Jaké je "hlavní zlo" nastupující vlády?

Jsem toho názoru, že nenávist vůči vítězům posledních voleb má více příčin, nicméně na jednu z nich se tak trochu zapomíná: Volbami ustanovená vláda se bude dostávat do velmi podobných situací, do jakých se dostávala vláda končící. Pokud předvede, že je s to se s nimi vypořádat lépe (alespoň v očích většiny občanů), bude to pro do ní zapojených stran obrovské plus, jak pro následující volby do poslanecké sněmovny, tak i volby další, senátní, prezidentské a komunální.

Čím hůře, tím lépe

Obávám se, že veškerá činnost poražených, a to se týká i prezidenta, zcela nepokrytě "fandícího" končící vládě a s ní spojeným politickým silám, se bude dít v duchu v nadpisu uvedeného hesla.
Přestože si soudruzi stěžovali na obstrukce opozice, nedělejme si nejmenší iluze, že nebudou obstruovat, až se z nich bude kouřit, jakmile ve sněmovně o něco půjde. Zcela jistě se budou snažit sabotovat práci sněmovních výborů a dalších orgánů. Budou se tedy snažit zbrzdit nástup "populismu", tedy, přeloženo z libtardího newspeaku, demokracie jako takové.
Ostatně, obstrukce už jednoznačně předvedli v souvislosti s volbou předsedy PS PČR. A nyní obstruuje sám rudý rozvědčík jmenování vlády, a to pod neústavními i nezákonnými záminkami.

Střety

Řada programových bodů, předložených Babišem, je v příkrém rozporu, ne-li přímo v negaci, s tím, co odcházející vláda dělala a její strany prosazovaly. Programem vlády je pomoc občanům, kde to jde; odcházející vláda dělala prakticky stoprocentně pravý opak.
Fialova vláda působila v podstatě jako záměrný škůdce, a pro normálního občana za celé čtyři roky neudělala pozitivního buď naprosto nic, nebo jen zanedbatelné drobnosti, navíc často považovatelné za "chybu v Matrixu". Už existují odhady, že nastupující vládě bude trvat, když to dobře půjde, asi dva roky, než se podaří zlikvidovat alespoň ty nejhorší důsledky vládnutí Fialy a spol.
Je vcelku jasné, že strany končící vlády budou v opozici dělat všechno možné a nemožné, aby se toho podařilo napravit co nejméně.

Důvod

Důvod jsem naznačil v perexu: Pokud se podaří napravit nejhorší chyby Fialovy vlády na takové úrovni, aby to pocítili občané, bude to pro odcházející vládní koalici přímo katastrofický signál. Protože zatím lžou, až se jim od hub práší, jak dělali všechno dobře a veškerá kritika "přichází z Kremlu". Což je, pochopitelně, snůška bezcenných nesmyslů, protože soudruh Mráz už dávno přesídlil z Moskvy do Bruselu.
Přitom nastupující vládě postačí udělat jen docela málo, aby to lidé pocítili na svých peněženkách a podmínkách života. V podstatě bude stačit peníze, nyní cpané do nesmyslu, zvaného "boj za klima", alespoň zčásti přiškrtit a vrhnout do sociální sféry, z níž byly postupně vykrádány.
Dojde-li k podpoře rodin s dětmi, podpoře domácí zemědělské produkce, bude jen dobře. Opravdu nepotřebujeme, aby v "hytlermarketech" byly k zakoupení za desítky Kč / kg jablka z Nového Zélandu či Kanady (nebo jiné pochybné Tramtárie), brambory z Turecka, Egypta nebo z nějaké ještě vzdálenější destinace, a česká jablka a české brambory, vykupované za dolní jednotky Kč / kg zatím hnily ve skladech (a dalo by se jmenovat i další zboží).
Pokud se podaří udělat něco s dostupností léků, opět to společnost pocítí velmi silně, protože stav, kdy se musí obvolat dvě desítky lékáren, aby se sehnal potřebný lék, navozený Fialou a spol. ve spolupráci s EU, je naprosto neúnosný a prakticky každému, kdo má v rodině nějakého chronicky nemocného, vadí. Bude ovšem nutno se pobít s bruselskou škodnou, pro niž je umírání našich lidí na nedostatek běžných léků žádoucí cílový stav; proto nám také zakazuje nejen vlastní výrobu (kterou bychom zvládli, jak jsme ji měli zvládnutou za "zlých komunistů"), ale dokonce i pouhé adjustování ve velkém množství, a tudíž levněji, nakoupených "holých" tablet.
Levicové sdělovací prostředky (např. Britské Listy) už hlásily úmrtí bezdomovců a dalších "sociálních případů", jimž byla odmítnuta zdravotnická či lékařská pomoc. I toto je možné napravit, pokud budeme mít konečně kvalitní vládu.

Ochrana tuzemských banánů?

Pochopitelně, je to jen a jen absurdní blábol bezcenných škůdců, kteří oponovali návrhům SPD na ochranu našich producentů potravin. Banány naši zemědělci na trh nedodávají, tudíž je není nutno chránit.
Faktem ovšem je, že pokud by se v souvislosti s novými jadernými bloky podařilo  zprovoznit skleníky, jaké mají za ještě nepříznivějších zeměpisných podmínek na Islandu, tak by tuzemské banány mohly být. Mohli bychom jimi zaplavit EU a být konkurenty onoho Islandu, tč. největšího producenta banánů na území Evropy. Teoreticky bychom ve skleníkově izolovaných kulturách mohli pěstovat i původní odrůdu banánů Gros Michel, proti níž ta současná (Cavendish) údajně chutná asi jako trochu banánově naparfémovaná a trochu rozvařená brambora. Plantáže této odrůdy "pod širým nebem" podlehly houbě, proti níž je současně prakticky monokulturně pěstovaná odrůda Cavendish, této plísni odolná, ale zdá se, že se na ni už chystá houba jiná. Původní Gros Michel se proto pěstuje jen mimo areál "banánových oblastí" a je velmi drahá, kolem 2 US$ za plod, tudíž by se na ní dalo vydělat i při pěstování ve sklenících.
Protože jsem zdědil po mamince literaturu od citrusářů, tak vím, že by se u nás daly pěstovat i citrusy (a dokonce bez přitápění). Využívá se toho, že citrusy pěstované v příkopech, jdoucích pod úroveň hloubky promrznutí půdy a shora zakrytých tepelnou izolací, mohou ve tmě a při chladničkové teplotě přečkat tuzemskou zimu.
Takže "ochrana našich banánů a citrusů", jak manipulativně vřeští sběř, poplatná cizím zájmům, by časem teoreticky mohla jakýsi význam mít, protože podmínky na jejich pěstování můžeme vytvořit, ovšem bohatě by stačilo zajistit pro ně rovné podmínky na trhu.

Ekologie

Faktem je, že Fialova vláda byla přímým pokračovatelem vlád, které nechaly naše nejcennější pralesy zlikvidovat kůrovcem (je zajímavé, že "ekologičtí" Němci na své straně Šumavy kůrovce aktivně likvidovali, naprosto stejnými postupy, jaké doporučovali skuteční odborníci, tj. nikoli ekologové, u nás).
Přímo na kontě této vlády leží katastrofální požár v Českém Švýcarsku, který nejenže zlikvidoval cenný les, ale dokonce v některých místech poničil i pískovcové skály.
Jistěže můžeme nabývat i různých temných podezření, když v sousedství kůrovcem zničené české části Šumavy je kůrovcem nesežraný les v sousedním Německu (pro který cennější lesy na naší straně byly nepříjemnou konkurencí). A v případě Českého Švýcarska je v sousedství Švýcarsko Saské, které si Němci na katastrofální požár připravit od ekologů nenechali, a nyní mohou k sobě stahovat turisty.
Ostatně, zakazování horských hotelů, vleků apod. na české části Šumavy, zatímco v Německu jsou takovéto aktivity spíše rozvíjeny, různá temná podezření akcentuje.
Zcela jistě i zrušení ochrany území pro vodní dílo DOL Fialou a spol. je velice výhodné pro Němce, protože ti pod různými nesmyslnými záminkami omezují splavnost Labe zhruba mezi našimi hranicemi a Drážďany (ponor a šířka lodí, které ještě projedou), a tím v podstatě blokují přepravu zboží od nás do mořských přístavů. DOL by německý vyděračský potenciál do značné míry eliminoval.
Jsou určité tendence rozvíjet u nás získávání geotermální energie; to je ovšem limitováno zákazem frakování, který rovněž spáchala Fialova vláda a nyní "hrozí", že tento zákon bude zrušen. Zcela jistě by toto zrušení znamenalo i možnost těžby břidličných uhlovodíků, minimálně plyn na celá desetiletí v břidlicích máme, což by opět omezilo různé vyděračské aktivity, tentokrát více ze strany EU než Německa.
Pochopitelně, našlo by se toho více.
Další věcí je, že je velice nutné co nejvíce sabotovat a kritizovat "boj za klima", včetně nesmyslů, sdružených pod značkou "Green Deal", což zase spíš udělá vláda se skeptickými stranami jako jsou Motoristé nebo SPD, než vláda Fialy, který lokajsky podepsal i ty největší nesmysly na tomto poli.

Neziskovky

Jistěže budí obavy zmínky o zákonu, který by donutil neziskovky zveřejňovat své zdroje financí ze zahraničí, což by jasně ukázalo, v čím zájmu pracují (a zcela jistě to nejsou v naprosté většině případů, a pro politické neziskovky to platí opravdu téměř stoprocentně, zájmy našeho státu a jeho občanů). Dalo by se touto cestou i identifikovat, jaké zájmy zde naši potenciální nepřátelé mají.
Ostatně i ekologické neziskovky se v řadě případů chovají tak, že vzbuzují podezření z práce pro cizí a nikoli přátelskou mocnost.
Pochopitelně, pláč a skřípění zubů působí i představa, že neziskovky, škodící našemu státu a našim občanům (jistěže nikoli jen ekologické), by mohly dostat stopku financování od našeho státu. Jistě zcela logickou: Když nám škodíš, proč bychom ti za to měli něco platit?

Ukrajina

Je docela možné, že na funkční období nové vlády připadne kolaps Ukrajiny, spojený se zastavením nesmyslného plýtvání, protože se stále více ukazuje, že naprostá většina pomoci končí ve zlodějských kapsách ukrajinských oligarchů a ukrajinský stát, potažmo občané Ukrajiny, z nich mají tak leda ono příslovečné Velké Kulové.
Faktem je, že už jen vazba pomoci na záruky (pochopitelně, kontrolovatelné a kontrolované), že pomoc půjde tam, kam byla určena, ne do kapes nějakého oligarchy, který vezme i s ní nohy na ramena a zmizí ve světě, by byla více než vhodná. Tyhle lidi bychom vykrmovat neměli. A bude-li to zajištěno, opět nová vláda stoupne v očích většiny našich občanů, z jejichž kapes ta pomoc jde.
Další věcí je, že jakmile bude ukončen válečný konflikt, bude třeba zapracovat na obnově Ukrajiny, ovšem ideálně tak, abychom z toho něco měli (co by Ukrajinu nebolelo, když nám to poskytne). Možností je mnoho, od rekreačních destinací, zejména v západní části, do níž zasahují Karpaty a je tam podobně atraktivní krajina jako např. v Rumunsku, až třeba po případně suroviny pro náš průmysl za rozumné ceny.
A jsem opět přesvědčen, že připravovaná vláda bude s to vyjednat daleko víc v náš prospěch, než co by udělala vláda Fialova, která by maximálně pomáhala Němcům a českým podnikatelům leda škodila.
Jistěže i podpora ukončení konfliktu (třeba podle současných plánů D. Trumpa) je více očekávatelná od Babiše a spol. než od Fialy a spol.

Nelze se tedy divit, že se vláda v demisi snaží udržet u moci co nejdéle, aby co nejdéle mohla škodit a co nejdéle překážela nastupující vládě. Zcela jistě jim v tom pomáhá rudý rozvědčík, rovněž jednající proti zájmům tohoto státu i jeho občanů, včetně protiústavních aktivit.

Je na místě srovnávání dohod Trump - Putin s Mnichovem?

Zcela jistě zaznívá z mnoha komentářů, že dohadování se s Ruskem, a zejména takové, které nezahrnuje účast Ukrajiny, je jakási analogie Mnichova, který byl také dohodnut stylem "o nás bez nás". Jaká je realita?

Mnichov

V Mnichově šlo především o to, že Československo bylo připraveno k obraně s hranicemi obsazenými vzorně zmobilizovanými vojáky v počtu více než milion (víc, než má v poli současně Ukrajina, navíc v pohraničním opevnění, násobícím sílu každého vojáka téměř na dvojnásobek). Československá koncepce obrany před Německem ovšem spočívala v tom, že Německo bude z druhé strany tlačeno Francií, což mu jednak zabrání nasadit proti Československu veškeré svoje síly, jednak zvýší ekonomický a politický tlak na agresora.
Francouzská ochota naplnit příslušnou spojeneckou smlouvu ovšem spadla v posledních měsících před Mnichovem hluboko pod bod mrazu, protože armáda tohoto státu i s na armádu navazujícími složkami, byla v totálním rozkladu. Jakési zpytování možností před Mnichovem vedlo k závěru, že Francie nemá na střet s Německem sílu a prostředky.
Velká Británie sice nebyla náš spojenec, ale byla na tom co do stavu armády velmi podobně katastrofálně, což obojí byl důsledek traumatizace katastrofálními ztrátami v době první světové války, v níž doslova vykrvácelo několik ročníků Francouzů i Britů. Vlády obou zemí si netroufly na podobnou válku (o níž měly navíc zmatené představy jako o první světové, kombinované s ještě hroznějšími zbraněmi, a tedy i ztrátami).
Z toho důvodu nás vydali Francouzi a Britové Hitlerovi na pospas, buďtež jejich jména navždy pokryta hanbou.

Ukrajina

Ukrajina bojuje proti ruskému útoku tři roky, respektive začala čtvrtý. Dostávala pomoc ze zemí EU i dalších států, která vedla jen k promarnění příležitosti po prvních neúspěších Ruska k zamítnutí možnosti sjednání nějaké formy příměří s možností smluvení pro obě strany přijatelného míru.
Už někdy půl roku po začátku se konflikt změnil na opotřebovávací materiálovou bitvu, kterou vyhraje ten, kdo bude mít více lidí a vojenského materiálu, což Ukrajina jednoznačně není.
Už jsem svého času konstatoval, že nastala podobná situace, jako za první světové války, a zejména na západní frontě, kdy po první bitvě na Marně se roztáhla fronta od neutrálního Švýcarska až k atlantickému pobřeží a stala se "žroutem" lidí a vojenského materiálu. A bylo jasné, že vyhraje ten, kdo bude mít pro onoho žrouta více krmení a po delší dobu. Což akcentovala kontinentální blokáda, zamezující Centrálním mocnostem dovážet potřebný materiál ze zámoří (a po pevnině to také nešlo).
Od onoho okamžiku se už v podstatě čekalo jen na zázrak. Ty se sice Německu podařily dva (Haberův proces výroby čpavku ze vzdušného dusíku, který eliminoval dopad blokády dovozu ledku z Chile, a VŘSR v Rusku), ale ty na zvrat na bojištích nestačily.
Ukrajina je silně zásobovaná vojenským materiálem a silně nelegálně i vojenskými odborníky, nicméně na zvrat na bojišti to nestačí. Naopak, začíná se rozkládat zevnitř, protože ochota jejích občanů padnout v tomto konfliktu stále více klesá.
Ukrajinský režim pro svou celkovou neschopnost není s to účinně vzdorovat ruskému postupu, který se navíc patrně bude stále více urychlovat.
Jednání s Putinem je tedy cosi kvalitativně odlišného od situace v Mnichově, protože zde se jedná o stát, který jednoznačně prohrává a nemá sebemenší naději na vítězství, protože i např. náhlá smrt Putina by vedla k jeho náhradě někým z lidí, kteří by v konfliktu dále pokračovali. Dokonce i velká část ruské opozice se hlásí k tomu, že by v boji proti Ukrajině pokračovala.

Východisko

Jedním z možných východisek je zapojení jednotek NATO přímo na ukrajinských bojištích. Musely by se toho zúčastnit USA, protože další státy NATO nemají kvalitativně ani kvantitativně postačující armády pro zvrat na Rusko - Ukrajinské frontě. Navíc by velmi pravděpodobným výsledkem byl globální jaderný konflikt, který nelze vyhrát. Poraženy v něm budou obě strany.
A je otázka, zda by něco takového neskončilo i konfliktem uvnitř NATO, protože např. Turecko spíš podporuje Rusko (a má po USA největší armádu) a třenice jsou i mezi dalšími státy NATO v Evropě.
Pak už zbývá jen rozhodnutí, zda bude Ukrajina kapitulovat v době, kdy ještě ovládá nějakou část svého území, jako Německo v první světové válce, nebo zda bude bojovat do posledního náboje a posledního bojovníka (třeba i nezletilého), jako Německo v té druhé.
A, je mi líto, otázka nestojí tak, zda Ukrajina bude obnovena v původních hranicích vč. Krymu, jak o tom fantazírují někteří komentátoři, ale zda bude existovat v nějaké podobě bez území s převahou rusky mluvícího obyvatelstva, ale jakž takž samostatná (např. se vnucenou neutralitou, jako Rakousko, kterému byla vnucena neutralita po druhé světové válce a má ji dodnes, případně nedojde k nějaké obdobě finlandizace, nebo zda se z toho ukrajinsky komunikujícího zbytku stane nějaká autonomie v rámci ruské federace.
V podstatě ani profláklá chystaná provokace, "false flag" akce Ukrajiny proti ukrajinským civilistům, za podpory britských tajných služeb, na tom nemůže nic změnit.

Případný pakt Trumpa s Putinem tedy má řadu odlišností od paktu v Mnichově, přičemž ta hlavní je v tom, že Ukrajina, přes veškeré úsilí, proti Rusku neobstála, zatímco Československu nebylo umožněno se o něco takového proti Německu pokusit.

V čem nesouhlasím s panem T. Okamurou

Každý čtenář mých textů na politická témata patrně musel pozorovat, že moje politické názory jsou většinou velice blízké tomu, co má v programu SPD. Mám poněkud rozdílný pohled na řešení vztahů u G a L párů, nicméně v současné době jde o něco aktuálnějšího, což jsou občané Ukrajiny na našem území.

Názor pana Okamury

Pan Okamura zastává názor, že po skončení války na Ukrajině musejí být občané Ukrajiny, kteří zde fungují na základě uprchlického statusu (ať už se to právně pojmenovává jakkoli), vráceni zpět na Ukrajinu.
Představuje si tedy cosi na způsob biblického exodu, ba spíš rozsáhlejšího, protože podle všeho těch Židů v "egyptském zajetí" nebylo zdaleka tolik, jako je u nás občanů Ukrajiny, možná i méně než desetina.
Takový exodus by byl možný patrně jen formou zákona, který by vysidloval či nuceně deportoval občany Ukrajiny z Česka pod hrozbou nějakých citelných sankcí, či s užitím explicitního násilí.

Proč to vidím jinak

Pokud válka na Ukrajině skončí, tak, i kdyby skončila "včíl", bude část Ukrajiny, z níž pochází velké procento uprchlých Ukrajinců, okupována Ruskem, a s tím nic neuděláme, leda by se do čela států NATO dostal šílenec formátu Kim Ir Sena, který prohlašoval, že je možné na Američany a Jižní Korejce zaútočit atomovkami, protože Američané nebudou mít odvahu tyto údery oplatit. Nyní by se, pochopitelně, útočilo na Rusko, které má těch atomovek (včetně jaderných hlavic a podobných forem jaderných náloží) víc, než měly tehdy USA. A Rusko by v případě jaderného útoku na své území bylo zahnáno daleko více do kouta než by byly zahnány USA jaderným útokem na Jižní Koreu a své základny na jejím území.
Je tedy třeba vzít v úvahu skutečnost, že významná část uprchlíků z Ukrajiny nebude mít kam se vrátit (leda bychom je vyexpedovali Putinovi, ale ten by je nejspíš na území, obsazená Ruskem a vyčištěná od etnických Ukrajinců, nevrátil). Domovy dalších jsou válečnými událostmi totálně zdevastované a na jejich obnovu nebude mít Ukrajina celá desetiletí prostředky, od financí přes materiál až po pracovní síly.
Je také otázka, co se stane se zbytkem Ukrajiny. Je dost dobře možné, že její porážka nastartuje podobný proces, jakého byli naši předkové svědky na konci první světové války, kdy se rozpadlo Rakousko - Uhersko. Jednotlivé regiony Ukrajiny mají rozdílnou historii, byly jakž takž slepeny až po VŘSR, ale jsou mezi nimi dlouhodobé rozdíly. Na západě Ukrajiny navíc dominují v populaci neukrajinská etnika (Rusíni, Maďaři, Rumuni atd.), nespokojená mj. se současnými jazykovými zákony, podobně jako Rusové na východě. Po porážce a zhroucení Ukrajiny může dojít k jejímu rozpadu s tím, že z některých nově vzniklých států a státečků by byli etničtí Ukrajinci spíš vyháněni. Takže by po skončení války s Ruskem mohlo dojít k další vlně emigrace Ukrajinců.
Ještě je třeba dodat k oné válce s Ruskem, že jak na území USA, tak i na jihu EU se nacházejí aktivní (a s prokazatelně narůstající aktivitou) supervulkány, které by se teoreticky daly odpálit i raketou typu Orešnik bez jaderných hlavic (Putin se už v případě USA už o něčem podobném zmínil), jejichž exploze by zdevastovala 1/4 - 1/3 území USA a asi víc než polovinu území EU (s bonusem těžké devastace severoafrického a blízkovýchodního středomořského pobřeží).

Ukrajinci

Faktem je, že Ukrajinci představují významnou podporu našeho průmyslu i stavebnictví, nicméně se v některých místech uplatňují i v zemědělství.
Za důležité považuji i to, že Ukrajinci jsou ochotni a schopni se naučit česky a mnozí to zvládnou na úrovni, že téměř nepoznáte jejich odlišnou národnost. Časem tedy pominou i jazykové problémy na školách, které se ze začátku jejich tuzemského pobytu hojně vyskytovaly a naše mizerně řízené školství je spíš akcentovalo než řešilo. Přestože je většina z nich pravoslavná, jsou s námi do značné míry civilizačně kompatibilní a manželské či partnerské páry česko - ukrajinské existují bez nějakých zásadních zádrhelů už nyní.
Ostatně, je vhodné připomenout i posléze svatořečeného pravoslavného kněze Gorazda, který poskytl úkryt členům skupiny Anthropoid ve svém kostele, v jehož kryptě poté proběhl jejich poslední střet s nacisty.
Faktem je, že po začátku války na Ukrajině se jednalo o typicky válečnou emigraci, tj. s převahou žena dětí a pokud v ní byli muži, převažovali muži buď mimo odvodní věk nebo chronicky nemocní / invalidní. Muži z Ukrajiny zde byli už v dobách před válkou, jako typická imigrace za prací. Až ve druhé polovině dosavadního trvání války začali narůstat mezi emigranty muži "válečně jatečného věku", protože začala klesat ochota Ukrajinců umírat za stále zkorumpovanější stát, navíc řízený lidmi, vydělávajícími na válce nehorázné peníze (jistě od začátku, ale nějakou dobu trvalo, než se skandály provalily natolik, že je už nebylo možné ani ututlat, ani informace o nich nadále vydávat za "ruskou propagandu".
Nicméně pořád je imigrace z Ukrajiny do ČR i jinam regulérní emigrace před válkou. Což je rozdíl oproti invazi mladých mužů vojenského věku, jak je tomu v případě emigrantů z islámských zemí, přičemž podezření, že se jedná v podstatě o vojsko, či alespoň pátou kolonu, za účelem vytvoření islámského státu na území EU, stále nabývá na pravděpodobnosti.
Jinými slovy, pořád nám zde převažují mezi Ukrajinskou populací ženy a děti.

Prognóza

Jsem toho názoru, že ženy s dětmi budou mít tendenci se vrátit na Ukrajinu tehdy, až se jejich manželé vrátí z války či zajetí.
V souvislosti s tím druhým je opět nutno poukázat na silně krátkozrakou politiku naší (a nejen naší) vlády, generující nepřátelství mezi námi a Ruskem. Po válce bude potřeba vyjednat s Ruskem co nejrychlejší návrat zajatců. Ten nebude úplně v zájmu Ruska, protože ti "vo glubinach sibirskych rud" (ruda = důl) mohou pracovat pro Rusko až do svého totálního spotřebování.
Důležité také je, že s Ruskem téměř jistě nebudeme jednat z pozice vítěze, ale poraženého (protože stojíme na straně Ukrajiny, která bude s vysokou pravděpodobností poražena). Takže slušné vztahy s Ruskem by mohly přispět k úspěchu takového jednání.
Nicméně část zde žijících Ukrajinek je neprovdaná. Jiné se dozvěděly, nebo dozvědí, že jsou válečné vdovy. Další Ukrajinky nám v tuzemské emigraci dorůstají a ještě dorostou. Ukrajinců zde není tolik, a ti z předválečné doby jsou většinou ženatí, protože motivací jejich příchodu k nám bylo mj. materiální zajištění jejich rodin v tuzemsku vydělanými penězi.
Lze důvodně očekávat, že část Ukrajinek (a troufám si odhadovat, že hodně nadpoloviční) bude mít zájem se v tuzemsku provdat a zůstat zde trvale (a, pochopitelně, získat zdejší občanství). Předpokládám, že zájem bude i z druhé strany, protože spousta Čechů dá přednost Ukrajince, zastávající tradiční hodnoty a postoje k rodině, pro niž je rodina s více dětmi čímsi samozřejmým a pozitivně přijímaným, před těmi Češkami, které programově mít děti nechtějí (pokud se tedy vůbec chtějí vdávat), ať už z důvodu kariéry, ničení si postavy nebo toho, že "dítě leze do peněz". Jak nám to předvádí paní roztleskávačka předvolebních akcí pana premiéra.
Připomínám také historicky opakovaně prověřenou schopnost českého národa přijmout a postupně počeštit osoby s původně odlišnou národnostní identitou.
Pokud se výše uvedená prognóza splní, čeká nás v budoucím desetiletí babyboom, srovnatelný s vlnou "Husákových dětí", který by měl do značné míry vyřešit současný katastrofální stav tuzemských demografických ukazatelů. Pochopitelně, bude nutné velmi tvrdě vyřešit problém ekonesmyslů, škodících naší společnosti mj. i v oblasti porodnosti, i za cenu totálního rozchodu s EU.
Dokážu si, mj. na základě výše uvedeného, představit, že v tuzemsku provdané Ukrajinky a jejich manželé budou v zájmu budoucnosti svých rodin volit spíše strany euroskeptické, než eurohujerské. A z dlouhodobějšího hlediska lze očekávat volbu podobných stran i u dětí z těchto rodin (což by mohli soudruzi ze SPOLU či z Bruselu akcentovat snížením volebního věku). Pokud tedy pan Okamura proti Ukrajincům brojí, připravuje se o potenciální voliče.

Jsem tedy toho názoru, že přistupovat k civilizačně kompatibilním emigrantům z Ukrajiny podobně jako k emigrantům z islámských zemí je dosti hloupé a SPD tento přístup přinese více škod než užitku, včetně toho, že se takto připravuje o možné budoucí voliče.

Válka na Ukrajině? Je to na nás, vážení!

Pochopitelně, nikoli na řadových občanech, kteří nemají v nedemokratickém prostředí EU možnost prosadit svou vůli, ale zcela jistě je možnost ukončit válku na Ukrajině v rukou politických vůdců EU.

Válka

"Válka je pokračování politiky jinými prostředky." Tento Clausewitzův výrok je obecně známý. Je méně známo, že politika je v podstatě prodlouženou rukou ekonomických vztahů.
Nicméně právě o tu ekonomiku se jedná a je to velice jednoduché. Trump za doby svého presidentování spustil těžbu ropy na Aljašce a také z břidličných ložisek na více místech USA. V důsledku toho se staly USA z dovozce ropy jejím vývozcem. Protože USA nejsou členy kartelu OPEC, stlačily cenu ropy pod jím plánované hodnoty a různé darebácké státy, financující svá darebáctví právě prodejem OPECem uměle předražené ropy najednou začaly mít hluboko do kapsy. Postihlo to i Rusko, u něhož tvoří příjmy z prodeje ropy (a také plynu, u něhož nastala podobná situace) významnou část státních příjmů. A v momentě, kdy je darebácký stát či darebácký režim ve finanční tísni, moc si pískat nemůže.
Takže ona politika, plynoucí z ekonomiky, nemohla být "pokračována jinými prostředky" jednoduše proto, že na to Rusko (a nejen ono) nemělo peníze.

Biden

Jakmile byl zvolen, a dosti problematicky, Trumpův konkurent Biden, začal ihned ukončovat těžbu ropy a plynu na území USA, přiškrtil a nakonec téměř zastavil vývoz ropy a u plynu se dá očekávat totéž, pokud se ještě Demokraté dostanou k lizu na další funkční období. Proto je také holý nerozum spoléhat se dlouhodoběji na dovoz plynu z USA.
Co se stalo? Cena ropy na světových trzích drasticky narostla (už také proto, že trh zpravidla nereaguje jen na aktuální situaci, ale také na trendy a očekávání). Drasticky také narostly zisky Ruska z prodeje ropy. Takže po dvou a čtvrt letech Bidenovy vlády mohl Putin zavelet "šavle hore" a vyrazit na Ukrajinu s tím, že má i na odškodné pro rodiny padlých Rusů. Jistěže svou roli hrál i Green Deal, vytvářející závislost EU na ruském plynu a ropě, ale také likvidující evropský průmysl, v jehož důsledku je v podstatě nemožné z EU zásobovat Ukrajinu alespoň municí.
Můžeme zcela jistě vznést otázku, jak to bylo s těmi volbami v tom roce 2021 v USA, protože vítězství Bidena bylo pro Putina naprosto existenciální záležitostí (a nejen pro něj, ale i pro řadu dalších darebáckých států), takže se můžeme leda domýšlet, kolik petrodolarů a rublů skončilo na kontech těch, kdo zamezili přepočítávání hlasů ve sporných okrscích a vyšetření volebních podvodů, zejména s korespondenčními hlasy.
A zcela jistě je jasné, že v nastávajících volbách je opět klíčovým zájmem uvedených států nedopustit vítězství Trumpa, protože ten by okamžitě zrušil Bidenovy službičky darebáckým státům a mj. ruská invaze na Ukrajinu by se dostala do stejné situace, jako strýček Skrblík z Kačerova, kdyby mu někdo vytáhl špunt u jeho bazénu zlatých mincí. A nepocítilo by to jen Rusko. I organizace Hamás a Hisballáh by najednou zjistily, že jejich sponzoři mají hlouběji do kapsy. A Bidenův záskok je v oblasti ekologie ještě fanatičtější a zvedne proto Rusku příjmy ještě víc, než jak by to udělal Biden.

My

No, dobrá, to je USA, tam většina z nás nevolí a může akorát držet palce (a ti, kdo to umějí, se i modlit), aby i další vrahouni, placení Demokratickou stranou či rovnou jejími zahraničními sponzory, netrefili, a aby jeho vítězství bylo tak drtivé, že ho reálně dostupné falšování hlasů nebude mít možnost přebít.
Ovšem, EU je v dosti podobné situaci jako USA před Trumpem. Na jejím území leží snad více plynu a ropy (případně tužších uhlovodíků) než v současné době v Perském zálivu a okolí. Jen ne v písku, ale v břidlicích, z nichž ovšem těžitelné jsou. Snad jsou zde dokonce i lokality, na nichž by se daly uhlovodíkované břidlice těžit i povrchově.
Je tedy v moci EU udělat naprosto o samé, co se podařilo před těmi necelými osmi lety USA pod vedením Trumpa: Zaplavit trh uhlovodíků vlastní produkcí, protože pouhé ukončení nákupu těchto komodit by, při zoufalém stavu ekonomiky EU, nebylo tak silným faktorem, jak tomu bylo v případě USA. Nicméně sražení cen ropy, plynu a snad něčeho, jako je mazut, na světových trzích bychom dosáhnout mohli a Putinovi by začly "lézt tlustý do tenkejch".

Oni

Pochopitelně, proti budou zelení, z velké části sponzorovaní Putinem, Čínou a dalšími, přinejmenším ekonomicky nepřátelskými, státy. Proti budou i politici, včetně bruselského centra, prakticky z těch samých důvodů.
Tyto osoby lze dílem uplatit, třeba zapojením do prodeje oněch komodit s tím, že z toho budou mít určitá procenta zisků. Dílem lze na ně vykonávat nátlak jako na osoby, které bezdůvodně udržují válku na Ukrajině (případně další konflikty) a mají na rukou krev v jejich rámci prolitou.
Klidně ať si při jejich spatření občané států EU uplivují.

Fanatici

Vedle racionálně (na základě chladného posouzení, co jejich kapsu či prestiž naplní víc) smýšlejících osob zde jistě budou ještě totálně vymozkovaní fanatici, kteří páchají zlo čistě proto, že své duše zaprodali ďáblovi jménem ekologie.
Tito lidé jásají nad šumavskými kilometry čtverečními uschlých stromů, které začaly růst ještě před před třicetiletou válkou a zvládly i malou dobu ledovou (ale současné ekology už neustály). A budou leda blekotat nesmysly, že pole mrtvých stromů je vlastně "také les" a že vůbec není důvod se nad hynutím stromů po zásazích ekologů nějak zastavovat. A naopak, kdo netvrdí, že mrtvý strom je naprostým ekvivalentem stromu živého, je zaostalý a hloupý nevzdělanec, jak to nyní hlásají ekologičtí "průvodci" na Šumavě.
Tito lidé rovněž jásají nad vypáleným Českým Švýcarskem, kde v důsledku zabránění odstraňování dřevního odpadu z lesů došlo ke katastrofálnímu a v mnoha lokalitách zcela devastujícímu požáru. Protože daný typ rostlin (a zejména stromů) není přirozený pro pískovcové lokality, muselo neodstraňování spadaných větví k požáru vést. I ten obětní beránek, který je honěný po soudech, byl v podstatě zbytečný. Za horkých letních dnů mohlo dojít i k samovznícení éterických olejů z jehličí. Požár může způsobit i přeháňka, jíž způsobené kapky do svého vyschnutí zapracují jako sběrné čočky, pokud hned po ní vysvitne slunce. Otázka katastrofálního požáru v tomto Národním parku, předhozeném jako oběť na oltář zeleného Molocha tedy nezněla "Zda?", ale "Kdy?".
S těmito fanatiky, kteří si nyní brousí zuby na zdevastování Kokořínska, se prostě domluvit nebude možné, zde bude muset stát ukázat, že je, jak praví příslušná definice, "organizované násilí". A musí se přitvrdit v trestech za násilné aktivity těchto lidí a organizací, jak se to už ve světě děje, protože nepodmíněný trest odnětí svobody jim přinejmenším fyzicky zabrání účasti na dalších akcích a fanatici takto mohou přijít o své "tvrdé jádro". Nehledě k tomu, že trest odnětí svobody by byl vhodnou příležitostí pro "deprogramování" alespoň části těchto lidí.

Takže ano, je v našich rukou a možnostech přiškrtit Rusku příjmy natolik, že bude muset invazi na Ukrajinu zastavit a snažit se dobyté pozice alespoň zčásti výměnou za mír udržet ve svých rukou. Lze důvodně předpokládat, že Putin by boje zastavil dříve, než by se mu z prasátek přestaly sypat peníze, protože je schopen uvažovat na více tahů dopředu. Takže mír by mohl nastat při optimistickém průběhu snad ještě dříve, než by se na území EU těžba uhlovodíků rozběhla naplno.

Na okraj atentátu v Moskvě

Je nutno předeslat, že ve státě, jako je Rusko (a spoustě podobných) je velice obtížné poznat, zda jsou zveřejněné výpovědi chycených lidí (možná pachatelů) autentickým projevem vyslýchaných, nebo zda se naopak jedná o projevy velmi dobře pod vedením sadistického vyšetřovatele naučené, případně zcela zmanipulované (zadrženého hraje nějaký herec apod.). Jistě je to akcentováno v zemi, kde soud nad zločincem Berijou probíhal tak, že dotyčného hrál živý herec, protože tento politik (který se pokusil ovládnout SSSR po smrti Stalina) byl pár hodin po svém zadržení zabit, aby se zabránilo jeho osvobození NKVD (později KGB) a nové instalaci do role vůdce.

ISIS a co tam nesedí

Typický džihádista je rád, pokud zahyne během teroristického útoku a ochotně jde i do jeho sebevražedné verze. Každý islámský duchovní vám zcela jistě bude tvrdit (a pravdivě), že sebevražda je v islámu jedním z nejtěžších hříchů. Už vám ovšem neřekne (alespoň většina z nich, a neřeknou nám to velice často ani "odborníci na terorismus" či přímo na islám), že smrt v boji s "nevěřícími psy", byť by šlo třeba o vyvraždění školáků, je, a dokonce i v situaci, kdy je spojena se sebeobětováním pachatele (vč. "sebevražedného atentátu"), považována nikoli za sebevraždu, ale za "smrt na džihádu"
A pokud jdete do zdrojů, přinášejících podrobnější a i "politicky nekorektní" informace o tomto náboženství, tak se nedozvíte, že toto je jediná situace, kdy má muslim od Aláha explicitně slíbeno, že ihned odletí do ráje odpaňovat hurisky. Ani sebectnostnější život, zcela podřízený příkazům a zákazům islámu, toto nezaručuje. Naopak existuje představa, že Aláh zcela dle své momentální nálady dotyčného buď dá také do nebe, nebo ho strčí do plamenů hořící síry a smůly v pekle, a tam ho nechá grilovat libovolně dlouhou dobu (islám nemá očistec, ale nahrazuje ho dočasným pobytem v pekle).
Tato libovůle božské bytosti odlišuje Aláha od křesťanského boha absencí působení zásluh či hříchů na posmrtný osud (byť je jasné, že v případě křesťanství se dá diskutovat o tom, zda vinu na jakémkoli hříchu vlastně nenese Bůh, protože je všemohoucí a vševědoucí a jako takový vystavil dotyčného pokušení ke hříchu, věda, že ten mu podlehne). Ona bezpříčinnost (a některé jiné podobné znaky) vedly ke dlouze udržované představě, že islám je vlastně křesťanská sekta na bázi gnosticismu. Což vedlo na začátku k jeho podcenění, protože gnostické sekty se dařilo vcelku účinně likvidovat.
Ozvěnu této představy najdeme v Danteho "Božské komedii", kde je Mohamed trestán v pekle za "rozštěpenectví".

Finance?

Presentovaní pachatelé přiznávají, že onen atentát spáchali ryze za peníze. Něco takového se u skutečného džihádisty dá velice obtížně předpokládat.
Obávám se, že reální džihádisté by neuprchli, ale nechali se skolit bezpečnostními silami a rozhodně by to nedělali pro peníze (maximálně s vědomím, že o jejich rodiny bude peněžitě po jejich džihádistické smrti postaráno).
Atentát za peníze je prostě něco, co mi nejde dohromady s islámským terorismem obecně a islámským státem zvláště, protože ten má k dispozici dostatečný počet fanatiků ochotných "zemřít na džihádu" jen za posmrtnou odměnu, případně za zajištění rodiny.

Skutečnost?

Vše, co o tomto činu bylo publikováno, je v rozporu s typickým džihádistickým scénářem.
Můžeme se leda dohadovat, kdo si tyhle vrahy najal (pokud jsou chycení muži skutečně pachateli atentátu). Mohla si je najmout

• opravdu ta Ukrajina (byť asi ne lidé kolem Zielenského, spíš nějaká vnitřní opozice, snažící se ukončit válku, nebo Zielenskému zkomplikovat život)
• mohli to být Rusové (odpověď na otázku "CUI BONO" to podporuje) a zase se můžeme leda dohadovat o vztazích mezi aktéry této akce a vedením ruského státu
• mohla to být jakákoli další mocnost, přející si nějakou eskalaci konfliktu, od USA přes EU až po Čínu; a zcela jistě to nemusely být se státem konformní složky, mohli to být i výrobci a distributoři zbraní z těchto států
• mohl to být klidně i nějaký organizovaný zločin, kterému by eskalace konfliktu tak či onak prospěla
• celé to mohlo být motivováno "kalením vody" v souvislosti s konfliktem v pásmu Gazy, od odvedení pozornosti od něj, přes snahu poškodit Rusko jako spolupracovníka jedné ze stran konfliktu až po snahu o démonizaci muslimů

Je docela pravděpodobné, že jsem na nějakou možnost zapomenul, ale daleko pravděpodobnější je to, že za zločinem islámský stát jako takový není.

Proč se islámský stát přihlásil jako pachatel?

Nebylo by to poprvé, co se nějaká teroristická organizace přihlásila k něčemu, co nespáchala. Důvody mohou být nejrůznější: Od ochrany skutečného pachatele až po zvýšení prestiže a strachu nepřátel z ní.
Teroristé jsou od toho, aby vyvolávali strach a hrůzu. Jejich spojení s jakýmkoli významným teroristickým činem zcela jistě vyvolá hrůzu u plánovaných či potenciálních obětí. Proto zcela jistě budou předstírat, že stojí za nějakým hrůzným činem, přestože s ním nemají naprosto nic společného.
Prostě, přihlášení se islámského státu k atentátu je naprosto stejně věrohodné, jako prohlášení Ruska, že za touto akcí stojí Ukrajina.

Je otázka, zda se uvnitř horizontu našeho dožití objeví reálné a věrohodné důkazy o tom, kdo má tento hrůzný čin na svědomí a jaká byla jeho motivace. Obávám se, že dlouhodobě budou k dispozici jen více či méně důmyslné spekulace o "úskoku v úskoku v úskoku", jak praví klasik.

Co se děje na Ukrajině

Na Ukrajině se děje cosi, co značně znesnadňuje uzavření míru a naprostá většina politiků tento fakt prostě ignoruje, případně je patřičně nevzdělaná, aby problém byla schopná pochopit.

Trocha historie

Prakticky všechny války se vedly tím způsobem, že po nějakých manévrech na svém či nepřátelském území svedly armády, ať už to bylo pár nemytých jezdců v rezavém kroužkovém brnění s píkou, mečem a štítem (s příslušným doprovodem pěšáků a služebníků), či mohutné mobilní armády moderního typu (či dokonce moderní floty), generální (či hlavní) bitvu, z níž zpravidla jedna strana prchla poražena, přičemž nejvíce ztrát utrpěla až po onom zhroucení bitevní linie a při ústupu (útěku).
První významnou výjimkou byla západní fronta v první světové válce. V ní došlo k zastavení Němců, původně postupujících v kolonách do nitra Francie. Pokusy jak Francouzů tak Němců místa zastavení postupu obejít po křídlech vedly k vytvoření mohutné fronty, sahající od hranic neutrálního Švýcarska až k pobřeží Atlantiku. Vše, co se dělo poté, byla v podstatě jedna obludná generální bitva, která skončila až tím, že Centrálním mocnostem došli vojáci a materiál na výrobu výzbroje a výstroje dříve než Dohodě.
Podobnou generální bitvou se stala i východní fronta za druhé světové války po zastavení útoku Němců pod Moskvou a roztažení fronty od Finska k Černému moři. Ta skončila až po zatlačení Němců do blízkosti demarkační linie, dělící zábor Německa SSSR od záborů západních Spojenců. Po bitvě pod Moskvou jakékoli průlomy zpravidla končily na v předstihu vytvořených záchytných liniích, takže se nepodařilo vytvořit průlom, znamenající zhroucení nepřítele. Přesně tak, jako se to i na té západní frontě nepodařilo vytvořit ani Centrálním mocnostem, ani Dohodě, a to až do samého konce první světové války.

Analogie

Jakmile se podařilo zastavit ruské "pořádkové síly" útočící v kolonách na Kyjev a další strategická místa Ukrajiny, vznikla fronta, sahající od Běloruska až k Černému moři. Skutečnost, že Ukrajina musí udržovat nějaké krycí síly pro případ, že by Bělorusko zaútočilo po boku Ruska, nebo alespoň umožnilo Rusku útok skrze své území, je v tomto kontextu málo významná.
Válka na Ukrajině se tedy po proběhnutí jakési iniciální fáze proměnila v generální bitvu, podobně jako západní fronta první světové války. Pro obě strany je to v podstatě "mlýnek na maso a materiál", který musí krmit, protože jim nic jiného než tohle nebo porážka nezbývá.

Důsledek vojenský

Jak bylo uvedeno výše, nejvíce je postižena strana, která první povolí a začne generálně ustupovat nikoli do takticky předem připravených a zálohami obsazených pozic, ale do volné krajiny bez možnosti záchytu a zastavení postupu nepřítele. To platí jak pro Ukrajinu, tak i pro Rusko.
Vzpoura Wagnerovců mj. ukázala i to, že Rusko nemá ve větší vzdálenosti za frontou nějaké významné záchytné linie a že by tudíž, kdyby se to ukázalo nutným, mohli Wagnerovci dojít až do té Moskvy, jako kdysi Napoleon. A Ukrajinci, pokud by prolomili frontu, rovněž.
Nicméně v opačném gardu to platí také. Pokud by Ukrajina začala ustupovat tak, že by nebylo možné na trase ústupu s předstihem zřídit dostatečně silné (a adekvátními počty vyzbrojených vojáků obsazené) záchytné linie, vytvořila by Ruská armáda útočné klíny, které by jednak dobyly Kyjev, jednak by mohlo dojít i k rozdělení Ukrajiny na několik nehájitelných trosek. S tím, že by maximálně zbylo déle hájitelné území při hranicích s EU, zhruba odpovídající územím, která zabral SSSR až v průběhu druhé světové války a která do té doby patřila našemu civilizačnímu okruhu.
Budu ošklivý: Racionální od sousedů Ukrajiny by bylo si tato území včas vzít zpět (včetně zajištění značných benefitů pro jejich obyvatele).

Důsledek politický

Obě strany jsou nyní v situaci onoho pověstného jezdce na tygrovi, který nemůže seskočit, protože v ten moment by ho tygr sežral.
Zase, když se podíváme do historie, tak minimálně od roku 1916 existovaly snahy první světovou válku ukončit. Děly se po linii rodových kontaktů (vládnoucí šlechta obou válčících stran byla propojena mnoha příbuzenskými vazbami: gen pro hemofilii, který zdědil ruský následník trůnu, pocházel od královny Viktorie - respektive jejích německých předků po přeslici, manželka Karla Posledního pocházela ze šlechtického rodu v Parmě, atd.), děly se rovněž po linii podnikatelů (ne všichni byli v takové situaci, že na válce vydělávali), svoje odváděly i církve, Červený kříž a další organizace.
Nicméně veškeré mírové iniciativy padaly s tím ježděním na tygrovi, které by musel někdo předčasně ukončit a riskovat, že se nechá sežrat. Protože na světě v té době nebyla síla s tak velkou superioritou, jakou by dokázala garantovat zpacifikování onoho pověstného tygra, tedy že druhá strana ukončí konflikt také (a nevyužije zakončovací manévry nepřítele k útoku). Pochopitelně, očekávané brzké vítězství a podobné věci, jichž byly v obou táborech plné noviny, byly jen propagandou, nemající s realitou nic společného.
Je jasné, že pokud by se např. v současné Belgii do sebe pustily vlámská a valonská část a začaly vést podobnou generální bitvu jaká je na Ukrajině, našlo by se v Evropě vícero armád, které by byly s to zajistit, že dohodnuté ukončení konfliktu provedou obě strany, a ta, která by dohodu nesplnila, by k tomu splnění byla donucena silou. Zvládly by to snad i německé vojandy ve slušivých těhotenských uniformách (i když v reálu by bylo racionální si pronajmout pár oddílů těch výše zmíněných Wagnerovců).
Nicméně, konflikt na Ukrajině se Belgii rozměrově i co do počtu zůčasněných vojáků řádově vymyká. Přestože by se garantování bezpečného ústupu asi dalo zajistit hrozbou použití jaderných zbraní oním garantem, nikdo si to zřejmě netroufne kvůli hrozbě přerostení konfliktu do globální jaderné války mezi Ruskem (a jeho případnými spojenci) a NATO.

Prognóza

Velice rád bych se mýlil, ale současně se rovněž velice obávám, že konflikt na Ukrajině se, bez ohledu na epizodická vítězství jedné nebo druhé strany, potáhne do doby, než jedna ze stran totálně zkolabuje, jako Německo za první i druhé světové války. Přitom Rusko má asi pětinásobný lidský potenciál oproti Ukrajině a má i zbrojovky, teprve najíždějící na válečnou výrobu, umístěné mimo dosah Ukrajinských zbraní, zatímco Ukrajina je v tomto silně omezena a jediné, co má, je materiální podpora zemí EU a částečně i NATO. Podpora, která musí být dávána s velkou opatrností "na lékárnických vážkách", aby nevyprovokovala Rusko k sice sebevražednému, ale drasticky celý svět devastujícímu útoku jaderné krysy, zahnané do kouta.
Je také jasné, že mimo tolerování vcelku nezajímavých počtů dobrovolníků, bojujících v řadách armády Ukrajiny (a riskujících, že v případě zajetí s nimi bude zacházeno jako s kombatanty), není možné udělat to, co v závěru první světové války udělaly USA, tj. že tam nasadily mohutnou americkou legii, která svým pouhým počtem (byť v počátku špatně vycvičených vojáků) změnila poměry na frontě a vychýlila do té doby existující rovnováhu ve prospěch Dohody.
Z tohoto důvodu můžeme sice neradi (ostatně, Ukrajina je napadený stát a bývá zvykem fandit spíš tomu, kdo se brání), ale realisticky prognózovat, že Ukrajině dojdou lidé dříve a zkolabuje proto v době, kdy ruská armáda bude ještě bojeschopná a se strategickými rezervami. Aby se tomu zabránilo, musel by v průměru jeden ukrajinský voják zabít pět ruských, než sám padne, a to je docela nerealistické očekávání.
Jistěže se může stát něco mimořádného, např. vpád Číny do Ruska (asi jako SSSR vpadl do zad před Němci se bránícím Polákům), nečekaná smrt ruského vůdce a rvačka o jeho dědictví (tak jsme byli zachráněni před vpádem Mongolů, protože krátce potom, co se dostali na naše území, zemřel jejich hlavní chán a vůdcové vojenských tlup odtáhli i s nimi zpět, aby se servali o jeho dědictví), případně něco jiného s podobnými následky.
Může také dojít k tomu, že z jedné z bojujících zemí uteče daleko více mužů vojenského věku, a tím se změní výše uvedený poměr "spotřebovatelných" vojáků. Může dojít i k povstání obyvatel, kteří raději uvidí okupanty než černé pytle se svými syny (a to v kterékoli ze zúčastněných zemí).
Nicméně, na takovéto mimořádné události asi není dobré spoléhat. Ty mají být maximálně nečekaným bonusem.

Na co bychom se měli připravit

Nejde jen o záchranu Ukrajiny. Jde také o to, že v případě vítězství zpravidla roste chuť a pokud se frontierové státy vyčerpají ze zásob zbraní, munice a dalšího vojenského materiálu, dodávaného Ukrajině (ale i ekonomicky), tak nebudou mít čím se bránit v případě, že Rusko, třeba pod záminkou pronásledování "banderovců", přejde na jejich území.
Znamená to, že bychom měli pro případ takového konfliktu s Ruskem mít připraveny mobilizovatelné zásoby a, budu hodně ošklivý, spousta ročníků, které už nezažily vojnu, by měla absolvovat vojenský výcvik (a ti starší by měli mít možnost osvěžit si své znalosti a případně se přecvičit ze zastaralých zbraní Varšavské smlouvy, na něž byli vycvičení během základní vojenské služby, na modernější zbraně z arsenálů NATO). Osobně jsem toho názoru že v souvislosti s moderními zbraněmi také klesne počet zdravotních kontraindikací a "modrá knížka" se stane vzácnější literaturou, než jak tomu bylo na konci socialismu. Ostatně, např. válečný dron může klidně ovládat i beznohý invalida.
Znamená to rovněž, že by měla být obnovena civilní obrana, od krytů v soukromých domech až po kryty ve veřejných budovách (včetně škol všech stupňů), obchodních centrech apod., pochopitelně, vybavené nouzovými zásobami trvanlivých potravin, vody a dalšími potřebami. A i civilní obyvatelstvo bude nutné vycvičit tak, aby se chovalo co nejsprávněji v situaci, kdy nad městem zahřmí nepřátelské bombardéry či rakety, případně když za temného dunění zahlédne na obzoru stoupat k nebi oblak hřibovitého tvaru.
Přitom všechny tyto věci nevzniknou nějak samovolně. Bude nutné do nich investovat práci a peníze, a tudíž bude nutné zredukovat či zlikvidovat všechny nesmysly, které nám vnucuje EU ohledně "ekologie" (které ostatně stejně v takovémto případě přijdou vniveč - jedna atomovka a následné požáry uvolní víc CO2 než celá EU za několik let). Obávám se, že investice do ekonesmyslů jsou nyní asi stejně racionální jako natírání fasády hořícího domu.
Další věc je, že by patrně bylo racionální i např. ve všech městech (ale i dalších lokalitách) povinně odmontovat a nějak zajistit (třeba zakopáním dostatečně hluboko pod zem) fotovoltaické panely, protože ty by dokázala vzdušná vlna výbuchu, nejen jaderného, odtrhnout a roztříštěním na ostré střepiny změnit ve smrtící projektily, zabíjející i v takové vzdálenosti od centra výbuchu, v níž už sama tlaková vlna nebude mít patřičnou sílu k usmrcení lidí, tedy v případě jaderného výbuchu ještě celé kilometry až dolní desítky kilometrů daleko od epicentra výbuchu (pochopitelně, v závislosti na ráži nálože). A bylo by racionální odstranit z ulic vše, co překáží provozu, od "ekologických a pokrokových" kaváren po stavebně oddělené cyklopruhy, protože ulice se změní na evakuační trasy a současně bude nutné, aby se po nich mohli, třeba i v protisměru, pohybovat požárníci, záchranáři (atd.) a případně i vojenské jednotky.
A když jsme u té dopravy: Dovedu si představit úspěšnou evakuaci ohrožených oblastí (ať už přímým útokem pozemních sil, nebo jaderným ohrožením či spadem z již provedeného jaderného útoku) pomocí automobilů, ale naprosto pochybuji o tom, že by něco takového bylo proveditelné pomocí elektromobilů a jiných "ekologických" vehiklů. Je třeba počítat i s tím, že novější auta (o elektromobilech ani nemluvě) bude s to zlikvidovat elektromagnetický impuls, doprovázející jaderný výbuch (zlaté škodovky a trabanty, které tohle přežijí). Někdo by tedy měl vymyslet a postavit desítky typů Faradayových klecí, schopných zabránit vypálení čipů v moderních autech a také je do nich nainstalovat. Elektromobil je EMP daleko zranitelnější, ten by se do takové klece musel nacpat celý.
Příprava na konflikt má pochopitelně ještě jeden aspekt: Čím bude obyvatelstvo lépe připraveno, čím bude armáda početnější, vycvičenější a lépe vyzbrojená, čím víc bude mít mobilizovatelných rezerv, tím bude stát působit pro potenciálního útočníka "repelentněji", až nakonec může dojít k tomu, že útok vzdá (což se podařilo Švýcarsku za obou světových válek). Máme ošklivě členitý terén, do kterého by se vešla opravdu velká spousta hrobů s nápisem v azbuce na pomníku, pokud ovšem budeme odhodlaní se bránit a budeme na tu obranu patřičně vybavení.
Na druhé straně si dokážu představit, že Bidenovské USA (bez ohledu na konkrétní postavičku v Bílém domě) budou ochotny přijít nám na pomoc asi stejně nadšeně, jako Francie v roce 1938. Takže pokud nebudeme s to útočníka vlastními silami zastavit a pořádně zakrvácet (jako nyní Ukrajina), pomoci se nám nedostane, minimálně se s ní bude otálet do té chvíle, kdy už nebude komu pomáhat.

Na Ukrajině se tedy vede generální bitva, která principiálně skončí kolapsem jedné z bojujících stran, její jiné vyústění je málo pravděpodobné. Pokud se nestane něco mimořádného (třeba útok Číny Rusku do zad, politický kolaps Ruska apod.), bude tím kolabujícím účastníkem konfliktu Ukrajina. Může se nám to nelíbit (správněji řečeno: líbit se takový konec války na Ukrajině může leda nějakým exotům s alternativním myšlením), ale poměr sil obou zemí prostě nezměníme, proto musíme s touto eventualitou počítat jako s pravděpodobnější. Je proto třeba se připravit na to, že konflikt skončí oním nelíbivým způsobem. V tom případě jsme na řadě my a další blízké státy (Polsko, Slovensko, Maďarsko, Rumunsko atd.). Je třeba také počítat s tím, že útok "rozjeté" armády, která navíc prošla ostrými boji, je daleko účinnější než útok čerstvých odvedenců. Čím důkladněji budeme na něco takového připraveni, tím lépe. Z tohoto důvodu je nutné odvrhnout vše, co nám ekonomicky i jinak brání této připravě a zcela přepracovat priority konání státu.

Jak dál v souvislosti s ruským vpádem na Ukrajinu?

Bez ohledu na výsledek války na Ukrajině, bude třeba se připravit na skutečnost, že pokud nebude Rusko zcela zjevně poraženo (což je problém, daný jeho jaderným arsenálem, který může v případě "stání na porážku" vytáhnout a použít), bude nutné se připravit na to, co bude dál.

Musíme být energeticky nezávislí

Bez ohledu na to, zda je Timmermans placeným agentem Ruska, Číny, či obou či je "pouze" nesmírně hloupý a nevzdělaný, musí být drasticky omezeny OZE. Z fotovoltaiky a větrných elektráren je třeba zachovat výlučně to, co bude přežívat za zcela tržních podmínek, bez jakýchkoli dotací, jak na stavbu tak i provoz. I kdyby to v praxi znamenalo, že "do roka a do dne" solární a větrní baroni zkrachují a zavřou krám. Důvodem je nutnost vyrovnávat výkyvy tohoto haraburdí plynovými elektrárnami, které tvoří podstatnou část naší (a nejen naší. ale i prakticky celé EU) na ruském plynu.
Energetické závislosti na ruském plynu by nás mohla zbavit alespoň dočasně těžba břidličného plynu na našem území, kterou nám EU zakazuje. Buď bruselská centrála dostane rozum a zbaví se ruských agentů (a anuluje opatření, která za jejich peníze a další benefity prosadila), nebo to bude znamenat se s EU rozejít. Podobně jsou na tom i Poláci a společný odchod by pro nás byl příznivější než odejít sami.
Navíc má Polsko na svém území kromě plynových ložisek i ložiska ropy v břidlicích. Opět by bylo výhodné se podílet na jejich exploataci (financováním, prací apod.) za přednostní dodávky k nám (např.). Bude-li EU akceptovat zrušení nesmyslného zákazu frakování, prosazeného Putinovými agenty jako příprava na ruskou agresi proti Ukrajině, dobrá. Pokud ne, pryč z ní!
Pochopitelně, tato těžba není trvale udržitelný stav, to je jasné. Je to jen jakési překlenutí, které by nám umožnilo se rychle zbavit závislosti na ruském plynu a ropě a pokrýt tu část spotřeby, která není pokrytelná dovozem z USA nebo ropných států.
Navíc musíme počítat s tím, že Biden prakticky likviduje těžbu ropy a plynu na území USA (už na tom silně a systematicky pracuje), takže během krátké doby se stanou představy o pokrytí plynu dovozem kapalného z USA jen fantasmagorií. Je otázka, zda se vůbec vyplatí stavět terminály na příjem tohoto plynu, které se nyní staví. Biden se také zasadil o zákaz plynovodu z ropných polí u pobřeží Izraele do Řecka, kde by se napojil na evropskou síť, schopnou dodávat plyn i k nám. V Bílém domě tedy sedí člověk, který se chová v oblasti zásobování evropských zemí plynem jako Putinův agent.
Energii je nutno získávat, jak pro průmysl tak pro obyvatelstvo, nechceme-li klesnout na středověkou nebo raně novověkou úroveň životního stylu i ekonomiky. Budeme jí potřebovat podstatně více než v současnosti, protože přijímáme (a asi na trvalo) uprchlíky z Ukrajiny ve statisícových počtech a možná se dostaneme i nad jeden milion (pokud se Ukrajina neubrání, tak zcela jistě, alternativou je jejich likvidace v ruských koncentrácích).
Tyto lidi bude nutné uživit, zajistit jim práci, bydlení atd. Obávám se převelice, že pod knutou EU to nebude možné. Už jen výstavba naprosto nesmyslných "pasívních domů", které EU prosazuje jako jediné možné novostavby, spotřebovává naprosto nesmyslně materiál, prostředky a lidskou práci. Navíc soustřeďuje výstavbu do rukou několika málo "EU posvěcených" firem (což je patrně hlavní důvod této formy "boje za klima"). V situaci, kdy bude nutno zajistit bydlení pro dolní statisíce rodin (a nesmí to být na úkor výstavby pro naše rodiny, kterou bude nutno naopak v porovnání se dnešním stavem značně posílit), bude nutné rezignovat na vše, co by výstavbu bytů prodražovalo a zpomalovalo. Bude-li to EU akceptovat, dobře, nebude-li - czexit (a s námi patrně i řada dalších států, stojících před stejným problémem).

Možné zdroje energie

Jako možné zdroje energie se jeví:

• Prodloužení spalování uhlí (byť v menší míře, viz výše zmíněný plyn)
• Návrat k výrobě plynu z uhlí (svítiplyn, vodní plyn), alespoň pro průmyslové podniky (podle některých informací už jen přechod z ruského plynu na norský - nebo z jiné těžební lokality - může znamenat nutnost "seřizování" příslušných spotřebičů, protože vlastnosti zemního plynu se lokalita od lokality trochu liší, takže ukončení odběru ruského plynu by se bez nějakých takových zásahů stejně neobešlo
• Případný přechod na výrobu syntetického benzínu z uhlí či biomasy
• Geotermální zdroje (vhodné oblasti jsou jednak v západním cípu Čech, jednak severně od Jeseníků, tedy kde byla ještě "geologicky" nedávno sopečná činnost), a jsme zase u onoho zakázaného frakování, bez něhož geotermální energii těžit nelze
• Pochopitelně jádro, jako jediný dostatečně silný a ekologicky přijatelný zdroj, který by měl postupně převzít dominantní úlohu

Pokud by se měla uplatnit sluneční energie, tak jen jako termosolární zdroje (sluneční záření se koncentruje zrcadly a médium, zahřívané v jejich ohnisku na vysokou teplotu, vyhřívá podzemní zásobník). Elementární výpočet nám řekne, že v krychli ze žuly 50 x 50 x 50 metrů zahřáté na teplotu 500 stupňů je energie naplněných Dlouhých strání, získatelná ochlazením tohoto zásobníku na 150 stupňů. Níž by nemělo cenu jít z technologických důvodů. Energie z tohoto zásobníku se dá získávat průběžně, bez ohledu na počasí a denní dobu a mohla by snadno vykrývat energetické špičky (tedy dodávat drahou elektřinu a vydělat si na sebe). Ta krychle, pokud by byla kompaktní, je ve skutečnosti ještě menší, ale předpokládám nějaké prostory pro kanály topného (chladícího) média, servisní tunely apod. Takový zásobník by mohl paralelně nebo v sérii (páru napřed hnát turbínou a pak využít její zbytkové teplo) jako teplárenský zdroj, což by znamenalo, že by po "dekarbonizaci" nemusela přejít veškerá populace na topení elektřinou.
Další výhodou by byla možnost přímo nad tím zásobníkem postavit něco, co by ho izolovalo od počasí, a přitom využívalo teplo, které z něj přece jen bude odcházet. Od skleníků až po obytné domy.
Pokud by se měla uplatnit větrná energie, tak jen k čerpání vody někam do kopce, odkud by se opět pouštěla na turbíny v době potřeby. Ideální by bylo čerpání přímé, pohybem vrtule, aby se větrná energie nepřeváděla zbytečně na elektrickou a z ní zase na mechanický pohon čerpadla. Pokud ovšem inženýři spočítají, že mechanický převod mezi vrtulí a čerpadlem bude mít větší ztráty, bude se to muset dělat cestou výroby a spotřeby elektřiny.
Na rozdíl od nesmyslů, prosazovaných Putinovými zelenými a EU, takovéto využití solární a větrné energie má smysl a neohrožuje energetickou soustavu destabilizací, ale naopak k její stabilitě potenciálně přispívá.

Musíme být potravinově nezávislí.

Můžeme si o návrhu Okamurovy SPD na potravinovou nezávislost myslet co chceme, ale jednoznačně to byl návrh kroku správným směrem, tj. k podpoře produkce potravin na našem území. Ideálně by mělo být v tuzemsku vypěstováno tolik potravin, aby z toho naše populace vyžila i v případě zhroucení mezinárodního obchodu s potravinami, což tč. reálně hrozí. Návrh SPD považuji za principiálně správný a odpor proti němu za dílem pitomost, dílem práci ruských (a možná i čínských) agentů.
Tento projekt je nutno oprášit a dovést do podoby, kdy by bylo možné v tuzemsku vypěstovat a odchovat dostatek kalorií a vitamínů (a dalších biofaktorů) pro přežití populace (v případě nějaké nouze a zavedení přídělového systému). Každého, kdo by nám v tom chtěl bránit, a to pod jakoukoli záminkou, je třeba považovat za nepřátelského agenta.
Pochopitelně, s výše uvedeným souvisí i různé realizované i chystané zákazy a omezení spojené s chovem domácích zvířat, především na maso. Ochránci zvířat se snaží prosadit, aby bylo nutno volat a zaplatit i na zabití králíka, slepice či jiné drůbeže "atestovaného odborníka". Jejich cílem je prodražení soukromých chovů na takovou úroveň, aby se nemohly vyplatit. Toto je třeba zlikvidovat, zrušit. Opět, i za cenu rozchodu s EU.
Bylo by vhodné obnovit klecové chovy slepic, protože jsou jednak levnější, jednak šetrnější ke slepicím. To, že nějací bezcenní negramotové z filosofických fakult a podobných pseudovysokých škol, tvrdí něco jiného a zavírají se do klecí "jak je to strašné" nemá naprosto žádný význam. Věřím etologům, zemědělským inženýrům a veterinářům, kteří vědí, že slepice není "malý opeřený človíček" ale něco svou podstatou silně odlišného. Věřím i vědeckým pracem, prokazujícím, že v těchto chovech jsou zvířata zdravější a mají menší známky stresu. I tomu, že v těchto chovech nedochází, na rozdíl od těch "šetrných a ekologických" k uklovávání zvířat k smrti.
Opět, tento zákaz je dílem "ochránců zvířat", ideologicky inklinujících k fašismu a nacismu (první zákony na "ochranu zvířat" byly z dílen NSDAP), podporovaných EU, která se tím hlásí k odkazu, k němuž by se raději hlásit neměla. Je třeba provést jeho zrušení, i za cenu rozchodu s EU.

Musíme být dopravně nezávislí

Asi mnohé nepotěším, ale Zemanův sen o DOL (respektive jeho realizace) je velice důležitou součástí toho, abychom přestali být závislí na potenciálně nepřátelském Německu a Rakousku v říční plavbě.
DOL by umožnil obejít v Německu "ekologicky" zneprůjezdněný (pro větší lodě) koridor Labe a otevřel by našemu průmyslu cestu k mořským přístavům v Černém moři (a kdyby překáželo Rakousko, tak by v jeho důsledku zbyla cesta k Baltu).
Je třeba si uvědomit, že pro Německo jsme hlavně konkurent, schopný vyprodukovat srovnatelnou kvalitu za podstatně nižší cenu. Z tohoto důvodu se nám snaží házet klacky pod nohy a zneprostupnění "šíleně přírodně vzácného" labského kanálu, užívaného po staletí (či spíš tisíciletí) jako dopravní cesta, je jen prostředek k likvidaci konkurence. Nic "propřírodního" za tím nehledejme. Hledali bychom stejně marně.
Německá ekologie je jen byznys, mající zvýhodnit Německo před dalšími státy EU (a zejména před bývalými socialistickými, které spoustu věcí dokáží vyrobit levněji a lépe). Možná platí i to, že si Němci do jisté míry "bojem za planetu" hojí svědomí za holokaust a další hrůzy, které ve 30. a 40. letech minulého století napáchali. Faktem ovšem je, že jejich "boj za záchranu lidstva" je stejně destruktivní, jako jejich jednání v éře nacismu. A ostatně i ten Hitler se oháněl "záchranou lidstva". Ovšem, nikoli před "upečením" v oteplování, které je silně nadhodnocené a podíl lidí na něm ještě víc, ale před stejně fiktivním "světovým spiknutím Židů".
Němci jsou prostě takoví "záchranáři" a jakmile někoho nebo něco začnou zachraňovat, měli by být umravněni, nejlépe tak, jak se to dělalo v letech 1944 a 45. A ještě lépe tak, jak byli v srpnu 1945 umravněni Japonci.

Měli bychom být technologicky nezávislí

Máme dost odborníků na to, abychom vyrobili čipy, jaké se potřebují do aut. Patrně bychom měli tuto schopnost rozvíjet a zdokonalovat. Klidně až k čipům použitelným do počítačů, "chytrých" telefonů apod.
Neměla by být dotována či jinak podporována výroba čehokoli, co je odkázáno na zdroje v problematických, případně potenciálně nepřátelských státech. To se zcela jistě týká všeho, co je závislé na čínském lithiu a čínských prvcích vzácných zemin.
Ohledně prvků vzácných zemin bude třeba se poohlédnout po zdrojích mimo Čínu a v některých případech by se asi vyplatila i výroba příslušných prvků v jaderných reaktorech, stejně, jako se v nich vyrábělo (a snad ještě i vyrábí) zbrojní plutonium. Nicméně se v reaktorech pořád vyrábí technecium i některé další prvky či jejich konkrétní izotopy. Další možností jejich získávání je těžba našeho známého ložiska "vzácných zemin" a poohlédnutí se po dalších. Byť je jasné, že EU se bude snažit něco takového znemožnit.
Další možností je důsledná recyklace všech výrobků, v nichž jsou tyto prvky obsaženy (např. LED). Zase to bude narážet na odpor ekologů, kteří jsou i proti recyklaci lithia z nefunkčních baterií do elektromobilů. A zase taková recyklace bude znamenat "porušení" nějakých obskurních předpisů EU (třebas i ad hoc dodatečně vymyšlených nebo reinterpretovaných).
Pro alternátory a podobná zařízení jsou potřebná menší množství neželezných kovů mj. do permanentních (budících) magnetů. Opět na sebe stáhla Čína u řady z nich světový monopol nebo "téměř monopol" a bude nutné se zbavit nejrůznějších "ekologických" omezení využití našich ložisek a případně znovuzprovoznit některé existující doly. Nehledě k tomu, že spotřeba těchto kovů je u alternátoru ve větrníku, vyrábějícího občas nějakou tu kilovathodinu, a alternátoru v jaderné elektrárně, vyrábějícím permanentně o mnoho řádů víc elektřiny, skoro stejná. Větrníky jsou prostě čiré plýtvání ekologicky problematickými surovinami.

GMO

Dal jsem je jako zvláštní bod, protože se nejedná jen o potraviny, ale i o technické a energetické suroviny.
U těch potravin je to jasné: GMO mají vyšší výnosnost, nižší potřebu pěstebních zásahů (a tedy i spotřebu paliva na hektar a rok), mohou vydržet i klimatické extrémy, omezující úrodu neGMO plodin a mohou zvýšit jejich biologickou hodnotu.
Existují postupy, jak do rostlin "vpašovat" geny, které by je přiměly produkovat skutečně plnohodnotné bílkoviny. Zcela jistě by to znamenalo snížení tlaku na potřebu masa, mléka a výrobků z nich (aniž by však bylo nutné ničit zdraví populace stávajícími vegeteriánskými krmivy, jak o tom sní ekologové). Nicméně by GMO zvýšily i efektivitu chovů domácích zvířat.
Existuje genetická manipulace, umožňující výrazně zvýšit vstřebatelnost vápníku z mrkve. Dokonce tak, že by se z porce mrkve "vydolovalo" nějakých 7 - 8 procent potřebné denní dávky Ca, zatímco v současné době to není ani procento. A je velmi pravděpodobné, že podobně by se dal vápník zpřístupnit lidskému trávícímu ústrojí i v další zelenině, případně že by se dala zvýšit vstřebatelnost i železa, které je také v rostlinné stravě silně limitované co do dostupnosti, nikoli co do přítomnosti.
Jinými slovy, GMO potraviny by značně pomohly ve výživě i obecné potravinové soběstačnosti.
Existují genetické manipulace, umožňující to, že brambora vyrobí vysoký podíl škrobu, použitelného na výrobu biologicky rozložitelných fólií (od pytlíků na potraviny v samoobsluze až po nákupní tašky, jednorázové jídelní náčiní apod.). Odpadly by šílené zákazy plastů, snažící se nás vrátit do časů, kdy se jídlo balilo do použitých novin. Vše je vyzkoušeno a vymyšleno, jen to spustit. Ano, i tento materiál se rozpadá na jakési "mikročástice", ale naprosto stejných vlastností, jaké najdeme v běžné půdě, kontaminované trouchnivějícím rostlinným materiálem, od mrtvé trávy po mrtvé dříví.
Nedávno jsem tu zmiňoval genetickou manipulaci, cca 7 násobně zvyšující efektivitu fotosyntézy. To by učinilo smysluplným pěstování energetických plodin, biopaliv apod., protože dnes je toto pěstování naprostý nesmysl (na výrobu litru nafty se, většinou v motorové naftě, spotřebuje ekvivalent asi 1,1 litru nafty). Onen nesmysl se vyplatí jen v souladu s nesmyslnou direktivou EU o "povinném podílu energie z biopaliv" a je menším zlem než si např. vykácet všechny lesy na topné pelety do tepelných elektráren, jak to dělají jinde. Případně devastovat tropické pralesy a pelety z nich vozit přes půl zeměkoule. To vše by odpadlo. Zcela jistě by nebyla k zahození i vyšší efektivita růstu jedlých rostlin.
Pravděpodobně by se pomocí GMO dala zefektivnit i řada technických plodin, získávat oleje snadněji přeměnitelné na maziva (= snižování závislosti na ropě) atd.
Existují i snahy "dolovat" pomocí rostlin ze skládek nežádoucí toxické kovy, případně získávat i kovy užitečné (např. některé rostliny mají v sušině vyšší koncentraci zlata, než jaká je v půdě, na níž rostou). I zde by asi GMO mohly nahradit složité a v řadě případů asi i nemožné posílení těchto vlastností pouhým šlechtěním.
Sáhnu ještě někam jinam: Byly vyrobeny světélkující rybičky (EU je, pochopitelně, ihned zakázala). Dokážu si představit např. stromy, které by v noci svítily a ušetřily část výdajů (i energie) za veřejné osvětlení.
Takže ano, dalo by se na tomto poli udělat mnohé, jen kdyby neexistovala EU, případně se nepletla naprosto nesmyslně do věcí mimo oblast zajištění volného pohybu lidí, zboží a služeb, kde jedině dělá cosi užitečného.

Snažil jsem se vypíchnout to, co by se mělo a mohlo dělat, a, bohužel, vyšlo mi zcela jednoznačně, že žába na prameni jménem EU je v řadě případů hlavní překážkou tomu, aby se něco pozitivního a smysluplného skutečně dělalo.

Orbán dosáhl na ústavní většinu

Poslední volby ukázaly jasně, že v Maďarsku si progresivisty nenáviděný Orbán udržel velmi silnou pozici, zatímco "pokrokové", "proevropské" strany jednoznačně ostrouhaly.

Naděje

Naši modří ohvězdičkovaní soudruzi a soudružky opakovaně vyjadřovali naději, že jako jsme se u nás (problematickým způsobem) zbavili Babiše, tak se Maďarsko zbaví ještě snad více nenáviděného Orbána.
No, pohořeli.
Maďaři nejsou hloupí, navíc protiorbánovská opozice neměla možnost takových manévrů a křivení voleb, jakou u nás měla opozice protibabišovská, takže opozičníci dopadli jak hubkaři u Slavkova.
Je jistě otázkou, jak by dopadla pětikoala, kdyby se volby u nás konaly později, po začátku války na Ukrajině, která opět EU "nastavila zrcadlo".

Čím si Orbán získal voliče?

.Kauza "středoevropské univerzity"

Orbán vytlačil ze země "středoevropskou univerzitu", ve skutečnosti pochybný projektu pochybného miliardáře Sorose. Tato "univerzita" byla v podstatě jen výrobou diplomů pro bezcenné hlupáky, neschopné absolvovat řádnou vysokoškolskou výuku, ale současně toužící po politickém "uplatnění se". Naprosto stejnou roli u nás hrála známá "Vokovická Sorbonna", provozovaná do pádu komunistického režimu ústředním výborem KSČ, opentlující zasloužilé soudruhy, často jen se základním vzděláním, doktoráty.
Její maďarská analogie měla navíc umožňovat pronikání těchto "vzdělaných" jedinců do struktur maďarského státu, a na získaných pozicích ho rozkládat zevnitř.
Původně měla tato "univerzita" sídlit v Praze, ale Václav Klaus prosadil velmi podobný zákon, který prosadil v Maďarsku Orbán, znemožňující působení pochybným zahraničním "univerzitám", které nemají ve státě, pod který údajně spadají, žádný výukový kampus.

.Problematika progresivistů

Progresivisté pijí v Maďarsku svými nesmyslnými požadavky, zákazy, nařízeními (často pod taktovkou EU) krev normálním lidem asi jako u nás. Proto tito lidé podpořili Orbána.
Asi nejvíc si v očích lidí uškodily pochybné organizace, které pod záminkou sexuální výchovy pronikají do škol a tam vyrábějí dětem zmatek v hlavě, včetně toho, že je agitují, aby se nechaly přeoperovat na opačné pohlaví (a zamlčují jim např. to, že pak už nikdy nebudou moci mít vlastní děti).
Vytlačení této chátry ze škol má obrovskou podporu normálních rodičů i dalších lidí a zcela jistě Orbánovi jednak nějaké hlasy přihrálo, jednak upevnilo jeho podporu mezi těmi, co ho už dříve volili.

.Přístup k imigrantům a uprchlíkům

Orbán jasně rozlišuje ilegální migranty, jejichž důvodem k přesunu do evropských zemí je něco jiného než opravdový útěk před válkou a jinými podobnými katastrofami, od skutečných uprchlíků, kteří zcela jasně prchají, aby si zachránili holý život.
Ukazuje to jasný vztah k tomu, co se přes řadu bezpečných zemí dere do EU a v Maďarsku tomu zatli tipec postavením plotu podél hranic, a jasně odlišný vztah k autentickým uprchlíkům, především ženám s dětmi, případně doprovázených starci a invalidy, prchajících z Ukrajiny.
Maďarská populace toto rozlišení vidí stejně jako Orbán a jeho úředníci a podporuje v tomto svou vládu a dala jí mandát na rozlišování mezi pseudouprchlíky a skutečnými uprchlíky i na další období.
V souvislosti s těmi pseudouprchlíky a skutečnými uprchlíky můžeme konstatovat též to, že maďarská populace "drží" svou reprezentaci i proti samotné EU.

Kvílení

Naši modří ohvězdičkovaní soudruzi nyní kvílejí jak sbor vysloužilých sexuálních pracovnic a nejraději by zrušili celou Visegrádskou skupiny, případně organizovali vystoupení České republiky z ní. Bez ohledu na to, že by to ČR velice výrazně poškodilo, protože tato skupina má už dosti silné pozice k odmítání největších bruselských nesmyslů.
Navíc je jasné, že v souvislosti s drastickými změnami v ekonomice, energetice a dalších klíčových odvětvích bude nutné odmítnout či přímo zrušit řadu nesmyslů a hovadin, kterými Brusel zaneplešil právo v členských zemích. Např. bude nutné urychleně zrušit zákaz frakování a drasticky protáhnout termín dekarbonizace (až někam k polovině tohoto století; pokud bude Brusel nadále blokovat výstavbu jaderných elektráren, tak i za horizont roku 2050). A takových věcí, které nám nyní znemožňují racionální reakci na současnou válku na Ukrajině je daleko více.
Obávám se, že Brusel, jako vždy, nic pozitivního neudělá, jen bude dál blokovat racionální opatření a zejména snahy o vymanění se ze závislosti na Rusku. Jsem toho názoru, že by se, například měly v některých oblastech našeho státu obnovit plynárny, vyrábějící svítiplyn, případně vodní plyn a v těchto oblastech alespoň dočasně přestat distribuovat zemní plyn. Opět existuje řada nesmyslných blábolů, prosazovaných EU, které podobnému racionálnímu kroku brání.
Takže bude nutné řadu bruselských nesmyslů odmítnout a bude, pochopitelně, lépe to udělat jako V4 (případně s asistencí ještě dalších států), než jako nijak nekoordinovaná a nespolupracující skupina států, snadno likvidovatelná bruselským úřednictvem jeden po druhém.

Orbánovo vítězství ve volbách je jasným signálem, že lidi nejsou blbí, že jim EUrohovadiny lezou krkem. Je nutné uvítat je a opřít se o skutečně demokratické Maďarsko jak v souvislosti s odmítáním bruselistických extrémů, tak i s řešením situace, která vznikla v souvislosti s válkou na Ukrajině.

Hexametr na zelené

Je školskou informací, že zatímco řečtina a latina jsou vhodné ke skládání básní v hexametrech, definovaných určitým střídáním přízvučných a nepřízvučných slabik, čeština pro tento způsob básnění není, protože se jen obtížně nacházejí slova s takovýmto střídáním, která by současně dávala jakýsi smysl.

Známý hexametr

Nicméně už Josef Dobrovský vytvořil hexametr, který následně byl zpopularizován ve Šmilovského románu "Za ranních červánků". Československá televize na téma tohoto románu natočila inscenaci stejného názvu, v níž Josefa  Dobrovského hrál Radovan Lukavský.
Dobrovský zde "spáchal" český hexametr na sedícího obtloustlého správce šlechtického sídla, kde pobýval jako host:

Ejhle bukáč ten baňatý, sedí tu podepřen o zeď a chrouní.

Hexametry mají tu vlastnost, že se dobře pamatují a "korekce na zákonitost ve verši" je důležitým prostředkem, bránícím mezigenerační "hře na tichou poštu" zkomolit původní text. Z tohoto důvodu se v dřívějších dobách veršovala i některá díla vědecká, pokud se šířila více ústním kontaktem než čtením zapsaného textu. I např. indické védy jsou většinou veršované.

Moderní použití

Jistěže takto upravený text může do jisté míry mít "virální" vlastnosti a snadněji se šířit než nějaká, byť sebelépe vyumělkovaná, próza.
Z tohoto důvodu jsem se rozhodl, inspirován právě Dobrovským, "spáchat" hexametr na téma zelených, kteří, jak se nyní jednoznačně ukazuje, jsou Putinovými agenty a měli za úkol připravit připravit jeho agresi tím, že pomocí šíření "zelených" lží a nesmyslů (nic jiného jejich učení, zejména v oblasti "vědecké ekologické klimatologie" neobsahuje) zajistí takovou míru závislosti zemí EU na ruském plynu, že její členské země nejenže budou neschopné vystoupit opravdu účinně na straně napadené Ukrajiny, ale budou v podstatě Putinovu agresi financovat (a budou sabotovat odříznutí Ruska od mezinárodních platebních systémů, aby mohli peníze Rusku posílat). Což nyní vidíme na vlastní oči a v podstatě platí, že "ekologická" EU platí Rusku vpád na Ukrajinu.
Je otázka, zda celkovým cílem není podlomení těchto zemí do takového stavu, aby i ony mohly být Ruskem obsazeny. Zcela jistě svou roli sehrály rozsáhlé podvody v US presidentských volbách, po nichž se na základě zfalšovaných výsledků (a na některých těchto aktivitách se prokazatelně podílela ruská tajná služba) usadil v Bílém domě senilní dědek, který se už nechal slyšet, že nevystoupí ani na obranu napadených středo a východoevropských členů NATO. Byť, jako správný chaot, občas tvrdí i jiné věci.
Proruská orientace se týká jak vedení řady států původní E12, tak i celé bruselské centrály.
Není naprosto náhodou, že zelení cestou nařízení ze strany bruselské centrály zakázali frakování, které je klíčové jak pro těžbu břidličného plynu (ložiska jsou i na našem území, patrně by pokryla při současné spotřebě naši potřebu na několik let), tak i nafty (vedle ložisek plynu, větších než máme my, je u pobřeží Baltu v břidlicích i ropa) a frakování má význam i při získávání geotermální energie.
Mohu zodpovědně prohlásit, že naprostá většina toho, co zelení blábolí o škodlivých účincích frakování, jsou lži a nesmysly (případně zjevně nesmyslné lži), což se ukázalo naprosto jednoznačně za Trumpa v USA, kdy tam začali masívně těžit plyn a ropu z břidlic (a jinak než frakováním to nejde) a k žádné z hrůz, jimiž se snaží Putinem placení zelení zastrašovat politiky i veřejnost, tam nedošlo.
Jediným důvodem tohoto zákazu je uvržení EU a jejích členských států do silné závislosti na Rusku.

Takže ten hexametr

Ejhle žabák ten zelený, zaplacen Putinem skáče a vříská.

Určitá omezení

Zelení nejsou placeni jen Ruskem. Je jasné, že podpora přechodu na zcela impotentní a v praxi nepoužitelné (pro svou chaotičnost a nepředpověditelnost) fotovoltaické a větrné elektrárny, do značné míry napomáhá (s)potřebě především ruského plynu, protože po likvidaci uhelných elektráren pro vykrývání chaotického kolísání fotovoltaiky a větru nic jiného nezbývá než paroplynové zdroje. Což zajišťuje zcela jistě zájem Ruska.
Na druhé straně je třeba si uvědomit, že téměř monopolním dodavatelem fotovoltaických panelů je Čína, která pro jejich výrobu používá otrockou práci dětí a vězňů s tím, že se nijak nesnaží o ochranu jejich zdraví a platí tyto pracovníky v podstatě jen prostředky, umožňujícími přežití ze dne na den (náklady na ochranu zdraví pracovníků a na lidsky přijatelné mzdy učinily evropské výrobce neschopnými konkurovat Číně).
Druhou věcí je, že Čína je i prakticky (a v některých případech fakticky, čili totálně) monopolním dodavatelem některých kovů, které jsou nezbytné pro funkční prvky větrných elektráren (ale i solárních). Výsledkem je silná závislost oněch zelenými prosazovaných technologií na čínských dodavatelích.
Zcela jistě to není závislost stejného charakteru jako závislost na ruské ropě a plynu, nicméně odpověď Číny třeba na nějaké angažování se evropských států ohledně lidských práv jejích obyvatel, nebo např. pomoc napadenému Taiwanu by "do roka a do dne" vedla ke drastickému znedostupnění energie z OZE, které by se ještě nějakou dobu stupňovalo. A můžeme vzít jed na to, že by zelení dělali, co by se jen trochu dělat dalo, aby se např. v evropských rudných dolech neobnovila těžba (protože některé z těch potřebných materiálů se v Evropě těžily, i na našem území, a evropské doly patrně nejsou zcela vyčerpané, jen se těžba v nich přestala vyplácet).
Takže zelení svým propagováním OZE nesmyslů nepodporují jen Rusko ale také Čínu.
Časem tedy bude možné výše uvedený hexametr pozměnit, aniž by jeho pravdivost utrpěla:

Ejhle žabák ten zelený, zaplacen Číňanem skáče a vříská.

Doufám, že obě verze jsou dostatečně virální ve prospěch jejich zapamatování a šíření. Jsem toho názoru, že perfektně charakterizují "zdroje i cíle" zeleného hnutí, především ve "velké" politice (na úrovni státní a nadnárodní). Pokud se někomu budou hodit, budu jen rád.

Vše zlé je na něco dobré

Válka je jistě hrozná věc, ale je třeba si uvědomit, že při ní dochází k ničení zkostnatělých a dlouhou dobu vadících struktur, s nimiž se nedá v době míru nic dělat. I poslední válka, přes naprosto šílené materiální i lidské škody, nám přinesla obrovské pozitivum, a tím bylo vyřešení etnické hranice mezi námi a Němci a její ztotožnění s hranicí státu.

Musíme vyčistit své území od putinistů

Pochopitelně, nikoli od lidí, kteří jsou bez jakéhokoli důkazu osočováni ultralevičáky (velice často spojenými s ruskými tajnými službami) z jakéhosi "putinismu".
Měli bychom opravdu využít současné vypjaté situace a zatnout všem, kdo propagují proruské OZE a bojují proti naší soběstačnosti v plynu a ropě, rázně tipec, třeba i metodami, které by mimo dobu války neměly šanci na uplatnění.
Je nutno tudíž eliminovat ty síly, které učinily EU spolu s některými jejími státy závislými na Rusku v takové míře, že jsou schopny pouze parodií na ekonomické sankce a současně dodávají Rusku denně srovnatelné množství peněžních prostředků s tím, co mu "sežere" válka na Ukrajině.
Jsou to síly, které předstírají boj za klima náhradou uhlí (100 procent skleníkového efektu) a jádra (0 procent skleníkového efektu) ruským plynem (150 procent skleníkového efektu). Jsou to síly, prosazující astronomické výdaje za nefunkční OZE (které nebudou funkční do zavedení metody skladování elektřiny v dostatečném množství a za ekonomicky přijatelnou cenu, přičemž takové metody patrně nejsou k dispozici ani jako laboratorní prototypy). Je dobré vědět i to, že větrné elektrárny jsou silně závislé na vzácných kovech, které monopolně dodává Čína (u níž by pak mohla nastat velice snadno stejná situace, jako v případě Ruska a ropy s plynem), a že některé klíčové součástky fotovoltaických elektráren potřebují podobné čínské suroviny také. Nehledě k tomu, že se Čína v důsledku otrocké práce vězňů a dětí stala v podstatě monopolním producentem fotovoltaických panelů. Každý "solární baron" je v podstatě drsný otrokář, způsobující smrt otroků, byť v Číně.
I kdyby se podařilo vyvinout příslušné, dosud neexistující, technologie skladování elektřiny a pokrýt energetickou potřebu EU OZE (za cenu rozsáhlé devastace jejího území větrnými a fotovoltaickými elektrárnami), byly by jen vyměněna závislosti na Rusku za závislost na Číně. A, obávám se převelice, že je menší zlo být ruskou gubernií než čínskou provincií.
Z tohoto důvodu je třeba co nejrychleji ukončit veškeré "alternativy", respektive jejich podporu. Co se udrží v podmínkách standardního trhu s elektřinou, to nechť žije. Co se neudrží, nechť zanikne, bez ohledu na řev o "boji za klima", který v reálu nemá s klimatem nic společného; jen s plněním "správných" kapes dotacemi.
Za naprosto nesmyslnou lze považovat snahu o další dotace na solární pseudoelektrárny, které jsou pro elektrárenskou soustavu spíše přítěží než přínosem a vyžadují obrovské množství zemního plynu na vyrovnávání svých neustálých a chaotických výkyvů.

Co se dá dělat?

Dočasně bychom mohli pokrýt svou potřebu plynných i dalších uhlovodíků těžbou z břidlic (nějaká ložiska jsou i na našem území, opravdu velká jsou u pobřeží Baltu), bude to chtít jen zrušit putinisty protlačený zákaz využívání těchto ložisek. Plyn těžený na našem území a případně zde hned spotřebovávaný má pochopitelně nižší skleníkovou stopu než plyn transportovaný na velké vzdálenosti plynovodem nebo lodí. Je docela možné, že bychom se s ním dostali pod úroveň skleníkové stopy uhlí.
Opět je zde jakási příležitost prohlásit ty, co onen zákon prolobovali, za Putinovy agenty. Nemusíme si s tím dělat žádné svědomí: Tito lidé jednak oběktivně pro Putina pracují, bez ohledu na jejich případnou jinou motivaci, jednak řada z nich patrně byla a je ruskou tajnou službou řízena. Rusko má v této oblasti svůj naprosto jasný zájem - nepřipustit samostatnost Evropy v energetických surovinách, a zcela jistě za něj bojuje všemi prostředky.
Za klima je třeba bojovat jadernými elektrárnami, případně geotermálními, jejichž produkce CO2 je nulová. Budeme-li jich mít dostatečnou kapacitu, ztrácí veškeré OZE (s výjimkou tradičních vodních) smysl, protože je lepší kontinuálně produkovat energii z jádra než pokrývat výkyvy OZE nějakými zdroji, produkujícími CO2. O pouštění části jaderné energie "do země" v době, kdy OZE náhodou běží, snad ani nemá cenu uvažovat, byť by to lidé zainteresovaní na dotacích OZE rádi viděli. Bez ohledu na to, zda jsou agenti Putina, nebo škodí z jiných důvodů.

Co dále?

Při dostatku energie z jádra, případně geotermálu, má cenu "zkapalňovat uhlí", což by pokrylo naše potřeby pohonných hmot, zejména benzínu. Je otázka, zda by se OZE nedaly použít jako zdroj vodíku pro toto zkapalňování, problém spočívá v tom, že jejich dosavadní kapacita je pro podobnou činnost (prováděnou ve špičkách jejich produkce) silně nedostačující, i při jejich rozšíření na hranici únosnosti pro krajinu a životní prostředí (nebo za ní), a je mnohem (cca desetkrát) výhodnější postavit potřebnou kapacitu v jádře než v OZE, přičemž ta má výhodu kontinuální produkce energie. Uhlí na zkapalňování máme dost na celá desetiletí, přitom by se daly podobné postupy aplikovat i na biomasu (místo "biosložky", která je silně neefektivní a navíc poškozuje motory).
Je navíc otázka, zda by se energie z jaderných elektráren a tepláren nedala použít na dolování spalitelných uhlovodíků z břidlic i v těch ložiscích, z nichž se ani frakováním ropa vydolovat nedá.

Nástup čistých technologií

Teoreticky by bylo možné převádět uhličitan vápenatý na karbid, z něj vyrábět acetylén, ten polymerovat a hydrogenovat na uhlovodíky odpovídající benzínu nebo naftě a uvolněný hydroxid vápenatý nechat reagovat s oxidem uhličitým ze vzduchu na uhličitan. A mít tudíž "bezuhlíkový" benzín či naftu (s uzavřeným cyklem uhlíku). Vyžaduje to ovšem dost a kontinuálně dodávané energie, není to tudíž projekt pro OZE, ale pro jádro.
Opět se najde spousta putinistů, kteří nám budou vykládat, jak to nejde a nemůže jít, protože závislost na ruském plynu a naftě je to, za co dostali svých třicet stříbrných.
Pokud jde o solární energii, jediné rozumné užití je termosolární energie. Tedy, energie ze Slunce se soustřeďuje pomocí zrcadel na kotle, v nichž se ohřívá vhodná látka (asi sodík) na teploty kolem 500 stupňů a touto látkou se vyhřívá podzemní zásobník. Tento proces je daleko účinnější než fotovoltaika, protože dokáže využít energie skoro celého slunečního spektra a její přeměna na teplo je v souladu s termodynamikou, bezztrátová. Tepelné zásobníky jsou technicky vyřešené a mnohou dodávat energii (asi formou přehřáté vodní páry) dle aktuální potřeby sítě, nikoli dle aktuálního počasí a denní doby. Pára / voda degradovaná průchodem přes turbíny by mohla být využita jako teplárenská, včetně vyhřívání skleníků.
A ještě jedna věc by se mohla udělat: Existuje genetická manipulace genomu chloroplastu, která zvyšuje účinnost fotosyntézy na cca sedminásobek.
Mizerná účinnost fotosyntézy je daná jedním enzymem, který "slepý hodinář" pobral u primitivních fotosyntetizujících organismů někdy na počátku vzniku kyslíkového ovzduší na Zemi, tedy před miliardami let. Tento enzym má tak špatnou výkonnost, že se v řetězci reakcí před ním hromadí toxické produkty a rostliny jsou nuceny při vyšším osvětlení fotosyntézu vypínat (proto paradoxně ve sklenících rostou rostliny lépe pod tabulkami částečně zastíněnými rohožemi nebo natřenými vápnem).
Existuje jeho syntetická "opravená" varianta, která touto nectností netrpí a rostliny by mohly provádět fotosyntézu celý den, a to i na plném slunci. K sedminásobnému zvýšení úrody jedlých plodin na jednotku plochy pole by asi nedošlo, ale i zdvojnásobení či ztrojnásobení by byl jistě úspěch. Nicméně produkce biomasy na výrobu energie (např. energetických dřevin na štěpku) by se tomu sedminásobku mohla přiblížit, což by už bylo docela zajímavé. Je třeba také zdůraznit fakt, že biomasu lze, na rozdíl od elektřiny, skladovat a vyrábět z ní elektřinu podle aktuální potřeby. Opět by "válečná nutnost" mohla přispět k potlačení Putinových agentů, kteří podobné aktivity v EU blokují seč mohou.

Pokud se něco z výše uvedeného podaří, bude to znamenat, že jsme i z té hrozné věci, která se děje od nás na východě, dokázali něco pozitivního vytěžit a zejména skutečně (a ne lživě, jak to hlásají ekologové), dokázali posunout situaci tak, aby recidiva těchto událostí buď nebyla možná, nebo alespoň byla silně ztížená.

Tanec mezi vejci?

Faktem je, že pokud chceme rozumně, tj. pro nás příznivě ukončit válku na Ukrajině, motáme se mezi dvěma extrémy. Jedním z nich je Putinovo vítězství a druhým je jeho zahnání do kouta, kde nás "zbije jako psa" jadernými zbraněmi, bez ohledu na svůj vlastní osud.

Putinovo vítězství?

Bylo by to lákavé, pustit Putinovi "dalekou zemi, která je pro nás naprosto nevýznamná a nic o ní vlastně nevíme", jak to udělali soudruzi v Mnichově.
Problém vidím v tom, že pokud bychom to udělali, tak jediným výsledkem by bylo "namlsání" Putina k dalším soustům. Můžeme se jen dohadovat, zda by napřed šel "sežrat" Moldavsko (které mu taky "pije krev"), nebo jestli by se rovnou vypravil na Pobaltí, tedy renegátské státy, které si dovolily ještě víc než Ukrajina, tj. připojit se k NATO. Možným "druhým chodem" je i Finsko. Ze strategického hlediska pro ně mluví to, že by se jednak nahnal strach Švédsku, jednak by bylo ztíženo loďstvu NATO dorazit Pobaltí na pomoc.
Pak by nastaly pouze dvě možnosti: Buď by se NATO postavilo za napadené státy (byť u toho Finska a Moldavska by nastala podobná situace jako na Ukrajině - to ostatně je argument začít s nimi, aby bylo NATO dále demoralizováno svou impotencí v možnostech pomoci), což by nutně vedlo k eskalaci končící (opět nutně) použitím prakticky všech jaderných zbraní (možná by bylo dobré nechat nějakých 20 procent na odrazení Číny, Severní Koreje, Pákistánu nebo Íránu, alespoň na straně NATO) a k rozsáhlé devastaci území prakticky všech členských států NATO a jejich dalších spojenců (tedy i např. Austrálie a dalších mimoevropských států). I za tu cenu, že by nastala drastická devastace Ruska. Bohužel, Rusko disponuje blíže neurčeným počtem jaderných ponorek (byť asi admiralita NATO jejich počet zná s velkou přesností), jejichž posádkám jsou systematicky vymývány mozky heslem "Svět bez Ruska nemá cenu".
Odvrácení jaderných úderů z těchto ponorek je v podstatě mimo realitu; až se dostanou do hloubek, v nichž už jsou detekovatelné, tak zároveň mohou vypustit všechen nebo i jen část svého jaderného arsenálu dříve, než se k nim dostanou jakékoli prostředky schopné jejich zničení.
Víme rovněž, že Rusko zkoušelo podmořské drony vybavené jadernými hlavicemi, jimiž by mohly být zdevastovány přímořské oblasti a přístavy. Není také zcela jasné, zda na mořském dně u pobřeží států NATO neleží i nějaké jaderné miny, které by mohly udělat to samé.
Další věcí je rovněž v Rusku vyzkoušená jaderným reaktorem poháněná raketa (či supersonický letoun, opět s jadernou hlavicí). Věci neznalí "odborníci" se tomuto projektu smáli, nicméně jejich vypuštění nad vlastním územím, jehož zničení protivníkovými jadernými zbraně o pár minut později je očekávané, by učinilo masívní produkci radioizotopů pohonem tohoto letounu bezvýznamnou, a jejich produkce nad územím nepřítele by spíš byla "bonus". Nehledě k tomu, že materiál z reaktoru, běžícího několik minut až desítek minut by obsahoval více radioizotopů s delším poločasem rozpadu než materiál z jaderné hlavice, při jejímž výbuchu jaderná reakce běží řádově sekundy. Byť je jich tam, pochopitelně, menší podíl než v jaderném reaktoru, který běží léta. Nicméně i tak by bylo dlouhodobější zamoření nepřátelského území (v porovnání např. s Hirošimou a Nagasaki) jakýmsi "bonusem".
Jinými slovy, pokud dojde k jaderné eskalaci, bude to ona třetí světová válka s destruktivními účinky na obyvatelstvo všech zapojených i nezapojených zemí a s drsným dopadem na zemskou biosféru jako celek. A zabránit tomu nepůjde, protože právě tohle je princip onoho "jaderného odstrašení".
A pokud z obav před jadernou eskalací NATO začne ustupovat, tak bude ustupovat tak dlouho, dokud premiér či president poslední svobodné civilizované země nepožádá o laskavé přijetí tohoto státu do svazku Ruské federace. Jiná cesta k odvrácení tohoto finále není, než překlopení do eskalace konfliktu na plnohodnotný jaderný, ovšem za pro NATO stále nevýhodnějších podmínek (čím později tím hůře).

Putinova porážka?

Je opět velice lákavá představa, že střet s Ruskem pod vládou diktátora Putina vybojuje Ukrajina.
Takovéto vybojování nutně bude spojeno s rizikem překlopení děje na to, co bylo popsáno výše.
Jinými slovy, Putin bude muset být poražen takovým způsobem, aby to alespoň dočasně mohl před ruskou veřejností vydávat za své vítězství, a přitom tak silně, aby si rozmyslel v konfliktu pokračovat či přejít do agrese na jiný stát.
Jistěže při tomto vývoji leží, bohužel, hlavní tíha konfliktu na Ukrajině, a především jejím vojsku a bojujících dobrovolnících.
Těmto silám musí být dodáván vojenský materiál v takové míře, aby způsobili ruským útočníkům natolik velké ztráty, jak na úrovni techniky, tak, bohužel, i na úrovni živé síly, aby se boj stal podobně nepřijatelným, jako když si SSSR natloukl nos v Afghánistánu.
Je nutno odmítnout představu, že "dodáváni zbrani je válečným aktem". Naopak je třeba nasadit tézi, že útoky na konvoje s materiálem před jejich předáním do rukou příjemce budou chápány jako válečný akt ze strany Ruska a jako na takový na ně bude reagováno.
Na druhé straně bude nutné ovšem to, na co zapomínají někteří duševně méněcenní pisálkové i politici, zejména v EU. Bude totiž, na základě známého hesla Alexandra Makedonského (jehož je nutno považovat za státníka i vojevůdce neskonale schopnějšího než je kdokoli a cokoli ve strukturách současné EU a, obávám se, i NATO) "postavit zlaté mosty", určené k tomu, aby po nich mohl Putin ustoupit a ještě, prevít jeden, tento ústup presentovat jako své vítězství. Pokud to neuděláme, dostaneme ho do pozice krysy zahnané do kouta, ovšem, s "atomovými zuby".
Je proto třeba zapomenout na nějaké odvlečení Putina a jeho suity před Haagský tribunál (nebo kamkoli jinam), protože pokus o cokoli takového nutně musí skončit jadernou apokalypsou. Obávám se, že i v případě, že nějaké síly v Rusku Putina sesadí, tak ani ony nebudou ochotné s nějakou takovou institucí spolupracovat, protože by si nikdy nemohly být jisté, že někdy v budoucnu nedojde i na ně. To spíš můžeme očekávat, že sesazení prostě "zmizí", nebo se náhle zhorší jejich choroby a oni na ně zemřou.

Kdyby západním strukturám velel Machiavelli

Víme, že Machiavelli je brán jako cosi amorálního. Co pro úspěch obětuje cokoli z morálky a podobných věcí. Bohužel, ono to funguje. Nebo bohudík?
Můžeme tomuto politologovi jistě vyčítat mnohé, nicméně je realitou to, že kdo jednal v intencích jeho Vladaře, nemohl udělat nějaký zásadní kiks. Naopak, kdo tyto intence porušil, mohl se nadít leda nějakého průšvihu (zpravidla velkého a někdy i fatálního).
Pokud bych si tedy chtěl zahrát na onoho pána, dovolím si při té příležitosti pár sentencí:

Putin nesmí vyhrát

Putinovo vítězství, jak jsem uvedl výše, by jen naladilo jeho chuť na další výboje. Zbývá Moldavie, po ní Finsko, a pak už členové NATO, kteří bylo kdysi součástí SSSR, tedy Pobaltí. No, a pak už je to na nás, protože pak půjde o státy, které nebyly součástí SSSR, ale byly formálně samostatnými členy Varšavské smlouvy.
Nakonec, aby bylo jasno, by došlo i na všechny ostatní státy a ruský orel by zavlál nad západní Evropou, včetně Velké Británie, britskými dominii (z titulu výše uvedeného záboru mateřského státu), USA a pak už zbytkem světa. Takže ustoupit v podstatě nemáme kam.
Musí ovšem nevyhrát tak, aby to mohl vydávat za vítězství. Patrně nezabráníme fixaci Krymu a separatistických oblastí východní Ukrajiny na Rusko.
Dobře, hrával jsem závodně go a v této hře mistři uvažují nikoli co nepříteli sebrat, ale co mu dát tak, aby se to zisky jinde překonalo a vedlo k celkovému vítězství.
Ukrajina by neměla přijít o přístup k moři a měla by být ochráněna i před finlandizací v takové podobě, v jaké byla aplikována Stalinem na Finsko. Měla by mít zachovánu možnost ekonomické orientace na západ, a to i ve formě nějakého volného přidružení k EU. NATO by mělo nové hranice garantovat naprosto jednoznačnou formulací o nasazení všech sil na jejich obranu, jinak taková záruka postrádá cenu. Putinovi by mělo být na jedné straně pofoukáno na bolístku nevstupem Ukrajiny do NATO a EU, na druhou ale by měly být důsledky onoho nevstupu fakticky eliminovány.
Co je ještě důležitější: Je nutno okamžitě "včera bylo pozdě" začít zajišťovat energetickou nezávislost celé EU na Rusku, aby v případě nějakých dalších Putinových aktivit nedocházelo k posílání cca jedné miliardy euro denně za energetické suroviny z Ruska. EU by měla mít zásoby na cca dva měsíce a během nich "step by step" vypracován postup přechodu na neruské zdroje. Přimlouval bych se i za otevření ložisek břidličného plynu na území EU (máme je i my) do takové míry, že by do toho měsíce a něco z nich mohl začít proudit plyn. A to i v případě, že by se netěžila a byla jen připravena jako rezerva.

Rusko musí mít co ztratit

Pokud by Rusko spustilo jadernou válku, v níž je jaderná odpověď jediným možným protitahem (pokud neakceptujeme jednostranné, tedy vlastní, zničení bez obrany / odvety), nesmí nastat ona situace popsaná heslem "Svět bez Ruska nemá žádnou cenu". Jinými slovy, musí být vyčleněny oblasti Ruska, které nebudou v první fázi zničeny, ale jejichž zničením by mohlo být vyhrožováno ruským ponorkářům v případě, že provedou onen závěrečný úder.
Machiavelli by nejspíš s těmito oblastmi seznámil i ruskou populaci. Tím by totiž vyrobil na ruské straně chaos, paniku a možná i vzpoury proti státní moci, snažící se běžným lidem zabránit v přesunu do nich. Pokud by toto oznámení bylo vydáno v dostatečném předstihu, je možné, že by se dostalo i k části posádek některých ruských jaderných ponorek. I to by mohlo podkopat možnost Putinovi a jeho režimu provést onen finální apokalyptický úder a v podstatě by vyvolalo situaci, že "i jadernou válku lze prohrát", respektive lze na jejím konci ještě mít co ztratit, takže nebude bojováno až do totálního vyčerpání munice.
Další možností jsou, je to velice ošklivé, ale asi by to také fungovalo, ruské menšiny v řadě států. Nejedná se jen o to Pobaltí, ale významná ruská komunita je i u nás. Velké ruské komunity se nacházejí i v Německu a dokonce i samotném Bruselu.
Je opravdu otázka, zda s těmito komunitami neudělat to samé, co udělali Američané s komunitami japonskými (vč. japonoameričanů) po Pearl Harbouru. Jednak by to značně ochromilo proruskou lobby (včetně toho, že by se tito lidé obtížněji dostávali na ty ruské účty, které ještě nejsou zmražené, ať už jde o faktickou neznalost, opomenití, nebo cílenou něčí sabotáž), špionážní aktivity a pod., jednak, je to ještě ošklivější, by mohly tyto komunity posloužit jako rukojmí ve stylu "naše první jaderné hlavice nepadnou na Rusko, ale na místa soustředění těchto lidí".
Můžeme braní rukojmích odsuzovat sebemorálněji, ale v konfrontaci s jadernou apokalypsou je, obávám se, vše menší zlo než ona, a tudíž i morálnější. A můžeme vyjít z onoho známého (ještě 19. století široce akceptovaného) hesla "V lásce a ve válce je dovoleno vše", což je rozhodně rozumnější než jakékoli snahy "pachatelů dobra" válku zhumanizovat, a tudíž ji učinit přijatelnou (což je zásadní riziko podobných snah).

Když se tak zpětně dívám na výše popsané, dovolím si konstatovat, že popis našeho jednání (v případě, že chceme vyhrát, nebo alespoň neprohrát) odpovídá nikoli tanci mezi vejci, jak uvádím v nadpisu, ale tanci mezi "pukavci", které prasknou, vzhledem k natlakování obsahu a narušení skořápky hnilobou, daleko ochotněji a s daleko většími důsledky na okolí.