Co uplynulý týden dal

Islám

Další kat

chalifátu byl identifikován. Jedná se o britského konvertitu k islámu. Inu, známe přísloví o poturčenci horším Turka.

Ženskou obřízku

začíná chalifát zavádět u žen a dívek. Agitátoři zcela jistě časem spustí jekot, jak je tento barbarský zákrok "neislámský", aniž by vysvětlili, proč se tedy dělá prakticky pouze v islámských komunitách a v islámských zemích.

Turecko

vyhrožovalo "desetitisíci uprchlíky", které údajně může vyhnat ze Sýrie úspěšná ofenzíva proti chalifátu a jeho spojencům. O to více se věnuje napadání Kurdů, téměř jediných bezvýhradných odpůrců chalifátu.

Hladomor

hrozí v Somálsku. IMHO je problém jasný - islám.
Podobně hrozí hladomor a drastický pokles populace v afrických zemích, kde místní černá věrchuška vyhnala (nebo vybila) bílé farmáře a půdu rozdala "zasloužilým" bojovníkům, kteří v životě nikdy nepracovali a obživu získávali výlučně kalešnikovem nebo podobnými pracovními nástroji. Můj názor: Nepomáhat a nechat to na panu Darwinovi. Zní to možná krutě, ale to se racionálním řešením dost často stává.

Syrská armáda

pokračuje v boji proti islamistům u města Aleppo. Město se podařilo obklíčit. Tato základna sympatizantů chalifátu představuje "špunt", bránící v ofenzívě na území ovládaná chalifátem. Je nutno ho eliminovat, přestože v něm nevládne chalifát, ale "jen" s ním spolupracující islamisté.

60 lidí

zavraždili islamisté v Nigérii prostřednictvím koordinovaných sebevražedných útoků. Je to názorná ukázka toho, jak islám mění lidi na něco podobného spíše "živým strojům" než lidem.

Syrští Kurdové

vytlačili s pomocí ruských náletů spojence chalifátu Frontu alNúsrá ze základny u Halabu, jejíž pád před časem vedl k úvahám o blízkém Asadově konci.

Čtyřletý chlapec,

syn britské konvertitky k islámu, se uplatnil jako jeden z katů chalifátu: Odpaloval nálože pod popravovanými dálkovým ovladačem. Opět nádherná a názorná ukázka "perfektní integrace" muslimů ve Velké Británii.

O údajném rozdělení Sýrie

na "proruskou" a "proamerickou" část prosákly (des?)informace přes Izrael. Mělo k tomu dojít na schůzce v Mnichově, že by genius loci?

Saúdská Arábie

prý vyšle vojáky so Sýrie. Problém je, že by fakticky bojovali ve prospěch chalifátu.

Imigranti

Objevují se stále dramatičtěji koncipované texty o tom, jak ubozí uprchlíci trpí, když se na improvizovaných prostředcích snaží dostat přes Egejské moře, nebo se snaží ilegálně procpat přes hranice v Evropě. Je to prostě pláč nad zlodějem, kterému uklouzl žebřík, když lezl do okna krást.
Jednalo se také o zabezpečení hranic EU (konečně) s tím, že by v tomto týdnu měl proběhnout summit EU na toto téma.

Lotyšsko

vytvořilo takové podmínky, že se tam imigranti neženou. Nicméně zklamání a odchody migrantů především ze severnějších zemí (je tam zima a "divná příroda") byly konstatovány na více místech.

Kontraverze kolem "uprchlíků"

narůstají i v Německu a stále více se do hlasů proti Merkelové a její politice zapojují i "standardní a zavedení" politici.

Turecko

zadrželo na svých hranicích 34 lidí s opasky sebevražedných atentátníků.

NATO

konečně vyrazilo hlídkovat proti ilegálním pašerákům lidí v Egejském moři. K velké nelibosti sluníčkářů.

Tříměsíční ultimátum

dala EU Řecku na zavedení řádného režimu na hranicích a ochrany Schengenského prostoru.

Propukla kontraverze

ohledně přijetí syrských křesťanů, kteří odmítli byt v Jihlavě a charakterizovali ho jako "vymalovaný kravín". Sluníčkáři ječí, Prima se brání tím, že překládal profesionální překladatel, a má k dispozici zvukový záznam. "Sluníčkářům" přitom nedochází zásadní fakt, že totiž případný záměrně špatný překlad úředním překladatelem (muslimem) by byl průšvih neméně velkého kalibru. Takže ať to dopadne jak to dopadne, je vyústění celé kauzy pro "sluníčkáře" vždy špatné.

Proti imigraci

se opatrně postavil již i předseda KDU ČSL Bělobrádek. Inu, v posledních průzkumech se jeho strana potácí na hranici "parlamentnosti" a touto cestou, jdoucí proti oficiální křesťanské linii, by mohl nabrat nějaké hejly.

Obecné

Doznívaly ohlasy po demonstracích 6. 2., včetně spekulací o tlupě zakuklenců, která při zjevném tolerování policií dělala po Praze výtržnosti, které vyvrcholily vpálením světlice do "alternativního centra" Klinika.

Po 35 letech

to vypadá, že se vyjasní záhada sestřeleného italského letadla. Pravděpodobně ho sestřelili Francouzi, kteří se snažili zaútočit na letadlo s Kaddáfím a popletli dvě letadla, pohybující se ve stejné oblasti.

Barnevernet

vrátil odebranou holčičku s vrozenými vadami, čekající na transplantaci ledvin (je na ni tč. moc malá). Zlí jazykové tvrdí, že ji vrátili proto, že nenašli pěstouna, který by o ni měl zájem.

Vláda

projevila snahu, aby se rodinám, žijícím mimo ČR, nevyplácely z ČR příspěvky na děti.
Rovněž podpořila "Istambulskou úmluvu" o prevenci násilí na ženách. Vzhledem k tomu, že podrobnosti o této úmluvě jsou nedostupné, že její vytvoření bylo provedeno v islámském Turecku (tedy něco jako "kozel zahradníkem"), a že to celé podporuje ministr Dienstbier, tato úmluva nutně musí alespoň vyvolávat závažné pochybnosti.

Britští studenti

propadli v testech z matematiky a gramotnosti. Nechci moc sejčkovat, ale inkluzi zavádíme stylem "Velká Británie - náš vzor". Jádrem pudla mohou být i ony tři miliony muslimů, které v této zemi napočítali, z nichž se rekrutuje významně nadproporční část žactva.

Úspěšné vypuštění družice

Severní Koreou potvrdily další země. Včetně toho, že Zemi dočasně obíhá i třetí stupeň použité rakety. Podle komentářů některých odborníků zatím nemá SK vyřešen návrat do atmosféry (navigace, tepelné štíty atd.), takže zatím nejsou s to shodit na cíl funkční jadernou nálož (ale třeba odpad z jaderné elektrárny by už takto na cíl patrně shodit mohli).
S tím souvisí i informace od US špionů, podle nichž SK obnovila výrobu plutonia.
V souvislosti s těmito zvěstmi narostlo napětí na celém poloostrově a přízrak obnovené války zesílil.

Čelní srážka vlaků

se "podařila" v Německu. Obětí je na tento typ havárie relativně málo (deset mrtvých a stovka zraněných), nicméně je to průšvih a jsem zvědavý, co se vynoří. Připomínám, že němečtí "sluníčkáři" několikrát poškodili signalizační zařízení na dráze, aby narušili příjezd demonstrantů na akce PEGIDA nebo AfD.
Podle pozdějších informací měla způsobit havárii lidská chyba, další vyšetřující složky to ale odmítají jako spekulaci. Nicméně podle dalších zpráv bylo návěstidlo přestaveno z automatického režimu na manuální, což mohla nějaká neodborná manipulace klidně způsobit.

Ústavní soud

se snažil umravnit soudce, aby ve svých výrocích o dosud nerozhodnutých kauzách ctili presumpci neviny.

V USA

proběhlo několik primárek, demokratických i republikánských. Šance favoritů obou stran nejsou zcela přesvědčivé, zatímco na druhém poli obou pelotonů se objevili první, co to vzdali.

President Zeman

udělil první milost.

Unikátní zobrazovací přístroj

byl vyvinut u nás a je zkoušen v Praze. Přístroj pracuje na základě detekce paramagnetických částic (to jsou takové, které se magneticky projevují jen v zevním magnetickém poli), které mohou lépe pronikat do organismu a pomoci zobrazovat např. zárodky nádorů.

Genetický kód klíšťat

byl rozluštěn. Klíšťata jsou přenašeči závažných chorob, "naše" klíšťová encefalitida a Lymeská borelióza patří spíše k těm méně závažným, takže od těchto informací si vědci slibují možnost omezování šíření původců vícera a někdy i fatálně probíhajících chorob v přírodě.

Dva pacienti

s "bionickým okem" začínají vidět siluety a rozpoznávat osoby. Zařízení bylo aplikováno pacientům s dědičnou chorobou, vedoucí k zániku světločivných buněk na sítnici a oslepnutí. Jinými slovy, lidem, kteří předtím viděli a mají vyvinuta analytická zraková centra v mozku. Lze očekávat, že u nevidomých od narození by to nefungovalo, protože těm tato centra zakrní.

Nastala kontraverze

kolem toho, že vládní strany procpaly EET přes sněmovnu hrubým porušením jednacího řádu. I to je věc, která by se těmto stranám neměla zapomenout a měla by se jim připomínat před volbami letos a hlavně v příštím roce.

Počet rasisticky motivovaných zločinů

údajně v Německu vzrostl. Problém je, že do toho započítávají i útoky na muslimy, kteří nejsou rasa, ale hlasatelé zločinné a s evropskou kulturou i obecně platnými zákony neslučitelné ideologie.

90+ letého bývalého dozorce

z Osvětimi nyní soudí v Německu. Nic proti tomu, ale tato teatrální gesta v době, kdy Německo pořád řadě států (i nám) dluží část reparací za druhou světovou válku a provádí zničující politiku, ohrožující Evropu i svět další velkou válkou, jsou zcela ku exkrementu a krom pár hlupáků či fanatiků jim sympatie nepřinesou.

Bylo zachyceno něco,

co vypadá jako výsledek gravitačních vln. Pokud analýzy výsledků objev potvrdí, bude to jednak potvrzení Einsteina, který je předpověděl, jednak důstojná oslava výročí této předpovědi (letos sto let), jednak se tím otevře nové "okno" do vesmíru - gravitační, zobrazující vysoce hmotná tělesa, prudce se pohybující, nebo kolidující.

Shořela

část střechy Národního muzea. Zaslechl jsem spekulace na téma "shořely památkově chráněné trámy, které znemožňovaly či prodražovaly její rekonstrukci".

Poslanec Chalupa (ANO)

přišel s projektem obnovy Svazarmu, tedy instituce, která by spolupracovala s armádou, sloužila k vytváření záloh a starala se o brannou výchovu populace (např. na téma "jak přežít při teroristickém útoku").

Brusel útočí na Slovensko.

Nelíbí se mu, že oficiálně podporuje spotřebovávání domácích potravin. Tak nějak EU stále více prosazuje ptákoviny a nesmysly.

Šéf NATO

se vyjádřil, že Rusko destabilizuje Evropu. Inu, je za to placený.

Soudružka Valachová

začíná přitvrzovat: Rodičům, kteří by nesouhlasili s inkluzí, která je po odborné stránce nesmysl a děti na obou stranách barikády poškodí, vyhrožuje sociálkou.
Vedle toho se vyjádřila pro širší podporu "domácího vzdělávání", které by ovšem mohlo vést v souvislosti s muslimy ke vzniku totálně paralelní společnosti, neznající ani zde používané jazyky a nemající kontakt se zbytkem populace ani prostřednictvím té školy.

Desítky milionů

vydáme ročně za to, že Němci produkují "ekoelektřinu", kterou nejsou s to nijak využít.

Křížové výpravy

V rámci agitačních bojů se u proislamizačních agitátorů objevuje argument, že "Evropané také pořádali křížové výpravy".

Relevantní ve vztahu vůči islámu jsou, pochopitelně, křižácké výpravy do islámského světa. Co se dělo v boji Evropanů proti Evropanům (války proti Albigenským, husitské války, dobývání Pruska atd), po tom je muslimům a jejich loutkovým kašpárkům velké kulové.
Křížové výpravy nastaly v situaci, kdy muslimové dobyli postupně všechny africké křesťanské země. Výjimkou  byla Etiopie, ale o ní existovaly v Evropě jen matné zvěsti o "mocné říši krále Jana" na jih od muslimských záborů. Tato představa byla tu a tam agitačně využita, ale realisticky smýšlející vojevůdcové a politici s něčím takovým v rámci svých rozhodnutí nepracovali.
Původní obyvatelstvo afrických zemí dobytých islámem bylo prakticky kompletně vybito, přežili jen Koptové, kteří se stáhli na jih Egypta, kde se ubránili jako samostatné etnikum křesťanského vyznání, byť v područí islámských okupantů. Přežili také Berbeři, kteří ale byli donuceni k přijetí islámu. A přežila také část žen, které byly zajaty jako sexuální otrokyně.
Muslimové také okupovali křesťanská území na nynějším Blízkém Východě, zotročili tamní křesťanské obyvatelstvo a ustavili tam islamistickou vládní strukturu.
Uvedené islámské výboje nechaly evropské křesťany více-méně chladnými. Ti pouze zastavili západní osu islámské expanze v několikadenní bitvě (spíše sérii bitev a šarvátek různé velikosti a rozsahu) na jihu Francie a postupně vytlačili muslimy za Pyreneje, kde se začal od konce prvního tisíciletí rozvíjet proces, zvaný reconquista, do něhož se evropské státy, vyjma nejbližších sousedů, nijak výrazně nepletly.
Reakci Evropy vyvolalo až zhoršování situace v oblasti Palestiny, kdy muslimští vládcové (křesťany nemilovaní, ale respektovaní) vytvořili stav permanentního ohrožení poutníků, postupně gradující natolik, že uložené pokání ve formě pouti k "božímu hrobu" se stalo pouze složitým a nepohodlným (pro trestaného) způsobem trestu smrti.
Teprve nastolení této situace vedlo k procesu, který známe jako křížové výpravy.
Faktem také je, že Evropa nebyla politicky a ekonomicky dostatečně vyspělá, aby tuto akci dotáhla do vítězného konce. Evropští bojovníci měli kvalitnější vybavení a dokázali (Saracén sem, Saracén tam) taktičteji provádět dílčí akce, a tím vítězit i proti značné převaze nepřátel, ale strategické postavení (i chování) křižáků bylo vždy velice špatné a jejich vůdcové dělali v podstatě stejné nebo srovnatelné chyby, jaké viděli (a patřičně využili) naši předkové při taženích křížových výprav proti husitům. Podobné strategické lapsusy, jakým byla bitva na Vítkově, kdy křižácké vojsko díky idiotství svých vůdců a neukázněnosti nižších velitelských kádrů i řadových bojovníků nedokázalo dobýt provizorní opevnění, hájené několika desítkami relativně špatně ozbrojených husitů (a část z nich tvořily ženy, u nichž je více-méně jasné, že neměly žádný bojový výcvik), a tím poslalo strategicky do kopru výpravu o několika desítkách tisíc bojovníků, se děly při obhajobě křižáky dobytých území poměrně často. Konec konců, naprosto stejným provalem byla i bitva u Kresčaku, v níž padl náš král Jan Lucemburský. I zde hrála hlavní roli neschopnost evropského feudálního vojska poslechnout velení a postupovat jako koordinovaný celek (který by si musel, bez ohledu na lučištníky, Angličany namazat na chleba).
Evropa také neměla technicky a logisticky (o politické rozdrobenosti nemluvě) na to, aby do dobytých území přepravovala v dostatečném počtu bojovníky a proviant, což by umožnilo křižáckým enklávám přežít islámské nápory. Tento problém nbyl akcentován tím, že ekonomika křížových výprav byla v záporných číslech, dotace těchto aktivit byly chápány jako "oběť bohu", tedy něco podobného, jako stavba kostelů, nebo financování jejich zařízení. Celou tuto etapu prakticky ukončila epidemie černé smrti (za vlády Karla IV. v Čechách), která vylidnila řadu oblastí a eliminovala relativní přelidnění, které bylo jedním z faktorů křižácké výpravy vůbec umožňujících.
Faktem je, že kdyby ke konfliktu došlo později, těsně před, nebo po ukončení osvobozování Pyrenejského poloostrova od islámské okupace, tak už by už Evropa na řádné logistické i organizační zajištění křížových výprav měla, jak ukázaly následné koloniální výboje nejprve Portugalců a Španbělů a posléze i dalších evropských národů. Nešlo jen o "boje proti nahým domorodcům", na řadě míst, zejména na východním pobřeží Afriky a v Indii, došlo ke střetům Evropanů s muslimy, kteří tehdy již proti nim neměli šanci.
Ovšem představa, jak Cortéz dobyl se 150 vojáky mnohamilionovou Aztéckou říši, je také mimo realitu, přestože jednotné a autoritativní vedení těch 150 mužů bylo přesně to, co chybělo větším kontingentům křižáků. Ve skutečnosti spolu s Cortézem táhly deseti- až statisíce ujařmených neAztéků, kteří měli po dobytí svých území Aztéky v podstatě jedinou perspektivu: být oběťmi s vyřezaným srdcem na vrcholu některé z aztéckých chrámových pyramid. Ty byly nástrojem nábožensky korektního vybíjení porobených národů, takže, s trochou zjednodušení, vlastně jakýmisi obdobami osvětimských plynových komor (porobené národy byly místo osvětimského šmelcování na mýdlo "šmelcovány" na modlitby a obětiny aztéckým božstvvům). A právě tento faktor způsobil, že Cortéz, i po dílčích neúspěších a dalších peripetiích, Mexiko dobyl a ovládl.
Stejně tak Pizarro dobyl říši Inků proto, že byla oslabena epidemií ze Starého světa zavlečených neštovic a občanskou válkou. Atahualpa si vykládal (patrně) příchod Evropanů jako trest boží a ujařmené národy, včetně zbytků struktur strany, poražné v občanské válce, se s nadšením přidávaly k vojsku příchozích dobyvatelů, jejichž krutost hluboce zaostávala jak za útlakem prostého obyvatelstva Inky, tak i za krutostmi právě skončené občanské války.
"Strašlivá krutost Španělů" je do značnmé míry propagandistická lež, šířená konkurenčními Angličany. V reálu, zatímco Angličané ve svých koloniích Indiány prakticky vyhladili (a osvobození osadníci v tomto trendu nadále důsledně pokračovali), Španělé ponechali obyvatele dobytých území naživu a na jimi obsazených územích jsou indiánské populace aktivní, tj. přibývá jich. Jediné, co bylo z hlediska etnologického špatné, byl fakt, že se Španělé s obyvateli dobytých území masově smísili na populaci, která je formálně křesťansko katolická, ale uchovala si řadu prvků z předkřesťanského náboženství a zvyků s nimi spojených a má je, pochopitelně, smíchané s podobnými prvky, dovezenými španělskou větví jejich předků.

V důsledku úspěšného vytváření obrovských kolonizovaných území ztratila Evropa zájem o znovudobývání křesťanských území v Palestině, takže v podstatě jen zastavila expanzi muslimů přes Balkán (východní expanzní osa) a začala pomalu vytlačovat islámské okupanty z podmaněných evropských území.

Kdo vyhrocuje vztahy

Byli jsme svědky osočování presidenta Zemana z "vyhrocování rozporů ve společnosti", případně tatáž osočení padají i na hlavy demokratických aktivistů, bojujících proti islamizaci našeho státu.

Pomíjím skutečnosti, že

• "sluníčkáři" mají ve společnosti minimální podporu a s vysokou pravděpodobností by nedosáhli při řádných volbách nejen na vstup do parlamentu, ale patrně ani na státní příspěvek za volební výsledky, a je normální, že se politické síly s takto mizivou podporou musejí přizpůsobit, chtě nechtě, většině
• to, co "sluníčkáři" prosazují, je v rozporu s ústavou tohoto státu a rovněž i z řadou platných zákonů; jediné, co je dělí od vězeňské cely, je ativistická justice s "právními názory" zcela popírajícími znění platných zákonů (včetně té ústavy)

Soustředím se na jiný problém, možná i důležitější věc, mající na společnost možná destruktivnější vliv než výše zmíněné body.
Určitou trestí evropského politického a filosofického myšlení je citát, připisovaný Voltairovi (byť tuto myšlenku, kterou podle vyznění jeho díla s vysokou pravděpodobností doopravdy zastával, nikdy v takto explicitní podobě nenapsal, alespoň ne v tom, co se z jeho díla dochovalo): "Nesouhlasím s vaším názorem, ale budu se na smrt bít za to, abyste ho mohl hlásat".
Uvedená věta charakterizuje oním "na smrt" naprostou (vitální z hlediska řádného fungování společnosti) nutnost dialogu i mezi politickými silami, které jinak zastávají zcela opačné názory. Ve státech, kde tuto myšlenku ctí, dochází velice často k dohodám mezi vládními a opozičními stranami o věcech, které přesahují horizont volebního období a jsou mimo explicitní program příslušných stran a sil za nimi stojícími.
Tam, kde k podobnému dialogu nedochází, nastává vždy po výměně vládních stran "noc dlouhých nožů", jak o ní mluvil exšéf ODS Topolánek, která znamená totální přerušení kontinuity s předchozím stavem. A obávám se, že to nenapraví ani služební zákon.
Starší čtenáři si vzpomenou na film Limonádový Joe, jak po příchodu Joea všichni přeběhli do výčepny Kolalokovy limonády a po příchodu desperáta Hogo-Fogo zase zpět do Trigger Whisky Saloonu. Tohle je sranda ve filmové komedii, ale v reálném politickém životě je to, pochopitelně, zadělávání si na Velký Celospolečenský Průser.
Dialog totiž zcela jednoznačně otupuje hrany a definuje oblasti, na nichž se obě strany jsou s to buď shodnout, nebo v nichž je možné dojít k oboustranně přijatelnému kompromisu. Což je samo o sobě v rozporu s obrazem politického protivníka jako něčeho, co je nutno nekompromisně zničit a fyzicky vyhladit, a to všemi dostupnými prostředky. Dochází tedy sekundárně k určité kultivaci politické scény, protože ani jedna strana se tou druhou nemusí cítit být vitálně ohrožena a nemusí bojovat s vervou krysy, zahnané do kouta.
Pochopitelně, musí jít o dialog, nikoli o naprosto mimoběžné verbální aktivity, které nijak nereflektují to, co říká protějšek. I takovéto jevy můžeme na naší politické scéně pozorovat a jejich existence je prakticky stejná jako totální absence dialogu (a za určitých okolností mohou být důsledky ještě horší).

Kdo tedy rozbíjí společnost?

Společnost rozbíjejí především ti, kdo volají po omezování dialogu. V dobré paměti jsou nedávné výroky ombudsmanky pro cenzuru na internetu, podporované ultralevými ministry typu Dienstbiera nebo Marksové. Přitom právě internet je ono "tržiště", abych si vypůjčil pojmosloví od nezapomenutelného pana Zajíčka, na němž může komunikovat každý s každým, a to nejen občané tohoto státu mezi sebou, ale i ti, kteří např. dlouhodobě žijí za hranicemi a vidí některé žabomyší války s trochou odstupu a s přehlednější perspektivou. Případně jsou s to zkušenosti z místa konfrontovat s aktivistickou propagandou.
Prakticky toto rozbíjení podporují levičácké a ultralevičácké (prostě "sluníčkové") servery a časopisy, které v posledních cca 5 - 10 letech šmahem začaly rušit diskuse. Rušili je nikoli proto, že by se tam vyskytovaly nějaké vulgární nebo jinak nepřijatelné texty. Takové texty, hájící protivníkův názor, si každý inteligentní propagandista bude oprašovat a hýčkat a když je nebude mít, tak je bude sepisovat sám a pod cizí identitou si je bude na svůj web vkládat, aby je vzápětí použil pro dehonestaci protivníka. Naopak, uvedené weby začaly rušit diskusní fóra (případně silně a nepřijatelně cenzurovat do naprosté nepoužitelnosti coby nástroj dialogu - typicky Respekt) poté, co jejich ultralevé a jiné podobné názory začaly být diskutujícími pravidelě věcně vyvraceny s odkazy na faktografické materiály, ať už na webu, nebo dostupné po knihovnách a podobných institucích.
Samostatnou kapitolou je Facebook, který se dal vysloveně cestou antidemokratického politického aktivismu. Za což si vysloužil (a dobře mu tak) významný pokles popularity u mládeže, která se přesouvá na jiné typy komunikačních webů a těží z toho i jeho ruská konkurence, zachovávající principy neutrálního média.
Je zajímavé, že "náckovské", "xenofobní" a jiné podobné internetové časopisy a weby většinou diskuse neomezují, byť je po zkušenostech se sluníčkáři raději podrobují "pouštěcímu" režimu, protože se opakovaně stalo, že sluníčkářští aktivisté postovali na podobné stránky explicitně rasistické či jinak závadné texty a ihned je oprintscreenovali a udali organizátory toho webu "za šíření rasismu" či cokoli jiného podobného. Někteří z nich jsou tak blbí, že se tím chlubili na svých facebookových stránkách, a to i na jejich veřejně dostupné části.
Pochopitelně, ten dialog se týká i politických stran, protože situace, kdy strana "ANO, bude hůř" procpala registrační pokladny, aniž by vysvětlila, proč se Chorvatsko, náš velký vzor, nedostalo po třech letech od jejich zavedení na úroveň výběru daní před tím (loňštěk ještě nemají zpracovaný), na druhé straně vynucená reakce opozice také neměla s dialogem nic společného.
Jsem toho názoru, že celé to nemůže vyústit do ničeho jiného, než do rychlého rušení tohoto shitu, jakmile budou Babišovi neofašisté vykopnuti z vlády, přičemž nepochybuji o tom, že sepsáním "neprůstřelných" smluv s dodavateli HW i SW vytvoří stav, kdy stát bude muset krmit různé dílčí šmejdy i poté, co celý tento šmejd padne.

Rušiči a omezovatelé dialogů by si měli připomenout známé přísloví o volání do lesa, protože sami sebe vystavují riziku, že jakmile budou kýmkoli poraženi, tak se ten kdokoli s nimi nebude sebeméně kašlat.

Marx likviduje sluníčkáře

(pochopitelně zcela nechtěně)

Nedávno jsem i v jedné odborné publikaci vzpomenul Mooreův zákon, a to v souvislosti s dokumentací laboratorních nálezů, kdy dnešní i "poloblbý" telefon je vybaven fotoaparátem, jehož kvality převyšují prakticky cokoli, nad čím jsme "slintali" před revolucí 1989 a rovněž dlouho poté byla podobná zařízení mimo možnosti našich kapes (i kapes většiny státních institucí).

Historický exkurz

Nebylo to poprvé, co jsme důsledky tohoto zákona viděli v praxi, a už tehdy došlo k "přeměně kvantity na novou kvalitu".
Před rokem 1989 byla silně restringována prakticky veškerá kopírovací a rozmnožovací zařízení. Já mám "ještě schované" blány do cyklostylu, které se vydávaly přesně odpočítané na kus (skoro jako nebezpečné jedy ze skladu chemikálií) a musely se vrátit všechny k úřednímu zlikvidování, i ty případně poškozené, které se nakonec nepoužily. V listopadu 1989 odvál bezpečnostního referenta "nový, svěží vítr" a nebylo už je komu vrátit. Ale pokud by se před tímto datem někdo neprověřený dostal k těm blánám, narazil by ještě na další bariéry, jako na nedostupnost speciálních papírů, které cyklostyl požadoval, a na restrikce kolem těchto zařízení samotných a jejich provozu.
Evidovány byly i psací stroje, protože ty, na rozdíl od počítačových tiskáren, mají specifické individualizační markery, takže pokud by někdo na svém stroji napsal něco "protistátního", tak by prostě STB sáhla do archivu vzorků písma jednotlivých prodaných strojů a našla by ten inkriminovaný. Obcházelo se to tím, že se psalo na několik papírů a teprve pod nimi byl kopírák a další papír. Tlaky klapek s písmeny byly touto technikou rozloženy natolik, že písmo bylo zčásti rozmazané a stroj, pokud neměl opravdu velké nepravidelnosti proti ideální normě, nebyl identifikovatelný.
Přestože již před rokem 1989 existovaly první xeroxy a jiné kopírovací techniky, které takto restringovány nebyly (a mohly rozmnožovat třeba neidentifikovatelná kreslená písmena nebo písmenka, vystřižená z novin), se restrikce kolem psacích strojů a systémů na nich založených udržela do konce režimu. I u těch zmíněných dalších rozmnožovadel byla snaha udržovat jakýsi "zvláštní režim", ale už se to nedodržovalo tak přísně a důsledně jako u cyklostylů.
V listopadu 1989 se, všem restrikcím navzdory, vyrojila řada plakátů a letáků, které tiskly primitivní tiskárny od prvních počítačů. Na tyto stroje a jejich "žrádlo" se už podobné restrikce uvalit nedaly, protože specializované papíry (s řadou dírek po stranách) se potřebovaly v počtech obtížně definovatelných a zcela nesledovatelných na haldy a haldy zkušebních výpisů z chodu programů a novější tiskárny byly "krmeny" standardními kancelářskými papíry. Proto, podle svědectví účastníků, prakticky na všech akademických pracovištích kde běžela studentská stávka, ale i na postupně se přidávajících pracovištích neakademických, jely prakticky permanentně počítačové tiskárny a zajišťovaly záplavu letáků a informačních sdělení pro veřejnost. Monopol režimu na rozmnožování psaného textu prostě padl a stalo se to jedním z důležitých aspektů listopadových (i následujících) událostí.
A mohl za to už tehdy Mooreův zákon, na jehož základě vyrostla technika schopná natolik penetrovat společnost, že už restrikce kolem ní byly technicky neproveditelné (nebo ne prostředky, které různí Biľakové uměli vymyslet). A mohl za to i přesto, že jsme o jeho existenci, mimo pár odborníků, tehdy ani nevěděli.

Nyní

V současnosti vidíme podobnou penetraci společnosti zařízeními, která stejný zákon učinil kapesními a obecně dostupnými a rozšířenými. Relativně nedávno jsem se tu zmiňoval, že jedním z praktických dopadů je drastické zkrácení mezi nehodou nebo náhlým zhoršením zdravotního stavu a uložením postiženého na specializované lůžko, protože toto zajistí velmi rychle a kvalitně mobilní telefony. Asi před rokem a něco proskočila světem fotografie zpráva (pochopitelně na bázi odhadů a extrapolací), že počet fotografií pořízených mobilním telefonem (a integrovaný fotoaparát mají i některé tablety) překročil počet snímků pořízených klasickými fotoaparáty. Řada z těchto zařízení navíc snímky ukládá do cloudu (a ve velkých městech poměrně rychle), takže i když zařízení zabaví a rozdupe režimní gorila, nejsou tím snímky zničeny.
Ještě v roce 2000, kdy v Praze zasedala zločinecká organizace jménem Mezinárodní měnový fond, mohli otalárovaní političtí aktivisté tvrdit, že existence zakuklenců, procházejících skrze policejní kordony a rozbíjejících za nečinnosti policie (která posléze zatýkala náhodné okolojdoucí) je jen výmyslem "politických extrémistů".
V současné době, o šestnáct let později, je situace dosti výrazně odlišná. Podobní zakuklenci byli fotografováni a natáčeni na videosekvence a pořízené záběry byly umísťovány na net s takovou rychlostí, že to prakticky vylučuje manipulace. Technicky by tak rychle a tak velké množství videí, navíc zachycujících identický děj z různých pozic, nezvládla dát dohromady ani špičková studia, z jejichž dílen vycházely animace k Hobitovi, Marťanovi, novému dílu Hvězdných válek atd.
Pochopitelně, výkon těchto zařízení podle Mooreova zákona, to je čistě kvantitativní jev. Nicméně v souladu s Marxem se tato kvantita proměnila v novou kvalitu (novou i proti tomu roku 2000) a vytvořila situaci, kdy sluníčkářské lži o "pravicových extrémistech, napadajících pokojné sluníčkáře" jsou vyvraceny věcnými důkazy, ukazujícími jednak, že naopak to byli sluníčkáři, kdo napadali pokojné občany jdoucí na demonstraci, organizovanou před Pražským hradem, jednak že zakuklenci, kteří na sluníčkáře útočili (protože občané se nenechali od nich vyprovokovat) byli podle reakcí uniformovaných policistů zjevně buď policisté nebo policejní spolupracovníci, přičemž nezakuklená osoba, která je dirigovala, byla posléze jednoznačně identifikována jako policista.
Vzhledem k tomu, že ti samí zakuklenci (opět zdokumentováno četnými mobily) následně útočili i ve středu Prahy, poté na Hlavním nádraží a nakonec zapálili světlicí "alternativní centrum" Klinika, svědčí to o plánované a koordinované akci. V souvislosti s tou Klinikou mě napadá analogie se zapálením Řišského sněmu, protože se nedomnívám, že by jediná světlice mohla vyvolat natolik devastující požár, pokud by místo nebylo "předchystáno" nahromaděním hořlavých látek (a navíc tam bylo dvacet lidí, kteří mohli hasit). Analogie spočívá v tom, že za Lipského procesu se ukázalo, že není možné zapálit křeslo říšského poslance (jak popisovala aktivity obviněných obžaloba) a poté za Norimberského procesu bylo zjištěno, že na vytvoření požáru bylo zapotřebí celé jednotky SS a stovek litrů benzínu.
Určitou vzpomínkou na ten rok 1989 byl pán, který vypálil řadu CD (či DVD) s informacemi o islámu a rozdával je lidem, přicházejícím na demonstraci. Současně je to ovšem ukázka toho, že ani stoprocentní umlčení internetu, jaké je vlhkým snem všech multikulturalistů a dalších antidemokratů, by nebylo s to eliminovat existenci stále se zdokonalující techniky, schopné shromažďovat a přenášet informace.
V souvislosti s tím si vzpomínám jak kdysi jeden z českých emigrantů popisoval (?Dolník na Bláznivé Markétě?), jak tamní lidé používali zařízení s prvním bluetooth k tomu, že např. v prostředku MHD annymně diskutovali s cizími lidmi, s nimiž ani nepřišli do osobního kontaktu. I takto (či nějak podobně) by se mohly nouzově šířit mezi lidmi "nepohodlné" informace.

Další vyvrácená lež

Sluníčkáři nedávno dehonestovali jako lháře exsluníčkáře Martina Herzána, který popsal, jak se "uprchlíci" snaží dostat přes slovinské hranice ozbrojeni, a jak mají v mobilech záběry odporného mučení a podobných aktivit, které prováděli. Slovinská policie následně vše popřela a soudruzi (a, pardon, i soudružky) sluníčkáři nadšeně hýkali, jak byl odpadlík usvědčen ze lži.
Problém je, že veškeré důkazy o zabavených zbraních měl Herzán zdokumentovány fotoaparátem v mobilu. A měl zdokumentováno i to, že na mobilu "uprchlíka" nejsou záběry, dokazující, před jakými hrůzami prchá, ale záběry, jak on sám se na oněch hrůzných scénách aktivně podílí coby mučitel a někdy i jako mučitel hlavní. Zkrátka: Slovinská policie lhala naprosto stejně jako policie Německa, Rakouska, Finska, Švédska a dalších zemí EU.
A opět jen díky tomu, že existuje příruční a pohotová mobilní technika (ona "nová kvalita v marxistickém pojetí"), byla tato lež vyvrácena.
"Sluníčkáři" na to reagují dalším vztekem, nicméně óbrsluníčkář Čulík vymazal z hlavní stránky Britských listů odkaz na své bezcenné blekoty na toto téma a patrně se bude za pár dní tvářit, že nic takového, jako "svědectví slovinské policie, vyvracující xenofobní a náckovské lži Martina Herzána" na Britských listech neexistovalo. Stejně tak zmizely odkazy a citace na tento "vysvětlující" materiál v Britských listech i z dalších sluníčkářských webů, které ještě Google eviduje, a z jeho vyhledávání (majícího určité zpoždění za realitou) odkazy na tyto již odstraněné stránky již nefungují. Tyto výsledky jsem jsem zaprintscreenoval.
Jeden článek se dá tč. dohledat přes facebook Britských listů, na němž je přímý odkaz do jejich archivu, a cíleně přes archiv jednotlivých vydání, lze nalézt článek další. Je otázka, jak dlouho tam vydrží, či jak dlouho bude dostupný z přehledu článků za daný den. Aby bylo jasno, dohledání těchto článků je zatím možné, ale vyžaduje určitou míru internetové gramotnosti a např. moje manželka, coby příklad schopností běžné populace, by to patrně nezvládla.
Toto zamlčování starších a prokazatelně lživých článků (byť zatím nedotažené do všech důsledků) je na naší sluníčkářské scéně novým jevem. Je otázkou, nakolik je to známka zahnání těchto primitivních lhářů do defenzívy, nebo zda se jedná o novou strategii, kdy se budou s velkým humbukem vystavovat na netu vysloveně lživé materiály, aby se posléze stáhly a předstíralo se, že nikdy neexistovaly.
Faktem je, že po veřejné demonstraci důkazů by se měli soudruzi sluníčkáři Martinovi Herzánovi omluvit (stání na sviňské kůži a sypání si popela na hlavy zatím nikdo nepožaduje), nicméně něco podobného je patrně zcela mimo jejich nazírání na svět.

Důležité ovšem je, že nová technika přešla kvantitativním vývojem do nové kvality, z čehož by měl filosof Karel Marx zcela jistě radost, nicméně návštěvníkům hrobu politika Karla Marxe na hřbitově Highgate v Londýně doporučuji pozorně poslouchat, zda jeho obracení se v hrobě nebude slyšitelné až ven, podobně, jako by byl za těchto okolností slyšitelný chod silného motoru, umístěného tam dole.

Hanka a Tonča na výletě u muslimů 2 - dokončení

Výkupné za Hanku a Tonču trochu obecněji

Včara jsem se vyjádřil ke konkrétní kauze konkrétních "sluníčkářek", které si hazardováním poničily životy a vyluxovaly naše peněženky. Dnes bych se rád k tomuto tématu vyjádřil s trochou zobecnění.

Další problémy s výkupným

Těch z našich peněz zaplacených stopadesát milionů zcela jistě nebude použito na cokoli pozitivního. Na internetových diskusích (VOX POPULI, VOX DEI) se spekuluje o tom, kterýže budoucí atentát (či "pokročilejší" analogie některého z již spáchaných) bude v Evropě za naše desítky milionů spáchán. Což jsou úvahy velice ošklivé a cynické, nicméně stoprocentně realistické.
Placením výkupného v podobných kauzách si v reálu vykrmujeme nepřítele, který ty prostředky kdykoli v budoucnu použije proti nám, a protože ničit je snadnější a levnější než budovat, může klidně způsobit škodu nikoli za stopadesát miliónů, ale klidně i za jedenapůl miliardy.
Stejně tak bylo ekonomickým nesmyslem vykupování křesťanských otroků, které organizovala církev za válek s Osmanskou říší. Peníze z výkupného představovaly pro islámistický režim tohoto státu významnou část příjmů a tento zločinecký stát se udržel o to déle.
Na Pákistán měl být vyvíjen tlak ve smyslu, aby si na svém území zajistil pořádek. To by ovšem vyžadovalo širší mezinárodní kooperaci, směřující k prohlášení tohoto státu za "darebácký stát" ve smyslu příslušné mezinárodně politické odborné terminologie a jejího praktického dopadu. Faktem je, že naše vláda ani náznakem podobné odvetné snahy nevyvíjí. I kdyby se takovéto snahy měly v počátcích minout účinkem, důležité by bylo, že jejich idea by byla na stole v diplomatických síních a jakmile by další státy získaly podobné zkušenosti (případně v zemích, kde ty zkušenosti už mají, se dostaly k moci politické síly méně prolezlé fašistoidní ideologií multikulturalismu), by se na ně dalo kdykoli navázat a dotáhnout je do konce.
Případně by měl být Pákistán zmíněnými aktivitami tlačen ke konstatování, že nad částmi svého území nemá kontrolu. Není s to tam pracovat jeho policie a jeho armáda se zde pohybuje v podstatě jako v nepřátelském území. V takovém případě by mohla jednání vyústit i v pomoc si na těchto územích státní superioritu vynutit (a, řekněme si to upřímně, byl by to i precedent k silovému vynucení státní superiority nad no-go zónami v evropských městech).
Součástí takového tlaku by mohla být džentlmenská dohoda typu "vy si uděláte na svém území pořádek a my potlačíme lidskopravnické aktivisty, bojující za zájmy extrémního islamismu, kteří by průvodní jevy kolem pacifikace teroristů chtěli kritizovat".
Část problému s islámem spočívá v tom, že úspěšné jsou proti němu, bohužel, jen vysoce autoritativní režimy, někdy takové, vůči nimž byl klasický evropský fašismus (viz Mussolini) vrcholem liberalismu a demokracie. Je třeba tyto režimy v islámských zemích tolerovat a aktivně podporovat (jak to dělá Rusko v případě Asada v Sýrii), protože jedině takovéto režimy, udržované dlouhou dobu a dlouhodobě sekularizující společnost i násilnými metodami (příklad současné turecké recidivy islamismu ukazuje, že necelá stovka let vlády takového režimu nestačí) mohou vést k jakémusi zcivilizování muslimů na úroveň alespoň Evropy někdy v době postosvícenské. Jistě je otázka, jak zjistit, zda už sekularizace v těchto zemích pokročila natolik, aby byla nevratná, ale tu si budou klást nejdříve naši pravnukové na sklonku života, takže je naprosto zbytečné se úvahami o něčem takovém vůbec zatěžovat.
V případě neúspěchu jednání bych vůbec nebyl i proti nějaké obdobě "politiky dělových člunů". Dělové čluny sice nemáme a oblast, kde byly sluníčkářky vězněny, není u moře, ale nějaký vylepšený dron by tam z Afghánistanu, kde jsou naše i spojenecké jednotky, nejspiš doletěl (třeba s nějakým pomocným nosičem) a ve finále by mohl udělat v cíli dost ošklivých věcí.

Co bychom mohli udělat dnes

Jsem toho názoru, že vedle výše uvedeného by určitý tlak, případně jasně definované vyjádření "státní nevůle" měli pocítit i Pákistánci žijící na našem území, včetně např. ukončení studijních aktivit občanů z této země na našich školách.
Dokázal bych si představit vnitroevropskou koordinaci směřující k tomu, aby škody způsobené islámskými teroristy nesli muslimové, buď formou nějaké speciální daně, nebo třeba (v případě asociálů, žijících na sociálních dávkách, vylepšovaných drobnou kriminalitou) i zavřením do nějakých donucovacích pracoven a ekonomickým vytěžováním v těchto zařízeních. Patrně by nebylo od věci po každém takovém incidentu rušit mešity či alespoň pozastavovat jejich činnost. Což bude pochopitelně vyžadovat náhradu současných proislámistických stran ve vedení evropských států stranami demokratickými (o EU jako celku ani nemluvě).
To vše jsou věci, o nichž by se mělo velmi silně a dlouho diskutovat, pokud možno bez nějakých lidskoprávních omezení typu "trestat zločince je nehumánní a je zločinem o účinných trestech, či jiných pro zločince nepříjemných opatřeních, byť i jen uvažovat".
Dokážu si představit i to, že by taková diskuse vyústila do závěru, že za další podobně hazardující blby, nepoučené touto kauzou, stát peníze jednoduše nedá a nechá je sníst si, co si zavařili. Jako nevykupujeme např. dealery drog, zadržené v některých zemích, i v situaci, kdy jsou oprávněné pochyby o řádně provedeném policejním vyšetřování a spravedlivém soudním procesu. Stejně tak stát není ochoten zatáhnout účet za lyžařské blby, kteří nepojištěni někoho sramují na alpské sjezdovce (a i kdyby nenesli žádnou vinu, museli počítat s tím, že policejní vyšetřování srážky na sjezdovce bude v jakémkoli západním státě EU všechno jiné než objektivní) a byli v daném státě odsouzeni k placení milionových škod na zdraví, případně i majetku.

Co by se mělo udělat pro budoucnost

Uvítal bych, místo držení věci pod pokličkou a rozčilování se, že informace někdo nakonec vynesl, nastavení jasných a bez omezení zveřejněných pravidel hry. To jest definování situací a parametrů, kdy státní moc prohlásí určitý stát za "bezpečný" či "bezpečný při zohlednění (jasně definovaných) rizik" či "nebezpečný, s pohybem výlučně na vlastní riziko". Včetně toho, že by si stát za kategorizování těchto cizích států ručil a pokrýval případy, kdy se naši lidé dostali do průšvihu v situaci, kdy se nechovali nijak hazardně a jednali v souladu s těmito doporučeními. Což by patrně chtělo i osobní zodpovědnost naloženou na úředníky (asi ministerstva zahraničí), kteří by zařazování jednotlivých států do příslušné skupiny (či jejich pohyb z jedné skupiny do druhé na základě pravidelného obnovování jejich hodnocení) měli na starost.
Dokážu si představit, že by naopak jedinci hodlající tato pravidla překračovat či nerespektovat měli povinnost se komerčně (tj. výše pojištění postavená čistě na bázi pojišťovenské matematiky) na očekávanou výši výkupného pojistit, případně (pokud by riziko bylo "nepojistitelné") složit jistinu obhospodařovanou státem (aby ji nějaký vykuk z bankovního sektoru neukradl či nevytuneloval), z níž by se výkupné zaplatilo. A kdo ty peníze nemá, tak holt do takto rizikových zemí nepojede, nebo si na tu jistinu sežene sponzora. A nebo pojede opravdu čistě a jen na vlastní riziko a v případě únosu mu zamáváme šátečkem a rodině zašleme soustrastný dopis s tím, že jim nebudeme bránit si po soukromé linii shánět peníze na výkupné. Byť i to je v podstatě v rozporu s našimi celospolečenskými zájmy. Já ještě pamatuji doby, kdy se i do civilizovaných zemí nemohlo jet bez devizového příslibu, který znamenal, že náklady v cizině budou pokryty ekonomicky příspěvkem od státu (protože koruna nebyla legálně směnitelná), případně, že cestu zasponzorují např. tam usazení příbuzní.
Osobně jsem toho názoru, že pokud by se takováto ekonomická restrikce uvalila na cesty do vysoce nebezpečných států a regionů, že by to naprostou většinu občanů nijak neomezilo. A ti, kdo si chtějí dopřát adrenalin s únosci nebo jinými teroristy, by tak nečinili na úkor kapes nás všech.
A pokud by nějaký takový nebo ekvivalentní konsenzus vzešel z kauzy "Hanka a Tonča na výletě u muslimů", tak bych jim těch stopadesát milionů byl i ochoten odpustit, protože by se na jejím základě takto vytěžila opatření s poměrně vysokou hodnotou celospolečenského přínosu.

(konec)

Hanka a Tonča na výletě u muslimů 1

Výkupné, aneb o tom by se asi psát mělo

Časopis Respekt vyplácl informaci o výkupném, které ČR zaplatila za "sluníčkové dívčiny", Hanu Humpálovou a Antonii Chrásteckou. Ihned se strhla bouře názorů, že tato čísla by neměla být zveřejňována, protože to ohrožuje životy dalších občanů ČR, když takto udává jakousi jejich "stanovenou cenu" pro případ únosu.

Výše uvedené zakřikující hlasy pomíjejí jednu podstatnou věc:

Ty peníze nevyrobila vláda, ale jsou důsledkem tvorby hodnot samotnými občany ČR a jimi zaplacenými daněmi a dalšími poplatky do státní kasy. Stát tady není od toho, aby s výrazem správce Tajemného hradu v Karpatech rozhazoval takto vytvořené peníze neznámo kam, právě proto, že to nejsou peníze jeho. A peníze vyplacené za takto tajemných okolností mohou klidně skončit i v něčí kapse (když to napadlo mě, předpokládám, že to napadne i někoho dalšího). Prostě jakékoli tajnůstkářství, byť původně pochopitelné a dobře míněné, se v konečném důsledku zákonitě zvrhne na nějakou formu korupce.
Občané by měli mít možnost do těchto procesů zasahovat, a když budu hodně velká svině, tak i rozhodnout o tom, zda zaplatíme za dvě sluníčkářky, které se z vlastní blbosti a neodpovědnosti dostaly do průšvihu, nebo zda raději zachráníme stovku dětí s nádorem mozku tím, že jim připlatíme na dražší, ale účinnější léčbu v protonovém centru místo klasického ozařování, nebo zaplatíme několika tisícovkám nejchudších dětí školní obědy denně po celý rok, aby se alespoň v pracovní dny jednou za den najedly a omezil se u nich výskyt nemocí z podvýživy. Nebo něco jiného, co "vrátí do hry" větší počet občanů tohoto státu, nezaviněně se ocitnuvších v nouzi, než dva kusy.

Budu opět hodně ošklivý:

Návrat Hany a Antonie měl hlavní smysl v tom, aby byly zpravodajsky vytěženy v tom smyslu, kdo že jim dal informace o bezpečnosti jejich trasy a kdo (případný další) o jejich trase znal takové podrobnosti, které na ně navedly únosce, protože ta dotyčná (osoba či organizace) je důvodně podezřelá s kontakty na islámské teroristy. Připomínám, že prvním požadavkem prvních únosců bylo vyměnit je za islámskou teroristku, odsouzenou a vězněnou v USA. Teprve když tato "teroristická" varianta padla, stala se z únosu komerční záležitost (snad i s předáním / prodáním unesených někomu dalšímu). A jsem toho názoru, že tento informační zdroj i další nositelé informací o jejich trase by měly být, i v případě nedostatku důkazů o kontaktech na teroristy, umožňujících trestní stíhání, halasně a naprosto veřejně dehonestovány takovým způsobem, aby se jich už nikdo nikdy nezeptal ani na to, kolik je hodin. A aby nebezpečnost těchto zdrojů došla i těm členům naší společnosti jejichž mozkový výkon je přibližně na úrovni podjícnové nervové uzliny u žížaly. Toto se viditelně nestalo, protože takovéto kampaně bych si všiml.
Stát by si měl rovněž posvítit i na ty, kdo v době únosu vydávali nesmyslné informace o tom, jak je Pákistán bezpečný a jak jsou tamní lidé hodní a pohostinní. Je mi líto, ale i tvůrci a šiřitelé těcho bezcenných nepravd by měli být opět veřejně a "státně organizovaně" dehonestováni, protože i oni šířením lživých informací o poměrech v islámských zemích nesou jistou míru spoluzodpovědnosti za celý únos.
Další záležitostí je, že jedna z unesených patrně přijala islám, tudíž se stala bezpečnostním rizikem pro stát (nevíme, jak moc jí vymyli mozek, a co všechno jí do něho naprogramovali). Přinejmenším lze s úspěchem pochybovat o kvalitách jejích občanských postojů, vzhledem k tomu, že učení islámu je neslučitelné s ústavou. Druhá "pracuje" v neziskovce, čili nevytváří absolutně žádné hodnoty, kterými by státu (a celé společnosti) splatila alespoň část toho, co do ní bylo vloženo. Charakterní osoby by se na jejich místě udřely k smrti, aby zaplatily alespoň něco (a znám takové, kteří několikamilonový dluh, navíc jimi alespoň formálně právně nezaviněný, opravdu dokázali během několika let splatit, ale ti se ovšem neflákali v neziskovkách, ani po mešitách).
Hanka a Tonča mohly svůj dluh vůči státu vrátit alespoň částečně tím, že by jezdily po školách, popisovaly svoje zážitky z věznění bezcennými primitivy, vzývajícími islám. Jednak aby ukázaly pravou tvář této ideologie maskované za náboženství (a třeba i přispěly k tomu, že se na islám přestanou vztahovat benefity přiznávané opravdovým náboženstvím), jednak aby jednoznačně, už v zárodku, potlačily tendence budoucích občanů k podobnému hazardnímu jednání.
Takovéto autentické informace by měly daleko vyšší hodnotu než na základě rozhořčených reakcí občanů skrečovaný projekt "Muslimové očima českých školáků", který byl jednoznačně v režii vyznavačů islámu a příznivců islamismu, a rozhodně byl orientován jednak na šíření a zveličování několika málo pozitivních informací o islámu (reflektujících ovšem nikoli islám jako takový, ale "romantickou" starověkou až raně středověkou zaostalost, jejíž prvky islám ve společnosti násilně udržuje) jednak na šíření polopravd a lží (protože komplexně a úplně pravdivých informací o islámu je pozitivních snad méně než jedno procento, záleží na tom, jak se to počítá). Tento projet také zcela viditelně počítal i s vytypováváním vhodných obětí mezi školáky, které by bylo možné vmanipulovat ke konverzi.
Faktem je, že nic takového nevidíme, dotyčné dámy se (zčásti a lidsky pochopitelně) stáhly do ústraní a nejeví nejmenší snahu vrátit naší společnosti to, co do nich investovala, když ne v pěnězích, tak alespoň "v naturáliích" (tj. aktivitách, jejichž ideu jsem naznačil výše).

(dokončení zítra)

Medicína: Umění nebo řemeslo? 8

Prevence 4 Nečekané úspěchy zdravotní prevence

Rakovina žaludku

Po druhé světové válce (a v USA už před ní) začalo docházet k poklesu výskytu rakoviny žaludku.
Toto onemocnění je velice nepřijemné tím, že probíhá po dlouhou dobu prakticky bezpříznakově. Jedinou možností je, podívat se do žaludku nějakou technikou. Já ještě pamatuji "dobíhající" neohebné gastroskopy, které se strkaly do žaludku podobným způsobem, jak to provádějí se svými pracovními pomůckami polykači mečů. Velkým úspěchem byl systém zrcátek, který umožňoval rozšířit zorné pole přístroje, nicméně i tak zůstávaly některé partie žaludku tomuto vyšetření nedostupné. Navíc je toto vyšetření docela nepříjemné. Další stránkou je, že gastroskopy jsou poměrně náročné na sterilizaci, takže než se přišlo na všechny vychytávky, byly popsány epidemie vzniklé přenosem té či oné infekce z jednoho pacienta na několik dalších, vyšetřovaných stejnou pomůckou.
Moderní doba přinesla skleněná vlákna, umožňující otočit konec gastroskopu až o 180 stupňů. Na druhé straně se ovšem objevily požadavky, aby ta část gastroskopu, která se strká do pacienta, byla na jedno použití. Což jednorázové vyšetření dosti prodražuje, byť už není pro pacienta tak náročné, jako když se do něj strkala trubka o průměru přes 1 cm.
Výsledkem těchto faktorů je, že gastroskopie, která jediná umí odhalit rakovinu žaludku v jejích počátcích, se nedělá tak často a rutinně, jak by bylo zapotřebí.
Pamatuji také, že jsme se ještě učili v laboratorních cvičeních z chemie stanovení kyseliny mléčné v žaludečním obsahu. Ta tam vzniká v souvislosti s tím, že nádorový proces omezí tvorbu kyseliny solné a ve snědené potravě přežívají bakterie mléčného kvašení, jejichž aktivitu tato zkouška vlastně detekuje.
Z hlediska klinických příznaků je toto onemocnění velice dlouho "němé". Jsou popsány i případy, kdy jako první příznak, burcující pacienta k návštěvě lékaře, bylo úporné škytání, vyvolané tím, že masy nádoru začaly prorůstat bránicí a dráždit tím brániční nerv.
Z uvedeného plyne, že velká část pacientů přichází z nádorem v neoperovatelném stádiu růstu a mnohdy i pár týdnů před tím, než by na ten nádor zemřeli i bez laskavé dopomocí lékařů. Pokud existují nějaké optimističtější statistiky přežívání pacientů, pak jsou to statistiky operovaných pacientů, které jsou ovšem deformovány tím, že u řady pacientů je od operačního zákroku upuštěno jako od naprosto bezperspektivního, který by pouze zhoršil operační ránou pacientův stav.
U části pacientů jsou prováděny paliativní výkony, spočívající v přemostění horní části žaludku, která bývá nádorem postižena dříve a více. Buď se do tohoto orgánu vloží cosi jako obrácený trychtýř s trubičkou do ústí jícnu, což pomůže potravě procházet do dolní, nádorem nepostižené a částečně fungující části, nebo se tato část operativně propojí s venkem jakýmsi "cvočkem", umožňujícím průchod zvenčí přes na sebe přitištěnou stěnu břicha a žaludku přímo do jeho vnitřku a krmení pacienta touto cestou (kapalná nebo řídce kašovitá strava), tedy perkutánní endoskopická gastrostomie.
Určitým signálem, že by se mohlo dít na žaludku něco špatného, jsou klinické projevy nedostatku vitamínu B12. Hlavním je makrocytová (= zvětšené červené krvinky) anémie (je jich méně a krev s nimi přenese méně kyslíku než normální krev). Pacienti se snadno vyřeší injekcemi vitamínu B12, protože je narušeno jeho vstřebávání vymizením tvorby tzv. vnitřního faktoru, a to se aplikací vitamínu do vnitřního prostředí obejde. Vnitřní faktor je normálně součástí hlenu v žaludku a váže na sebe tento vitamín a pouze takovýto komplex se potom na začátku tenkého střeva dokáže vstřebat, samotný vitamín ne. Vymizení tvorby tohoto faktoru signalizuje vyšší riziko vzniku rakoviny žaludku někdy v budoucnu a pacienti by měli být sledováni, což se ne vždy a nikoli důsledně děje.
A právě tato nepříjemná rakovina začala mizet.
Při tom mizení ještě vznikl tzv. poledníkový gradient, kdy nejdříve a nejvíce ubyl výskyt tohoto nádoru v USA a přes západní, východní Evropu až na východ Asie výskyt tohoto nádoru narůstal.
Pro výskyt rakoviny žaludku rovněž platí, že muži jsou tímto onemocněním postiženi výrazně časteji než ženy.
Nakonec bylo uzavřeno, že je to druhotným jevem masovějšího zavádění chladniček a mrazniček do domácností, kdy populace část uzené, zakvašované, sušené a jinak tradičně konzervované stravy (s obsahem nitrosaminů a dalších karcinogenních látek a s razantně sníženým obsahem ochranných látek, jako jsou redukující vitamíny a podobné nutriční faktory) nahradila stravou z chlazých a mražených surovin.
Pochopitelně, protože nikdy nikdo neargumentoval pro zavedení chladniček do domácností tím, že se tak sníží výskyt rakoviny žaludku (případně dalších nádorů), tato výrobky se začaly používat ze zcela jiných důvodů, začalo se proto tomuto jevu říkat "nečekaný úspěch zdravotní prevence".

Pokles akutní kardiovaskulární úmrtnosti

Uvedený pokles nastal později, u nás v 90. letech. Tento jev je dán tím, že dramaticky klesá riziko úmrtí při náhlých zdravotních poruchách typu infarktu, mozkové mrtvice apod. se zkracováním doby mezi nástupem příznaků a uložením na specializované lůžko.
Příčinou uvedeného jevu je "mobilizace" společnosti, která výrazně zdostupnila zavolání zdravotní pomoci.
Vedle kardiovaskulárních komplikací klesla akutní úmrtnost i při úrazech a také dalších náhlých zhoršeních zdravotního stavu, jako jsou třeba kolapsové stavy při cukrovce nebo hypertenzní nemoci.
Teoreticky se mohlo, že něco podobného nastane, vědět (nebo tušit) předem, protože již v 70. letech, kdy MHD byla vybavena "brblátky", zajišťujícími kontakt mezi řidičem a dispečinkem (který mohl volat sanitku) byly provedeny studie, podle nichž je úmrtnost menší při dopravních nehodách, k nimž došlo na komunikacích, obsluhovaných MHD než na ostatních komunikacích mimo.
Nicméně tyto studie zapadly a najednou uvedené typy úmrtnosti šly razantně dolů a také se začala zkracovat doba mezi úrazem či zhoršením zdravotního stavu a uložením v nemocnici.
Dramaticky se tedy zlepšila dostupnost lékařské péče a rychlost jejího nástupu. Já ještě pamatuji, jak nám na táboře začala dívenka jevit známky zánětu appendixu, z důvodu známého zákona o podělaném a kadibudce, spadla okresní telefonní síť (pochopitelně analogová) a dalo se dovolat jen do pár vesnic okolo. Naštěstí byla mezi dostupnými stanicemi i kasárna pohraničníků, kteří byli tak laskavi a vysílačkou dali vědět do posádky v okresním městě, kde se již dalo opět místně dovolat do nemocnice, že si mají přijet tam a tam pro holčičku se slepákem. Když to dnes líčím studentům, tak přímo vidím, jak očekávají další povídání o tom, jak jsme utloukali pěstními klíny mamuta.
Opět ovšem nikdo při zavádění mobilů neargumentoval s tím, že přinesou tento docela významný zdravotní benefit.