Oceán a oxid uhličitý

Vztah mezi CO2 a oceánem je dán fyzikou. Čím je voda teplejší, tím menší je rozpustnost tohoto plynu v ní (nepřímá úměra a ještě nelineární). V minulých teplých obdobích, pokud máme k dispozici příslušná data, vždy rostla koncentrace oxidu uhličitého v ovzduší, protože byl teplotou vytěsňován z oceánu. Je to, pochopitelně, dosti složitý proces, který zahrnuje různé poměry v souvislosti se zeměpisnou šířkou a také různé poměry v souvislosti s tepelnými vrstvami vody ve světovém oceánu (i s vlivem teplých a studených proudů). Může se stát i to, že světový oceán v oblasti rovníku tento plyn vytlačuje, zatímco ve chladnějších zeměpisných šířkách je naopak tento plyn oceánem ještě pohlcován. To samé se týká i chladných hlubin, které mohou tento plyn vytlačovat až se zpožděním oproti vyšším vrstvám vody, které se ohřejí rychleji a víc.
Nicméně bez ohledu na podrobnosti pořád platí to, že čím je klima teplejší, tím více CO2 se z oceánu uvolní do atmosféry.
Jistě lze nalézt CO2 z fosilních zdrojů v oceánu, protože mezi oceánem a atmosférou běží proces výměny plynů oběma směry, takže plyn z fosilních paliv může být pohlcován oceánem a naopak oceánský oxid uhličitý se může objevit v atmosféře.
Nelze moc souhlasit s autorovou představou, že obsah oxidu uhličitého v oceánu celkově roste a jeho pH klesá, když víme, že v teplých vodách typu pobřeží Austrálie, je tomu naopak, a díky tomu se vzpamatovává i Velký korálový útes, o který měli ekologové obavy (nicméně oceánologové je už nemají).
Důležité ovšem je, že ekologický systém Země má řadu mechanismů, jak se s oxidem uhličitým vyrovnat a zabránit tomu, aby jen škodil.
Je třeba si uvědomit i to, že to byl právě tento plyn a nejspíš vulkanického původu, který vyvedl ranou planetu Zemi ze stavu "velké ledové koule". Dnes řada odborníků připouští, že v této katastrofální ledové době, kterou zažila pouze prokaryonta, byl pokryt kompletní vrstvou ledu i oceán na rovníku (starší teorie připouštěly podél rovníku pás volného moře, široký několik desítek až stovek km).

Výbuchy sopek a sopečná činnost

Pan Metelka popírá jakýkoli vliv sopečné činnosti na produkci atmosférického oxidu uhličitého.
Snaží se to dokladovat tím, že velké sopečné erupce po zvedení měření CO2 v atmosféře na Mauna Loa (Havaj) nezachytila žádné "zuby" v jeho koncentraci po těchto výbuších.
Výbuchy sopek jsou jistě nejspektakulárnější část vulkanické činnosti, ale nikoli jedinou. Dokonce i tam, kde sopky nevybuchují, existuje vulkanická činnost s výrony oxidu uhličitého. A i sopky, které jsou momentálně v klidu, zpravidla tento plyn roní také.
Na svazích nyní nevybuchujícího Vesuvu je možné vidět četné výstupy par s obsahem mj. i oxidu uhličitého. Další se najdou u nedaleké Neapole a souvisí s aktivitou tamního supervulkánu, jehož výbuch (otázka nezní "zda", ale "kdy" vybuchne) pocítíme pravděpodobně i u nás.
Podobná pole výronů vulkanických plynů můžeme vidět i na Islandu, na některá z nich je přístup omezen, protože by mohlo dojít k dušení a popálení turistů odcházejícími plyny.
U nás sice činné sopky nemáme, ale na našem území byly, a to až do raných čtvrtohor. Pozůstatků sopečné činnosti, spojených s výrony oxidu uhličitého, je na našem území dost. Jistěže nejvíc je jich v Západních Čechách, kde byla mohutná sopečná činnost a je tam také nejmladší sopka na našem území, ale podobné pozůstatky se najdou i jinde, včetně Moravy, zejména v okolí Hranic a tamní nejhlubší propastí na našem území, kde rovněž vyvěrají minerální vody s obsahem oxidu uhličitého.

Vřídlo jako příklad

Wikipedie nás informuje o tom, že výrony karlovarských pramenů (a nejvíc se projevující na Vřídle) jsou dány hlavně přetlakem CO2, který se uvolňuje z minerální vody a tím ji tlačí ven, až do výstřiku. Dovolím si vzpomenout také pramen v Herľanech (východ Slovenska), kde existuje nepravý gejzír (nepravý proto, že jej nežene vodní pára, ale opět CO2), který netryská kontinuálně jako Vřídlo, ale periodicky, právě jako gejzíry.
Vřídlo má vydatnost 2000 l/minutu a obsahuje 375 mg CO2 v litru (vzal jsem nejmenší z uváděných odhadů), tedy každou minutu vynese z hlubin země 750 g tohoto plynu. To je ekvivalent spálení asi 205 g uhlíku (energetické uhlí ho obsahuje kolem 80 procent). Za den jsou to tedy skoro tři metráky uhlíku, tedy skoro třetina tuny energetického hnědého uhlí.
Pokud to přepočteme na velkou uhelnou elektrárnu, bude denní výkon Vřídla odpovídat desetinám promile jejich produkce CO2 za den, nebo, ctěme Motoristy, bude přibližně odpovídat ujetí cca 500 km devíti auty se spotřebou 5l/100 km.
Ovšem, to je jen Vřídlo. Jen v samotných Karlových Varech jsou další výtoky nasycených či přesycených minerálních vod, u Mariánských lázní jsou další, včetně výronů čistého CO2 skrze bahno (coby "bahenní sopky").
Další výrony tohoto plynu jsou na jiných částech našeho území.
A celosvětově jsme zcela jistě upozaděni státy s většími vulkanickými projevy. Po dalších musíme pátrat na "územích nikoho" od Antarktidy až po podmořské výrony vulkanických plynů a jimi přesycených vod.
Bohužel, v jednoduše a zdarma nalezitelné formě nejsou dostupná kompletnější data o těch dalších zdrojích a já nejsem natolik saturován vulkanologickou literaturou, abych dokázal dohledat po této stránce prozkoumané zdroje a provést jakousi pravděpodobnou extrapolaci na ty, o nichž jen víme, že existují.
Rozhodně se však nejedná o zcela zanedbatelný zdroj CO2, jak se nám snaží namluvit pan Metelka. Pokud by IPCC byla vědecká a nikoli politická organizace, měla by při svém přístupu k odborné literatuře celého světa (i  za naše peníze) tuto činnost zmapovanou. A pan Metelka by mohl argumentovat nikoli několika izolovanými sopečnými výbuchy, ale celkovými odhady produkce CO2 vulkanismem, což tedy nemůže nebo nechce.

Lze tady toto povídání uzavřít tím, že vliv Slunce na klima jednoznačně existuje, pouze mu z ryze politických důvodů není věnována pozornost. Oceán se do koncentrace oxidu uhličitého ve vzduchu promítá, a vulkanická činnost (včetně té neexplozívní) by si zasloužila přinejmenším důkladné zmapování, spojené se serózním odhadem mohutnosti její produkce CO2. Je zajímavá i z toho důvodu, že běžela dávno před tím, než se na Zemi objevili naši nejvzdálenější předkové, běží neustále a bude běžet i v budoucnu, bez ohledu na jakýkoli "boj za klima".

Jak je to tedy s tou ideologií o klimatu?

Dovoluji si reagovat na blogpost pana Ladislava Metelky, klimatologa a člena IPCC. Tento text (obsahuje ještě odkazy na jiné zdroje) je v podstatě dosti zásadní a pan autor se v diskusi na Ekolistu vyjádřil, že sepsal tento i následující texty proto, aby nemusel pořád dokola opakovat ty samé argumenty proti klimaskeptikům.

Evidence Ninja

Je mi líto, přestože se pan autor odvolává na užití AI v nadpisu uvedeného jména, je zde jeden zásadní problém: AI v podstatě nemyslí a není ani schopna kritického myšlení. Prostě se do ní nějakým způsobem zavede určitý pool informací, majících axiomatický charakter, a ona nedělá nic jiného než srovnávání s tímto axiomem.
Je ovšem mimo její možnosti tento axiom nějakým způsobem také prohnat verifikací. To je obrovský rozdíl proti člověku, který má prakticky vrozené pochybování o všem, a je si vědom toho, že pokud vychází z nějakých axiomů, tak to, k čemu se propracuje, padá v momentě byť i jen malé změny v některém z nich. A to tak, že velmi zásadně.
Druhou věcí jistě je i nedávno odhalený skandál, podle něhož naprostá většina AI preferuje levicové až ultralevicové ideologie a naopak se staví velmi negativně proti pravicovým. Což, pochopitelně, znamená, že na hodnocení AI u všech otázek s politickým či ideologickým přesahem se absolutně nelze spolehnout.
Aby bylo jasno, ekologii obecně a klimatologii zvláště je nutno přiřadit k levicovým ideologiím. Dožadují se totiž rozsáhlých zásahů ze strany státu (či "privilegovaných" organizací) do života lidí. Úspěšnost těchto zásahů je mj. podmíněna také omezováním demokracie ("protože pomýlení lidé by mohli volit nesprávně"), lidských a občanských práv ("protože by mohla být zneužívána") a také různými zákazy a nařízeními, které postrádají věrohodný smysl. A ze strany ekologů i klimatologů lze slyšet i hlasy o nějaké "klimatické diktatuře", která jakoby vypadla z oka třeba nám, starším, známé "diktatuře proletariátu".
Odpůrce ekologie a klimatologie lze naopak řadit do směru, který podporuje lidská a občanská práva a minimalizuje zásahy státu do života občanů i dalších obyvatel, a také podporuje redukci těch institucí státu, které by něco takového mohly dělat. Z tohoto důvodu je nutné naprostou většinu klimaskeptiků řadit více - méně do pravé poloviny politického spektra.
A vrací se nám ona AI, s vysokou pravděpodobností levicová až ultralevicová, která bude bojovat za levicovou až ultralevicovou ideologii klimaalarmistů i ekologů obecně.

Je klimatologie věda?

Pan Metelka se ohání tím, že klimatologie je věda, protože se učí na přírodovědných fakultách, případně Matematicko fyzikální fakultě.
Budu hodně zlý: Já ještě pamatuji, že se na těchto a podobných zařízeních učil marxismus - leninismus. Je to důkaz jeho vědeckosti, případně objektivní pravdivosti? A když půjdeme hlouběji do historie, tak se tam (pokud tyto VŠ či fakulty v té době již existovaly) učilo i náboženství a zcela jistě lze v souvislosti s touto disciplínou položit naprosto stejnou otázku.
Nehledě k tomu, že na některých těchto školách bychom nalezli různé "vědecké genderismy" a podobné ryze ideologické obory, které sice s vědou nemají nic společného, ale jsou docela zajímavým zdrojem příjmů, protože školy jsou u nás placeny v podstatě "za hlavu" (míněno studujícího studenta) a otevřít nějaký obor, kam nastoupí studenti, kteří s bídou odmaturovali z matematiky či přírodopisu, ale přinesou škole peníze a ona jim dá diplom v módním oboru, je prostě ekonomicky přínosné. Už proto, že v těchto oborech nebývá velmi finančně náročná praktická výuka. Často se takto škola drží nad vodou, aby mohla provozovat skutečně vědecké obory (věnuji pietní vzpomínku Janu Keplerovi, který byl geniálním astronomem, jehož stopa v této vědě trvá po dnes, ale z ekonomických důvodů se "přiživoval" sestavováním horoskopů).
Takže tento argument vědeckosti klimatologie prostě brát nelze.
Dále autor argumentuje tím, že klima je souborem fyzikálních vztahů mezi veličinami, a že je to vlastně věda a žádná ideologie.
Dovolím si oponovat tím, že i lidské tělo je jakýmsi souborem faktorů a vztahů mezi nimi, které by mělo jít popsat v termínech fyziky i chemie (či matematiky a dalších exaktních disciplín). Problém je, že spoustu vlastností lidského organismu takto jednoduše popsat nelze. Už jen "pitomý" placebo efekt tomuto popisu do značné míry vzdoruje. A podobných jevů je běžně známo provozovatelům medicíny velké množství.
Proto si také dovoluji konstatovat, že medicína má svou složku ryze vědeckou, technickou, ale má rovněž i složku, kterou bych si dovolil nazvat "artistní", kterou nelze jednoduše racionálně vyložit naprosto stejně, jako když dva lidé malují barvami na plátno, a jednomu z toho vyjde mazanina, zatímco druhému Dílo, za které se po pár desetiletích budou platit naprosto nehorázné peníze.
Velice doporučuji k přečtení kdysi, na přelomu 19. a 20. století, velmi úspěšného a módního lékaře jménem Axel Munthe, jehož stěžejní autobiograficky laděné dílo, v doslovném překladu "Kniha o San Michele" u nás vyšlo dávno za komunistů pod názvem "Kniha o životě s smrti". Protože tady šlo právě o lékaře, který vedle té technické a vědecké složky ovládal i onu artistní, která působila na pacienty, že v podstatě ani on nevěděl, jak. Jeho vila na Capri rovněž stojí za návštěvu, podle mých posledních informací je v ní jeho muzeum.

Klimatologie

Po předchozím exkursu si dovolím se vrátit zpět k onomu tvrzení pana Metelky, že je klimatologie exaktní věda. A dovolím si oponovat tím, že je mi velice líto, ale rozhodně není, a ani být nemůže.
Klimatologie (vědecky pojatá) je prostě studium obrovského komplexu faktorů a vztahů mezi nimi, které mají navíc přesah i do dalších oborů ekologie (což je širší pojem). Zásadní problém ovšem spočívá v tom, že řadu uvedených vztahů neznáme, případně jen tušíme (což je situace stejná, jako u výše zmíněného lidského organismu).
A, pochopitelně, ony vztahy mezi nimi mohou být velmi pestré a bude jich, z podstaty věci, naprosto nepřeberné množství. Navíc je řada těchto faktorů reálně neměřitelná, nebo alespoň špatně měřitelná, takže jsou zde obrovské mezery nejistoty mezi mantinely krajních hodnot toho, co připouštějí měřáky. Zde je prostě nutno se smířit s tím, že některé věci prostě neznáme a znát hned nebudeme, a tomu přizpůsobit metodiku práce (jak to dávno udělali z čirého donucení lékaři). Mimochodem, lidské tělo považuji za daleko jednodušší systém než je klima.
Proto je nutno pracovat velmi pokorně se statistickými metodami, které něco řeknou, něco stejně zatají nebo zkomplikují a výsledkem je jakýsi základní obraz faktorů a vztahů, který může být velmi hrubý a nepřesný.
Dalším takovým problémem je, že chybějící informace o faktorech i vztazích jsou substituovány s jednoznačným ideologickým přesahem, který už s vědou nemá naprosto nic společného. Včetně toho, že klimaalarmisté byli opakovaně přistiženi při generování sice "ideologicky konvenujících", ale faktograficky zcela nesmyslných údajů o faktorech (a jejich hodnotách) i vztazích mezi nimi. Což je něco, čeho by se věda hodná tohoto označení neměla dopouštět.
Rozhodně je hrubou chybou, pokud se na základě takových faktorů, vztahů a konfabulací mají dělat šíleně drahé aktivity, které navíc negativně zasahují jen v EU do stovek milionů životů. Takové zásahy, aby měly oprávnění, by musely být podloženy daleko větším a silnějším argumentačním materiálem, obstávajícím při testování na pravdivost, než jaký mají ekologové (včetně klimatologů) k dispozici.

Nelze tedy souhlasit s panem autorem ani v tom, že klimatologie je "exaktní věda", protože pod tímto pojmem si normální člověk představuje obor, v němž jsou všechna fakta známa a jsou známy i vztahy mezi nimi, takže je získání potřebných informací záležitostí naměření pár hodnot (definovanými postupy) a, opět definovanými postupy, zpracování výsledků. Což klimatologie rozhodně není.

Skončila klimatická krize?

Pan Macinka se nechal slyšet, že klimatická krize již skončila. Pochopitelně, vzbudil tím nesouhlasný řev mnoha lidí, které zvěsti o této "hrůze" velice dobře živí.

Konec krize

Byla to jedna z prvních akcí pana Macinky, jako zastupujícího ministra životního prostředí (pokud se Turkovi podaří propasírovat přes rudého rozvědčíka, měl by tento resort vést on). Objevily se nejrůznější reakce, vesměs znepokojené, či snažící se předstírat jakousi směšnost onoho prohlášení.
Objevily se i "znepokojené matky" ze Slovenska, obávající se, že klimatická krize skončí i tam. Nevím, proč mi to připomenulo "Jihočeské matky", které blábolením bezcenných lží a nesmyslů bojovaly (patrně za rakouské a německé peníze) proti dostavbě a spuštění Temelína, bez něhož bychom dnes už byli v totální energetické řiti.
Nejvíc, pochopitelně, ječí ekologové a bojovníci za klima, jimž reálně hrozí, že přijdou o peníze a budou se muset, alespoň ti z nich nejvíce postižení smůlou, živit prací. Hrozná představa!
Jistěže v chóru blekotů vyniká hlavní motiv: "Jak může politik zastavit onu strašlivou klimatickou krizi, proti níž, zatím neúspěšně, bojuje celý svět?

Jak je to tedy s tou krizí

V posledních letech se poněkud oteplilo, nicméně ono oteplení je pořád ještě pod úrovní druhé poloviny 16. století, kdy byly prokazatelně některé roky "bez zimy", v nichž podzimní plískanice přešly do jarních, v únoru začaly kvést jabloně (a nezmrzly) a pole byla schopna dát dvě úrody obilí, protože ta první byla sklizena natolik brzo, že někteří sedláci stačili svá pole poorat a osít druhou várkou obilí. Což srazilo cenu potravin, a to nejen z obilí a dalších rostlin, protože dostatek krmení vedl ke snížení cen jak mléka a mléčných výrobků, tak i masa a výrobků z něj. V těchto několika desetiletích vládla neobyčejná prosperita, rostla populace a zcela jednoznačně nastal i bohatý kulturní rozvoj, který do jisté míry ovlivňuje i naši současnou kulturu (dovolím si připomenout jména jako Johannes Kepler, Tycho de Brahe, Mathioli, Václav Hájek z Libočan apod., případně překlad Bible do češtiny z jazyků originálních textů - Bibli Kralickou).
Tato léta prosperity jsou také v kontrastu s chladným pluviálem, který na sklonku vlády Václava IV odstartoval sociální neklid, vedoucí následně k husitským válkám, a přetrvával až do doby kralování Jiřího z Poděbrad, i následující katastrofální "Malou dobu ledovou", která spolu s událostmi třicetileté války vylidnila obrovské oblasti našeho státu a znamenala zánik řady vsí na našem území (zejména ve vyšších polohách), které již nikdy, alespoň do našich časů, nebyly obnoveny. Podle propočtů, protože plochy polí i počty osadníků jsou známy, by se na této výměře zemědělské půdy a s tehdy užívanými plodinami neuživily tyto vsi ani dnes. Určitý bonus přinesla až introdukce pohanky a tatarky (rdesnovité rostliny s krátkou vegetační dobou, tedy dávající úrodu i ve vyšších polohách) koncem třicetileté války a introdukce brambor v 18. století, které by úživnost dané plochy patrně dostatečně zvýšily.
Faktem je, že soudruzi klimatologové umístili jakýsi "referenční bod" do roku 1850, tedy do doby, kdy odeznívalo další ze série chladných období, následujících "Malou dobu ledovou". Kdyby se s tímto bodem posunuli o cca 175 let nazpět, měla by pořád ještě úsečka od "referenčního bodu" ke dnešním teplotám sestupný trend. Takže je také jasné, proč byl ten rok 1850 vybrán.
Pokud se tedy podíváme na klima z jiné než silně omezené perspektivy klimaalarmistů, nutně musíme konstatovat, že se s klimatem neděje nic mimořádného, co by nemělo obdobu v minulosti. A to ani v případě absolutních hodnot teploty, ani v případě trendů (tedy rychlosti oteplování). Současná rychlost oteplování je srovnatelná s oním oteplováním na konci druhé poloviny 16. století a zaostává za nástupem jiných teplých období, např. středověkého klimatického optima, kdy se zhruba uprostřed období nástupu vysokých teplot oteplovalo rychleji.
Pochopitelně, "za klima" bojuje akorát pár bruselských hysteriků, předstírajících svou důležitost a v některých dalších oblastech pár socanských šmejdů, kteří se "bojem za klima" derou k moci (a hlavně peněženkám normálních lidí). V USA "boj za klima" znamená ztrátu prosperity a už i vnitrofederační emigraci (např. z ekoblbnoucí Kalifornie do normálně fungujících států). Kvalitně vedené státy "za klima" nebojují a pokud se přidávají k nějakým výzvám či deklaracím, tak ve stylu "nikdo vám nemůže dát tolik, co já vám mohu slíbit". Zejména pokud na blbosti států vedených klimahysteriky vydělávají (třeba Čína).

Zásadní otázka

Zásadní otázkou tedy je, zda může nějaký ministerský výnos zrušit klimatickou krizi. Odpověď je vcelku jasná: Byť si tu a tam dělám legraci v tom smyslu, že by měl EUroparlament zrušit svým usnesením zákony termodynamiky (které odporným způsobem překážejí zavádění alternativní energetiky a podobných "pokrokových" vymožeností), je to opravdu jen legrace, akcentující pohled na nevzdělané bojovníky za Klima a Další Dobra.
Pokud by tedy klimatická krize reálně existovala, nebylo by možné ji zrušit ani ministerským výnosem, ba ani hlasováním některého z parlamentů (včetně toho bruselského).
Podstata problému je ovšem v tom, že se žádná katastrofa nekoná. Klima není v žádné krizi, jen se mění tak, jak se měnilo od momentu, kdy planeta Země dostala pevný povrch. A zcela jistě se bude měnit i nadále. I kdybychom současné oteplování "odstřelili" jadernou válkou, klima by se i nadále měnilo a kolísalo jak v důsledku různých nepravidelných odchylek, tak i v důsledku cyklických změn. Na tom by ani tak drastická událost nic nezměnila. A nezmění na tom nic ani "boj za klima", provozovaný (ve prospěch jejich kapes) řadou ochotných šejdířů. Stabilní klima snad mohou mít planety osaměle putující vesmírem (moderní astronomie připouští, že by jich mohlo být docela hodně), ale ani za to bych ruku do ohně raději nestrkal.

Takže klimatickou krizi, která by skutečně a objektivně existovala, by zcela jistě zastupující ministr životního prostředí zrušit nemohl. Nicméně může zrušit, či alespoň výrazně omezit, zcela fiktivní, virtuální klimatickou krizi ukončením financování jejího předstírání, což se, doufejme, stane co nejdříve.

Proč odmítám rozlišovat ekologa a ekologistu

Někdy jsem v diskusích "napomínán", že to zlé, na co odkazuji, dělají vlastně jacísi "ekologisté", a nikoli "ekologové", jak to formuluji já. Obávám se, že je to úplně stejné, jako když k nám po roce 1938 a 1939 vtrhli jacísi "nacisté", ti tu šest let řádili, včetně masového vraždění a loupení, načež v roce 1945 se "záhadně vypařili" a zůstali tu jen naprosto hodní a nevinní Němci, na které se nakonec vše svedlo.

Ekologista a ekolog ano či ne?

Já těmto termínům a snahám o jejich "korektní" používání, jaké by učinilo kritiku ekologů a jejich řádění bezzubější, docela rozumím. Ona je snaha např. rozlišovat islám a islamismus, byť každý muslim je z definice islamista a je úplně jedno, jestli zrovna útočí na vánoční trhy nebo se připravuje na nějaký podobný úkol v budoucnosti, nebo teroristům zajišťuje zázemí a technickou (či jinou) podporu.
V té ekologii je to jistě podobné. Máme zde aktivisty a jejich organizace, na nichž leží hlavní tíha poškozování zájmu občanů, státu i společnosti. A máme zde jakési osoby, které mohou mít i formální vzdělání z ekologické oblasti, poskytující těm předchozím ideologickou i faktografickou podporu. A zcela jistě zde máme i jakési organizace, snažící se vymývat dětské mozky od co nejútlejšího věku, aby byly zbaveny schopnosti logického a kritického myšlení.
Přitom zase oni prvně zmínění aktivisté mohou "ekologům jako takovým" přihrávat kšefty, vycházející z ekonesmyslů.

Proč tedy ne

Vyjdu z toho posledního. Mezi těmi, kteří jsou formálně ekologové, a těmi, kteří jsou formálně ekologisté, existuje velmi silná symbióza a jedni bez druhých by nemohli existovat.
Co do zájmů se silně překrývají, protože obojí jsou placeni z kapes nás všech, jen u jedněch jsou příslušné peníze formálně "vědeckými granty", zatímco u těch druhých se jedná o podporu jakýchsi projektů, které směřují formálně někam "do ekologie".
Další věcí je, že obojí mají jednoznačně aktivistický charakter, protože jak oni "ekologové", tak "ekologisté" aktivisticky atakují lidi s odlišnými názory a snaží se politickými prostředky (protože odbornou argumentaci žádnou nemají) prosadit jakési pavědecké nesmysly, škodící celé společnosti a jen pár vybraným přivádějící do kapes kýžené peněžní prostředky.
Pokud skutečně existují nějací ekologové, dělající vědu, pak se musejí chovat a projevovat "angažovaně", jinak nemají nárok na získání veřejných peněz a jiné benefity. A pokud existují nějací skuteční ekologové v původním smyslu tohoto slova, stojící v podstatě mimo systém oblbování a okrádání lidí, jsou zcela bezvýznamní.

Náš nepřítel

Bohužel, náš nepřítel je jak ekologický aktivista, který vynucuje tu či onu bezcennou pitomost, a to zcela nedemokratickými postupy, tak i "vědec", který mu pro to vynucování dodává jednak námět a jednak ideologickou podporu.
Pokud nechceme přijít o poslední peníze a přesunout se někam do hotelu "Pod mostem", s tekoucí vodou, musíme v podstatě přemoci oba dva.
Faktem také je, že ani s jedněmi ani s druhými nelze vést věcný dialog s prvky vědeckosti. Na vědu již rezignovali i ti "formálně vědci", včetně toho, že jsou ochotni vydávat za vědecké důkazy i skutečnosti, které s tématem buď nijak nesouvisí, nebo jen okrajově. Problémem je tedy nutnost mobilizace společnosti k politickému potlačení toho, co nám škodí. Což se alespoň částečně podařilo provolením Motoristů do sněmovny v takovém počtu, že mohou přispět vítězi voleb k vládní většině.
Takovýchto akcí, jako byly poslední volby, bude nutno provést více, protože je zapotřebí, aby na ekology všech druhů byl vyvíjen permanentní politický a ekonomický tlak, který by omezoval jejich možnosti škodit společnosti.
Aby bylo jasno, je samozřejmé, že o vědeckých sporech nelze ani hlasovat, ani o nich rozhodovat politickými prostředky. Nicméně v oblasti ekologie obecně a klimatu zvláště už dávno nejde o vědu (maximálně "politicky angažovanou"), ale opravdu o ryzí politiku, která buď podpoří skutečnou vědu, nebo pavědecké bláboly ekologů všech druhů.

Celou otázku lze tedy uzavřít tak, že mezi "angažovaným vědcem" a ryzím aktivistou je rozdíl jen nepatrný a zanedbatelný. Navíc se onen angažovaný vědec z důvodu své angažovanosti chová daleko více jako politický aktivista než jako skutečný vědec. Obojí tedy jasně podporuje argument, že oba druhy těch, kteří se angažují za "ekologii" či dokonce "klima", je možné pojmenovávat stejně, protože rozdíly mezi nimi jsou jen nepatrné.

Stovky studentů se mají stát naší záchranou

A ba, co naší, ale celé planety! Soudruhům a soudružkám studentům a studentkám se nelíbí, že by ministerstvo životního prostředí, které je prohnilé nesmyslnými dotacemi ještě nesmyslnějších projektů, měli dostat do gesce Motoristé. Ti by tam zcela jistě napáchali "strašlivé", škody (které ovšem nejsou s to, nebo ochotni, blíže specifikovat).

Oblast životního prostředí

Tato oblast již mnoho let trpí tím, že na ministerské křeslo usedali pochybní aktivisté, kteří podporovali nejrůznější nesmyslné projekty. Co je ovšem ještě důležitější: Tito lidé se absolutně nedokázali poučit z důsledků škod, které napáchali. Naopak, počínali si vždy podle hesla "škodu napravíme spácháním ještě větších škod".
Tito lidé zlikvidovali staleté pralesy na Šumavě, byť mezi prvním krachováním politiky "bezzásahovosti", tj. plošnými úhyny prvních cenných porostů, a dobou, kdy alespoň některé z těch zbylých ještě bylo možno zachránit cílovým zásahy proti kůrovci (dobrý hospodář by použil i DDT, pokud by jiná možnost nepadala v úvahu) uplynulo dost času na to, aby se tato politika dala přehodnotit a účinná opatření byla provedena.
V podstatě přírodní hodnoty, kvůli nimž byl vygenerován NP Šumava, jsou prakticky kompletně zničeny. S devitalizací lesa pochopitelně zmizeli také všichni živočichové, pro jejichž ochranu byl vstup do šumavských lesů turistům omezován až znemožňován a kvůli těmto aktivitám zůstaly na řadě míst Šumavy jen trosky lidských sídel.
Takže tento "park" by mohl být klidně zrušen a rozparcelován na developerské projekty, protože žádnou hodnotu již nemá. Ne, že bych po něčem takovém volal, ale v podstatě developeři na Šumavě mohou nadělat jen asi stejné ekologické škody jako na území vytěžených povrchových dolů. Na druhé straně by o takové území patrně ani neměli, vzhledem k jeho (ne)atraktivitě, zájem.
Jediné, na co se ekologové (patrně správa NP) zmohli, bylo nasazení bezcenných Kecalů, kteří turistům "vysvětlovali", že se vlastně o žádnou škodu nejedná, protože les je les a je úplně jedno, je-li tvořen živými nebo mrtvými stromy. Obávám se, že kdyby podobní Kecalové byli nasazeni na nějaké místo s mrtvými lidmi a hlásali tam, že je úplně jedno, jsou-li tito lidé živí nebo mrtví, a že jejich usmrcení byl jen naprosto přirozený a "lidstvo léčící" proces, asi by překročili meze tolerance i velmi slušných lidí.
Přiznávám, že se dost zoufale snažím potlačit představu takovýchto Kecalů na území vypálených Lidic, protože tam by to jinak, než pořádným "průpleskem", skončit nemohlo.
Pochopitelně, byly i další škody. V poslední době ekologové zavinili požár Českého Švýcarska (a v současné době se provalil skandál, že vedení NP nechalo požár v klidu cca den hořet, a pak teprve povolalo hasiče). Škody nadělalo i ukončení vápnění lesů, postižených kyselými dešti.
Takže resort životního prostředí trpí politickým aktivismem, který navíc ignoruje vědecky podložená fakta. A potřebuje jak prase drbání celý ten Augiášův chlív pořádně propláchnout, bez ohledu na "záslužnost" či "zasloužilost" těch co by tím byli postiženi. A prakticky jedinou stranou s odborníky, kteří si nezadali s některým z minulých managementů MŽP, jsou právě Motoristé, takže opravdu "hrozí" přetětí pupečních, nikoli šňůr, ale penězovodů, do nejrůznějších ekologických organizací a skupin, jakmile bude střízlivě a věcně správně vyhodnocena jejich přínosnost pro tento stát.

Studenti za klima

Tato organizace se na webu, jak jsem uvedl minule i s odkazem, honosí svou pokrokovostí, nicméně prosazují věci, které jsou krokem zpět i oproti technice předminulého století, jako jsou větrníky.
FV elektrárny jsou zase nesmysl vzhledem k velmi malé využitelnosti jimi dodané energie, ty by bez nuceného výkupu jejich produkce v době, kdy jí není zapotřebí, a ještě za silně (až desetkrát) "nadtržní" cenu prostě nedávaly žádný smysl.
Faktem je, že ani větrníky ani fotovoltaika si na sebe nejsou s to vydělat. A v ryze tržních podmínkách by jejich provozovatelé zkrachovali.
Propagátoři těchto nesmyslů zamlčují, že za sumu OZE musí běžet horká záloha, protože jejich výkyvy jsou zcela nepředvídatelné (a mohou nečekaně "zdechnout" všechny zároveň). Což znamená velkou produkci oxidu uhličitého, protože jako horká záloha v našich podmínkách může běžet jen uhlí, vody a paroplynu máme příliš málo, jaderná energie je pro svou nižší pružnost výkonu k tomuto použití nevhodná, alespoň ty reaktory, které reálně máme.
Pochopitelně, kdyby příslušné výpočty konali seriózní lidé, a ne ekologové, musely by být emise horkých záloh započteny větrníkům a slunečníkům jako jejich podíl na emisích tohoto plynu (a tím pádem by se ukázalo, jak moc emisí CO2 tyto zdroje vlastně produkují).
Je to naprosto stejná situace, jako když Rakousko každou noc plní horní nádrže svých přečerpávacích elektráren čerpadly, poháněnými naší elektřinou z uhlí a jádra, aby tyto elektrárny přes den produkovaly "vysoce ekologickou, zaručeně bezuhelnou a bezjadernou, elektřinu".
Tuto studentskou organizaci také krásně charakterizuje jejich "pokrokový jazyk", nahrazující i nebo y na konci slovesa "genderově neutrálním" x.
Lze očekávat, že alespoň část vůdců (všech 666 genderů) této organizace má vazby právě na penězovody, jdoucí cestou:

 "kapsy nás všech" -> MŽP -> "kapsy vybraných zasloužilých"

a je nyní ve strachu, že nějaký člen Motoristů se stane "žábou na prameni" a výživu našimi penězi jim zablokuje a přesune na cosi užitečného. Přičemž právě tato obava je patrně jediným důvodem vzniku "akčních výborů" a nakonec i výborů "stávkových".

Reakce

Přiznávám bez mučení, že po prvních velkohubých prohlášeních z celé republiky "za všechny studenty v té a té lokalitě / univerzitě" jsem dostal trochu strach z toho, že se skutečně podaří "akčním výborům" zblbnout studenty v širším měřítku, alespoň z neexaktních oborů a za případné pomoci aktivistických vyučujících, jak se jim to podařilo za loňského 17. listopadu, kdy "stávky za klima", vč. okupačních stávek některých vysokých škol, nebyly sice zcela masové, ale početně je "vyfutrovali" právě studenti neexaktních oborů na "slušnou účast".
Předevčírem (9. 12.) stávky a demonstrace proběhly a byl to naprostý propadák.
Opravdu by mě zajímalo, zda informace o "stovkách demonstrujících studentů, kteří odešli z výuky", byla dána absolutní mentální impotencí referujících redaktorů, kteří vůbec nechápali, že by měl být počet demonstrujících konfrontován s celkovým počtem studentů v dané lokalitě, takže např. v Praze ony stovky s cca třemi sty tisíci a něco, které lze snadno vydolovat z pana Googla jako počet studujících VŠ v tomto městě. Jediná "prodemonstrační" aktivita na tomto poli je, že vesměs jsou zabírány hloučky demonstrujících z výše +- očí, což znemožňuje stanovit jejich počet, na rozdíl od záběrů z větší výšky, u nichž se dá použít vcelku již  dostupný SW na počítání hlav (a možná by to zvládla i AI, zaměřená na analýzu grafiky).
Druhou možností je, zda už to není projev jakéhosi odporu sdělovacích prostředků proti těmto aktivistům, a proto byly uveřejněny opravdu reálné počty (byť bez doplnění informace o tom, že na těch náměstích byli taky středoškoláci; i ti pod 18, kteří ještě nemají hlasovací právo).
Být Goebbelsem za zelené, tak je to na vyřešení problému pomocí špagátu a stromu s vhodně umístěnými tlustými větvemi.
Tato velkohubě ohlášená akce tedy totálně zkrachovala. Akční výbory se ocitly v pozici generálů bez vojska, podobně jako vedení KSČ v listopadu 1989. Za jejich agendu se nikdo bít nechce, a to ani v situaci, v jejímž rámci nejde o hubu, jako tehdy.

Hodnocení

Možná jste někteří v poledne 9. 12. slyšeli ránu, jak mi spadl kámen ze srdce, protože tak zoufale malá účast jednoznačně ukazuje, že se zeleným soudruhům a soudružkám nepodařilo zblbnout v podstatě ani studující "měkkých" neexaktních oborů a ani účast středoškoláků, považovatelných za potenciálně snadněji zblbnutelné, nebyla nijak valná.
Můžeme jen hádat, co se stalo zásadního mezi 17. 11. 2024 a 9. 12. 2025, co způsobilo tento krach. Je docela možné, že zapracoval i výsledek voleb způsobující, že ze silně proekologického ministra školství se stal ministr na odchodu, takže zde nebyla autorita, která by tuto akci plošně posvětila. Naopak, oponenti klimanesmyslů mezi vyučujícími se mohli přestat bát nějakých sankcí ministerstvem posvěcených.
Svou roli mohla sehrát i volba českého expresidenta na post presidenta světové vědecké organizace CLINTEL,jejíž informace se vesměs dosti zásadně liší od informací politiků, předstírajících, že jsou vědci, z organizace IPCC. Přinejmenším mohla myšlení některých studentů pošťouchnout tím správným směrem.
Faktem je, že samotná klimalež, v té podobě, v jaké ji hlásá IPCC, podporovaná "skalními" ekoaktivisty, se začíná silně přežívat a současně narůstá potenciál její kompromitovatelnosti. "Medvědí službu" klimaalarmismu prokázala EK se svým prosazováním jednotlivých "cílů" ve stylu socialistického "pětiletku splníme za tři roky"; on mezi nacismem, komunismem a ekologií zase tak moc zásadní rozdíl není.
S zmíněnými intervencemi soudruhů a soudružek z Bruselu souvisí i skutečnost, že řada studentů, a patrně i někteří studenti oněch "měkkých" oborů, si začíná stále více uvědomovat realitu. Její podstatou je totiž naprostá bezperspektivnost pro mladé, i VŠ vzdělané, v "green dealovém" světě. Protože v tomto světě skončí prakticky jakákoli smysluplná činnost. A kdo neuteče do USA, nebo některého ze států BRICS, bude v podstatě žít na jakési pochybné sociální podpoře, jejíž kupní síla bude neustále klesat s hroucením ekonomiky EU a jí ovládaných zemí.
Takže ona akce proběhla až neočekávaně příznivě a pokud by takto skončily všechny následující aktivity "Studentů za klima", budu jen rád, pokud se tohle alespoň částečně vyplní, bude to znamenat pro tento stát (a nejen pro něj) zcela jednoznačné velké plus.

Doplněk

Od října sbírala Greenpeace podpisy na podporu téhož, tedy eliminace Motoristů z gesce MŽP, nasbírala do současnosti jen 35 000 podpisů. V zemi, v níž je víc než osm milionů voličů, z nichž víc než 600 000 volilo Motoristy. Jinými slovy, vyhrabali se na pár promile celkového počtu voličů a jednotky procent voličů Motoristů.
Tato organizace se vyjadřuje v souvislosti se "Studenty za klima" o "tisícových demonstracích", ale na tomto poli jsou pro mě věrohodnější běžné sdělovací prostředky, informující o stovkách.
Nicméně i výsledek této akce ukazuje, jak malou reálnou podporu má ekofašisty prosazovaný požadavek na eliminaci Motoristů z oblasti životního prostředí, kde je ostatně těžiště jejich programu.
Ekologové krachují a ve skutečně demokratickém prostředí by skončili jako zcela bezvýznamná skupina. Už proto, že svůj zenit mají dávno za sebou a od dob, kdy se dostali do parlamentu jako takoví, a ne na něčích zádech, se natolik zdiskreditovali, že je skoro nikdo nevolí.

Celá akce "Studentů za klima" skončila pro nás, kteří jsme nuceni bezcenné klimaaktivity financovat ze svých peněženek, v podstatě dobře. Její vůdcové se ocitli v pro demokracii příznivé pozici generálů bez vojska. Studenti navíc předvedli, že mají k podobným akcím daleko větší míru odporu než loni, což je opět zcela jednoznačně pozitivní jev. A rozhodně tento krach nezadává sebemenší důvod ke změně kandidáta na post ministra ŽP, protože za odporem proti oné kandidatuře nestojí žádná reálná síla.
Pochopitelně, jedna vlaštovka jaro nedělá, ale ukazuje se jako stále více nutné na studenty působit. Je vidět, že něco takového má určitý potenciál.
Nicméně reálná podpora (tedy její velikost) ekonesmyslů by měla být opakovaně a veřejně otloukána o tváře pana presidenta, pokud se pokusí ji využít, či zneužít, proti obsazení MŽP kompetentními lidmi.

Opravdu jsme zvonili klíči za zrušení demokracie?

Je mi velice líto. Když se moje generace scházela na náměstích a zvonila klíči, ještě zdaleka nebyla v řadách vedení KSČ zavržena varianta násilného potlačení demonstrací a dalších projevů nespokojenosti. A patrně jen ono Gorbačovovo "Eto vaše dělo" (tedy pro ty mladší: "Je to vaše věc", čímž bylo míněno, že sovětská armáda rozmístěná na našem území normalizační vedení KSČ nepodrží) patrně zabránilo realizaci nějaké "rumunské varianty", tedy střelby do demonstrujících.

Soudruzi studenti

Soudruzi a soudružky studenti a studentky se honosí svými "pokrokovými" programy.
"Stávkovali za klima" už v loňském roce, v souvislosti s půlkulatým výročím 17. listopadu. Bojovali také za zavádění veganské stravy do menz, aniž by reflektovali skutečnost, že požívání této stravy snižuje IQ dotčených osob (nebo to byl záměr?)  a bojovali také za zavírání uhelných elektráren, za něž neexistuje v ČR náhrada, takže bude muset patrně docházet k periodickému vypínání jednotlivých částí státu, jak to pamatuji z 50. a začátku 60. let, kdy ovšem komunisté bojovali jednak s tím, že část naší energetické soustavy byla poničena válkou a jednak s nástupem těžkého průmyslu (požadovaným SSSR), který je obrovským "žroutem energie".
Na svých stránkách blekotají o svobodě, ale bojují za jednu z nejodpornějších totalit, a zcela jistě nejodpornější v současné době, a to je ekologie.
Studenti také bojovali proti zbrojařům a "uhlobaronům", kteří ovšem zajišťují našemu státu ekonomickou a do jisté míry i vojenskou a politickou bezpečnost. Protože jen dostatečně ekonomicky silný stát se může aktivně bránit natolik úspěšně, že to odradí agresora. Pokud je stát ekonomicky i vojensky zcela impotentní, dostává se do pozice slepice, do jejíhož kurníku vnikla liška.

Za co bojují nyní?

Nyní soudruzi a soudružky bojují za to, aby resort ministerstva životního prostředí nedostal nikdo z Motoristů,  protože ten by tam udělal pořádek a hlavně by patrně odstřihl od státních peněz řadu naprosto zbytečných a jen škodících nevládních a neziskových organizací, které by bez státních peněz chcíply na úbytě.
Přitom je jasné, že jedním z podstatných motivů proč volit Motoristy byla právě zoufalá situace na tomto poli, která vedla k těžkým haváriím, jako byl ničivý požár v Českém Švýcarsku nebo dříve likvidace lesů na Šumavě. Ta je v podstatě neodčinitelným zločinem. A lidé z řady koutů republiky se právem bojí toho, že i u nich bude vyhlášena nějaká CHKO či Národní Park, jejich majetky budou znehodnoceny a jejich možnosti se starat o své pozemky budou silně okleštěny.
Proto řada lidí volila "ekoskeptické" strany.
Navíc stále více lidí chápe, že klimatický alarmismus není nic jiného, než snůška podvodů a nesmyslů nemající jiný význam než jako lživá záminka k okrádání občanů. A zejména těch, kteří vykonávají smysluplné práce, jejichž výsledkem je vytváření hodnot, státem zdaňovaných s tím, že řada těchto daní končí v kapsách bezcenných parazitů z politických či ideologických nevládek (jejichž vůdcové se nyní bojí, že penězovody do jejich kapes budou podvázány či dokonce přeseknuty).

Za koho bojují?

Je mi velice líto, ale existuje v podstatě jediná mocnost, v jejímž zájmu je, abychom byli ekonomicky i vojensky totálně impotentní. Abychom v případě napadení v podstatě nebyli s to nějaké obranné reakce, ani tak nedostatečné, na jakou se zmohla Ukrajina.
Ano, je to jasné, tou mocností je Rusko, v jehož zájmu je obnovení jakýchsi satelitních států, představujících bezpečnostní koridor mezi ním a jádrem NATO, jak tomu bylo do roku 1989, kdy se sovětské impérium začalo rozkládat.
Nedělejme si iluze o onom proslulém Článku 5 smlouvy NATO: Pokud nás Rusko rychle obsadí, jak to provedli sověti v roce 1968 a ostatní státy NATO budou postaveny před hotovou věc, tak do akce vojenského charakteru nikdo nepůjde, spíš se pojede po linii diplomatických jednání, hospodářských sankcí a pod., jejichž bezzubost jasně ukázal osud Ukrajiny.
Druhou věcí je, že Trump a lidé okolo něj jednoznačně označili EU za nedemokratický stát, který nevyznává stejné hodnoty, jaké vyznávají USA, a tím pádem za stát nehodný americké pomoci. A pokud Trumpa nenahradí některý z jeho politických souputníků se stejnými politickými názory, nahradí ho nějaký pohrobek soudruha Bidena, zavázaný Rusku za mnohé a naprosto neochotný hryzat do ruky, která mu plní misku.
Budu ještě ošklivější|: "Boj za klima" a podobné nesmysly těžce poškozuje obyvatele EU, některé více, některé méně, nás spíš více. Takže se klidně může stát, že na příchod ruské armády bude obyvatelstvo reagovat asi stejně jako na příjezd sovětů na konci druhé světové války. Akorát nebudou zachránci před nacismem, ale před ekologií, což ovšem vyjde nastejno.

A kdo to vlastně je?

Z jejich výše citovaného webu se to moc nedozvíme, nicméně z předchozích akcí, než jsou nynější "akční výbory" (jaké jsme tu měli v 50. letech) je více-méně známo, že tyto akce jsou v naprosté většině dílem studentů různých neexatktních "tlamocvičných" oborů, kteří jsou jednak příliš hloupí a nevzdělaní, než aby se na problematiku "boje za klima" podívali důkladně a ze všech aspektů, jednak mají i před zkouškovým obdobím dostatek času na takovéto pitomosti. Studenti, kteří "drtí" technické projekty v nějaké verzi CADu, nebo si hustí do hlavy obrovská kvanta informací na "existenční" zkoušky v biomedicínských oborech, rozhodně nemají čas na stávkové pohotovosti a jiné číčoviny.
Pokud jsem si v minulých letech všiml, byli zde zastoupeni především studenti oborů naprosto zbytečných, jaké by student techniky, medicíny, MATFYZu a podobných skutečných vysokých škol zvládl levou zadní i vedle svých předmětů, jako moje generace vedle skutečně náročných a důležitých zkoušek zvládala marxismus -leninismus a podobné ptákoviny.
Takže, je mi líto, tyhle "stávkové výbory" v podstatě ani nereprezentují všechny studenty a zejména ne ty, kteří studují opravdu důležité a pro společnost potřebné obory.

Jsem hluboce přesvědčen, že těmto nátlakovým akcím se prostě uhýbat nemá. Jejich aktéři ať si klidně stávkují, jen tím ukazují bezcennost oborů, které studují. Jinak by mělo platit to, co by mělo platit v demokracii obecně: že rozhodující je vůle občanů, vyjádřená výsledkem demokratických voleb, bez ohledu na to, zda se to nějakým totalitářům či pohrobkům minulého režimu líbí, či ne.

PAU a Ivermektin, kuřáci

O jednom poslanci za křesťany, již zesnulém, koloval vtip, že nemůže mít AIDS, protože i HIV má svou hrdost.
V současné době jde něco takového, ale ne jako (zlý či alespoň škodolibý) vtip, ale jako empírie, o kuřáctví a covidu. Prý jsou silní kuřáci tak hnusní, že se jich i covid štítí, a proto tyto lidi mezi pacienty touto infekcí postiženými nenacházíme. Což je jev, pozorovatelný už na úrovni obvodních lékařů (tedy s klientelou ve stovkách pacientů).

Evidence based

Tyto informace pocházejí ze článku na Neviditelném Psovi  VĚDA: Nikotin versus covid-19, který odkazuje i na oficiální informace od WHO.
Faktem je, že uvedeného jevu si povšimli i řadoví obvodní lékaři, už proto, že normálně by člověk v případě kouření, atakujícího dýchací ústrojí, očekával, že bude zesilovat účinky patogenního faktoru (jak tomu u řady jiných škodlivin "pro plíce" je), ale tady je vidět pravý opak.
Japonci (opět viz výše zmíněný článek) se tímto problémem zabývali a prokázali, že za tímto fenoménem není nikotin, protože nulový efekt mají v tomto ohledu elektronické cigarety, neobsahující kouř a produkty suché destilace tabákových listů. Což je špatně, protože by nebyl problém nekuřáky chránit nikotinem z jiných zdrojů než jsou cigarety nebo dýmka. Špatně je to tím víc, že silně pravděpodobným "viníkem" tohoto efektu jsou polyaromatické uhlovodíky (PAU), které vznikají právě suchou destilací organických materiálů (i např. při grilování a jiných typech razantní tepelné úpravy masa). Problém je to proto, že tyto látky jsou součástí karcinogenů obsažených v tabákovém kouři (a přispívají i k nádorovému riziku spojenému s požíváním výše uvedených razantně tepelně opracovaných potravin).
Zcela jistě tedy ochranu proti covid neposkytují elektronické cigarety a patrně ani cigarety s "mírně nahřívaným" tabákem.
Mechanismus účinku PAU je snad ten, že se na povrchu buněk váží na ty samé struktury, na které se potřebuje připojit covid, aby mohl napadnout buňku.
V souvislosti s těmi PAU si pak dovoluji skeptickou poznámku, zda se na epidemii covidu do jisté míry nepodílel i hysterický boj zelených za čistotu ovzduší a proti pasívnímu kouření, protože já jako dítko bych byl pasívním kouřením patrně před covidem alespoň částečně chráněn tatínkovým kuřáctvím. PAU jsou také v uzených (ne nabarvených a nastříkaných syntetickým "uzeným" aroma) masných výrobcích a jako dítka školou povinná jsme se běžně nakuřovali i ohníčky, na podzim opékali v popelu ze shořelé bramborové natě brambory a covid by se nás patrně štítil naprosto stejně jako kuřáků. V (post?)nacistickém Německu bychom to už v době mého mládí dělat nemohli, tam protikouřová hysterie začala dříve než u nás. Nějaké PAU byly i v nedokonale spálených výfukových plynech před zavedením katalyzátorů. Je otázka, před kolika šílenými epidemiemi jsme byli touto "špínou" zachráněni.
Dneska o zdroje PAU nekuřák prakticky nezavadí, nyní zelení začínají podle všeho i hysterické tažení proti pálení dřeva v domácích kamnech, takže ovzduší, zejména na vesnicích, bude ještě více "virus friendly" než je nyní.

Další fakta

Nyní si dovolím odkaz na článek na Wikipedii o Ivermektinu , kde je strukturní vzorec této substance. Vidíme, že v molekule tohoto léku se vyskytují kondenzované cykly a heterocykly. Byť nejsou obohaceny dvojnými vazbami jako PAU (jejichž základem jsou kondenzovaná, tedy stranami na sebe namačkaná, benzenová jádra), dokážu si představit, že některé části molekuly Ivermektinu mohou v těle zaujmout velmi podobnou prostorovou strukturu a vázat se na stejná místa na cytoplasmatické membráně lidských buněk, na která se váží PAU a covid.
Dovedu si to představit tím spíše, že jsem léta pracoval v rámci výzkumu s mykotoxinem zearalenonem (vyskytujícím se např. v na poli zplesnivělém obilí), který nemá ve své molekule steroidní jádro, jen velikánský cyklus, nicméně ten se prostorově poskládá tak, že je schopen vazby na receptory pro steroidní hormony estrogenové řady a vyvolat estrogenizaci otráveného organismu. Dokonce existují z tohoto toxinu odvozené komerční preparáty, používané jako výkrmové hormony pro hovězí dobytek na maso, místo jinde používaných opravdových estrogenů, které se syntetizují z cholesterolu. Dovolím si v této souvislosti věnovat pietní vzpomínku filmu "Mladý muž a bílá velryba" podle stejnojmenného Páralova románu, v němž jde právě o izolaci cholesterolu z tuku, vyextrahovaného při odmašťování ovčí vlny před jejím zpracováním v textilkách, za účelem výroby syntetických steroidních hormonů.
Vždy jsem se také v souvislosti se svou prací divil, proč jsou sportovkyně "na maso" (tedy svaly, v podstatě "sportovec jako brojler") vykrmovány deriváty testosteronu a ne pro ně daleko šetrnějšími odvozeninami od ženských pohlavních hormonů estrogenové řady (nebo i toho zearalenonu), které by z nich nedělaly jakési "nevyvinuté chlapy".

Kdysi koloval vtip o tom, jak jedna sportovkyně silového sportu šla k lékaři s tím, že má chlupy na prsou. Ten se na ni díval, viděl, že směrem dolů, na břicho, ty chlupy přibývají, a tak se zeptal:
"Kam až vám ty chlupy jdou, paní?"
"Až k ptákovi," odpověděla mu sportovkyně.

Nicméně, abych se vrátil k těm PAU a Ivermektinu: Zcela jistě by stálo za výzkumné ověření, jak je to s receptory pro PAU a covid a Ivermektinem. Pokud by se prokázalo výše uvedené podezření (je třeba si uvědomit také to, že jak PAU tak Ivermektin nekolují po těle jako takové, ale vázané na nějaké bílkovinné nosiče - u řady látek tuto roli hraje sérový albumin, takže by se muselo simulovat i to), byl by to jasný mechanismus účinku, který by zavřel ústa všem popíračům účinnosti Ivermektinu, kteří tvrdí, že u něj žádný mechanismus účinku "nevidí", a proto tato látka žádný účinek nemá.

Je nutné znát mechanismus účinku?

Pochopitelně, to, co odmítači účinnosti Ivermektinu blekotají o "neznalosti mechanismu účinku", je nesmysl, protože u řady látek, které se běžně v medicíně používají, dlouho podstata jejich účinků známa nebyla, jen se empiricky vědělo, že fungují. A u některých látek, na nichž jsou založeny vcelku běžné léky, neznáme mechanismus jejich účinku dodnes, případně neznáme všechny mechanismy jejich účinku a pouze tušíme, že jsou i další než ty, o nichž víme, případně jsme si vědomi, že neznáme tyto účinky do všech detailů. Platí to i pro tak běžně a více než sto let užívanou látku, jako je kyselina acetyl-salicylová (Aspirin, Acylpyrin a součást vícero léků na horečku a bolesti).
A v případech některých léků se o jejich mechanismu účinku celá léta hlásaly naprosté nesmysly, aniž by to vadilo jejich užívání na bázi empirie. Mimochodem, i Pasteurovo očkování proti vzteklině bylo vyvinuto a zavedeno na ryze empirické bázi, protože virus vztekliny, proti němuž bylo zaměřeno, byl objeven až desítky let po zavedení tohoto očkování a na účinnosti tohoto zákroku to nic neměnilo.
Nicméně, obávám se převelice, že i v případě, pokud se prokáže vazba Ivermektinu na "covidové receptory" na buněčných površích, pořád to neodstraní onen hlavní důvod, proč se Ivermektin nepoužívá, resp. proč je bráněno v jeho používání. Tímto důvodem je fakt, že je generikum s prošlými patenty, na kterém se nedá vydělat majlant a přitom kazí kšefty s podstatně méně účinnými až zcela neúčinnými preparáty jak na poli prevence tak i na poli léčby, které jsou "patentní" a vydělávají svým producentům a distributorům mraky peněz bez ohledu na onu svou mizernou až žádnou účinnost.
Obávám se ovšem, že pokud nepropukne nějaká revoluce na způsob pádu Bastily s následným masakrováním "nepřátelských živlů" (v tomto případě farmaceutických koryfejů a jejich rodin), tak se bezcenných sraček nezbavíme. Faktem je, že pokud něco takového propukne, může nějaká obdoba francouzské revoluční "paní vdovy" políbit na krk i lidi nevinné, nebo málo vinné, jak tomu bylo i za té francouzské revoluce, za níž relativně slušní lidé doplatili za své členství v sociální skupině či vrstvě, která byla zkompromitována výskytem totálních a profláklých gaunerů. Takový Antoine-Laurent de Lavoisier by mohl vyklepat spiritistickým stolečkem zajímavé věci.
Rozhodně si něco takového nepřeji. Ideální by bylo posouzení viny i polehčujících okolností nezávislými soudy, a teprve poté nějaké represe. Faktem ovšem je i to, že oni stále více profláklí propagátoři neúčinných, leč velmi drahých (a tudíž pro jisté osoby silně výhodných a pro společnost pravý opak), metod boje proti covidu dost usilovně pracují na tom, aby skutečně došlo k takovému sociálnímu karambolu, který pak spolu s nimi odnese i spousta nevinných.

Takže jsme si ukázali, že stále více údajů diskredituje žvástání propagátorů pseudovakcinace i "léčby" neúčinnými sajrajty, a že navíc tyto údaje se skládají, jako dílky puzzle do stále jasnějších vzájemných souvislostí.

Co slavit 17. listopadu?

Mnoho lidí (takže nejsem sám) se na oslavy 17. listopadu dívá se stále narůstající mírou skepse. Je jasné,  nikdo to nezpochybňuje, že ti, co byli oběťmi policejních mlátiček, jsou v podstatě z obliga. Oni opravdu bojovali za demokratizaci stávajícího režimu a svoje si z tohoto boje odnesli. Ovšem stále více se ukazuje, že byli jen obětovanými figurkami na šachovnici mocenské hry.

17. listopad

Bez ohledu na politické zázemí, jen málo lidí si troufne předpokládat, že celá akce, od výzvy účastníků režimem povolené pietní akce až po uzavření následného pochodu studentů (převážně) na Národní policejními kordony a jejich brutální zmlácení, byl sled spontánních nebo dokonce náhodných jevů.
Stále více se objevuje shoda v tom, že celá akce byla zinscenována "progresívnější" složkou KSČ ve spolupráci s významnou částí STB. Že tato akce měla přerůst v kompromitaci jakešovsko biľakovského křídka KSČ. Toto křídlo neustále citýrovalo ono známé "Poučení z krizového vývoje". Tento dokument měl stále platit, a to i v situaci, kdy samotný Gorbačov citoval klasiky Pražského Jara a hlásil se k našemu obrodnému procesu. Věci zašly tak daleko, že nejméně jedno číslo sovětského časopisu Sputnik bylo na hranici zabaveno a do ČSSR se nesmělo dostat právě proto, že v něm Gorbačov adoroval Pražské Jaro a přihlásil se k jeho odkazu. Souvislost se zabavováním Sputniku v nedávných letech jistě existuje, a je naprosto zákonitá.
Takže pro "Adamcovo" křídlo vedení KSČ i skupiny na ně napojené, byli studenti jen zbytnou položkou, kanonenfutterem, určeným k diskreditaci režimu.
Organizátoři této konspirace ovšem nepočítali s tím, že zmlácení studentů, vč. jednoho mrtvého (*) zvedne občany natolik, že se postaví proti režimu jako celku, a že vystřídání jedné garnitury KSČ druhou nebude to, co by občany uspokojilo.
Nicméně právě to se stalo, občané vyšli do ulic a vycinkali si klíči (podle známého vtipu soudruh Pavel cinkal klíči od konspiračního bytu) pád komunistického režimu. Ten šel tak rychle, že to komunisté naprosto neočekávali. Ještě ve druhé polovině listopadu vyšlo specializované číslo komunistického časopisu Nová Mysl, specializované na články o nezbytnosti vedoucí úlohy "Strany" ve společnosti. Na stánky se dostalo asi druhý nebo třetí den poté, co byla "vedoucí úloha Strany" oficiálně zrušena. No, nekupte to!
Velmi roztomilé také je, že v řadě organizací zakládali Občanská Fóra komunističtí "sekerníci" z 50. let. Ti se poté často angažovali v "obrodném procesu" v roce 1968. Na rozdíl od nich se lidé, kteří byli jejich oběťmi o deset let a dříve, v roce 1968 drželi zpět a posléze si je "vychutnali" za normalizace, kdy jim mohli oplatit ona příkoří z 50. let. A za obrácené situace tedy oni "sekerníci" zakládali Občanská Fóra a likvidovali ony umírněnější komunisty, kteří se kompromitovali s normalizací.
A pak má člověk rozhodnout, kdo byl v těchto událostech dobrý, a kdo ten špatný!

Poté

Faktem je, že jsme po pádu komunistického režimu prožili nejsvobodnější a nejdemokratičtější období, které dosti aproximovalo k poměrům ve skutečně demokratických státech, jako byla např. První republika (1918 - 1938).
Měli jsme nebývalé množství ekonomických i politických svobod i lidských a občanských práv.
Nepříjemným faktem je, že někdy na konci 90. let, především v souvislosti s chystaným vstupem do EU, začala být lidská i občanská, ale i ekonomická,éíá práva postupně ukrajována, kousíček po kousíčku, pochopitelně čistě za účelem "Dobra", jakým je např. boj proti dětské pornografii nebo proti rasismu.
Faktem je, že v těchto bojích se velice často angažovali nepřátelé demokracie a tržní ekonomiky, z řad poražených komunistů a jejich příznivců, kteří se snažili zaměřit na západní "vymoženosti", připomínající v podstatě to, čeho jsme se horko těžko a s obrovským štěstím v roce 1989 zbavili.
K tomu se přidala další agenda, od ekologie až po genderismus. Tedy bezcenné pavědy, odpovídající sovětskému učení soudruha T. D. Lysenka, a nikoli nějaké vědecké realitě. Pochopitelně, vymáhané srovnatelně s tím, jak byla za Stalina vymáhána ona Lysenkova "nová biologie".

Budu velmi zlý

Pokud by nedošlo ke zvratu v onom listopadu 1989, tak by tu byla, alespoň na čas, ustanovena jakási smíšená ekonomika jugoslávského typu, tj. velké podniky by byly státní a drobné podnikání by bylo ponecháno v soukromých rukou. Nikam dál asi původní plány V. Havla a spol. nesahaly. Až V. Klaus navodil situaci, kdy se zprivatizovala celá ekonomika, vč. velkých podniků.
Takže místo jakéhosi "socialismu s lidskou tváří" jsme začali budovat reálný kapitalismus, tedy socioekonomickou formaci, schopnou přinášet nám, lidem, nejvyšší benefity.
Pochopitelně, vstupováním do EU byly postupně ekonomické svobody, ale i lidská i občanská práva postupně seškrtávány, což se dělo, jak jsem uvedl výše, od konce 90. let v souvislostí s "harmonizováním" našeho systému se systémem bolševicko fašistické EU, což nabylo vyšších obrátek po našem naprosto nešťastném vstupu do ní.
Dnes se můžeme "radovat", že tu sice nemáme "socialismus s lidskou tváří", jaký byl ideálem jak Pražského Jara, tak i iniciátorů toho, co se zde stalo v roce 1989, ale zato zde máme socialismus s rypákem bruselského monstra.

* Existují pochyby o Zifčákovi coby "mrtvém studentovi". Mimo jiné existuje posudek, podle něhož by tak dlouhé ležení na dlažbě (byť pod nějakou pokrývkou a s nějakou podložkou) za tehdejších teplot muselo vést k fatálnímu prochlazení ležícího, které by nepřežil. Druhou věcí je, že kolem 17. listopadu se ztratili minimálně dva studenti. Jednoho našli ve Vltavě, "sešrotovaného" lodními šrouby a ne kompletního, takže kdyby zemřel na Národní, nedalo by se to poznat. Druhý údajně pro svou diplomku v oboru botanika sbíral bahenní rostliny kdesi na Šumavských rašeliništích a jeho zmizení je vysvětlováno tím, že při této činnosti stoupl kam neměl a zmizel v rašelině.
Vyvrátit obě tato úmrtí, jedno potvrzené a jedno možné s tím, že nešlo o zabití na Národní je asi dosti obtížné.
Třetí věcí je, že těžkých a velmi těžkých zranění na Národní bylo tolik, že bylo až udivující, že mezi nimi nebyla nějaká fatální. Přirovnal bych tuto situaci s terčem, v němž byly mnohonásobně zasaženy sedmičky, osmičky i devítky, ale nebyla zasažena desítka. Něco takového je jistě možné, ale velmi málo pravděpodobné. A je jasné, že útok policejních složek, a zejména "červených baretů" byl naprosto brutální a nikdo z "mlátiček" se o následky svých úderů nezajímal.

původně vystaveno 18. 11., omylem smazáno

Jaké je "hlavní zlo" nastupující vlády?

Jsem toho názoru, že nenávist vůči vítězům posledních voleb má více příčin, nicméně na jednu z nich se tak trochu zapomíná: Volbami ustanovená vláda se bude dostávat do velmi podobných situací, do jakých se dostávala vláda končící. Pokud předvede, že je s to se s nimi vypořádat lépe (alespoň v očích většiny občanů), bude to pro do ní zapojených stran obrovské plus, jak pro následující volby do poslanecké sněmovny, tak i volby další, senátní, prezidentské a komunální.

Čím hůře, tím lépe

Obávám se, že veškerá činnost poražených, a to se týká i prezidenta, zcela nepokrytě "fandícího" končící vládě a s ní spojeným politickým silám, se bude dít v duchu v nadpisu uvedeného hesla.
Přestože si soudruzi stěžovali na obstrukce opozice, nedělejme si nejmenší iluze, že nebudou obstruovat, až se z nich bude kouřit, jakmile ve sněmovně o něco půjde. Zcela jistě se budou snažit sabotovat práci sněmovních výborů a dalších orgánů. Budou se tedy snažit zbrzdit nástup "populismu", tedy, přeloženo z libtardího newspeaku, demokracie jako takové.
Ostatně, obstrukce už jednoznačně předvedli v souvislosti s volbou předsedy PS PČR. A nyní obstruuje sám rudý rozvědčík jmenování vlády, a to pod neústavními i nezákonnými záminkami.

Střety

Řada programových bodů, předložených Babišem, je v příkrém rozporu, ne-li přímo v negaci, s tím, co odcházející vláda dělala a její strany prosazovaly. Programem vlády je pomoc občanům, kde to jde; odcházející vláda dělala prakticky stoprocentně pravý opak.
Fialova vláda působila v podstatě jako záměrný škůdce, a pro normálního občana za celé čtyři roky neudělala pozitivního buď naprosto nic, nebo jen zanedbatelné drobnosti, navíc často považovatelné za "chybu v Matrixu". Už existují odhady, že nastupující vládě bude trvat, když to dobře půjde, asi dva roky, než se podaří zlikvidovat alespoň ty nejhorší důsledky vládnutí Fialy a spol.
Je vcelku jasné, že strany končící vlády budou v opozici dělat všechno možné a nemožné, aby se toho podařilo napravit co nejméně.

Důvod

Důvod jsem naznačil v perexu: Pokud se podaří napravit nejhorší chyby Fialovy vlády na takové úrovni, aby to pocítili občané, bude to pro odcházející vládní koalici přímo katastrofický signál. Protože zatím lžou, až se jim od hub práší, jak dělali všechno dobře a veškerá kritika "přichází z Kremlu". Což je, pochopitelně, snůška bezcenných nesmyslů, protože soudruh Mráz už dávno přesídlil z Moskvy do Bruselu.
Přitom nastupující vládě postačí udělat jen docela málo, aby to lidé pocítili na svých peněženkách a podmínkách života. V podstatě bude stačit peníze, nyní cpané do nesmyslu, zvaného "boj za klima", alespoň zčásti přiškrtit a vrhnout do sociální sféry, z níž byly postupně vykrádány.
Dojde-li k podpoře rodin s dětmi, podpoře domácí zemědělské produkce, bude jen dobře. Opravdu nepotřebujeme, aby v "hytlermarketech" byly k zakoupení za desítky Kč / kg jablka z Nového Zélandu či Kanady (nebo jiné pochybné Tramtárie), brambory z Turecka, Egypta nebo z nějaké ještě vzdálenější destinace, a česká jablka a české brambory, vykupované za dolní jednotky Kč / kg zatím hnily ve skladech (a dalo by se jmenovat i další zboží).
Pokud se podaří udělat něco s dostupností léků, opět to společnost pocítí velmi silně, protože stav, kdy se musí obvolat dvě desítky lékáren, aby se sehnal potřebný lék, navozený Fialou a spol. ve spolupráci s EU, je naprosto neúnosný a prakticky každému, kdo má v rodině nějakého chronicky nemocného, vadí. Bude ovšem nutno se pobít s bruselskou škodnou, pro niž je umírání našich lidí na nedostatek běžných léků žádoucí cílový stav; proto nám také zakazuje nejen vlastní výrobu (kterou bychom zvládli, jak jsme ji měli zvládnutou za "zlých komunistů"), ale dokonce i pouhé adjustování ve velkém množství, a tudíž levněji, nakoupených "holých" tablet.
Levicové sdělovací prostředky (např. Britské Listy) už hlásily úmrtí bezdomovců a dalších "sociálních případů", jimž byla odmítnuta zdravotnická či lékařská pomoc. I toto je možné napravit, pokud budeme mít konečně kvalitní vládu.

Ochrana tuzemských banánů?

Pochopitelně, je to jen a jen absurdní blábol bezcenných škůdců, kteří oponovali návrhům SPD na ochranu našich producentů potravin. Banány naši zemědělci na trh nedodávají, tudíž je není nutno chránit.
Faktem ovšem je, že pokud by se v souvislosti s novými jadernými bloky podařilo  zprovoznit skleníky, jaké mají za ještě nepříznivějších zeměpisných podmínek na Islandu, tak by tuzemské banány mohly být. Mohli bychom jimi zaplavit EU a být konkurenty onoho Islandu, tč. největšího producenta banánů na území Evropy. Teoreticky bychom ve skleníkově izolovaných kulturách mohli pěstovat i původní odrůdu banánů Gros Michel, proti níž ta současná (Cavendish) údajně chutná asi jako trochu banánově naparfémovaná a trochu rozvařená brambora. Plantáže této odrůdy "pod širým nebem" podlehly houbě, proti níž je současně prakticky monokulturně pěstovaná odrůda Cavendish, této plísni odolná, ale zdá se, že se na ni už chystá houba jiná. Původní Gros Michel se proto pěstuje jen mimo areál "banánových oblastí" a je velmi drahá, kolem 2 US$ za plod, tudíž by se na ní dalo vydělat i při pěstování ve sklenících.
Protože jsem zdědil po mamince literaturu od citrusářů, tak vím, že by se u nás daly pěstovat i citrusy (a dokonce bez přitápění). Využívá se toho, že citrusy pěstované v příkopech, jdoucích pod úroveň hloubky promrznutí půdy a shora zakrytých tepelnou izolací, mohou ve tmě a při chladničkové teplotě přečkat tuzemskou zimu.
Takže "ochrana našich banánů a citrusů", jak manipulativně vřeští sběř, poplatná cizím zájmům, by časem teoreticky mohla jakýsi význam mít, protože podmínky na jejich pěstování můžeme vytvořit, ovšem bohatě by stačilo zajistit pro ně rovné podmínky na trhu.

Ekologie

Faktem je, že Fialova vláda byla přímým pokračovatelem vlád, které nechaly naše nejcennější pralesy zlikvidovat kůrovcem (je zajímavé, že "ekologičtí" Němci na své straně Šumavy kůrovce aktivně likvidovali, naprosto stejnými postupy, jaké doporučovali skuteční odborníci, tj. nikoli ekologové, u nás).
Přímo na kontě této vlády leží katastrofální požár v Českém Švýcarsku, který nejenže zlikvidoval cenný les, ale dokonce v některých místech poničil i pískovcové skály.
Jistěže můžeme nabývat i různých temných podezření, když v sousedství kůrovcem zničené české části Šumavy je kůrovcem nesežraný les v sousedním Německu (pro který cennější lesy na naší straně byly nepříjemnou konkurencí). A v případě Českého Švýcarska je v sousedství Švýcarsko Saské, které si Němci na katastrofální požár připravit od ekologů nenechali, a nyní mohou k sobě stahovat turisty.
Ostatně, zakazování horských hotelů, vleků apod. na české části Šumavy, zatímco v Německu jsou takovéto aktivity spíše rozvíjeny, různá temná podezření akcentuje.
Zcela jistě i zrušení ochrany území pro vodní dílo DOL Fialou a spol. je velice výhodné pro Němce, protože ti pod různými nesmyslnými záminkami omezují splavnost Labe zhruba mezi našimi hranicemi a Drážďany (ponor a šířka lodí, které ještě projedou), a tím v podstatě blokují přepravu zboží od nás do mořských přístavů. DOL by německý vyděračský potenciál do značné míry eliminoval.
Jsou určité tendence rozvíjet u nás získávání geotermální energie; to je ovšem limitováno zákazem frakování, který rovněž spáchala Fialova vláda a nyní "hrozí", že tento zákon bude zrušen. Zcela jistě by toto zrušení znamenalo i možnost těžby břidličných uhlovodíků, minimálně plyn na celá desetiletí v břidlicích máme, což by opět omezilo různé vyděračské aktivity, tentokrát více ze strany EU než Německa.
Pochopitelně, našlo by se toho více.
Další věcí je, že je velice nutné co nejvíce sabotovat a kritizovat "boj za klima", včetně nesmyslů, sdružených pod značkou "Green Deal", což zase spíš udělá vláda se skeptickými stranami jako jsou Motoristé nebo SPD, než vláda Fialy, který lokajsky podepsal i ty největší nesmysly na tomto poli.

Neziskovky

Jistěže budí obavy zmínky o zákonu, který by donutil neziskovky zveřejňovat své zdroje financí ze zahraničí, což by jasně ukázalo, v čím zájmu pracují (a zcela jistě to nejsou v naprosté většině případů, a pro politické neziskovky to platí opravdu téměř stoprocentně, zájmy našeho státu a jeho občanů). Dalo by se touto cestou i identifikovat, jaké zájmy zde naši potenciální nepřátelé mají.
Ostatně i ekologické neziskovky se v řadě případů chovají tak, že vzbuzují podezření z práce pro cizí a nikoli přátelskou mocnost.
Pochopitelně, pláč a skřípění zubů působí i představa, že neziskovky, škodící našemu státu a našim občanům (jistěže nikoli jen ekologické), by mohly dostat stopku financování od našeho státu. Jistě zcela logickou: Když nám škodíš, proč bychom ti za to měli něco platit?

Ukrajina

Je docela možné, že na funkční období nové vlády připadne kolaps Ukrajiny, spojený se zastavením nesmyslného plýtvání, protože se stále více ukazuje, že naprostá většina pomoci končí ve zlodějských kapsách ukrajinských oligarchů a ukrajinský stát, potažmo občané Ukrajiny, z nich mají tak leda ono příslovečné Velké Kulové.
Faktem je, že už jen vazba pomoci na záruky (pochopitelně, kontrolovatelné a kontrolované), že pomoc půjde tam, kam byla určena, ne do kapes nějakého oligarchy, který vezme i s ní nohy na ramena a zmizí ve světě, by byla více než vhodná. Tyhle lidi bychom vykrmovat neměli. A bude-li to zajištěno, opět nová vláda stoupne v očích většiny našich občanů, z jejichž kapes ta pomoc jde.
Další věcí je, že jakmile bude ukončen válečný konflikt, bude třeba zapracovat na obnově Ukrajiny, ovšem ideálně tak, abychom z toho něco měli (co by Ukrajinu nebolelo, když nám to poskytne). Možností je mnoho, od rekreačních destinací, zejména v západní části, do níž zasahují Karpaty a je tam podobně atraktivní krajina jako např. v Rumunsku, až třeba po případně suroviny pro náš průmysl za rozumné ceny.
A jsem opět přesvědčen, že připravovaná vláda bude s to vyjednat daleko víc v náš prospěch, než co by udělala vláda Fialova, která by maximálně pomáhala Němcům a českým podnikatelům leda škodila.
Jistěže i podpora ukončení konfliktu (třeba podle současných plánů D. Trumpa) je více očekávatelná od Babiše a spol. než od Fialy a spol.

Nelze se tedy divit, že se vláda v demisi snaží udržet u moci co nejdéle, aby co nejdéle mohla škodit a co nejdéle překážela nastupující vládě. Zcela jistě jim v tom pomáhá rudý rozvědčík, rovněž jednající proti zájmům tohoto státu i jeho občanů, včetně protiústavních aktivit.

Jak je to tedy s tím oteplováním?

Dlužno konstatovat, že vzhledem k masívním podvodům "klimavědců" i na ně napojených aktivistů v podstatě, bohužel, nevíme, zda, a pokud ano, tak jak moc, se skutečně otepluje. Faktem také je, že klimaalarmisté sice neustále operují s jakousi "globální teplotou", ale v reálu nikdy nezveřejnili jasnou a závaznou metodiku jejího stanovení. A od toho se ostatně odvíjí celý "boj za klima".

Oteplování

Jak bylo zmíněno v perexu, celá "klimavěda" postrádá jasnou definici globální teploty ve smyslu "to a to se naměří, naměřené hodnoty se dosadí do toho a toho vzorce (či lépe výpočetního algoritmu) a výsledek je globální teplota".
Přitom je jasné, že bez exaktního stanovení globální teploty v roce R, měsíci M a dni D je naprosto nemyslitelné považovat to, co presentují klimatologové, za nějakou vědu.
A je mi líto, kterýkoli inženýr (případně další odborník), mající co do činění s nějakým zahříváním s definovanou teplotou, musí nutně na tento nedostatek přijít. Bez ohledu na to, zda vaří ve velkém kotli polívku (guláš a pod.), nebo taví rudu, nebo obsluhuje autokláv (třeba mikrobiologický), nebo třeba na transfúzní stanici rozmrazuje mraženou krev (a jistě by se našla spousta dalších profesí), ti všichni musí řešit problematiku měření, a to v daleko kompaktnějším a přehlednějším prostředí, než je povrch planety a atmosféra nad ním. Ostatně i lékaři musejí při měření teplot pacienta zohlednit místo a způsob jejího měření a dokonce i čas (byť po zákazu rtuťových teploměrů z EU se teplota měří daleko méně, protože za ně neexistuje adekvátní náhrada). A ti všichni si přinejmenším musejí být vědomi technických obtíží takovéhoto měření, i toho, že malá změna metodiky měření může vyvolat velkou změnu naměřených hodnot.
Je jistě jasné, a není to žádná "konspirace", že hochštaplerům se pracuje nejlépe v situaci, kdy nad jejich prací není žádný dohled a zejména žádná kontrola. A klimatologové si o takovéto přirovnání, bohužel, přímo říkají.
Nicméně, pokud se tedy otepluje, je jasné, že to nějakou příčinu mít musí. Jde tedy o to se podívat, jaké příčiny jsou pravděpodobně ve hře.

Přírodní příčiny

Je mi líto, hlavní ryze přírodní příčinou jsou změny sluneční aktivity. Ty jsou známy a popsány, od jedenáctiletého slunečního cyklu až po asi nejdelší známý, který má mít periodu kolem 800 let.
Pochopitelně, cyklické změny aktivity Slunce, které byly nedávno nepřímo leč silně potvrzeny dlouhodobým sledováním hvězd podobných Slunci, na nichž byly cyklické změny aktivity nalezeny také (a jistě je nesmysl, aby Slunce bylo mezi hvězdami své kategorie nějakou výjimkou).
Zcela čerstvě proskočila informace, že cyklické změny jasu červeného obra Betelgeuse (v souhvězdí Orion) souvisejí s jeho dosud neznámým průvodcem a putováním tohoto průvodce mezi "příhvězdím" a "odhvězdím".
Změny aktivity Slunce jsou detekovatelné pomocí výskytu "slunečních" a "galaktických" radioizotopů v jednotlivých (datovatelných) vrstvách a odečteme z nich i předcházející teplá a chladná období. Neexistuje jediný rozumný důvod, proč by současné oteplování muselo být výjimkou. Sice soudruzi klimatologové blekotají, že "rychlost současného oteplení je bezprecedentní", nicméně jak růst teplot ke středověkému klimatickému optimu, tak i nárůst teplot v průběhu 16. století byly ještě rychlejší, než co ukazují klimatology zbastlené grafy pro současnost. Wikipedie dokonce pro vzestup teplot po starším Dryas uvádí rychlost kolem 6 stupňů za méně než rok.
Každému, kdo absolvoval fyziku a matematiku na úrovni školství z dob mého mládí, musí být jasné, že cykly o rozličné délce se budou sčítat (pochopitelně, včetně záporných hodnot dolních výkyvů), a že výsledkem mohou být občasné velké posuny teplot nahoru nebo dolů podle toho, jak se cykly v určitém období sejdou. Z čehož potom mohou vyplynout "katastrofální" klimatická optima, případně naopak skutečně katastrofální velká ochlazení.
Je jasné, že změny sluneční aktivity jsou klimahochštaplery zuřivě popírány (často je popírán i 11 letý cyklus), protože se absolutně nehodí do krámu. Ještě před nějakými  dvěma stovkami let by se asi našlo dost lidí, ochotných platit za nějaké modlení ohledně sluneční aktivity, ale v současné době a ve vyspělých zemích vládne na tomto poli docela skepse, a to i u praktikujících věřících. A věřící v zemích 3. světa, kteří by se asi nějací našli, nejsou zase tak při penězích, aby z nich reálně vydyndatelné prostředky byly dostatečně vysoké.
Do určité míry může klima ovlivnit i rozpadové teplo radioaktivních izotopů ze zemské kůry. Pokud se na povrch dostává difúzně, může klima ohřívat. Pokud jsou jeho výsledkem sopečné výbuchy, může převážit spíše ochlazování (popílek, oxidy síry a další ochlazující faktory v atmosféře).

Kombinované příčiny

Do této kategorie je nutno zařadit změny (snížení) albeda zemského povrchu a atmosféry.
Možná si čtenáři všimli, že jsou dny, kdy stopy za vysoko letícími letadly persistují na obloze po desítky minut, či celé hodiny. Stává se, že letadlo už je dávno za obzorem a jeho kondenzační pruhy pořád existují, resp. se jen zvolna roztahují. A jsou dny, kdy kondenzační pruhy mizí za řádově desítkami až stovkami délek letícího letadla.
Pochopitelně, nesouvisí to se žádnými "chemtrails" v duchu příslušných konspiračních teorií. Souvisí to se stavem atmosféry ve výšce, v níž tato letadla létají. Tento stav může vyvolat velice rychlé odpaření vodních kapek či ledových krystalků, z nichž je tvořena ona stopa za letadlem. Nebo naopak dojde k tomu, že tyto stopy jsou dlouhodobě persistentní, protože k odpařování nedojde, resp. je jen velmi pozvolné. Případně dokonce mohou mikročástečky ve zplodinách hoření v motoru vytvářet kondenzační jádra a dát vznik krystalkům vody i z okolní atmosféry, tedy vyvolat oblačnost i z další vody, nejen té, která odešla z letadla spolu s dalšími spalinami.
Faktem ovšem je, že v tom prvním případě se voda, vychrlená z výfuků či trysek letícího letadla, změní ve vodní páru, která představuje plyn výrazně skleníkovější než onen "obávaný" oxid uhličitý. V případě druhém se vodní kapénky či krystalky ledu stávají něčím, co odráží sluneční paprsky zpět do vesmíru, takže jim znemožňuje ohříváním zemského povrchu vytvořit onen  obávaný skleníkový efekt.
Z uvedeného ovšem plyne, že boj "zelených" proti letecké dopravě je bojem proti kondenzačním pruhům, a tedy bojem za nižší odrazivost atmosféry Země pro sluneční záření, tedy za vyšší ohřívání Země skleníkovým efektem. Jak je to u ekologů více-méně normou.
Druhou věcí je, že i přirozená vlhkost atmosféry se může měnit v jakýsi "opar", odrážející část slunečního záření do vesmíru, nebo naopak ve vodní páru, tedy plyn daleko silněji skleníkový než oxid uhličitý.
Přitom to, co se skutečně stane, je natolik málo predikabilní (protože už malé změny tlaku a teploty vytvoří "přeskok" na opačnou stranu), že se ani nedivím nechuti soudruhů klimatologů se pouštět do nějakého zásadnějšího výzkumu na tomto poli.
Na druhé straně jsou ovšem uvedené procesy pro klima natolik zásadní, že jejich malé změny výrazně převyšují vliv oxidu uhličitého.
Pokud se týká zemského povrchu, pak jistě změna rozsahu zalednění ovlivní jeho albedo. Nicméně člověk do toho zasahuje také, a to různými náhradami přirozeného povrchu povrchy umělými, s nižší odrazivostí (albedem). Obrovský průšvih na tomto poli jsou fotovoltaické elektrárny, jejichž panely jsou černé, tedy s albedem velmi nízkým, a dokáží se proto zahřívat slunečním zářením. Tento průšvih je akcentován ještě tím, že se FV panely dokáží zahřívat i infračerveným zářením z noční oblohy, takže i v noci, nejen za slunečného dne, je teplota vzduchu nad panely FV elektrárny vyšší než teplota vzduchu nad okolním terénem. Lze to pozorovat hlavně za bezvětří, kdy teplý vzduch není větrem odstraňován. Takže brát FV panely za jakousi "spásu" před klimatickou změnou, je dosti pošetilé.
Budu hodně ošklivý: Natření většiny střech (kde budova není např. historická památka) na bílo, nebo stříbřenkou, by patrně mělo na klima větší vliv než vše, co "bojovníci za klima" dělají. Ale je jasné, že by to nestálo miliardy ročně, s nedaly se z toho vyvádět milionové "drobečky" coby odměny za "nenahraditelnou práci" těchto bojovníků.

Antropogenní faktory.

V této oblasti je toho více, takže jsem si ji dovolil rozdělit na více dílčích kapitol.

1. Odsiřování

Je známo, že oxidy síry působí "antiskleníkově" (byť poněkud jiným mechanismem, než že by byly antagonisty skleníkového efektu, podrobnosti se dají najít na Wikipedii). Faktem je, že v průběhu průmyslové revoluce se v řadě zemí pálilo uhlí s vysokým obsahem síry, a takovéto uhlí se běžně používalo i v lodní dopravě (pak se přešlo na mazut a opět do lodí šly druhy s vysokým obsahem síry). Později, v souvislostí se smogovými situacemi, bylo toto uhlí vytlačeno mimo spalování ve městech. Posléze nastalo odsiřování, tedy technologie, měnící oxidy síry na síran vápenatý (tedy v podstatě sádru), která se ovšem potýkala s vysokou nadprodukcí této komodity.
Nakonec došlo, na základě řevu "zelených", i k zákazu používání nafty (mazutu) s vysokým obsahem síry v lodní dopravě.
Lze vyslovit předpoklad, že právě "zamořování" atmosféry oxidy síry vedlo k tomu, že se neprojevilo přirozené oteplování, které se chystalo už někdy od poloviny 19. století, ale chlazení atmosféry oxidy síry je blokovalo.
Dalším problémem je, že síra je biogenní prvek a přitom se moc nevyskytuje ani v mořské vodě, ani ve většině vod sladkých. "Pohnojení" vody sírou znamená zvýšení růstu planktonu, který (mj.) do sebe váže oxid uhličitý, jak z vody tak i ze vzduchu.
Omezení spalování paliv se sírou (vč. odlučování oxidů síry), a zejména zákaz lodních paliv s vyšším obsahem síry, vedlo k limitování růstu planktonu, hlavně v mořích, a k omezení odběru oxidu uhličitého z vody a vzduchu ke tvorbě biomasy. Velice se obávám, že tento zákrok mohl mít na hladinu oxidu uhličitého v atmosféře vyšší vliv než antropogenní emise tohoto plynu.

2. Vypouštění skleníkových plynů v rámci "dekarbonizace"

Přestože údajně "dekarbonizujeme" kvůli snížení skleníkového efektu, řada opatření tento efekt naopak zvyšuje. EU vynucovaný přechod z uhlí na zemní plyn vede k emisím metanu (těžba, doprava, spotřeba), které přebíjejí onu nižší produkci oxidu uhličitého na kJ ze spáleného plynu oproti spálenému uhlí. Faktem také je, že svoje k tomu udělá ještě přechod z plynovodu na vožení zemního plynu po moři (ve zkapalněném stavu). Jednak samo zkapalňování je žrout energie, jednak kapalný plyn se na lodích udržuje vařením (které ho ochlazuje) a "páry", tj. plynný metan, unikají ven.
Je také  nutno počítat s tím, že ekology forsírované elektromobily v řadě ekonomik vyprodukují víc oxidu uhličitého než automobily. Prostě proto, že celý řetězec přeměn energie z chemické ve fosilu na mechanickou, pohánějící kola, je o mnoho článků delší než u auta, které palivo spaluje uvnitř válce motoru. U nás čerstvě vyrobený elektromobil (jde hlavně o baterii) má +- paritu s autem na benzín a je o něco větším producentem oxidu uhličitého než auto na naftu. Ovšem, po pár měsících provozu, vzhledem k poklesu účinnosti baterie, začne zaostávat i za autem na benzín (svého času jsem to zde presentoval). V řadě zemí EU jsou na tom ještě hůře než my se 40% (+-) podílem elektřiny z uhlí.
Při zmíněném počítání jsem nezohlednil dvě věci: Jednak, že elektromobily se nabíjejí většinou přes noc, kdy je podíl elektřiny z uhlí vyšší (ze "záhadných" důvodů nejede fotovoltaika a v našich končinách zpravidla v noci utichá i vítr), jednak, že elektromobil vozí balastní váhu baterie, která je výrazně (řádově) těžší než plná nádrž, a té navíc během jízdy hmotnost ubývá, zatímco hmotnost baterie se vybíjením prakticky nemění. Nicméně obě tato zanedbání dále zvyšují emise oxidu uhličitého elektromobilu oproti autu a ponechal jsem je jako určitou "bezpečnostní rezervu" z toho důvodu, že účinnosti přechodů energie z uhlí na energii pohybu kol jsou v některých případech udávány jako rozmezí od - do, a já bral střední hodnoty.
S "ekologickou" energetikou souvisejí, bohužel, i další plyny, z nichž patrně nejdůležitější je fluorid sírový (SF6), který se používá jako náplň prostoru alternátorů. Používá se i v klasické energetice, nicméně na vyrobenou kWh je ho nepatrné množství v porovnání s krcálky typu větrníků. Právě až záplava větrníků (a velkých fotovoltaik, kde se užívá také) způsobila, že se tento plyn, více než dvacettisíckrát skleníkovější než oxid uhličitý, stal problémem, protože může měřitelným a citelným způsobem zasáhnout do teploty planety. Asi nejproblematičtější je skutečnost, že tento plyn má persistovat v atmosféře "tisíce let" (přesné číslo není známo a není ani znám mechanismus, jakým by se příroda tohoto plynu dokázala zbavit). Lze se obávat toho, že tento "ekologický" plyn bude ohřívat klima ještě za desítky tisíc let.
S "alternativní" energetikou jen okrajově souvisí freony (mohly by být v náplních některých tepelných čerpadel, opět cosi "eko"), nicméně těch se příroda zbavit dovede, byť za cenu spotřeby ozónu ve vysokých vrstvách atmosféry.

3. Boj proti eutrofizaci vod, likvidace lesů

Je vcelku jasné, že ekologové bojují proti eutrofizaci vod. Na druhé straně je jasné, že při eutrofizaci běží fotosyntéza vodních řas a sinic, vychytávající ze vzduchu i vody oxid uhličitý (jak bylo zmíněno výše). Jistěže se část těchto organismů zase rozloží, nebo poslouží jako počátek potravního řetězce, nicméně část jich padne na dno, a část takto spadlé biomasy se může na dně (i s uhlíkem) fixovat po léta, v oceánu až po staletí či tisíciletí.
Jinými slovy, eutrofizace do jisté míry odčerpává oxid uhličitý z atmosféry, takže ekologové, jak je ostatně u nich normou, bojují proti odstraňování tohoto plynu z atmosféry planktonem, tedy za zvyšování skleníkového efektu.
"Alternativní" energetika, založená na pálení "ekologického" dřeva, nebo výrobků typu pelet, je spojena s klučením lesů a pralesů, zejména v zemích 3. světa. Teoreticky by jistě mohl na místě vyklučeného lesa vyrůst nový, který by do své biomasy zavzal "právě to množství" oxidu uhličitého, které vzniklo spálením onoho dřeva.
Problém je, že jednak to ne zcela platí u tropických pralesů, které regenerují daleko pomaleji než lesy mírného pásu, jednak mladý les či prales bude vychytávat daleko méně oxidu uhličitého než les vzrostlý, ale ještě rostoucí. Takže deficit odebírání oxidu uhličitého lesy, které byly "ekologicky" spáleny, může trvat desítky let, v některých biotopech i přes stovku.
Jediný jev, který na tomto poli působí proti koncentraci oxidu uhličitého v ovzduší je zazeleňování pouští. Čistě na koncentraci oxidu uhličitého v ovzduší závisí to, že rostlině stačí na kratší dobu otevírat póry k pokrytí své potřeby tohoto plynu pro fotosyntézu, a tím ztratí méně vody, jejíž pára těmito póry naopak utíká. To znamená, že vydrží menší přísun vody než při nižší koncentraci oxidu uhličitého v atmosféře.
K výše uvedenému se připojuje ještě zvyšování srážek v důsledku teplejšího klimatu (větší odpar vody, hlavně z oceánu, vyšší koncentrace ve vzduchu, více vody může "vypršet"). Faktem ovšem je, že v některých zemích třetího světa je postup rostlin do pouště eliminován zvyšováním a rozšiřováním pastvy.

4. Boj proti světelnému smogu

Faktem je, že i "ekologický" boj proti světelnému smogu je v reálu bojem za oteplování. Jde totiž o to, že naprostá většina světel ozařuje nějaké plochy ve svém okolí, a část tohoto světla se promění na tepelnou energii, zahřívající toto okolí. Jen ta světelná energie, která, ať už přímo ze svítidla nebo z osvícených ploch, "uletí" do vesmíru, se nepřemění v teplo. Tj. některé formy boje proti světelnému smogu paradoxně mohou (sice nepatrně, ale přece) přispívat k ohřívání planety.

5. Emise oxidu uhličitého

No dobře, nějaký nepatrný vliv antropogenní složka tohoto plynu mít bude, ale je nutno zcela realisticky počítat s tím, že prakticky veškerý nárůst koncentrace tohoto plynu v atmosféře má spíš přírodní, tedy neantropogenní, charakter.

Chyby, podvody apod.

Je třeba si uvědomit, že veškeré měření na tak složitém a komplexním systému, jako je povrch a ovzduší planety (vč. světového oceánu) nutně musí být zatíženo nejrůznějšími chybovými faktory. Jistě se to netýká pouze teplot, ale prakticky veškerých dalších parametrů měřeného objektu.
Dalším problémem je skutečnost, že měření probíhá velice často na různých místech různými metodami (zcela jistě na oceánu nemůžeme postavit meteostanice). V některých partiích moří lze patrně použít měření z lodí, někde jsou i trvale zakotvené majákové lodi (hlavně v blízkosti nebezpečných mělčin, kde ale není žádný ostrůvek, na který by se dal umístit opravdový maják), nicméně existují obrovské plochy oceánu (ale i zemského povrchu), kam člověk nezabloudí a data z nich pozemními měřeními získat nelze. Problém, pochopitelně, spočívá v tom, že existují různé (a odlišné výstupy dávající) metody odhadu teplot na těchto neměřených místech.
Další možností jsou družicová měření, která také nejsou naprosto objektivní, protože i u nich existují zdroje chyb. Pamatuji, jak ve druhé polovině 90. let nastal "šílený skok" teplot měřených družicemi (nahoru), protože došlo k výměně generací družic, a ta nová měla čidla poněkud jinak konstruovaná a hlavně nezestárlá. "Nikoho nenapadlo" (nebo to byl záměr) to, co by muselo napadnout každou laborantku hodnou tohoto označení, tj. nějakou dobu měřit teploty paralelně oběma generacemi družic a zkonstruovat nějaký převodní vzorec jedněch teplot na druhé.  Kdepak, "katastrofálně se oteplilo".
Touto zkratkou jsme se tedy dostali k tomu nejdůležitějšímu: tedy k ryze a úmyslně podvodným aktivitám, které mají vyvěštit šílenou katastrofu, "klimatickou nouzi" a podobné nesmysly, jaké mají zdůvodnit naprosto nehorázné (a v mnoha případech zcela nesmyslné) výdaje  "za klima", které jen luxují kapsy občanů a ulehčují veřejným penězům, aby se za ně v naprosté většině případů financovaly jen bezcenné nesmysly, jaké by nepomohly klimatu ani tehdy, pokud by ona legenda o "klimatické nouzi" byla pravdou a ne čirou smyšlenkou.
Již známá "Mannova hokejka" (pro nepamětníky - měření letokruhů a snad i nějakých jezerních usazenin), byla podvod. Když z autorů (protože jejich výzkum byl financován z veřejných prostředků) vysoudili metodiku a data, tak se zjistilo, že jimi vyvinutá a použitá metoda udělá "hokejku" i z výstupu generátoru náhodných čísel.
Faktem je, že když se vybíraly meteorologické stanice, reprezentující pro IPCC Českou republiku, tak bylo kritizováno, že byly vybrány jediné dvě stanice na našem území, které měly v posledních letech vzestupný trend teplot, přestože nejvíce bylo stanic s více-méně stabilními teplotami a bylo i několik stanic, které v posledních letech před onou dobou zaznamenávaly pokles naměřených teplot. Již tehdy byli naši klimatologové, a obávám se, že právem, obviňováni z podvodů a manipulací.
Podvodem je i studie MIT, popírající vliv tepelných ostrovů na pozemní měření teplot. Je sice zahalena do blyštivého matematického hávu, ale (naštěstí musela být zveřejněna i surová data) jí zpracovávaná data v podstatě vliv tepelného ostrova nejsou s to zachytit, takže je jasné, proč nic nenašli.
Nedávno, proskočilo to i našimi sdělovacími prostředky, měli ve Velké Británii skandál, když nějací šťourové (asi "Putinovi agenti") zjistili, že narůstající teploty, dokazující "katastrofální globální oteplování" jsou vykazovány i ze stanic, které jsou léta (či desetiletí) mimo provoz, a některé z nich jsou dokonce fyzicky zlikvidované, takže v nich není možné ani nějaké "neoficiální" měření.
Pochopitelně, klimatologové byli opakovaně vyzýváni k tomu, aby předložili důkaz antropogenního oteplování klimatu. Já občas v diskusi s nimi parafrázoval anekdotu ze začátku 70. let, Tehdy se hystericky slavilo sto let od narození (1970) a krátce poté se připomínalo 50. výročí úmrtí (1974) V. I. Lenina. Koloval tehdy vtip, že se někteří lidé bojí odklopit dekl od WC nebo otevřít krabičku sardinek, aby na ně nevybafl Lenin. Takže moderní parafráze tohoto vtipu je, že pokud by důkaz o antropogennosti současného oteplování existoval, měli bychom strach dělat to samé (a podobné věci), aby na nás místo Lenina nevybafl tento důkaz.
Asi poslední akcí klimaalarmistů na tomto poli je teorie, že "onen důkaz existuje, ale je tak šíleně složitý, že mu je schopen porozumět pouze absolvent studia klimatologie". Na to já s radostí cituji pana Nielse Bohra, že "pokud nejste schopen vysvětlit svůj problém i naprostému laikovi, znamená to jen, že jste svůj problém nedostatečně pochopil". Pochopitelně, říkal to adeptům jaderné fyziky, ale ta je pro laika nesrozumitelná asi stejně jako údajně ono klima.
Možná ještě jeden moment na závěr tohoto povídání. Pokud by "pánbu dopustil a motyka spustila", tj. ukázalo by se někdy v budoucnu, že antropogenní globální oteplování je realita, pak, je mi velice líto, ale vina na případném zanedbání bude stejně z větší části ležet na klimatolozích. Protože kdyby se "bojem za klima" tak nehorázně nepřecpávali na úkor normálních lidí, nevyvolali by dojem, že celé je to jen a jen podvod za účelem onoho nehorázného přecpávání se.

Antropogenní globální oteplování je s vysokou pravděpodobností (tak vysokou, že opačnou alternativu má cenu zcela pominout) jen fikce, šířená lidmi, kteří jsou na ní ekonomicky a politicky zainteresovaní. Tyto lidi je třeba odstavit od moci a financí, aby přestali překážet našim životům a přestali ohrožovat životní perspektivy našich potomků. Ty nyní klimatologové a na ně napojení politici ženou do totální bídy, srovnatelné s těmi nejchudšími rozvojovými zeměmi.

Co s génii, bojujícími za klima?

Před nedávnem jsem měl kontakt s nějakým géniem, který šíleně obhajoval Green Deal s tím, že mu na tom vadí akorát to silné projení s byznysem.

Reakce

Přiznám se, že na hlášku, že dotyčnému nevadí Green Deal, ale jeho propojení s byznysem, jsem zareagoval velmi škaredě: "A co jste si myslel? Vždyť to celé není nic jiného než byznys."
Tedy, aby bylo jasno, všechny prvky Green Dealu jsou propojeny na byznys s různými "alternativami", které naprosto nic lidem nepřinášejí. Jen chtějí od lidí peníze, případně různé nefinanční benefity (často je to získání podílu na moci).
Pochopitelně, nejde jen o Green Deal. Prakticky veškerá ekologie je napojena na byznys a neslouží k ničemu jinému, než k obohacování se "bojovníků za ekologii". Tohle je prostě fakt, bez ohledu na to, že někteří ročně vydělávají desítky až stovky milionů (především "velcí vůdcové", jako třeba Al Gore), a někteří mají zajištěnu v podstatě jen bezpracnou existenci v nějaké nevládce, nicméně, pokud by ta nevládka přišla o finance, museli by se živit prací.
Právě v této oblasti sídlí největší nepřátelé nás, občanů, protože jsou to lidé celou svou existencí závislí na přetrvávání ekonesmyslů, které zbytku společnosti jednoznačně škodí.

Kádry

Máme tedy ve státě parazitickou třídu, žijící z ekofantasmagorií.
Zcela jistě jsou to oni výše zmínění "profesionálové alternativ", žijící z dotací na "ekologické" OZE (vesměs přírodu silně poškozujících, jak je to ostatně v celé ekologii normou), pracovníci různých "alternativních" firem, od montovačů ekonesmyslů typu fotovoltaiky, větrníků. tepelných čerpadel, zateplovačů apod. Jejich počty jsou odhadovány na tisíce.
Jistěže k tomu je třeba připočíst různé lokálně správní a podnikové ekology a další podobné úředníky, živicí se nesmyslnou agendou.
Je třeba také zohlednit různé "vědce" na ekologických grantech, které se vyznačují tím, že jsou z nich připuštěny i absolutně nepotvrditelné výstupy typu "v roce 2300 vzroste hladina oceánu o 100 metrů". V tom roce 2300 zcela jistě nebude nikdo chtít peníze zpět, ani když se ukáže, že to místo metrů byly milimetry.
Je jistě otázka, jak velké procento z nich má na to, aby se uživilo exaktním a skutečně společensky přínosným výzkumem. A to samé se často týká i celých institucí, v nichž tito "vědci" sídlí.
Potom jsou to profesionální ekoaktivisté z různých nevládních organizací, od těch, kteří nají vcelku přepychové platy, až po ty, co si tak vydělají na živobytí v "mamahotelu", případně na studium nějakého nesmyslného a zhola zbytečného oboru, z něhož vznikají různé nesmyslné bakalářské a diplomové práce.
Opravdu si netroufám nějak exaktně určit početnost těchto aktivistů, ale předpokládám, že se bude pohybovat v desítkách tisíc, přičemž bude hodně záležet na tom, jaký benefit a v jaké četnosti už budeme považovat za marker "profesionality".
Pochopitelně, pak je zde jakási šedá zóna. Jedná se o lidi, kteří jsou napojeni ideologicky na ekologické organizace. Přitom jejich ekonomický interes je velmi malý: Možná někde dostanou nějaké pohoštění, někdo pro demonstranty zařídí putovní kadibudku apod., nic, co by člověku nějakým způsobem významně ekonomicky pomohlo.
Jiní sympatizanti ekologů v podstatě nedosáhnou ani na to.
Počtům těchto lidí zhruba odpovídají hlasy pro zelené a Piráty v posledních volbách s tím, že je musíme redukovat o možné hlasy, pocházející z výše uvedených skupin.

Interakce

Část část výše zmíněných vědců se zviditelnila onou "peticí vědců" proti obsazení ministerstva životního prostředí panem Macinkou nebo nějakým jiným zástupcem Motoristů. Pan Macinka se možná neprozřetelně zmínil o "zelené krvi", ale ta naprosto jednoznačně musí být puštěna, aby se zlikvidovaly naprosto bezcenné, občanům, ale často i přírodě a životnímu prostředí obecně, vysloveně škodící aktivity.
Zviditelnily se i nejdůležitější ekologické organizace. Mimochodem, členové některých z nich, zcela jistě čeští Greenpeace, s vysokou pravděpodobností splňují kritéria onoho přílepkového paragrafu o práci pro cizí mocnost. A protože je ten paragraf definován velmi gumově, a má postihovat tuto činnost i ve stádiu nejen přípravy, ale i pouhého záměru, bylo by možné, při troše dobré vůle (a zejména příznivé politické konstelaci) spoustu výše jmenovaných existencí hnát před soud. Minimálně, aby nějakou dobu neměli čas a energii na páchání škod.
Důležité ovšem je to, abychom nezapomenuli na onu skupinu sympatizantů ekologie, souhlasících s "bojem za záchranu planety", jimž ovšem vadí onen "byznys" (aniž by chápali, že tohle je podstata, princip a také důvod celé oné slavné ekologie). Pokud v ekologii byl interes na nějakých benefitech pro lidi (ovzduší, voda, půda, potraviny atd.), tak zcela jistě dnes už jsou jen nepatrné zbytky takovýchto organizací (fungujících hlavně za minulého režimu a snad ještě krátce po jeho konci). A tyto zbytky se spíše od ekologického mainstreamu distancují. Ostatně, já byl člen komunisty rozehnané organizace Tis a zcela jednoznačně fandím spíš tomu Macinkovi než nějakým ekologům.
Na tuto skupinu bychom neměli zapomínat zejména proto, že tato skupina je patrně nejfragilnější a nejvíc by se dala vhodným seznamováním s realitou ekologie rozdrobit, čímž by se snížila podpora ekonesmyslů ve společnosti.
Samotní "skalní ekologové" jsou si této skutečnosti vědomi a snaží se seč mohou rozbíjet diskusní fóra, na nichž se setkávají lidé s různým náhledem na ekologii.
Je ovšem nutné diskutovat (kde to jde) i s nepřesvědčitelnými fanatiky, byť je to mnohdy odporné, protože taková diskuse může naznačit nejen jim, ale i nediskutujícím čtenářům, jak neopatrné mají zastoupení ve společnosti, což je jistě také velice důležité.

Takže část géniů, "bojujících za klima" by mělo být možné přetáhnout na stranu realistického pohledu na ekologii, nebo alespoň natolik znejistět, že přestanou podporovat alespoň část škodlivých aktivit. V cestě těmto snahám jistě budou stát ekologičtí fundamentalisté, často profesionálové. Nicméně přeargumentovávání těchto lidí může mít určitou agitační hodnotu.