Proč ten jekot?

Soudruzi spříznění s politickými neziskovkami ječí jak sbor Viktorek u splavu v souvislosti s možným zákonem o povinnosti vykázat, kdo si je ze zahraničí platí.

Ruský zákon?

Pochopitelně, u politického neziskovkáře a jeho příznivce poznáme velmi jednoduše, že lže. Stačí, že má otevřená ústa a z nich vycházejí nějaké zvuky.
Tento zákon pochází z USA a tam ho zavedli už někdy ve 30. letech minulého století, aby ztížili expanzi sovětských a fašistických ideologů do země. Právě toto bylo tehdy aktuální a zejména sovětské tajné služby pracovaly s pílí Ferdy Mravence na všech možných cestách, jak rozbít patrně nejdemokratičtější systém tehdejší doby.
Ostatně, přes tento zákon se podařilo, zejména v důsledku ideologického souznění prezidenta F. D. Roosevelta se stalinským režimem, vytvořit celou síť nepřátelských agentur, kterou musely zničit až komise pro neamerickou činnost..
Nemylme se, respektive nenechejme se obelhávat: Po pádu sovětského režimu nastalo jakési pootevření sovětských archivů v Rusku a než soudruzi odklidili Jelcina, badatelé mj. zjistili, že všechny osoby, které komise pro neamerickou činnost označily za spolupracovníky sovětských tajných služeb, takovéto vazby skutečně měly. Mezi lidmi postiženými touto cestou se nenacházel ani jediný nevinný.
Nicméně onen zákon v dobách studené války zpomaloval novou expanzi antidemokratů do politického systému USA, takže až v několika posledních desetiletích došlo k postupné bolševizaci Demokratické strany. A občané USA, na rozdíl od našich předků v roce 1948, s bolševiky většinově vyběhli, což se nejspektakulárněji projevilo zvolením D. Trumpa prezidentem.

Proč ne politickým neziskovkám

Politický systém v demokracii funguje naprosto jasně:
Existuje nějaký bod v politice. Toho se buď uchopí některá ze stávajících politických stran, nebo na toto téma vznikne i strana nová. Strana s tímto bodem ve svém programu se uchází o přízeň voličů. Pokud voliči s tímto tématem souznějí, strana dostane možnost jej, nebo jeho prvky, prosazovat v zákonodárných orgánech. A záleží, pochopitelně, jak silný mandát od voličů má, a také na šikovnosti zástupců této strany, vč. umění uzavírat smysluplné kompromisy s jinými politickými stranami.
To, co jsem popsal, je prostě standardní zastupitelská demokracie.
Problém politických neziskovek spočívá v tom, že stojí mimo demokratický systém. Vliv získávají prostředky v podstatě nekompatibilními s demokracií (proto je také havlovská "občanská společnost" v podstatě negací demokracie). Občanská společnost jistě objektivně existuje, objektivně má jakýsi smysl, ale v principu by se neměla plést do toho, co je předmětem politiky. Může sloužit např. ke kultivaci etických principů (které se z definice s politikou a jejími produkty míjejí), ale neměla by zasahovat do tvorby zákonů jako takových.
Je to v podstatě jasné a logické: Neziskovky mají nepatrnou a nijak v praxi neověřitelnou demokratickou legitimitu. Většinou prosazují agendu, která nemá šanci projít řádným legislativním procesem. Naprosto typické je to u "zelené" agendy. Ekologické strany se u nás do parlamentu dostanou prakticky jen nějakým podvodem nebo trikem, protože jejich podpora mezi voliči je hluboko pod oněmi pěti procenty, potřebnými pro vstup do parlamentu. I současné zelené poslankyně se dostaly do PS PČR prostřednictvím Pirátů, tedy kryptoekologické strany, která postupně, právě pro toto své zaměření, ztrácí voliče.
Je také třeba odmítnout demagogické žvásty, které se na nás hrnou ze sdělovacích prostředků, hlavně těch "veřejnoprávních". Opravdu nikdo nechce postihovat dobrovolné hasiče, zahrádkáře a řadu dalších organizací, provádějících nepolitickou a pro společnost jednoznačně užitečnou činnost. Nehledě k tomu, že tyto organizace byly do tohoto statutu nahnány více-méně násilně, spíš jim to přineslo problémy než nějaký benefit, a zcela jistě, kdyby se neziskovky zrušily (třeba anulováním onoho zákona z roku 2006), fungovaly by bez větších problémů dál, protože je občané prostě chtějí a potřebují. Tyto organizace také neprovozují prakticky žádnou politickou agendu, jedou po odborné linii.
Naopak je třeba se zaměřit na neziskovky, které provozují agendu ryze nebo převážně politickou, ať už jde o prosazování ratifikace fašistické Istambulské smlouvy, ekologii, klimatologii (resp. "boj za klima"). genderismus, multikulturalismus a pod. Toto jsou totiž politická témata, která by měla procházet řádným procesem parlamentní demokracie, tedy zajištěním jejich řešení podle vůle většiny voličů, a ne jeho obcházením.

Proč řešit financování

Opět je to jasné: Máme zde jakousi organizaci, prosazující cosi, co voliči většinově odmítají. Tudíž, aby tato organizace mohla fungovat, potřebuje nějaký zdroj financí. Přičemž je jasné, že financování takovéto organizace může ve větší nebo menší míře diskreditovat její tuzemské podporovatele (jistě záleží na tom, v jakém oboru pracují a jak moc jsou závislí na přízni veřejnosti, a zda např. veřejnost má nějakou možnost dát vydělat někomu poskytujícímu srovnatelné zboží a/nebo služby).
Financování ze zahraničí, pochopitelně, bere občanům možnost "volit peněženkami", tedy nějak citelně postihnout sponzora pro ně nepřijatelného politického programu. A jistěže je to celé ještě akcentováno v současné situaci, kdy tito zahraniční sponzoři mohou být nejrůznějšími cestami utajováni.
Pochopitelně, ještě zde hraje roli i skutečnost, že zveřejnění sponzoringu politických neziskovek povede k pádu systému lží, kterými je naše veřejnost dlouhodobě zaplavována.
Vůbec bych se (například) nedivil, kdyby se ukázalo, že řada zelených neziskovek je financována Ruskem (a jistě ne jen u nás). Je to jednoduché, ať už konkretizujeme onu klasickou otázku "CUI BONO" jakkoli, je v zájmu především Ruska, aby zelení totálně rozvrátili pod nesmyslnými záminkami typu "boje za klima" energetiku a následně i ekonomiku států EU. Je v ruském zájmu, aby zbrojovky vesměs krachovaly a ty jakž takž ještě funkční byly závislé na dovozu klíčových komponent z dalších států, mnohdy EU více-méně nepřátelských. Není žádným tajemstvím, že po řízeném "ekologickém" krachu evropského ocelářství je hlavním zdrojem oceli pro EU Rusko. A lze s úspěchem očekávat, že pokud by se v EU rozjela výroba zbraní, použitelných v případě napadení Ruskem, tak tento pramen prostě vyschne. 
A jistěže i v rámci "demokratických" států se najdou takové, které nemají moc sympatií veřejnosti. A že by např. financování něčeho z "norských fondů", tedy peněz polototalitního státu, specializujícího se na únosy dětí, ledaskomu vadilo.

Takže donucení neziskovek k tomu, aby musely zveřejnit své zahraniční vydržovatele je naprosto správná věc a mělo by být v demokratickém státě samozřejmostí. 

Soudružky feministky zase bodují

Zástupkyně České ženské lobby, Markéta Kos Mottlová a Johanna Nejedlová, vystoupily v Ženevě před Výborem OSN pro odstranění diskriminace žen (CEDAW). V podstatě tam presentovaly svoje bezcenné výmysly a konfabulace, mající jediný cíl: Očernit před touto pochybnou organizací Českou republiku.

Trocha historie

S touto organizací jsem se setkal někdy v době presidentování Václava Klause. Tehdy si ještě říkaly feministická lobby. Jejich aktivitou, která prosákla do veřejného prostoru, bylo zakázání výstavy fotografií, pořízených v rámci výzkumu České akademie věd.
Šéf Akademie, jistý soudruh Drahoš, se z jejich intervence buď podělal jak Hácha před Heydrichem, nebo s nimi ideologicky souzněl, a onu výstavu, která se měla konat v prostorách ČAV, zrušil. Výstava se pak konala jinde, což mj. dokazuje, že na ní nebylo nic závadného. Když potom tento soudruh kandidoval na presidenta (proti Miloši Zemanovi) byl pro mě naprosto nevolitelný, protože obě výše uvedené alternativy důvodu jeho chování jsou dle mého názoru naprosto neslučitelné s funkcí presidenta demokratického státu.
Podstata problému spočívá v tom, že pracovníci ČAV zkoumali a snažili se zrekonstruovat mokrý kolodiový proces (fotografie). Jeho podstata je známá: Na skleněnou desku se nanese rovnoměrná vrstva kolodia (což je směs na bázi střelné bavlny, rozpuštěná v éteru). Před fotografováním se ona deska namočí v roztoku stříbrné soli a pomocných látek, a ještě mokrá se exponuje. Citlivost takto připraveného materiálu byla ve své době výrazně vyšší než u jakýchkoli jiných tehdy dostupných fotografických materiálů, po uschnutí desky se ona fenomenální citlivost ztrácela. Znamenalo to ovšem mít k fotografování ještě temnou komoru (přenosnou, pokud se nepracovalo v ateliéru), v níž byly desky bezprostředně před fotografováním připraveny.
Tímto procesem byly pořízeny mnohé slavné i vědecky či historicky důležité fotografie. V závěru 19. století fotografové postupně přecházeli na novější materiály, nicméně snímky touto technikou ještě v období +- souběžného se secesí, nebo, chcete-li, "belle epoque" vznikaly mj. z důvodu nižší ceny.
Přestože je postup v zásadních rysech znám, obsahoval ještě "know how", které se do publikací vč. návodů nedostalo, a úkolem onoho výzkumu bylo právě znovunalezení kompletního postupu, včetně oněch nepublikovaných dílčích úkonů. Muselo se to opravdu znovuvynalézat, protože pamětníci v současné době už neexistují. Snad jako poslední z našinců fotografoval tímto postupem v období první světové války a hlavně Říjnové revoluce Přemysl Koblic (z nouze, protože žádná jiná možnost prostě nebyla dostupná), který o tom napsal několik časopiseckých článků. Nicméně i ten byl v době onoho výzkumu již po smrti.
Celá metoda nebyla o mnoho citlivější než filmy, které se používaly před přechodem na digitální techniku pro pořizování fotokopií. Ty měly citlivost 6 - 9 DIN (pro nepamětníky zvýšení citlivosti o 3 DIN znamená zdvojnásobení citlivosti a normálně se fotilo na 21 DIN, k dispozici byly i filmy, citlivé 17 či 27 DIN, různými kejklemi při vyvolávání se dalo dostat někam ke 30 DIN).
Pochopitelně, mokrý kolodiový materiál je citlivý jen k modré složce spektra. Na druhé straně má fantasticky jemné podávání detailů, jemnější než modernější filmy a desky se želatinovou vrstvou, o digitální fotografii raději ani nemluvě. Za obležení Paříže během Prusko - Francouzské války byly vládní dokumenty přefocovány na tento materiál (s úpravou, že se dala kolodiová blanka s fotografií ze skla stáhnout) a balóny vynášeny do neobsazené části Francie spolu s poštovními holuby, kteří přinášeli zpět informační materiály o dění v zemi, ale i soukromou korespondenci, zpracované stejným postupem. Podrobnosti lze najít např. v knize Ludvíka Součka "Jak se světlo naučilo kreslit".
Faktem je, že platí vztah, "čím méně DIN, tím větší jsou problémy se zobrazením aktu". Akty se u nás většinou v "předdigitální" éře fotografovaly na 27 DINové filmy (nebo jejich západní obdoby), které poskytovaly největší množství snadněji získatelných polotónů a tedy i plynulých přechodů na oblinách těla. Mohu doporučit jako zdroj podrobnějších informací o tomto tématu rovněž Ludvíka Součka, tentokrát kapitolu o aktech v knize "Cesty k moderní fotografii".
Proto byly součástí oné výstavy i ženské akty, které jsou právě na precizní zobrazení polotónů nejvíce citlivé, snad spolu s aktem dětským. Mužské tělo bývá hranatější a chlupatější, což může nedokonalosti v podání přechodů odstínů šedé do jisté míry maskovat. Jinými slovy, ony ženské akty sloužily v podstatě jako prubířský kámen dokonale zvládnuté techniky. Mistři secesní fotografie ženské i dětské akty zvládnuty měli, takže jejich fotografie jsou důkazem, že i tento proces dokáže potřebné bohatství polotónů korektně zobrazit. Příkladem mohou být např. dětské akty a poloakty L. Carrolla. Některé jeho fotografie jsou k dohledání na Wikipedii (ovšem, tu a tam se mu snímek nepovedl, jiné byly po této stránce znehodnoceny tehdy módním kolorováním).
https://cs.wikipedia.org/wiki/Lewis_Carroll
Pro soudružky feministky, při jejich nedostatku intelektu a vzdělání vcelku pochopitelně, byly ženské akty jako rudý hadr před býkem  - "ponižování žen pořizováním a vystavováním jejich aktů", a proto začaly mohutně protestovat.
MMCH, lidský mozek má "zadrátovánu" analýzu obrazu nahého lidského těla, proto byly běžně na bankovkách a dalších cenných papírech zobrazovány akty (často jako mědirytiny či ocelorytiny), protože ty byly nejtěžší k napodobení. Člověk sice nebyl s to uvést, že "támhleta čára je o dvě procenta tlustší", ale "cosi se mu na tom nezdálo", v porovnání s originálem. I tento neurofyziologický fakt je důvodem k použití aktu jako testu korektního zvládnutí techniky. Ostatně, u digitálních obrazových formátů tuto funkci zastává ženský akt Lena.
Takže tohle bylo moje první setkání s informacemi o existenci této organizace, a lze konstatovat, že na mě zapůsobila ryze negativně.

Současná aktivita

Soudružky feministky tedy nyní bonzovaly Česko na půdě dnes již silně pochybné organizace OSN, z níž bychom měli co nejrychleji vystoupit, jak to učinily USA.
Soudružky předložily třicet bodů obžaloby tohoto státu, a je zajímavé, že jejich kompletní výčet nenajdeme ani na webových stránkách této organizace. Najdeme (v době psaní tohoto textu) pouze jakýsi výběr, který od nich převzaly další zdroje, vč. Britských listů, z nichž jsem je převzal i já.
Tyto body jsou následující (upozorňuji na to, že části přesvědčených demokratů mezi čtenáři se z tohoto totalitního programu může dělat fyzicky zle):

• Zajistit dostatečné financování agendy rovnosti, včetně služeb pro oběti genderově podmíněného násilí a samotného Odboru rovnosti žen a mužů při Úřadu vlády.
• Zavést nepřenositelnou část rodičovské dovolené pro otce.
• Snížit garantovaný věk pro předškolní vzdělávání na dva roky.
• Zrušit možnost promlčení u znásilnění.
• Odstranit striktní posuzování žádostí o kompenzace obětí nedobrovolných sterilizací.
• Zajistit povinné vzdělávání vyučujících v oblasti genderových stereotypů a intersekcionality.
• Přijmout legislativní genderové kvóty na kandidátní listiny.
• Zajistit legislativní změny, které umožní porodním asistentkám působit jako primární poskytovatelky hrazené péče, aniž by byla nutná lékařská indikace.
• Aktivně bojovat proti segregaci romské menšiny ve školství.
• Zlepšit uznávání kvalifikací a zajištění bezplatného rekvalifikačního a jazykového vzdělávání pro migrantky.

Faktem také je, že v OSN už dávno převažují totalitní antidemokratické státy. Osobně bych byl pro to, aby demokratické státy z této dnes již velmi pochybné a silně zkompromitované organizace odešly a založily si svou, v níž by podmínkou členství bylo demokratické uspořádání společnosti. Byť je mi jasné, že by se to muselo velmi precizně specifikovat, protože podle vlastního výkaznictví byly demokratické i nacistické Německo a Sovětský svaz.

Podrobněji

Nyní si tyto body probereme podrobněji.
Zajistit dostatečné financování agendy rovnosti, včetně služeb pro oběti genderově podmíněného násilí a samotného Odboru rovnosti žen a mužů při Úřadu vlády.
Je mi velice líto. Všechno tohle naše demokratická legislativa obsahuje. Muži a ženy jsou si u nás ze zákona rovni a bezcenné desinformace pochybných aktivistických organizací na tom naprosto nic nemění.
Zavést nepřenositelnou část rodičovské dovolené pro otce.
Opravdu nevidím nejmenší důvod, proč by se tato fašistickobolševická zrůdnost měla objevit v naší legislativě. Rodiče sami vědí, zda je pro rodinu výhodnější mateřská či otcovská dovolená.
Nehledě k tomu, že v současnosti významná část žen kojí své dítě v podstatě až do konce mateřské dovolené, takže tu ani žádný prostor pro otcovskou dovolenou z hlediska samotné fyziologie lidského organismu není. Ledaže by chtěly soudružky feministky "rozdojovat otce", jako kdysi v 50. letech sovětští polárníci "rozdojili kozla".
Snížit garantovaný věk pro předškolní vzdělávání na dva roky.
Toto je naprosto bezcenný nesmysl, neodpovídající biologii dítěte. Dítě až do dosažení předškolního věku není na nějaké "vzdělávání" dostatečně psychicky vyspělé.
Zrušit možnost promlčení u znásilnění.
Je mi líto, promlčuje se i vražda, a má to docela důležité důvody, které se dají najít v učebnicích základů práva.
"Nepromlčitelné zločiny" jsou spíše politickou záležitostí a mají hlavně význam v té situaci, kdy zločinec může dlouhodobě a s pomocí státu či podobné organizace unikat před spravedlností, jak to známe v souvislosti se zločiny nacismu či komunismu. Kdyby byla spojenecká okupace Německa po válce dostatečně tvrdá a byl proveden dostatečný tlak na státy, které nacistickým zločincům poskytly útulek (ale i na Římskokatolickou církev), tak by v podstatě ani zločiny nacismu nemusely být nepromlčitelné, protože by na šibenici a ve vězení včas skončili všichni, kteří si to zasloužili.
To samé platí i pro komunismus. Řada zločinců z minulého režimu měla viset již někdy v roce 1990, a ne mít možnost obstruovat vyšetřování a souzení svých zločinů, dokud nezcepeněli.
Odstranit striktní posuzování žádostí o kompenzace obětí nedobrovolných sterilizací.
Budu hodně ošklivý: Já se v souvislosti s čerstvými módními trendy prohlásím za ženu, prohlásím, že jsem byl násilně sterilizován, a v případě, že by bylo realizováno to, co soudružky feministky chtějí, bych dostal odškodné. Je mi jasné, že pro feministku je to příliš složitá myšlenka, ale věřím, že ji většina čtenářů pochopí.
Zajistit povinné vzdělávání vyučujících v oblasti genderových stereotypů a intersekcionality.
Opravdu nestojím o to, aby byly učitelům vymývány mozky nějakými pavědeckými ideologiemi. Učitel má mé děti (teď spíše vnoučata) naučit číst, psát a počítat, a ne nějaké bezcenné hovadiny z levicové strany politického spektra. A faktem je, že většina škol ono mariatereziánské trivium zvládá spíš nedostatečně.
Přijmout legislativní genderové kvóty na kandidátní listiny.
Jak to říká kterási postava v Bradburyho dystopii "451 stupňů Farenheita"? "Lidé nejsou rovni, lidé jsou srovnáni.", či nějak tak, ale tento význam to má. Ony genderové kvóty opravdu nejsou nic jiného než nástroj antidemokratické totality.
Žádné ženě u nás není bráněno dostat se na kandidátní listinu, pokud má o něco takového zájem a splňuje příslušná kritéria. Neexistuje žádný důvod, proč by měly být diskriminovány ženy jen na základě pohlaví. Faktem ovšem je, že strany, které cpou do popředí ženy, tam velice často procpaly, jak v minulém tak i v současném volebním období, takové, s odpuštěním, blbky, že to maximálně vede voliče k tomu, aby ženy šmahem vykroužkovávali.
Zajistit legislativní změny, které umožní porodním asistentkám působit jako primární poskytovatelky hrazené péče, aniž by byla nutná lékařská indikace.
S tímto jako lékař naprosto nesouhlasím, protože vím o případech, kdy něco podobného vedlo ke ztrátě rodičky, dítěte a někdy i obou. Porodní asistentka, jakkoli si jich vážím, prostě nemá stejnou kompetenci jako lékař, a nemá za zadkem tu samou sadu diagnostických a léčebných prostředků, jakou má lékař (a i kdyby ji měla, není kvalifikována k použití většiny z nich).
Právě lékař by měl posoudit (porodní asistentka k tomu kvalifikaci nemá), zda je nastávající maminka natolik OK, aby ji bylo možno svěřit porodní asistentce, nebo ne. Druhou věcí je, že v případě průšvihu je to právě lékař, který nese největší podíl právní (i jiné) zodpovědnosti, porodní asistentka buď vůbec žádnou, nebo v podstatně menší míře.
Aktivně bojovat proti segregaci romské menšiny ve školství.
Jsem toho názoru, že Romové se v současné době segregují sami. Mimo jiné tím, že jejich děti vytvářejí ve školách takové peklo, že z nich "bílé" děti prostě utečou.
Není to, pochopitelně, jen záležitostí Romů, ale jakýchkoli asociálních skupin, nerespektujících hodnoty a chování normálních lidí, resp. dětí z nich pocházejících. Negativní roli na tomto poli hraje i inkluze. Tu by bylo nejlépe zrušit a obnovit síť škol, specializovaných na děti, neschopné zvládnout standardní pedagogický proces.
MMCH, dětí z romských rodin, které přejaly hodnoty a způsob života majority, se tyto problémy naprosto netýkají, což je jen další důkaz skutečnosti, že nejde o rasismus, ale kulturní nekompatibilitu. To je prostě zkušenost ze všech škol, v nichž se  takoví žáci vyskytují, a nedokáže ji potlačit ani snaha tato fakta cenzurovat. Proto také část rodičů volí školy se školným, pro asociálně žijící rodiny nepřijatelným, a další část stěhuje děti k příbuzným do čtvrtí, kde asociálové nejsou (mají-li to štěstí, že takové vhodně bydlící příbuzné v rodině mají).
Na tomto poli musejí zapracovat sami Romové, aby kontakt s jejich dětmi nebyl pro "gadžovské" děti každodenní noční můrou, stejně jako kontakt s dětmi z jiných asociálních rodin. Prostě musejí převzít hodnoty majoritní společnosti a pokud to neudělají, budou s ní v neustálém konfliktu. Dle mého soudu by bylo vhodné dávat státní podporu výlučně organizacím, podporujícím včlenění Romů do majority ve smyslu převzetí jejího hodnotového žebříčku a způsobu života. To by znamenalo "vysušit zdroje" naprosté většiny tč. na "poli integrace" pracujících organizací.
Je také docela zajímavé, že naprostá většina jiných minorit takovéto problémy nemá a podíl asociálních rodin je u nich srovnatelný s majoritou, nebo dokonce nižší.
Zlepšit uznávání kvalifikací a zajištění bezplatného rekvalifikačního a jazykového vzdělávání pro migrantky.
Je mi líto, uznání musí být vázáno na kompatibilitu vzdělávacího systému v zemi původu se systémem naším. Což u některých zemích není reálné, jinde to reálné je, a zpravidla je vzdělávání z nich uznáváno, nebo vázáno pouze na nějaké rozdílové zkoušky. Pokud se týká toho jazyka, tak platí, že každá žena, která chce, se jazykově vzdělat může, a bez jakýchkoli problémů. Znám ženy z Ukrajiny, které jsou zde tři čtyři roky a mluví naprosto srozumitelně česky (jen s lehkým akcentem) a uplatňují se i v profesích, v nichž musí česky komunikovat (např. úřednice nebo prodavačky).
Problémem jsou spíše ženy z civilizačně nekompatibilních států, jimž jsou v podstatě jakákoli rekvalifikace i jazykové vzdělávání zakázány rodinou, a s tím se nic nenadělá, pokud nebude vytvořen nějaký "bič" na civilizačně nekompatibilní migranty (a oni nebudou donuceni k tomu, aby se buď přizpůsobili, nebo odešli jinam). V Německu nyní vyvstal problém, že v Německu narozené děti islámských imigrantů neumějí ve školním věku jediné slovo německy. Něco takového u jakýchkoli imigrantů prostě trpět nelze.

Celkově

Českou ženskou (či feministickou) lobby je tedy nutno považovat za potenciálně rizikovou pro demokracii. Bylo by asi dobré vědět, kdo ji financuje, a zda se na ni nevztahuje onen paragraf, procpaný na konci funkčního období minulé vlády, o úmyslném páchání škod státu za peníze a ve prospěch státu cizího.
Patrně by tato organizace nebyla jediná, která by si přinejmenším přezkum na toto téma zasloužila. A vystoupení jejích zástupců v Ženevě je zcela jednoznačně snahou o poškození tohoto státu, a nic jiného.
Snad si ještě dovolím připomenout, že když padl v roce 1989 komunistický režim, tak se nám sem začaly sáčkovat západní feministky a naprosto nechápaly, proč na ně naše ženy z vysoka kálejí. Nicméně tyto dámy např. bojovaly za tříměsíční mateřskou dovolenou, a u nás byla tříletá. To samé se týkalo i péče o děti a mnoha dalších témat. Takže opravdu naše ženy neměly zájem o boj za "ideály" západních feministek. Socialistický stát se prostě na tomto poli ukázal být kvalitnějším než státy Západní Evropy a USA.
Proto nastoupila další generace těchto bolševikofašistoidů a začala vymýšlet naprosto bezcenné nesmysly, o něž naše ženy (až na pár úchylaček) rovněž nestojí. V naprosté většině případů se nejedná o rovnost práv či příležitostí, ale o rovnost výsledků, což je jednoznačně ultralevicová, bolševikofašistická, agenda. Lze ji srovnat s tím, že by v "unigender" vzpěračské soutěži musely získat stejný počet bodů ženy jako muži, přestože ženy s odlišnou stavbou pohybového ústrojí nemohou zvedat tak těžká břemena (vč. činek) jako muži. A dokonce je může pokus o něco takového zdravotně těžce poškodit. Ostatně proto máme v Zákoníku práce ustanoveny limity na břemena coby součást výčtu prací zakázaných ženám.
A když jsem to nakousl, tak další zákazy na tomto poli plynou např. z rozdílů fungování ženského a mužského pohlavního ústrojí, protože ženy jsou daleko citlivější než muži na látky schopné vyvolat narození geneticky vadného dítěte. Ženy také hůře detoxikují řadu jedů, takže jsou pro ně přísnější limity pro výskyt mnoha látek v pracovním prostředí (a takových rozdílů, daných sexuálním dimorfismem druhu Homo sapiens, lze najít ještě více).
Feministky se prostě pokoušejí rušit učebnicová fakta o biologii, fyziologii a patofyziologii člověka. A na základě ignorování vědeckých faktů, či jejich nahrazování bezcennými bláboly filosofů, se snaží, a nejen ony, likvidovat demokracii.
Součástí těchto likvidátorů demokracie feminismem je i česká ženská (či feministická) lobby. Jsem toho názoru, že by této organizaci měla být věnována stejná pozornost, jako kterékoli jiné skupině, volající po zrušení demokracie a nastolení nějakého diktátorského či teokratického režimu.

Česká ženská lobby nám názorně ukázala svoje priority, které jsou vesměs zcela neslučitelné s demokracií a lidskými právy. Ukázala, a to naprosto dobrovolně, že patří mezi ty organizace a skupiny, které je nutno v rámci boje za zachování demokracie v tomto státě pečlivě sledovat a v případě potřeby včas zasáhnout směrem k jejich omezení či likvidaci.

Jaké je "hlavní zlo" nastupující vlády?

Jsem toho názoru, že nenávist vůči vítězům posledních voleb má více příčin, nicméně na jednu z nich se tak trochu zapomíná: Volbami ustanovená vláda se bude dostávat do velmi podobných situací, do jakých se dostávala vláda končící. Pokud předvede, že je s to se s nimi vypořádat lépe (alespoň v očích většiny občanů), bude to pro do ní zapojených stran obrovské plus, jak pro následující volby do poslanecké sněmovny, tak i volby další, senátní, prezidentské a komunální.

Čím hůře, tím lépe

Obávám se, že veškerá činnost poražených, a to se týká i prezidenta, zcela nepokrytě "fandícího" končící vládě a s ní spojeným politickým silám, se bude dít v duchu v nadpisu uvedeného hesla.
Přestože si soudruzi stěžovali na obstrukce opozice, nedělejme si nejmenší iluze, že nebudou obstruovat, až se z nich bude kouřit, jakmile ve sněmovně o něco půjde. Zcela jistě se budou snažit sabotovat práci sněmovních výborů a dalších orgánů. Budou se tedy snažit zbrzdit nástup "populismu", tedy, přeloženo z libtardího newspeaku, demokracie jako takové.
Ostatně, obstrukce už jednoznačně předvedli v souvislosti s volbou předsedy PS PČR. A nyní obstruuje sám rudý rozvědčík jmenování vlády, a to pod neústavními i nezákonnými záminkami.

Střety

Řada programových bodů, předložených Babišem, je v příkrém rozporu, ne-li přímo v negaci, s tím, co odcházející vláda dělala a její strany prosazovaly. Programem vlády je pomoc občanům, kde to jde; odcházející vláda dělala prakticky stoprocentně pravý opak.
Fialova vláda působila v podstatě jako záměrný škůdce, a pro normálního občana za celé čtyři roky neudělala pozitivního buď naprosto nic, nebo jen zanedbatelné drobnosti, navíc často považovatelné za "chybu v Matrixu". Už existují odhady, že nastupující vládě bude trvat, když to dobře půjde, asi dva roky, než se podaří zlikvidovat alespoň ty nejhorší důsledky vládnutí Fialy a spol.
Je vcelku jasné, že strany končící vlády budou v opozici dělat všechno možné a nemožné, aby se toho podařilo napravit co nejméně.

Důvod

Důvod jsem naznačil v perexu: Pokud se podaří napravit nejhorší chyby Fialovy vlády na takové úrovni, aby to pocítili občané, bude to pro odcházející vládní koalici přímo katastrofický signál. Protože zatím lžou, až se jim od hub práší, jak dělali všechno dobře a veškerá kritika "přichází z Kremlu". Což je, pochopitelně, snůška bezcenných nesmyslů, protože soudruh Mráz už dávno přesídlil z Moskvy do Bruselu.
Přitom nastupující vládě postačí udělat jen docela málo, aby to lidé pocítili na svých peněženkách a podmínkách života. V podstatě bude stačit peníze, nyní cpané do nesmyslu, zvaného "boj za klima", alespoň zčásti přiškrtit a vrhnout do sociální sféry, z níž byly postupně vykrádány.
Dojde-li k podpoře rodin s dětmi, podpoře domácí zemědělské produkce, bude jen dobře. Opravdu nepotřebujeme, aby v "hytlermarketech" byly k zakoupení za desítky Kč / kg jablka z Nového Zélandu či Kanady (nebo jiné pochybné Tramtárie), brambory z Turecka, Egypta nebo z nějaké ještě vzdálenější destinace, a česká jablka a české brambory, vykupované za dolní jednotky Kč / kg zatím hnily ve skladech (a dalo by se jmenovat i další zboží).
Pokud se podaří udělat něco s dostupností léků, opět to společnost pocítí velmi silně, protože stav, kdy se musí obvolat dvě desítky lékáren, aby se sehnal potřebný lék, navozený Fialou a spol. ve spolupráci s EU, je naprosto neúnosný a prakticky každému, kdo má v rodině nějakého chronicky nemocného, vadí. Bude ovšem nutno se pobít s bruselskou škodnou, pro niž je umírání našich lidí na nedostatek běžných léků žádoucí cílový stav; proto nám také zakazuje nejen vlastní výrobu (kterou bychom zvládli, jak jsme ji měli zvládnutou za "zlých komunistů"), ale dokonce i pouhé adjustování ve velkém množství, a tudíž levněji, nakoupených "holých" tablet.
Levicové sdělovací prostředky (např. Britské Listy) už hlásily úmrtí bezdomovců a dalších "sociálních případů", jimž byla odmítnuta zdravotnická či lékařská pomoc. I toto je možné napravit, pokud budeme mít konečně kvalitní vládu.

Ochrana tuzemských banánů?

Pochopitelně, je to jen a jen absurdní blábol bezcenných škůdců, kteří oponovali návrhům SPD na ochranu našich producentů potravin. Banány naši zemědělci na trh nedodávají, tudíž je není nutno chránit.
Faktem ovšem je, že pokud by se v souvislosti s novými jadernými bloky podařilo  zprovoznit skleníky, jaké mají za ještě nepříznivějších zeměpisných podmínek na Islandu, tak by tuzemské banány mohly být. Mohli bychom jimi zaplavit EU a být konkurenty onoho Islandu, tč. největšího producenta banánů na území Evropy. Teoreticky bychom ve skleníkově izolovaných kulturách mohli pěstovat i původní odrůdu banánů Gros Michel, proti níž ta současná (Cavendish) údajně chutná asi jako trochu banánově naparfémovaná a trochu rozvařená brambora. Plantáže této odrůdy "pod širým nebem" podlehly houbě, proti níž je současně prakticky monokulturně pěstovaná odrůda Cavendish, této plísni odolná, ale zdá se, že se na ni už chystá houba jiná. Původní Gros Michel se proto pěstuje jen mimo areál "banánových oblastí" a je velmi drahá, kolem 2 US$ za plod, tudíž by se na ní dalo vydělat i při pěstování ve sklenících.
Protože jsem zdědil po mamince literaturu od citrusářů, tak vím, že by se u nás daly pěstovat i citrusy (a dokonce bez přitápění). Využívá se toho, že citrusy pěstované v příkopech, jdoucích pod úroveň hloubky promrznutí půdy a shora zakrytých tepelnou izolací, mohou ve tmě a při chladničkové teplotě přečkat tuzemskou zimu.
Takže "ochrana našich banánů a citrusů", jak manipulativně vřeští sběř, poplatná cizím zájmům, by časem teoreticky mohla jakýsi význam mít, protože podmínky na jejich pěstování můžeme vytvořit, ovšem bohatě by stačilo zajistit pro ně rovné podmínky na trhu.

Ekologie

Faktem je, že Fialova vláda byla přímým pokračovatelem vlád, které nechaly naše nejcennější pralesy zlikvidovat kůrovcem (je zajímavé, že "ekologičtí" Němci na své straně Šumavy kůrovce aktivně likvidovali, naprosto stejnými postupy, jaké doporučovali skuteční odborníci, tj. nikoli ekologové, u nás).
Přímo na kontě této vlády leží katastrofální požár v Českém Švýcarsku, který nejenže zlikvidoval cenný les, ale dokonce v některých místech poničil i pískovcové skály.
Jistěže můžeme nabývat i různých temných podezření, když v sousedství kůrovcem zničené české části Šumavy je kůrovcem nesežraný les v sousedním Německu (pro který cennější lesy na naší straně byly nepříjemnou konkurencí). A v případě Českého Švýcarska je v sousedství Švýcarsko Saské, které si Němci na katastrofální požár připravit od ekologů nenechali, a nyní mohou k sobě stahovat turisty.
Ostatně, zakazování horských hotelů, vleků apod. na české části Šumavy, zatímco v Německu jsou takovéto aktivity spíše rozvíjeny, různá temná podezření akcentuje.
Zcela jistě i zrušení ochrany území pro vodní dílo DOL Fialou a spol. je velice výhodné pro Němce, protože ti pod různými nesmyslnými záminkami omezují splavnost Labe zhruba mezi našimi hranicemi a Drážďany (ponor a šířka lodí, které ještě projedou), a tím v podstatě blokují přepravu zboží od nás do mořských přístavů. DOL by německý vyděračský potenciál do značné míry eliminoval.
Jsou určité tendence rozvíjet u nás získávání geotermální energie; to je ovšem limitováno zákazem frakování, který rovněž spáchala Fialova vláda a nyní "hrozí", že tento zákon bude zrušen. Zcela jistě by toto zrušení znamenalo i možnost těžby břidličných uhlovodíků, minimálně plyn na celá desetiletí v břidlicích máme, což by opět omezilo různé vyděračské aktivity, tentokrát více ze strany EU než Německa.
Pochopitelně, našlo by se toho více.
Další věcí je, že je velice nutné co nejvíce sabotovat a kritizovat "boj za klima", včetně nesmyslů, sdružených pod značkou "Green Deal", což zase spíš udělá vláda se skeptickými stranami jako jsou Motoristé nebo SPD, než vláda Fialy, který lokajsky podepsal i ty největší nesmysly na tomto poli.

Neziskovky

Jistěže budí obavy zmínky o zákonu, který by donutil neziskovky zveřejňovat své zdroje financí ze zahraničí, což by jasně ukázalo, v čím zájmu pracují (a zcela jistě to nejsou v naprosté většině případů, a pro politické neziskovky to platí opravdu téměř stoprocentně, zájmy našeho státu a jeho občanů). Dalo by se touto cestou i identifikovat, jaké zájmy zde naši potenciální nepřátelé mají.
Ostatně i ekologické neziskovky se v řadě případů chovají tak, že vzbuzují podezření z práce pro cizí a nikoli přátelskou mocnost.
Pochopitelně, pláč a skřípění zubů působí i představa, že neziskovky, škodící našemu státu a našim občanům (jistěže nikoli jen ekologické), by mohly dostat stopku financování od našeho státu. Jistě zcela logickou: Když nám škodíš, proč bychom ti za to měli něco platit?

Ukrajina

Je docela možné, že na funkční období nové vlády připadne kolaps Ukrajiny, spojený se zastavením nesmyslného plýtvání, protože se stále více ukazuje, že naprostá většina pomoci končí ve zlodějských kapsách ukrajinských oligarchů a ukrajinský stát, potažmo občané Ukrajiny, z nich mají tak leda ono příslovečné Velké Kulové.
Faktem je, že už jen vazba pomoci na záruky (pochopitelně, kontrolovatelné a kontrolované), že pomoc půjde tam, kam byla určena, ne do kapes nějakého oligarchy, který vezme i s ní nohy na ramena a zmizí ve světě, by byla více než vhodná. Tyhle lidi bychom vykrmovat neměli. A bude-li to zajištěno, opět nová vláda stoupne v očích většiny našich občanů, z jejichž kapes ta pomoc jde.
Další věcí je, že jakmile bude ukončen válečný konflikt, bude třeba zapracovat na obnově Ukrajiny, ovšem ideálně tak, abychom z toho něco měli (co by Ukrajinu nebolelo, když nám to poskytne). Možností je mnoho, od rekreačních destinací, zejména v západní části, do níž zasahují Karpaty a je tam podobně atraktivní krajina jako např. v Rumunsku, až třeba po případně suroviny pro náš průmysl za rozumné ceny.
A jsem opět přesvědčen, že připravovaná vláda bude s to vyjednat daleko víc v náš prospěch, než co by udělala vláda Fialova, která by maximálně pomáhala Němcům a českým podnikatelům leda škodila.
Jistěže i podpora ukončení konfliktu (třeba podle současných plánů D. Trumpa) je více očekávatelná od Babiše a spol. než od Fialy a spol.

Nelze se tedy divit, že se vláda v demisi snaží udržet u moci co nejdéle, aby co nejdéle mohla škodit a co nejdéle překážela nastupující vládě. Zcela jistě jim v tom pomáhá rudý rozvědčík, rovněž jednající proti zájmům tohoto státu i jeho občanů, včetně protiústavních aktivit.

Sexuální výchova do škol patří, gender aktivismus nikoli

Sexuální výchova má ve školách pevné místo. Je prováděna i v řadě nezpochybnitelně demokratických států, včetně států, které v době jejího zavedení demokratické byly, ač dnes tomu tak není. Gender aktivismus je naprosto pavědecký a mládež ohrožující. Je zcela správné, pokud bude ze škol vyloučen či do nich nezaveden.

Sexuální výchova

V řadě států má sexuální výchova na školách desítky (v některých státech až více než sto) let trvající tradici. Tato výchova zajišťuje základní znalosti o fyziologii sexu i jeho rizicích. Je vcelku známo, že ve státech, v nichž existují školy bez sexuální výchovy (např. církevní) a školy s touto výchovou (většinou státní), jsou v těch prvních statisticky významně vyšší počty nechtěných otěhotnění, i infekcí sexuálně přenosnými chorobami, vč. AIDS. Vzhledem k tomu, že naprostá většina států nějakým způsobem dotuje zdravotnictví, lze pochopit a tolerovat, že stát touto výchovou snižuje své náklady na řešení průšvihů, vzniklých v souvislosti s případy rizikového chování, jimž má sexuální výchova zabránit.
Ostatně, sexuální výchovu, a relativně slušně, organizovaly i socialistické státy, a i u nich bylo jejím cílem zabránění havarijních událostí typu nechtěného otěhotnění nebo epidemie sexuálně přenosné choroby mezi žáky. Byť kvalita této výchovy se nedala srovnat s výchovou v některých západoevropských zemích, její dopady jakousi pozitivní roli měly.
Docela důležitá ve vztahu k riziku sexuálně přenosných chorob je i skutečnost, že v socialismu se tolik nehledělo na práva přestupníků zákona a nebyla GDPR, takže bylo možné infekčním nemocným, kteří mohli nakazit další lidi sexuálně přenosnou chorobou, v případě nedodržování karanténního režimu účinně pohrozit, že v místě jejich bydliště a pracoviště bude zveřejněna jejich identita coby takovouto chorobou nakažených lidí, kteří ji přenáší na své kontakty. To bylo možná srovnatelně účinné jako informace, které žáci v demokratických zemích dostali navíc. Ono většinou stačilo upozornění na existenci této možnosti, aby bylo epidemiologicky rizikové chování pacienta či pacientky zastaveno.
Proti sexuální výchově jako takové a takto i koncipované skutečně nelze mít nějaké zásadní námitky, protože není ničím, co by ohrožovalo demokracii.

Aktivismus

Problém tedy spočívá v onom aktivistickém a v podstatě pavědeckém termínu "gender", který byl rozšířen absolventy humanitních studií, jejichž znalostní a intelektuální kapacita nestačí na pochopení biologického termínu "sex".
Vzhledem k jeho naprosté nejasnosti se toho termínu chápají různé aktivistické organizace, které se snaží deformovat a popřít realitu. To, že se na tomto poli angažuje stále více upadající pražská UK, na tomto faktu nic nemění, viz zde a zde. Druhá věc je, že školáci nemají usazenu ani sexuální identitu, ani sexuální orientaci. Tento proces se dokončuje až někdy v průběhu vysokoškolského studia (respektive jemu odpovídajícího věku). Z tohoto důvodu jsou veškeré aktivity na toto téma, zejména provozované nekvalifikovanými osobami (což jsou v podstatě všichni LGBTQ+ aktivisté), velmi rizikové a mohou dětem a dorostu závažným způsobem uškodit.
Faktem je, že i např. nesmyslně prováděný "boj proti obezitě" může, zejména u dívek, vyvolat po čase mentální anorexii, jejíž prognóza je vážnější než prognóza většiny onkologických onemocnění. V latentní formě má totiž mentální anorexii přítomno v (sebe)hodnotících oblastech své mysli vysoké procento (i přes polovinu) dětí, s převahou u dívek. Takže takováto "výchova" může "spícího netvora" probrat a nastartovat.
Aktivisty je tedy naopak nutné držet od školáků a raději i středoškoláků co nejdál, aby jim, ať už chtěně nebo nechtěně, nemohli ublížit. Je tedy, pochopitelně, nutno podpořit ty politické strany, které mají k tomuto problému rozumný vztah, a naopak, v zájmu našich dětí, zásadně nepodpořit nikoho ze SPOLU či STAN, což jsou politická seskupení, která dostala na ministerstvo v této oblasti zcela nekvalifikovaného politického aktivistu M. Beka, podporujícího genderovou pavědu a z ní plynoucí ohrožování našich dětí. A pro jistotu ani piráty.

Co tedy na školy patří

Patří sem zcela jednoznačně poučení o funkci pohlavních orgánů v návaznosti na příslušné kapitoly biologie. Patří sem zcela jistě i poučení o ochraně před nechtěným otěhotněním (v řadě zemí mají ověřeno, že je to menší zlo, než když budou děti na tomto poli experimentovat nepoučené, jen vedené sexuálním pudem, který s nimi v pubertě prostě "lomcuje" v souladu s tím, jek se matka příroda snaží o udržení populace - zcela jistě ne jen u lidí). Patří sem poučení o sexuálně přenosných chorobách, a zejména AIDS, který nedovedeme vyléčit, takže doprovází (vyjma pár geneticky abnormálních jedinců) nemocného až do rakve. Patří sem jistě i rodinná výchova a výchova k pozitivním společenským hodnotám (tedy pravému opaku toho, co je nám presentováno jako "evropské hodnoty"). Někde se s tím sveze i jakési "minimum pro vedení domácnosti a péči o děti" a bývá zde i přesah do protialkoholní a protidrogové prevence, protože tyto látky mohou vyvolat rizikové chování. V některých státech jsou při sexuální výchově zmiňovány i sekty, protože některé z nich rovněž vedou své členy k sexuálně abnormálnímu chování.
Od ještě mladšího věku je nutno vychovávat děti i k určité odolnosti vůči svádění a ohrožování lidmi, trpícími různými sexuálními nepravidelnostmi a abnormalitami. V této souvislosti si dovoluji konstatovat, že pedofilové zdaleka nejsou tak závažný problém jako např. sadisté, kteří sice dítě sexuálně nepreferují, ale berou je jako osobu, kterou snadněji fyzicky přemohou a snadněji vmanipulují do situace, v níž se už nemůže dovolat pomoci.
Prostě, jako v tom stařičkém vtipu, o holčičce, která doma hlásí: "Maminko, v parku jsem potkala takového divného pána, a ten mi řekl, že když se od něho nechám svlíknout, dá mi - tenhlencten pytlík bonbonů!" Faktem je, že kdyby holčička potkala v tom parku místo pedofila sadistu, tak by mamince o tomto setkání a jeho následcích referovali leda tak policista a psycholog, případně duchovní.
U chlapců je vhodné i poučení o možnosti nesestouplého varlete, a to už před pubertou, kdy se dá sestup dokončit chirurgickým zákrokem, v pubertě a později už bude "stažené" varle nefunkční a naopak je hrozbou, protože v něm s výrazně vyšší pravděpodobností než ve varleti sestouplém před pubertou vznikají zhoubné nádory s dosti závažnou prognózou. Uvádím to proto, že hodně dětí nemá svého pediatra a na chlapce s neřešeným nesetouplým varletem se občas náhodně přichází (třeba při hospitalizaci).
Pochopitelně, do této výchovy patří i kapitoly o hygieně pohlavních orgánů a u dívek i o problematice menstruace.
V některých státech jsou děti poučovány i o technikách masturbace, opět s přihlédnutím na to, že tímto způsobem se nedá dostat ani pohlavní choroba, ani otěhotnět. Kdysi (začátek 90. let) jsem viděl výukový film s touto tématikou pro žáky belgických státních škol.
Jistěže do této výchovy patří i poučení o sexuálních minoritách, protože i s nimi se školák či středoškolák může setkat, a za určitých okolností jimi může být i ohrožen.
Rozhodně sem ale nepatří to, co se aktivisté do škol snaží nacpat, tedy poučování o sexuální identitě, kterou ani středoškoláci, a tím spíše ani mladší děti, nemají vyvinutou), a o sexuální orientaci, pro niž platí to samé. Včetně poučování, že být trans či homo je vlastně šíleně in a kdo je tupý hetero, má se stydět (bohužel, i tohle se děje). A pokud má žák či středoškolák v této oblasti nějaké problémy, měl by být směrován na sexuologa, ať už vzděláním lékaře či psychologa, a nikoli na kastrační kliniku, placenou "od kusu". Před něčím takovým je třeba děti chránit, i za cenu skončení mandátu současného ministra. Ten se snaží tuto politicko ideologickou "výchovu" protlačit co nejrychleji, aby došlo k poškození alespoň nějaké "rundy" školáků.

Politický aktivismus, prosazující nekompetentní a jednoznačně škodlivou pseudovýchovu v oblasti sexuality, založenou na politicko aktivistických nesmyslech, je třeba odmítnout a nejlépe zcela znemožnit jeho nositelům přístup k dětem. I třeba stejnými postupy, jaké jsou používány vůči pedofilům. Sexuální výchova by měla být založena na vědeckých, tedy biomedicínských, základech a být přiměřená vyspělosti a úrovni vzdělání cílové populace. Takže letošní volby budou mimo jiné i o tom, zda budou naše děti (vnoučata, potomky našich sourozenců atd.) ohrožovat LGBTQ+  pologramotní a zlovolní aktivisté ideologickými nesmysly, nebo zda se tyto aktivity podaří udržet mimo školy a nejlépe mimo jakýkoli dosah na děti. A na školách bude po odborné stránce korektní, věku a vyspělosti přiměřená a přínosná sexuální výchova.
Možná je ještě brzy, ale bylo by dobré o tom, co na naše potomky současná vládní koalice chystá, informovat všechny spoluobčany ze svého okolí, kteří mají nějaké potomky, jichž se toto ohrožení týká, protože děti by jim měly stát za těch pár kroků k volební místnosti a vhození lístku některé ze stran, stojících mimo aktivistické zvěrstvo prosazující vládní koalici (raději včetně pirátů).

Boj za klima, racionalita versus víra

Boj za klima dostává v poslední době bizarní podobu, kdy aktivity prosazované "odborníky" a ekologickými aktivisty velice často zvyšují skleníkový efekt. Tím aktivisté i "odborníci" za nimi stojící, jasně předvádějí, že o žádný "boj za klima" se vlastně nejedná.

Jaderné elektrárny

Neexistuje patrně nic klimatu přátelštějšího, než je jaderná elektrárna. Nic nespaluje, takže neemituje žádné skleníkové plyny. Je relativně levná, což je dáno její spolehlivostí. Běží po cca 80 % času své existence a naprostá většina odstávek je dlouhodobě předem plánovaná, takže se na ně mohou rozvodné společnosti předem připravit a v klidu zajistit záložní zdroj.
Přesto, nebo snad právě proto, jsou jaderné elektrárny největším trnem v oku ekologických aktivistů, bojujících za klima rušením těchto zcela bezemisních zdrojů.

Uhelné elektrárny

Uhelné elektrárny jistě produkují CO2 spalováním uhlí. Na druhé straně ale neemitují jiné skleníkové plyny a mají poměrně dobrou efektivitu přeměny chemické energie z uhlí na elektřinu. Důležité je i to, že jsou s to teplo "za turbínami" posílat dál jako teplárenskou páru, a tím řešit vytápění řady domácností i nebytových objektů (a šetřit energii, která by na to byla jinak vynaložena z jiných zdrojů).
Jaderné elektrárny sice teoreticky také mohou produkovat teplárenské teplo, ale v praxi se této jejich vlastnost u nás málo využívá, byť jak v případě Dukovan tak i v případě Temelína se původně počítalo s teplárenským teplem do blízkých měst a dokonce i s pásem skleníků podél teplovodů. Dukovany měly vytápět až Brno a Temelín dokonce až Prahu, zatímco vytápí jen část blízkých Českých Budějovic.
Uhelné elektrárny navíc mohou sloužit také jako spalovny, včetně zařízení pro spalování nebezpečného odpadu, který nelze jinak efektivně zlikvidovat.
Přes uvedené výhody jsou uhelné elektrárny nepřítelem ekologů. V Německu bylo prosazeno jejich nahrazování zařízeními na spalování zemního plynu. Zemní plyn sice na jednotku energie vyprodukuje o něco méně CO2 než uhlí, ale obrovským problémem jsou úniky metanu při těžbě a dálkové dopravě zemního plynu (protože naprostou většinu zemního plynu tvoří právě metan). Protože je metan silněji skleníkovější (má dvacetinásobný skleníkový efekt než CO2), je celkový efekt plynové elektrárny cca 1,5 - 1,75 násobný oproti uhlí, záleží na způsobu těžby a dopravy. Asi nejproblematičtější je vožení zkapalněného zemního plynu loděmi přes oceán, protože úniky tohoto plynu do ovzduší při tomto druhu dopravy jsou vyšší než při dopravě plynovody.
U nás naštěstí plynovou elektrárnu máme jen jednu, slouží zároveň k vyrovnávání výkyvů produkce elektřiny OZE, nicméně klasická elektrárna na uhlí je použitelná přibližně stejně.

Větrné elektrárny

Větrné elektrárny jsou údajně "hodné". Produkují ovšem kvanta silně skleníkového plynu hexafluoridu sírového (SF6), který je více než 22 000 krát skleníkovější než CO2 (v číslech za tou první dvojkou se různé zdroje liší) a má daleko delší (o řády) životnost v atmosféře kvůli své značné chemické netečnosti.
Alternátory a měniče u větrných elektráren obsahují tento plyn kvůli zamezení tvorby jisker, nicméně při každém servisním zásahu je uvolněno tolik SF6, že jeho skleníkový efekt odpovídá spálení téměř půl tuny uhlí a v případě měniče jde o ekvivalent spálení dokonce šesti tun uhlí. "Superskleníkový" SF6 nahrazuje v elektrických zařízeních dříve používané oleje na bázi PCB, zakazované na základě hysterie zelených. PCB ovšem skleníkové nejsou.
Větrná elektrárna sice za svůj "život" má vyrobit v průměru elektrický ekvivalent spálení něco přes 9 000 tun uhlí, ale rozhodně ji nelze považovat za bezemisní zdroj. Jeden únik SF6 odpovídá přibližně spálení 900 tun uhlí. Je navíc daleko persistennější v atmosféře v porovnání s CO2. Modelovat bychom to mohli tak, že bychom po spálení té hromady 900 tun uhlí dál průběžně pálili jeho menší kvanta, která by dorovnávala ten rychleji ubývající CO2 na daleko pomaleji se snižující koncentraci SF6. Je docela možné, že v takovém případě bychom se k těm 9 000 tunám uhlí nakonec "dobabrali". Navíc musíme od těch 9 000 tun odečíst ty, kdy větrník vyrábí "nesmyslnou" elektřinu v době, kdy jí není zapotřebí, a ta se musí různými způsoby likvidovat, protože k rozumnému užití prostě není. A, pochopitelně, jedná se o skleníkový efekt jediného zásahu do příslušného zařízení. Může jich být víc, a za každý bychom museli spálit dalších 900 tun uhlí a začít spalovat další řadu jeho hromádek.
Existuje také pozorování, že po větru od německých větrných parků je ve vzduchu dvojnásobná koncentrace SF6, než je atmosférický průměr. To odpovídá spíše průběžným únikům a doplňování SF6 do těchto zařízení (i bez servisu spojeného s otevřením a únikem veškeré náplně, ten plyn může nějaká automatika připouštět z rezervní bombičky).
Jistěže mimo problematiku skleníku stojí i problém likvidace vysloužilých vrtulí, které se mohou stát zdrojem vláken, podle některých údajů srovnatelných s azbestem, podle jiných alespoň se skelnou vatou. Rozhodně to není z hlediska zdraví lidí žádný přínos. Poslední průzkumy ukazují, že zdraví nebezpečné částice se z vrtulí větrníků uvolňují dokonce již před koncem jejich životnosti, tedy za jejich chodu.
Stavba větrníků o výkonu jaderného bloku navíc spolyká mnohonásobně více betonu a dalších stavebních materiálů, obrovské množství alternátorů o relativně malém výkonu spotřebuje daleko více nedostatkových materiálů než jeden velký alternátor o jejich sumárním výkonu v uhelné nebo jaderné elektrárně. Pokud se ještě zohlední v našich podmínkách asi 1/4 doba chodu během svého "života" oproti jadernému bloku (ve větrných parcích na severním moři je to cca 1/2), je nutný další materiál navíc, abychom dosáhli ekvivalence nejen v nominálním, ale i reálném výkonu. Problém i to, že při chodu větrníku nevzniká žádné teplo, které by se dalo využít.
A nesmíme zapomenout ani na skutečnost, že vhodná místa pro výstavbu těchto elektráren jsou až na pár výjimek v chráněných územích (od rezervací po národní parky).

Fotovoltaika

Fotovoltaika je minimálně problematická v tom, že produkuje elektřinu zcela chaoticky, a proto musí být vyrovnávána "horkými zálohami", které rozhodně nejsou bezemisní. Přitom je úplně jedno, zda jde o klasickou FV elektrárnu, produkující energii do sítě, nebo "zpomalovače elektroměru" připojené přímo do rozvodů v bytě, rodinném domku apod. V prvním případě skáče chaoticky přítok do sítě, v tom druhém spotřeba, ale síť destabilizuje obojí přibližně stejně. Jediné FV nedestabilizující síť jsou ty, které jsou provozovány v ostrovním režimu, tedy v oblastech bez přívodu elektřiny (např. některé chatové oblasti, samoty apod.).
Dalším problémem jsou měniče u velkých FV elektráren (a jsme opět u toho nešťastného SF6).
Dle mého soudu podceňovaným problémem je i skutečnost, že výstavbou FV elektrárny nahradíme přírodní povrch plochou o výrazně menší odrazivosti (FV panel má odrazivost kolem 10%, zelená tráva cca 1,5 násobnou, ovšem uschlá tráva má vyšší a např. plocha pokrytá sněhem ji má hodně nad 50 %. A je třeba vědět i to, že odražené světlo má stejnou vlnovou délku jako dopadající, takže projde skrze atmosféru ven, zatímco tepelné paprsky od zahřáté plochy (tedy i fotovoltaických panelů) jsou právě ty, u nichž se uplatňuje skleníkový efekt, tj. neprojdou skrze atmosféru a přispívají k ohřívání planety (dokonce i kdyby v atmosféře žádný CO2 nebyl, stačí vodní pára a další přirozené skleníkové plyny)). Takže FV panely do jisté míry (byť obtížně konkrétně vypočítatelné) přispívají ke skleníkovému efektu konverzí slunečního světla na paprsky, které neprojdou zpět do vesmíru skrze skleníkové plyny v atmosféře (i ty zcela nezávislé na aktivitách lidí).
Námitka, že zkonvertují nějakou energii na elektřinu neobstojí. Jednoduše proto, že platí termodynamika, v souladu s níž i naprostá většina té elektrické energie z fotovoltaických panelů degraduje na tepelnou (produkující infračervené, skleníkovými plyny zachytitelné, paprsky).
Paradoxem je, že tzv. "světelný smog", proti kterému ekologové bojují, fakticky odčerpává energii ze Země, protože v něm převažují vlnové délky, které projdou skleníkovými plyny a jeho paprsky odnesou energii ze Země do vesmíru. A působí tudíž na klima ve smyslu opačném, než jaký má skleníkový efekt.
Naprostá většina FV elektráren také zabírá kvalitní ornou půdu.
Dalším obrovským problémem je, že neumíme zlikvidovat fotovoltaické panely na neškodné substance. Stává se z nich nebezpečný odpad, z něhož se ve skládkách vyluhují toxické prvky.
Nezanedbatelná není ani obrovská plocha panelů, z nichž velice rychle za deště steče voda, protože prakticky nic nezadrží. FV elektrárny, zejména ty větší, mohou tedy přispívat i ke vzniku minimálně lokálních přívalů ve vodotečích.
Posledním problémem fotovoltaiky, ale do jisté míry i některých součástí větrných elektráren, je skutečnost, že jsou vyráběny v Číně, prací zotročených dětí a vězňů. Ptávám se proto na různých "ekologických" fórech, zda by měli ekologičtí nadšenci žaludek na používání německého mýdla značky Osvětim, vyráběného z tělesného tuku zplynovaných lidí.
Obávám se, že pokud bychom na všech budovách, kde to jde, natřeli střechy na bílo, mělo by to na klima daleko větší ochlazovací efekt než provoz FV elektráren. Ovšem, nedaly by se na tom plnit kapsy dotacemi. Výhodou by ale bylo, že by se toto opatření dalo snadno a rychle zrušit v situaci, kdy by se začalo ochlazovat příliš rychle a klima začalo tendovat k nebezpečně nízkým teplotám.

Vodní energie

Vodní energie je sice také OZE, ale na rozdíl od jiných typů je dosti málo problematická. Její hlavní vlastností ovšem je její nedostatek (málo vody a malý spád), takže může zajistit jen zanedbatelnou část kapacity, kterou potřebujeme. Spíš je výhodné, protože tyto elektrárny mají rychlý náběh, je používat jako součást zálohování. Tam, kde to jen trochu jde, by mělo být zajištěno i pumpování vody zpět nad hráz při přebytku elektřiny, tedy přestavovat vodní elektrárny na přečerpávací.

Elektromobily

Elektromobily jsou vydávány za dopravu budoucnosti. Problém je zcela jistě ve velmi malé kapacitě baterie v porovnání s naplněnou nádrží standardního auta (ani ne poloviční) a relativně dlouhým časem nabíjení.
Vcelku primitivní výpočet může dokázat, že bychom potřebovali asi dva Temelíny (ale kompletní, ne tu půlku původního projektu, která byla reálně postavena) jenom na dobíjení elektromobilů, nahrazujících stávající auta na benzínový pohon (některé odhady jsou ještě vyšší). S naftou je to složitější, protože se spotřebovává nejen na auta, ale i další druhy dopravy (od dieselelektrických lokomotiv po lodě) a jen těžko se dohledávají údaje, které by tyto druhy dopravy odlišily. Nicméně existují odhady, počítající s dalšími třemi temelínskými bloky.
Dalším problémem je logistika dopravy elektřiny k nabíjecím stanicím. Těch by muselo být daleko víc, než je nyní stojanů na benzín a naftu, protože nabíjení zabere podstatně delší dobu. Přitom standardní nabíjecí stanice, odpovídající dnes standardní benzínce, která by nabíjela na všech stojanech (v počtu asi 6 - 8 krát vyšším, než je tč. obvyklé místo stojanů na dolévání nádrží pohonných hmot) by potřebovala vedení odpovídající menšímu okresnímu městu a na jeho druhém konci elektrárnu s odpovídající produkcí elektřiny. To by, mj. znamenalo obrovská kvanta mědi. V podstatě jen pro ČR víc, než kolik se dá reálně koupit na světovém trhu.
Fantasmagorie ekologů, kteří budou přes den jezdit elektromobilem a v noci ho dobíjet z fotovoltaických panelů, je třeba odkázat tam, kam patří.
Problém ovšem je, že celý řetězec konverzí od vzniku tepla v elektrárenském zařízení po vznik mechanické energie v motoru elektromobilu má účinnost cca na úrovni parního stroje, tedy kolem osmi procent, zatímco auto na benzín má tuto účinnost kolem 40 procent, tedy pětinásobnou, a auto na naftu ještě krapánek vyšší. Znamená to tedy, že pokud v energetickém mixu není dostatek bezemisních zdrojů (přičemž reálné je prakticky jen jádro), produkuje elektromobil, a to nikoli výfukem, ale komínem elektrárny, vyšší množství CO2 (u nás cca 3,5 násobek) než normální auto. Až při cca 80 procent jádra nebo vody v energetickém mixu se dostane elektromobil do emisní parity s klasickými auty. Vodní energie přitom není dost. I státy jako Norsko, Švédsko nebo Rakousko nemají dost této energie pro převod aut na elektromobily. Na ostatní OZE je třeba zapomenout. Jejich energie by se musela protahovat nějakými úložišti o mizerné účinnosti (nejúčinnější je přečerpávací vodní elektrárna a jsme zase u toho nedostatku vodní energie obecně - poměrně jednoduchý výpočet dokáže, že na zálohování zimního období, a jen pro domácnosti a průmysl bychom potřebovali asi tisíc Dlouhých strání a na elektromobilitu víc než ještě jednou tolik) a tím pádem naroste do naprosto šílených rozměrů požadavek na nějakou uskladňovací kapacitu.
Začíná se rýsovat i další problém elektromobilů: Je jím vysoká hmotnost, kdy jen hmotnost baterie je výrazně vyšší, než hmotnost standardního auta, na niž jsou dimenzovány některé dopravní stavby, vícepatrové garáže a parkoviště, parkovací domy apod.
Nedávno pojišťovny zveřejnily první statistiky nehod elektromobilů a jejich řešení. V podstatě už banální "plechařina", jaká se u auta řeší buď výměnou dílu karosérie či dokonce klempířským kladívkem, tmelem a barvou, vede velice často k odpisu celého auta kvůli podezření na otřes baterie. Protože nová baterie není dotovaná, zatímco baterie v novém elektromobilu je, a velice, stojí nová baterie do stávajícího elektromobilu víc než nový elektromobil téhož typu se stejnou baterií. Takže většina elektromobilů se i po banálních nehodách odepisuje a pojištěnec dostane část peněz na nákup nového. Ekologie, ekonomika atd. takového počínání je cosi příšerného. Navíc ekosoudruzi nechtějí či neumějí lithium z baterií recyklovat.
V současné době tedy ekology prosazované elektromobily vedou k výrazně vyšší produkci skleníkových plynů oproti klasickým autům a jako "třešničku na dortu" můžeme přidat veškeré problémy s těžbou lithia a dalších nezbytných kovů pro výrobu jak elektromobilů, tak i jejich logistického zázemí.
Faktem je, že palivo vyráběné buď z CO2, jímaného ze vzduchu nějakou technikou nebo prostřednictvím biomasy, přijde po této stránce jak výrazně levněji tak i výrazně ekologičtěji, aniž by vyžadovalo drastické změny v logistice dopravy (s obrovskou ekologickou zátěží, což je jasné normálním lidem, ale ne ekologům). A je to opět jedna z technologií, proti níž ekologové zuřivě bojují, byť je prokazatelně uhlíkově neutrální.

Vodík

Vodíkové hospodářství se začíná stávat jednou z dalších manter ekologů. Problém je v mizerné účinnosti elektrolýzy, pokud bychom tedy vyráběli vodík "ekologicky", tedy výlučně přebytkovou energií z OZE. Dalším problémem je skladování (nepatrná hmotnost, a tedy obsah energie, stlačovat se vodík moc nedá a zkapalnění je natolik energeticky náročné, že potřebujeme k výrobě jednoho kg zkapalněného vodíku energii z dalšího jednoho kg tohoto plynu (respektive příslušně více, podle účinnosti konkrétního způsobu konverze vodíku na energii). Přitom i ten kapalný vodík je energeticky řídký, litr této tekutiny obsahuje cca polovinu energie oproti litru benzínu. Značná nebezpečnost tohoto plynu je už jen "třešničkou na dortu".
Představy, že by se vodíkem nahradil zemní plyn v rozvodech do průmyslu a domácností kolidují právě s velmi nízkým obsahem energie vztažené na objem tohoto plynu (potrubím by musely proudit mnohonásobky současných objemů), a přestože má vodík při vedení nižší odpor, bylo by to obtížně realizovatelné. Dalším problémem jsou úniky vodíku (prochází řadou kovů i dalších materiálů a vedení plynu u nás nebyla stavěna na to, aby vodík v sobě udržela). Kromě hrozby explozí je zde i hrozba vůči klimatu. Vodík sice sám o sobě "skleníkový" není, ale zvyšuje perzistenci silně skleníkového metanu v atmosféře a jako "třešničku na dortu" likviduje také ozón. Problematická pro některá vedení by mohla být i vodíková koroze kovů. Jinými slovy: V souvislosti s vodíkem by se muselo předělat z naprosté většiny veškeré plynové vedení od plynáren až k budovám, případně až ke spotřebičům.

Víra

Ekologie se tedy dostala do pozice jakési víry, která je v přímém rozporu s rozumem.
Můžeme se zlobit jak chceme, ale, obávám se, hlavní problém zde vidím v křesťanství a s ním příbuzných vírách, protože tato náboženství jednoznačně upřednostňují víru před rozumovým procesem. Což dospělo v křesťanství až k onomu CREDO QUIA ABSURDUM.
Jinými slovy, zde není už jen "zásluhou" věřit nějakému nesmyslu s tím, že za tu víru následuje (nikdy neprokázaná) odměna na "onom světě". Zde je to, že něco je totální nesmysl, přímo důvodem této pitomosti věřit.
A jsme u jádra problému: Protože tím nejsou "alternativně myslící" ekologové, topící v kamnech mrkví. Problémem jsou politici, kteří jim ty nesmysly, snadno identifikovatelné a diskreditovatelné elementární logikou a kupeckými počty nad faktografií na úrovni středoškolské fyziky a chemie, věří, přestože, jak zmíněná primitivní úvaha tak i hodnocení praktického dopadu již provedeného konání, naprosto jednoznačně ukazují, že tudy prostě cesta nevede.
Zcela jistě v tomto hraje roli i skutečnost, že naše vláda (s výjimkou části pirátů) je v rukou klerikálních a klerofašistických stran, jejichž představitelé byli odmalička cepováni ve smyslu "rozum je fuj, víra odmítající rozum je to pravé". Tito lidé tedy zcela jednoznačně budou dávat přednost ideologickým hámotinám, před realitou a jakoukoli korekci těchto hámotin rozumem budou považovat za nepřípustnou, případně za "desinformaci od ruských trollů" (když už nemohou bojovat proti kacířům).
Jistě je to chybou i nás, občanů, kteří chodíme k volbám, že jsme zvolili do čela státu "alternativní" jedince, vymozkované náboženskou vírou. Takže, přestože věřící mají v naší populaci zastoupení jen asi 1/4, vládnou nám v důsledku náboženské víry a silně alternativně myslící jedinci, dávající přednost víře před rozumem. A proto naprosto neschopní řešit současnou krizi jinak, než podle zdravého rozumu nesmyslnými postupy.

Závěr je jednoznačný a ne příliš optimistický: Můžeme "bojovat za klima" a budeme ignorovat realitu, že tento "boj" ve skutečnosti emise skleníkových plynů zvyšuje, nebo dokonce vyvolává zcela nové typy skleníkových emisí či dalších příspěvků k ohřívání planety. Pak se ovšem musíme smířit s tím, že námi "bojem za klima" vyvolaný skleníkový efekt skutečně může planetu upéct. Možná už koncem tohoto století. Pochopitelně, dlouho před tou dobou vyvolá "boj za klima" totální ekonomický kolaps, hladomory a války o ubývající zdroje. Nebo budeme racionálně bojovat proti skleníkovému efektu. Pak je velká šance, že pokud něco planetu ohřeje, budou to ryze přírodní síly, s nimiž prostě nemáme šanci bojovat, nicméně produkce skleníkových plynů lidmi bude tak nízká, jak je to racionální, a jak to ovlivní klima jen v nepatrné míře. Pak ovšem musíme vybojovat to, aby se dělal prakticky všude opak ekology prosazovaných hloupých nesmyslů.

Rowlingová činila dobře čertu

Paní spisovatelka J. Rowlingová je nyní vystavena nevybíravým útokům ze strany LGBTQ+ aktivistů. Její "vina" spočívá v tom, že se zastala osob, terorizovaných těmito lidmi, především tedy transsexuály. Došlo to tak daleko, že byla "vymazána" z oslav výročí premiéry prvního filmu o Harry Potterovi.

Širší souvislost

Není to tak dlouho, pár let, co se paní Rowlingová vehementně angažovala ve velmi problematické kampani proti klecovým lůžkům. Nemá vzdělání (učitelka francouzštiny) na to, aby posoudila klady a zápory této ošetřovatelské technologie. I další aktivisté, angažující se v této kampani, v naprosté většině pocházeli z výpustí různých pochybných humanitních studií, jejichž odborná kompetence na tomto poli byla a je zcela nulová.
Šlo čistě o to, že se špíně, vyrábějící léky, nelíbilo, že v zemích bývalého východního bloku se používají klecová lůžka, místo jejich sraček, které pacienta totálně znehybní coby "chemická svěrací kazajka". Problém těchto "léků" spočívá v tom, že při masívním podávání každý den postupně pacientovi zničí játra, ledviny a další orgány a vyvolají těžkou závislost.
Pokud by se pacienta podařilo vyléčit, byť to třeba není moc pravděpodobné, byl by po působení této chemické "léčby" totální tělesnou i duševní troskou. Zpravidla tito pacienti také podstatně rychleji umírají, takže je výrazně menší pravděpodobnost, že se dožijí nějakého pokroku v medicíně, který by umožnil jejich stav řešit jinak než trvalým pobytem na uzavřeném psychiatrickém oddělení (třeba dokončení nějakých nanotechnologií, které se již, alespoň pro některé choroby, způsobující takové stavy, začínají alespoň vzdáleně rýsovat). V klecových lůžkách vydrží pacienti v podstatě srovnatelnou dobu, jakou by se dožili bez nástupu jejich nemoci, takže dočkání se nějakého pokroku v medicíně je pravděpodobnější. Jeden náš známý žil v klecovém lůžku něco mezi 30 a 40 lety, takže je docela možné, že pokud by někdo s takto tuhým kořínkem šel do klecového lůžka dnes, mohl by se v něm skutečně nějakého pokroku na tomto poli dožít, zatímco "na lécích" by neměl šanci naprosto žádnou.
Pochopitelně, "léky", které jsou součástí oné "chemické svěrací kazajky" jsou velice drahé (jako prakticky vše, co produkuje současný farmaceutický průmysl) a peníze na ně vynaložené pak chybí jinde (včetně zhoršování péče o jiné pacienty, nutnosti zvýšit ekonomickou spoluúčast pacienta, či spíše jeho rodiny),apod.). Nicméně, podnikům, které uvedené "léky" vyrábějí, nic z toho nevadí, protože pacient, který bere "chemickou svěrací kazajku", jim přináší zisk, zatímco pacient v klecovém lůžku nikoli. A nevadí ani to, že ten pacient zemře třebas i o desítky let dříve. "Pecunia non olet", jak údajně prohlásil římský císař Vespasián.
Ostatně, současná "epidemie" s podáváním neúčinných pseudovakcín se nese v tom samém duchu, akorát se netýká jen pár nešťastníků na uzavřených psychiatrických odděleních, ale celé společnosti.

Aktivisté

Jak jsem uvedl, celá ta kampaň se opírala o medicínsky negramotné osoby, kterým bych nesvěřil ani zalepení puchýře na patě nebo jinou banalitu (a kočku už teprve ne). Jistěže tam byli i "odborníci" s vazbami právě na výrobce oněch sajrajtů, jimž se měl zvýšit prodej, nicméně ti stáli spíše v pozadí.
Odborníci, nezainteresovaní na prodeji chemických sraček, byli, pochopitelně, proti onomu zákazu, víceméně z důvodů, které jsem uvedl výše. Bohužel, stejně jako v případě jurodivých blábolů šílené Grety, případně blábolení zaměstnanců firem, vyrábějících "vakcíny", byli odborníci přeřváni. A na tom přeřvávání se podílela i J. Rowlingová.
Prostě, mechanismus naší "demokracie" je nastaven tak, aby společnost řídili řvoucí negramotní aktivisté, nikoli řádně zvolení zastupitelé nebo dokonce odborníci. Přesně tak to chtěl V. Havel s onou "občanskou společností", za niž tak horoval.

Nynější problémy J. Rowlingové

Nyní si paní Rowlingová dovolila zastat se osob, naprosto jednoznačně svévolně šikanovaných trans aktivisty. Opravdu nevidím sebemenší důvod, aby neuhodnutí "genderu" (to slovo není nic jiného než mentální exkrement poloblbů z humanitních studií různého druhu) u nějaké asexuálně oblečené a ovizážované osoby (která navíc může ten svůj "gender" měnit i párkrát za den), mělo být trestáno odvlečením do kriminálu, likvidačními pokutami či jinými podobnými tresty. Ty osoby prostě musejí uznat, že se něčím liší od majority a nepřenášet na ni své problémy. Beznozí invalidé neatakují neinvalidní lidi tím, že je jejich normálnost uráží a nedožadují se toho, aby všem ve společnosti byly povinně uřezány nohy (což je do jisté míry to, co dělají T aktivisté).
Nelze pochybovat o tom, že se této kampaně proti Rowlingové účastní i řada těch aktivistů, kteří ji měli jako ikonu boje za likvidaci pacientů jedy (tedy, pardon, za zákaz klecových lůžek). Mezi aktivistickým póvlem je totiž sousta profesionálů i spousta "pachatelů dobra", kterým je v principu jedno, za co bojují, jen když za to (ti první) dostanou zaplaceno, případně dostanou nějakou nepeněžní odměnu, nebo (ti druzí) co nejvíce svými aktivitami poškodí společnost a ublíží normálním lidem, které nenávidí přesto, že z jimi produkovaných daní a dalších plateb jsou získávány prostředky na výkrm oněch pochybných neziskovek v nichž "pracují".
Z tohoto důvodu si dovoluji připomenout ono známé úsloví:
"Čiň čertovi dobře, peklem se ti odmění."
Protože právě to se stalo, Rowlingová, z hlouposti a nevzdělanosti, podporovala kampaň zloaktivistů, a tito zloaktivisté nyní vedou kampaň proti ní.
Případně můžeme ještě konstatovat, že J. Rowlingovou nyní melou boží mlejny. S přípodotkem, že jsem ateista, na pánaboha nevěřím, ale na boží mlejny jednoznačně ano, protože ty se bez Pánbíčka docela dobře obejdou (stačí karma, zpětný zášleh Zla apod.).

Poučení?

Poučení z celé kauzy je vcelku jasné: Aktivistický odpad bez váhání likviduje kohokoli. I toho, kdo mu projevil někdy nějaké sympatie, nebo mu dokonce v něčem pomohl. Obávám se, že naopak je takováto osoba u aktivistů "zapsána", "zaevidována" a to jim umožňuje daleko snadněji vést proti ní nějakou kampaň, jako se to nyní stalo J. Rowlingové.
Takže asi nejkorektnější jednání je naprostá nepodpora těchto aktivistů. Poznáme je snadno podle toho, že bojují "proti měšťákům", proti "desinformacím", za blaho (té či oné) menšiny (dovolím si v této souvislosti připomenout známý "Výbor pro všeobecné blaho" za jakobínské diktatury), případně "za Zemi", "za životní prostředí", "za naše potomky", "proti utrpení zvířat" atd. Přitom se navážejí a dle možností bourají prakticky jen to, co je normální a co přináší užitek. Jejich argumentace je zmatená, je v rozporu s běžnými vědeckými poznatky a jsou v ní zásadní vnitřní logické rozpory.
Pokud je to jen trošku možné, je třeba těmto aktivistům namydlit schody, podrazit nohy či nasypat hrachu. Jedině tak udržíme svět v normálním a pro normálního člověka přijatelném stavu. Spolupracovat s nějakou politickou či jinou podobnou nevládkou je cesta ke zničení všeho pozitivního kolem nás. A, jak ukazuje případ paní Rowlingové, i sama sebe.

Kauza paní J. Rowlingové názorně ukázala destruktivní charakter politických aktivistů, bojujících proti normálnímu světu normálních lidí, i to, že žádné "zásluhy" za pomoc tito aktivisté neuznávají. Mezi nimi a normálními lidmi je nepřekonatelný antagonistický vztah. V podstatě je to občanská válka, kterou budeme muset vybojovat asi jako své války vybojovali naši předkové, ať už husité nebo protinacističtí odbojáři, nebo kdokoli jiný.

Nevládky a demokracie

Pan president se ve svém svatoštěpánském projevu opřel mj. do nevládních organizací. Měl pravdu a lze to nějak doložit?

Nevládky na naší scéně

Nevládní organizace prosazoval velice silně první porevoluční president V. Havel a lidé kolem něho.
V této souvislosti je třeba si uvědomit, že chartisté nebyli, až na pár světlých výjimek, žádní demokraté. Gró chartistů se rekrutovalo z komunistů (a dalších za "krizových let" se politicky angažujících lidí), kteří byli za normalizace vykopnuti, a to z nejrůznějších důvodů. Opravdové demokraty by bylo možno hledat mezi nimi s lucernou a v pravé poledne, stejně jako druhdy hledal Sokrates člověka, a asi se stejným výsledkem. K tomu je možné přidat aktivisty, vázané na předúnorové politické strany, které v podstatě demokratické také nebyly (alespoň ty, které přistoupily na Benešovu "fintu" s povolenými a nepovolenými stranami, kterou se zbavil, spolu s komunisty, nepříjemné konkurence). Pár demokratů se v této sešlosti najít dalo, ale v množství menším než malém.
Dál je vhodné si uvědomit, že KSČ měla až do roku 1989 ve svých stanovách zcela oficiálně institut tajného členství, což byli původně většinou členové jiných politických stran na významných pozicích, kteří tyto strany cíleně vedli komunistům pod nůž. Nejvíce jimi za únoru 1948 byla prolezená ČSSD, kterou proto po únoru KSČ slupla jako malinu "sloučením". Proti vůli většiny členů, leč dle vůle funkcionářů, kteří vesměs byli tajnými komunisty.
Bylo by naivní si myslet, že tento institut nebyl využit v "krizových letech". Naopak musíme zcela reálně počítat s tím, že část lidí, vyhozených při stranických prověrkách, byla vyhozena jen na oko s úkolem zapojit se do disidentských struktur a provádět v nich rozvratnou činnost, která by hlavně bránila tomu, aby došlo k demokratizaci disidentského hnutí. Je velmi pravděpodobné, že někteří z těchto lidí byli ke zvýšení věrohodnosti i vězněni. A je tudíž nutno očekávat výskyt těchto lidí i mezi chartisty.
Mezi chartisty byli ovšem i lidé ještě radikálnější než normalizátoři. Ti např. hlasitě vyčítali Husákovi a spol., že jsou příliš měkcí, a že mají v republice stát lesy šibenic, na nichž by skonali "nepřátelé socialismu", kteří se v "krizových letech" dekonspirovali. Sem patří prakticky vše, co se hlásilo a hlásí ke trockismu.
Výše uvedené naznačuje více-méně jednoznačně, že prosazování "nevládních organizací" mohlo být spíše trojským koněm totality pro polistopadový režim. Bez ohledu na to, že "nevládní status" získaly i slušné a pro společnost pozitivní organizace, jako dobrovolní hasiči, zahrádkáři a mnohé další. Ty ovšem fungovaly i dříve a "nevládní" charakter, který jim byl více-méně polistopadovým režimem vnucen, v podstatě nepotřebovaly.
Jistěže hlavním zlem v tomto kontextu jsou nevládní organizace s politickým zaměřením.

Proč jsou politické nevládní organizace zlo?

Odpověď na tuto otázku je více-méně jednoduchá. Tyto organizace stojí zcela mimo rámec demokratického procesu, který je jediný v demokratickém státu oprávněný zasahovat do politického uspořádání společnosti.
Tyto organizace fungují asi jako po "vítězném únoru" revoluční trojky, nebo později nechvalně známé "uliční výbory". Mají naprosto nulový, nebo zcela zanedbatelný, politický mandát (tj. počty politických příznivců, kteří by jim dali hlas ve volbách), ale přitom pošilhávají po pravomocích, jaké má leda parlament jako celek.
Navíc tyto organizace v naprosté většině případů prosazují věci, které tomuto státu (i většině jeho občanů) jednoznačně škodí. A jsou to v naprosté většině záležitosti, které by přes řádný demokratický proces (kam rozhodně nepatří jimi organizované nátlakové akce, až výhrůžky násilím jednotlivým politikům) neměly šanci projít.
Právě z tohoto důvodu považuji politické nevládní organizace za zlo, které by buď vůbec nemělo existovat, nebo by mělo být velmi silně regulováno a hlídáno.
Jsem proti představě, hlásané především ODS, že voliči mají jednou za pár let odvolit a pak už se jenom divit, co si na ně ta parta politických pletichářů dokázala vymyslet. Naopak, jsem např. pro odvolatelnost politiků, nebo zrušení (či modifikaci) zákonů na základě vůle voličů, ale tyto akty musí být provedeny jasně demokratickými procedurami, jako v demokratických státech, v nichž podobné instituty mají. Nebránil bych ani nějaké zmodernizované obdobě ostrakizace, jakou známe z demokratických antických řeckých států.
Rozhodně by však za podobnými akty neměl stát řev zanedbatelného (vůči množství řádných voličů) počtu jakýchsi "aktivistů", většinou placených a řízených kýmsi ze zahraničí, o němž se nelze domnívat, že to s naší společnosti (a státem) myslí dobře, ale spíš můžeme úspěšně předpokládat pravý opak.
Jsem toho názoru, že financování těchto skupin by mělo být naprosto jednoznačně zprůhledněno tak, aby i dárce pouhého eurocentu visel někde na webu a byl takto dohledatelný kýmkoli, koho financování konkrétní nevládky zajímá (tedy s přístupem zcela volným, bez nutnosti se někde přihlašovat, identifikovat apod.). Dokázal bych si představit i to, že by občané sami (volíme skoro každý rok, tak by to nebyl problém) u příležitosti voleb svými hlasy přímo a nezvratně (ze strany politiků) rozhodli, komu dát a komu nedat státní příspěvek (případně v jaké výši). Např. tím, že by měli k dispozici seznam registrovaných nevládek a mohli je pozitivně (ale i negativně) obodovat.

Rizika z nevládek

Nevládní organizace nás ohrožují nejen tím, že rozbíjejí standardní demokratický proces, ale i tím, že se nám snaží vnutit věci, které jsou proti našemu zájmu i proti vůli naprosté většiny občanů. Pokud se stát bude těmto organizacím podvolovat, o to menší podporu bude mít ze strany občanů a o to více občanů bude ochotno se zapojit do nějakých aktivit stát poškozujících.
Ve velmi dohledné budoucnosti nás čeká (o tom byla i další část presidentova projevu) boj proti tomu, aby nám byl vnucen "zelený úděl", který by naprostou většinu našich občanů doslova ožebračil. Bude navíc i snaha vnutit nám euro, které opět znamená pro naprostou většinu našich občanů likvidaci úspor a silný pokles životní úrovně.
Zejména tyto dvě věci dohromady budou působit synergicky a výsledkem může být totální zbídačení, jaké jsme zažili za nacistické okupace, nebo např. v souvislosti s nástupem katolíků po 30 leté válce. Tehdy byla vnucena celé společnosti jednak naprosto bezcenná a škodlivá ideologie, jednak bezcenná, silně inflační, měna (silně se na jejím zavedení podíleli Lichtensteinové, už proto bych vůbec neplakal, kdyby jejich stát přišel k nějaké zásadní úhoně).
A jsou to právě nevládní organizace, které budou tyto zrůdnosti a hovadiny, poškozující prakticky celou společnost (jistěže s výjimkou pár ze zahraničí placených "vyvolených") prosazovat cestami mimo rámec demokratického procesu. A bude to stát i celá společnost, které se budou muset s aktivitami těchto zločinných a nepřátelských organizací vyrovnat.
Neměl bych vůbec problém s nějakým "hnutím žlutých vest", neměl bych ani problém s nějakou defenestrací, dle naší politické tradice, protože tyto zločinné organizace jsou prolezlé společností jako rakovina a je vidět silnou neochotu řady státních činitelů proti nim zasáhnout tak, jak si to zasluhují, a jak by to bylo společensky a politicky potřebné. Viděli jsme to názorně v souvislosti s tzv. Klinikou.

Nevládní organizace s politickou orientací (o jiných ani pan president ve svém svatoštěpánském projevu nemluvil), jsou skutečně zlo a bezprostřední ohrožení demokracie u nás. Bude třeba nasadit veškeré naše síly, abychom toto zlo eliminovali. Měli bychom s tím začít už v příštím roce jako s výsledkem smysluplného novoročního předsevzetí.

Stručně

Odchodu paní Táni Fischerové, byť po politické stránce rozhodně nebyla můj šálek kávy, velice želím. Je docela možné, že bych ji při jiném průběhu prvních presidentských voleb volil ve druhém kole, pokud by se do něj dostala, protože některé týpky, co byly v kole prvním, bych na tomto postu viděl podstatně méně raději než ji.
Jako umělkyně byla naprosto skvělá, zejména nezapomenutelné je její spoluúčinkování se dvojicí Skoumal a Vodňanský.