"Tikitalizace" po česku (či spíš bruselsku)

Někteří digitální odborníci pláčou nad tím, jak málo jsou populací přijímány "digitalizační" prvky, které prosazují a "pochodeň pokroku" v tomto nesou, piráti.

Pokrok?

Lidé přecházejí spontánně či alespoň dobrovolně na novou technologii, pokud je

1. jednodušší a uživatelsky přívětivější
2. spolehlivější
3. lacinější

Problém digitalizace spočívá v tom, že to, co z ní občané zatím zažili, nebo mohli vidět ve svém okolí, žádné takové vlastnosti oproti předchozí verzi nemá.
Jediné, co jakž takž funguje, jsou e-recepty. Ovšem, na rozdíl od papírových, nefungují při jakémkoli výpadku elektřiny nebo internetového připojení.
Pokud fungují, mají oproti papírovému receptu výhodu, že lze domluvit s lékařem předepsání, zejména chronicky braného léku, po telefonu nebo e-mailu s tím, že recept přijde jako SMS do mobilu, ale v lékárně stačí občanka, spárovatelná s receptem v databázi. Dokonce funguje i vydání třeba jednoho balení léku v jedné lékárně a dalšího buď později v té samé nebo v jiné Byť pamatuji z dob socialismu, že lékárna tehdy mohla udělat na léky v ní nedostupné "výpis z receptu" (papírový a z papírového) se kterým šel pacient do lékárny jiné.
Datové schránky jsou spíše noční můrou těch, kdo si je museli povinně pořídit, nebo jim byly státem vnuceny.
Pokud mi přijde papírově něco důležitého, tak tomu musím cíleně věnovat určitý čas, abych to vyřídil. Pokud mám datovou schránku, musím do ní prakticky denně chodit, zda se tam neobjevilo něco, co se musí vyřídit hned (včetně toho, že pokud je to dokument s digitálním podpisem, neexistuje záruka, že platnost certifikátu tohoto podpisu neskončí třeba pár minut po doručení, tedy ještě dříve, než si dokument stačím stáhnout a něco s ním provést). Ani nejde zařídit, aby mi někam přišlo echo, že do té datové schránky cosi dorazilo (což se dá nastavit i u řady e-mailových služeb). Opravdu velmi kvalitní služba!
Jinými slovy v reálu pak naprostá většina lidí stráví "úřadováním" s datovou schránkou víc času než strávili dříve "úředním papírováním" (pokud tedy nejsou majiteli nějaké velké firmy běžně komunikující se státními institucemi, u níž digitalizace agendy cestou DS skutečně může přinést nějaké výhody).

Průšvih

Velký Průšvih nastal začátkem loňského roku, kdy byly řadě lidí po změně zákona přiděleny datové schránky a asi sto tisíc z nich se do nich během prvního půl roku nedokázalo dostat. Buď proto, že nemají vůbec počítač, nebo na něm nemají prohlížeč kompatibilní s DS (a kompatibilní na něj nelze nainstalovat).
Opravdu nevidím důvod, proč by musel mít člověk počítač s operačním systémem a prohlížečem určité značky a verze. Do DS se jistě dá dostat z Apple, z Windows (ale jen relativně nových, z XP, které má ještě spousta lidí, to už snad nejde). U Linuxu to také nejde ze všech reálně dostupných a provozovatelných verzí jeho distribucí (a instalace na novou přijde laika zaplacení nějakého IT odborníka s cenou cca 1000 Kč za každou, i započatou, hodinu práce). A je otázka, zda se na nějakého "stařečka", velmi dobře použitelného jako "inteligentní psací stroj", bohatě postačujícího k normálnímu "papírování" majiteli malé firmy, nějaká novější distribuce s prohlížečem kompatibilním s DS dá vůbec dostat. Jistěže se lze dostat do DS i z Androidu, ale zase ne ze všech verzí (které jinak ještě v pohodě telefonují a SMSkují), nehledě k tomu, že šudlení prstem po virtuální klávesnici je dosti hrůzná záležitost. A znám spoustu lidí, kteří z dobrých důvodů, mimo jiné kvůli šílenému nekomfortu dotykových displejů, "chytrý" telefon cíleně odmítají.
Protože je těch lidí takové množství (a s DS nejsou spokojeni ani mnozí z těch, kteří je již nuceně používají), nechal se pan T. Okamura slyšet, že pokud bude mít o volbách v příštím roce dostatek hlasů, tak DS buď zcela zruší, nebo jejich používání postaví na dobrovolné bázi. To je logické, pro větší firmu a její majitele a vedení může být DS užitečná, pro řemeslníka, který zaměstnává akorát sama sebe, případně několik málo lidí, je DS jednoznačně bez jakéhokoli přínosu a jen se akcentují její negativní vlastnosti. Dobrovolné používání této vymoženosti tam, kde to má smysl, je jasným přínosem a je v podstatě i prvkem demokracie. Její nucené používání těmi, kterým to přináší jen práci a starosti navíc, je spíše prvkem totality (tedy agendou pirátů, kteří mají digitalizaci v resortu a přitom rovněž dělají vše pro zničení demokracie v tuzemsku).
Pokud mi někdo namítne, že např. dopravní pravidla musejí používat všichni, tak, je mi líto, jeho námitku lze snadno odmítnout s tím, že nepoužívání DS je něco v principu jiného než jízda v protisměru nebo projetí křižovatky na červenou. Nepoužívání DS je spíš ekvivalentem nevlastnění auta a povinnost vlastnit auto snad ještě vyhlášena nebyla (dokonce neexistuje ani zákon, nařizující vlastnění auta všem podnikatelům nebo OSVČ). Nehledě k tomu, že dopravní předpisy historicky vznikaly konsensem účastníků dopravy a až v moderní době jsou do nich totalitně vnucovány nelogičnosti a nesmysly typu exklusívního postavení cyklistů.

Nejnovější pitomost

Nejnovější pitomostí jsou, pochopitelně, eDoklady.
Opravdu nepatřím k lidem, kteří při mávání mobilem místo plastovou kartičkou prožívají pocity podobné vyvrcholení při souloži.
Já proto vidím všechny nevýhody oné aplikace, od toho, že pokud se mi podělá něco na mobilu, budu bez dokladů, pokud nepůjde elektřina, pak to samé.
Navíc se géniům, kteří to zavedli, podařilo propojit tento systém s dalšími, takže po jeho naskočení došlo k havarování e-receptů. Což je, pochopitelně, obrovský problém, protože papírová náhrada je obtížně dostupná (pokud je vůbec ještě přípustná alespoň jako nouzové řešení) a zcela jistě se tento problém týká jak lékařů, kteří tyto doklady vypisují, tak i lékárníků, kteří podle nich mají vydat léky.
A se stejnou mírou jistoty je to celé obrovský průšvih pro pacienty, pobírající chronicky nějaký důležitý lék. Teoreticky by mohla následkem tohoto digitálního zmetku nastat i nějaká úmrtí, byť se budou v praxi a na konkrétních lidech těžko dokazovat. Ještě mě v souvislosti s tím výpadkem napadla jedna možnost: Psychiatrický pacient, kompenzovaný chronickým podáváním léků a jejich výpadek, vedoucí k jeho dekompenzaci. Dejte mu flintu a může to dopadnout jak loni 21. 12. na FF UK.

Exspirace

Na serveru Lupa.cz je publikován seriál pana Jiřího Peterky
"Jak na digitální kontinuitu"
Je mi velice líto, jeho popis kontinuity digitálně podepsaných dokumentů a nakládání s nimi, aby neztratily svou plnohodnotnost exspirací podpisu, je pro normálního člověka přehlídkou důvodů, proč nic takového nepoužívat.
Uživatelé DS také "hlasují nohama" a veškerou digitálně podepsanou korespondenci, která jim přistane do DS a jeví se jako v budoucnu důležitá, si nechávají na Czech Pointech převádět do papírové podoby s poctivým razítkem a podpisem.
Faktem je, že věci, které je nutno dělat s těmi dokumenty, aby se udržela jejich kontinuita, jsou značně odpornou "digitální masturbací", která se zřejmě dosti velkému počtu občanů protiví a protivit bude.
A zejména nepříjemný je i fakt, že ani tato činnost nemusí stoprocentně zaručovat udržení dokumentu v původní právní síle, protože certifikát digitálního podpisu sice obvykle končí periodicky v předem známé době, ale, bohužel, může se stát (a už se to i párkrát stalo), že certifikát projde bez výstrahy zcela mimo tyto termíny (zejména pokud je nějakým způsobem kompromitován) a pokud se to stane, ztratí okamžitě autenticitu všechny dokumenty na jeho základě podepsané a není možné ji jednoduše obnovit (a rozhodně ne zdarma). Převedení dokumentu do papírové podoby sice také není zdarma, ale je napořád.
Takže se opravdu nelze divit, že lidé raději převádějí došlé dokumenty do papírové podoby a nechají je autentizovat a maximálně nadávají na to, že je to podstatně dražší, než kdyby jim přišel poštou z úřadu papír (nebo si ho tam v úředních hodinách vyzvedli).

Další karamboly

Stav digitalizace poněkud připomíná další karamboly "naší" civilizace, které jsou nám různými pochybnými skupinami či firmami vnucovány.
Elektromobil od roku, kdy jako první vozidlo překročil na uzavřeném okruhu rychlost 100 km za hodinu, s výjimkou záměny olověných akumulátorů za lithiové, neprodělal žádnou podstatnou změnu. A je otázka, zda je ta záměna přínosem, když lithiový akumulátor, na rozdíl od toho olověného, poměrně snadno a s vysokou pravděpodobností vzplane.
Rozhodně je elektromobil technologicky krokem zpět oproti automobilu se spalovacím motorem. Navíc je méně ekologický, protože, s výjimkou států s vysokým podílem jaderné energie v energetickém mixu, produkuje víc emisí než auto se spalovacím motorem, má výrazně kratší dojezd a pokud se elektřina do něj nedotuje, má elektrická energie, potřebná k nabití baterie na ujetí 100 km, vyšší cenu než ekvivalentní energie ve vysokou daní zatíženém benzínu nebo naftě.
Kompaktní zářivky, které nám vnutili ekologové spolu s EU, mají řadu horších vlastností než žárovky a zatěžují navíc životní prostředí rtutí. Proto také lidé spontánně přecházejí na LED svítidla, která alespoň některé z těchto špatných vlastností nemají, ovšem pořád jsou LED svítidla problematická závislostí na dovozu prvků vzácných zemin z Číny (a tamní silně neekologické těžbě těchto rud).
"Úspornější", tj. méně výkonné, vysavače ve skutečnosti spotřebují víc elektřiny než ty, které mají "ekologicky" nahradit, protože stejnou práci udělají za podstatně delší čas. Podobně je to i "úspornými" rychlovarnými konvicemi, protože ty ztratí při pomalejším ohřevu víc energie než ty zakazované výkonnější, ohřívající vodu rychleji a méně plýtvající s energií.
Ovšem, rozdíl mezi kW a kWh méněcenným lidem z "ekologických" organizací či EUrokomise prostě vysvětlit nejde; asi větší úspěch bychom měli u některých chovanců z pavilonu primátů v ZOO.
Tedy, abych se vrátil k té digitalizaci:
Řada prvků digitalizace je v podstatě nedodělaná, případně se digitalizátoři vrhli na řešení, které je v principu špatné (to je v podstatě celá koncepce digitálního podpisu a jeho ekvivalentů, např. "časová razítka") a vyžadovala by celou tu problematiku převést na zcela jiný princip.
Pokud bude digitalizace ve své současné podobě, kdy prakticky nic nepřináší a jen lidem škodí, minimálně přiděláváním nesmyslné práce, násilím prosazována, jak se to i děje (někdy i s odkazováním "musíme, protože EU"), pak nutně povede k odporu společnosti, projevovaném mj. růstem podpory "antisystémových" stran.

Příčiny

Příčinou je údajně polosocialistická podoba našeho státu (vina leží zčásti na některých našich politických stranách, zčásti na silně socialistické EU). V jejím rámci se provádějí tzv. "výběrová řízení". V těchto výběrových řízeních mají hlavní slovo absolventi střední nebo vysoké "úřednické", přesvědčení o své vzdělanostní dokonalosti (podobně jako třeba absolventi řady oborů na filosofických fakultách), avšak nerozumějící podstatě toho, o čem rozhodují (stále více se blíží ideálu "univerzálního ředitele" za komunistů, kterého bylo možné dosadit kamkoli, od továrny na cukrátka po jadernou elektrárnu, a on tam, ve jménu Strany, řediteloval, ve kterémkoli z přidělených podniků přibližně stejně úspěšně). Výsledkem je, že v těch "výběrových řízeních" prakticky vždy zvítězí nejlacinější projekt, tedy v případě digitalizace firma s nejméně kvalitními a kvalifikovanými zaměstnanci, zpravidla též bez nějakého vnitřního systému kontroly kvality odevzdané práce.
Proto vše, co z tohoto systému vzejde, nutně musí být šlendrián.
Alespoň tak mi to vysvětloval jeden pán, který má částečný akademický úvazek a v dalším úvazku pracuje v IT. A nemám důvod mu nevěřit.

Ještě jeden, dosti podstatný, zádrhel

V čele EU stojí producenti nesmyslů typu "dekarbonizace" energetiky. Znamenalo by to, že po podstatnou dobu by na území EU a jejích jednotlivých členských států nebyla dostupná elektřina, tedy, pomineme-li tření ebonitové tyče liščím ocasem a podobné technologie, které nám v oblasti IT mnoho nepomohou. Jakmile začne být přerušována dodávka elektřiny periodickým vypínáním (jak o tom básní někteří ekologové a odborníci na energetiku konstatují, že ekoblbnutí v energetice právě k tomu směřuje, a snad už koncem tohoto roku budeme zažívat cílené vypínání částí rozvodné sítě z důvodu nedostatku elektřiny, jaké pamatuji ještě ze začátku 60. let), přestane celá digitální agenda fungovat, protože buď její poskytovatelé, nebo koncoví uživatelé a nebo klíčové prvky internetu mezi nimi se ocitnou bez proudu a tudíž i bez funkce.
Protože navíc naše vláda dělá vše proto, aby nouzi o elektřinu co nejvíce akcentovala, v podstatě pracuje na vzniku prostředí, v jehož rámci digitalizace prostě nebude fungovat. I kdyby se všichni piráti postavili na hlavu a zpívali přitom o truhle s mrtvolou.

Důsledky

Digitalizace, jak jsem už uvedl výše, má poměrně vysoký potenciál vyvolat u občanů hněv a odpor. Ten, pochopitelně, stát vyvolává i řadou dalších nesmyslů, či rovnou škodlivých opatření, které prosazuje. S těmi se digitalizace může sčítat či dokonce potencovat.
Výsledkem je nárůst procenta nespokojených občanů, ochotných volit kohokoli "mimo systém", protože právě současný systém (právem) obviňují z toho, že stát provádí spoustu nesmyslných a občanům škodících aktivit.
Pochopitelně, nutně to musí vést k nárůstu preferencí antisystémových nebo alespoň systém rozsáhle kritizujících politických stran. Reakce pana Okamury je jistě jen špička ledovce. Navíc ho nelze považovat za něco antisystémového, když se jen bije za naplnění ústavy, v níž referendum máme zakotveno a jen v důsledku aktivit bolševických a fašistických intrikánů nemáme k tomuto bodu ústavy prováděcí zákon.
Už dříve jsem varoval, že někteří naši političtí nicmochři a nýmandi mohou stát dovést do situace, kdy oni sami budou říkat "zlatej Okamura", ale to je v principu problém jejich, ne nás, demokratů.

Z digitalizace státu se tedy povedlo jejím realizátorům, patrně i proto, že ji dostali do rukou antidemokratičtí a antiobčanští piráti, udělat cosi, co významné části společnosti vadí a staví proti vládě i část těch lidí, kteří její strany před cca dvěma roky volili. A má potenciál negativní postoje občanů ještě zvyšovat. Jako volič jedné z opozičních stran říkám: "Jen tak dál, soudruzi! Jen houšť a větší kapky!".

Půjdou pražští drožkářští koně do salámů?

Je mi velice líto: Otázka stojí opravdu tak, jak jsem ji nazval. Soudruzi piráti spolu se soudruhy ochránci zvířat vymysleli zákaz používání koňmi tažených drožek pro turisty a další návštěvníky Prahy a blekotají o tom, jak strašně těm koňům "pomáhají".

Podstata věci

Drožky tažené koňmi patří běžně k turistice a jejich dostupnost výrazně zvyšuje atraktivitu lokality, kde jsou provozovány. Navíc přinášejí nemalý přímý příjem přímo Praze (poplatky za místa k čekání na zákazníky) i celému státu (daně ze zisků z této činnosti). Lze také očekávat i příjmy nepřímé, dané tím, že turisté touto atrakcí přilákaní utratí část svých prostředků i jinde.
Piráti, spolu se silně pochybnými organizacemi, "chránícími" zvířata, které za svou existenci v České republice neudělaly nikdy nic užitečného a jen permanentně škodí, se snaží drožky z centra Prahy a dalších atraktivních destinací (např. Stromovka) vytlačit a pokud možno je zcela zlikvidovat.
Pochopitelně, vznikne tím jen a jen škoda pro Prahu jako celek i stát jako celek (zneatraktivněním Prahy), aniž by vzniklo cokoli pozitivního.

Zvířata a práce

Je mi velice líto, ale pro dobře vycvičené a zároveň i pro patřičnou činnost vyšlechtěné zvíře je práce více-méně zábavou. Je dobré o tom něco vědět, česky vyšly např. paměti ruského (posléze sovětského) krotitele Durova, který tyto věci popisuje velmi seriózně. Zejména tvrdí, že každé zvíře má nějakou oblíbenou činnost, a pokud je krotitel dostatečně kvalifikovaný a dokáže ji vystihnout a umístit do výstupu, je zvíře spíše v pozici někoho, kdo si hraje, případně se i nadšeně "předvádí".
Durov to popsal na individuální úrovni, zatímco v případě hospodářských zvířat, určených k takovým či makovým činnostem, do toho vstupuje ještě mnohaletý a mnohagenerační proces šlechtění, který zajišťuje, že toto zvíře je nejen fyzicky, ale i psychicky schopno provádět určitou činnost (koně od tahu vozů přes krasojízdu až třeba k Velké Pardubické). A že tato činnost je pro něho přirozená a je jím i jako pozitivní vnímaná. Ostatně naprosto stejné je to i s psími plemeny, které mají rovněž některé z hlediska šlechtitele žádoucí aktivity vrozené, či fixované do genů.
Můžeme se jistě dohadovat, co z těchto dispozic je genetika a co např. epigenetické jevy, ale na podstatě věci výsledek takové debaty (či dokonce vědeckého výzkumu na toto téma) nic nemění.
A je třeba si uvědomit, že u nás jsou na zajištění zvířat mnohdy daleko přísnější podmínky a omezení než v zemích 3. světa, takže operování s týráním zvířat v těchto zemích (často i tak vymyšleným) je jen bezcenným blábolením. Jako ostatně veškerá argumentace ochránců zvířat.

Drožky a koně

Je skutečně otázka, nakolik by se měl kůň, vyšlechtěný k tahu a táhnoucí břemeno (drožku) hluboko pod hranicemi svého fyzického limitu, cítit při této činnosti dyskomfortně. V reálu není na tom nijak hůř než pes, nadšeně táhnoucí svého páníčka na procházce.
Další věcí je, že "ochránci zvířat" se snaží za každou cenu vychovat veřejnost, a zejména děti, k tomu, že žádná zvířata neexistují, případně jsou bezcenná a není důvod je nějak podporovat. Přesně toto je záměr zákazů cirkusové drezůry a některých dalších zrůdností, které tyto organizace a jednotlivci prosazují. Pokud k tomu přičteme ještě zavádění vysoce nebezpečných vlků a dalších nebezpečných zvířat do naší kulturní krajiny, vyroste nám pod jejich diktátem generace, která nebude mít ke zvířatům rozhodně pozitivní vztah a spíš je bude brát jako překážku, která by měla být odstraněna. Ostatně, v tomto duchu je i tažení ochránců zvířat po 15. 3. 1939, kdy ihned začali ve spolupráci s okupanty pracovat na likvidaci zoologických zahrad na území protektorátu (podařilo se zachránit akorát tu pražskou a pár soukromých chovů).
Drožky jsou jednou z mála příležitostí, kdy se městské dítě setká s tím, že zvíře dělá něco užitečného a obecně přínosného (a nevystupuje čistě jako pet nebo v jiné, v podstatě neužitečné, funkci). Právě proto je patrně nutno tuto atrakci zničit.

Konspirační teorie

Už jsem v internetových diskusích o tomto zákazu nalezl i názor:
"Pospíšil je homosexuál, jako takový je zvrácený a tento zákaz je projevem jeho zvrácenosti, a proto by nebylo od věci obnovit trestnost homosexuality, aby normální lidé měli od těch zvrácenců a jejich zvrácených nápadů pokoj."
Tento názor nesdílím, jen na něj upozorňuji z toho důvodu, že tato pirátská akce může paradoxně mít i takovéto, na první pohled neočekávatelné, vedlejší účinky.
Mě osobně stačí, že je Pospíšil pirátský progresivista, a že tato ideologie je jednoznačně škodlivá a měla by být postavena mimo zákon, podobně jako nacismus. Je také důkazem škodlivosti EU, protože odtamtud mají tito lidé ve všech svých zvrácenostech (čímž explicitně nemyslím sexualitu, ale ideologii a politiku) získávají bezvýhradnou podporu (či spíše podporu ve stylu "čím víc budou škodit, tím víc budou podporováni").
Za daleko důležitější v souvislosti s nějakým širším kontextem považuji fakt, že první zákony na "ochranu zvířat" přijalo hitlerovské Německo a spolky na ochranu zvířat byly prvními organizacemi ve vzniklém protektorátu, které začaly s okupanty velmi silně kolaborovat. Výsledkem byl poválečný zákaz těchto organizací, který udržovali po únoru 1948 i komunisté, až do svého pádu. Bylo to jedno z mála rozumných opatření z éry vlády komunistů. Podpora ochránců zvířat ze strany EU je tedy v podstatě pokračováním politiky A. Hitlera.

Finální otázka

Tato otázka zní, co s těmi koňmi, kterým bude zabráněno si na sebe vydělat? K jízdě vhodní nejsou, pokud se dostanou k tahu, tak zcela jistě prováděného za horších podmínek než tahání lehké luxusní drožky. Někteří se mohou uplatnit v zemědělství, jiní mohou v lesích stahovat poražené kmeny na plochách, nedostupných technice. Nic dalšího mě asi nenapadne.
Obávám se ovšem, že pro naprostou většinu bude onou finální destinací koňský řezník a masné výrobky, jak naznačuje nadpis tohoto postu.

Zákaz turistických drožek v Praze je jen ukázka škůdcovství pirátů a progresivistů. I EU, kterou užívají tito škůdci jako podporu k prosazování podobných škodlivin. Nepřinese naprosto nic pozitivního. Rozhodně nedojde k "zachránění" těchto koní před prací. Ti z nich, kteří budou mít štěstí, skončí u práce výrazně namáhavější a nebezpečnější, a v chovu s výrazně horšími podmínkami. Ti, kteří štěstí mít nebudou, se časem objeví na pultech v podobě masných výrobků.

Zemanův otevřený dopis

President Zeman napsal otevřený dopis pražskému primátorovi Hřibovi, týkající se toho, jak piráti v Praze zprasili dopravu.

Načasování

Můžeme jistě spekulovat o tom, nakolik je načasování měsíc před volbami účelové (z hlediska ovlivnění jejich výsledku) nebo nikoli. Zcela jistě to svou roli sehrálo (a bylo by asi mimo mísu tvrdit něco jiného).
Co je ovšem důležité, je fakt, že řada zásahů do pražské dopravy byla provedena v období prázdnin a dovolených, kdy doprava v Praze byla méně intenzívní. To na začátku září (od něhož ještě není tak daleko) skončilo a navíc MHD přešla k prvnímu září na režim školního roku (s vyšším počtem spojů na řadě linek) a řada školáků je dopravována, když ne do školy, tak do různých kroužků, tělocviků a jiných zájmových aktivit, přičemž tato doprava se teprve rozbíhá, protože kroužky teprve budou postupně začínat. Od začátku příštího týdne navíc začnou do výuky jezdit vysokoškoláci, čímž uvedený problém ještě dále naroste. Takže Zemanova aktivita by byla načasována korektně i v situaci, pokud by nás za měsíc žádné volby nečekaly.

Obsah

Jsem toho názoru, že obsah Zemanova otevřeného dopisu je velice mírný, řada lidí by na jeho místě použila daleko drsnější slova. Asi taková, jaká používají při hodnocení těchto aktivit pirátského vedení obyvatelé Prahy, a ta jsou pak při presentaci jejich názorů na veřejnosti "vypípávána". Přitom víme, že pan president v situaci, kdy takováto slova nesou smysluplnou informaci, nemá problém je použít.
Obsah dopisu také není zaměřen na jiné aktivity pirátského vedení Prahy, realizované či existující pouze v jakémsi návrhu či přípravné fázi. Mnohé z nich by si přitom zasluhovaly pokud ne stejné, tak ještě horší hodnocení. Na druhé straně je tím více obsah dopisu věcně autentický a tím obtížněji se dá prohlásit za předvolební agitaci.

Dopad

Můj názor je, že dopis zvedá jistou vlnu diskuse, která může mít pro piráty dost fatální důsledky. Jejich předvolební strategie získávání hlasů totiž spočívá v tom, že část hlasů dostanou od lidí naprosto nepoučených o jejich politice. Pokud dojde k diskusi o pirátech, nutně naroste, a to i mezi těmi, co by je volili více-méně z naivity a neznalosti jejich skutečného programu, míra informovanosti o tomto programu. U jakžtakž lucidních lidí proto následně dojde k poklesu procenta těch, co je reálně budou volit. Zcela jistě to, bohužel, nebude postačovat na to, aby se ocitli mimo poslaneckou sněmovnu, ale snad to vyvolá další pokles jejich volebních preferencí pod úroveň, od níž nahoru by byli ve sněmovně neopomenutelnou skupinou.

Kdo ječí

Kromě pirátů ječí ještě "Pražská kavárna", tedy spolek lidí zcela odtržených od reality ČR a zejména zájmů obyvatel tohoto státu. Spojení "rebelujících" pirátů s touto skupinou spíš dále ubere pirátům hlasy. Ozval se i známý protičeský a protislovenský (proto ho ze Slovenska vykopli) aktivista Gabal. Ten, doufám, pirátům také mnoho hlasů nepřinese.
Ječí prakticky jen lidé a organizace, které jsou hluboce provázány s extrémní podlézavostí vůči Bruselu a jasně ukazují (těm, co to ještě nevědí), kam vlastně piráti patří.

Jsem tedy toho názoru, že otevřený dopis presidenta Zemana primátoru Hřibovi může sehrát určitou pozitivní roli jako akcelerátor seznamování se občanů s programem a aktivitami pirátů. Toto poznání pak musí většinu občanů vůči nim naladit spíše negativně.

Smysl školy

Soudružka pirátka Richterová se vyjádřila k projevu pana presidenta k prvňáčkům:
„Ne, pane prezidente. Škola nemá být primárně prostorem pro soutěž a zakoušení úspěchu. Škola má být místem, kde se děti učí spolupráci a kde mají příležitost radovat se z poznávání světa. A kde ideálně objeví, na co mají talent a co je těší. Srovnávání ale, paradoxně, nepomáhá,“
Je mi velice líto, blábolí.

Škola

"VENI PUER ET DISCE SAPERE". Překládá se to: "Pojď sem, dítě, a uč se moudrým býti." Je to ikonická věta z Komenského Orbis pictus, původně trojjazyčné učebnici (latina, němčina, čeština, některá pozdější vydání přidala další jazyky). A upřesňuje se to: "Všecko, což potřebného dobře znáti, dobře dělati, dobře vysloviti".
Tedy samotný klasik pedagogiky, na něhož nějaká úča Richterová rozhodně nemá (obávám se, že by mu nemohla ani okopávat kotníky, ale spíš by do nich, při stoji na špičkách, bušila pěstičkami), jasně definuje, že škola má učit, tudíž vybavovat dítka informacemi, ale i schopnostmi tyto informace vyhodnotit a zpracovat. Pochopitelně, pokud se dítě něco správně naučí a dovede to presentovat, nebo dokonce předvést v nějaké modelové situaci, má jednoznačně právo na to, aby bylo hodnoceno jako úspěšné a zažívalo (alespoň chvilku) stejné pocity, jako sportovec, "lezoucí na bednu" (=stupínky vítězství). A jeho méně úspěšní spolužáci mají právo na to, aby je pocit neúspěchu motivoval k další práci na sobě.
O tomto nebyly spory, kupodivu ani za socialismu. Školní výuky byla tehdy sice poznamenána kde čím, ale stále byla brána jako prostředek k získávání znalostí a dovedností (včetně "dobrého vyslovení", což není o výslovnosti cizích jazyků, ale schopnosti řečové komunikace).
Teprve po revoluci se objevily "moderní" zcestné názory, že škola má být primárně místem k jakémusi radování, a to i tehdy, když radující se dítko vykazuje katastrofální nedostatky v kde čem možném.

Proč se mají dítka hlavně radovat?

Budu hodně ošklivý: Zelené, a také piráty, volí v podstatě dva druhy lidí:
Jednak jsou to grázlíkové, kteří primárně chtějí škodit. Ti jsou si vědomi, že to, co uvedené strany prosazují, povede ke katastrofě, ale snaží se celý stát k této katastrofě nasměrovat s pocity Olgy Hepnarové, mířící náklaďákem na tramvajový ostrůvek plný čekajících lidí. Těchto voličů je, naštěstí, relativně málo a v podstatě ani není mnoho cest, jak je nějakým způsobem "namnožit".
Tu druhou skupinu tvoří lidé nevzdělaní a navíc neschopní své nevelké znalosti nějakým validním způsobem zpracovat a vyhodnotit. Část z nich toho není ani schopna kvůli nižší kvalitě svých mentálních schopností, případně nějakým doplňkovým diagnózám (jejich počet je také více-méně neměnný). Do této skupiny patřila patrně i zmíněná Hepnarová. Část z nich na něco podobného mentálně má, ale je produktem naprosto katastrofální kvality výuky na školách. Tato skupina vykazuje největší potenciál růstu. Tento růst má zajistit "moderní" výuka na školách, která z nich, místo instituce pro vkládání vědomostí do dětských mozečků, z nich činí místo "radování se z poznávání světa", a to i v situaci, kdy to poznání bylo pouze fiktivní.
Řekněme si to upřímně, tlakem na snižování kvality vzdělání si strany jako zelení nebo piráti v podstatě vytvářejí elektorát.

Inkluse

S "inkludováním" tělesně postižených dětí nebyl problém ani za minulého režimu. Tyto děti prostě jsou s to absolvovat normální výuku (snad místo tělocviku) a nijak nepřekážejí při pedagogickém procesu. Děti se smyslovými vadami, které potřebují speciální pomůcky a speciálně vzdělané pedagogy, byly vyučovány odděleně, právě proto, že Brailovo písmo nebo znaková řeč jsou pro normální děti naprosto irelevantní.
Děti mentálně nekompetentní byly vyučovány rovněž odděleně, a to proti, že nemohou zvládnout učivo základní školy v plném rozsahu (takže část výuky na normální škole jde mimo ně) a zvládají ho tak pomalu, že jejich přítomnost brzdí výuku normálních dětí.
Odděleně byly učeny a vychovávány i děti s poruchami chování, pokud nebyly s to zvládnout společensky přijatelné chování v hodině. I tyto děti vyžadují speciální pedagogické postupy, které jsou pro zdravé děti naprosto irelevantní a spíše škodlivé.
Zavedením "inkluse" smyslově a mentálně postižených dětí a dětí s poruchami chování do normálních tříd dosáhli progresivisté drastického snížení úrovně výuky. S touto zátěží lze zvládnout jen zlomek normální učební látky. Paradoxně toto začlenění drasticky sníží i to, co do sebe dokáží nabrat i uvedené postižené děti. Výsledkem je tedy drastické snížení úrovně výuky na školách i úrovně znalostí a dovedností jejich absolventů. To se, pochopitelně, přelévá i do středních škol. Dnes je to i problematika vysokých škol, které musejí prakticky každý rok snižovat požadavky na výsledek přijímacího řízení, protože s těmi, co platily ještě před pár lety, by už neměly koho učit. Sice na tom (ještě) nejsme tak špatně, abychom museli do prvních stupňů vysokých škol zařazovat kurzy čtení a psaní, jako už v 70. letech v USA (tam je to ovšem dáno v podstatě nenaučitelností angličtiny, a to i pro rozené mluvčí), ale už se tomuto "ideálu" začínáme blížit.
Navíc uvedená situace stále posiluje snahy rodičů normálních dětí dostat je ze státní školy na školu soukromou, která neinkluduje, protože na to rodiče inkludovaných dětí prostě nemají peníze (pokud by měli všechny náklady s inklusí platit ze své kapsy). Hrozí to, že bude dvojí typ absolventů základní školy podle toho, zda absolvovali inkluzí (a dalšími progresivistickými sabotážemi) zbezcenněnou státní školu, nebo kvalitně učící školu soukromou.

Informace

"Netřeba se nic učit, informace se najdou na internetu". Toto "moudro" opakovaně slýcháme od různých aktivistů, bojujících proti "biflování". V čem je problém?
Opravdu byste se nechali operovat od odborníka, který vás jednou rukou bude kuchat a druhou prohánět počítač po webových stránkách (třeba na téma "jak appendix vyřízneme snadno a rychle")? Co když mu klekne počítač? Co když se nějak zhroutí (třeba i činnosti hackera) internetové připojení? Co když nějaký hacker vyrobí, jen tak z plezíru, stránku, na níž se půjde k tomu appendixu třeba skrz ledviny? Za zvláště pikantní bych považoval umístění appendixu místo čípku, viz známá filmová klasika. (A dalo by se zcela jisté navymýšlet mnohé další "Co když".)
Na druhé straně existují studie, že lidé poučení bez souvislosti s internetem jsou zpravidla efektivnější ve vyhledávání informací na něm. Ono je to v podstatě logické. Dítko, které se narodilo s jednou rukou na klávesnici notebooku a druhou na dotykovém displeji "chytrého" mobilu, je po absolvování moderní "výuky" postaveno do pozice jako ve známé pohádce: "Běž tam, nevím kam, a přines to, nevím co." Oproti němu absolvent klasické, u nás ještě k tomu "totalitní" školy má zpravidla představu, co hledá a jen upřesňuje fakta, která mu v hlavě neuvízla. Nicméně má o nich alespoň orientační představu, takže odmítne přijmout totální blbost, jaká mu může být na některých stránkách také nabízena.

Postupy

Lucidní člověk, prošlý klasickou školou, zpravidla je s to se získanými informacemi dále nakládat a kombinovat je. Takže se mu nestane, že přiřkne např. nějakého panovníka bitvě, která se odehrála dlouho před jeho narozením nebo naopak až po jeho smrti, jak se stane moderním dítkům, která si to rozmezí "narozen - zemřel" a datum té bitvy nedokážou dát do vzájemné souvislosti. A nechají třeba Karla IV padnout u Sudoměře v boji proti husitům (přeháním, ale obávám se, že ne moc).
Jak bylo naznačeno výše, produkty moderního školství si s nějakými souvislostmi a jejich vyhodnocováním své rozjásané hlavičky nelámou. Výsledkem je potom (v oblasti ekologie) víra v solární energii, elektromobily, pro něž je "v zásuvce přece energie dost", ve škodlivost GMO a mnoho dalšího. Prostě, perfektní matroš pro agitační bláboly zelených a kryptozelených (včetně pirátů).

Odpor, či náprava

Z výše uvedeného je více-méně jasné, že náprava stavu a zároveň určité "podražení" pirátů, ekologů a dalších skupin se zcela jistě může dít cestou zkvalitňování školské výuky a hlídáním toho, aby její kvalita nešla dolů, případně tlakem na nápravu konkrétních chyb.
Pochopitelně, opět je to o hlasech pro strany, které budou takové vzdělávání podporovat a budou bojovat proti tomu, aby se školy staly akorát ideologickými vyplachovadly dětských mozků. Jednou z nich je i SPD.
Pochopitelně, bude třeba drasticky zredukovat inklusi, zejména dětí s těmi diagnózami, které jsou neslučitelné s normální výukou prováděnou normálním tempem. A peníze, ušetřené za "asistenty", kteří fakticky v řadě případů pouze předstírají, že jimi podporované díte látku zvládlo, dát na obnovení speciálních škol a jejich provoz.
A ještě malá pikanterie: Kruh politických aktivistů kolem Britských listů jeden čas (asi dva tři roky zpět) začal horovat pro zlepšení vzdělávání. Vytvořili projekt Pět procent pro vzdělávání (o posílení financování školství na pět procent státních výdajů). Po čase to zhaslo a tč. už stránky petprocent.cz přestaly existovat. Soudruzi si patrně uvědomili, že tudy cesta k vytvoření levicového elektorátu (což se týká i zelených a pirátů) rozhodně nevede a ten projekt skrečovali.

Boj za nízkou nebo naopak vysokou kvalitu vzdělání je tedy do jisté míry bojem mezi politickou levicí a pravicí, kdy pravice potřebuje obyvatelstvo co nejvíce vzdělané a schopné se dále dovzdělávat, zatímco levice, a zejména její pirátskoekologická odnož, potřebuje přesný opak. Určitou formou boje proti tomuto ideologickému proudu je tedy i investice do co nejlepšího vzdělání našich dětí a vnuků a obecná podpora proudu, který vidí ve škole centrum získávání informací a dovedností, a ne další oblbovací hračku.

Pomůže proti pirátům kroužkování?

Někteří politici, zejména blízcí straně STAN, se nám snaží namluvit, že proti pirátům na společné kandidátce PirSTAN stačí kroužkovat kandidáty ze STAN a piráti utřou hubu.

Dva zádrhele

Strana STAN je pro mě zcela nevolitelná, protože se aktivně podílela na procpání církevních restitucí, jedné z největších zlodějin polistopadové éry. Podílela se na tom přes to, že průzkumy veřejného mínění jasně ukazovaly široký nesouhlas s touto zlodějinou napříč celou společností, zahrnující přibližně tři čtvrtiny voličů. Tento zločin je prostě neodpustitelný a já nikdy žádnou ze stran, které se na něm podílely, nebudu volit. I kdyby stály samy proti nějakému kříženci Stalina s Hitlerem (a se šikmýma očima na způsob předsedy Maa). Minimálně bych měl obavy z toho, že ihned po svém zvolení té příšerce vlezou do jistého tělesného otvoru a budou se tetelit blahem, jak na ty blbce (voliče) vyzrály.
Čili já to mám pro sebe vyřízeno.
Ještě něco dalšího pro druhé: Zkuste se, prosím, zamyslet nad tím, zda je normální jít ve volbách do koalice s někým, jehož názory by mi absolutně neseděly a pomoci mu provádět vábení voličů. Koalice PirSTAN vznikla s představou, že získá více hlasů, než kolik by dostaly obě tyto strany jako samostatné entity. Vůdčím motivem STAN tedy bylo získávat hlasy též pro piráty. STANu tedy naprosto nemohly vadit všechny ty kontraverzní, pochybné, až přímo zločinné věci, které piráti mají ve svém programu, i mimo ten oficiálně zveřejněný. Nyní se od nich sice platonicky distancují, ale více-méně v situaci, kdy se začalo ukazovat, že PirSTAN se začíná dostávat do situace nikoli volebních preferencí lidí, kteří podporují STAN nebo piráty, ale sklouzává k těm, kteří podporují obojí (kterých není mnoho a PirSTAN snad ještě další podporu ztratí).
Rozhodně od STAN nelze očekávat, že by jakkoli brzdil šílenosti, které mají v programu piráti. Spíš lze očekávat nějakou utajenou smlouvu o vzájemné podpoře, a to i tehdy, pokud by formálně vytvořili v Parlamentu separátní kluby. Jsem hluboce přesvědčen o tom, že mezi těmito stranami je, bez ohledu na současné agitační hrátky, hluboký programový průnik, a patrně i v bodech, které nebyly oficiálně zveřejněny, ale dostáváme se k nim podle aktivit pirátů v Praze i na úrovni EUroparlamentu. Pokud by takový programový průnik neexistoval, bylo by naprostým nesmyslem, aby tyto strany vytvářely koalici.

A ještě něco

Pokud to soudcové nezměnili, platí určitý omezený počet pro kroužky na hlasovacím lístku. Pokud je tento počet překročen, platí volební lístek tak, jako by kroužkován nebyl (pořadí dané pořadím kandidátů na něm). Přitom dokreslení dalšího kroužku, aby se zneplatnily ty ostatní, je asi ta nejjednodušší a nejhůře zachytitelná manipulace při sčítání hlasů. I proto bych se toho kroužkování docela bál.

Je mi tedy líto, pro koho jsou piráti nevolitelní, měl by dát hlas komukoli jinému než STAN, protože jednak není nikde zaručeno, že těch kroužků na hlasovacích lístcích bude tolik, aby se dostali kandidáti ze STAN před piráty, jednak není nijak zaručeno, že STAN bude dělat opravdu nějak výrazně odlišnou politiku.

Jsou piráti pravice?

Mnoho soudruhů se nás snaží přesvědčit, že piráti jsou pravostředové, případně přímo pravicové uskupení. A že tudíž, kdo chce mít v parlamentu pravici, má volit piráty.

Podle ovoce ...

Piráti se dostali k moci v Praze, kde je volí asociální část obyvatelstva typu různých hipsterů, nevládkářů apod., případně příslušníci sociálně nepřizpůsobivých minorit. Těch všech je v Praze jako rozšlapaného exkrementu.
Ihned jak se dostali k moci, začali dělat jednoznačně levicovou politiku. Začali šmírovat "využívání" bytů, začali šikanovat majitele nemovitostí. Začali blokovat pražskou dopravu, což je rovněž jednoznačně levičácká agenda. Nic, co by se podobalo pravicovému programu, za nimi není vidět.
Rovněž na celostátní úrovni jsou to piráti, kdo spolehlivě podporuje všechny zásahy státu do soukromí, zavádění cenzorních opatření, přijímání ilegálních migrantů (to je jednoznačně levicová až levičácká agenda, protože tito lidé bojují především proti těm, kdo pracují a vydělávají peníze a svými daněmi živí stát). Prosazují také silnou podporu nepřizpůsobivých vrstev obyvatelstva (zdaleka ne definovaných jen etnicky, jak se nám snaží profesionální lháři, mj. podporovaní piráty, namluvit). Jako ještě aktuální lze připomenout jejich zuřivý odpor proti odebírání sociálních dávek kriminálníkům, obtěžujícím nebo poškozujícím své okolí. Tato agenda v podstatě definuje piráty jako stranu lumpenproletariátu, což už jsem tu zmínil.
Na úrovni EU sedí piráti v jedné frakci EUroparlamentu se zelenými a provádějí a podporují v podstatě identickou politiku, jakou je vidíme dělat i u nás doma. Podporují New Green Deal, který má jednoznačně pauperizovat většinu obyvatel EU, aniž by přinesl cokoli sebeméně pozitivního. Dokonce i kdyby bylo dosaženo oné vysněné "uhlíkové neutrality" reálně, a nikoli jen kreativním účetnictvím, jak se běžně vykazují splněné úkoly zelené agendy, nic pozitivního by to nepřineslo, protože nepatrný úbytek celosvětové produkce CO2, který by takto nastal, bohatě převáží nárůst hospodářství zemí třetího světa, který "uhlíkově neutrální" není, nebude a ani být nemůže.
Piráti zatím udělali též všechno proto, aby nebylo možno dostavět Dukovany a Temelín a náš stát byl závislý na ruském zemním plynu, pasírovaném přes Německo. Navíc, těžený, transportovaný a spotřebovaný se stejnou "skleníkovou stopou" jako v místě těžené a spalované hnědé nebo černé uhlí (přibližně polovinu této stopy tvoří samotný CO2, druhou polovinu především metan, jehož únikům nelze při stávajících technologiích těžby a transportu zemního plynu zabránit). Již jsem zde tu ekvivalenci uhlí a dálkově dodávaného zemního plynu uvedl, ale je třeba tuto skutečnost opakovat tak dlouho, dokud nevejde do všeobecného povědomí. Přechod z uhlí na zemní plyn jen demaskuje celou "oteplovací" agendu jako agendu bezcenných a bezectných lhářů. Stejně jako boj proti naprosto bezuhlíkové jaderné energii a energii geotermální, boj za elektromobily (s výrazně vyšší uhlíkovou stopou než automobily) a mnoho dalšího.

Autorská práva

Dle mého soudu, a to uvádím jako autor několika knih, které lze ještě komerčně využít, jsou autorská práva zcela jednoznačně hypertrofovaná a zcela jednoznačně na škodu věci. Plošné chránění jakéhokoli díla 70 let po autorově smrti považuji za naprostý nonsenz, který se promítá do ekonomiky, a to i ekonomiky umělecké tvorby, zcela jednoznačně negativně. Zejména v situaci, kdy autor např. nemá žádné dědice, případně po něm formálně dědí lidé či dokonce jakési instituce, s nimiž se ani neznal. Tím ztrácí autorská práva a poplatky za ně jakýkoli smysl, protože ten je, stejně jako u patentů, dán motivací autora k další práci jeho odměňováním a ochranou před nekalou konkurencí. Případně motivováním zajistit nějaké příjmy svým potomkům či dalším dědicům (které zná a má k nim osobní vztah).
Navíc zastánci této prasečiny tvrdí, že cena nosiče je cenou za možnost dílo konzumovat. Nejsou ovšem schopni vysvětlit, proč tuto cenu musí čtenář platit opakovaně při jakékoli změně nosiče (v případě hudebních děl při přechodu z gramodesky na kazety, z kazety na CD, z CD na datový soubor). Tyto poplatky zcela jednoznačně usvědčují zastánce této cenové politiky ze lži. Škodí si tím sami, protože přímo vedou konzumenty takto "ošetřených" či "chráněných" děl ke šmejdění po webu a hledání "nelegálního" obsahu. Souvisí s tím i DRM, která znemožňují legálně zakoupené autorské dílo na řadě zařízení přehrát, přečíst či jinak konzumovat.
Kapitolou samou o sobě jsou e-knihy. Pokud nakladatelství vydá knihu v papírové podobě, má k dispozici elektronickou verzi jejího textu, prošlou již všemi redakčními a jazykovými korekcemi. Překlopení takovéhoto textu do podoby e-knihy (epub, mobi atd.) je záležitost několikasekundové práce nějakého konvertoru na zcela standardním kancelářském PC, přičemž řada těchto programů je GNU GPL, tedy zcela oficiálně a legálně zdarma (a v podstatě není důvod hledat nějakou jejich obdobu za těžké peníze). Doprava takovéto knihy = nepatrný podíl na ceně připojení k internetu a malý podíl na provozu e-shopu. Není nutno řešit skladování (na dva harddisky - aby byla záloha - za nějaké tři tisícovky - se vejde velmi bohatě naplněný krám), není nutno řešit remitendu. E-kniha by tedy měla být výrazně levnější než papírová (čtvrtina, třetina), případně, při současném vydání, by se měl odhad příjmů z prodeje e-verze promítnout do ceny papírové verze (rozpočítáním ceny autorské, korektorské a redakční práce na víc kusů).
Setkal jsem se i s tím, že e-kniha, o niž jsem měl zájem, byla vyprodána. Je to jen ukázka blbství těch, kdo s touto komoditou obchodují, protože e-kniha by z podstaty samé (z originálu lze udělat neomezené množství kopií) vyprodána být neměla. Prostě si idiotsky (= k obrazu svému) nastavili jakýsi náklad, jak byli zvyklí u papírových knížek. Nelze jim přát nic jiného, než aby zkrachovali a uvolnili prostor kvalitnější konkurenci, která se prostě domluví s autorem (a dalšími tvůrci) na procento z ceny každé prodané e-knihy bez ohledu na jejich počet.
Faktem je, že piráti za celé své působení v Parlamentu ani jednou neprovedli něco, co by atakovalo tuto přehršli presentovaných (případně dalších, které jsem pominul) nesmyslů. Dokonce tyto věci ani nijak nepranýřovali. Tedy nedělali to, co presentovali původně jako svou hlavní náplň činnosti. V podstatě to samé se týká i pirátů v jiných státech (proto ve většině států drasticky ztratili voličskou podporu a ledaskde už vypadli ze zákonodárných orgánů a zastupitelstev).

Piráti tedy provozují levicovou až krajně levicovou agendu, spočívající v oslabování lidských a občanských práv a posilování státních zásahů do všech možných oblastí života občanů. Nepodnikli ani sebemenší pokus o korekci alespoň těch největších absurdit, které jsou spojeny s tzv. ochranou autorských práv, přestože s touto agendou do politiky šli. Obojí na zastupitelských orgánech všech úrovní, od měst a krajů až po EU. Jejich stavění v politice někam jinam než do oblasti extrémní levice je totální nesmysl a v řadě případů zcela vědomá a záměrná desinformace.

Piráti jako Gottwaldovi vnuci

Jsou piráti opravdu demokratickou stranou, přinášející něco pozitivního?

Současnost

Jsme svědky toho, jak v souvislosti s piráty jsou znásilňovány sociální sítě na webu a další podobné aplikace jen proto, aby bylo zamezeno jejich uživatelům věnovat se věcné kritice pirátů. V některých případech jsou cenzorní zásahy odůvodňovány blekotáním o tom, že přece nic podobného piráti nemají v oficiálním programu.

Historie

Vzpomínám na rok 1990, kdy byla první svobodné volby po komunistické diktatuře. V jedné z  nástěnných skříněk na našem pracovišti kdosi uveřejnil kopii programu KSČ pro volby v roce 1946, tedy první poválečné a jakž takž svobodné. Pochopitelně, po právě ukončené totalitě člověk mohl snadno srovnávat to, co komunisté v tom roce 1946 slibovali, i to, o čem se zaklínali, že jsou pomluvy, že by něco takového dělali (nebo hodlali dělat), s tím co pamatoval z bezprostřední minulosti. Je jasné, že jejich předvolební sliby byly v naprostém rozporu s tím, že zorganizovali puč a po něm prováděli násilné zavádění socialismu v celém státě.

Program

Je mi velice líto. Opravdu nevidím důvod, proč se v případě pirátů (ale i kterýchkoli dalších politických stran) nechat omezovat agitačními bláboly, které o sobě produkují. Dle mého soudu je naprosto spolehlivým zdrojem informací o pirátech a jejich úmyslech jednak působení pirátů v Poslanecké sněmovně PČR (tj. pro co a proti čemu hlasovali), jednak jejich působení v zastupitelstvech nižší úrovně tam, kde se dostali k moci, přičemž asi hlavní v tomto ohledu bude Praha. Další důležitou informací je jejich působení v EUroparlamentu (sedí tam se zelenými a prosazují naprosto extrémistické věci).

Program!

Jinými slovy: za program pirátů nelze považovat to, co o sobě prohlašují, ale to, co reálně dělají, pokud se dostanou k moci, s kým se spolčují (a jaké programy mají oné spřátelené organizace), případně co o sobě uvádějí na interním pirátském fóru (které by, pokud by byla k něčemu, jakože není, měla dávno mít infiltrované BIS, ale to by v jejím čele nesměla stát osoba sympatizující s extrémistickými antidemokratickými organizacemi).
Nicméně já na tom fóru kdysi dávno byl, a tak velice dobře vím, že pirátská strana jako celek není absolutně nic demokratického. Její aktivisté podporují antidemokratické síly, včetně imigrantů, a z původní, relativně sympatické, agendy omezení přebujelých autorských práv, kvůli níž jsem se do toho fóra kdysi přihlásil, nezbylo prakticky nic.

Program?

Program pirátů do značné míry substituuje program zelených, s nimiž sedí v jedné sekci v EUroparlamentu. Jsou tedy jakousi "kryptozelenou" stranou, která má vykompenzovat fakt, že v řadě zemí, včetně Česka, jsou voliči rozumní a zelené prostě nevolí. Je proto důležité informovat vlevo vpravo všechny voliče, že program pirátů je do značné míry "zelený" a co na něm není zelené, to tak stojí také za houby.
Pro nás je rovněž důležité, že evropští piráti jsou spolutvůrci New Green Dealu, podporují různé "rebely proti vyhynutí", kteří se už ani netají s tím, že jejich cílem je totální devastace světové ekonomiky a přivedení lidstva k ekonomickému krachu. Pokud chceme za pár let umírat hladem a zimou, jsou piráti pro nás ta nejlepší volba.

Budoucnost?

Zatím došlo k tomu, že piráti ztratili docela významné procento voličských preferencí. IMHO to rozhodne není výsledek nějaké "pomlouvačné kampaně", jak se nám snaží tito soudruzi namluvit. Je to patrně do značné míry výsledek toho, že alespoň část jejich potenciálních voličů ze dřívějších průzkumů začala podrobněji sledovat jejich aktivity a výsledkem byl odklon voličské přízně.
Své udělala i reakce pirátů na první úspěch ve volebních průzkumech, jíž předvedli takovou míru stupidní arogance, že tím opět museli další voliče odradit, protože alespoň některé jejich akce měly širší publicitu.
Troufám si také tvrdit, že jim část hlasů odebrala Přísaha, která téma likvidace kriminálních živlů presentuje daleko věrohodněji. Patrně k ní přešli ti, kdo piráty preferovali jen kvůli tomu "pusťte nás na ně!".

Bez ohledu na sliby a pochybné programové body pirátů je nutné k nim přistupovat jako ke straně, která chce zničit demokracii a tržní systém a uvrhnout lidstvo (nebo alespoň země, které ovládnou), do totální bídy a chudoby. Jsou to prostě následníci "rudého Klémy" pokud ne rovnou takoví novodobí Pol - Potovci.

Digitalizace státní správy?

Mnoho politických aktivistů i politiků přímo horuje pro digitalizaci státní správy. V zásadě všichni tito lidé ignorují problémy s tím spojené. A zejména prakticky jen negativní zkušenosti občanů s tím, když se něco "digitálního" skutečně zavede.

Problém připojení

Pořád ještě máme oblasti státu, kde je internetové připojení prakticky nedostupné a problém je zde i s připojením přes mobilní telefon, protože i mobilní signál není v těchto lokalitách kvalitní. Navíc v řadě oblastí dochází k výpadkům internetu, někdy i takovým, že trvají víc než týden. Stěžují si na to i někteří lékaři, kteří mají povinnost vystavovat e-recepty, e-neschopenky a provádět digitální agendu pro pojišťovny, protože ne vlastní vinou mohou nestihnout příslušné termíny a posléze čelit různým citelným sankcím. Řada starších lékařů kvůli zavádění povinných "e-blbostí" ukončila svou pracovní činnost.
Obávám se, že pokud stát začne zavádět jakoukoli povinnou e-agendu, měl by jako krok č. 1, bez něhož by nešlo provést nic dalšího, zajistit dostatečně silné internetové připojení i do té poslední Samoty Uprostřed Černých Lesů. To, že se nic takového neděje, staví "digitalizaci" na pranýř jako silně pochybný projekt.

Problém operačního systému

Veškerá digitalizační agenda by měla být ze zákona nevázána na komerční SW, včetně operačních systémů. Naopak, pokud by byla dostupná (provozovatelná) jen na nekomerčních systémech, bylo by to jednoznačně nejlepší. Jinak všechno bude vyvolávat dojem, že se jedná jen o tahání peněz z kapes občanů pro pochybné firmy.
Kdykoli jsem nucen pracovat s MS Teams, předepsaných pro distanční výuku, tak musím myslet jen na to, kolik která zkorumpovaná ... za donucení všech osob vyskytujících se ve školství provozovat tento odporný shit dostala. Protože tento systém je na hranici funkčnosti a je šíleně drahý. Přitom řada škol, nejen vysokých, měla ve svých informačních systémech zabudované chatovací a konferenční funkce, které, pokud nejsou srovnatelné kvality, tak jen proto, že jsou lepší.
Už jen to, že podobné systémy (a odborníci to tvrdí o prakticky všem, co je produkováno MS) mají nejrůznější "zadní vrátka", umožňující nejrůznější manipulace (ale už jen např. špehování zkušebních otázek může být "zajímavé"), podvádění apod. Tyto věci jsou v nekomerčních SW vyřešeny zpravidla lépe, protože je tento druh systémů pod daleko rozsáhlejší a důkladnější kontrolou.

Problém uživatelského komfortu

Naprostá většina toho, co je nám předkládáno jako prvky digitalizace, má podstatně horší uživatelský komfort než původní, papírová, verze, kterou to nahrazuje. Zpravidla je nutno daleko více mechanicky opisovat (protože si jednotlivé prvky vzájemně nerozumí a ani mezi nimi často nejde copy-pastovat písmenka a čísla, případně jen mezi jednotlivými okénky velkých a nepřehledných formulářů). Jinými slovy, pokud předává uživatel data z jednoho "digitalizačního" prvku do druhého, zpravidla je nejefektivnější (a také nejméně pracné) zdroj vytisknout a ručně to z něj opsat do druhého. Jistě se na tom podílí i to, že tyto shity jsou Windows only a tento méněcenný operační systém standardně neumožňuje mít v počítači více pracovních ploch. Na Linuxu by se dalo otevřít oba dokumenty na různých plochách a přenášet kousky textu mezi nimi (patrně by to bylo +- stejně náročné jako opisování z papíru, ale alespoň by to nebylo náročnější).
Naprostá většina "digitalizačních" aplikací má velmi mizernou nápovědu, takže velice často se spíš sežene výsledky dávající postup na sociálních sítích než by se vyvěštil nad chaotickými skřeky nápovědy, vyvolávající dojem, že byla psána po opravdu divoké kombinaci drog a alkoholu.
Setkal jsem se i s následným idiotismem: Protože "covidově" nefungovala na magistrátu pokladna, nebylo možné zaplatit poplatky za popelnici u pokladny, ale muselo se to zaplatit kartou přes internet. Aplikace byla windows only, takže jsem musel pracovat na vypůjčeném ntb, který navíc neměl numerickou část klávesnice (na niž jsem zvyklý) a nějakým způsobem (asi překlep mezi klávesami Oo a é0 jsem vložil do svého RČ velké o místo nuly. Hovadský systém neustále blekotal o "nesprávném rodném čísle, u něhož nesouhlasí kontrolní součet" (místo aby zahlásil, že je mezi čísly písmeno, jak by to udělala správně napsaná aplikace) a navíc zobrazoval vložené číslo ve fontu, v němž není mezi znakem nula a velké o žádný vizuální rozdíl (byť existuje, i v rámci standardních fontů pro html aplikace, řada fontů, které jedničku a nulu rozliší na první pohled, které by gramotný programátor pro ta políčka použil). Až překopírování vložených údajů do textového editoru ukázalo, že číslo není nesprávné, protože jsou tam dvě čísla oddělená písmenem.
Podle banky platba proběhla, nicméně po cca dvou měsících psal zoufalý magistrát plošně všem platícím (a snad i neplatícím), aby zaplatili, pokud tak neučinili, protože oni nejsou s to z toho shitu zjistit, kdo zaplatil a kdo ne.
Prostě, vše to, co se v digitalizaci státní správy udělalo, zcela jednoznačně motivuje občany spíš k volbě stran, které ji nepodporují, nebo podporují jen vlažně.

Zásadní problém

Zásadní problém digitalizace je ovšem elektronický podpis. Jeho existence je založena na použití dvou velkých prvočísel (klíčů), přičemž při použití obou je možné text zašifrovat, při použití jednoho je možné text rozšifrovat a nějak identifikovat jako autentický. Matematickou teorii po mě nechtějte, vše, co jsem o ní nalezl, byly jen chaotické skřeky nulového informačního významu, což je pro matematiku charakteristické.
Nicméně důležité je, že s postupně se zvyšující výkonností počítačů musejí být stará čísla (na nichž je založena jedinečná identifikace podpisovaného) rušena (propadnutí certifikátu) a nahrazena novými, většími. Je to proto, že s rostoucím výkonem počítačů stále narůstá možnost šifru prolomit "hrubou silou".
Problémy jsou zde dva, oba velmi závažné:

1. Příslušná čísla jsou uživateli přidělena "certifikační autoritou", přičemž šifrovat, či podepisovat by se měly i dokumenty, které by potenciálně mohly sloužit jako důkaz při sporu mezi občanem a státem, případně nějakou státní institucí. Přitom v tomto státu neexistuje dostatečně věrohodná (ve smyslu, že by jí občané důvěřovali) autorita, která by potenciálně občana nepodrazila. A nejen při sporu se státem.
2. "Propadání" certifikátu znamená, že by občan měl každý dokument "přepodepsat" v krátkém období, kdy ještě platí stará certifikace a již je k dispozici nová. Problém spočívá v tom, že k tomuto jevu dochází velice často, obávám se že kolem jedenkrát za rok, dva, a v nepravidelných intervalech. Navíc, stalo se to před asi čtyřmi, pěti lety a byly kolem toho velké diskuse na internetu, může dojít k "diskreditaci autority" a vše, co klíči od ní bylo podepsáno, ztratilo okamžitě autenticitu, takže její prodloužení nebylo možné.

Jinými slovy, na rozdíl od papíru, uloženého u notáře nebo v bankovním sejfu, vyžaduje elektronicky podepsaný dokument neustálou péči přičemž i tak není úspěšnost uchování dokumentu v "uznatelné" podobě. Navíc převedení dokladů do "digitální" podoby umožňuje státním institucím v podstatě "jedním kliknutím" např. zneplatnit všechny doklady o vlastnictví nemovitosti. Čili udělat to, co provedli Habsburkové spálením archivu zemských desek, kdy následně vyhnali ze sídel spoustu příslušníků střední šlechty a prakticky všechnu nižší šlechtu, protože příslušníci těchto vrstev často jiný doklad o svém majetku než zápis v zemských deskách neměli. A opět, ve vedení státu jsou síly, které normální člověk nemůže nepodezřívat z toho, že by něco podobného neudělaly (ale spíš z pravého opaku, protože koketují mj. se znárodňováním "nepřiměřeně velkých" majetků apod.).
Pokud nebude vymyšlen podstup digitálního podepsání, který i po stovkách let uložení bez jakékoli průběžné údržby (maximálně kopírování na novější či modernější média, ovšem bez jakékoli zásahů do kopírovaného souboru), bude digitální podpis prakticky vždy a ve všech situacích silně méněcenný oproti podpisu na papíře.
Navíc, protože se prvočísla vyskytují v číselné řadě stále řídčeji (empirie, nikoli nějaký matematický zákon), může se v principu stát, že bude pro digitální podpis málo prvočísel v intervalu "ještě neprolomitelné hrubou silou" až "ještě použitelné na standardním HW a SW". Zejména, pokud bude také stále více lidí nuceno tento shit používat.

Hackerství

Až na zmínku v předchozí kapitole byly popsány nedostatky digitalizace v situaci, kdy se všichni zúčastnění chovají ve smyslu dobrých úmyslů. Pochopitelně, dalším problémem je situace, když ty dobré úmysly nejsou. I u nás se už stalo, že nemocnice byly nuceny se vyplácet z nasazeného ransomware, ale i tak v důsledku digitalizace, kdy vše "moderní" přestalo fungovat, musely odkládat plánované zákroky, přestat přijímat pacienty a dokonce v některých případech i překládat stávající pacienty do jiných nemocnic. Zkolabovaly i dietní systémy, zkolabovala i komunikace mezi laboratořemi a dalším komplementem a lůžkovými odděleními či ambulancemi, přičemž řada prvků těchto systémů je naprogramovaná tak indolentně, že ani není možné např. výsledky pacientových laboratorních vyšetření vytisknout na místě a na oddělení je poslat na papíře.
Stoprocentní ochrana proti něčemu takovému je jediná - mít vše na papíře a na digitalizaci se vykálet zvysoka. Maximálně využívat počítač jako "inteligentnější psací stroj".
Stejným způsoben se dá hacknout prakticky cokoli. 10. 8. se objevil na Neviditelném Psovi článek o tom, jak byly s vysokou pravděpodobností hacknuty poslední presidentské volby pro Bidena Čínou, patrně z důvodu, že její vůdcové potřebovali v čele konkurenčního státu a hlavního potenciálního nepřítele osobnost stiženou stařeckou demencí.

Digitalizace je tady spíš jakási móda než něco, co by běžnému občanovi přinášelo nějaký zásadní užitek. Dokud se tento stav nezmění (což se pro nejbližší dobu nedá očekávat) budou pologramotní hlupáci, tentokrát především z řad pirátů, udiveně blekotat, proč ti "zaostalí občané" něco tak geniálního odmítají.

Jsou zelení agenti Ruska?

Pokrokoví "liberální demokracii" (která není ani liberální, ani demokratická) prosazující soudruzi vřískají, jak je Zeman (a případně další politici jemu názorově blízcí) "ruský", popř. "čínský" agent. Je třeba se ovšem ptát, kdo ve skutečnosti v EU, ale i v USA, prosazuje ruské a čínské zájmy.

Co je ruský zájem?

V zájmu Ruska je jednoznačně pozice, která by mu umožňovala co nejvíce omezit zasahování jiných států do jeho vnitřní politiky a oslabila jejich pozice tam, kde s ním kolidují v politice zahraniční (včetně různých "proxy" střetů, jako byly i události v Sýrii). Určitým specifikem Ruska je i to, že to vždy byla imperiální velmoc. Rusko si do značné míry naběhlo zavedením komunistického režimu. Ten se sice na počátku ukázal jako přínosný v tom smyslu, že bylo možné násilím provést některé objektivně potřebné reformy, možností daleko efektivnější mobilizace sil v době napadení Německem i později za studené války (vítězství v závodě o první družici i o prvního kosmonauta, byť podvodném), nicméně pak už to byla konečná a rozklad, který nakonec skončil pádem SSSR.
V jednom z alternativních časopisů (asi to byl WM magazín, ale ruku do ohně za to nedám) byl opublikován text kteréhosi z bývalých sovětských generálů. Autor v něm kvílí jako sbor vysloužilých sexuálních pracovnic nad tím, jak je Rusko po pádu SSSR pojednou zranitelné a prakticky veškeré jeho území je nyní v dosahu raket středního doletu a podobných prostředků. Soudruh si patrně neuvědomil, že jeho kvil je rajskou hudbou v uších obyvatel všech satelitních států (i periferních států SSSR, jako třeba Pobaltí), protože ti byli podobným prostředkům vystaveni za celou dobu existence SSSR v hranicích po roce 1945.
Nicméně i tento kvil je do značné míry reflexí oné imperiální politiky a imperiálních zájmů SSSR.
Faktem je, že Rusové nemuseli nikdy bojovat o holé přežití národa jako takového. Střet s Německem za poslední války dokázali vyhrát i v situaci, kdy měli vůči těm Němcům poměr ztrát, odpovídající spíš válce prohrané. Zase, národy z periferních států SSSR i ze satelitních zemí byly většinou ve své historii alespoň jednou vystaveny riziku vybití většiny obyvatel a násilného odnárodnění přeživších. Ostatně, v některých případech se na tom riziku podíleli i sami Rusové.

Prostředky prosazování ruských zájmů

Po pádu SSSR bylo silně omezeno prosazování ruských zájmů vojenskou silou. Masakry neruského obyvatelstva, jaké prováděl ještě Gorbačov, prostě nejsou přípustné a možná by vedly k nějaké negativní mezinárodní odezvě (čímž myslím něco jiného než diplomatické pohrození prstem, doprovázené fistulkou proneseným "Ty ty ty, ty zlý! Naprav se!").
Bude-li ovšem degenerace západních států pokrčovat tím tempem, kterým tč. probíhá, dříve či později nebude ani politická ochota, ani schopnost udělat něco jiného. Z tohoto důvodu mě zcela míjejí blekty o tom, jak Trump zvítězil s ruskou pomocí. Opak je pravdou. Rusko podporovalo jak Clintonovou tak i Bidena, protože ti vedli a vedou USA a celý západní svět s nimi totálně do prvoúst.
Rusko má, pochopitelně i ekonomické karty, nejen v ruce, ale i po rukávech a různých skrytých kapsičkách. Už za éry SSSR byly tendence pomáhat západním firmám investovat do SSSR tak, aby z toho měly nějaký zisk. Filosofie této podpory byla jasná "Když tu budou mít své majetky, nebudou si je chtít nechat ve válce roztřískat".
Pochopitelně, SSSR si pěstoval i další páté kolony v nepřátelských řadách. Prakticky veškeré mírové hnutí v západních zemích bylo placeno a řízeno KGB. Póvl s plackami "Raději rudý než mrtvý" fungoval prakticky jako žoldáci SSSR. Stejně tak i celé hnutí proti válce ve Vietnamu, "Ruce pryč od Kuby" apod.
Tyhle aktivity zcela jistě Rusko od SSSR převzalo, ale s poklesem reálné síly Ruska v porovnání se SSSR a zánikem bipolárního světa ztratily na významu.
Zbývá ovšem jedna důležitá síla, a tou je obrovské surovinové bohatství Ruska.

Problém surovin z Ruska

Rusko, pochopitelně, potřebuje prodávat své suroviny co nejdráže. Nemá na to, aby je zhodnotilo do prodejného zboží (alespoň ne ve všech komoditách). Pochopitelně, jakýkoli pokles cen surovin je pro ně tragédie. Týká se to i surovin energetických, jako je ropa a zemní plyn.
Zejména zemní plyn se stal velice žádanou komoditou v souvislosti s nutností vyrovnávat výkyvy výkonu fotovoltaických a větrných elektráren, které prosazují "zelené" skupiny a organizace. Německo buduje jako šílené Nord Stream II. Ignorovalo přitom zákazy a sankce ze strany Trumpa. Po jeho výměně za daleko proruštějšího Bidena dostalo v podstatě zelenou a o nějakých sankcích se přestalo zcela mluvit.
Faktem je, že bez zelených by odbyt ruského plynu na evropském kontinentu, kam ho lze rychle, levně  a ve velkých kvantech dopravit plynovody byl daleko nižší. Pokud by středo a západoevropské státy začaly saturovat své potřeby zemního plynu břidličným plynem, těženým na svých územích (zásoby zde jsou, jsou patrně nějaké i u nás), znamenalo by to pro Rusko přinejmenším stejný problém, jako smíření se západní společnosti s faktem, že za demokracii, lidská práva a tržní společnost se bude muset bojovat (proti SSSR, jeho satelitům a jím řízeným organizacím) se zbraní v ruce. A taky umírat.

Zelení

Faktem je, že zelení prosazují jen samé nesmysly.
Jimi prosazované OZE jsou naprosto bezcenné při neexistenci možnosti ukládat energii z nich do zásoby (protože naprostou většinu energie vyprodukují OZE v době, kdy je elektřiny v síti přebytek a není o ni zájem). Jejich produkce musí být vyrovnávána klasickými elektrárnami, přičemž nejvíce se osvědčily paroplynové, protože vodních je obecně na něco podobného nedostatek a uhelné chtějí zelení zrušit.
Jediným racionálním vysvětlením zelených nesmyslů je, že jejich hlasatelé vystupují ve prospěch Ruska. Odstavování uhelných a jaderných elektráren spolu se zvyšováním podílu kolísajících a nespolehlivých OZE umožňuje v podstatě jediný způsob saturace energetiky států EU elektřinou, a to jsou elektrárny na ruský zemní plyn.
Pochopitelně, jako dodavatel dominujícího zdroje energie se Rusko velice rychle dostane vůči těmto státům do pozice toho, kdo diktuje vše, co mají či nemají dělat. A bez jehož svolení politikovi EU či národního státu v jejím rámci nespadne z hlavy ani jediný vlas.
Je také známo a dobře spočteno, že úniky metanu z těžby, zpracování a dopravy zemního plynu mají stejný dopad na skleníkový efekt, jako ta cca polovina CO2 na kWh, kterou produkuje zemní plyn při svém spalování. Výsledkem tedy je, že skleníkový efekt zemního plynu, silně propagovaného zelenými, a uhlí, proti němuž zelení zuřivě bojují, je prakticky stejný. Náhrada uhlí ruským zemním plynem absolutně nedává smysl, pokud se na zelené nebudeme dívat jako na agenty Ruska. Pak to smysl dávat začne, a velice dobrý.
Stejné je to v případě boje zelených proti těžbě břidlicového plynu. V tomto případě by odpadl onen dálkový transport,  tím i většina úniků metanu do atmosfér, a plyn by se přiblížil oné cca 1/2 skleníkového efektu uhlí. Ovšem, ten plyn by byl náš a ne kupovaný z Ruska. Pro Rusko by znamenalo používání místního plynu evropskými zeměmi ekonomickou katastrofu.
To samé lze uvést v souvislosti s bojem zelených proti průzkumu a využití geotermální energie. I zde boj zelených proti této vysoce čisté formě energie bez jakékoli produkce CO2 nedává smysl, pokud je nebereme jako agenty s ruským plynem, protože geotermální energie by ho mohla z řady oblastí použití zcela nebo z větší části vytlačit za vcelku jasně neblahých ekonomických následků pro Rusko.

Hypotéza

Jistě, je to jen hypotéza, či "konspirační teorie". Nicméně neexistuje jiný způsob, jak racionálně vysvětlit chování zelených organizací. V jejich čele stojí lidé, kteří si musí být velice dobře vědomi vší rozporuplnosti a nesmyslnosti toho, co jimi řízené organizace hlásají. Je jasné, že řadoví členové nikoli, ty klidně můžeme považovat za věřící i těm na první pohled nejvíce "řvoucím" nesmyslům. Od toho ostatně v těch organizacích jsou. Od toho se také "stávkuje za klima", aby zelenému kanonefutteru nemohla výuka přinést informace, které jsou s těmito nesmysly v rozporu. Případně aby byl tak nevzdělaný, že ten rozpor prostě nezpozoruje.
Na druhé straně, pohybujeme se v oblasti politiky, nikoli trestního práva. Politik není obžalovaný, jehož vina musí být prokázána nade vší možnou pochybnost.
Politika by mělo odstavit jakékoli logicky konzistentní podezření, které je v souladu se známými fakty. Minimálně do situace, než se prokáže jeho nevina (nikoli se pouze konstatuje, že vinu nelze stoprocentně prokázat).
Takže, hleďme na zelené (a s nimi příbuzné strany, včetně pirátů), jako na agenty Ruska. Minimálně, dokud se neprokáže opak. Rozhodně je to podstatně racionálnější než obdobná podezření vůči panu presidentovi Zemanovi.

Pokud jde tedy o odpověď na v nadpise položenou otázku, můžeme konstatovat, že pokud jimi nejsou, tak si prakticky stoprocentně na poli energetické politiky počínají, jako by jimi byli. Měli bychom tudíž vůči zeleným i stranám, které k nim mají blízko (v úvahu padají hlavně dvojka piráti a STAN) zaujímat velice opatrný vztah a rozhodně je nevolit, bez ohledu na to, jak moc apokalyptickou budoucnost nám po ztrátě svého politického vlivu budou předkládat. Už proto, že prakticky nikdy nebylo pravda nic z toho, co takto prorokovali.

Proč není mobilita obyvatel zbytečná, nebo dokonce škodlivá.

Jsou situace, na které člověk ani nepomyslí, že by mohly nastat. Přitom jsou vážné a bez zajištění přesunu z místa na místo v potřebném čase prakticky neřešitelné.

Situace

Ráno jsem se probudil a vidím, že jedno z asi dvouměsíčních koťat, která se nám narodila v době covidové (protože jsme při uzávěrách a lockdownech nezvládli jejich maminku včas odvézt na kastraci) má jedno oko zcela zalepené hnisem. Protože vím, že to může být vážný problém, včetně možnosti umístění cizího tělesa po třetím víčkem, kam se s lidskou felčařinou nedostanu (protože člověk toto víčko nemá), jakmile nastala otevírací doba, domluvil jsem si časovku na spádové veterině, kam s našimi zvířátky chodíme.
Když jsem pak kotě chytil, všiml jsem si, že skáče o třech a jednu zadní nohu nese zdviženou.
Na časovku jsme přijeli a po rozumné čekací době jsme se dostali do ordinace. Oko bylo shledáno podrážděným ale bez lokálního zánětu nebo cizího tělesa. Noha byla zrentgenována a nalezena zlomenina kosti holení i lýtkové s velkou dislokací. Kotě bylo přijato na ortopedickou operaci.
Po přijetí kotěte na ubytování ve veterinárním zařízení jsem odjel zpět na oběd a čekání výzvy mobilem k převzetí malého chlupatého pacienta. Nakonec to dopadlo tak, že pacient nebyl do večera venku z narkózy, a že potřebuje po operaci péči, kterou mu nemohu zajistit (protože potřebuje umístit do většího kotce, jaký nemám, a jeho držení v přepravní kleci by bylo trápením zvířat).

Proč to bylo vůbec možné?

Vše šlo takto rychle z jednoho prostého důvodu: Všechny cesty, i s přepravní klecí, jsem zvládl pomocí auta. Pokud bych měl jet hromadnou dopravou (s dvojím přesedáním), trvala by mi cesta místo půlhodiny několik hodin a je velice reálné, že by nebylo možné v jednom dni zvládnout ani cestu tam a zpět i tehdy, pokud bych čekal na konec operace někde poblíž toho veterinárního zařízení, místo doma. Pochopitelně, to, že pacient zůstane hospitalizován, se vyjasnilo v době, kdy už není žádný spoj zpět.
Druhou možností by bylo jet taxíkem, ale zdaleka ne všechny taxislužby vám zvíře vezmou (i v té přepravce), je to daleko dražší než cesta vlastním autem a také méně operativní.
Auto tedy je, zejména mimo velká města, naprosto nezbytným prostředkem k životu, a to nejen např. pro ježdění do zaměstnání. Nicméně i v těch velkých městech by mohl nastat problém při cestování hromadnou dopravou se zvířetem v přepravce. Akorát ten taxík by vzhledem k menšímu počtu kilometrů přišel levněji.

Kdo je proti mobilitě?

Proti mobilitě jsou jednoznačně zelení. Opakovaně se různé jejich frakce na různých fórech (ale i při dalších příležitostech) nechaly slyšet, že doprava, a zejména individuální, je pro ně ideologicky nepřijatelná, a přestože to nemají podloženo žádnými exaktními fakty, má být i jedním z hlavních škůdců životnímu prostředí i klimatu.
Z těchto (ale zdaleka nejen těchto) důvodů jsou zelení pro normálního člověka naprosto nevolitelní a ti nenormální jim dostatek hlasů ke vstupu do poslanecké sněmovny nezajistí. Navíc se hlasy oněch nenormálních tříští ve prospěch více nenormálních stran. Zelení se dostali do poslanecké sněmovny jen jednou, když se v průzkumech krátce před volbami objevily průzkumy s vysokými volebními preferencemi pro ně. O jejich genezi si můžeme myslet co chceme, ale faktem je, že efektem "nepropadnutí hlasu" jim mohli dát svůj hlas i voliči, jindy volící odlišné obskurnosti. Dnes už je takové skokové zvýšení preferencí před volbami voliči bráno jako podvod či manipulace a těch, kteří by kvůli něčemu podobnému změnili preference, je daleko méně. A zelení jako takoví se posléze už do poslanecké sněmovny jako strana nedostali. Tu a tam se do ní dostane zelený na kandidátce jiné politické strany.
Do senátu se zelení mohou dostat za některé "pokrokové" městské obvody, v nichž žije mnoho lidí, odtržených od reálného světa. Ale často i tam jen jako zelený "s podporou" nějaké větší strany. Symptomatické je i držení postu primátora zelenými v Praze, protože je tam více obvodů, v nichž zelení dostávají hlasy. U senátu je ovšem významným faktorem i velmi nízká volební účast, která podporuje extrémistické strany s ukázněnými voliči.
Do zastupitelských orgánů mohou proniknout i kryptozelení, maskovaní jako cosi jiného. Takto v Brně zvítězila v předposledních volbách strana Žít Brno s částečně ekologickým programem. Spousta lidí ji volila proto, že měla v programu explicitně uvedeno, že bude proti odsunu Hlavního nádraží z centra a od blízkosti hlavního dopravního uzlu MHD (a navíc polohy mezi oběma autobusovými nádražími) na periferii a mimo současnou síť MHD. Pochopitelně, jakmile se do zastupitelstva dostali, tak "změnili názor" a tuto šílenost rádi svými hlasy podpořili.
Hlavní kryptozelenou stranou jsou v současné době piráti. Jejich agenda je silně ekologická a podporuje v této oblasti ty nejšílenější a nejnebezpečnější projekty jak mimoparlamentních zelených, tak i zelených extrémistů mimo ČR, s nimiž sedí v jedné sekci EUroparlamentu. Současně zcela opustili svůj slibovaný boj proti nesmyslně a škodlivě přebujelým autorským právům. Jsou to také piráti, kteří prosazují jednoznačně škodlivá a nesmyslná opatření typu omezování automobilové dopravy a parkování. V poslední době prosazují i zákaz předjíždění cyklistů na vysokém procentu délky našich silnic (zejména okresních a místních, na něž se jimi prosazovaná mezera 1,5 m mezi autem a cyklistou, zejména, pojede-li cyklista prostředkem silnice, nevejde).

Mobilita je jednoznačně potřebná.

Bez auta se na většině našeho území nedá dojet do práce, není-li v bezprostřední blízkosti bydliště. "Covidová homeoffice", která nám údajně "ukázala, že to jde bez dojíždění na pracoviště" to předvedla hlavně pro ty, co pracují s papíry, a to ještě ne pro všechny. Všichni, kteří vytvářejí něco materiálního, se bez pobytu na pracovišti neobejdou. Pochopitelně, neobejdou se bez toho pobytu pracovníků na místě ani vědeckovýzkumná pracoviště; maximálně ta, která náležejí "tlamocvičným" oborům. V naprosté většině oborů se bez fyzické přítomnosti pracovníků neobejdou ani výuka a výcvik pracovníků budoucích.
Pokud si mobilitu necháme jakýmkoli způsobem vzít nebo výrazně omezit (a ona už je i tak dost omezená), promítne se to nejen do kvality našich životů, ale i do ekonomické kondice celé společnosti.
V ideálním "ekologickém pirátostánu" bych po nedočkání se kocourkova probuzení z narkózy musel přespat někde v hotelu (pokud by po drastickém omezení mobility obyvatel nějaká taková zařízení zbyla), nebo pod mostem. A možná bych měl problémy i z toho, že jsem se neúčastnil večerního nástupu obyvatel vsi a následného povinného školení o ekologických a multikulturalistických tématech.
Budu velmi ošklivý a explicitní: "Postdemokratický nevolník", což je z pohledu zelených ideální stav pro naprostou většinu obyvatel, by to nemocné kotě se zlomenou tlapkou musel buď nechat trápit nebo je utratit, protože by se k tomu veterináři prostě neměl v ekology plánovaném "ráji" jak dostat. A vzhledem k šílené pauperizaci celé společnosti "zelenými úděly" by na jeho ošetření ani neměl peníze.
A, pochopitelně, dříve nebo později by při tom budování "ráje" nastala situace, v jejímž rámci by se v podobné situaci ocitlo i poraněné nebo nemocné dítě.
A budu ještě ošklivější: Stojí opravdu odvrácení situace, kdy v Praze by bylo klima srovnatelné se Znojmem nebo Břeclaví a v těchto městech zase jako v Budapešti za "boj" tak šíleným omezováním společnosti? Je přece známo i to, že projevy oteplování klimatu narůstají se vzdáleností od rovníku, takže ona zmíněná změna by byla v tropickém pásu prakticky nepoznatelná.

V naprosto konkrétní situaci jsem se tedy velmi názorně přesvědčil o praktické nezbytnosti udržení individuální mobility. Bez ní klesneme na úroveň přinejmenším počátků komunistické diktatury. Pokud se zeleným a kryptozeleným stranám podaří společnostem vnutit "New Green Deal", jím vyvolaná pauperizace by nás shodila až někam na úroveň druhého nevolnictví po třicetileté válce.

Opravdu Babiš "hnědne"?

Po Babišově projevu se ansámbl levičáckých a ultralevičáckých komentátorů a publicistů usnesl, že "Babiš hnědne".

Konstatuji:

Levičáci a ultralevičáci si z poměrně dlouhého Babišova projevu vybírají relativně krátké partie, v nichž se přímo zmínil (a vysoce negativně) o programu pirátů:

"Jak už jsem řekl tisíckrát, my sami si budeme rozhodovat o tom, kdo u nás bude žít a pracovat. To je jediné zodpovědné řešení migrace. Tak si to totiž Piráti a STAN dali do programu. „Zodpovědné řešení migrace“. Tím asi chtějí říct, že odmítání uprchlických kvót je nezodpovědné.
Já dobře vím, co se skrývá za tím „zodpovědným řešením migrace“. Přijmeme uprchlíky bez kvót a dobrovolně. Nějaká tisícovka nebo dvě Afghánců a Pákistánců nás přece nezabije. To zvládneme, asi si myslí Piráti.
Vždyť pan Bartoš prohlásil: „Přál bych si, aby byl svět skutečně bez hranic. Migrace je přirozená věc. Jestli, a to již vidíme ve Francii i Německu, má být Evropa do deseti až patnácti let muslimská, nemám s tím problém.“ Tolik pan Bartoš.
To bylo před dvanácti lety v roce 2009. Bylo mu 29 let. Dnes to vysvětluje tak, že prozřel a že to byla mladická nerozvážnost. Je zajímavé, že v roce 2016 ale byl na demonstraci, kde vítal uprchlíky. To mu bylo 36 let. O sedm let později. Asi taky nerozvážnost. Dnes je mu 41 let a docela se děsím toho, co budete dělat za nerozvážnosti příště.
Opakuji, my v Česku nechceme žádný multikulturní ekofanatický Pirátostán.
My nechceme sdílet naše auta!
My nechceme sdílet naše byty!
My nechceme sdílet naší zemi!"

Dále soudruzi blekotají, že "bojuje proti turistům", kteří přinášejí "cenné devízy".

Co je skutečnost?

Pirátům a dalším ultralevičákům vadí, že Babiš jednoznačně definoval Česko jako náš stát, kde by měly být prioritou v rozhodování zájmy našeho obyvatelstva, našich občanů, a nic jiného. Jsou to právě piráti, kteří zuřivě bojují za to, aby se o nás v Bruselu rozhodovalo tak, jako svého času v Berlíně nebo o něco později v Moskvě (podle toho, zda je připodobníme spíš k aktivním členům Moravcova "Kuratoria pro výchovu mládeže", nebo k pozdějším československým Komsomolcům) - ono je to ovšem v podstatě jedno - píchni jako řízni.
A faktem je, že zejména na úrovni EUroparlamentu, dělají piráti všechno možné právě pro to, aby o nás rozhodovali jiní. Historická zkušenost nás přitom učí, že takový stav nikdy nebyl k našemu prospěchu.
Piráti blekotají, že nic z toho, co Babiš řekl, není pravda. Problémem ovšem je, že Babiš cituje přímo jejích vůdce, Bartoše, jehož výroky leží po různých archivech, které se jim a jejich příznivcům hned tak nepodaří orwellovsky přemazat. A to ještě ani premiér nezmínil Bartošovy sympatie k teroristické a fašistoidní organizaci ANTIFA, která velice pilně naplňuje známý Churchillův výrok, že "fašisté budoucnosti si budou říkat antifašisté".
Bartošovy výroky o islamizaci Evropy jako o něčem pozitivním je opět nutno vnímat přinejmenším v kontextu úzké spolupráce nacistů a islamistů, kdy existovaly přinejmenším dvě muslimské divize SS (bosenskomuslimská a albánská) a nacisté vážně počítali s tím, že pokud se Rommel dostane na hranice Egypta, tak v britských koloniích vypukne obrovské islámské povstání, které umožní "osvobodit" území, na nichž žijí etničtí Arabové (a zároveň muslimové) od Britů. To se naštěstí nestalo, Rommel byl zastaven u El Alameinu.
Faktem také je, že Bartoš zdaleka není mezi piráty s takovýmito názory osamocen. Kdysi jsem byl účastníkem pirátského fóra (protože nějaké skrouhnutí naprosto nesmyslně přebujelých autorských práv považuji za z mnoha důvodů rozumné). Diskuse tam nicméně byla o dalších věcech a já byl tehdy překvapen až zaskočen tím, jak si v ní řada diskutujících představuje náboženskou svobodu. Padaly tam i výroky ve smyslu "musíme hájit náboženskou svobodu muslimů terorizovat a vraždit nemuslimy", byť třeba rozepsané poněkud obšírněji, že tento smysl na první přečtení takto nevyčníval. Minimálně tento fenomén mě, jako ateistu, přivedl do tábora odpůrců pirátů. To, že jsem se i po této stránce (náboženské politiky pirátů) rozhodl správně, mi piráti potvrdili svým volebním spojenectvím se STAN, tedy jednou ze špínastran, které prosadily církevní "restituce".
Výrok o ekofanatickém pirátostánu lze v podstatě snadno doložit jak tím, že piráti v EUroparlamentu zasedají v jedné frakci se zelenými, tedy komunisticko fašistickými extrémisty, předstírajícími boj za ekologii. nícméně to lze doložit i např. konkrétními aktivitami pražského pirátského primátora, včetně těch, které se, různými cestami, podařilo zastavit. Násilné vystěhovávání seniorů z "nadměrných" bytů a jejich uvolňování pro "sociálně potřebné" (ne-li přímo explicitně "pro uprchlíky") bylo plánováno a nebylo realizováno jen proto, že stále ještě máme jakžtakž právní stát.
Sdílení aut, případně elektromobilů, je jednoznačně program zelených, s nimiž piráti úzce spolupracují. Navíc sdílení kol a koloběžek v některých městech piráti podpořili nebo dokonce tato programy iniciovali.
"Sdílení země" se jasně vztahuje k doloženým výrokům Bartoše a dalších čelních pirátských politiků o podpoře imigrace.
Pokud se týká onoho "boje proti turistům", pak premiér pouze připomenul, jak se jeho vláda snažila prosadit přísnější restrikce pro příchozí ze zemí a regionů (např. sever Itálie), v nichž byla covid epidemie v daleko větší míře, než tehdy u nás, a tito lidé skutečně představovali nezanedbatelné riziko. A představovali by takové riziko i dnes, přestože o míře bezpečnosti či nebezpečnosti takovýchto lidí víme víc než před tím rokem.
Vzhledem k tomu, že vše, co Babiš o pirátech uvedl, je doložitelné a obecně známé, případná žaloba z jejich strany by měla stejný efekt jako hození ručního granátu do latríny. Předpokládám, že by následné propírání a podrobné dokazování programových bodů jak jejich, tak s nimi spřízněných a spolupracujících stran, mohlo odradit tu část voličů, která jim "to háže" z hlouposti a naivity.

Co si o projevu myslet?

Je jasné, že Babiš touto řečí zahájil volební kampaň. Z tohoto pohledu může než poděkovat soudruhům opozičníkům za to, že mu to umožnili v přímém přenosu a ještě na státní náklady.
Nabízí se, pochopitelně, otázka, nakolik tohle vše myslí Babiš vážně, a zda se doopravdy chce "orbánizovat".
Tohle je svou podstatou mnohem složitější problém:
Víme, že se Babišovi líbí, ať přímo nebo zprostředkovaně, brát do svých podniků dotace. Je navíc nutno konstatovat, že Babiš by se bez těchto dotací docela dobře obešel (své "impérium" vybudoval bez nich), ale zcela jednoznačně by byl poškozen situací, v níž by konkurenční podniky dotace dostávaly a jeho nikoli. A to přes vysokou pravděpodobnost toho, že i tuto situaci by ustál.
Na straně EU se ovšem stále více rýsuje jakási skvadra politiků, mezi nimiž hrají významnou roli piráti a zelení, která se snaží dotace Babišovi zastavit. Tihle lidé si ovšem neuvědomují, že pokud k tomu dojde, tak Babiš ztratí onen jediný důvod, proč být v EU. Babiš si však současně musí velice dobře uvědomovat, že šílenosti typu New Green Deal povedou k faktickému ekonomickému krachu EU, a že maximálně dojde k jeho zakrytí tištěním inflačních peněz (jak to konec konců dělala i vláda Výmarské republiky), takže i když by dostal třeba milion eur, bude to mít hodnotu jen pár tisícovek, pokud ne stovek (v porovnání se dnešní hodnotou eura). Takže perspektiva nějakého dlouhodobého braní dotací pro jeho podniky je stejně spíše pochybná.
Vidím zde tedy jakési "světlo na konci tunelu", signalizující, že i velmi významný příjemce EUrodotací se začíná chovat tak, jakože nepočítá s jejich příjmem "na věčné časy a nikdy jinak".
Už jsem při více příležitostech a na více fórech konstatoval, že islamizace není v Babišově ekonomickém zájmu a on si tuto skutečnost uvědomuje. Vytváření paralelní ekonomiky v separovaných no-go zónách, jaké vidíme na západě Evropy by ho jednoznačně ekonomicky poškodilo. Přitom, vzhledem k tomu, že u nás pokusy o něco takového teprve začínají, se mohl přesvědčit i o tom, že islámští imigranti (o něž jde v prvé řadě, jiní zde jsou ve vysokých počtech a nijak nevadí) nikdy nepřinesli nic pozitivního ani těm silám, které si od jejich přijetí slibovaly benefit.
Dokonce i levičáci pohořeli s představou (pořád ještě v některých levicových stranách přetrvávající), že "si importují voliče". Jejich agenda, navíc velice často znečištěná neomarxistickým extrémismem, je totiž stále méně přitažlivá pro normální, vlastní prací se živící, občany. Výsledkem je dlouhodobý pokles preferencí levice u autochtonního obyvatelstva prakticky v celé EU i jinde. Možná imigranti z islámských zemí levici jednou či dvakrát volili, ale pak si, všude tam, kde jich byl dostatek, ustanovili islamistické strany a klasickou levici volit přestali. Pochopitelně, imigranti z jiných států u nás chtějí pracovat a podnikat, což jim levicová agenda spíš komplikuje, takže se voliči levicových stran po získání občanství nestávají.
I kdybychom tedy považovali Babiše za levicového politika (což je docela sporné), musí mu být jasné, že imigranti, tedy ti, které sem chtějí masívně importovat piráti a jim podobní, ne ti civilizovaní a bezproblémoví) mu hlasy nepřinesou a jejich podpora mu na druhé straně hlasy drasticky ubere.
EU si útokem na dotace pro Babišovy firmy v podstatě řeže větev, na níž sedí, a to mezi stromem a svou zadnicí, aby bylo jasno. "Za odměnu" skutečně může dostat "druhého Orbána" se všemi negativními důsledky na svůj chod (protože problém má i s Polskem a rýsují se problémy s Rakouskem, a to už je víc "rebelů" než bude moci reálně zvládnout). Zatím nejvíce proEUnijní z V4+R je Slovensko, což je ovšem optický klam, konstruovaný jednou političkou.

Jistěže by bylo "značka ideál", pokud by Babišův projev byl signálem počínajícího rozpadu EU (minimálně odchodu části států, včetně Česka z ní). Nicméně i to, že tato slova zazněla na oficiálním fóru PS PČR je velice pozitivní jev, který pro budoucnost zcela jistě nějaké benefity přinese.