Kubera v Terezíně

aneb soudružky a soudruzi ze senátu si cintají pentli

Objevila se "distance" od slov předsedy Senátu Jaroslava Kubery na hlavním projevu během Terezínské tryzny. Senátní osoby blábolí, že pan předseda "přirovnal ekologii, ochranu životního prostředí, rovnost pohlaví, politickou korektnost nebo multikulturalismus k totalitě a rasismu".

Zúčastnené senátní osoby

Aby bylo jasno, jedná se o tyto senátory a senátorky (v abecedním pořadí):

• Balatka Miroslav - nestraník za hnutí STAN, senátor a geodet
• Bek Mikuláš - nestraník, podporovaný ODS, se souběhem s funkcí rektora MU, docent muzikologie
• Dernerová Alena - nestranička za SD - SN (Spojení demokraté - sdružení nezávislých), lékařka
• Drahoš Jiří - nestraník za KDU+Z+STAN+TOP, chemik a VŠ učitel, 2009 - 2017 předseda ČAV (proslul zrušením výstavy fotografií, pořízených, na základě výzkumu ČAV, mokrým kolodiovým procesem, protože proti ní řvaly feministické fašistky), neúspěšný kandidát na presidenta ČR, předvedl, že umí stahovat králíky.
• Goláň Tomáš - nestraník za SEN 21, daňový poradce
• Hampl Václav - nestraník za KDU-ČSL+SZ, bývalý rektor UK, fyziolog
• Hilšer Marek - člen strany Marek Hilšer do Senátu, lékař, VŠ pedagog, politický aktivista
• Chmelová Renata - nestraník za KDU+Pir+DPD+LES, politička a manažerka
• Jelínková Šárka - členka KDU-ČSL, politička a pracovnice v oblasti sociální péče
• Kos Ladislav - člen Hnutí pro Prahu 11, zvolený za KDU+SZ+HPP11+Pir, politik, podnikatel, technik - ekonom
• Láska Václav - člen SEN 21, zvolený za KDU-ČSL+SZ, bývalý policejní vyšetřovatel, předseda správní rady Transparency  International, advokát; proslul organizováním "impíčmentu" na presidenta Zemana
• Orel Petr - člen strany zelených, zvolený za KDU-ČSL+SZ, ekolog a (nomen omen) ornitolog
• Seitlová Jitka - členka KDU-ČSL, zvolená za KDU-ČSL+SZ, geoložka a specialistka na životní prostředí
• Smoljak David - nestraník, zvolen za STAN, televizní redaktor a dramaturg
• Vítková Jaromíra - členka KDU-ČSL, zemědělská inženýrka, od roku 1989 profesionální politička
• Wagenknecht Lukáš - nestraník, zvolený za piráty, ekonom a státní úředník

Co Kubera řekl
Aby bylo i v jiném jasno, ZDE je odkaz na plný text jeho projevu.
Je mi velice líto, ale slova:
"Vždyť totalita, nesnášenlivost k jiné rase, k jinému názoru může a má dnes zcela jinou podobu. Třeba zahalenou do slov ekologie, životní prostředí, rovnost pohlaví, politická korektnost a multikulturalismus."
znamenají něco úplně jiného, než ztotožnění zmíněných politicko - ideologických proudů s onou "totalitou, nesnášenlivostí k jiné rase a jinému názoru".
Kubera jasně prohlásil, že uvedené ideologie a politické směry jsou ve prospěch nové totality zneužívány, což je zcela jistě pravda a známe to všichni na vlastní oči z dění v našem fyzickém i virtuálním okolí.
I jeho další slova o intoleranci těchto zneužívatelů, plně vystihují realitu.
Ne, tihle fašistoidé zatím neposílají lidi do plynových komor (jako to nedělali nacisté v roce 1933), ale už tu a tam vyhazují ze zaměstnání či profesních organizací, jak to dělali nacisté s těmi Židy už od svého nástupu k moci. A rádi by dosáhli i na demokraticky zvolené politiky (o což se snažili, bohužel úspěšně, i ti nacisté).

Motivace?

Pokud se podíváme na politické vztahy podepsaných, tak naprostá většina z nich inklinuje právě k totalitním ideologiím, před nimiž Kubera varoval. Mnozí z nich se také angažují pro cenzuru a pro postih lidí s "nesprávnými" názory. Většina z nich se angažuje také proti demokracii (neuznávání demokratického zvolení M. Zemana presidentem většinou hlasujících, boj za zvrácení této demokratické volby).
Z tohoto pohledu se může zdát, že se jedná o křik "potrefených husí", tedy přesně těch lidí, kteří témata, jako ekologie, genderologie, politická korektnost a multikulturalismus, používají jako beranidlo proti (dosud jakž takž) demokratickému politickému systému v České republice. Jistě není náhodou, že se angažují i v podporování toho nejhoršího, co nám vnucuje EU.
Pochopitelně, můžeme se zamyslet i nad tím, proč takto zjevně (pro kohokoli, kdo dokázal absolvovat základní školu alespoň se čtverkami na vysvědčení) překroutili slova předsedy Senátu. Možná podcenili schopnost normálních lidí si skutečný text Kuberova projevu najít. Možná jsou skutečně tak zblblí z toho, co hlásají, že už opravdu nemají mentální schopnosti tento text přečíst a pochopit jeho smysl.
Je zde ovšem ještě jedna možnost. Totiž, že jsou všichni loutkami nějakých zahraničních fašistů, dorozumívajících se pouze jakýmisi skřeky, přičemž nuance českého jazyka jsou za hranicí možností jejich lingvistických mozkových center. A že jejich loutky nemají od svých vodičů ani tolik volnosti, aby mohly zveřejnění tohoto zjevně bezcenného (a v podstatě kompromitací hlasatelů kontraproduktivního) blábolu odmítnout.

Co je důležité

IMHO pokračovat v tom, co dělají jiní blogeři a osoby aktivní na internetu: Totiž šířit pravý Kuberův text (a odkazy na něj) a konfrontovat ho s překrouceným blábolem výše uvedených senátních osob.
Rozhodně jít zítra nebo pozítří k volbám a volit některou ze stran, které zastávají názory +- opačné než uvedené osoby a politické strany, které je podporují, případně se pod jejichž praporem dostali do Senátu. Proto jsem si také dal tu práci a uvedené údaje o nich shromáždil.
Já osobně asi "hodím" hlas SPD. Ne, že bych ji miloval, ale proto, že nepředpokládám překročení pětiprocentní klausule u ostatních vhodných (a některých i vhodnějších) stran než je tato.
A, mimochodem, vůbec nepovažuji za náhodu, že stát dodal do některých volebních okrsků volební listky "stran s vyššími čísly" (patří mezi ně i SPD i Alternativa pro Česko), které jsou "na základě defektu při tisku" vytištěny jako neplatné (čísla kandidátů jsou za levým okrajem papíru, nebo je za horním okrajem papíru číslo strany). Není to nic jiného než snaha prosadit v těchto volbách "ty správné" strany.

Senátorky a senátoři se nám odkopali a hlásáním naprosto zjevné a snadno prokazatelné nepravdy se navždy vyřadili ze společnosti slušných lidí. Je třeba jejich prokazatelnou nepravdu konfrontovat "na potkání" s realitou a co nejvíce je v očích té části veřejnosti, pro niž je ještě pravdomluvnost politiků něčím pozitivním, zdiskreditovat.

Sluníčkové antidemonstrantky

Trocha zamyšlení nad našimi podporovateli (a podporovatelkami) islamizace.

Co mě k tomu přivedlo

Ondyno jsem viděl fotku z nějaké demonstrace, jak tam nějaké aktivistky "antidemonstrují" s transparentem:
"kdo chce, ať věří, a kdo chce, ať nevěří! Korán 18:29".
A zcela viditelně juchají, jak to těm "náckům a xenofobům" nandávají.

Co je na tom špatně?

Problém spočívá v tom, že celý tento verš je následující:
"Pravda přichází od Pána vašeho; kdo chce, ať věří, a kdo chce, ať nevěří! A věru jsme připravili pro nespravedlivé oheň, jenž hustým dýmem je obklopí. A poprosí-li o pomoc, bude jim pomoženo vodou podobnou kovu roztavenému, jež spálí tváře jejich. A jak odporný to nápoj a jak hnusné to místo pobytu!".
Takže ty dámy jednoznačně demonstrovaly svou blbost (přinejmenším předpokladem, že se na ten jejich citát nikdo nepodívá). A jistě můžeme dumat o tom, zda jsou opravdu tak blbé, že se na ten zdroj nepodívaly samy či se podívaly a nepochopily, nebo zda jeho celé znění, které v podstatě říká pravý opak toho, co ten krátký výsek, znají a místo blbosti nestydatě lžou. Coby produkty humanitního vysokého školství (patrně) mohly opravdu nepochopit, konec konců je to docela složité spojení nekolika souvětí.
Nicméně ony naprosto perfektně vystihují podstatu obhájců islámu: Blábolí věci vytržené z kontextu (případně jsou natolik intelektuálně impotentní, že ten kontext nechápou) a nejsou tudíž s to diskutovat o celé problematice právě v tom širším a úplnějším kontextu, v němž jedině má cenu o takovýchto problémech diskutovat.
Instruktivní je po této stránce rozhovor s arabistou Ostřanským, který se IMHO tomu širšímu kontextu vyhýbá zcela záměrně.
Prostě připomínají pologramotného a věčně ožralého vojenského politruka, co vykládal na PŠM, že atomovou bombu vymyslel "jolijot curijot".

Zkušenost

Diskuse se zastáncem islamizace (sluníčkářem apod.) mi dosti připomíná "diskusi" s programy typu Elisa (měl jsem takový i na Didaktikovi Gama, budiž mu křemíkové nebe lehké).
Tyto programy fungovaly tak, že obsahovaly jakousi slovní a frazeologickou zásobu. Analyzovaly vstupní text a pokud v něm našly slova, která měly v zásobě, odpovídaly gramaticky správnou větou, která je obsahovala. Vyspělejší verze už potom zohledňovaly i více nalezených slov, byly s to identifikovat některé fráze a měly, pochopitelně, daleko větší slovní a frazeologickou databázi.
Nicméně pořád to bylo "předstírání, že počítač rozumí", protože nebyl k dispozici sémantický a kontextový rozbor, to zvládají až současné superpočítače a některé z nich se dostávají až na hranu splnění Turingova testu.
Když sáhnu do SF literatury, tak v jednom dílu Stasheffovy série o čaroději (je to opravdu SF, nikoli fantasy), vystupuje strojem času do doby děje série (vzdálená budoucnost) přenesený neandrtálec, který tvrdí, že nemyslí, pouze má naučenou na každou možnou větu správnou odpověď. Tedy v podstatě konverzuje jako program Elisa, schopný splnit Turingův test.
Čili, abych se vrátil k těm zastáncům islamizace: Oni se chovají opravdu tak, jakoby nemysleli. Pouze zachytí nějakou frázi, a na ni vysypou jak kafemlejnek řadu naučených vět, bez ohledu na to, zda mají nebo nemají nějaký smysl a vztah k projednávanému problému. Přitom si ovšem počínají hůř než ten neandrtálec ze Stasheffova románu.
Je ovšem otázka, zda se dialogu s nimi dá ještě říkat diskuse. Zejména v situaci, kdy naprosto nejsou s to, ani při předložení validních zdrojů, korigovat zjevně naprosto nesmyslné názory.

Onen politruk, i po předložení zdrojů se správnou francouzskou výslovností, i nadále říkal "jolijot curiot", protože "v příručce pro PŠM se to tak píše, a tím je to dané, soudruzi". Musela přijít Velká Sametová, aby blekoty lidí tohoto druhu zastavila.

Britské Listy a jejich "nenávist"

Britské listy v uplynulých dnech uveřejnily více chaotických příspěvků na téma "nenávisti ve společnosti".

Asi jediný validní příspěvek

Pravděpodobně jediný zveřejněný validní příspěvek byl od nějakého pana Kapusty, který poukázal na reálné příčiny rozdělení společnosti. Pan Čulík ovšem zareagoval naprosto "zdrcující" kritikou, která se ovšem, naprosto míjí s realitou.

Mloci a muslimové

Pan Kapusta srovnává výskyt osob (především žen) v typickém islámském oděvu u nás se scénou z románu Karla Čapka "Válka s mloky", v níž pan Povondra (který sehrál v příběhu Mloků dosti významnou roli) uvidí hlavu plovoucího Mloka ve Vltavě a pochopí, že ani vnitrozemské Čechy nejsou před mločí agresí chráněny.
Pan Čulík se zcela mimo realitu rozčiluje nad tím že si někdo dovoluje srovnávat muslimy s Mloky (proč ne, kulturně jsou nám cizí asi stejně) a tím je dehonestovat (obávám se, že pro muslimy by byli ti úspěšně agresívní Mloci spíše kladný vzor).
Ohání se bláboly jakési "expertky" Mirna Šolić, podle níž:
"Čapek částečně založil Válku s mloky na britské tradici tzv. koloniálního románu a cestopisných a avanturistických žánrů, na filmech na tato témata. Právě odtud přejímá stereotypy a pohrává si s nimi. Srovnejte například jeho román s filmovou verzí King Konga z roku 1933 nebo s etnografickými filmy z tohoto období, ze kterých je vidět, že vůbec není jednoduché zjistit, kdo je mlok/zvíře a kdo je člověk."
Jsou to, pochopitelně, nesmysly. Forma románu vůbec předkládané koncepci neodpovídá a také předpokládané publikum tohoto díla je naprosto jiné, než tomu bylo u touto dámou citované v podstatě brakové literatury. Navíc tomu neodpovídá ani forma románu - mozaika fiktivních reportáží a dalších novinových forem.
Tato paní zřejmě nezná československé dobové reálie, protože Čapek to dílo napsal pod dojmem nastupujícího nacismu, o němž byla spousta lidí v tehdejší době ještě přesvědčena, že se nás to netýká. Československé tajné služby tehdy sledovaly kdejakého habsburského levobočka, ale nacistů si nevšímaly. V podstatě se připravovaly, jako vojáci dost obvykle, na "minulou válku".
Forma románu měla asi naznačit, jak si autor dával dohromady informace z různých a vzájemně zdánlivě nesouvisejících zdrojů (což dnes dělají lidé sledováním zdrojů na internetu, takže se vlatně chovají více "čapkovsky", než by se lidem jako pan Čulík líbilo).
Spatření "chodícího stanu" prostě znamená, že muslimové nejsou nějaká nám vzdálená exotika, navíc se týkající především zemí, které si tento problém vyrobily do značné míry samy svou kolonialistickou historií. Ukazuje, že jsme muslimy ohroženi naprosto stejně, jako těmi Mloky v Čapkově fikci.
A jsem toho názoru, že je naprosto férové nazývat dehonestujícími výrazy lidi, kteří se nijak netají s úmyslem nás vyhladit, bez ohledu, zda jsou to němečtí nacisté, nebo internacionální muslimové. Pan Čulík by možná chtěl za protiněmecké vtipy z období protektorátu (respektive jejich vyprávění) rozdávat "zbytkové tresty".

Romové

Pan Čulík kvílí nad "zevšeobecňováním" a "dehonestováním" Romů, nicméně Britské Listy informovaly (a opakovaně) o tom, jak např. Romky dostaly "odškodné" za sterilizace, provedené z medicínských důvodů (a prováděné za stejných podmínek rovněž u žen z majority i ostatních minorit), na které neměly z podstaty věci žádný nárok. Ale dostaly je, z titulu své etnicity. Jako ti Romové v příspěvku pana Kapusty invaliditu.
To samé k tomu imigranty ukradenému kolu: Pokud se někde vyskytne kradené kolo, tak je snad normou, že se předá policii, nebo jiným kompetentním orgánům. Nebo by snad pan Čulík vzal do domácího inventáře kolo, které by někomu ukradla jeho dcera (nebo jiný člen jeho domácnosti) a považoval to za "samozřejmost", jako ti imigranti, zmínění panem Kapustou? Pokud ano, tak to bych ho za souseda mít nechtěl, přestože je bílý a snad ještě nekonvertoval k islámu. Zjevné sympatie BL ke "klinikářům, kteří jsou v podstatě také zloději, ovšem napovídají, že to u provozovatelů tohoto webového plátku s úctou k vlastnictví moc valné nebude.

Kriminalita

Představa, že mezi muslimskými imigranty je méně kriminality než mezi nemuslimy bude spíš dána neochotou trestnou činnost muslimů vůbec vyšetřovat a když, tak to dotáhnout do validního výsledku (navíc ve většině zemí je už léta zakázáno islámskou kriminalitu separátně statisticky sledovat, takže tvrzení BL, že kriminalita muslimů je nižší než u majority, je jen blábol, který nelze nijak doložit).
Konec konců, nakonec i Britské Listy letmo informovaly o Rothamském případu, který měl více než tisíc obětí (alespoň podle Wikipedie) a v souvislosti se kterým byli nakonec odsouzeni čtyři(!) pachatelé přestože reálně těch pachatelů muselo být deset- až stokrát víc. Podobné případy v dalších britských městech, pokud je veřejně známo, nejsou vyšetřovány vůbec.
A jednou z prvních starostí islámisty na postu starosty Londýna bylo rozehnání policejního týmu, který se speciálně zabýval zločinností, páchanou muslimy.
Opravdu pan Čulík věří tomu, že za takových okolností se dá na nějak pokoutně vyplozenou statistiky, porovnávající kriminalitu muslimů a nemuslimů spoléhat?
Nehledě k tomu, že rituální vraždy, kterých bylo v Německu cca 100 ročně, než multikulturalisté zakázali jejich statistické sledování (extrapolace na celou EU podle počtu muslimů v jednotlivých státech v té době byla cca jedna rituální vražda denně, dnes to zcela jistě lepší nebude), jsou asi jiné kafe než kriminalita nemuslimů (stejného druhu, jakou muslimové páchají také, s tím, že ty muslimy páchané rituální vraždy jsou navíc).
Za islámskou rituální vraždu přitom považuji "vraždu ze cti" a "vraždu odpadlíka od islámu". Obojí je:

• přikazováno islámem
• projednáváno a do detailů připravováno v náboženské komunitě, většinou pod vedením duchovních z místně příslušné mešity
• prováděno na základě sofistifikovaného spolupachatelství členů islámské komunity (včetně např. toho, že jsou do finálního provedení namočeny osoby pod 15, které jsou ve většině zemí EU trestně nepostižitelné)
• a, pochopitelně, existuje islámská "omerta", ztěžující až znemožňující vyšetřování; tu ukázalo i dlouhé a nerušené přežívání pachatelů pařížských a bruselských teroristických útoků v muslimské čtvrti Moelenbeck, no-go zóně začínající údajně, jak příznačné, pár set metrů od bruselských sídel orgánů EU

A možná něco k té "nenávisti ve společnosti obecně:

Jsem toho názoru, že lidi štve zjevně škodlivé a zjevně protizákonné počínání si "elit", které zůstává opomíjeno a a neřešeno.
Merkelová pozvala "uprchlíky" do Německa v rozporu jak s vnitroněmeckými zákony, tak i s normami a úmluvami na úrovni EU (a nic se nestalo, nikdo ji za to nepotrestal a ještě si mohla dovolit nestydatě ostouzet ty, kdo se za dodržování těchto zákonů a smluv stavěli).
Britské Listy, coby typický zástupce "pražskokavárenských informačních prostředků" opakovaně prohlašovaly, že "uprchlíky máme povinnost přijímat" a přitom citovaly ženevské úmluvy, které jasně říkají pravý opak:

• nemusíme přijímat uprchlíky z válečné zóny, protože nejsme "první bezpečnou zemí"(*)
• ekonomické migranty nemusíme přijímat vůbec (a naprostá většina "uprchlíků" jednoznačně cestuje za sociálními dávkami, alespoň se tak chová)
• migranty, a to ani reálné uprchlíky před pronásledováním, nemusíme přijímat v situaci, kdy by z jejich strany hrozilo rozvrácení ústavního a právního stavu státu (což platí prakticky stoprocentně pro muslimy, a to všechny)

(*) Jistěže by byla správná solidarita s těmi prvními bezpečnými zeměmi, ale to by se musely chovat korektním způsobem a nikoli tak, jak se chovají.

Takže, je mi líto, když někdo takto nestydatě a explicitně blábolí nesmysly lidem do očí, tak si hněvivou reakci normálních lidí jednoznačně zaslouží.

HateFree končí?

Podle zpráv ministr Chovanec hodlá neprodloužit činnost Hate Free. Je to dobře?

Historie

Hate Free bylo vytvořeno v roce 2014. Jednalo se o ultralevicový konstrukt, podporovaný Norskými Fondy (tedy fondy státu, provozujícího zločineckou organizaci Barnevernet, kradoucí děti), který měl společnosti vnutit "jediné správné" (=neomarxisticko - fašistické) pojetí multikulturalismu, pohledu na migranty, poměry v neevropských zemích apod.
Během svého působení se tato SA multikulturalismu natolik zdiskreditovala (a účinně diskreditovala i multikukturalismus jako takový, za což jí budiž dík), že ji držela při životě jen zaťatost ministra Dienstbiera, s jehož koncem ve funkci ztratila podporu shora (podporu občanů, jakož i smysl existence nikdy neměla).

Charakteristika

Asi nejlépe charakterizuje Hate Free hnutí kontraverze kolem podpory exmuslimů, kteří jsou v řadě islámských zemí (a v důsledku nízké aktivity policie a soudů i v některých "starých" zemích EU) pronásledováni, případně i fyzicky likvidováni.
Čeští ateisté se obrátilo na Hate Free kavárnu Tři Ocásci v Brně, s prosbou o podporu hnutí #exmuslimbecause a jeho aktivistů. Dozvěděli se (aniž by se "ocáskoví géniové") s problematikou vůbec blíže seznámili, že toto hnutí je fašistické a oni ho rozhodně podporovat nebudou, protože jsou pro náboženskou svobodu. Blíže je to popsáno na stránkách ateistů.Jinými slovy, náboženská svoboda pro muslimy v pojetí Hate Free organizací znamená svobvodu muslimů terorizovat a vraždit nemuslimy (včetně exmuslimů). Tedy zhruba pojetí "náboženské svobody", jak ji s vážnou tváří karikuje "Káhirská deklarace lidských práv v islámu". Zde podrobněji, protože islámističtí aktivisté se už naučili do Wikipedie zasahovat.

Asi ne úplný konec

Smlouva s totalitními Norskými Fondy je, bohužel, formulovaná tak "šikovně", že toto vysoce pochybné hnutí bude muset v nějaké formě pokračovat, doufejme, že v takové, která bude občany co nejméně obtěžovat.
Ukazuje to názorně, že smlouva s Norskými Fondy je jakýmsi ekvivalentem Faustovy smlouvy s Mefistofelem. Bez ohledu na reálné či imaginární benefity by měly být smlouvy s touto totalitní organizací v nejbližších možných termínech ukončeny a nové by rozhodně neměly být zřizovany.
Bylo by možná i vhodné takovouto podporu (čehokoli) od podobných pochybných zahraničních subjektů postavit mimo zákon. Chybí nám rovněž, a to velmi citelně, ekvivalent zákona, který mají USA, Izrael i Rusko, nutícího podobně financované subjekty deklarovat, že jsou agenty cizí mocnosti.

Co za touto akcí vidět?

Nedělejme si sebemenší iluze. Ministr Chovanec má skoro stejnou osobní politickou historii jako jeho předchůdce a podpora fašistických a jinak totalitních a antidemokratických organizací i jednotlivců do ní zcela jistě patří. Omezení Hate Free rozhodně nelze považovat za projev nějakého prozření. Toto fašizující hnutí je plně kompatibilní s ideologií, kterou většina sociálního demokratů (a prakticky celá špička jejího vedení) v nějaké podobě zastává.
S velkou pravděpodobností jde jen a jen o předvolební tah. Utlumení této naprostou většinou občanů (včetně reálných a potenciálních voličů sociální demokracie) negativně vnímané aktivity by mělo přinést hlasy současné vládní koalici, která je za tuto podporu i její ukončení odpovědná.
Může jít o samostatnou akci totálně skomírající sociální demokracie, která se obává (a právem) jednociferného volebního výsledku a možnosti, že skončí v opozici.
Může jít, pochopitelně, i o to, že byla sociální demokracie takto zaúkolována šéfem ANO, který nechce (a vcelku logicky a rozumně) být s takovýmto nepopulárním projektem spojován, už proto, že má dost svého soukromého másla na hlavě.
Můžeme se dohadovat jistě i o tom, zda byl ministr Dienstbier odejit jen z titulu nejméně populárního ministra vlády, který navíc zvrtal vše, na co sáhl, nebo zda došlo na vládě ke střetu a bylo nutné ho odstranit, protože pod jeho patronátem by se podobné akce proti krajně nepopulárním aktivitám, jako je Hate Free, nedařilo realizovat.

Ukončení podpory nebo spíše utlumení fašistoidního Hate Free hnutí je zcela jistě pro občany příznivá věc. Neměli bychom ji však vnímat jako nějaký "dar od vrchnosti", ale jako výsledek četných aktivit, které "vrchnost" k tomuto tahu donutily.

O černochovi na Lidlovské reklamě

Záplavu negativních emocí a negativních komentářů na různých webech způsobila reklama na oblečení s černým modelákem.

Reakce neomarxistů

Neomarxisté začali zuřivě ječet nad "rasismem" a "xenofobií" české společnosti a blekotali i o tom, jak Lidl vlastně "neuvědomělé občany" správně vychovává.

Realita

Modelák nebo modelka slouží k orientaci, zda mi předváděné oblečení bude slušet. Vzhledem k tomu, že ono "slušení" je závislé i na takových detailech, jako je barva vlasů nebo nalíčení, je vcelku jasné, že barva pleti je zde faktorem velmi důležitým. Informace, že příslušné oblečení sluší černému modelákovi, má pro normálního českého občana nulovou hodnotu.
Takže Lidl v reálu přinesl v lepším případě nulovou, v horším zavádějící informaci o inzerovaném zboží.

Reakce

Reakci obyvatel zcela jednoznačně akcentovala skutečnost, že je nejrůznějšími cestami zavalováno indoktrinačními bláboly. Včetně toho že antidemokratické bláboly šíří i "veřejnoprávní" instituce, jako jsou státní rozhlas a televize, které by z definice měly být na poli politiky neutrální. Realita je ovšem taková, že jsou občané nuceni platit prolhaná individua, šířící antidemokratické lži a propagandu, především neomarxistického střihu.
Protože události posledního roku (s akcentem na poslední měsíce) ukázaly jednoznačně lživost a šíření antidemokratických politických doktrín těmito institucemi a dalšími cestami i lidem, kteří tomu dříve nevěnovali pozornost, byla reakce na tuto ejakulaci neomarxistického hovadismu poměrně bouřlivá až alergická.

"Výchova"

Je mi líto, "výchova" nepatří do činností, které mají v demokratické společnosti dělat obchodníci nebo obchodní řetězce. Maximálně sem patří nějaké sofistifikovanější způsoby manipulace reklamou, ale to je něco jiného a jsou to věci, které by měl stát ze své moci spíše regulovat a omezovat, než aby je nějak podporoval.
Pochopitelně, v totalitách, jaký byl minulý režim nebo režim za nacistické okupace, mohou být i služby (včetně obchodu) zapojeny do indoktrinace obyvatelstva vládnoucí ideologií.
Z tohoto pohledu je třeba vidět i bláboly o "vychovávání populace" touto zhovadilou reklamou.
Ti, kdo blábolí o "výchově", případně "multikulturní výchově" obyvatelstva touto cestou, jsou zcela jednoznačně odpůrci demokracie a naopak stoupenci totality. Tímto blábolením se lidé tohoto druhu odkopali víc, než kdyby demonstrovali za zopakování "vítězného února" 1948 nebo 15. března 1939.

K reakci neomarxistů

Reakce neomarxistů ukazuje paradoxně to, že oni sami pociťují krizi v šíření svých bezcenných lží. Jejich hysterie je dána mimo jiné tím, jak lidé začali po brexistu i vítězství demokratických sil v USA zvedat hlavu a formovat se k odporu vůči antidemokratickému hovadství.
Reflektují i stále se zesilující polarizaci společnosti, která je pro ně silně nevýhodná, protože měli šanci jen tehdy, pokud by ve volbách připadl dostatek hlasů politicky nevýrazným středovým stranám, které nepůjdou s jejich ideologií a politickou praxi (v podstatě tototžnou s politikou EU) do nějakého zásadního konfliktu. Pokud se společnost opravdu razantně rozpadne na těch cca 20 procent stoupenců totality a demokratickou většinu, mohli by dostat ve volbách takový výprask, že by se z něj institucionálně nevzpamatovali. Protože v takovém případě by demokratické strany měly dost sil na vyčištění státní správy a dalších veřejných organizací od neomarxistické rakoviny a ty instituce, kde jsou neomarxisté zaháčkováni příliš pevně, buď zcela zrušit, nebo jim alespoň zrušit kompetence k zasahování do veřejné sféry.

Lidl prostě hrábl do neomarxistického exkrementu a ten nyní páchne.

Rasismus Přemysla Houdy

Pan Přemysl Houda má prakticky typické sluníčkářské povolání:
Přednáší na fakultě humanitních studií UK. Navíc ovšem přednáší na Vysoké škole ekonomické, tedy v oblasti naprosto nesluníčkářské, což musí být totální schíza. Něco jako černoch členem Ku-Klux-Klanu (ať jím myslíme kteroukoli z těchto dvou vysokých škol).
Přes své sluníčkářské povolání "si dovolil" napsat velice výstižnou esej 
"HOUDA: Rasismus dětských hřišť". Posléze se však zalekl reakcí, které na jeho text přišly, a tak napsal "opravu" "HOUDA: Rasismus dětských hřišť II: Ponižuji sebe i čtenáře, ale nejsem rasista".

Co na to říci?

Pokud si rozebereme první text, pak autor popisuje situaci, kterou zažila opravdu významná část naší majoritní populace:
Drobnou šikanu "v mezích zákona", či spíše na jeho hraně, která je ovšem v praxi a právně čistě velice špatně prokazatelná. A byla by špatně prokazatelná i tehdy, kdyby celé hřiště a jeho bezprostřední okolí natáčely videokamery, a to nikoli standardní nekvalita takto používaná, ale opravdu kvalitní a výkonné.
To hlavní se totiž odehrálo (a v takových situacích odehrává) v hlavách lidí, a to se prostě natočit nedá (pokud to nevezmou do ruky nějaký geniální režisér ve spojení s geniálním kameramanem).

Můj názor

Sám jsme byl svědkem podobné situace víckrát, v obchodě a ve frontě na autobus. V obchodě romská žena předběhla dosti dlouhou (i časově, vzhledem ke "kvalitám" obsluhy) frontu v obchodě. Což by dnes asi neprošlo. Ne, že by se lidé ozvali. Neozvali by se, jako se neozvali tenkrát za socíku. Ale mají možnost jít nakupovat někam, kam Romové nechodí (a obchodník pak zkrachuje. Buď proto, že nebude situaci řešit, a nevydělá si na sebe, nebo proto, že situaci řešit bude a zlikvidují ho "ochránci lidských práv". V případě autobusu takovou možnost lidé nemají, ale stále více jich přechází z autobusů na vlaky, kde se toto nestává.
Lidé se neozvali především proto, že Romové byli (už za socialismu) preferovanou sociální skupinou a jakékoli pokusy o sjednání nápravy končily už tehdy špatně. Minimálně tak, že za měsíce tahání po policajtech a soudech se Romům nic nestalo (a kdo nepracuje, tomu takovéto aktivity nevadí), ale stěžovatel v tom utopil čas a peníze.

Analogie

Naprosto stejně se, podle vyprávnění rodičů, chovali za okupace Němci.
Opět šlo o nejrůznější drobnou šikanu, v jejímž důsledku postupně narůstaly, řečeno s klasikem, "hrozny hněvu", který se potom přeměnil na zacházení s Němci po osvobození, od lynčování zvláště "zasloužilých", až po masovou podporu jejich odsunu českým obavatelstvem.
Jistě, rozdíl zde je. Romové nad námi nevyhlásili "protektorát". Nicméně mají k dispoozici svoje gestapo i svoje soudy, které jakékoli pokusy přimět je k tomu, aby se chovali dle normálních a obecně přijímaných pravidel, zcela nemilosrdně potlačí. Takže výsledek je v reálu ten samý, jako kdyby nás okupovali.

Podstata věci

Nedávné pokusy jednak na primátech, jednak na malých dětech zcela jednoznačně prokázaly, že "férovost" jednání, a to i ze strany nadřízených složek (v pokusech ošetřovatelů, vychovatelů či rodičů) dokáží vyhodnotit jak opičí mozky, tak i mozky dětí ve věku, kdy ještě neprošly socializací (což začíná v předškolním věku). A že neférovost jednání jak u primátů, tak i u lidských kojenců a batolat vede k vlně negativních emocí a k odmítání autority, která za tímto jednáním stojí. Některé z těchto prací byly referovány a jsou k dohledání i v našich volně dostupných internetových populárně vědeckých serverech.
Znamená to tedy, že smysl pro "férovost" není nějaký sociální konstrukt, který by se dal snadno zrušit nebo přeměnit. Máme to "zadrátováno" hluboko v mozcích, téměř souřadně s potřebou jíst, pít, dýchat a provádět podobné život udržující úkony. A máme to tam s největší pravděpodobností desítky milionů let, které nás dělí od společného předka s těmi pokusnými opicemi.
Projevilo se to např. v Kalifornii, kde zavedli "afirmační akci", podporující naprosto nespravedlivě aroameričany. (Podotýkám, že špičky afroameričanů afirmace vždy odmítaly.) Celá léta se o této akci smělo psát jen pozitivně, na sdělovací prostředky (bylo to v době v podstatě předinternetové, resp. na jejím konci již internet existoval, ale jen jako akademický fenomén) byla uvalena tuhá cenzura. Směly být uveřejňovány jen pozitovní ohlasy a z negativních jen takové, které vypadaly, že pisatel moc rozumu nepobral. Přesto občané v nejbližším možném hlasování afirmaci odmítli. A muselo se dále postupovat v rozporu se zjevnou vůlí občanů.
Jinými slovy, metodami sociálního inženýrství se toto potlačit nedá, maximálně se dají udržet projevy odmítání nějakou dobu pod pokličkou.
Konec konců, u nás jsme měli afirmaci "dělnických a rolnických" rodin při přijímání jak na střední, tak i na vysoké školy. Vesměs (výjimky jistě byly, ale těm afirmační stigma spíše škodilo, protože by se na školu dostali i tak) to byli trapní blbové a blbky, kteří byli terčem pohrdání ostatních studentů.

Důsledek

Stát, který nejedná férově, se tedy stane terčem negativních emocí ze strany svých občanů. Nemá jejich podporu a v krizi se na něj vykašlou, pokud explicitně nepřejdou k nepříteli. To, že je tedy nějaké etnikum takto preferováno, případně, že je preferována nějak jinak definovaná skupina, bude vždy budit negativní emoce a vždy bude takovéto jednání odmítáno.
Takováto nezasloužená preference nějakého etnika se tedy může stát (či bezděky spontánně přerůst) zdrojem destabilizace státu.
Důsledkem je i obecná laxnost k požadavkům či potřebám daného etnika (tam, kde to jde). Do této kategorie spadá i laxnost policie v nedávném případě nadávání a střelby na tábor romských dětí, o němž referovaly předminulý týden některé zpravodajské weby. "Švejkování" a pasivita jsou ostatně jednou z možných obranných taktik utlačovaných částí společnosti.

Poněkud specifický problém

Romové nás neokupují. Oni danou situaci nezavinili, jen využívají příležitosti a považuji za vysoce pravděpodobné, že pokud bychom byli postaveni na jejich místo, využívali bychom ji nejspíš také, nedělejme si o sobě iluze.
Skuteční viníci jsou jiní.
Jsou to lidé, kteří po(zne)užívají ty Romy na rozvracení demokratického systému, protože jejich politické preference a politický program jsou striktně antidemokratické. Ti vytvořili situaci, kdy Rom, zcela jednoznačně usvědčený (a ještě se i přiznal) odchází od soudu se v podstatě symbolickým trestem, místo s roky "natvrdo", alespoň těmi, které jsou na dolní hranici rozpětí trestní sazby. A, pochopitelně, vytvořili situaci, kdy se naprostá většina občanů bojí se ohradit proti šikaně (a kdo se nebojí, ten se bát začne, až bude kriminalizován, zbaven zaměstnání apod.).
Lidé, kteří toto dělají, až na výjimky nejsou Romové.
Bohužel, vzbuzují negativní vztah především k těm Romům a sami zůstávají v pozadí.

Pravděpodobně nejlepší reakcí, po opadnutí emocí, bude vymetení zastupitelstev od lidí a politických stran, spojených s hlásáním multikulturalismu, politické korektnosti a podobných neomarxistických žvástů. Příležitost k tomu budeme mít za necelý měsíc na krajské úrovni (a části senátu) a zhruba za rok na úrovni celostátní. Rozhodně bychom ji neměli propást. Budu hnusný, ale je to i v zájmu Romů. Ti se jinak mohou při jakémkoli "odtužení" společnosti dostat do podobné situace jako Němci po válce, a, na rozdíl od nich, výrazně méně zaslouženě.

Jsou teroristé vyviněni existencí provokatérů?

V současnosti sedí ve vyšetřovací vazbě terorista z anarchokomunistické organizace, který společně s dalšími plánoval bombový útok na vlak, převážející munici.

Je vcelku jasné, co by se stalo, kdyby bomba vybuchla na nádraží plném lidí, nebo při míjení soupravy s cestujícími na trati. Plánovači této akce byli plně srozumitelněni s tím, že se taková věc může stát. (Spolu)občané pro ně znamenají jen čísla do statistiky jejich "zářezů" za "dobře" provedené akce.
Nyní tento terorista zahájil hladovku v "suché" verzi, aby si vynutil propuštění z vězení. Považuje se totiž za nevinného, protože takové aktivity jsou přece normální a nikdo nemá právo jejich původce nějak trestat. Navíc se obhajuje tím, že ve skupině byli policejní provokatéři, takže vlastně oni nic, oni muzikanti.
Stejně tak řvou všichni, kdo se teroristy zastávají, včetně "klinikářů", kteří tím jasně předvádějí, jakéže "společensky přínosné" aktivity hodlají na vysquatovaném objektu provozovat (a to jen připomínám a dále nerozvádím jejich teror vůči provozovně Řízkárna, včetně vypálených aut).

K těm policistům ve skupině

Anarchokomunisté a jejich příznivci blekotají o "provokatérech", nicméně nejsou s to doložit, že byli příslušníky policie k něčemu nuceni. Proniknutí do centra zločinecké skupiny je naprosto legitimní součástí policejní práce byť je jasné, že je eticky na hraně situace, kdy se policejní agenti musejí zúčastnit nějaké protizákonné aktivity.
Nicméně ryze pragmaticky: Pokud to vede k likvidaci zločinecké skupiny s vysokými tresty (zcela jistě by měly za některé aktivity padat i tresty smrti), tak je to menší zlo, než když skupina dopadena není, nebo se jejím členům v případě zatčení téměř nic nepodaří prokázat a oni vyváznou jen s naprosto bagatelními tresty. Už proto, že se otřepou a pokračují dál, jen opatrnější a hůře sledovatelní než dříve.
V pod pojmem provokace se dá přestavit i situace, kdy by policejní agent sám organizoval nějakou zločinnou akci a pak likvidoval ty, co se od něho dali zverbovat. Na podobné případy si stšžují i teroristé z řad palestinských Arabů, že prý je řídili agenti Mossadu. Tohle je asi eticky spíše za hranou. Nicméně:

• reakce normálního člověka asi nebude, když za ním přijde neznámý člověk a navrhne mu spáchat teroristický útok, aby zahýkal radostí a jal se příprav aktivně účastnit
• pokud někdo za podobné situace zareaguje jako obžalovaní v této kauze, tak tím jen demonstruje, že by dříve nebo později podobnou akci provedl i sám na své triko nebo s lidmi sobě rovnými. Asi by se v takovém případě měla provokace zohlednit formou výše trestu, ale ten trest by měl pořád odpovídat vysoké společenské nebezpečnosti pachatele a jeho málo pravděpodobnému napravení

K té hladovce

Je mi velice líto, ale stát by měl ustát jekot zločineckých tlup za teroristu intervenujících či přímo vynucujících jeho propuštění (třeba paralelními hladovkami).
Považuji za naprosto nepřípustné, aby vězeň (jakýkoli) jen proto, že drží hladovku, byl propuštěn na svobodu. To bychom posléze mohli zcela zrušit věznice, protože dostat se z nich by bylo poměrně snadné a při průměrné nadváze až obezitě naší populace i v podstatě zdravé.
Proto bych nijak neřešil ani situaci, pokud vězněný anarchokomunista dotáhne svou hladovku do konce (osobně si ovšem myslím, že se na to má příliš rád). I kdyby to mělo být jen proto, že stát ukáže, že o jistých věcech se prostě nevyjednává a zločinci mají smůlu.
Další věcí, která s tím alespoň volně souvisí, je nástup islámistických teroristů. Tvrdý postup proti jejich "konkurentovi" by byl dobrým signálem i vůči nim, protože by jim naznačil, že tudy cesta z vězení (natož z vyšetřovací vazby) nepovede ani pro ně.

Zkrátka i pro tohoto hladovkáře platí ono zemanovské: "S teroristy se nevyjednává, s teroristy se bojuje".

Vnitrospolečenský dialog 3

(dokončení)

S kým je možno vést dialog?

Začnu tím, že dialog není možné vést s náboženskoidními fanatiky, protože náboženství je v tomto ohledu velice podobné duševní chorobě a jako není možný dialog s psychotikem, není možný dialog s fanatikem. Pro tyto lidi je pouze nutno vytvořit prostředí (právní, policejní praxe apod.), které jim znemožní jejich bludy vnucovat zbytku společnosti. Ukázkou prosazování takového bludu je nesmíření se s porážkou Schwarzenberka v demokratických volbách a následné akce (červené karty a další) proti vítězi demokratického procesu.
Dialog dále není možné vést s ideologickými vůdci protivné strany, protože těm skutečnosti typu poškození postavení žen ve společnosti islámem, nezaměstnatelnosti "uprchlíků", nedemokratičnosti opatření na jejich podporu atd. není nutno uvádět, oni tohle vše vědí. Informovat je o tom je prostě analogie volání Židů z plynové komory na její obsluhu, že se tam dusí. A korektní odpověď pochopitelně je "děláme to proto, abychom zlikvidovali demokracii" (u těch ideových vůdců sluníčkářů a kavárníků) nebo "však vám tam ten plyn pouštíme proto, abyste se udusili" (od té obsluhy plynových komor).
Dialog však musí být veden s "normálními" členy společnosti. Právě ti musejí být neustále upozorňováni na ideologickou předpojatost a manipulativnost informačních zdrojů, které jsou jim předkládány opačnou stranou coby "jediná správná pravda".
Pořád ještě existují lidé, kteří věří, že náboženská svoboda musí být "absolutní", a tudíž že zákazy nepřátelských aktivit (např.) islamistů jsou vlastně "proti náboženské svobodě". Ti většinou také nikdy neslyšeli o ustanovení Listiny základních lidských práv a svobod o tom, že tato práva jednak nesmějí být zneužívána jednou skupinou k omezování práv skupin jiných, jednak že je možné tato práva omezit zákonem v případě, když by jejich vykonávání omezovalo bezpečnost, veřejný pořádek a mravnost.
Uvedené skutečnosti je třeba jim ad nauseam vysvětlovat (protože v reálu neodlišíme zfanatizovaného sektáře od neinformované osoby) a ukazovat na příkladech.
Zejména na té "mravnosti" se můžeme točit velice dobře, protože ta je závislá na společnosti jako takové a je asi každému jasné, že v závislosti na podmínkách v té společnosti bude asi v každé zemi trochu jiná. Řečeno s trochou zjednodušení: jinak se bude pohlížet na ten soulad s "obecnou mravností" ve státě, kde je populace náboženská, navíc vyznávající islámem "tolerovanou" konfesi, a jinak ve státě, kde je populace většinově ateistická, tedy islámem určena ke stejnému osudu jako Židé nacismem.
Uvedení lidé musejí být konfrontováni, a to klidně i šokujícím způsobem, s cíli těch sil, které řídí "sluníčkáře" a "kavárníky". S trochou nadsázky vzato: čím je tato konfrontace více šokující, tím větší je pravděpodobnost účinku i na částečně "zesluníčkovanou" nebo "zkavárnovanou" osobu.
Že skutečně existují "fakty nepolíbené" osoby, to ukazuje velmi pěkně i text na d-fensovi.
Vynikající byl např. happening IvČRN v Praze, kdy byly v parcích vystaveny busty ukamenovaných žen (velmi realistické) s informačními tabulkami, obsahujícími jméno konkrétní ženy a popis konkrétního "zločinu", jehož se dopustila. Stejně tak i současná akce s plakáty obsahujícími fotografie konkrétní osoby a s textem (zavražděn/a jménem islámu).
Účinnost těchto akcí potvrzuje i skutečnost, že se proislamizátoři již vyjádřili v tom smyslu, že se je budou snažit kriminalizovat. Nicméně i snaha o kriminalizaci zcela věcných a objektivních informací je velmi silným argumentem v jakémkoli dialogu se společností. Protože lži stačí věcně vyvrátit, pouze pravdu je nutno potlačovat. Toto konstatování může dosáhnout pozitivní výsledek u většiny lidí, schopných samostatného myšlení.

Internet

Internet je svou podstatou médiem na svobodnou výměnu informací i dalších statků. "Katedrála i tržiště", jak s oblibou citoval jeden z našich průkopníků internetu i počítačů obecně Ladislav Zajíček. Je to mimo jiné dáno jeho základními principy, které jsou dědici vojenské sítě, jíž bylo dáno do vínku fungování i po zničení podstatné části jejích zdrojů v jaderné válce.
Povšiměme si také, že cenzura na Internetu se velice často děje tak, že jsou uživatelé staženi pomocí pofidérních výhod a slibů na jednu konkrétní službu (Facebook, blogové systémy velkých zpravodajských serverů) a po jejich zaběhnutí dojde k cenzuře těchto služeb, nikoli internetu jako takového.
Pamatuji také, že v začátcích byla diskuse prakticky normální součástí téměř všech webů, výjimky by se jistě našly, ale nebylo jich mnoho. Faktem také je, že jako první začaly diskuse zcela jednoznačně omezovat či likvidovat levicová až ultralevicová prototalitní média. Mimo jiné i v prvním díle citované Britské listy. V období nástupu uprchlické krize v nich došlo i k "dočasnému" (jednotka dočasnosti = 1 furt) zneprovoznění aplikace "Vzkaz redakci". Podobně zrušil diskuse i zelený Ekolist (objevovalo se tam moc příspěvků, vyvracejících ekobláboly) i např. Respekt (z těch samých důvodů). Zůstaly diskuse spíše na "pravicových" webech, jako jsou Novinky apod.
Problém vidím v tom, opět nic nového a už jsem o tom psal, že celospolečenský konsensus (a také pro většinu společnosti přijatelný) se může vytvořit jedině pomocí diskuse a ta internetová má výhodu v tom, že je "nízkoprahová" a současně je s to překlenout celé území státu a přibrat i krajany v zámoří. Z tohoto důvodu může být velmi významným prostředkem rozvíjení demokracie.
Ovšem přesně z tohoto důvodu se ultralevičáci a fandové totality snaží veškeré diskuse zlikvidovat, případně účast v nich kriminalizovat. Pravdivé informace jsou pro ně "žumpa", se kterou se nehodlají "špinit" (skutečným důvodem ovšem je naprostá absence racionálních argumentů, založených na faktech, které by měli k dispozici). Jedním z důležitých prvků udržení demokracie je také udržení diskusí.
IMHO by měly být velice tvrdě bojkotovány aplikace jako Facebook právě pro jejich podporu totalitě a odporu k demokracii (FB má těch hříchů na svědomí daleko více). I kdyby to znamenalo přesunout se na mimoevropské weby a do mimoevropských sociálních sítí.
Internet pochopitelně znamená značně rozvolněné subjekty s mnohočetnými vztahy. Ideální by bylo, kdyby existovalo větší množství blogů jako je tento a vzájemně o sobě "věděly" a jejich návštěvníci mezi sebou komunikovali. Tím by vznikla "sociální síť", jejíž "vypnutí" by bylo daleko komplikovanější než zrušení účtu na FB.
Druhou stranou mince je, že internet představuje pouze jakousi "virtuální realitu" a že je nutno z něj v určité fázi vyjít, což provedli např. IvČRN.
V této souvislosti nelze než vzpomenout na "klasické" politiky, kteří velice často blábolili v tom slyslu: "Když se vám to, co my děláme, nelíbí, tak si založte stranu a vyhrajte s ní volby". Jakmile ovšem občané začali právě toto dělat (přerod IvČRN z FB skupiny na občanské sdružení, zcela jednoznačně zakomponované do reálného světa) tak ti samí politici začnou okamžitě ječet o "populismu", "hnědém moru" apod.

A když jsme u toho "hnědnutí":

M. Konvička již v dobách FB skupiny opakovaně varoval, že ignorování zájmů občanů a podpora aktivit, které je ohrožují, nutně povedou ke "zhnědnutí" společnosti. Tedy, že se občané budou mít tendenci přiklonit ke komukoli, kdo je ochrání, a to bez ohledu na to, jakou cestou a za jakou cenu. Toto varování dodnes soudruzi z věrchušky nevzali na zřetel. Jejich aktivity proti M. Konvičkovi za výroky v diskusi, v níž z druhé strany padaly výroky daleko "ostřejší" (včetně naprosto reálných výhrůžek fyzickou likvidací po převzetí moci v mnašem státě muslimy) je parodií na fungování policie a justice. Včetně toho, že ve stejné době se objevovaly na islámských webech i FB účtech zcela běžně texty, schvalující vraždy i teroristické útoky, a státní moc to nijak nevzrušovalo a nevzrušuje dodnes (na rozdíl od těch Konvičkových jsou asi "promlčené").
Myslím, že už jsem tu kdysi vzpomínal na poněkud netradiční inscenaci Švejka v Městském divadle v Brně. Netradiční v tom, že posílili (a zbytek výrazně potlačili) linii, podle níž Švejk páchá různá pestva, aby se vyhnul odchodu do války, nicméně každé z těchto pestev ve svých nečekaných a nežádoucích následcích ho k oné děsivé frontě zákopové války dále přiblíží.
Obávám se, že naši "demokraté" se chovají přesně jak ten Švejk: Hledají podružné "hnědé" detaily (navíc mnohdy zcela vykonstruované) a vyřazují kvůli nim příslušné osobnosti z politiky (nebo se o to alespoň silně snaží). Aby je ovšem nahradily osoby ještě o poznání "hnědší". Pokud se jim podaří eliminovat Konvičku, dostane protestní hlasy někdo horší. Vyřadí toho, dopadně to stejně. A po několika kolech vyhraje volby někdo s plány na opravdové koncentráky, myšlené zcela vážně, nikoli jako pohrůžka v nezávazné diskusi, reagující na srovnatelné výpady opačné strany. A lidé ho podpoří, protože

1. nebude nikdo jiný, kdo by jim nabídl záchranu životů
2. dotyčný nebude mít na politické scéně žádnou demokratičtější variantu

A dopadnou pak přesně jak ten chlapeček v říkance F. Hrubína z mých dětských let:

Zdálo se mi, zdálo,
že mám kuliček málo.
Chtěl jsem jich mít víc
a teď nemám nic

konec

Vnitrospolečenský dialog 2

Věrohodnost a potlačovaná informace

Další věcí, důležitou pro pochopení skutečnosti, proč jsou výše uvedené bláboly o "konfirmačním bias" a "Dunnig - Krugerově efektu" opravdu bláboly, je skutečnost, že uvedené jevy by platily pouze v případě volné soutěže informací na nějakém, asi státem zajišťovaném, neutrálním pozadí.
Za uvedených okolností by jistě platily a byly plně použitelné i požadavky typu ověřování fakt z více na sobě nezávislých zdrojů (což už samo ovšem naráží na problém, že prostě více nezávislých zdrojů nemusí být k dispozici).
V uvedené důkazní nouzi sahá řada demokratických systémů v případě soudního líčení po institutu poroty, tedy skupiny náhodně (v některých zemích existuje selekce v tom smyslu, že se občan musí aktivně hlásit o zařazení do seznamu potenciálních porotců, v jiných je to zase jinak) vybraných "průměrných" občanů. Ti pak posoudí věrohodnost obžaloby a obhajoby a stanoví verdikt o vině.
Budu strašlivě ošklivý, ale sociální sítě jsou v podstatě jakousi obdobou "megaporoty", která nutně musí být věrohodnější než ta klasická dvanáctičlenná. Odsouzení nějakého jevu (či zdroje informací) "hlasováním" na sociálních sítích lze tedy přiznat značnou váhu (vyšší už mají jen řádné demokratické volby nebo referendum; už rozhodnutí volených zástupců nebo odborníků takovouto váhu, především ve věcech politických a nikoli odborných, mít nemůže).
Jekot ze strany ideologů se ozývá právě proto, že stanovisko sociálních sítí je protichůdné jejich žvástům.

Nicméně k vlivu onoho potlačování:

Je-li soubor závěrů A státní mocí potlačován a soubor závěrů B naopak protlačován, potom se dostáváme velice rychle do situace, že zdroje, podporující závěry A, dostávají vyšší věrohodnost, než ty opačné. Je to logické, protože musíme předpokládat existenci informací a jejich zdrojů totálně potlačených. V řadě případů můžeme i ignorovat výše zmíněný požadavek nezávislého potvrzení z více zdrojů, jednoduše proto, že státní moc takovéto potvrzení nepřipustí.
K výročí Černobylu jsem vzpomenul na průšvih s výskytem aflatoxinů v sušeném mléce pro novorozence a kojence, který vedl k řadě úmrtí na Reyův syndrom.
Státní moc se v totalitních režimech zuřivě snažila tento fakt zakamuflovat (asi jako státní moc ve "starých" zemích EU to silvestrovské hromadné znásilňování, ale postupovala mnohem efektivněji a neměla proti sobě sociální skupiny na internetu). Fakta byla v rozporu jak s ideologií (takové věci se prostě v socialismu stát nemohou), tak i ekonomickými zájmy státu (děti je třeba co nejdříve převést na sušené mléko, aby se matky mohly co nejdříve vrátit "do procesu"). Informace o těchto kauzách byly, byť v menší míře, potlačovány i v západních zemích. Tam se jednalo především o ekonomické tlaky velkých výrobců tohoto druhu potravin. Nicméně tam se alespoň podařilo tyto výrobce dotlačit k výrobě minibalení sušeného mléka na výrobu jedné dávky, která vylučovala dodatečnou tvorbu toxinů v otevřeném balení během jeho následného skladování.
Výsledkem je skutečnost, že řada zásadních informací nebyla v socialistických zemí (ale ani za železnou oponou) řádně publikována. Část z nich leží v archivech příslušných ministerstev v podobě závěrečných prací státních výzkumných úkolů (pokud už nebyla skartována), další leží v diplomových, CSc. a habilitačních pracech, rovněž běžně nepřístupných (sotva se najde někdo, kdo by tyhle materiály oskenoval a někde na webu vystavil, byť by to bylo velice zajímavé, a to v mnoha oborech).
A něco je jen ve vzpomínkách pamětníků, z nichž ti staří již vymírají a ti mladší se blíží důchodovému věku.
Můžeme ovšem popřít, že by k takovémuto incidentu, byť v "oficiálně uznávaných" pramenech nezanechal téměř žádnou stopu, vůbec nedošlo? Že vlastně všechny tyhle případy byl Dunnig - Krugerův efekt potencovaný konfirmačním bias některých odborníků, kteří si v poloilegálních podmínkách vyměňovali informace o celém tomto komplexu kauz?
Několik málo případů bylo naprosto exaktně prokázáno, i souběhem všech tří tehdy možných potvrzení, tj. 
-klinický průběh otravy spolu s výsledky sekce
-výsledky analýz orgánů (především jater) na přítomnost aflatoxinů
-výsledky analýz "pozůstalého" sušeného mléka
Existence těchto takto potvrzených kauz ovšem vrhá i "potvrzující světlo" na další kauzy, které, v důsledku překážek, kladených režimem, nemohly být takto komplexně provedeny. A umožňuje to i extrapolaci do regionů, v nichž se nenašel žádný výzkumník, vyzbrojený jednak příslušnou technikou a odbornými znalostmi, jednak i určitou mírou občanské statečnosti, a ta data z nich shromážděna prostě nebyla.
A jsme zase u těch incidentů, nevyhovujících současným ideologickým koryfejům multikulturalismu a podobných pochybných "-ismů", které se podařilo potvrdit a které svým potvrzením nepřímo potvrzují i ty, které se takto potvrdit nepodařilo. Prostě proto, že se nepohybujeme na neutrálním substrátu, ale na substrátu velice ideologicky předdefinovaném.

Můžete obelhat ...

Existuje známá definice lži, že "můžete obelhat omezený počet lidí na neomezenou dobu nebo neomezený počet lidí na omezenou dobu".
Protože tato definice má opravdu tendenci k reálnosti, nastává problém s tím, jak udržet v ovlivnění nějaké vysloveně debilní či zjevně nepravdivé ideologie co největší počet lidí. Protože zákonitě nastane situace, že početné masy se od takovéto ideologie začnou samy spontánně odklánět, jakmile pomine prvotní nadšení z novosti a dojde ke konfliktu s realitou.
Uvedená otázka byla vyřešena před velmi dlouhou dobou ideologickými, ale především náboženskými vůdci.
Existují v podstatě dvě řešení:
Jedním z nich je vytvoření jakési "společnosti uvnitř společnosti", která je početně omezená a lze ji "obelhávat" nekonečně dlouhou dobu s tím, že tato skupina má v rukou reálnou moc, respektive je oporou takovéto moci.
Druhým je vytvoření privilegované skupiny (ta může být dost početná), která má z dané ideologie prospěch a šíří ji a protlačuje i v situaci, kdy jí sama nevěří.
Pochopitelně, existuje i možnost vývoje z první do druhé možnosti s tím, jak se dané hnutí na ideologii vázané, mění s časem.
Multikulturalismus, a zejména jeho prouprchlická a proislamizační varianta, se blíží onomu prvnímu stavu. Byla zde vytvořena vrstva fanaticky věřících "sluníčkářů a kavárníků", ochotných prosazovat "svou pravdu" i hluboce nemorálními a nezákonnými aktivitami, navíc ignorující zcela jednoznačnou perspektivu v tom, že jimi protlačovaná ideologie, jakmile se dostane k reálné moci, bude pro ně osobně znamenat utrpení a strádání.
Viz např. různé ideologické blábolilky, protlačující islám a islamizaci bez ohledu na skutečnost, že dominance této ideologie znamená drastické omezení práv žen. Pikantní situace nastává, pokud dotyčné dámy současně provozují feminismus - genderismus, protože tím naprosto jednoznačně předvádějí, jaký zmatek se v jejich hlavách skrývá.
"Pražská kavárna" a "sluníčkáři" představují v naprosté většině jakýsi ideologický základ. Sektu, neschopnou seriózní a kritické práce s informacemi, která by vedla ke korekci jimi hlásaných blábolů a nesmyslů. Řvoucí o to víc, jakmile se setká s argumenty, popírajícími ideologické bláboly, které si vzali za své.
Za nimi, pochopitelně, stojí užší vrstva ideologů "kněží nové víry", kteří je manipulují a řídí a zcela jistě současně i nevěří tomu, co hlásají.

Jakým způsobem z toho ven?

Jednoznačným nástrojem vyrovnání se s podobnými skupinami je demokracie. Pochopitelně demokracie opravdová, nikoli "demokraticky potvrzující jediné správné názory, stanovené Vůdcem". Dlouhodobě obelhaní lidé totiž vždy budou v menšině. Vždy budou proto hledat způsoby (respektive se o to budou snažit lháři, kteří jimi manipulují), jak demokracii omezit či zcela eliminovat, aby svůj menšinový názor mohli společnosti vnutit.
Komunisté sice v roce 1946 vyhráli volby, ale nikoli tak, aby mohli vnutit společnosti svou ideologii coby ideový monopol. V roce 1947 navíc spousta lidí z komunistických lží vystřízlivěla a volební preference komunistů do chystaných voleb v roce 1948 (30. 6. se pak konaly pod diktátem komunistů) začaly klesat. Pokud by byla zachována v Československu demokracie, tak by byli komunisté oním mechanismem "velké množství lidí můžete obelhávat jen omezenou dobu" vytlačeni z centra politické scény a je pravděpodobné, že by se po volbách v roce 1948 ani nedostali do vlády.
Jedinou nadějí vůdců, kteří dirigují "sluníčkáře" a "kavárníky" jako své loutky, je, že se dostanou k moci (to se jim skoro povedlo vysokým volebním ziskem antidemokratických stran ČSSD a ANO) a následně zabrání demokratickému procesu, který by pokles jejich volebních preferencí, daný jejich profláknutím se střetem s realitou, převtělil do nového složení Parlamentu po dalších volbách. Proto bude nutno si dávat značný pozor na nejrůznější způsoby, jak omezit demokratičnost připravovaných voleb do krajů a v následujícím roce do poslenecké sněmovny, protože zde se skrývá riziko nějakého "multikulturního proEUnijního Vítězného Února". Tedy puče, který by nedemokratickou cestou zajistil jejich dominanci na politické scéně.
Ukazuje se také, a to reflektuje i můj příspěvek, že se uvedené síly (zatím) obávají veřejného mínění a že masový nesouhlas s jejich praktikami a aktivitami vede (zatím) ke stažení ocasů a omezení aktivit, které (pravděpodobně) plánovaly. Jsou tudíž zcela na místě i masové protesty, petiční akce apod., názorně ukazující sílu a početnost těch, kdo jsou hlasem zdravého rozumu.
Právě výše citované blábolení antidemokratů z Britských listů nemá jiný cíl, než je snaha o diskreditaci demokratického procesu a o nastolení nějaké formy "vlády elit", pochopitelně samozvaných a se skutečnou elitou nemajících nic společného. Právě ideologie prosazování vůle "moudrých vůdců", kteří "myslí za za lid" je společná prakticky všem totalitním režimům, od fašismu přes nacismus a další socialismy všeho druhu až po komunismus.

(dokončení příště)

Mučení prostě funguje

Předesílám: Nemusím US republikány (ale považuji je  za výrazně menší zlo než US demokraty), nemusím D. Trumpa (ale považuji ho za výrazně menší zlo než kteréhokoli z dalších současných kandidátů na US presidenta).

Mučení?

Dnes se opět směska krasoduchů a teroristických agentů "otřásá odporem" nad tím, že Trump podporuje použití mučení a že to schvalují cca 2/3 US občanů.
Bojovníci proti mučení rádi míchají několik věcí dohromady: Především výslechy, v nichž je cílem dostat z vyslýchaného nějaká objektivně existující fakta, jednak výslechy, v nichž je cílem, aby se vyšetřovaný přiznal k něčemu, co neudělal. A argumentují stylem "když se v procesech v 50. letech (o inkvizici nemluvě) přiznali obvinění k neexistujícím zločinům, nemůže mučení fungovat". Přičemž nezohledňují skutečnost, že v těchto procesech nešlo o žádné přiznání, ale jen o donucení hrát přidělenou roli v divadle politického (náboženského) procesu, v němž všichni zúčastnění velice dobře věděli, že nic z řečeného před soudem není pravda. Nehledě k tomu, že starší generace "bojovníků za lidská práva" to nemůže nevědět, protože se těchto akcí v 50. letech buď sama účastnila, nebo to má v rodině a má tudíž informace z první ruky.
My máme tu historickou zkušenost z doby odboje proti nacismu, že bezpečná byla výlučně ta informace, kterou osoba, zadržená gestapem, neznala. Všechny informace, které zadržení věděli, se z nich v naprosté většině případů podařilo vytlouct. Výjimky sice existují, můžeme je jistě obdivovat coby hrdiny či superhrdiny, ale jsou nezajímavé z hlediska celkového hodnocení této výslechové techniky. A to ještě pomíjím fakt, že neurovědy od dob gestapa pokročily mílovými kroky kupředu a k dispozci jsou prostředky, které dokáží rozpoznat, zda je vyslýchaná osoba přesvědčena, že mluví pravdu, nebo že lže - pochopitelně pravdivost tohoto přesvědčení závisí na tom, jaké informace jí byly poskytnuty organizací, pro niž pracuje. Prostě to, že nějaké promilové počty zadržených dokáží brutálně vedenému výslechu odolat (alespoň tak dlouhou dobu, než zamlčovaná informace přestane být aktuální), není z celkového pohledu zajímavé. Na rozdíl od těch gestapáků, kteří se museli spolehnout výlučně na intuici založenou na zkušenostech, máme k dispozici techniku, která dokáže takovéto odolávající jedince určit, a tím i eliminovat škody, které by mohly vzniknout jejich nerozpoznáním.
Mučení bylo úspěšně používáno i při průmyslové špionáži a boji proti průmyslovým špionům, viz známá Bergierova kniha o této problematice.
Z výše uvedených důvodů fungovalo pouze takové uspořádání odboje, které minimalizovalo množství informací, které jednotlivý odbojář znal, a lidí, s nimiž měl, coby s jinými odbojáři, kontakt. Velmi podobně si ostatně počínají i tajné služby všeho typu: Prostě, co jejich agent neví, to z něj nikdo nedostane sebebrutálnějším výslechem.
Faktem je, že islámský terorismus takto sofistifikovaně organizovaný není. Mezi teroristy a okolo nich je spousta lidí, kteří toho o připravovaných i prováděných akcích a jejich zajištění, propojení na centra, propojení na místní komunitu atd. vědí daleko víc, než co by připustili organizátoři protinacistického odboje po neblahých zkušenostech prvních odbojových organizací na začátku války.
A než se islámský terorismus a jeho zajištění islámskou populací přetransformuje do podoby, podobné zmíněnému protinacistickému odboji někdy v roce 1944, mohou mu být zasazeny velice tvrdé rány. Může být např. zlikvidována prakticky celá současná garnitura připravených džihádistů (o nichž zcela oficiálně hovoří zprávy tajných služeb) a podstatná část těch, kteří jim vytvářejí zázemí, včetně zajišťování logistiky teroristických útoků. Obnovení současného stavu připravenosti islámské komunity k teroristickým akcím by mohlo trvat léta, případně by se mu dalo zcela a na velmi dlouhou dobu (celé generace) zamezit. Mohlo by dojít i k rozpadu této komunity odpadnutím významné části jejích současných členů od islámu.

Ano!

Z tohoto důvodu říkám, že je třeba legislativně upravit možnost výslechů zadržených teroristů i jejich kompliců, a to i velmi tvrdými metodami, od "profláklého" waterboardingu (měl bych nápad na drobné vylepšení: spouštět do prostoru s vyšším obsahem CO2 ve vzduchu, subjektivní pocity dušení budou ještě silnější, akcentovat by to mohlo zdůrazňování, že se podobný postup, ale s vyšší koncentrací CO2, používá při nehálal porážce prasat), přes použití spánkové deprivace, drog atd. až po opravdu brutální fyzické mučení. Patrně by funkčnost těchto procedur velice potencovalo, kdyby do mučení byly zapojeny ženy, protože na to jsou věřící muslimové daleko citlivější než většina nemuslimů (a to ani nezmiňuji masochisty, pro něž by byl takový Abu Ghraib v podstatě splněným snem vlhkých nocí).
Není třeba se nad tím moralisticky ošklíbat:

• samotní muslimové proti našim lidem takovéto techniky uplatňují bez jakýchkoli zábran
• muslimové je uplatňují i proti lidem absolutně nevinným "pro zábavu"
• jsou to muslimové, kdo na nás útočí, takže jsme morálně oprávněni ke v podstatě libovolné tvrdosti na odražení tohoto útoku
• málokdo si uvědomuje, že jsme ve velmi podobné situaci jako Izrael: pokud džihádisté zvítězí plošně po celé EU, tak to bude nevratný stav; většina evropanů bude vybita a zbytek bude zdegradován islámem

Důležité také je, že k přípravě i provádění islámských zločinů dochází uvnitř islámské komunity, kde nejsou žádní vnější svědci.
Podobná situace za druhé světové války vedla k situaci, kdy řada závažných nacistických zločinů zůstala nepotrestána: Jednoduše se mezi Němci nenašel nikdo, kdo by s vyšetřovateli spolupracoval. Tento fakt byl také jedním z faktorů, které vedly k plošnému odsunu Němců do Německa z řady evropských zemí. Protě proto, že německá menšina jako celek byla natolik ztotožněná s nacismem, že nebylo možné nějaké třídění na vinné a nevinné. Jedinou výjimkou byli antifašisté, kteří byli jako takoví "vytříděni" samotnými Němci.
Jistěže i v případě muslimů by bylo podobné řešení optimálním nebo alespoň optimu blízkým řešením současné politicko - náboženské krize na našem kontinentu.
Dokážu si také představit, že mezi bojovníky proti mučení džihádistů, jak jednotlivci, tak i organizacemi, jsou vedle "užitečných idiotů", dělajících to z naivity a lidské blbosti, i ti, jejichž snaha je motivovaná rovněž skutečností, že sami mají máslo na hlavě a informace, získané tímto způsobem, by vedly k jejich přinejmenším znevěrohodnění a v některých případech snad i trestnímu postihu.

Marx likviduje sluníčkáře

(pochopitelně zcela nechtěně)

Nedávno jsem i v jedné odborné publikaci vzpomenul Mooreův zákon, a to v souvislosti s dokumentací laboratorních nálezů, kdy dnešní i "poloblbý" telefon je vybaven fotoaparátem, jehož kvality převyšují prakticky cokoli, nad čím jsme "slintali" před revolucí 1989 a rovněž dlouho poté byla podobná zařízení mimo možnosti našich kapes (i kapes většiny státních institucí).

Historický exkurz

Nebylo to poprvé, co jsme důsledky tohoto zákona viděli v praxi, a už tehdy došlo k "přeměně kvantity na novou kvalitu".
Před rokem 1989 byla silně restringována prakticky veškerá kopírovací a rozmnožovací zařízení. Já mám "ještě schované" blány do cyklostylu, které se vydávaly přesně odpočítané na kus (skoro jako nebezpečné jedy ze skladu chemikálií) a musely se vrátit všechny k úřednímu zlikvidování, i ty případně poškozené, které se nakonec nepoužily. V listopadu 1989 odvál bezpečnostního referenta "nový, svěží vítr" a nebylo už je komu vrátit. Ale pokud by se před tímto datem někdo neprověřený dostal k těm blánám, narazil by ještě na další bariéry, jako na nedostupnost speciálních papírů, které cyklostyl požadoval, a na restrikce kolem těchto zařízení samotných a jejich provozu.
Evidovány byly i psací stroje, protože ty, na rozdíl od počítačových tiskáren, mají specifické individualizační markery, takže pokud by někdo na svém stroji napsal něco "protistátního", tak by prostě STB sáhla do archivu vzorků písma jednotlivých prodaných strojů a našla by ten inkriminovaný. Obcházelo se to tím, že se psalo na několik papírů a teprve pod nimi byl kopírák a další papír. Tlaky klapek s písmeny byly touto technikou rozloženy natolik, že písmo bylo zčásti rozmazané a stroj, pokud neměl opravdu velké nepravidelnosti proti ideální normě, nebyl identifikovatelný.
Přestože již před rokem 1989 existovaly první xeroxy a jiné kopírovací techniky, které takto restringovány nebyly (a mohly rozmnožovat třeba neidentifikovatelná kreslená písmena nebo písmenka, vystřižená z novin), se restrikce kolem psacích strojů a systémů na nich založených udržela do konce režimu. I u těch zmíněných dalších rozmnožovadel byla snaha udržovat jakýsi "zvláštní režim", ale už se to nedodržovalo tak přísně a důsledně jako u cyklostylů.
V listopadu 1989 se, všem restrikcím navzdory, vyrojila řada plakátů a letáků, které tiskly primitivní tiskárny od prvních počítačů. Na tyto stroje a jejich "žrádlo" se už podobné restrikce uvalit nedaly, protože specializované papíry (s řadou dírek po stranách) se potřebovaly v počtech obtížně definovatelných a zcela nesledovatelných na haldy a haldy zkušebních výpisů z chodu programů a novější tiskárny byly "krmeny" standardními kancelářskými papíry. Proto, podle svědectví účastníků, prakticky na všech akademických pracovištích kde běžela studentská stávka, ale i na postupně se přidávajících pracovištích neakademických, jely prakticky permanentně počítačové tiskárny a zajišťovaly záplavu letáků a informačních sdělení pro veřejnost. Monopol režimu na rozmnožování psaného textu prostě padl a stalo se to jedním z důležitých aspektů listopadových (i následujících) událostí.
A mohl za to už tehdy Mooreův zákon, na jehož základě vyrostla technika schopná natolik penetrovat společnost, že už restrikce kolem ní byly technicky neproveditelné (nebo ne prostředky, které různí Biľakové uměli vymyslet). A mohl za to i přesto, že jsme o jeho existenci, mimo pár odborníků, tehdy ani nevěděli.

Nyní

V současnosti vidíme podobnou penetraci společnosti zařízeními, která stejný zákon učinil kapesními a obecně dostupnými a rozšířenými. Relativně nedávno jsem se tu zmiňoval, že jedním z praktických dopadů je drastické zkrácení mezi nehodou nebo náhlým zhoršením zdravotního stavu a uložením postiženého na specializované lůžko, protože toto zajistí velmi rychle a kvalitně mobilní telefony. Asi před rokem a něco proskočila světem fotografie zpráva (pochopitelně na bázi odhadů a extrapolací), že počet fotografií pořízených mobilním telefonem (a integrovaný fotoaparát mají i některé tablety) překročil počet snímků pořízených klasickými fotoaparáty. Řada z těchto zařízení navíc snímky ukládá do cloudu (a ve velkých městech poměrně rychle), takže i když zařízení zabaví a rozdupe režimní gorila, nejsou tím snímky zničeny.
Ještě v roce 2000, kdy v Praze zasedala zločinecká organizace jménem Mezinárodní měnový fond, mohli otalárovaní političtí aktivisté tvrdit, že existence zakuklenců, procházejících skrze policejní kordony a rozbíjejících za nečinnosti policie (která posléze zatýkala náhodné okolojdoucí) je jen výmyslem "politických extrémistů".
V současné době, o šestnáct let později, je situace dosti výrazně odlišná. Podobní zakuklenci byli fotografováni a natáčeni na videosekvence a pořízené záběry byly umísťovány na net s takovou rychlostí, že to prakticky vylučuje manipulace. Technicky by tak rychle a tak velké množství videí, navíc zachycujících identický děj z různých pozic, nezvládla dát dohromady ani špičková studia, z jejichž dílen vycházely animace k Hobitovi, Marťanovi, novému dílu Hvězdných válek atd.
Pochopitelně, výkon těchto zařízení podle Mooreova zákona, to je čistě kvantitativní jev. Nicméně v souladu s Marxem se tato kvantita proměnila v novou kvalitu (novou i proti tomu roku 2000) a vytvořila situaci, kdy sluníčkářské lži o "pravicových extrémistech, napadajících pokojné sluníčkáře" jsou vyvraceny věcnými důkazy, ukazujícími jednak, že naopak to byli sluníčkáři, kdo napadali pokojné občany jdoucí na demonstraci, organizovanou před Pražským hradem, jednak že zakuklenci, kteří na sluníčkáře útočili (protože občané se nenechali od nich vyprovokovat) byli podle reakcí uniformovaných policistů zjevně buď policisté nebo policejní spolupracovníci, přičemž nezakuklená osoba, která je dirigovala, byla posléze jednoznačně identifikována jako policista.
Vzhledem k tomu, že ti samí zakuklenci (opět zdokumentováno četnými mobily) následně útočili i ve středu Prahy, poté na Hlavním nádraží a nakonec zapálili světlicí "alternativní centrum" Klinika, svědčí to o plánované a koordinované akci. V souvislosti s tou Klinikou mě napadá analogie se zapálením Řišského sněmu, protože se nedomnívám, že by jediná světlice mohla vyvolat natolik devastující požár, pokud by místo nebylo "předchystáno" nahromaděním hořlavých látek (a navíc tam bylo dvacet lidí, kteří mohli hasit). Analogie spočívá v tom, že za Lipského procesu se ukázalo, že není možné zapálit křeslo říšského poslance (jak popisovala aktivity obviněných obžaloba) a poté za Norimberského procesu bylo zjištěno, že na vytvoření požáru bylo zapotřebí celé jednotky SS a stovek litrů benzínu.
Určitou vzpomínkou na ten rok 1989 byl pán, který vypálil řadu CD (či DVD) s informacemi o islámu a rozdával je lidem, přicházejícím na demonstraci. Současně je to ovšem ukázka toho, že ani stoprocentní umlčení internetu, jaké je vlhkým snem všech multikulturalistů a dalších antidemokratů, by nebylo s to eliminovat existenci stále se zdokonalující techniky, schopné shromažďovat a přenášet informace.
V souvislosti s tím si vzpomínám jak kdysi jeden z českých emigrantů popisoval (?Dolník na Bláznivé Markétě?), jak tamní lidé používali zařízení s prvním bluetooth k tomu, že např. v prostředku MHD annymně diskutovali s cizími lidmi, s nimiž ani nepřišli do osobního kontaktu. I takto (či nějak podobně) by se mohly nouzově šířit mezi lidmi "nepohodlné" informace.

Další vyvrácená lež

Sluníčkáři nedávno dehonestovali jako lháře exsluníčkáře Martina Herzána, který popsal, jak se "uprchlíci" snaží dostat přes slovinské hranice ozbrojeni, a jak mají v mobilech záběry odporného mučení a podobných aktivit, které prováděli. Slovinská policie následně vše popřela a soudruzi (a, pardon, i soudružky) sluníčkáři nadšeně hýkali, jak byl odpadlík usvědčen ze lži.
Problém je, že veškeré důkazy o zabavených zbraních měl Herzán zdokumentovány fotoaparátem v mobilu. A měl zdokumentováno i to, že na mobilu "uprchlíka" nejsou záběry, dokazující, před jakými hrůzami prchá, ale záběry, jak on sám se na oněch hrůzných scénách aktivně podílí coby mučitel a někdy i jako mučitel hlavní. Zkrátka: Slovinská policie lhala naprosto stejně jako policie Německa, Rakouska, Finska, Švédska a dalších zemí EU.
A opět jen díky tomu, že existuje příruční a pohotová mobilní technika (ona "nová kvalita v marxistickém pojetí"), byla tato lež vyvrácena.
"Sluníčkáři" na to reagují dalším vztekem, nicméně óbrsluníčkář Čulík vymazal z hlavní stránky Britských listů odkaz na své bezcenné blekoty na toto téma a patrně se bude za pár dní tvářit, že nic takového, jako "svědectví slovinské policie, vyvracující xenofobní a náckovské lži Martina Herzána" na Britských listech neexistovalo. Stejně tak zmizely odkazy a citace na tento "vysvětlující" materiál v Britských listech i z dalších sluníčkářských webů, které ještě Google eviduje, a z jeho vyhledávání (majícího určité zpoždění za realitou) odkazy na tyto již odstraněné stránky již nefungují. Tyto výsledky jsem jsem zaprintscreenoval.
Jeden článek se dá tč. dohledat přes facebook Britských listů, na němž je přímý odkaz do jejich archivu, a cíleně přes archiv jednotlivých vydání, lze nalézt článek další. Je otázka, jak dlouho tam vydrží, či jak dlouho bude dostupný z přehledu článků za daný den. Aby bylo jasno, dohledání těchto článků je zatím možné, ale vyžaduje určitou míru internetové gramotnosti a např. moje manželka, coby příklad schopností běžné populace, by to patrně nezvládla.
Toto zamlčování starších a prokazatelně lživých článků (byť zatím nedotažené do všech důsledků) je na naší sluníčkářské scéně novým jevem. Je otázkou, nakolik je to známka zahnání těchto primitivních lhářů do defenzívy, nebo zda se jedná o novou strategii, kdy se budou s velkým humbukem vystavovat na netu vysloveně lživé materiály, aby se posléze stáhly a předstíralo se, že nikdy neexistovaly.
Faktem je, že po veřejné demonstraci důkazů by se měli soudruzi sluníčkáři Martinovi Herzánovi omluvit (stání na sviňské kůži a sypání si popela na hlavy zatím nikdo nepožaduje), nicméně něco podobného je patrně zcela mimo jejich nazírání na svět.

Důležité ovšem je, že nová technika přešla kvantitativním vývojem do nové kvality, z čehož by měl filosof Karel Marx zcela jistě radost, nicméně návštěvníkům hrobu politika Karla Marxe na hřbitově Highgate v Londýně doporučuji pozorně poslouchat, zda jeho obracení se v hrobě nebude slyšitelné až ven, podobně, jako by byl za těchto okolností slyšitelný chod silného motoru, umístěného tam dole.