Exotika za našimi humny

V románu H. R. Haggarda Doly krále Šalamouna je popsána cesta přes poušť, v jejímž středu má být jezírko. Spisovatel dramaticky líčí, jak se hrdinové, už téměř umírající žízní, dostali do oblasti, kde jezírko mělo být, viděli dokonce stopy antilop, nevzdalujících se daleko od vodních zdrojů, a pořád nic. Nakonec, více-méně ze zoufalství, vylezli na kopeček uprostřed pouště a na jeho vrcholku byl dolík, naplněný vodou.
V letech puberťáckých, kdy jsem to četl poprvé, i později, jsem to bral jako spisovatelovu snahu navodit dramatickou situaci.
Ovšem jako v tomto románu jsem si připadal, když jsem navštívil kráterové jezírko ve Vyšných Ružbaších, tedy u našich východních sousedů, perfektně odpovídající popisu pouštního jezírka v Haggardově románu, akorát si musíte odmyslet bujnou zeleň okolo, i paneláky lázeňských domů, a v jezírku se koupající děti brát jako druh antilop.
Jezírko vzniklo tak, že mineralizovaná (leč alespoň v nouzi pitná) voda vyvěrala a na okrajích vývěrů se po crelém obvodu usazoval travertin, z něhož vznikl pahorek s jezírkem uprostřed. Většinou u podobných vývěrů vznikají kaskády jezírek, jaké jsou známy třeba z Turecka, kam se na ně z Česka běžně jezdí, a podobné známe (včetně vyschlých) i z toho Slovenska. Připomínají také trochu sintrová jezírka v krasových jeskyních (kde ovšem vypadává čistý vápenec a děj probíhá celkově za jiných podmínek). Kráterové jezírko ve Vyšných Ružbaších je důkazem, že skutečně tímto mechanismem může vzniknout cosi, co připomíná sopku, ale s vodou místo lávy v kráteru.
Vzhledem k tomu, že na jihu Afriky jsou oblasti s doznívající (nebo i aktivní) sopečnou a tektonickou činností, které jsou doprovázeny podobnými vývěry mineralizovaných vod z hlubokého podzemí, považuji za pravděpodobné, že autor nějaký podobný výtvor přírody, byť třeba zasazený do méně nehostinných podmínek, než je střed pouště, znal a použil ho ve svém románu. Jako jednu z kulis, kterou nezasvěcený čtenář bude považovat za ryzí fikci, vyrobenou za účelem navození dramatické situace.
A přitom existující útvar tohotoi typu, můžeme navštívit po pár hodinách jízdy autem od našich hranic, nemusíme tedy letět přes rovník a cestovat pouští a savanou se safari. Moje cesta do této lokality pochází z posledního roku "doby předdigitální", takže jsem jen vložil odkaz na jeden z mnoha obrázků, které se dají na netu nalézt.
Mimochodem, kráter byl za doby naší návštěvy plný koupajících se dětí, jak to reflektují i některé jeho snímky na internetu (včetně zde citovaného). Okolo jsou cedulky, že je zde koupání přísně zakázáno. Když jsem se na to ptali místních, dozvěděli jsem se, že zákaz koupání je zde proto, aby nemuseli vydržovat u kráteru plavčíka nebo ručit za případné utonutí některého z koupajících se. Je to přece v EU!

Redukovat naši civilizaci na "abrahámovský základ"?

Kdo viděl filmového Pána prstenu, tak si zcela jistě pamatuje Frodovo první setkání s prstenovými přízraky. Frodo a jeho společníci se na základě více-méně nejasného tušení (v knize je to rozebráno podrobněji) uklidí z cesty a schovají pod kořeny stromu, trčícího nad svah pod ní. Když se nad nimi na cestě zastaví jeden z prstenových přízraků, začnou z půdy a humusu pod kořeny kolem nich a nad nimi vylézat nejrůznější "milá zvířátka", jako červi, stonožky a podobná havěť. Zcela jistě by to mnohý pralesní domorodec bral jako určitou obdobu švédského stolu, a proto by i tuhle scénu hodnotil poněkud jinak než my. V našem kulturním okruhu se ovšem na tuto skupinu živočichů díváme s hnusem a odporem, a některá jsou přímo atributy smrti a toho, co se děje po ní. "Mít schůzku s červy" sice v našem civilizačním kontextu znamená také hodokvas, ale nikoli pro nás.
Zhruba takové pocity jako Frodo a jeho doprovod jsem měl po přečtení textu z knihy britského rabína Jonathana Sackse, který byl uveřejněn na Britských listech.
Dotyčný pán se dovolává "společného abrahámovského základu" judaismu, křesťanství a islámu. Už to by mělo být podezřelé protože prosazování podobného "bratrství" bylo v praxi prakticky vždy spojeno s nejdrsnějším  útlakem, zpravidla nemuslimů. Příkladem budiž Al Andalus, kde podobná ideologie vedla (či alespoň spoluvytvářela) ideologický podšprajc ke zotročování křesťanů a Židů.
Další části jeho textu jsou neméně absurdní:

•  volá po "trvání na recipročním altruismu", nicméně jsou to v evropských zemích vždy křesťané a judaisté, kdo zavedení něčeho podobného blokují (IMHO muslim by měl mít v Evropě stejné postavení, jako nemuslim v Saúdské Arábii, nebo nověji na území "chalifátu").
• nazývá abrahámovské monoteismy zdroji humanismu, přitom realita je taková, že humanismus se prosadil pouze v křesťanské mčásti Evropy, a to jako dědictví z mimojudaistických kořenů evropské pokřesťanštělé kultury. Bylo to přitom podmíněno velice tvrdým bojem proti nositelům toho judaistického, silně antihumánního, dědictví. Pokud v Novém Zákoně Kristus volá po milosrdenství, navazuje tím na helénismus, nikoli na nějaké tradice v judaismu. Proto byl také pro Židy tak nepřijatelný, že si vyřvali (pokud evangelisté moc nekecají) jeho ukřižování. Judaistický nebo islámský humanismus prostě neexistují (byť se mnozí ideologové v těchto nábožensko - ideologických směskách najít cokoli, co by za humanismus mohli vydávat a občas se jim takové ryze samoúčelné konstrukce i daří).
• tvrdí, že příští konflikt bude mezi těmi, kdo připouštějí náboženské řešení politických konfliktů, a kdo toto odmítají; v tom má pravdu, ovšem už v následujícím textu "Zmatení mezi náboženstvím a politikou bylo něco, co Abraham a jeho dědicové odmítali.", se jednoznačně mýlí, protože židovský stát byl teokracie, v níž světské a náoženské aspekty života nebyly nijak odděleny, podobně jako v islámu (např. v Saúdské Arábii a dalších státech, řídících se islámským pseuoprávem). Ono "císařovo císaři, boží bohu" je dědictvím helénismu, tedy evropské civilizovanosti, nikoli abrahámovského barbarství.
• "radikalizované a zpolitizované náboženství" se nešíří v posledním půlstoletí, jak prohlašuje autor. Jednoznačně politickým náboženstvím byl už judaismus, svědectví starozákonních textů je v tomto ohledu vcelku jednoznačné. Politickým náboženstvím je i islám, a to od dob, kdy Mohamed získal politickou a vojenskou moc. V křesťanství se o koncepci politického náboženství dlouho bojovalo, nakonec se z důvodu evropských kulturních a politických tradic nikdy plně neuplatnila, nicméně pořád zde působí síly (církve, klerikální politické strany atd.), které by chtěly evropskou společnost přeměnit na způsob třeba toho chalifátu, byť pod vládou kříže (ale ono by to vyšlo v podstatě na stejno).
• volá po "obnovení absolutních hodnot", které "činí abrahamovský monoteismus humanizující silou, jíž byl ve svých nejlepších historických obdobích: posvátnost života, důstojnost jednotlivce, spojené imperativy spravedlnosti a soucitu, morální odpovědnost bohatých za chudé, přikázání milovat svého souseda a cizince, trvání na pokojném řešení konfliktů, zapomenutí křivd z minulosti a naslouchání opačným argumentům, budování budoucnosti, ..."

Poslední bod rozeberu trochu podrobněji:

• "posvátnost života" neexistovala v žádném z abrahámovských náboženství. Všechna mají silný imperativ zabíjet jinověrce, "kacíře" apod.
• "důstojnost jednotlivce" je možná jen v sekularizované společnosti, v judaistické, islámské, ani "neomezeně křesťanské" společnosti tento pojem vůbec neexistuje
• "spravedlnost a soucit" soucit je ryze křesťanský pojem, v judaismu a islámu neznámý (maximálně jsou podporovány prvky altruismu uvnitř náboženské komunity), právo na spravedlivé vyšetřování a proces je ryze sekulární záležitost (viz nedávné výročí Magna Charta; tento dokument si vynutily světské síly, nikoli zastánci náboženství) a naplno začalo být toto pojetí uplatnováno až se ztrátou moci křesťanských církví
• "morální odpovědnost bohatých za chudé" - asi to samé jako ten soucit. On ten soucit, když se přehání, může být i silně sociálně destruktivním faktorem, konec konců, to reflektuje i současná kontraverze kolem islámských imigrantů.
• "příkaz milovat svého souseda a cizince" má v podstatě jen křesťanství, a to ještě ne v důsledné podobě
• "trvání na pokojném řešení konfliktů" se týká prakticky jen konfliktů uvnitř skupiny. Vně se veškerá abrahámovská náboženství (resp. komunity je vyznávající) chovala extrémně nepřátelsky, včetně vcelku běžných nevyprovokovaných agresí.
• "zapomenutí křivd z minulosti" se dá snadno zneužít, viz Němce, kteří by rádi z historie vypustili léta 1938 - 1945, aby demonstrovali, jak jim v roce 1945 bylo "šíleně a naprosto bezdůvodně ublíženo". Stejně tak by rádi představitelé všech tří "abrahámovských" náboženství by velice rádi, aby se nebraly v úvahu zločiny, kterých přívrženci všech tří jejich jménem napáchali. Na to se dá odpovědět jen závěrem Krylovy Písně neznámého vojína. Naopak, je třeba si tyto věci velmi dobře zapamatovat, abychom čas odvrátili jejich recidivu.
• "naslouchání opačným argumentům" to přívrženci těchto náboženství nedělali nikdy
• "budování budoucnosti" - tohle je trochu složitější, nicméně ani judaismus ani islám s nějakou budoucností nepočítají. Tohle je dílo některých směrů v křesťanství (naštěstí těch, které do značné míry převládly - např. chiliasté odmítali cokoli, co přesahovalo horizont následujících několika dnů, tedy v dobách vrcholného rozvoje těchto hnutí i třeba obdělávání polí). Navíc je všem abrahámovským náboženstvím bytostně cizí představa nějakého vývoje, tohle vzniklo až v křesťanském světě poměrně pozdě, s jeho oslabením reformací a sekularizací části inteligence.

Jakási "renesance" abrahámovských náboženství, nebo dokonce vnucení společnosti jejich společného základu, odpovídajícího společnosti sto let po opicích, může být snem leda někoho, kdo by rád viděl evropské země zpustošené a plné negramotných barbarů, neschopných ani nejprimitivnějších řemeslných dovedností.

Co uplynulý týden dal

Islám

V Maďarsku

na začátku týdne schválili zákon o vytvoření plotu proti migrantům a na konci týdne ho už začali stavět.

V Nigérii

se nepovedl atentát před místní mešitou: Třináctiletá atentátnice zlikvidovala jen sama sebe. Za akcí stojí pravděpodobně Boko Haram.
Neúspěšný byl i sebevražedný atentátník v Kábulu, který zaútočil na konvoj NATO.
Na konci týdne se teroristé v Afghánistanu "polepšili" a pomocí série nastražených náloží a sebevražedného atentátníka se dobabrali ke 29 obětem.

Za příliš těsné oblečení

bylo v Maroku (presentovaném našimi islamopropagandisty jako "relativně civilizovaný" islámský stát) zatčeno několik žen. Hrozí jim až dvouleté vězení. A tohle chtějí proimigrantští aktivisté mít i u nás!

Obama

se cachal, že islámský stát ztrácí území a bude brzy poražen. Experti to vidí na léta tvrdého válčení, pokud vše půjde dobře.

Bombardování

v souvislosti s nelegální agresí Saúdské Arábie proti Jemenu vedlo ke smrti nejméně 180 lidí.

V Pákistánu

se konaly rozhovory afghánské vlády a Talíbanu.

40 sunitských radikálů,

kteří zmasakrovali v Tikrítu Irácké vojáky (a především brance) bylo odsouzeno k smrti.

V pásmu Gazy

zadržují islamisté dva občany Izraele.

Dron

zlikvidoval Šahidulláha Šahída, jednoho z velitelů chalifátu. Stál za expanzívními aktivitami této organizace a jeho smrt bude na ně mít přinejmenším retardační efekt.

Chalifát

nasazuje "kamikadze" jednotky, které jsou ochotny jít do sebevražedných útoků. Mají mozky vymyté islámem, který tak názorně ukazuje svou nebezpečnost.

Muslimové ze Šabáb

napadli hotely v Somálsku. Zahynuli čtyři útočníci a způsobili přitom šest úmrtí.

Ukrajina

V Mukačevu

(pozor, bývalé město První republiky, podle JXD, a má pravdu, pár hodin cesta autem od nás) došlo k bojům mezi ozbrojenci Pravého sektoru a provládními policisty. Údajneš byla v oblasti i auta s českými SPZ (mohla být kradená, mohly být kradené SPZ, mohla patřit Ukrajincům, pracujícím u nás).

Obecné

Na začátku týdne

bylo vzpomenuto výročí upálení Jana Husa. Většina populace oslavila, podle leninského citátu, slavné výročí prací - na zahrádkách, chatách a chalupách.

Zvyšuje se

podíl žen, které se nechají vyšetřit na základě pozvánky RTG mamografií, jako sekundární prevenci rakoviny prsu. Pořád ovšem máme dosti vysoký podíl žen, které absolvují první kontakt s lékařem v pokročilém stádiu onemocnění.

Objevil se roztomilý skandál

Firma Hacking Team dostala "návštěvu" hackerů ve svých počítačích a výsledkem jsou gigabajty dokumentů, umístěných na stránkých WikiLeaks. Pro nás je zajímavé, že zákazníkem byla i Česká policie a na vývoji různých "kurvítek", pašujících malware do napadených počítačů, se podílela i řada tuzemských vysokých škol.

Povolení k euthanasii

dostala v Belgii 16 letá dívka s depresemi, kterými dlouhodobě trpí. IMHO je problém, že deprese mohou potlačovat léky, ale je problém s jejich předepisováním kvůli návykovosti. Navíc by se mohla, kdyby byla starší, občas namazat alkoholem, protože etanol je poměrně silné antidepresivum (své udělá i maruhuana). Obávám se, že na neřešitelnosti jejího stavu se může podílet i rigidnost celého systému podávání léků a podobných látek

Úsvit

(ti, co vyhnali Okamuru) se sloučil se stranou Národní zájmy.

K mysteriózní

události došlo na Litoměřicku, kdy do bazénu v kempu vnikla dosud nejasným způsobem elektřina. Koupající se pociťovali brnění. My, co známe film "Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky" víme, že to mohlo být horší. Zdá se, že nějaký průsak z bazénu se dostal na nechráněné vodiče a přes něj šlo napětí do nádrže.

Juncker

prohlásil, že má "plán B" na odchod Řecka z eurozóny. Nicméně zatím dělal vše proto, aby se tam napumpovaly další miliardy a jelo se dál za předstírání, že je vše OK.

Otec se synem

stříleli na autobus se zahraničními dělníky v Plzni. Motiv není znám, ale tohle se běžně dělalo v případě stávkokazů a skupin kazících mzdy. Pro odbory v USA to byl začátkem minulého století normální postup.

Sluníčka jsou na infarkt:

Skupina Slovenští branci na několika ZŠ ukazovala dětem zbraně, předvedla jim některé ukázky bojového umění a nakonec si mohly děti samy (slepými) ze samopalu zastřílet. Něco, co já pamatuji ze svého dětství, a co jsme před rokem 1989 organizovali každoročně na pionýrském táboře.

Sobotka

navzdory petici (180 000) podpisů hodlá přijmout 1500 "uprchlíků". Údajně si "bude vybírat", ale vyznávání islámu rozhodně zohledňovat při výběru nebude. Stále více lidem dochází trpělivost.

Madona z Veveří

byla zařazena mezi národní kulturní památky. Což znamená,m že pro ŘKC bude větší problém, ji vyreklamovat coby restituci, a pokud ji získá, bude mít problémy i s jejím případným zašantročením a zpeněžením.

Svoboda panoramatu

byla se skřípěním zubů uhájena alespoň pro země EU, kde ji ještě mají (tj. i Česka).

Sluníčkáři

zaplakali při 20. výročí "masakru" ve Srebrenici. Realita je ovšem zcela odlišná od americké, židovské a islámské propagandy.
http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Nejvetsi-povalecna-genocida-kricely-titulky-pri-vyroci-A-ted-si-prectete-co-se-delo-ve-Srebrenici-doopravdy-383674

Zavřít letiště

museli v celé Indonézii kvůli velké sopečné erupci Mount Raung na ostrově Jáva. Připoměňme si, že něco podobného postihlo Evropu v souvislosti s výbuchem sopky na Islandu, kde se údajně další sopka k výbuchu (očekává se výrazně mohutnější) chystá. Nebezpečím pro moderní letadla je sopečný popílek, který po vniknutí do motorů provede brusným efektem buď zaseknutí ložisek, nebo jejich "vylágrování".

Temelín

ještě před ukončením servisní odstávky prvního bloku odstaví i druhý. Nějakou dobu tedy nebude dodávat do sítě vůbec.

Zemřel Omar Sharif

Pro svět titulní postava z filmu Doktor Živago, pro nás spíše Nemo z francouzského seriálu Tajuplný ostrov.

Oplodnění in vitro

schválil senát v Polsku (tamní dolní komora to učinila už dříve). Je to rána fanatickým katolíkům.

V Plzni

uhynulo větší množství čmeláků. "Viníkem" je pro nás exotická Lípa stříbrná, která obsahuje v medovici pro čmeláky obtížně stravitelnou manózu, jednak má v medovici málo energie, takže čmeláci jí spotřebují víc, než kolik si jí poletováním z květu na květ naberou.

Problematická kartářka

V posledním Reflexu (vyšel 9. 7. 2015) J. X. Doležal referuje o případu, kdy soud na základě "expertky", provozující "kraniosakrální terapii" a věštění z karet, odebral dítě matce.
Popisuje své peripetie, jak se snažil objektivizovat váhu zmíněné expertízy, v níž byly nalezeny "narušené toky kraniosakrálních energií", zapříčiněné matkou, vůči vynesení rozsudku i rozhodnutí sociálky soudní řízení iniciovat.
Kraniosakrální terapie je jedna z širokého spektra totálních pavěd, pro jejichž teorii i praktické fungování neexistují sebemenší důkazy. O věštění z karet platí mnoho podobného. V obojím se mohou uplatnit psychologické postřehy provozovatele, nezávislé na prováděných úkonech, kterými lze vysvětlit některé úspěchy (má/nemá snubní prstýnek, jaké narážky ho viditelně znervózňují atd.). Při zohlednění této představy fungování karet i "kraniosakrální terapie" by dotyčná expertka mohla mít i pravdu, byť by ve skutečnosti detekovala (třeba i podvědomě) něco naprosto jiného, než "zaražené toky" (zvlášť před tou křížovou kostí by mohlo být zaražené i něco jiného, např. větry). Je ovšem otázka, zda takovéto dovednosti, nabyté studiem dospělých klientů, lze uplatnit bez nějakého speciálního výcviku i na děti. Podle všeho toho, co vím o dětské psychologii a psychiatrii, nikoli. Postřehy ze "světa dospělých" mohou být naopak v této oblasti při aplikaci na dítě silně zavádějící.
JXD svou reportáž o soudním rozsudku na bázi "expertízy" kartářky a kraniosakrální terapeutky uzavírá návrhem, aby co nejrychleji vznikl "zákon o čarodějnictví", který by provozovatele podobných pavěd postavil mimo možnost podávat takovéto expertní posudky.

Proč si myslím, se je to problematické:

1. Pokud by ten zákon měl být objektivní, musel by na stejnou pozici osob, živících se podvody, postavit i kněze a další experty "přes víru". A už slyším ten jekot křesťanské a jiných náboženských lobby!
2. Iracionální jsou i některé politické smery. Např. celé levé spektrum lze více-méně snadno racionálně odmítnout na základě praktických zkušeností s aplikací daných myšlenek (Kambodža za Pol - Pota, Severní Korea, Stalinský SSSR a mnohé další). Zde krásně platí známý Churchillův výrok, že "kdo ve dvaceti není komunista, nemá srdce, kdo jím je po třicítce, nemá rozum".
3. Muselo by se jednoznačně rozhodnout, co je a co není ve výše uvedených oblastech (a mnoha dalších) iracionální, což je dost problém a zákonodárci i soudy na tomto poli jednoznačně a opakovaně selhávají. Stačí připomenout opiči procesy, proces s jasnovidcem Hanussenem, soudy s vědci ve středověku i později, v moderní době podpora globálního oteplismu i existence mimo racionalitu stojících pavědeckých oborů typu genderismu.

Buď by tedy vznikl "zákon jen pro kartářky a kraniosakrální terapeutky" a dotyčným by stačilo lehce přejmenovat živnost a jelo by se dál, nebo by vznikl nějaký obecný zákon, o němž by vzápětí nastal kvil, jak strašlivě zasahuje do náboženských (a asi i řady dalších jiných, včetně politických) práv.

Můj názor v této věci

Já sám nejsem nějakým zastáncem drastické restrikce "alternativních" či "pavědeckých" oborů (a je to jeden z důvodů, proč jsem po delších úvahách nakonec nevstoupil třeba do Sisyfa, byť jsem měl přihlášku do něj na stole). Už v textu výše jsem naznačil, že mnohé z toho může fungovat na bázi podvědomých postřehů, pro jejichž zpracování poslouží mimoděk manipulace, třeba s těmi kartami, jako určitá soustřeďovací a vizualizační technika. Jsem také velice skeptický vůči představě, že by bylo možné nějak jednoduše a hlavně bez velké chybovosti třídit alternativce na lidi "poctivě" podvědomě zpracovávající informace z jiných zdrojů, lidi bona fide klamající sami sebe představou schopností, jimiž neoplývají, a vědomé podvodníky (a jak řešit situaci, kdy se i ten vědomý podvodník "trefí"?). A někdy se může dostavit i "efekt anonymního dopisu", jaký se popisuje v detektivkách (např. Není kouře bez ohýnku od A. Christie), případně "statistického" (v některých učebnicích statistiky je popsán případ, kdy byl v určité lokalitě rozeslán anonymní dopis s textem (zhruba): "Všechno je prozrazeno, uteč!", načež opravdu překvapivý počet místních nebyl následně k dosažení).
Na druhé straně jsem ovšem zastáncem toho, aby soudci nesli za kvalitu své práce naprosto stejným způsobem kůži na trh jako příslušnící jiných povolání, pro něž je potřebná vysokoškolská kvalifikace. Současně jsem přesvědčen, že nějaké "občanské revizní komise" (pracovní název), které by měly možnost probírat se rozsudky a řešit podobně nesmyslné rozsudky, by mohly vyčistit naši justici od soudců, kteří opravdu vynášejí rozsudky čistě na základě toho, jak padly karty (protože výrazně levnější náhradou takového soudce by byla kostka z "Člověče, nezlob se!").

Ať proběhne grexit!

aneb jen za peníze z vašich kapes, soudružky a soudruzi!

Řečtí voliči se jasně vyslovili pro ukončení agónie setrvávání jejich státu v EUrozóně. Dluhy, jejichž úroky narůstají geometrickou řadou, nejsou s to splatit, a tak je naprosto nutné a logické vyhlásit státní bankrot a odejít z EUrozóny. Přechod na nějakou neo_drachmu bude sice bolet, ale s oddělením se od mechanismů EUra. které jsou v podstatě jen penězovodem z řecké ekonomiky do kapes vybraných finančních skupin, především v Německu (které navíc pikantně Řecku ještě dluží částku podstatně vyšší než jeho dluh za řádění svých občanů v tomto státu v letech 1940 - 1945) je naděje na ekonomický růst, který by mohl vyústit do splacení alespoň části dluhů (věřitelé nebudou škodní, protože Řecko v astronomických úrocích stejně podstatnou část půjčeného splatí, případně už splatilo, jen to nebude takový vejvar, jak profesionální věřitelé čekali).
EUro představuje v podstatě soukromé hobby několika politiků. Pro jeho zavedení a udržování neexistuje jiný důvod, než politická prestiž těchto dam a pánů.
Katastrofální situace v Řecku nevznikla nenadále. Rozumní ekonomové před EUrem a zejména nabíráním nevýkonných ekonomik do EUrozóny varovali. Obecně také bylo známo, že Řecko plní podmínky přijetí jen v důsledku "kreativního účetnictví". Přesto bylo, v rozporu se zdravým rozumem, do EUrozóny přijato. Dále nebyly řešeny signály nedostatečnosti ekonomiky po přijetí EUra a jen se hasily požáry stále dalšími půjčkami.
Jejich nesplácení se řešilo formou přelévání peněz z jiných států EUrozóny do Řecka. To paradoxně rozhasilo řeckou ekonomiku tím víc, protože tento proces zvyšuje počty ekonomicky neproduktivních občanů, závislých na dotacích a dalších formách přerozdělováni, preferuje nepracující proti poctivě pracujícím atd.
I v případě, že by se dalo najít a nalít do řecké ekońomiky dostatek peněz, aby to vystačilo nad úroveň dočasného a omezeného spuštění bankomatů, bez drastických změn, v podstatě nerealizovatelných v jednotném EUroprostoru, nedojde k ničemu pozitivnímu. Naopak, ukazuje se, že řeckou ekonomiku stále více opouštějí domácí podnikatelé (kteří v důsledku EUra snadno přesunou své aktivity jinam) a ještě snadnější mají podobný proces podnikatelé z jiných zemí. Udržet je zde by mohl leda nějaký systém "povinných umístěnek", v podstatě nahrazujících nevolnictví nebo otrokářství. Je to ošklivá představa, ale pokud bude EU vývojově pokračovat v tomto směru, může dojít k navození (cesty mohou býti rozličné a zůvodnění tím spíš) situace, jaká byla v SSSR, kdy cestovat volně po sajůzu mohli privilegovaní držitelé pasu, zatímco naprostá většina populace musela mít bumážku i na cestu do sousedního okresu.
Jakékoli další pumpování peněz do Řecka je pumpováním vody do děravého sudu, nebo transfúzí do mrtvoly. Řecku musí být dovoleno krachnout, odpojit se od EUra, znehodnotit nereálné úspory a coby laciná země se odrazit ode dna.
Je jasné, se toto by vyvolalo dominový efekt u zemí, směřujících k řeckému vyústění. Nejdůležitější problém ovšem je, se by to velice výrazně nabouralo prestiž EUra a politiků, kteří ji spojili se svou kariérou. Ti se proto snaží udržet Řecko v EUrozóně, ať to stojí cokoliv.
Právě proto jsou, především německá kancléřka Merkelová (protože Německo EUrem vysává ostatní státy EU) a předseda EUrokomise Juncker ochotni dále do Řecka rvát nesplatitelné miliony, které se ocitnou v černé díře EUrem rozvrácené ekonomiky a v podstatě při svém zmizení ani nesasyčí). Je velice pravděpodobné, že dnes pro zítřek navrhované peníze by Řecku včera pomohly, ale jeho ekonomika se už dostala do natolik špatného stavu, že jakékoli další reálně vyhrabatelné peníze jí budou platné "jak mrtvému zimník", abych užil výstižné lidové rčení.
Pokud by to zmínění politici dělali ze svých úspor a dalších částí svého majetku, tak by se nic nedělo. Problém je, že toto své hobby financují z peněz daňových poplatníků, více přímější cestou ze států, které přijaly EUro, nicméně přes různá propojení ekonomik to nakonec postihne i kapsy občanů těch států, které z dostatku zdravého rozumu či jiných důvodů EUro nepřijaly.
Katastrofální je, že aktuální zpravodajství ukazuje vítězství zastánců dalšího nalévání peněz do Řecka.

Bude nutné jim co nejrychleji tvrdě říct: "Do krachující řecké ekonomiky nalévejte svoje, a ne naše peníze, soudružky a soudruzi!"

Svoboda panoramatu

Tento problém velice dobře charakterizuje rozpornost textů Petra Žantovského a Štěpána Kotrby, který dokonce neváhal a sesmolil na Žantovského udání.

Věcně jde ve sporu o to, že Žantovský upozornil na věc, která se upekla v komisi EUroparlamentu. Takováto usnesení sice podléhají ještě dalšími procedurami, ale pokud nedojde k velmi výraznému odporu obyvatel EU, případně vlivných organizací, jsou tato rozhodnutí "cestou padajícího exkrementu", kterou ad nauseam popisuje pan Kotrba ve svém textu, překlopena do výsledného rozhodnutí EU, závazného pro všechny členské státy. Normálně také přísliušné usnesení vejde ve všeobecnou zámost až na závěru celé procedury, kdy je ve stavu již prakticky nevratném (při zachování stávajících byrokratických procedur EU).
Přesně stejným způsobem se dostaly do stavu závazného pro národní legislativy debility typu zákazu klasických žárovek nebo korupční normy typu podpory "obnovitelných zdrojů". A v době, kdy se o nich obyvatelstvo EU dozvědělo a začalo brblat, byrokraté s úsměvem prohlašovali: "Měli jste se ozvat asi přede dvěma roky, kdy se o tom dalo hlasovat, teď už se s tím nedá nic dělat."
Pan Žantovský neudělal nic jiného, než že upozornil na vznikající problém právě v období, kdy se s ním i podle EUrobyrokratů dá něco dělat. Udělal to s určitou mírou zjednodušení, aby tupý dav propagandou debilizovaných obyvatel EU pochopil, že řvát je nutné začít hned, a nikoli po uplynutí dalších "demokratických" procedur, popisovaných panem Kotrbou. Pokud by tam vypsal to, co vypisuje pan Kotrba, tak by nejspíš naprostá většina čtenářů "zhasla" někdy v první půlce textu a posluchači rozhlasu by při jeho čtení ještě dávno před pointou přepnuli na jinou stanici. Už jen pouhé konstatování, že budou ještě probíhat desítky byrokratických a jedna pseudodemokratická procedury, než nám to bude závazně nařízeno, by podstatu věci zamaskovalo a výrazně oslabilo její mobilizační potenciál. Přičemž pro cokoli, co EU hodlá zavést, platí, že zlo je nutno zarazit v samotném počátku. Pravděpodobně právě proto jsou panem Kotrbou citované procedury tak nesmyslně nepřehledné a složité, aby prostě 90 % a něco obyvatel EU nebylo s to postřehnout, co se na ně reálně chystá.
Z tohoto pohledu se pak není třeba divit pěně u huby zastánců omezení svobody panoramatu, když se objevily texty popisující podstatu věci a vynechávající tuny irelevantních blábolů, nemajících žádný praktický význam. A vypadá to, že si vynutily (alespoň prozatím) přinejmenším silné omezení tohoto opatření, které by v podstatě zkazovalo fotografovat a pořizovat videa ve veřejném prostoru.
U pana Kotrby, coby sochaře (alespoň jak to o něm píší Britské Listy v charakteristice autora), lze očekávat, že je spíše zainteresován na zpoplatnění panaramatu. A pokud ne osobně, tak přinejmenším jako člen určité profesní skupiny, která by z toho měla benefity.
Pokud výše používám slovo "zákaz", tak to myslím smrtelně vážně. Je to z toho důvodu, že řada nyní běžně používaných prostředků pro pořizování digitálních fotografií a videí nedělá jiné snímky a videa než komerční. Posílá je totiž je automaticky na různé weby, internetová úložiště a do sociálních sítí. Přitom za komerční je nutné považovat prakticky jakékoli jejich umístění v džungli internetu, o vystavení na většině sociálních sítí ani nemluvě (byť se ona komerce realizuje "jen" formou mikroplateb, případně sbíráním různých benefitů pro autory vystavených obrázků). Automatické odesílání fotografií a videí u některých mobilních zařízení přitom nejde vypnout, respektive existují informace od těch, co to zkusili, že to sice vypnuli, v nastavení se funkce zobrazovala jako vypnutá, ale zasílání snímků na internet pokračovalo i nadále. Takže je to zřejme zrušitelné pouze hlubšími zásahy do operačního systému (nebo jeho výměnou za jiný), čehož 99 procent a něco uživatelů těchto zařízení není schopno. Přitom zařízení takto automaticky se snímky a videi zacházejícími na trhu přibývá a v dohledné době patrně bude problém najít v tržní síti taková, která by něco podobného "pro lepší pohodlí a bezpečnost uživatele" nedělala.
Za důležité považuji i to, že zdaleka nejde jen o "vejvar" pro další skupinu potenciálních parazitů typu architektů, sochařů (apod.) a jejích dědiců, ale že lze touto cestou jednak zablokovat prakticky jakékoli nezávislé vizuální informace, jednak trestat ty, kdo zveřejní něco jiného, než povolená a patřičně zmanipulovaná videa a snímky jakékoli události, proběhlé ve veřejném prostoru.
Konec konců, komunistický režim také řadu disidentů soudil nikoli za odpor proti socialismu, ale právě za porušování autorských práv. A video z (např.) teroristického útoku, zachycující něco jiného než oficiální zpravodajství, by mohlo být zablokováno či trestáno formálně kvůli tomu, že je na něm také budova, jejíž architekt ještě není 70 let po smrti, případně na ní byla spáchána coby "výtvarně vysoce významný počin, zasluhující ochranu jako autorské dílo" nová fasáda.
A, jak známo, je-li něco technicky možné (a původní verze řešení problematiky panoramatu takovouto technickou možnost v sobě měla zakódovanou), tak se vždy najde někdo, kdo to udělá. Byť by třeba autoři původního návrhu byli tak hloupí, že by je tato možnost (vy/zne)užití jejich výtvoru nenapadla, o čemž si ovšem dovoluji silně pochybovat.
Jistěže se v různých článcích i diskusích objevily názory, že existuje priorita zpravodajství, případně jiné právní principy, které by měly v takovýchto případech upřednostnit svobodu zveřejnění nad restrikcemi panoramatu, ale to by záviselo na soudech, které v některých kauzách rozhodují tak, jako by je teroristé platili a řídili (a nejen u nás, ale v celé EU).
Z těchto důvodů je třeba jednoznačně poděkovat autorům typu Žantovského za vystižení podstaty věci a odmítnout představu pana Kotrby, že jedinou správnou (či dokonce přípustnou) možností informovat populaci o podobných kulišárnách je nepřehledné, únavné a s podstatou věci se míjející blábolení o podrobnostech byrokratických procedur EU.

Flanderkové v bruseli

Aston ve středečním (8.7. '15) Neviditelném psovi se vyjádřil v tom smyslu, že bruselští úředníci by neměli řešist ptákoviny typu igelitových pytlíků, ale soustředit se na skutečně důležité věci (Řecká devastace eurem, nástup islámu, "uprchlíci" apod.). Před ním to samé v různých obměnách uváděli mnozí další.

Pokud se vrátíme v historii o století a něco zpět, tak uvidíme dosti podobnou situaci. Na trůně rakousko - uherského soustátí seděl František Josef I., který velmi pilně vstával před pátou ráno a po provedení nezbytností, jako osobní hygiena, snídaně apod. usedl za úřednický stůl a na něm celý den pilně a pečlivě vyřizoval agendu celého mocnářství. Státu, který za jeho vlády nevyhrál skoro žádnou válku a v Evropě ztrácel postupně jednu pozici za druhou. Až se nechal vmanévrovat do světové války v postavení německého spojence. Do války, která, jakmile se vytvořila a stabilizovala fronta, se stala válkou opotřebovávací, spotřebující lidské a surovinové zdroje. V tom okamžiku (tedy zhruba sto let před tímto textem) bylo jasné, že německo rakousko - uherské spojenectví stojí na porážku, a je jen otázkou času, kdy se tyto státy natolik vyčerpají, tj. vyžerou všechny své zásoby, jako nemocný s kachektizujícím nádorem, že se zhroutí. Což se stalo až na podzim roku 1918, tedy o tři roky a něco později. Přičemž šlo o naprosto zbytečné utrpení všech zúčastněných, protože válka při daném poměru surovinových a lidských zdrojů prostě vyhrát nešla, a to bez ohledu na nejrůznější důmyslné vynálezy, z nichž asi nejvýznamnější je v Německu vynalezená a do průmyslové produkce zavedená výroba dusičnanů ze vzdušného dusíku, která umožnila německému a rakousko - uherskému zemědělství nahradit embargovaný chilský ledek. Bez ní by se tyto státy zhroutily už někdy na přelomu let 1915 / 16 pro nedostatek potravin.
František Josef I toho, pochopitelně, promávl daleko více. Pro nás nejdůležitější je, že nedokázal (ač k tomu prostředky měl) zastavit nástup německého nacionalismu, na který ostatní národy monarchie reagovaly rozvojem nacionalismů svých (tento proces byl aktuální hlavně v rakouské části monarchie, protože v Uhrách byla dlouho úředním jazykem národnostně neutrální latina, což jazykové spory poněkud tlumilo). Od krachu Badeniho jazykové reformy v 90. letech 19. století bylo neněmeckým národům monarchie jasné, že se buď s monarchií rozejdou (tedy dojde k jejímu rozpadu a zániku), nebo se jejich potomci budou dorozumívat germánskými skřeky, asi jako obyvatelstvo poněmčených území.
Nakonec se situace vyhrotila až do stavu, popisovaného ve známé anekdotě, v níž se František Josef svého kancléře ptá, zda jsou Němci Rakušany. I dostane se mu odpovědi, že nikoli, že jsou to samí němečtí nacionalisté, horující pro připojení k Německu. I ptá se, zda jsou Češi Rakušané, a dostane odpověť, že ne, že jsou to slovanští nacionalisté. Podobně se ptá na Poláky, Maďary, Slovince atd. A dostává opět velmi podobné odpovědi. A tak se nakonec zeptá, kdo jsou tedy Rakušané, a dostane se mu odpovědi "To jsme my dva, Vaše Veličenstvo!".
Naši (a nejen naši) monarchisté a další nostalgikové teskní po monarchii (pomíjím, že si ji značně idealizují), a identifikují nejrůznější body, v jejichž momentě by bylo možné vyvolat zvrat, který by vedl k udržení silného a relativně integrovaného soustátí ve střední Evropě, schopného si poradit s Hitlerem, a tak by přepsalo dějiny druhé poloviny 20. století a následující.
Problém spočívá v tom (a už jsem o tom kdysi psal v recenzi na Drnkův "Druhý dech Rakouské monarchie"), že habsburská dynastie nebyla s to od 18. století dodat na trůn osobnost, která by nebyla nějakým způsobem defektní. Přičemž defektní byly i možné alternativy, takže nějaká záměna panujícího Habsburka za některého dalšího člena rodiny by s největší pravděpodobností nic neřešila. Víc než jedno století na trůnu monarchie neseděl nikdo, kdo by byl schopen něčeho víc než jen hašení požárů a vynucených tahů na poli mezinárodní politiky. To pečetil František Josef I, jehož stoleté výročí úmrtí si připomeneme za cca rok a půl (18. 8. 1830 - 21. 11. 1916). Ludvík Souček, v narážce na známou Švejkovu Putimskou anabázi, označil Rakousko - Uhersko za zemi plnou flanderků, přičemž ten nejvyšší seděl na trůnu.
František Josef I. by byl výborným sekčním šéfem nějakého ministerstva, ale už na samotné ministrování neměl dostatečný rozhled, o postu "nejvyššího úředníka státu", jak post vládce redefinoval jeden z jeho předchůdců, Josef II., ani nemluvě. Nebyl neinteligentní, ale neměl rozvinutou složku strategického uvažování. Je otázka (nabízím to zdarma jako podklad "alternativní historie", dosud nečerpaný), co by se stalo, kdyby na habsburský dvůr nějakými peripetiemi zabloudil japonský mistr go a touto hrou vycvičil u prince Františka Josefa strategické myšlení (jedna z legend o vzniku této hry právě popisuje neinteligentního následníka trůnu nejmenované dávné monarchie v čínsko - japonském kulturním prostoru, pro něhož bylo go vyvinuto, aby se naučil taktice a strategii). Nic takového se však nekonalo a "tuhý kořínek" stařičkého mocnáře zpečetil průser až do nevratné degradace soustátí, které jeho synovec velmi moudře ukončil s minimem obětí.

V dnešní době je ovšem flanderků, tedy tvorů neschopných ničeho jiného než tupého se držení směrnic, které si vzájemně vymysleli, plná brusel. Tito tvorové opět nemají ani náznak strategického myšlení, snad jen v souvislosti se snahou udržet se co nejdéle u koryt. Ty igelitové pytlíky, případně jiné, stejně nesmyslné, číčoviny, nebo korupční normy typu podpory "obnovitelných zdrojů" či podpora silně korupční a pro občany EU velmi nevýhodné smlouvy TTIP, to jsou jediné věci, na něž stačí kapacita jejich intelektuálního rozhledu.
Jakékoli skutečně strategické rozhodnutí, zvážení rizik přesahujících horizont jejich setrvání na úřednickém postu, jejich kompetence atd. je za horizontem jejich psychických možností. Dělají přesně to, co dělal ve druhé polovině svého života František Josef I. (a čím byl starší, a jeho poradci stárli s ním, tím byl v těchto věcech vyhraněnější): Snaží se udržovat chod stávající státní (či spíš pseudostátní) mašinérie, aniž by uvažovali o jejích kvalitativních změnách, a aniž by byli ochotni připustit nutnost něčeho takového.
Právě toto je ten hlavní důvod, proč se zabývají naprostými nesmysly a skutečně důležité věci buď zcela ignorují, nebo jejich existenci kamuflují či zlehčují. To se může týkat i problémů s islámskou imigrací a obecně s nástupem islámu proti Evropě, krize států na jihu EU (vrcholící tč. v Řecku), krize na Ukrajině a podobných zásadních záležitostí, které se snaží ignorovat, udržovat zdání funkční fasády atd. a spíše potlačit odpor obyvatel, dožadujících se skutečných řešení. Jejich prodloužené ruce na úrovni národních států jsou ochotné pro udržení vymakeupované vizáže faktické mrtvoly rozsáhlým způsobem narušovat proncipy demokracie či porušovat platné zákony (viz např. "dočasné" odstavení demokracie ve Švédsku, nebo protizákonné zamítnutí referenda o výstavbě megamešity v Mnichově).
Je v podsatatě jasné, že takto (s touto převládající filosofií a od ní odvozenou metodikou) se stát ani soustátí řídit nedají. Jediným reálným vyústěním této politiky je obecný krach, jehož příznaky se rýsují na tolika místech, že patrně ani nejgeniálnější prognostik nedokáže odhadnout, který z rizikových faktorů bude onou příslovečnou poslední kapkou, po níž váha plného džbánu překoná soudržnost molekul v jeho uchu, navíc narušenou únavou materiálu.
Nicméně toto vyústění je patrně nutné, protože je velice nepravděpodobné, že by se uvnitř tohoto byrokratického systému, paláců ze skla a oceli přecpaných flanderkoidními zjevy, dostal na významný post někdo schopný provést zásadní změny, a že, pokud by se někdo takový zcela mimořádně objevil, že by ustál průběžné mydlení schodů zástupy flanderků okolo sebe.

My bychom se měli především starat o to, abychom byli střepem dostatečně kompaktním a s dostatečně ostrými hranami, schopným si ve vzniklé hormadě (roz)(od)padu zajistit kvalitní podmínky k přežití, případně růstu.