Zemanův otevřený dopis

President Zeman napsal otevřený dopis pražskému primátorovi Hřibovi, týkající se toho, jak piráti v Praze zprasili dopravu.

Načasování

Můžeme jistě spekulovat o tom, nakolik je načasování měsíc před volbami účelové (z hlediska ovlivnění jejich výsledku) nebo nikoli. Zcela jistě to svou roli sehrálo (a bylo by asi mimo mísu tvrdit něco jiného).
Co je ovšem důležité, je fakt, že řada zásahů do pražské dopravy byla provedena v období prázdnin a dovolených, kdy doprava v Praze byla méně intenzívní. To na začátku září (od něhož ještě není tak daleko) skončilo a navíc MHD přešla k prvnímu září na režim školního roku (s vyšším počtem spojů na řadě linek) a řada školáků je dopravována, když ne do školy, tak do různých kroužků, tělocviků a jiných zájmových aktivit, přičemž tato doprava se teprve rozbíhá, protože kroužky teprve budou postupně začínat. Od začátku příštího týdne navíc začnou do výuky jezdit vysokoškoláci, čímž uvedený problém ještě dále naroste. Takže Zemanova aktivita by byla načasována korektně i v situaci, pokud by nás za měsíc žádné volby nečekaly.

Obsah

Jsem toho názoru, že obsah Zemanova otevřeného dopisu je velice mírný, řada lidí by na jeho místě použila daleko drsnější slova. Asi taková, jaká používají při hodnocení těchto aktivit pirátského vedení obyvatelé Prahy, a ta jsou pak při presentaci jejich názorů na veřejnosti "vypípávána". Přitom víme, že pan president v situaci, kdy takováto slova nesou smysluplnou informaci, nemá problém je použít.
Obsah dopisu také není zaměřen na jiné aktivity pirátského vedení Prahy, realizované či existující pouze v jakémsi návrhu či přípravné fázi. Mnohé z nich by si přitom zasluhovaly pokud ne stejné, tak ještě horší hodnocení. Na druhé straně je tím více obsah dopisu věcně autentický a tím obtížněji se dá prohlásit za předvolební agitaci.

Dopad

Můj názor je, že dopis zvedá jistou vlnu diskuse, která může mít pro piráty dost fatální důsledky. Jejich předvolební strategie získávání hlasů totiž spočívá v tom, že část hlasů dostanou od lidí naprosto nepoučených o jejich politice. Pokud dojde k diskusi o pirátech, nutně naroste, a to i mezi těmi, co by je volili více-méně z naivity a neznalosti jejich skutečného programu, míra informovanosti o tomto programu. U jakžtakž lucidních lidí proto následně dojde k poklesu procenta těch, co je reálně budou volit. Zcela jistě to, bohužel, nebude postačovat na to, aby se ocitli mimo poslaneckou sněmovnu, ale snad to vyvolá další pokles jejich volebních preferencí pod úroveň, od níž nahoru by byli ve sněmovně neopomenutelnou skupinou.

Kdo ječí

Kromě pirátů ječí ještě "Pražská kavárna", tedy spolek lidí zcela odtržených od reality ČR a zejména zájmů obyvatel tohoto státu. Spojení "rebelujících" pirátů s touto skupinou spíš dále ubere pirátům hlasy. Ozval se i známý protičeský a protislovenský (proto ho ze Slovenska vykopli) aktivista Gabal. Ten, doufám, pirátům také mnoho hlasů nepřinese.
Ječí prakticky jen lidé a organizace, které jsou hluboce provázány s extrémní podlézavostí vůči Bruselu a jasně ukazují (těm, co to ještě nevědí), kam vlastně piráti patří.

Jsem tedy toho názoru, že otevřený dopis presidenta Zemana primátoru Hřibovi může sehrát určitou pozitivní roli jako akcelerátor seznamování se občanů s programem a aktivitami pirátů. Toto poznání pak musí většinu občanů vůči nim naladit spíše negativně.

Proč jsem nevolil Drahoše

V posledních presidentských volbách jsem volil Zemana, i s vědomím toho, že je starý a nemocný, a že ne se všemi jeho názory souhlasím. V porovnání s jeho soupeřem ve druhém kole jsem ho však viděl jako jednoznačně menší zlo.

Co to zapříčinilo?

V listopadu roku 2015 byla v knihovně AV (tedy instituce, jíž tehdy pan Drahoš šéfoval) předčasně ukončena výstava aktů, pořízených mokrým kolodiovým procesem.
Jedná se o techniku z konce předminulého století a první, která byla s to dodat k fotografování relativně citlivý fotografický materiál (byť citlivý jen k modré barvě), umožňující se dostat při dobrém světle k expozičním časům na úrovni zlomků sekundy. Za tuto revoluční vlastnost (ostatní techniky v té době pracovaly s materiály, jejichž citlivost byla zpravidla nižší než citlivost současných standardních papírů pro zvětšování fotografií) se platilo tím, že skleněná deska, pokrytá kolodiovou vrstvou se těsně před expozicí máčela v roztoku stříbrných solí (a dalších pomocných látek) a exponovala se ještě vlhká. Po uschnutí se citlivost desky na světlo velmi drasticky snížila. Muselo se s tím tedy buď pracovat v ateliéru, nebo v terénu - krajině sebou tahat světlotěsný stan.
Dalším zádrhelem tohoto procesu je skutečnost, že vrstvička citlivého materiálu je na desce s kolodiovou vrstvou výrazně tenčí než v případě pozdějších desek politých fotografickou emulzí na bázi želatiny (o moderních filmových materiálech nemluvě), což se projevuje velmi snadným přehnáním kontrastu (tj. na desce jsou jen bílá a černá a žádné nebo silně redukované polotóny).
Pracovník AV Karel Richtr tuto rekonstruovanou (opravdu se to muselo rekonstruovat, zachované receptáře z té doby nejsou zcela podrobné a je nutno si uvědomit, že mnohé fígle byly fotografy utajovány před konkurencí, takže se vůbec na papír, natož do tisku, nedostaly) technologii použil na ženské akty. To se nelíbilo jakýmsi obskurním fašistoidním, prý feministickým, organizacím a na jejich tlak byla výstava po krátké době uzavřena.
Faktem je, že pan Drahoš jako hlava ČAV za to nesl finální odpovědnost.

Proč akty?

Akty se běžně používají jako testování fotografických i tiskových technik. Nejen pro fotografie, ale i pro další grafické techniky (rytiny, lepty a mnoho dalších), které mají mít realistický výstup.
Není to z důvodu nějakého "sexismu", jak prohlašují jakési obskurní a pologramotné feministky. Je to proto, že lidská zraková centra jsou prostě na hodnocení obrazu nahého (a zejména ženského) těla velmi dobře "hardwarově" konstruována a dokáží tyto obrazy velmi precizně, a přitom i velmi rychle, analyzovat. Byť výsledkem může být pouhý pocit, že s tímto obrazem není něco v pořádku.
Z uvedeného důvodu najdeme velice často akty, a zejména ženské akty, na bankovkách a jiných cenných papírech, které by mohly být potenciálně falšovány. Lidské oko v takovém případě rozezná odlišnost v tloušťce a umístění čar (např. u rytiny) na takovém objektu s daleko nižším prahem vnímání odchylky než třeba na krajince nebo zátiší. Na fotografii a obrazech vytvořených "fotorealistickými" technologiemi zase pozná nesrovnalosti v rozložení polotónů. Konec konců, pro testování kvality grafických formátů (ale i třeba tisku apod.) se stále používá obrázek playmate Lenna.
Mužská těla jsou zpravidla méně zaoblená, mají ostřejší rysy a rovnější plochy, svou roli sehrává i tělesné ochlupení, proto se na nich výše uvedené fenomény projevují méně intenzívně i méně spolehlivě než u ženských. A v případě dětských aktů, principiálně také použitelných srovnatelně se ženskými, protože dětské tělo před pubertou má opticky blíž k ženskému než k mužskému tělu, by se nejspíš fašisté zbřídili tím tuplem.
Druhým důvodem pro demonstraci této technologie na ženských aktech je skutečnost, že pro fotografické akty se běžně používají (při analogové fotografii) velmi citlivé materiály (s velmi silnou vrstvou emulze a s vyšším obsahem stříbra v ní), u nichž je daleko snadnější dosáhnout bohatých polotónů. Čím méně je materiál citlivý, tím je dosažení bohatého množství polotónů složitější, a, jak bylo konstatováno výš, mokrý kolodiový proces je oproti moderním filmům v tomto pozadu.
Takže ty akty demonstrovaly technické zvládnutí (protože nezvládnutí by se na nich projevilo vizuální nepřijatelností) celého procesu (jako u té výše zmíněné Lenny).

Proč tedy ne Drahoš?

Je mi velice líto. Pan Drahoš měl dotyčným aktivistkám vysvětlit, že Česko je právní stát, kde o něčem takovém, jako je předčasné uzavření výstavy, rozhodují jen a jen k tomu kompetentní orgány, tj. především justice, v některých situacích případně i policie, ale rozhodně ne nějací političtí aktivisté.
Pak jim měl vysvětlit to, co jsem uvedl výše. Byť se obávám, že do hlav vymozkovaných feminismem nebo jinými neomarxistickými "-ismy", se seriózní informace dostat nedá, protože je naprosto nekompatibilní s původním obsahem.
A pak měl tedy počkat, jestli příslušný soud bude natolik debilní, aby tu výstavu zavřel či ne. A s vysokou pravděpodobností by ji soud nezavřel, protože po přesunu mimo půdu AV zavřena nebyla.
Pan Drahoš (či někdo z jeho podřízených, za něhož nese odpovědnost) místo výše uvedené korektní reakce srazil kufry a podělaný jak Hácha před Heydrichem tu výstavu skutečně nechal zavřít.
A, je mi velice líto, někoho s takovým vztahem k politickým neziskovým organizacím, které vnášejí do naší politiky prvky fašismu a totality vůbec, prostě nejsem ochoten volit ani za presidenta, ani za jakéhokoli jiného politického představitele.
Ještě horší by ovšem bylo, pokud by k tomu uzavření přistoupil dobrovolně, čistě ze sympatií k fašistoidnímu feminismu.

Poslední kapka

Když bylo těsně před volbami, měl jsem cestu přes centrum a okolí nádraží, kde je velké množství ploch, používaných pro výlep plakátů. Povšiml jsem si zcela zjevného fenoménu, že totiž plakáty se Zemanem byly z vysokého procenta zvandalizovány (nedělal jsem si čárky, ale mohlo to být něco mezi třetinou a polovinou), zatímco plakáty Drahoše jen naprosto výjimečně (snad dva tři oproti desítkám těch se Zemanem; přitom plakátů obou druhů bylo +- stejně). To mě utvrdilo v názoru, že Drahoše podporuje leda lůza, které je pojem demokracie zcela cizí.

Takže pan Drahoš, aniž bych o něm musel vědět cokoli dalšího, v popsaném případě výstavy aktů jednoznačně selhal takovým způsobem, že se předvedl jako naprosto nepřijatelná osoba pro jakoukoli veřejnou funkci, spojenou s odpovědností, alespoň v mých očích. A moje volení Zemana bylo volbou menšího zla proti většímu. Jeho příznivci se navíc projevovali jako nepřátelé demokracie.

Kauza soudy

Jak to tedy je s ovlivňováním soudů? Tato otázka byla nastolena spolu s údajnými aktivitami na toto téma presidenta Zemana. Je kritika presidenta, kterou dokonce chtějí někteří političtí extrémisté přeměnit na obžalobu za účelem jeho sesazení, oprávněná?

Ústava a principy demokracie

Naše ústava jasně praví, že veškerá moc ve státě pochází z rukou lidu. Principy demokracie pak praví, že existují na sobě nezávislé moci zákonodárná, exekutivní a justiční, které jsou v různých zemích různým způsobem vzájemně vyvažovány, ovšem s naprosto jasně definovaným cílem - aby nedošlo k usurpaci moci jednou z nich (nebo někým, kdo by se o jednu z nich přitom opíral).
V této souvislosti se ovšem vyvinul stav, kdy se justice začala vydávat za "třetí komoru parlamentu" a začala dosti drastickými a principům demokracie odporujícími způsoby zasahovat do chodu dalších dvou mocí. Zásahy do oblasti exekutivy vyvrcholily (alespoň zatím) sesazením Nečasovy vlády, kvůli dvěma předraženým kabelkám, jak se později jednoznačně prokázalo. Zásahy do moci zákonodárné se projevují různými způsoby prznění a překrucování zákonů, v podstatě popírajícími jejich smysl a podstatu.
A oboje tyto druhy zásahů jsou vydávány za projev "nezávislosti justice".

Postavení justice

Faktem je, že se skutečně demokratických státech jsou soudci a prokurátoři voleni. A i tehdy, když jsou soudci nejvýše postavených soudů voleni nepřímo zákonodárnými sbory (nebo jejich částmi), se jedná o lidi, kteří během své dosavadní kariéry již úspěšně prošli volbami do soudů nižších stupňů a jsou bráni jako pro občany přijatelní.
Zcela jistě není ani volba soudců a prokurátorů samospasitelná a nenavozuje ideální stav, ale navozuje stav výrazně onomu ideálu na principech obecné spravedlnosti fungující justice než je tomu u nás, kdy jsou soudy stále více odtrženy od reality a všeobecného chápání spravedlnosti většinou populace. Aktuálně to předvedl poslední rozsudek v kauze H Systém.
Naše justice postrádá, a to velmi silně, osobní zodpovědnost jejich představitelů za spáchané chyby, jaká je naprosto běžná v jiných profesí, prováděných pracovníky se srovnatelnou nebo i vyšší kvalifikací (od nejrůznějších inženýrských profesí až třeba po lékaře).
Pokud to vezmu s trochou nadsázky, tak naší justici velice schází pár stovek oběšených soudců a prokurátorů, a to od roku 1918 až po dnešek:

1. První republika se naprosto nijak nevypořádala s rakousko - uherskými soudci, včetně těch, kteří měli na rukou krev českých vlastenců a příslušníků protirakouského odboje. Naopak, většina z nich mohla v klidu soudit dál (a spíše škodit, což se ukázalo v době Mnichovské krize a za protektorátu).
2. Po osvobození neproběhla žádná očista justice od lidí, kteří kolaborovali s nacistickým režimem. Neproběhlo ani žádné vyrovnání se s nacistickými "lidovými soudy", jejichž všichni členové měli být nemilosrdně popraveni. Několik málo jich snad bylo zlikvidováno v bouřlivých dnech května 1945, ale to se nedá počítat.
3. Po roce 1989 neproběhlo žádné potrestání příslušníků komunistické justice. Naopak, V. Havel potvrdil ve funkci i ty soudce, kteří měli na rukou krev obětí komunistického režimu. I na tom přelomu let 1989 a 1990 měla řada lidí z této branže skonat na konci provazu.

Faktem také je, že pokud by Československo udělalo krvavou lázeň pro rakousko - uherské soudce, tak by, minimálně od prvních neúspěchů Německa na frontách, byla nacistická justice na našem území daleko zdrženlivější (už v souvislosti se zcela bazálním pudem sebezáchovy).
Pokud by osvobozené Československo provedlo krvavou lázeň členům nacistické justice, přinejmenším část členů komunistické justice by se obávala překročit určité hranice, aby nedopadli jako ti nacističtí soudci.
A krvavá lázeň, provedená s exponenty komunistické justice, by nás přinejmenším zbavila části lidí, kteří v současné době na poli "justičního pilíře demokratické moci" spíše škodí.

Jak z toho

Pokud máme zájem o to, aby naši potomci žili ve skutečně demokratické zemi, pak bude nutné nějakými prostředky podřídit i onen justiční pilíř vůli lidu.
Zcela jistě by bylo vhodné po vzoru jiných států zavést volitelnost soudců a prokurátorů nižších stupňů s tím, že velký neúspěch, případně opakované menší neúspěchy, na tomto poli by znamenal automaticky ukončení justiční kariéry. Dokážu si představit i to, že by se délka funkčního období soudce nebo prokurátora odvíjela od počtu hlasů, ale i od účasti na příslušných volbách.
Faktem také je, že než soudci a prokurátoři, prošlí ohněm voleb vysaturují justici natolik, aby jimi mohla být saturována i vyšší patra justice, bude existovat poměrně dlouhé přechodné období, které by mělo být nějakým způsobem dočasně ošetřeno.
Jediné rozumné, co mě napadá, jsou občanské komise, do značné míry nezávislé na justici (dokážu si představit i situaci, kdy by byla garantována anonymita jejich členů), které by revidovaly jednotlivé kauzy a hodnotily jejich aktéry.
Faktem je, že dnešní soudy mají, bohužel, tendenci být nezávislé na čemkoli, tedy i na samotných zákonech a někdy i elementární logice (tomu, čemu se někdy říká "zdravý selský rozum"). A v některých případech jsou rozsudky vynášeny i s odůvodněními, která obsahují zásadní chyby v triviálních počtech (kdy soudruh soudce prostě nezvládne ani tak elementární věc, jako je sčítání, odčítání, násobení či dělení, o tak šíleně náročně věci, jako je např. trojčlenka, ani nemluvě), případně soudce předvádí úroveň znalostí, jaká by ho měla distancovat již od maturity.
Budu zlý: Tohle, a nikoli nějaké právní finesy, které většinou představují jen samoúčelné blábolení, demonstrující odtržení justice od reality, by měl být schopen posoudit v podstatě jakýkoli absolvent základní školy a na základě toho i posoudit kvalitu práce příslušného soudce (či senátu).
A budu ještě zlejší: V USA proběhly přibližně paralelně dva procesy:

• Ten první spočíval v rozvratu bývalého SSSR za Jelcina, kdy bylo možné se dostat k některým materiálům z archivů KGB. Ty pak umožnily zrevidovat výsledky činnosti známých "komisí pro neamerickou činnost". Tato revize ukázala, že, přes agresívní agitaci bolševiků, tyto komise neodsoudily nikoho nevinného. Všichni těmito komisemi odsouzení byli skutečně v žoldu SSSR a vykonávali činnost v jeho prospěch (tedy "neamerickou").
• Ten druhý představoval objevy v analýze DNA, včetně dramatického poklesu ceny těchto laboratorních expertíz. Tyto metody pak byly nasazeny na již proběhlé hrdelní procesy (včetně těch, kde byl již proveden rozsudek) při revizi archivovaného biologického materiálu a stop. Ukázalo se, že US justice má na svém kontě přibližně dvě procenta odsouzených nevinných, jejichž nevina byla jednoznačně prokázána revizí DNA v biologických stopách (a zcela jistě ne vždy existovaly podmínky pro průkaz neviny odsouzených).

Právě z uvedených důvodů bych se vůbec nebál nějaké revize soudních procesů laickými komisemi, protože se názorně a vcelku obtížně vyvratitelně ukázalo, že tyto komise mají na svědomí významně méně nevinně odsouzených než profesionální justice.
Další problematická věc, která by měla co nejrychleji skončit, je to, že o revizi rozsudku rozhoduje ten samý soudce, který ho vynesl. To opět porušuje všechny zásady duševní práce a je to srovnatelné např. s tím, kdyby uchazeč sám hodnotil svou diplomovou práci a jiný posudek se vůbec nedělal.

Zeman

Postavení přímo voleného presidenta Zemana v našem státním systému je dosti exkluzívní, protože má, na rozdíl od zastupitelů, mandát všech voličů (volba do poslanecké sněmovny je manipulována zásahy stranických sekretariátů, senátoři mají mandát pouze od voličů ze svého obvodu a od nikoho jiného).
Právě z tohoto důvodu považuji tuto osobu za plně kompetentní k náhradě oné "vůle lidu" z ústavy vůči justičnímu pilíři demokracie, který je jinak od lidu zcela odtržen. Chápu členy justice, kteří jsou zvyklí rozhodovat, jak bylo výše uvedeno, nezávisle na čemkoli včetně znění zákonů a zdravého rozumu, že chápou Zemanovy aktivity jako předzvěst zásadnějších zásahů do svého rajského stavu. A nemám pochyby o tom, že pouhá představa že by museli pracovat pod tlakem hodnocení kvality a kvantity jejich práce (jak je to naprosto běžné u prakticky všech pracujících a do značné míry i u podnikatelů, tedy naprosté většiny lidí, živicích justici svými daněmi).
Nicméně my, občané, kteří to platíme, potřebujeme nikoli soudce, vydávající tajuplné skřeky nad rozsudky, které jsou jinými soudci okamžitě zpochybněny, nikoli soudce, kteří "soudí" bez ohledu na materiální důkazy, včetně výše zmíněných elementárních matematických výpočtů, ale soudce, pro něž je objektivní realita svatá a nejede přes ni vlak, ba ani tank či buldozer.
Rozhodně také nepotřebujeme soudce, kteří jasně, kteří na základě nějakých pochybných "justičních skřeků" změní pracně vyjednané (v koalici a někdy i s opozicí) zákony v naprostý paskvil a někdy i pravý opak.
Zákony jsou v demokracii pro lidi, nikoli pro členy justice. Pokud soudce rozumí textu daného zákona jinak, než normální člověk, tak je to chyba soudce a nikoli normálního člověka (protože normální člověk by se měl tím zákonem řídit) a soudce je ten, kdo by měl buď změnit linii, nebo v justici okamžitě a nenávratně skončit.
Konec konců, není to tak dlouho, co příslušníci soudcovského stavu zuřivě bojovali proti zavedení obecně platných zákonů; v podstatě se zavedení takovýchto zákonů podařilo až absolutistickým monarchům v 18. století a v některých zemích ucelený systém zákonů nemají dosud (např. státy s justici derivovanou od justičního systému Velké Británie).
Je jasné, že nijak neomezené rozhodování je zcela jednoznačně živnou půdou korupce. V čele justice by pak musely stát mravně stoprocentně integritní osobnosti, tyto možnosti nezneužívající. Toho se dá dá částečně dosáhnout volbou soudců (a možností jejich odvolání v případě jakéhokoli morálního skandálu), nicméně ani státy, kde volby soudců mají, zejména v posledních desetiletích nejsou s to takovéto vlastnosti soudců zajistit. A nejsou s to zajistit ani to, aby si soudci nepletli svou práci s politickým aktivismem, což je opět běžná agenda naší justice.
To, že je možné, přinejmenším u nás, zaplatit nebo jinak zajistit soudní obvinění nebo dokonce i příslušný rozsudek, připouštějí i justiční insideři.
Takže považuji za naprosto samozřejmé, že se president, jako asi nejkompetentnější osoba s nejvyšší mírou demokratické legitimity, bude vyjadřovat k tomu, jak si pracovníci justice "vykládají", tj. deformují až převracejí, právní systém (a kupodivu nikdy ve svůj neprospěch).

Zcela jistě popsaná situace vyžaduje systémové řešení, nikoli závislost na skutečnosti, že na postu presidenta sedí osoba mimořádných kvalit. Proto bych se přimlouval za co nejrychlejší zavedení volby soudců (a snad i prokurátorů) a za zřízení občanských komisí, před nimiž by museli soudci svá rozhodnutí v konkrétních kauzách umět obhájit. A jako obhajoba by rozhodně nemělo být akceptováno něco jako "my, soudci, jsme se na právnické fakultě učili, že černá je vlastně bílá".

Něco ke zdraví pana presidenta

V současné době se přetřásá stav presidenta Zemana s jednoznačným podtextem: Je nemocný, ať nekandiduje, nebo ať ho lidé nevolí. "Odbornost" podobných úvah předvedl pan Kartouz na osvědčených Britských listech.

Extrém

Zcela jistě extrémistickou je akce "politika" extrémistického ekofašistického hnutí "Žít Brno" Svatopluka Bartíka, který zveřejnil na na Facebooku "informaci", že president trpí rakovinou v posledním stádiu a s mnohočetnými metastázami a odmítá se léčit.
Faktem je, že pokud by mu takovou informaci poskytl zdravotnický pracovník, tak by měl rychle vyhrabat diplom (k odevzdání v rámci zabavení) a připravit si kartáček na zuby a teplé spodní prádlo (nejlíp pruhované). Takovéto informace zdravotničtí pracovníci prostě podávat nesmějí a tresty i zpřísnění pravidel v této věci šly před několika lety dost silně nahoru.
Pokud by se k takovým informacím dostal třeba nějaký mimozdravotnický IT pracovník, byl by postižen podle jiných paragrafů (a také docela citelně) a současně by svoje dostal ten, kdo by byl zodpovědný za nedostatečné zajištění těchto informací.
Paradoxně je asi zveřejnění holého nesmyslu, vycucaného z palce nebo získaného nějakým obdobným způsobem, asi trestné nejméně.
Nicméně na ekosoudruha Bartíka byla podána žaloba a já v tomto případě držím palce (všecky čtyři, což je při chůzi poněkud namáhavé), aby uspěla.

Otázky

Výše citovaný pan Kartouz položil několik otázek. Faktem je, že s většinou z nich by němely mít problémy ani slečny z pedagogické fakulty (p), pokud dávaly pozor na školní zdravovědě.

    * Čím je způsobeno postupující zhoršení pohyblivosti prezidenta ČR?
Polyneuropatií, která mu postihuje dolní končetiny. Tato věc je dlouhodobě známa. (p)

    * Jaké příčiny mohou působit evidentní úbytek tělesné hmotnosti prezidenta ČR?
Patrně drží dietu, která je při diabetu 2. typu předepisována, a s její pomocí (a možná i s pomocí dalších režimových opatření) provedl doporučené snížení hmotnosti. (p)

    * Jaké příčiny mohou působit evidentní a rychlý úbytek vlasů prezidenta ČR?
Příčin může být mnoho, ale může jít i o vedlejší účinek některých léků, které se na polyneuropatii dávají.

    * Odkud pramení rostoucí únava prezidenta ČR a fyzická křehkost, která se projevuje během veřejných vystoupení (prezident ČR není schopen několik desítek vteřin stát bez opory).
Nejde o únavu a "fyzickou křehkost", jde o problematičnost stání na končetinách, jejichž svaly ho v důsledku výše zmíněné polyneuropatie odmítají poslouchat. (p)

    * Jaký je u prezidenta stav cukrovky druhého typu, ze které se prezident ČR dle vlastních slov v médiích "vyléčil"?
Po snížení hmotnosti může dojít k lepší kompenzaci diabetu 2. typu, což je věc známá a proto se také cukrovkářům snížení hmotnosti doporučuje, a proto také je nadváha jedním z rizikových faktorů tohoto onemocnění. (p)

    * Jaký je u prezidenta ČR stav neuropatie, kterou prezident i podle oficiálních informací trpí?
Viditelně se mu toto onemocnění zhoršuje, což je ovšem u této choroby docela normální.

    * Jaká další zjištění o zdravotním stavu prezidenta přinesla laboratorní a klinická vyšetření, jejichž závěry disponujete?
Tohle, pochopitelně, bez kříšťálové koule zodpovědět nedokážu.

    * Jaký léčebný režim by prospěl prezidentu ČR s ohledem na jeho zdravotní stav? Byl takový režim Miloši Zemanovi doporučen? Dodržuje ho?
Vzhledem k tomu, že polyneuropatie se moc léčit nedá (respektive léčit se dá, ale ne vyléčit), nedá se ani hovořit o nějakém "zázračném léčebném režimu", v němž by se uzdravil.

    * Jako ošetřující lékař máte v prvé řadě povinnost dbát o zdraví svého pacienta. Měl byste proto být schopen posoudit, zda je v zájmu zdraví prezidenta republiky jeho další setrvání v úřadu a zda je v zájmu jeho zdraví další kandidatura na pětileté prezidentské období. Doporučujete Miloši Zemanovi kandidaturu?
Tohle viz předchozí bod. Faktem je, že americký president F. D. Roosevelt byl v daleko horším zdravotním stavu (uvádí se ateroskleróza, ale v roce 1921 onemocněl dětskou obrnou, jejíž důsledky další zdravotní potíže zhoršovaly a potencovaly se s jejími rezidui) a přitom přivedl USA až na práh vítězství. USA mají oproti ČR presidentský systém a president je v něm činitel s daleko rozsáhlejšími a významnějšími pravomocemi (a odpovědností).
Pokud by někdo dokázal exaktně prokázat, že základní choroby presidenta Zemana budou (nebo naopak nebudou) nějak významně ovlivněny jeho setrváním ve funkci hlavy státu v dalším období, bylo by to skoro na Nobelovu cenu.
S tou neuropatií se nic moc udělat nedá, cukrovka by se teoreticky mohla pracovním stresem a vypětím zhoršovat, nicméně v naší ekonomice působí spousta lidí na manažerských postech, kteří ji mají také a v rozvinutějším stádiu (formě) než M. Zeman. A někteří mají i cukrovku 1. typu, tj. jsou odkázáni na inzulín (a přesto žijí a pracují - a dobře). Naopak ovšem stres podporuje vstřebávání glukózy (jinými hormony než inzulinem) a tiší záněty (takže paradoxně by nemusel moc škodit ani na tu neuropatii).

Názor

Můj osobní názor, jakožto člověka, který absolvoval medicínu a vyučuje medicínské a zdravovědné obory, je takový, že uvedená onemocnění by neměla nějak zásadně bránit presidentu Zemanovi ve výkonu funkce presidenta v dalším období. Může se, pochopitelně a vzhledem k věku, náhle zhoršit, případně i náhle zemřít, přičemž nemusí dojít k žádným varovným předchozím příznakům.
Manželka měla pacienta, který zemřel poté, co u něho byla provedena kompletní preventivní zdravotní prohlídka (na jakou má pacient od pojišťoven nárok), včetně odběrů, a při ní nebylo zjištěno nic zásadního (trošku zvýšený tlak a cholesterol, ale obojí spíš na dietu než na prášky), přesto týden po této prohlídce náhle zemřel. A ani při pitvě se nějakou jednoznačnou příčinu jeho náhlé smrti nepodařilo najít. Příroda je prostě mocná čarodějka a nevíme ani dne ani hodiny (včetně mlaďochů).
Pokud bychom chtěli mít na presidentském postu někoho nesmrtelného, tak ideální by byl nějaký robot, který z definice zemřít nemůže. A nebo do této funkce ustanovit někoho nesmrtelného, třeba járu Cimrmana. Nicméně zcela jistě by nebylo od věci zavést v našem ústavním pořádku funkci vicepresidenta, který by mohl za definovaných okolností presidentské pravomoci převzít. Mělo by to význam jak v případě nějakého povolebního patu, tak i v případě nějaké disturbantní situace typu války, kdy je chod parlamentu a dalších ústavních orgánů ochromen. V takovýchto situacích by totiž nefungovalo "rozebrání" presidentských pravomocí mezi další ústavní činitele.
A, což je rovněž důležité, základní choroba pana presidenta se týká periferie nervové soustavy, nikoli "myslivny". Ta zůstává funkční i u pacientů ve velmi špatném fyzickém stavu. Nervová onemocnění doprovázená demencí, znemožňující pacientovi si uvedomovat svůj stav a jeho perspektivy, jsou v tomto ohledu milosrdnější.

Podle mého soudu tedy tělesný stav presidenta Zemana nemá vliv na výkon jeho funkce a pokud se k dosavadním chorobám nepřidá nějaká další, což je rizikové asi stejně jako u člověka zcela zdravého, neměl by být neschopen vykonávat svou funkci ani v následujícím období, pokud bude zvolen.

Je islám anticivilizací?

Známý a často citovaný výrok presidenta Zemana, označující islám za anticivilizaci, je většinou společnosti akceptován kladně, zatímco proislámistickou menšinou je odmítán a dehonestován. Jaký je jeho vztah k realitě?

Zeman

Opravdu nevím, jak president Zeman k oné charakteristice islámu přišel. Zda je za ní jen jeho velice bystré a vnímavé pozorování reality, jaké předvedl již ve známém článku v Technickém magazínu ještě za totality, nebo nějaký podrobnější rozbor.

Historie

Jak křesťanství, tak islám (a kupodivu i judaismus) se v určité fázi svého vývoje dostaly na křižovatku. Na ní se rozhodovalo o tom, zda bude mít ve státě hlavní moc složka světská, nebo náboženská.
V judaismu došlo k určitému pokusu o ustanovení světské moci, do značné míry nezávislé na moci náboženské. Paradoxně vrchol tohoto období spadá do časů krále Šalamouna, za něhož vyrostl na Chrámové hoře honosný chrám židovského boha (jediný v judaismu, synagogy mají poněkud jinou funkci). Ovšem už za vlády jeho synů došlo k úpadku světské moci. Vláda přešla, dílem přímo, dílem tím, že se králové židovského státu stávali pouhými loutkami v rukou kléru, do rukou kněží. Přestože toto "ideologické sjednocení centra" by teoreticky mělo stát posílit, opak je pravdou. Izrael byl v tomto období dvakrát dobyt, poprvé Babylónem a podruhé Římem. Jeho obyvatelstvo se poprvé ocitlo v babylonském zajetí, po dobytí druhém došlo po různých peripetiích k rozehnání Židů do diaspory. Navíc došlo, na základě ideologicko - věroučných konfliktů mezi kněžskými frakcemi k rozštěpění země na dva soupeřící státy - zbytek původního Izraele a Judsko.
V křesťanství se v určitém momentě, cca 400 - 600 let po jeho vzniku, rovněž objevily podobné spory ohledně vztahů světské a náboženské moci. Výsledkem tohoto kvasu bylo udržení světsko - ideologické dichotomie, tedy až na výjimky typu církevního zboží (nebo papežský stát) byla moc rozdělena mezi světskou a církevní vrchnost. Uvedený stav snížil, i když zcela nevyloučil zásahy církevních ideologů do oblasti vědy (a hlavně techniky) a způsobil i to, že některé církevní zápovědi v této oblasti byly široce nerespektovány (např. zákaz "šíleně účinných a nelidských zbraní", jako byla přenosná trojnožka, o níž si lukostřelec opřel ruku s lukem a jeho střelba pak byla přesnější, nebo samostřílu).
Za o něco kratší dobu doško k doražení na podobnou křižovatku i v islámu (ona to byla doba dosti stejná, pokud od těch křesťanských let odečteme staletí, kdy bylo křesťanství v ilegalitě). Na této křižovatce se na konci období, které sami muslimští historikové označují za "zlatý věk", dal islám prakticky opačnou stranou jako křesťanství. Moc zůstala v rukou kleriků, vysoké světské funkce byly současně (a co do pořadí důležitosti primárně) i funkcemi dochovními. Pravda bylo to, co řekli klerikové brumlající nad Koránem a dalšími základními islámskými texty, jen v omezené míře to, co se z nich dalo logicky vyvodit (ještě před pár lety byl v Pákistánu odsouzen k smrti člověk, který si dovolil logicky odvodit, že Mohamed, než jej potkala milost navštívení archanděla Džíbrajíla, byl vlastně nevěřící), a to, co bylo pozorováno, změřeno, spočítáno (atd.) mimo svět náboženských fikcí, bylo jako reálné uznáno jen výjimečně (a zpravidla v situacích, kdy to jinak prostě nebylo možné - asi jak to starší z nás znají z let komunistické gerontokracie, ale v podstatně vyšší intenzitě).

Historické důsledky

Důsledkem uvedeného rozdílného až opačného vývoje ve svých kořenech se islám dostal do situace v podstatě likvidující jakoukoli možnost vědeckého i technického rozvoje. Řada dříve známých technologií byla ztracena a nové nevznikaly, což byl obrovský rozdíl proti křesťanským zemím, kde úpadek byl střídán technologickým rozvojem, a někdy i znovuobjevujícím ztracené technologie z předchozích období.
I "zlatý věk islámu" se vyznačoval poředevším shromažďováním a překládáním předislámských a neislámských textů, ve skutečnosti v jeho rámci působilo méně než deset lidí, kteří byli schopni s těmito texty pracovat nad rámec běžné redakční a překladatelské práce (tedy nad kvalitativní úroveň bakalářské práce dnešní doby, tedy něco jako "mírně vycvičená opice s panem Googlem). Příznačné také je, že většina těchto děl se zachovala jen díky jejich exportu do křesťanského světa, který se jejich prostřednictvím seznámil s malou částí antických pramenů z muslimy vydrancovaných a zničených knihoven na severu Afriky a na Blízkém Východě.
Muslimové např. získali dříve než Evropa střelný prach (a dodnes se vedou spory o to, zda byla tato látka skutečně do Evropy importována "i s chlupama", nebo zda evropští lučebníci na základě zvěstí o látce podobných vlastností ji nezkompletovali sami, případně zda alchymisté nevytáhli ze šuplíků něco, co už znali, prokazatelně totiž s komponentami střelného prachu pracovali), nicméně Evropa během velice krátké doby dokázala vyrobit střelné zbraně na bázi této výbušniny na kvalitativně vyšší úrovni než byl čínský vzor i jeho islámské kopie. A v následujících válkách muslimové křesťanské technologie kopírovali, nebo využívali k jejich provozování zotročené nemuslimy (např. Konstantinopol byla dobyta děly, vyrobenými v okupovaných Uhrách).
V současné době jsou prakticky všechny civilizační projevy v islámských zemích buď dědictvím předislámských časů nebo importem z neislámských zemí. Za určitý druh importu lze považovat i práce odborníků, vychovaných v euroatlantických a jiných neislámských zemích. Importem je i obrovské bohatství ropných států, protože bez technologií vyvinutých v neislámských zemích by byla ropa jen ošklivě páchnoucí hořlavou tekutinou, která se moc nehodí ani ke svícení v kahanech.

Pokud bychom měli odpovědět na úvodní otázku, tak i hlubší rozbor a srovnání evropské a islámské civilizace dávají za pravdu presidentovi Zemanovi, protože svým vývojem se islámské a evropské země podobají účastníkům souboje na pistole, kteří se na určitém místě k sobě postavili zády a začali pochodovat na strany přesně opačné.
Náš problém je, že nyní, jako ti duelanti, natahují kohoutky svých zbraní a otáčejí se směrem k sobě.

Školné na zbytečných oborech?

President Zeman se vyjádřil na téma zbytečných vysokoškolských oborů, na nichž by, dle jeho názoru, mělo být placeno školné. Zcela jistě naprostou většímu příjemců tohoto bonmotu napadnou nejrůznější vědecké "-ismy", vyučované na vysokých školách a fakultách humanitních směrů.
Faktem je, že uvedená myšlenka má mnoho správných a pozitivních aspektů. Včetně toho, že existují i případy, kdy "přemnožení" určitých "odborníků" vedlo ke snahám najít jim "uplatnění" a výsledek byl velice nešťastný pro celou společnost. Asi nejznámnějším příkladem je přemnožení absolventů různých oborů spojených s etikou v USA, které vedlo k pomnožení nevládek zabývajících se bioetickými aspekty nejrůznějších stránek vědeckého výzkumu. Ty byly následně podchyceny a podpořeny velkými nadnárodními firmami a jimi prolobované (po roce 1989 i u nás) "etické standardy" znamenaly rozsáhlé zbrždění akademického výzkumu v řadě oblastí a výzkum v jiných oblastech, stejně jako výzkum menších firem, byly prakticky zlikvidovány.
Výsledkem byla, mimo jiné, monopolizace výzkumu většiny nových léků (akademický výzkum v podstatě přicmrndává pouze na aplikovaných částech typu "testujeme nový a starý lék na pacientech"), do rukou několika málo farmaceutických gigantů, kteří se nyní nemusejí obávat, že konkurence vyvine a vrhne na trh lék novější generace (protože byla zlikvidována těmi "etickými stnandardy" - ne, že by je velké firmy dodržovaly, ony je nedodržují také, ale mají na to aby svůj výzkum přesunuly do zemí, kde daná legislativa neexistuje, což menší firmy a zejména akademická pracoviště nemohou). Proto se jim podařilo prodloužit "dobu použitelnosti" jedné generace léků a v řadě oblastí (např. onkologie) jsou udržovány v používání léky velmi mizerné kvality a nízké účinnosti, ovšem velmi dobrý zdroj výdělku v zemích, kde je tato léčba hrazena (jako u nás) ze zdravotní daně nebo zdravotního pojištění (a nikdo v těchto zemích skutečnou účinnost a tedy i účelnost jejich aplikace, nehlídá). O zavádění nových, účinnějších a k pacientům šetrnějších, generací léků není zájem, dokud ty staré mohou přinášet zisk (tedy minimálně do exspirace patentů). Pochopitelně, tento stav má své oběti, dané obecně méně kvalitní a účinnou léčbou v řadě oblastí, a jejich počet se každým rokem zvyšuje, a to spíš exponenciálně než lineárně. Podobně výrazně stagnuje i vývoj antibiotik a chemoterapeutik.

Je zcela jisté, že pokud budou z humanitních fakult vylézat "odborníci" na "multikulturní kohezi", pak je reálné riziko, že v rámci svého uplatnění prosadí opatření, podporující, nebo dokonce zapříčiňující okupaci státu islámskými hordami. Odborníci na "vědecký genderismus" zase prosazují prasečiny typu povinné rodičovské dovolené pro oba rodiče pod hrozbou sankcí, jak to u nás prosazuje jistá "odbornice" marxistického jména, případně genderové kvóty, které zase prosazuje EU.
Zablokování množení takovýchto (a podobných) škůdců je zcela jednoznačně v plném zájmu celé naší společnosti (tedy, vyjma těch parazitů a těch, kteří se na nich nějakými mechanismy přiživují).

Celá věc má ovšem trochu širší aspekty, o nichž je vhodné se také zmínit:
V dobách po roce 1989, kdy se u nás začaly překotně rozvíjet bakalářské obory, mnohdy ne zcela ujasněné koncepce, jsem slyšel docela zajímavý a dle mého soudu i částečně relevantní argument: Jejich absolventi se naučí práci s literárními zdroji, kritickému přístupu k informačním zdrojům, zkultivují si jazykové (včetně vyjadřovacích) schopnosti a i kdyby se nikde v oboru (či někde poblíž) neuplatnili, tak o to kvalitněji budou vychovávat svoje děti. Tímto mechanismem se pak v delším časovém horizontu společnosti to, co do jejich studia investovala, vrátí.
Jsem toho názoru, že toto velmi platí pro Romy, kde podobná "investice do budoucna" je jednou z mála perspektivních cest, jak tuto minoritu dostat do stavu akceptovatelného majoritní společností. A jsem přesvědčen, že tohle bude také platit i pro ty absolventky, které posléze sklofnou milionáře a následně pověsí svůj diplom nad manželské lože a budou se věnovat dělání dětí a reprezentování choťovy firmy ("on má na to, aby klátil bakalářku / magistru / doktorku s PhD").

Problém vidím v tom, že poptávka po titulech pro titul vedla k tomu, že vznikly opravdu "levné" obory. Tím míním nejen argument na obhajobu jejich existence tím, že se jedná o studium, do něhož stát investuje v podstatě jen osvětlení a otop poslucháren a plat vyučujících, ale i fakt, že se jedná o obory, jejichž vědecká úroveň nepřevyšuje možnosti nebožtíka VUMLu (což zvládl každý vůl, kterého Matka Strana v rámci kádrové politiky do toho studia pustila). Uvedené obory mají s tím jmenovaným VUML, případně "Vokovickou Sorbonnou" společné především to, že se nejedná o nějaké studium založané na znalostech faktografie, ale spíše o předvádění "ideologické pevnosti a uvědomělosti", která se nedá zlomit nějakými fakty. Na takové obory se, pochopitelně, výše zmíněná téze o kultivaci absolventa (absolventky) a společenské investici touto formou do budoucna nevztahuje, protože zde prakticky žádná kultivace neprobíhá.
Matoucím faktorem pochopitelně je, že i tyto obory vykazují formálně "vědeckou" činnost a mají i své časopisy, některé i s impakt faktorem (což je názorná ukázka toho, že tento parametr není žádnou zárukou kvality), a bude velice obtížné je vyfiltrovat nějakými formálními kritérii od oborů podstatných a důležitých.
Určitým, alespoň částečně použitelným, kritériem by mohlo být uplatnění absolventů v oboru, případně v organizacích, vytvářejících nějaký příjem do státního rozpočtu (zde by mohl nastat problém u školství a zdravotnictví, případně dalších podobných sfér, kde část cílových instutucí nevytváří zisk). Dalším faktorem by mohlo být hodnocení komisí z odborníků v oborech, které jednoznačným společenským přínosem jsou.

Celkově se dá ale konstatovat, že tato myšlenka pana presidenta je v principu dobrá a neměla by zapadnout.
Dokonce si myslím, že by bylo možné i v rámci současných pravidel u některých podobných oborů ponechat akreditaci jen pro dálkové studium. To by mohlo sloužit jako určitý filtr kvality studujících.

President "chce zrušit" Českou televizi!

A pražská kavárna opět vydává divoké skřeky...
Faktem je, že Českáý televize má statut veřejnoprávního média, placeného z povinně odevzdávaných televizních poplatků, odevzdávaných i těmi, kteří se na tuto pochybnou stanici dívají jen minimálně nebo vůbec ne. Nověji přišli soudruzi s nápadem, že ČT by měli platit úplně všichni, a to i ti, kteří byli dosud od poplatků osvobozeni (prokazatelně nemají TV přijímač, nebo dokonce mají domácnost bez elektřiny).
Poplatky přitom představují kolem 80 procent příjmů této organizace.
President Zeman si dovolil vyslovit názor, že od poplatků na dobu určitou by mohli být osvobozeni všichni, o nichž ČT uveřejnila nepravdivou informaci. Takže např. tisíce členů facebookové skupiny IVČRN, které ČT vydávala ve svém "objektivním" zpravodajství za "neonacisty z DSSS" by se mohly na pár let zbavit této povinnosti (a mohla by se jí zbavit i grupa členů a sympatizantů DSSS, protože by ČT asi velice obtížně prokazovala "neonacististkost" jejich programu; už proto, že jako takový by nemohl projít přes poměrně přísné registrační procedury na Ministerstvu vnitra).
Druhou věc, kterou asi naše sluníčka z ČT poděsil ještě víc, byl návrh možnosti alternativní platby daňovou asignací jiným organizacím než ČT.
Vzhledem k tomu, že opět začíná platit heslo z dob normalizační ČT, že "pravda začíná tam, kde končí signál ČT", je stále více lidí nakrknuto na zcela neobjektivní a nesmyslné zpravodajství, manipulativní "studia" a podobné aktivity, které vedle objektivního a nestranného zpravodajství ani neležely. A je otázka, zda by současný ansámbl, který v ČT zbyl po několika vlnách odchodů těch kvalitních (nebo alespoň kvalitnějších) pracovníků ke konkurenci, by nějaké zpravodajství uvedených vlastností vůbec dokázal zvládnout.
Pochopitelně, ČT je mocný informační kanál ideologické diverze, šířící bláboly poplatné "sluníčkářské" ideologii toho, co zjednodušeně nazýváme "pražskou kavárnou". Touto cestou se šíří bláboly o multikulturalismu, europeismu, "vědeckém genderismu", rovněž "vědeckém" feminismu, ekologismu a řadě dalších podobných -ismech, které jsou v reálu jen bezcennými bláboly, založenými na víře svých tvůrců (a ještě spíš vypočtené svými tvůrci na víru blbců, kteří tomu budou věřit, podobně jako třeba náboženské systémy).
Stále více lidí se přesvědčuje o nesmyslností a blábolivosti podobných ideologických exkrementů a nemá zájem podporovat žumpu, v níž se podobný odpad shromažďuje. Z toho důvodu by asi řada lidí věnovala určitou minimální námahu na přesměrování svých peněz někam jinam (řekněme si to upřímně, pokud by byla možnost ty peníze místo předání ČT protokolárně spálit a popel spláchnout do WC, tak ani nebudu potřebovat nějakou "náhradní cílovou organizaci").
Dokážu si představit, že by ČT vypadli např. plátci z oblasti Šumavy, oplátkou za podporu ekologistických experimentů, likvidujících tamním obyvatelům základní podmínky k životu. Zcela jistě by byly podobně "odměněny" i proislamizační pořady ČT, a přitom FB skupina IVČRN má přes stotisíc členů a řadu sympatizantů; takže by z tohoto důvodu mohlo klidně vypadnout i několik set tisíc domácností. A podobně nakrknutých skupin by se jistě našlo i víc.
Mám představu, že tyto věci jsou jasné jak koryfejům ČT, tak i těm, jejichž lživou propagandu ČT zdarma a nadšeně šíří (byť je otázka, s jakým úspěchem, protože já ČT neshlédnul již několik let a přesměrování mých plateb jinam - a třeba i do toho zmíněného otvoru v míse na WC - by jen dovršilo náš již dlouhou dobu reálně existující vztah).

Takže ano,

PODPORUJI SVÉHO PRESIDENTA

protože jeho nápad v této věci považuji za správný a jeho dotažení do použitelné podoby bych zcela jistě využil.