Rok od normalizační "výzvy vědců"

Výzva "Vědci proti strachu a lhostejnosti" je vyvěšena na speciálním webu, kde lze najít i aktuální seznam signatářů.
Sešel se rok s rokem a bude dobré se alespoň trochu podívat po částech na to, jak byla tato "elita společnosti" blízko či daleko reality, verifikované následujícími událostmi.

... jsme velmi znepokojeni prudkým nárůstem xenofobie ve společnosti ...

Je mi velice líto, ale čas ukázal nad jiné jasněji, že nešlo a nejde o žádnou "xenofobii", tedy racionálně neodůvodněný, psychicky patologický strach z cizího. Ono cizí se stává stále více známým a stále více se ukazuje, že negativní pohled a obavy z aktivit jeho představitelů jsou stoprocentně na místě.

O imigrantech, lidských bytostech, se píše, jako by šlo o škodnou zvěř či parazity...

Ano a všechny pokusy zapojit je do smysluplné práce celý rok selhávají a ukazují, že oni opravdu přišli jen čerpat dávky, nikoli se zapojit do ekonomiky společnosti. Jejich škodlivost byla silně verifikována zapojením migrantů do teroristických aktivit. Současné proislamistické nepokoje v Německu ukazují, že toto zapojení může být i velice masívní.

Muslimové jsou házeni do jednoho pytle s teroristy, bez ohledu na jejich skutečné názory či nepřebernou rozmanitost náboženských směrů ...

Turecké události (včetně tajné podpory chalifátu rodinou tureckého presidenta) ukázaly, že rozdíly mezi tzv. umírněnými islamisty a islamisty neumírněnými jsou pouze kosmetického charakteru.
Provalilo se i to, že muslimské obyvatelstvo poskytuje teroristům jak bezpečné zázemí (v "neexistujících" no go zónách), tak i logistickou podporu a je i zdrojem pro "doplňovací odvody" za padlé či jinak zahynulé teroristy.
"Rozmanitost směrů" sami muslimové jednoznačně odmítají masovým příklonem k radikálnímu islámu typu saláfismu nebo wahábhismu (rozdíly mezi nimi mají jen kosmetický charakter) a odmítáním právě tolerantních a pro nás alespoň částečně přijatelných směrů, jako je alávistický vládní režim v Sýrii.

... hlasy přející té či oné skupině cizinců smrt. Nic z toho neodpovídá realitě a neodráží ani tak skutečnou migrační krizi, jako nemoc naší vlastní společnosti, která ztrácí lidskost a zdravý rozum.

Zcela reálně kritika bezbřehé imigrace ukázala svou racionalitu v řadě států. Naopak státy, přijímající bezhlavě imigranty, se začínají propadat do chaosu a masové kriminality.

Všem, kdo v Evropě hledají útočiště, by mělo být zajištěno bezpečí a důstojné zacházení.

To je výzva zcela mimo realitu. Ve světě je několik miliard lidí, kteří by si vstupem do Evropy silně polepšily. Na druhé straně i totálnímu blbci z nějaké humanitní fakulty musí být jasné, že bychom je prostě neuživili. Dokonce ani kdybychom humanitárně zavedli pro Evropany pracovní povinnost 16 hodin denně. Ekonomické problémy se  zajištěním imigrantů nastupují už při o mnoho řádů nižších počtech.

Ti skutečně potřební musí být přijímáni a integrováni na základě individuálního a spravedlivého výběrového procesu, aniž by je předem diskvalifikovala jejich etnická či náboženská identita.

S tímto naprostý souhlas. Toto zajišťovaly tzv. Dublinské protokoly, od nichž se právě "přijímači" prakticky distancovali a nyní plánují jejich oficiální zrušení.
Země Vyšegrádu byly paradoxně ostrakizovány a atakovány právě za to, že se snažily o ten citovaný "spravedlivý výběrový proces".
Jestliže je náboženskou identiutou nějakého etnika terorismus (za jeho formy musíme považovat jakékoli snahy vnucovat toto náboženství ostatním i udržovat je ve fundamentální podobě uvnitř náboženské komunity), pak je nutné s tímto faktem pracovat. Když se to nedělá, jsou důsledky vcelku jasné - Paříž, Brusel, Silvestr 2015/16 atd.

[apel na média] Informujte pravdivě a s chladnou hlavou, nešiřte vykonstruované senzace a paniku.

S tím souhlas, problém ovšem je, že jsme stále více svědky masového lhaní oficiálních médií. Významná část populace jim přestala věřit a stále větší podporu má požadavek na zrušení veřejnoprávních poplatků právě proto, že tato média informují lživě a spoustu důležitých informací zjevně záměrně a se zlým záměrem zatajují.

Svoboda slova patří k tomu nejcennějšímu, co máme. Užívejte ji zodpovědně a citlivě.

Svoboda slova je jen jedna. Pokud někdo začne manipulovat s pojmy jako "zodpovědnost a citlivost", tak ji prostě omezuje a bojuje proti ní.

Historie učí, že strach plodí nesvobodu.

Je mi líto, opak je pravdou.
Nesvobodu prakticky vždy plodí podcenění nepřítele, který nám tu svobdu chce vzít.
Kdyby si Židé pořádně přečetli Mein Kampf, podstatně méně (o celé miliony) by jich zahynulo v plynových komorách. Kdyby si tuto knihu pořádně přečetli mnichovanští politici a pochopili současně, že je to vše myšleno smrtelně vážně, tak by museli pochopit, že jakékoli ustupování Hitlerovi je prostě totální pitomost. A mohli včasným zákrokem proti němu ušetřit lidstvu jednu světovou válku.
Po našich politicích i aktivistech typu "vyzývajících vědců" chceme jednu věc: Aby si přečetli pořádně Korán a pochopili, že vše, co je psáno v této knize, je myšleno smrtelně vážně. Aby se seznámili s islámskými životopisy Mohameda, podle jakých se učí v koránových školách, a pochopili, že Mohamed a vše to, co dělal, je pro muslimy nekritizovatelný následováníhodný příklad. A chceme po nich, aby pochopili, že to, co dělá chalifát na svém území (a obdobné skupiny jako Talíban, Boko Haram apod.) je reálný a autentický islám. Rovněž, že jakýkoli "umírněný" islám bude ke stavu v těchto zemích a na těchto územích tendovat, jakmile se dostane k moci a přestane mít potřebu schovávat se za masku "umírněnosti". Komu neotevřely oči události v Turecku před několika týdny, není vědec, ale blbec (alespoň ten z Xeenemünde).

Především ale prosíme veřejnost, každého jednoho z vás, tedy nás, o opatrnost v soudech a kritický pohled na svět! Své názory musíme stále znovu konfrontovat s fakty, s vlastním svědomím i obyčejným selským rozumem.

Je mi velice líto, jsou to "xenofobové", jejichž pohled odpovídá jak konfrontaci s realitou, tak i korekci na "obyčejný selský rozum".
Právě oni soudí velice opatrně a kriticky a jejich názory odpovídají nejlépe objektivní realitě.
Naopak názory proimigrantů nejsou ničím jiným než ideologizujícím blábolením, které se za poslední rok stále více dostávalo a dostává i nadále do stále většího konfliktu s realitou.

Jen tak nepodlehneme primitivním pudům a zůstaneme důstojnými bytostmi obdařenými svobodnou vůlí.

Je, pochopitelně, "primitivním lidským pudem" strčit hlavu do písku a odmítnout realitu, která se nám jednak nelíbí, jednak je v rozporu s našimi představami o tom, jak by měl vypadat svět. Je ryze pudovou reakcí odmítnout existenci zla, které si nedokážeme vysvětlit a jehož příčiny si nedokážeme představit. A opět se mi do klávesnice dere analogie s nacismem, kdy řada Židů si nedokázala představit, že by tak kulturní a vzdělaný národ jako Němci dokázal akceptovat takové hovadiny, jaké hláslali nacisté v čele s Hitlerem. A nástup nacismu těžce podcenili.
Je naopak příznakem důstojnosti, svobodné vůle i výše zmíněného selského rozumu přijmout i odpornou a pro nás dosti obtížně pochopitelnou realitu a jako takovou  racionálně reflektovat svými reakcemi.

Pamatujme, že čím více je zpráva šokující či děsivá, tím dále bývá od pravdy.

Z této představy nás události posledního roku snad vyvedly v dostatečné míře. Dokonce i "islamofóbní" a "xenofóbní" zdroje zhusta podceňují zrůdnost reality islámského teroru, předstihující vše, s čím máme historickou zkušenost, tedy i nacismus.

Zajímejme se o dění ve světě, snažme se porozumět skutečným příčinám zla a hledejme způsoby, jak mu společně čelit.

S tímto rovněž souhlas.
Paradoxem je, že o realitu, nikoli vybájené nesmysly, se zajímají a aktivně reálná fakta vyhledávají především "náckové", "xenofobové" a "islamofobové", případně další podobní, protože oficiální média předkládají veřejnosti jen směsici lží a nesmyslů.
Islám je skutečnou příčinou zla. Je zdrojem primárním, coby ideologický nástroj těch, kdo řídí teroristické útoky. Je i příčinou sekundární, protože právě tato ideologie, předstírající náboženskost, je příčinou šílené (z našeho pohledu) sociální i ekonomické zaostalosti zemí, z nichž migranti pocházejí.
Hlavní problém je nutné přitom spatřovat v tom, že migranti z islámských zemí sem hodlají tento naprosto neúspěšný sociální model importovat a nám ho násilím a přes náš nesouhlas, a rovněž i přes jeho rozpory se zde platnými zákony, vnutit. To zcela diskredituje snahy o analogii s od nás prchajícími emigranty, kteří rozhodně nechtěli západoevropským zemím vnutit socialismus z něhož prchali, ale naopak, jejich příchod a výpovědi představovaly tak silnou diskreditaci tehdejších prosocialistických sil v Západní Evropě, že nám to jejich představitelé neodpustili dodnes. Což bylo a je dosud dále akcentováno nenávistí EUrolevice vůči obyvatelům východních zemí EU za celospolečenský konsensus s pádem socialistické dystopie v roce 1989.
Jako nebylo možné společně (s kým - Brežněvem? normalizátory?) čelit zlu zvaném socialismus, ale zbylo to na antisocialistické síly, tak zlu zvanému islám nemůžeme čelit společně s těmi, kteří toto zlo hlásají a snaží se ho rozšířit, ale pouze s těmi, kteří se ho snaží potlačit a zlikvidovat.

Uplynulý rok spolu se svými událostmi ukázal naprosto jednoznačně, že "výzva vědců" je prázdný žvást, míjející se zcela s realitou. Ti chytřejší to ovšem věděli už před tím rokem.

Skutečně by v roce 1968 bez okupace padl socialismus?

Někteří analyzátoři událostí v roce 1968 tvrdí, že "obrodný proces" by v roce 1968 nutně musel přerůst v demokracii jako takovou, odmítající socialismus i vedoucí úlohu strany. Mají pravdu?

Historie

"Obrodný proces", který začal společenskými posuny v šedesátých letech, ba fakticky ještě dříve. Začalo to ve skutečnosti už Chruščovovou kritikou "kultu osobnosti", která dávala tušit, že v 50. letech pod vlivem stalinského vedení SSSR a jeho "poradců" docházelo i u nás k porušování dokonce i těch socialistických zákonů. Jako určitý mezník bychom mohli stanovit odstřel "fronty na maso", tedy Stalinova pomníku na Letné, který byl jednoznačným aktem rozchodu se stalinistickými pořádky. Byť ryze formálního, protože pořád ještě v silových složkách jak komunistické strany, tak i jí řízeného státu byly "staré osvědčené" kádry z 50. let, které se "zasloužily", o všechny nezákonnosti páchané v období stalinismu.
Komunistická strana byla navíc rozdělena na několik skupin, které spolu vedly vcelku nesmiřitelný boj. Vyrovnávání se s kultem osobnosti a dalšími "přehmaty" ve skutečnosti jen definovalo pozice jednotlivých part ve vedení zločineckého gangu - KSČ.
Do toho vstupovaly další společenské skupiny a síly, které si slibovaly určité změny ve vedení společnosti, případně revizi procesů s některými skupinami dříve postižených. Zcela jistě zde byly i skupiny, jejichž cílem (byť nevyhlášeným) byl nějaký "antiúnor". Nicméně tyto síly byly zcela marginální.
Vše se změnilo až po srpnové okupaci, kdy se právě tyto síly staly významnou složkou celospolečenského odporu proti okupantům.
Představa, že v roce 1968 byl u nás ohrožen socialismus jako takový paradoxně papouškuje asi nejodpornější normalizační dokument, známé "Poučení z krizového, vývoje". Právě v něm parta zločinců, kteří se zmocnili s okupanty v zádech moci ve státě, odůvodňovala své aktivity tím, že byl ohrožen socialismus, a že se "museli obětovat" a spolupracovat se sovětskými soudruhy, aby nedošlo ke zhroucení režimu a návratu kapitalismu.

Jaká byla realita?

Ti, kdo si vzpomínají na rok 1989, zcela jistě vzpomenou i na to, jak prakticky nikdo z vedení Občanského fóra i dalších "revolučních" organizací nebyl ochoten uvést "na plnou hubu", že se jedná o návrat ke kapitalismu ,a standardní demokracii. Navíc přiklonění k EHS, která se tehdy již transformovala do sociálfašistické EU, rozhodně ani kapitalisms ani demokracii zavádět nemohlo.
Nicméně socialismus jako takový byl ve společnosti velice populární a jedinou snahou většiny společenských sil i většiny občanů bylo odstranění zjevných hrubých chyb, které občané vcelku jasně viděli kolem sebe. Nicméně právě tyhle chyby a dlouhodobá neschopnost je odstranit nakonec vedly k vlažnějšímu postoji vůči režimu jako takovému.
Proto bylo verbální přihlášení se k opuštění socialismu jako takového "na plnou hubu" nemyslitelné. Současně ale nakonec společnost přijala Klausovy reformy vcelku klidně.
To samé se dělo i v roce 1968, kdy naprostá většina společnosti by akceptovala jako postačující odstranění zjevných chyb a nedostatků, které komunistický systém měl a z nichž většina odstranitelná byla, aniž by se sáhlo na socialistické základy režimu. Síly, které by chtěly něco více, by se ocitly na samém okraji politické scény a neměly by sebemenší šanci cokoli ze svého programu prosadit.

Byl nějaký reálný vzor?

Vedle Šikových utopií tržně socialistické ekonomiky zde byl zcela jednoznačně socialistický, a tehdy navíc úspěšnější než to, co bylo před rokem 1968 i po něm, model. Byla to jugoslávská "smíšená eknomika". Nicméně tržní prvky, u nás z důvodu rigidity stranického vedení naprosto nemyslitelné (a neproveditelné až do samého předpádu režimu za "přestavby") byly k vidění i v Maďarsku, NDR a Polsku. Všude tam vedle státně socialistického sektoru existoval a fungoval sektor soukromý (byť mimo Jugoslávii silně omezený a tolerovaný jen v některých úsecích ekonomiky).
Jakási kombinace tržních prvků se státně řízenou částí ekonomiky tedy mohla být vzorem a do jisté míry mohla být vzorem i kombinace soukromé ekonomiky se "státní správou", jaká zde byla v krátkém období 1945 - 1948 po zabavení majetku Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů.
Dá se tedy s úspěchem předpokládat, že uvolnění možnosti soukromě podnikat v určitých sektorech ekonomiky se součaně dominující složkou ekonomiky řízené státem by do značné míry uspokojilo významnou část společnosti a opět ty společenské síly, které by chtěly něco víc, by skončily na nezájmu zbytku společnosti se o něco dalšího pokoušet.
V zásadě by nijak nebylo se socialistickým modelem v rozporu ani uvolnění kulturní s puštěním nesocialistického umění do našich kin a knihkupectví (případně televize), protože tohle se dělo jak v Maďarsku tak i Polsku a dalších sousedních socialistických zemích, kam se jezdilo na hudební festivaly a do kin, případně se odtud vozily a samizdatově překládaly knihy světových autorů. A opět tam měli socialismus a nijak si to s nim nevadilo. Jen u nás měli publikační monopol producenti bezcenných skřeků v intencích "socialistického realismu".

Důvody okupace

V zásadě se nedá, bez možnosti bádat v archivech bývalého SSSR, odhadnout, proč Brežněv a spol. odmítali v Československu povolit něco, co bylo běžné v dalších socialistických státech (a nakonec byla socialistickou i ta Jugoslávie).
Mohla za tím být snaha "vyzkoušet" striktně socialistický režim velmi podobný tomu sovětskému v relativně bohatém a civilizovaném státě, mohla za tím být obava z toho, že stát s kombinovanou ekonomikou bude mít tendenci se přiklonit, podobně jako ta Jugoslávie, ke konkurenci, představované Čínou, mohly za tím být ovšem i pouhé sklerotické pláty v mozkových arteriích sovětských gerontokratů.

Důsledky okupace

Pro nás jsou jasné: vržení zpět v ekonomice, kultuře i společenském vývoji jako takovém. K moci se dostalo panoptikum zjevných blbů a bezcharakterních monster, kterých si nevážili (a vážit ani nemohli) i ti komunisté, kteří prošli prověrkami, popřípadě byli do KSČ přijati za normalizace.
S výjimkou naprostých blbů, tzv. "osmašedesátníků" (kteří v tomto roce, paralelně s naším "obrodným procesem" bojovali v Západní Evropě za zavedení socialismu stalinisticko - maoistického typu), tvořících spolu se svými generačními sympatizanty nyní podstatnou část vedení EU, byl socialismus totálně zdiskreditován a rozsvítila se zelená pro přímou mocensko ekonomickou konfrontaci, kterou režim jako celek neustál ani v tom SSSR a pokus o jeho reformy, v mnohém podobné roku 1968 u nás, vedly k pádu tohoto režimu.
Zde by se zdálo, že si protiřečím, ale nikoli.
SSSR byl v době vystoupení Gorbačova na pokraji ekonomického zhroucení, do něhož stahoval i celý "tábor míru a socialismu", a byla zde tudíž docela jiná situace v porovnání s Československem roku 1968, které na tom zdaleka nebylo tak špatně a mohlo by si dovolit i takové ekonomické turbulence, jaké SSSR zlikvidovaly. Na druhé straně byly v té době v SSSR velice silné síly kriminálního charakteru, prorostlé se "státostranou", které nějaký pozitivní vývoj nepřipustily a strhly stát do politického a ekonomického chaosu, jaký tam byl za Jelcina.
O co těmto silám šlo, vidíme na oligarchizované Ukrajině, která si v mnohém nezadá se zhroucenými státy typu Somálska. Proto se také nelze divit obrovské popularitě a podpoře Putina, který jim, ne vždy čistým způsobem, ale IMHO "z hlediska vyššího principu mravního" naprosto spravedlivě, zaťal tipec.
Takovéto oligarchy (ani reálné kandidáty na jejich pozice) jsme tu v roce 1968 neměli, a tudíž je totální rozklad a zhroucení společnosti, jaké nastalo v SSSR po Gorbačovových reformách, krajně nepravděpodobné

V roce 1968 tedy nešlo o "ohrožení socialismu", ale pouze ohrožení jeho relativně raritně se vyskytující zvláště odporné formy. Naopak zásah proti procesům "Pražského jara" vedl k totálnímu zdiskreditování socialismu jako takového a fakticky předpřipravil cestu ke zhroucení socialistických režimů (i těch méně odporných) v roce 1989.

Co uplynulý týden dal

Islám

K dalšímu teroristickému útoku,

tentokrát kombinací střelné zbraně a sekyry, došlo v Kolíně nad Rýnem.

Izrael

zbořil dům, patřící atentátníkovi, který zavraždil spící dívku v ilegální osadě.

Burkiny

byly zakázány ještě na Korsice a v další lokalitě v pevninské Francii. Pochopitelně, sluníčkáři blekotají, jak je to údajně špatné.
Padly již také první pokuty za porušení zákazu.

USA

propustí dalších 15 vězňů z Guantanáma. Uvidíme, možná se hned přidají k chalifátu nebo jinýmn teroristům, jak to udělali ti předchozí propuštění.

Německá vláda

označila Turecko za ústřední platformu islamistů.

Bin Ládinův syn

vyzval obyvatele Saúdské Arábie aby svrhli tamní, dle něho příliš sekulární a "neislámský" režim. Básní i o tom, že zkušeností, nabytých touto akcí, by potom bojovníci za islám mohli využít při nastolování "ideálně islámského" režimu v evropských státech.

S výše uvedeným

souvisí i blekot paní Merkel, že "běženci do Německa islámský terorismus nepřinesli". Má formálně pravdu v tom, že tento terorismus byl už dílem islámských (hlavně tureckých) gastarbeiterů, které německý stát uplácel "nezájmem" o jejich aktivity, pokud se budou odehrávat výlučně uvnitř těchto komunit. "Běženci" tyto aktivity "pouze" začali roznášet do celé společnosti, protože začali ignorovat pravidla "etnického smíru".

Proskočila zpráva,

že se USA chystají přesunout své jaderné zbraně ze základny v Turecku do Rumunska. Všichni potenciální účastníci to popírají, nicméně vyhlíží to realisticky. Jde ovšem i o to, zda Turci tento přesun umožní, nebo zda se budou snažit těch zbraní zmocnit (a i o to, co by v takové situaci udělali američané - šli by do střetu?).

Džihádisté

z chalifátu zaútočili na policejní stanici ve městě Balašicha (Rusko, na východ od Moskvy). Než se je podařilo zlikvidovat, dva policisty zranili.

Už i relativní islamofil

Thomas de Maiziére, německý ministr vnitra, přitvrdil proti nošení burek. Je ovšem otázka, zda to není rétorika k zářiovým volbám, které zatím vypadají jako totální výprask proislámských vládních stran.

Lékaři bez hranic

se stáhli ze severu Jemenu.
Už jsem viděl názor, proč tuto organizaci podporujeme a posíláme do ní lékaře, když stav našeho zdravotnictví je tak špatný, že se uvažuje o znevolnění soukromých lékařů, kteří by povinně, a snad i zdarma, pracovali ve státem mizerně řízených nemocnicích.

Ve Štrasburku

byl pobodán občan židovské národnosti v tradičním oděvu. Policie odmítá připustit, že útočník křičel "Alláhu akbar", zato blekotá, že byl psychicky narušený.

Matka českého džihádisty

byla vyslýchaná policií.
Zajímavá je i informace, že její syn si do vězení vyžádal Bibli. Ukazuje to, že se jedná o dobrou substituci Koránu a další islámistické literatury.

Chalifát

použil masy civilistů (včetně unesených) jako "živé štíty".

13 - 14 letý chlapec

se odpálil na kurdské svatbě v Turecku. Dosud neuzavřený počet mrtvých přesahuje 50, raněných bylo celkově přes sto, většina byly děti.
Ukazuje to jednoznačně, že džihádisté a náboženští fanatici i tohoto věku jsou naprosto legitimním cílem náletů a jiných akcí proti chalifátu nebo jiným podobným zločineckým tlupám.

Stanislav Křeček

tvrdí, že "není možné zakázat islám", ale že je nutné mu nastavit mantinely speciálním zákonem.
IMHO se mýlí:

• po skončení druhé světové války jsme tu měli nacistů asi stokrát více než muslimů a přesto jsme nacismus úspěšně postavili mimo zákon
• jsem rozhodným odpůrcem zákonů, které by měly nějak zvýhodňovat nebo naopak ponižovat část obyvatelstva (ono to jde zpravidla ruku v ruce, pozitivní diskriminace jedné skupiny obyvatel představuje negativní diskriminaci všech ostatních).

Konvičkovci

na Staromáku předem ohlášeným happeningem předváděli chování islamistů.
Podle skřeků sluníčkářů vyvolali paniku, podle očitých svědků (kteří jsou IMHO důvěryhodnější) se žádná panika nevyskytla.

Boko Haram

zavraždila v Nigérii dalších deset lidí.

Imigrace

"Uprchlíci mají stejné názory, jako AfD"

Když se to napíše takto, tak je tím značně dehonestována AfD. Uprchlíci i AfD chtějí zavést v Německu pořádek a vládu zákona, třeba i násilím. Problém je, že uprchlíci za toto považují nastolení šarijatského pseudozákona a poměrů, jaké známe z chalifátu, zatímco AfD chce prosadit standardní evropskou demokracii.
Uvedený stav skutečně naznačuje vývoj do apokalyptického střetu mezi stoupenci nesmiřitelných názorů, jakmile dosáhne eroze sociálního středu takové úrovně, že tento konec nebude moci dále oddalovat.

"Neznámí útočníci"

v několika městech Švédska zapálili desítky aut.

Maďarsko

prodloužilo výjimečný stav, zavedený kvůli migrantům.

Rakousko

hodlá zpřísnit podmínky pro imigranty na svém území, omezit islámský oděv a nutit je k práci za nižší mzdu, než je minimální (mají ovšem bydlení, stravu a další benefity, takže plat jako takový rozhodně nepotřebují).
Tlačí také na trvalé uzavření hranic na "balkánské trase" "uprchlíků".

V ilegálním táboře u Calais

je až kolem 9000 lidí, nejvíce za jeho existenci, navzdory snahám části fracouzských politiků a exekutivy tábor zrušit. Pořád předstvuje také riziko pro automobily, projíždějící do blízkého tunelu pod kanálem.

Multikulturalisté zabodovali:

V New Yorku nebudou už muset taxikáři ovládat angličtinu.

Autorka burkin,

Aheda Zanettiová, žijící v Austrálii, kritizuje jejich zákazy. Poukazuje na to, že burkiny "umožňují muslimským ženám dělat věci, které by jinak dělat nemohly", jako např. se koupat".
Problém vidím v tom, že cílem boje proti nacismu nebylo to, aby Židé v koncentrácích měli dostatečnou stravu a bylo s nimi (včetně plynování) zacházeno "humánně", ale aby Židé v těch koncentrácích vězněni nebyli a Norimbetské zákony šly na smetiště dějin. To samé je nutné vynutit na muslimech, třebas i stejnými prostředky, jaké byly použity pro denacifikaci Německa.

Obecné

Bouře

proti "rasistickému vraždění afroameričanů policisty" v Milwaukee pokračují. Pikantní je, že "rasistický" policista je afroameričan a jeho "obětí" byl mnohonásobný kriminální recidivista, navíc ozbrojený a v době střetu s policií páchající trestnou činnost.

Pokračuje střet

kolem navrhovaného drastického zdražování odběru vod, které by mělo stát průměrnou domácnost 1700 ročně navíc.

Jeden z důsledků

sociální politiky EU: 5 milionů mladých lidí 20 - 24 let, především na jihu EU, kteří ani nepracují ani nestudují.

"Boj se suchem"

má nahradit "boj s globálním oteplováním". Problém je, že peníze do neúčinných až škodlivých opatření (solární elektrárny, biopaliva i další "alternativní" zdroje) poplynou dál. Pokud nebude financování těchto nesmyslů skrečováno (bez ohledu na krachy těch, co si z toho udělali živnost), tak bude tato oblast dále jen snůškou nesmyslů. Nehledě k tomu, že od válu by měli jít všichni, kdo uvedené (a další) nesmysly prosazovali.

Donald Trump

chce zajsitit odpojejí džihádistických skupin od internetu a zajistit infiltraci imigrantů pracovníky tajných služeb.

Bylo zahájeno

pátrání po "zlatém vlaku" na jihu Polska v blízkosti českých hranic. Vlak by měl být ukryt v bývalém železničním tunelu. V lokalitě byly nalezeny georadarem anomálie, které by mohly souviset s nějakými podzemními prostorami. Rok trvalo rozhodnutí o povolení prací ze strany polského státu. Ještě není vyhráno, jednak se dá očekávat, že bude vlak zaminovaný, jednak by se mohlo nějak projevit i nacistické podzemí.
V první pokusné šachtě zatím nic nalezeno nebylo, pátrači budou kopat ještě jednu.

Na Dráhanské vysočině

leží řada zaniklých osad, které jsou objektem zájmu archeologů, protože zpravidla zanikly náhle a v souvislosti s vyvražděním veškerého (nebo většiny) obyvatelstva (což umožňuje i demografickou analýzu vesnického obyvatelstva té doby). Protože násilný zánik byl zpravidla "poslední kapkou" k zániku neprosperujícího sídla, nebyly některé z nich obnoveny, případně byly obnoveny některé z osad zničených za husitských válek (ochlazení po středověkém klimatickém optimu) za Jagelonců, kdy se zase oteplilo, a zanikly podruhé za třicetileté války a následně již obnoveny nebyly (malá doba ledová). Uvedené skomírání bylo dáno tím, že vesnice musela vypěstovat na daném území potravu (hlavně obilí) pro své obyvatele a ještě pro feudální rentu, což v řadě lokalit za chladnějšího klimatu nebylo možné a obyvatelstvo (jak ukazují antropologické rozbory pozůstatků) trpělo chronickou podvýživou. Pozemky po zaniklých osadách byly zčásti přeživšími okolními osadami využívány jako pastviny, zčásti podlehly spontánnímu zalesnění.
Trochu severně od středu spojnice Vyškov - Blansko leží zaniklá osaha Hamlíkov (německý název Hämlingen, tedy hamelnští), o níž byla publikována hypotéza, že sem byly zavedeny děti z Hameln známým krysařem, který nebyl krysař, ale lokátor Olomouckého arcibiskupa Bruna ze Schauenburku, který se snažil tuto část církevního dominia ve středověku kolonizovat.
Novináři "objevili Ameriku", protože uvedená hypotéza je stará již desítky let. Proto ani nevědí, že v okolí se vyskytuje více osad s názvy v původní podobě reflektujícími názvy vesnic a městeček v okolí Hameln, přičemž bývalo zvykem kolonistů pojmenovávat osady buď po mateřském sídle, nebo sídlech v jeho okolí. Novináři mají také představu legendární přesmyčky mladých lidí na děti, která je rovněž nereálná. Do kolonií šly opravdu 12 - 13 leté děti (jistěže i starší, ale nepřevažovaly), protože mezi nimi bylo nejvíce "nadbytečných, a současně přesunu schopných" jedinců. Ti také, jakmile postavili první zemnice, se ženili a vdávali a zakládali rodiny. 18 letá žena byla tehdy (pokud nešla do kláštera) ztahaná po několika dětech a na prahu stáří.

Americký vicepresident

Joe Biden vyjádřil Srbsku soustrast za nálety.
Krokodýlí slzy.

Štěstí

měla česká turistka (75 let), že ve skupině byla lékařka. Když se jí na tůře mezi Smokovcem a Slezským domem zastavilo srdce, byla úspěšně zresuscitována a incident přežila.

ERÚ

couvl od chystaného zdražení elektřiny, které by mělo cenu definovat podle síly jističů. Kdyby se to podařilo prosadit, pak by se řadě chatařů a chalupářů vyplatilo přes zimu temperovat objekty elektrickými kamny.

Exšéf Sazky

kandiduje do Senátu s velmi vyhraněným "antizeleným" programem. Bude zajímavé sledovat, kolik dostane hlasů.

Babiš

má další konflikt zájmů, tentokrát daný členstvím v předsednictvu německé firmy.

Britská absurdita

Britové hodlají sankcionovat daňové poradce, kteří ukazují svým klientům, jak využít mezer v zákonech k získání úlev na daních. Normální kontinentální Evropan by asi spíš opravil ty zákony, že?
Britové rovněž "bojují proti obezitě" tím, že hodlají zdanit slazené nápoje. Problém je v tom, že mezi slazenými nápoji a obezitou žádný vztah není, je to složitější věc na samostatný post.

Soudruzi

ze Ztohoven vymysleli "fintu": Nemohou být souzeni, protože soudkyně je zaujatá, jelikož ji jmenoval president Zeman, proti jehož kanceláři spor vedou.

Norský politik

unesl dceru (novináři pečlivě utajují věk), která se stala členkou gangu užívajícího drogy, a snažil se ji doma detoxikovat.
Byl za to odsouzen k nepodmíněnému trestu a k předání 40 000 norských korun jako odškodného - aby dívčina měla peníze na další drogy.
Je zajímavé, jak je země Barnevernetu totálně impotentní (a spíše kontraproduktivní) v situaci, kdy je někdo skutečně ohrožen na životě a zdraví a nejde jen o ryzí fikci jako v případě synů paní Michalákové a mnoha dalších unesených dětí.

Zemřel Ernst Nolte

proklínaný historik, který ukázal příčinnou souvislost mezi nástupem sovětského režimu v Rusku (a prosovětských skupin v samotném Německu) a nástupem nacismu.

Celorepubliková

epidemie virové infekční žloutenky typu A dorazila i do Brna, kde desetkrát zvýšila nad dlouhodobý průměr počet nových případů a vedla k vyhlášení epidemie. Proti nemoci se dá očkovat a prodělání zanechává trvalou imunitu. Bohužel, u části pacientů i dlouhodobě poškozená játra, ale tento virus je relativně méně škodlivý a jeho působení méně přecházející do chronického zánětu než jak je tomu u ostatních virů virových žloutenek.

Staré časy

na mě přímo dýchly nad zprávou, že v USA hledají dobrovolníky k nakažení se virem zika za účelem jeho dalšího výzkumu. Pochopitelně, tento virus je mimo těhotné ženy (a to ještě ne v celém průběhu těhotenství) relativně neškodný, asi jako na jihu Moravy "řádící" virus Ťahyňa, vyvolávající Valtickou horečku (je pojmenován po vesnici na Slovensku, nemoc jím vyvolávaná po městečku na Moravě, prostě československý virus).
Věnuji pietní vzpomínku Dr. Finlaysonovi, který zkoumal "o něco" nebezpečnějšího příbuzného viru zika - virus žluté zimnice, která tehdy měla úmrtnost v desítkách procent (a v některých epidemiích i přes 50). Tato nemoc zmařila první pokus o stavbu Panamského průplavu. Její organizátoři, "namlsaní" úspěchem při stavbě Suezského průplavu nedokázali logisticky zvládnout šílenou morbiditu a mortalitu pracovníků a vzdali to. Průplav poté (v trochu jiné trase) prokopali američané za účasti své armády. Pro ně je strategickou záležitostí, umožňující rychlé přesuny válečných lodí z Atlantiku do Pacifiku a naopak, což byl jeden z faktorů, které jim pomohly za druhé světové války.
Finlayson se vedle léčení (ne moc úspěšného) pracovníků zabýval i šířením nemoci. Do té doby se věřilo, že je nebezpečný styk s nemocnými a jejich výkaly. Prokázal, že tomu tak není, že nemoc přenášejí komáři. Přestože byla úmrtnost na tuto nemoc hororózní, měl tolik zájemců o svůj slavný pokus (polovina dobrovolníků byla vystavena fekáliím zemřelých, druhá komárům), že musel odmítat všechny, co nebyli svobodní a bezdětní.

Roste napětí

mezi separatisty v Doněcku a centrální ukrajinskou vládou.

Čeští politici

vyzvali Bohuslava Sobotku k odmítnutí přijímací politiky při návštěvě soudružky Merkelové. Chystají se akce jak na podporu její proislámistické politiky, tak proti ní.

Donald Trump

jasně řekl afroameričanům, že nemají co ztratit, když ho budou volit, protože Clintonová je nechá jen živořit na dávkách, aniž by se postarala o to, aby mohli najít práci.

Bigoti

"vymítali satana" na trase pochodu Gay Pride.

Výročí

Na toto období připadají dvě výročí:

• Výročí srpnové okupace 1968, případně o rok mladší výročí krvavého potlačení demonstrací ještě Dubčekovým režimem (které ovšem bez toho srpna 1968 postrádá jakýkoli význam. To druhé jasně ukázalo, že reformní komunista je prostě komunista.
• První výročí tzv. "Výzvy vědců", "angažujících se" na straně "těch správných" společenských sil.

Obojí si zaslouží vlastní medailonek, nicméně existuje něco, co obě výročí do jisté míry spojuje.

Věda a totalita

Za normalizace, která se odvíjela právě od srpna 1969, tedy momentu, kdy se "reformní" komunisté, pořád jěště alespoň formálně u moci, postavili jednoznačně na stranu okupační moci, byly nejvíce postiženy vysoké školy.
Ono je to logické, vědce či vysokoškolského pedagoga lze "poslat k lopatě", zatímco dělník už u ní je.
Je znám výrok Hanse Selyeho, že vědec by se neměl politicky angažovat, protože pak hrozí, že při změnách režimu a dalších politických turbulencích bude zlikvidováno jeho životní dílo.
Pochopitelně, tento Pan Vědec, při vší úctě k jeho odborným kvalitám, si představoval poměry v totalitních státech jako Hurvínek válku. Podstata "kádrové práce" na vysokých školách spočívala v tom, že pedagogové i badatelé se angažovat musejí.
Pochopitelně, platí to pro všechny totalitní režimy, proto v dobách časnějších museli vědci chodit do kostela a veřejně vyjadřovat víru ve věci, o nichž museli z hlediska své odbornosti vědět, že jsou to jen bezcenné bláboly. Za nacistů museli do NSDAP, za komunistů do komunistické strany.
Jistěže se objevila, už za té křesťanské totality, kategorie vědců, kteří "angažovaností" nahrazovali odborné kvality. Za nacistů a komunistů se jejich výskyt výrazně zvýšil a narostly též jejich "kvality" (o éře lysenkismu jsem se zde už před nějakým časem zmiňoval). Pochopitelně, nejvíce se podobných zjevů objevilo v různých blábolologiích bez hodnotitelného výstupu. Vyšší úmrtnost pacientů nebo padající domy a vybuchující stroje se dají ukecat podstatně hůře než pravdivost nějakého filosofoidního blábolení, kterému nerozumějí ani lidé "pracující" v této oblasti (Sokalova aféra je toho velmi výmluvným svědectvím).
"Normální" vědci se za nacistů i za normalizace (či v jiných obdobích komunistického řádění") angažovali přesně tolik, co se po nich chtělo, a co potřebovali na obhajobu svých postů (aby minimalizovali riziko, že budou vykopnuti a nahrazeni někým "ideově pevnějším"). Jistěže se tu a tam některý zaťal do ideologické oblasti, pokud se tam objevilo něco, co vzbudilo jeho zájem, případně něco, v čem by mohl být užitečný. Některým se i skutečně něco pozitivního podařilo, většina však byla zklamána.

Věda a posttotalita

Jedním z požadavků "Velké sametové" byla depolitizace školství. Na vysokých školách přestaly fungovat politické organizace a v případě nezrušených přestaly existovat školské, fakultní atd. základní organizace, a kdo se chtěl dále "angažovat", musel do místa bydliště (to se týkalo i komunistů). Zůstaly odbory, které se podařilo v té době rovněž silně depolitizovat a nasměrovat na opravdu odborovou práci, tj. boj za zájmy pracujících.
Od zhruba přelomu tisíciletí lze stále více pozorovat, že se školy, a nejen vysoké, stále více repolitizují.
Byli jsme již svědky různých aktivit typu "středoškoláci hájí právo své islámistické spolužačky chodit zabalená jako mumie" či různé "správné" a "angažované" aktivity na školách vysokých.
V podstatě politicky aktivistické bylo i nedávné zrušení výstavy aktů v knihovně ČAV, o němž jsem se také zmiňoval, protože "apolitická" reakce by byla "najděte nám v zákonech, který paragraf ta výstava porušuje, a pokud takový nenajdete (jakože takový neexistuje), tak si trhněte levou zadní".
Protože k té politizaci patří i to, že jacísi "politicky pevná" aktivisté získávají postavení a pravomoci, na které nemají podle platných zákonů naprosto žádný nárok. A prochází jim to z toho důvodu, že se stále více lidí bojí jim odporovat, aby nebyli politicky postiženi. Naprosto stejná situace byla i po únoru 1948, i za normalizace.
Jedním ze sympatických bodů programů některých alternativních stran a politických hnutí je odstavení právě těchto pochybných sil (a lidí) od moci.


Takže "výzva vědců", byť s formálním přípodotekem, že stanovisko podpisujícího není oficiálním stanoviskem dané instituce, je názornou ukázkou, jak se politizace plíživě vrací na posty, z nichž byla v listopadu 1989 vykopnuta. I včetně takových jevů, že v některých institucích dostali (jak se šíří neoficiálními cestami) podepsání befélem, jak tomu bylo třeba v souvislosti s podepisováním "anticharty" za komunistů. Čili jde o snahu vrátit spoečnost někam do éry normalizace.

Je islám anticivilizací?

Známý a často citovaný výrok presidenta Zemana, označující islám za anticivilizaci, je většinou společnosti akceptován kladně, zatímco proislámistickou menšinou je odmítán a dehonestován. Jaký je jeho vztah k realitě?

Zeman

Opravdu nevím, jak president Zeman k oné charakteristice islámu přišel. Zda je za ní jen jeho velice bystré a vnímavé pozorování reality, jaké předvedl již ve známém článku v Technickém magazínu ještě za totality, nebo nějaký podrobnější rozbor.

Historie

Jak křesťanství, tak islám (a kupodivu i judaismus) se v určité fázi svého vývoje dostaly na křižovatku. Na ní se rozhodovalo o tom, zda bude mít ve státě hlavní moc složka světská, nebo náboženská.
V judaismu došlo k určitému pokusu o ustanovení světské moci, do značné míry nezávislé na moci náboženské. Paradoxně vrchol tohoto období spadá do časů krále Šalamouna, za něhož vyrostl na Chrámové hoře honosný chrám židovského boha (jediný v judaismu, synagogy mají poněkud jinou funkci). Ovšem už za vlády jeho synů došlo k úpadku světské moci. Vláda přešla, dílem přímo, dílem tím, že se králové židovského státu stávali pouhými loutkami v rukou kléru, do rukou kněží. Přestože toto "ideologické sjednocení centra" by teoreticky mělo stát posílit, opak je pravdou. Izrael byl v tomto období dvakrát dobyt, poprvé Babylónem a podruhé Římem. Jeho obyvatelstvo se poprvé ocitlo v babylonském zajetí, po dobytí druhém došlo po různých peripetiích k rozehnání Židů do diaspory. Navíc došlo, na základě ideologicko - věroučných konfliktů mezi kněžskými frakcemi k rozštěpění země na dva soupeřící státy - zbytek původního Izraele a Judsko.
V křesťanství se v určitém momentě, cca 400 - 600 let po jeho vzniku, rovněž objevily podobné spory ohledně vztahů světské a náboženské moci. Výsledkem tohoto kvasu bylo udržení světsko - ideologické dichotomie, tedy až na výjimky typu církevního zboží (nebo papežský stát) byla moc rozdělena mezi světskou a církevní vrchnost. Uvedený stav snížil, i když zcela nevyloučil zásahy církevních ideologů do oblasti vědy (a hlavně techniky) a způsobil i to, že některé církevní zápovědi v této oblasti byly široce nerespektovány (např. zákaz "šíleně účinných a nelidských zbraní", jako byla přenosná trojnožka, o níž si lukostřelec opřel ruku s lukem a jeho střelba pak byla přesnější, nebo samostřílu).
Za o něco kratší dobu doško k doražení na podobnou křižovatku i v islámu (ona to byla doba dosti stejná, pokud od těch křesťanských let odečteme staletí, kdy bylo křesťanství v ilegalitě). Na této křižovatce se na konci období, které sami muslimští historikové označují za "zlatý věk", dal islám prakticky opačnou stranou jako křesťanství. Moc zůstala v rukou kleriků, vysoké světské funkce byly současně (a co do pořadí důležitosti primárně) i funkcemi dochovními. Pravda bylo to, co řekli klerikové brumlající nad Koránem a dalšími základními islámskými texty, jen v omezené míře to, co se z nich dalo logicky vyvodit (ještě před pár lety byl v Pákistánu odsouzen k smrti člověk, který si dovolil logicky odvodit, že Mohamed, než jej potkala milost navštívení archanděla Džíbrajíla, byl vlastně nevěřící), a to, co bylo pozorováno, změřeno, spočítáno (atd.) mimo svět náboženských fikcí, bylo jako reálné uznáno jen výjimečně (a zpravidla v situacích, kdy to jinak prostě nebylo možné - asi jak to starší z nás znají z let komunistické gerontokracie, ale v podstatně vyšší intenzitě).

Historické důsledky

Důsledkem uvedeného rozdílného až opačného vývoje ve svých kořenech se islám dostal do situace v podstatě likvidující jakoukoli možnost vědeckého i technického rozvoje. Řada dříve známých technologií byla ztracena a nové nevznikaly, což byl obrovský rozdíl proti křesťanským zemím, kde úpadek byl střídán technologickým rozvojem, a někdy i znovuobjevujícím ztracené technologie z předchozích období.
I "zlatý věk islámu" se vyznačoval poředevším shromažďováním a překládáním předislámských a neislámských textů, ve skutečnosti v jeho rámci působilo méně než deset lidí, kteří byli schopni s těmito texty pracovat nad rámec běžné redakční a překladatelské práce (tedy nad kvalitativní úroveň bakalářské práce dnešní doby, tedy něco jako "mírně vycvičená opice s panem Googlem). Příznačné také je, že většina těchto děl se zachovala jen díky jejich exportu do křesťanského světa, který se jejich prostřednictvím seznámil s malou částí antických pramenů z muslimy vydrancovaných a zničených knihoven na severu Afriky a na Blízkém Východě.
Muslimové např. získali dříve než Evropa střelný prach (a dodnes se vedou spory o to, zda byla tato látka skutečně do Evropy importována "i s chlupama", nebo zda evropští lučebníci na základě zvěstí o látce podobných vlastností ji nezkompletovali sami, případně zda alchymisté nevytáhli ze šuplíků něco, co už znali, prokazatelně totiž s komponentami střelného prachu pracovali), nicméně Evropa během velice krátké doby dokázala vyrobit střelné zbraně na bázi této výbušniny na kvalitativně vyšší úrovni než byl čínský vzor i jeho islámské kopie. A v následujících válkách muslimové křesťanské technologie kopírovali, nebo využívali k jejich provozování zotročené nemuslimy (např. Konstantinopol byla dobyta děly, vyrobenými v okupovaných Uhrách).
V současné době jsou prakticky všechny civilizační projevy v islámských zemích buď dědictvím předislámských časů nebo importem z neislámských zemí. Za určitý druh importu lze považovat i práce odborníků, vychovaných v euroatlantických a jiných neislámských zemích. Importem je i obrovské bohatství ropných států, protože bez technologií vyvinutých v neislámských zemích by byla ropa jen ošklivě páchnoucí hořlavou tekutinou, která se moc nehodí ani ke svícení v kahanech.

Pokud bychom měli odpovědět na úvodní otázku, tak i hlubší rozbor a srovnání evropské a islámské civilizace dávají za pravdu presidentovi Zemanovi, protože svým vývojem se islámské a evropské země podobají účastníkům souboje na pistole, kteří se na určitém místě k sobě postavili zády a začali pochodovat na strany přesně opačné.
Náš problém je, že nyní, jako ti duelanti, natahují kohoutky svých zbraní a otáčejí se směrem k sobě.

Nedůslednosti Astonovy

Aston ve své úvodníku do Neviditelného Psa komentuje účast muslimů na mši za islamisty zavražděného francouzského kněze, která se konala v kostele na náměstí Míru. Zmiňuje i skutečnost, že v kostele sv. Ludmily (a snad i jinde) účast muslimů na této mši odmítli.

K Astonovi

Aston správně konstatuje i fakt, že "muslimové by měli stát v první linii v boji proti islámskému terorismu", ale nicméně činí pravý opak - islámské komunity takovýmto teroristům zajišťují jak bezpečné zázemí tak i logistickou podporu (už jsem o tomto problému také psal). Respektive, abych nebyl tak přehnaně optimistický jako Aston, oni by v této první linii stáli, kdyby vyznávali s námi identické (či alespoň podobné) hodnoty.
Problémem muslimů (a ještě více naším problémem s muslimy) ovšem je, že vyznávají "hodnoty", které jsou s naší civilizací a jejím bezproblémovým chodem naprosto neslučitelné, a tudíž stojí ideologicky, ale i fakticky jako "druhá linie teroristů", která té první poskytuje nejen výše zmíněné zázemí, ale slouží i jako zdroj "doplňovacích odvodů", což jasně ukázaly události v souvislosti s vyhlášením chalifátu v oblasti Blízkého Východu a na severu Afriky.
Aston prostě považuje naše kulturní hodnoty zcela automaticky (a možná by se takto explicitnímu vyjádření i bránil) za univerzální, a tudíž přijatelné i pro muslimy, kteří by je tedy měli proti teroristům hájit. Opak je ovšem pravdou, ať už vezmeme v úvahu Huntingtonovskou "válku civilizací", nebo ještě explicitnější výrok Atatürkův: "Na Zemi existuje velké množství kultur, ale pouze jediná civilizace, ta evropská", tak máme naprosto jednoznačně vysvětleno, že muslimové prostě stojí na opačné straně fronty, po boku těch teroristů.
Aston dále formálně správně uvádí, že "u nás jsou muslimové náboženskou skupinou, zatímco v západních zemích jsou sociální vrstvou".
Uvedené je sice pravda, ale problematická tím, že mezi těmito dvěma stavy je pouze kvantitativní přechod, tj. jakmile se muslimové zmnoží, ať už opravdu množením nebo přistěhovalectvím, tak se automaticky stanou z náboženské skupiny sociální vrstvou, daleko problematičtější z hlediska soužití s většinovou společností, jak to vidíme v řadě starších zemí EU, kde už se jedná v podstatě o etnickou válku, vedenou muslimy proti zbytku společnosti.
Pokud chceme něčemu podobnému zabránit, pak nezbývá nic jiného než podpořit "antiislamisty" a jiné podobné "extrémisty" v tlaku na vedení státu, aby omezilo nebo zcela zamezilo imigraci muslimů. Rozhodně je něco podobného, byť by to bylo spojeno i se sankcemi ze strany EU, případně nutností czechxitu, podstatně menší zlo než připustit vznik "sociální skupiny" muslimů, vedoucích etnickou válku proti proti zbytku společnosti (mimo části kolaborantů), jak ji vidíme ve starých zemích EU.

K samotné mši

Účast muslimů na uvedené mši nijak neznamená, že by tito muslimové nesouhlasili s cíli, které si vytkli teroristé. Oni pouze nesouhlasí s jimi používanými prostředky, které považují za předčasně nasazené, vyvolávající odpor i v té části společnosti, která by se časem dala uchlácholit ke kolaboraci s nastupující islamizací, případně k apatickému vztahu vůči takovémuto směřování. O tom jsem již před několika dny psal.
Muslimy, kteří se šli modlit za podřezaného kněze (co mu přáli - aby se ocitl jakožto význačný "nevěřící pes" v ohni pekelném?), rozhodně nelze považovat za nějaké spojence. V případně jakohokoli vážného konfliktu se postaví na stranu teroristů, byť třeba ne se zbraněmi v ruce, ale daleko zákeřněji: Šířením blábolů o "islamofobii", podporou parazitů z anti-hate skupin a podobných antisociálních organizací. Konec konců, přesně to samé dělali i nacisté a jejich přívrženci ve 30. letech.

Historická zkušenost a analogie

Z historické zkušenosti s těmi zmíněnými nacisty se můžeme poučit i v jiné věci:
Nacisté dokázali získat pro svou podporu i jednotlivce a skupiny, které oni sami svým programem ohrožovali a po získání moci je nemilosrdně likvidovali. Dokonce se jim podařilo získat i podporu části Židů (vyvolali v nich dojem, že jsou vlastně Němci s židovskými kořeny, jichž se Norimberské zákony a jiné nacistické prasečiny netýkají), z nichž někteří podporovali nástup nacismu ještě i po Mnichově.
Současně se skutečností, že tito Židé byli při mnichovském odtrhávání pohraničních okresů počítáni za Němce, to přispělo k antisemitským náladám (a jejich toleranci většinovou společností) za Druhé republiky.
Toto přetrvávalo i po 15. březnu 1939. Ve dvoudílných Dějinách Brna se o tomto období dočteme, že pronásledování Židů bylo reflektováno významnou částí české veřejnosti (ale i politickými představiteli a tehdejším odbojem) jako vnitroněmecký konflikt, do něhož by se Češi neměli plést. Z tohoto důvodu toto pronásledování nebylo reflektováno tak negativně, jak to chápeme dnes. Což může být bez znalosti širšího kontextu událostí nepochopitelné.
S nacisty také spolupracovaly některé organizace českých fašistů a po sňatku Hitlera se Stalinem také komunisté, přestože obě tyto skupiny byly v následném (ale nacisty dávno dopředu plánovaném) obodobí postiženy tvrdými represemi (percentuálně bylo více obětí mezi českými fašisty než mezi komunisty).
O selhání části českých intelektuálů v době nástupu nacismu a po Mnichovu se zmiňoval i pan president, čímž si opět vysloužil nehynoucí nenávist "pražské kavárny".
I dnes a s islámem je situace podobná, protože se setkáváme s podporou muslimů a jejich draní se k moci i ze strany skupin, které jsou jednoznačně islámem poškozovány, pokud ne likvidovány. Muslimy podporují

• feministky, přestože islám považuje ženu za něco mezi domácím zvířetem a otrokem
• homosexuálové, přestože islám homosexuály brutálními způsoby likviduje a všechny státy na světě, kde je za homosexualitu trest smrti, jsou islámské
• křesťané, přestože se mají stát v islámskom státě něčím mezi otroky a nevolníky
• liberálové, přestože jsou lidé takovýchto názorů v islámských zemích nemilosrdně likvidováni
• "pražská kavárna", přestože prakticky všechny hodnoty, k nimž se verbálně hlásí, jsou s islámem v rozporu
• ale i ti Židé, coby "taky utlačovaná skupina"

Onu zmíněnou a ideologicky využívanou charakteristiku "utlačované skupiny, která by měla z tohoto titulu s taky utlačovanými muslimy solidarizovat" (a spolupracovat tím na jejich nástupu k moci), vytvářejí a šíří především neomarxisté různého střihu.
Účast muslimů na "protiteroristické mši" lze tedy chápat jako určitou obdobu podobných propagandistických aktivit nacistů, jako byly např. protesty německého velvyslanectví proti premiérám v Osvobozeném divadle.

Možná ještě něco k těm ženám: Čulík se v Britských Listech opakovně oháněl počtem politicky činných žen v některých islámských zemích. Budu velice krutý: Za císaře Caliguly byl senátorem kůň. Je zajímavé, že historikové to nepovažují za důkaz vysokého sociálního statutu koní v římské společnosti té doby, ale za ukázku totálního mocenského a prestižního úpadku uvedené instituce. Obávám se převelice, že ženy v těchto státních strukturách v islámských zemích jsou jen a jen ukázkou toho, že tyto instituce, zděděné mnohdy po demokratičtějších poměrech, jsou v totálním úpadku co do vlivu na chod společnosti, reálná politika se dělá úplně jinde (v mešitách a na shromážděních islámistických kleriků), a tak nevadí, když jsou v nich zastoupeny i ženy (stejně jako kůň v tom římském senátu za Caliguly také neměl na nic vliv).

Aston tedy bezděky předvedl, že ač je v některých dílčích otázkách lucidní a znalý reality, jako celek problém islámu a islamizace nezvládá a vnitřní rozpory toho, co hlásá, buď nevidí nebo ignoruje.

Prožíváme náboženskou krizi společnosti?

Mnozí činitelé, zejména z oblasti klerikálních až klerofašistických kruhů si stěžují, že "duchovno" je u nás v krizi, a že jediným řešením této krize je "návrat ke křesťanským hodnotám".

Ano, krize

Krize je v co nejobecnější podobě definována jako stav, kdy "po staru to už nejde a po novu to ještě nejde".
Na této úrovni lze konstatovat, že v krizi skutečně jsme, a to bez ohledu na skutečnost, že se rýsuje výce variant onoho "po novu", které se vzájemně do jisté míry vylučují.

Návrat ke křesťanským hodnotám?

Problémy s hlasy, volajícími po "návratu ke křesťanským hodnotám" jsou v podstatě dvojí:

• naprostá většina protagonistů tohoto směru by nás nejraději dostala na úroveň společnosti před nástupem osvícenství (a existují "myslitelé", kteří by šli ještě dále, až někam před vrcholný středověk, kdy vznikla měšťanská třída, tedy zárodek pozdější buržoasie, a vznikly podle nich první "hnízda" společensky silně špatné demokracie - což je, pochopitelně, nesmysl z mnoha hledisek)
• křesťanství není zdrojem žádných hodnot (v pozitivním smyslu tohoto pojmu). Křesťanství je stejnou "anticivilizací", jakou představuje islám, pouze se v něm, z více důvodů, podařilo tyto fundamentální rysy částečně narušit a překonat jeho implicitní podobu tak, že do něj byly některé mimokřesťanské či dokonce "antikřesťanské" hodnoty zabudovány a následně bylo "zneužito" jako vektor jejich šíření. Současné poměry v islámských státech (včetně chalifátu) zhruba odpovídají tomu "křesťanskému ideálu", do něhož by klerikálové rádi současnou společnost dostali

Pokud tedy někdo touží po "návratu ke křesťanským hodnotám, tak mezi ním a islamisty, kteří by zde chtěli zavádět islamistické pseudoprávo "šaríja", není zase až tak velký rozdíl. Dokonce si tyto dva směry ani moc nekonkurují.

Křesťané a islám

Islám v podstatě, abych použil klasickou frázi, "nastavuje zrcadlo" a ukazuje poměry, jaké jsou i v rámci křesťanského ideálu (viz např. postavení žen podle novozákonních textů, zejména Epistol, sepsaných misogynním psychopatem Saulem, nebo postavení "nevěřících", opisované ze starozákonních textů - ty, konec konců, využili i nacisté při definování "Norimberských zákonů").
Jedním ze zdrojů úsilí přinejmenším části křesťanských politiků a ideologů ukazovat zbytku společnosti islám v lepším světle, než jaký reálně je, je právě vědomí toho, že zavržení islámu = zavržení křesťanství. Přinejmenším v jeho fundamentalistické podobě, což ovšem dříve nebo později padne i na formy umírněné, vytvářející (byť ne tak intenzívně jako v případě islámu) podhoubí toho fundamentalismu.
Část církevníků také dává najevo nepokrytý obdiv nad tím, jak pevně svírá a drtí islám celou společnost v islámských a zislamizovaných zemích. V podstatě na úrovni, jaká v Evropě existovala jen v kritických obdobích kolem náboženských válek a podobných sociálních excesů. Poněkud jim nedochází, že tato období byla v Evropě spojena prakticky vždy se silným civilizačním regresem, přičemž překonávání tohoto regresu bylo vždy spojeno s oslabením vlivu náboženství na společnost (pokud nedošlo k tomu, že do nemohoucnosti regredovaná společnost se stala "obětí" křesťanstvím méně zdegradovaných sousedů).
Dalším faktorem může být představa, že případná islamizace společnosti, kdy by křesťanství bylo jedním z mála "tolerovaných" náboženství, by přinesla křesťanským církvím nával věřících v rámci "povinného křesťanství" (jako bylo za nacismu i komunismu povinné členství v režimem řízených masových organizacích).
Výsledkem jmenovaných, ale i dalších, faktorů je, že přes naprosto jednoznačně deklarované i praktikované nepřátelství islámu vůči křesťanství mají zejména lidé na vyšších postech církevních struktur k islámu ambivalentní vztah. Z tohoto vztahu pak plyne i jejich značná nespolehlivost a jejich nejrůznější podrážení úsilí zbytku společenských sil (zejména sekulárně orientovaných) islamizaci zabránit. V určitýh situacích vystupují fundamentalističtěji orientovaní křesťané, klerikálové i cirkevníci spíše jako pátá kolona islamistů, bez ohledu na brebentění nesmyslu, že "oni jsou jedinými pravými odpůrci islamizace".

Krize křesťanství

Jistěže uvedené obdivné až servilní postoje křesťanskýchn činitelů vůči islámu signalizují jednak oslabení vlivu křesťanství na společnost, jednak rozkládání samotného křesťanství.
Křesťanství se přitom není s to přizpůsobit podmínkám moderní společnosti, souvisejícími s novými vědeckými objevy i technologiemi. Jediný model chování, jehož je v konfrontací s těmito fenomény schopno, je snaha co nejvíce zabrzdit vědecký vývoj a nástup nových technologií, případně to, co již existuje nějakým způsobem dostat mimo zákon.
Vznikají paradoxní situace, kdy křestanští činitelé na jedné straně roní krokodýlí slzy nad snižující se porodností, ale na straně druhé klerikálové už léta (nejméně od roku 1989, ale stopy jejichg špinavých pracek by se daly dohledat i v ještě časnějších dobách) blokují rozvoj léčby neplodnosti, řešení genetických defektů a dalších podobných chorobných stavů, které se do porodnosti promítají jednoznačně negativně.
Klerikálové rovněž bojují proti právu gayů a leseb na vlastní děti (což je v principu, podle výsledků pokusů na zvířatech, řešitelný problém).
Kdo je jen trochu mentálně zdatný, tak tomu je jasné, že "návrat" k pseudohodnotám, prosazovaným něčím takovým, by společnosti jako celku nijak nepomohl.
Z tohoto důvodu křesanství v podstatě rozpolcuje společnost a stává se jednoznačně trojským koněm islamistů.

Krize společnosti

V současné době společnost, zbavená uzdy totalitního režimu do značné míry kolísá. Rýsuje se před ní několik cest:

•  opravdový návrat ke křesťanskému fundamentalismu, který by znamenal značný civilizační regres, jak už bylo zmáněno, na úroveň ne nepodobnou v islámských státech. Navíc je otázka, zda by se takováto zregredovaná společnost dokázala islámské agresi ubránit
• islamizace, daná aktivitami křesťanů a dalších anticivilizačních pátých kolon islámu (multikulturalisté, neomarxisté, anarchisté, havlističtí pseudodemokraté apod.), znamenající civilizační regres ještě výrazně vyšší
• nějaký progres k postmodernímu christianismu, jaký prosazují někteří klerikálové, který by navodil nechutné poměry, jaké panují v některých fundamentalistických státech a oblastech USA i v některých státech jihoamerických. V tomto vyústění by byl možný i pomalý vědeckotechnický pokrok. Opět si ovšem nejsem jistý, zda by se takováto společnost dokázala ubránit islamizaci
• nějaká forma rozložené, rozdělené společnosti, kde proti sobě stojí zájmy některých regionů a velkých nadnárodních firem, rovněž bojujících mezi sebou. "Ideálním" příkladem takovéhoto režimu jsou poměry na Ukrajině, kde tento typ režimu vznikl za pomoci EU. EU k něčemu podobnému dosti výrazně směřuje. Impotentní stát s konzistencí pytle hadích ocásků by se nedokázal ubránit ani mnohem slabšímu nepříteli, než jsou islamisté, takže jedinou nadějí pro nás by bylo to, že nás dříve sežere Rusko nebo Čína, než se do centra hroutící se Evropy prohlodají islamisté
• nějaká forma světské totality, která by byla zcela jistě menším zlem než cokoli předchozího. Takovéto uspořádání by bylo asi nejlepším východiskem pro akutní obranu proti islamistům, protože totalita dokáže v krátkodobém horizontu nejlépe mobilizovat zdroje a potlačit vnitřní opozici. Pokud by se podařilo islamisty vyřídit v relativně krátkém čase (horizont desetiletí), mohla by dosáhnout i trvalého vítězství. V delším časovém horizontu je to problematické, protože pak by se objevily naplno všechny nectnosti takovéhoto uspořádání společnosti, především určitá strnulost, obsazení odpovědných postů neschopnými, leč politicky zasloužilými, blby, degradace technologického rozvoje, jeho tříštění mezi vzájemně nespolupracující složky, rozvoj iracionálního a ideologického myšlení na úkor racionality atd. (prostě to, co Německu a Japonsku hodně přispělo k porážce ve druhé světové válce).
• demokratizace a sekularizace společnosti. Ono to jde ruku v ruce, protože klerikálové dnes drží své posty především v důsledku různých nepravidelností a uměle vnášených nedokonalostí v našem demokratickém systému (kdyby parlament skutečně reprezentoval občany, tak by nemohlo dojít ke schválení církevních restitucí, s nimiž nesouhlasily cca 3/4 občanů). Demokratická společnost bojuje z počátku méně efektivně, ale pokud ustojí první údery nepřítele a konflikt přejde do chronicity, tak zpravidla vítězí větší pružností i rychlejším technologickým rozvojem (včetně rozvoje kvalitativně nových zbraňových systémů a válečných technologií)

Jako občané pro ten poslední bod můžeme udělat to, že své hlasy budeme dávat výlučně sekulárně orientovaným stranám (= bez věřících osob na kandidátkách, řečeno tvrdě), především těm, které jsou v nenávisti "pražské kavárny", která sdružuje jak klerikály, tak lidi s nimi sympatizující.
Toto je můj recept na překonání krize či soustavy krizí, které se vyskytují v současnosti okolo nás.