Zde stával rodný dům Adolfa Hitlera ...

Rakouští soudruzi si vyrobili zákon, podle něhož mohou vyvlastnit a zbourat rodný dům A. Hitlera v Braunau am Inn.

Můj názor

Je to totální pitomost.

Zdůvodnění

Fakticky tím přiznávají, že nejsou s to zvládnout rezidua nacismu. Je více než 70 let po válce, nacisté docházejí - vymírají a pokud se rodí noví, tak je asi něco zatraceně špatně. Nikoli v těch nacistech, to zdůrazňuji, ale ve společnosti, která vytváří situaci, kdy se v ní nacisté rodí.
Nehledě k tomu, že A. Hitler je pro nacisty osobou do jisté míry kontraverzní, protože jednak prohrál válku a jednak se zbaběle vyhnul opovědnosti (a je jedno, zda sebevraždou, která nebyla nikdy stoprocentně prokázána, nebo útěkem do jižní Ameriky, pro který platí to samé). Z tohoto důvodu se postavení jeho rodného domu coby "svatyně nacistů" patrně značně přeceňuje.
Druhou možností je, že se zaměřují na naprosto marginální problém (určité pidiprocento lidí s podobnými názory se vyskytuje prakticky v každé společnosti, ale pokud je tato společnost zdravá, tak nemá prakticky žádný význam).
Dalším problémem je, že nezanikne místo, kde ten dům stál a ať tam vznikne cokoli, tak to automaticky pro tu část nacistů, která tento dům ikonizuje, převezme jeho roli.
Nepomohlo by, řečeno s nadsázkou, ani obyvatele Braunau vybít, město srovnat se zemí a řeku Inn převést do jiného koryta, jak se o tom přesvědčili jejich soukmenovci a (téměř) ideoví souputníci v Lidicích. V době GPS a podobných hejblátek je podobné úsilí ještě více a evidentněji odsouzené k nezdaru než v době heydrichiády.

"Pozitivní návrh"

Soudruzi za dob reálného socialismu říkali občanům (i spolustraníkům), kritizujícím nějaké negativní jevy v socialistickém Československu, že kritika by měla být pozitivní a přinášet konkrétní návrhy na zlepšení. Takže tady je:
Hitlerova osobnost bude zapomenuta v situaci, kdy nebudou ve společnosti existovat negativní jevy, na jejichž pokřivené kritice, a s mnohdy absurdními a zločinnými návrhy k nápravě, si Hitler a spol. vybudovali svou politickou kariéru. Jediná věc, která bude v této souvislosti fungovat, je náprava příslušných (a podobných) chyb a nešvarů prostředky, ležícími uvnitř mantinelů demokracie. Pokud společnost na tento proces rezignuje (bez ohledu na to, zda oficiálně, nebo jen bude řešení odalovat), tak si vychová nové Hitlery, kteří se vylíhnou zcela automaticky a žádné kladení věnců k rodnému domu svého předchůdce nebudou potřebovat, ba ani provádět (leda až bezpečně uchopí moc, a to už bude pozdě s tím něco dělat). A, pochopitelně, zbouráním jednoho domu uvedené problémy ve společnosti nezmizí.
Jako daleko pozitivnější se mi jeví pokusy vedení města "zapojit" tento objekt do připomínkové a antinacistické agitace (pomník obětem nacistického násilí umístěný před ním, aktivity městského spolku pro současné dějiny apod.).
Projekt zbourání rodného domu A. Hitlera je prostě totální úlet, který by se dal pochopit v roce 1945 u čerstvě propuštěných vězňů z koncentráku. Tento motiv použil také Drnek v alternativní historii "Žáby v mlíku" v níž se Československo po Mnichovu bránilo a ubránilo a jedním z posledních válečných aktů československých vojáků bylo zničení Hitlerova rodného domu, v níž to autor také vysvětluje reakcí na právě skončenou válku.

A možná ještě něco

Jak velký význam rodiště A. Hitlera v reálu mělo a má, dokazuje nelichotivá přezdívka, kterou dávali Hitlerovi vyšší důstojníci Wermachtu, stojící vůči němu a jeho nápadům alespoň v částečné opozici: "Český kaprál". Pletli si totiž toto město s Broumovem (německy podobně, ale bez toho "am Inn") a měli za to, že byl původem z Čech.
Podle jiných nepotvrzených údajů ovšem jedna větev Hitlerových předků sahá opravdu do Čech, ale do židovské čtvrti v Polné. Takže mohl být tento "velduch árijství" klidně i příbuzným Hilsnera ...
Což trochu asociuje známý protektorátní vtip, že "dokonalý árijec je dlouhán jako Goebbels, blonďák jako Hitler a štíhlý jako Goering".

Za nejhorší možnou alternativu motivace této akce považuji tu, že má sloužit jako zástěrka pro tolerování reálných neonacistických a neonacismus podporujících tendencí v rakouské společnosti, ať už kvůli sympatizování s touto ideologií, nebo kvůli rezignaci na odstranění negativních jevů, které ji drží při životě.

Shazování viny

Objevuje se fenomén odmítání příčinných vztahů v politice. Článek Karla Dolejšího v Britských listech zdaleka není prvním na toto téma. Podívejme se na to blíže.

Hlavní motivy
"Ideologie nemůže za to, že ji lidé zneužívají." Tohle by se dalo označit jako první motiv na toto téma. Došlo to až tak daleko, že byla vyhlášena téze, že vlastně "nacismus nemůže za zločiny nacistů". Je vcelku jasné, že zde šlo především o vyvinění islámu ze zvěrstev a zrůdností, které jsou jeho jménem a pod jeho ideologickou záštitou páchány po celém světě. A o vyvinění lidí, kteří islám a jeho šíření podporují z důsledků tohoto konání.
Druhý motiv představuje výše citovaný článek: "politici nenesou žádnou odpovědnost za své činy", zhruba tak by se to dalo shrnout.
I tohle vlastně znamená popírání jednoho z nejdůležitějších fenoménů, který dokonce (nebudou-li učiněny nějaké naprosto přelomové objevy) by měl bránit cestám časem do minulosti na bázi samotných základů fyziky, kde se zatím uplatňuje posloupnost i příčínný řetězec ve smyslu příčina -> následek.

Zneužívání ideologií

Je mi jasné, že zneužita může být doslova a do písmene jakákoli ideologie. Další a dosti významnou roli může v tomto fenoménu sehrát i fakt, že velice často vzniká posun mezi původním zněním a jeho významem a tím, co z toho udělají pozdější vykladači a uživatelé.
Na druhé straně však existuje řada ideologií, které jsou jednoznačně koncipovány tak, aby působily zlo. Jestliže nacismus sestavil seznamy "podlidských" etnik, která je zapotřebí vyhladit, nebo alespoň uvrhnout do věčného otroctví, tak koncentrační tábory, holokaust a další genocidní aktivity, masové vraždění atd. nejsou nějakým jeho zneužitím nebo špatným výkladem.
Mezi ideologií nacismu (včetně jeho kořenů, jakou bylo "náboženství" tajné společnosti a současně sekty Thule a podobných skupin, či marxismus, který přinesl jako první seznam "podřadných etnik", sepsaný samotným Marxem po prohrané revoluci v polovině 19. století - Hitler na něj dopsal akorát ty Židy) a mezi tím, co se dělo na nacisty ovládaných územích, je naprosto jasná příčinná souvislost. Jejím odmítnutím bychom mohli stejnými mechanismy vyvinit prakticky jakéhokoli vraha ve stylu "obžalovaný pouze vystřelil, bylo svobodnou vůlí poškozeného, že stál tam, kudy letěla kulka".
Stejně tak je naprosto jasná příčinná souvislost mezi islámskou ideologií (maskovanou zcela účelově jako náboženství), popírající práva žen, práva jinověrců i práva sexuálních minorit (vyjma pedofilů) a masovým porušováním základních lidských práv v islámských zemích (včetně těch, kde jsou uvedená práva formálně kodifikovaná, často z dob kolonizace, ale jsou masově a za naprostého nezájmu státních institucí porušována) existuje naprosto jednoznačná příčinná souvislost, včetně toho faktu, že odstraněním (nebo alespoň "masívním utiskováním") islámu toto porušování práv prostě zmizí.

Odpovědnost politiků

Citovaný článek se zcela jednoznačně snaží shodit vinu z politiků, kteří přivodili nějaký průšvih.
Je třeba naprosto jednoznačně konstatovat, že versailleský systém vytvořil v Německu situaci, kdy se společnost nutně musela radikalizovat. Přitom již v průběhu diplomatických jednání ve Versailles Německo prodělávalo těžkou krizi, kdy v něm, podobně jako v Rusku, povstaly bolševické živly a vystavily území, která ovládly, naprosto bezuzdnému teroru. A proti nim se formovala domobrana, řadící se politicky spíše k pravici či k alternativní levici (základ pozdějších nacistů).
Diplomaté ve Versailles si tedy museli být vědomi, že svými aktivitami destabilizují německou společnost a zadělávají na průšvih v dohledné budoucnosti.
To celé ještě akcentovala velká hospodářská krize, která Německo postihla daleko silněji než řadu jiných států. Opět byly naprosto jasné příznaky radikalizace neměcké společnosti a přesto na ně vítězné mocnosti nijak nereagovaly, ačkoli mohly. Přitom jim velká hospodářská krize vytvořila prostor pro vycouvání z největších zhůvěřilostí versailleského systému bez ztráty tváře.
Byly to vítězné mocnosti, kdo vytvořil v Německu situaci, kdy nešlo o to, zda přežije pochybně demokratická Výmarská republika, ale o to, zda ji zlikviduje Hitler nebo Thälmann.
Můžeme vyčítat Němcům, že podpořili Hitlera, ale už jsem tu kdysi napsal, že v podstatě zvolili ze dvou zel to menší, protože v případě vítězství německých komunistů, jejichž vůdce byl jen Stalinovým pohůnkem, by nedošlo k onomu fatálnímu střetu mezi Německem a sovětským Ruskem, po němž bylo Německo anihilováno a Rusko oslabeno tak, že nemohlo zabrat víc než půlku Evropy (k našemu neštěstí jsme patřili do ní). V případě porážky Hitlera a vítězství Thälmanna by tažení proti zbytku Evropy vykonávaly Rudá armáda a Wermacht bok po boku a je velmi pravděpodobné, že by se jim nedokázala ubránit ani Velká Británie. A pokud by se později bolševici a nacisté servali na hrobech našich předků, to by nám, i výsledek té rvačky, už mohlo být šumafu.
Jinými slovy, dovoluji si zpochybnit to, co hlásá pan Dolejší. Němci ze situace, do níž je dostali politikové vítězné Dohody, vybruslili relativně dobře, mohlo to celé dopadnout mnohem hůř. (A na Židy by zcela jistě došlo taky a nejspíš by dopadli v takovémto alternativním světě hůř, než dopadli v tom reálném. Byť se to může zdát nereálné.)
Pochopitelně, je nutno zdůraznit i odpovědnost politiků za silné ústupky, které podpořily Hitlerův extrémismus (nehledě k tomu, že v Německu byly síly, ochotné ho odstavit spolu s tvrdým jádrem nacistů od moci). Jedná se zejména o tolerování obsazení demilitarizovaného pásma v Porýní a, samozřejmě, Mnichov. IMHO byli mnichované stejně vini rozpoutáním druhé světové války i holokaustem jako samotní nacisté a měli být po válce souzeni spolu s nimi.

Odpovědnost ideologů

Také ideologové by měli být jednoznačně odpovědni, pokud hlásají něco, z čeho vzniká takové zlo, jakým byl nacismus nebo bolševismus.
Je jasné, že totalitní státy nám na tomto poli do značné míry usnadňují práci tím, že se jejich vůdcové, včetně ideologů, rvou jako smečka hladových psů a většina z nich padne těmto rvačkám za oběť. V Norimberku nemuseli soudit Röhma a další veličiny od SA, protože je zlikvidoval sám Hitler. Vnitronacistickým rvačkám padl za oběť i Canaris a některé další nacistické celebrity, které by se jistě v Norimberském procesu dobře vyjímaly na lavici obžalovaných.
Stalin nechal zavraždit Trockého, čímž také ušetřil katovi práci. Sám zahynul za zvláštních okolností, které nevylučují atentát (podle některých zdrojů mají ruské - po sovětských - tajné služby prostředek, schopný vyvolat centrální mozkovou příhodu, na niž údajně Stalin zemřel). V čistkách po jeho smrti také zahynula spousta zločinců, ideologů i vykonavatelů, kteří si to plně a stoprocentně zasloužili.
Na druhé straně v demokratických poměrech by se takovýmto dějům mělo přece jen trochu pomoci a ideologické celebrity, hlásající zločiny a inspirující zločince, by měly být souzeny a klidně i popravovány. Zcela jistě jsou kandidáty na nějaký budoucí proces ideologové neomarxistických škol, protože politická praxe, opírající se o jejich učení, v současné době směřuje ke krachu Evropy a utrpení i smrti velkého počtu lidí.

Odpovědnost aktivistů

Jsem toho názoru, že svůj díl odpovědnosti by měli nést i řadoví aktivisté z různých NGO.
Zvedl bych klidně ruku pro zákon (a "hodil to" straně, která by s něčím podobným přišla), podle něhož by za každou oběť teroristů, pocházejících z řad #přijímaných imigrantů, byl "spravedlivě náhodně" vybrán jeden sluníčkový #přijímač a #vítač a popraven.
IMHO by se to ani nemuselo tlouct s moratoriem na trest smrti, protože by se nejednalo o trest jako takový, ale spíše o něco ekvivalentního popravě rukojmí. Ta je sice v některých situacích také zakázána, ale tahle mezi ně nepatří (je to ošklivé, ale je to tak).
Alternativou předchozího uspořádání by bylo navození stavu, kdy by každý imigrant musel mít svého sluníčkářského ručitele, který by byl činěn spoluzodpovědným a byl spolutrestán za všechny činy, kterých by se jeho klient následně dopustil (analogie s ručiteli třeba za půjčku od banky se docela nabízí). A který imigrant by si někoho takového nenašel, byl by buď odejit nebo vsazen do klece na způsob Guantanáma.
Jde totiž o to, že se výše zmínění aktivisté pohybují v jakémsi sociálním a právním vakuu a nenesou prakticky žádnou odpovědnost za důsledky svých aktivit.
Obojí by, alespoň dle mého soudu, do značné míry omezilo nadšení a bezstarostnost, s níž se tito aktivisté snaží vnucovat svoje zvrácené ideje většině občanů.

Zpět k té "palebné přípravě"

Jsem toho názoru, že uvedený článek (a není jediný na toto téma a zdaleka se nejedná jen o Britské listy) je součástí přípravy jakéhosi statutu beztrestnosti pro politiky a ideology, kteří nyní ženou EU do zkázy. Stále více narůstá odpor občanů proti jejím důsledkům (a těch inteligentnějších i proti jejím původcům), takže se stále více rýsuje nějaký zásadní průšvih v nedaleké budoucnosti. Některé odhady dokonce přesahují 50 % pro možnost celoevropské občanské války v nedaleké budoucnosti coby reakce na současnou imigrační krizi (případně další negativní aktivity EU). Přitom existuje vícero předpovědí různých a na sobě relativně málo závislých průšvihů, takže jejich pravděpodobnosti se alespoň částečně sčítají.
Za této situace tedy někteří ideologové a politikové, kteří "cestu do průšvihu" vydláždili a občany států EU na ni násilím nahnali, hlásají absolutní nevinnost politiků a ideologů ve vztahu k budoucím dějům.
Tomuto hlasu sirén bychom rozhodně měli odolat a měli bychom naopak jasně říct, že (např.) pokud vypukne v důsledku hlásání multikulturalismu evropská občanská válka, tak potom jsou jejími spoluvinníky všichni iodeologové, kteří filosofii na tomto principu hlásali (tj. všichni, kdo jsou ještě naživu z tzv. Frankfutské školy i jejich následovníci), i všichni politikové, kteří ten multikulturalismus cpali do zákonů a vnucovali ho společnosti. A že po takovéto válce bude uspořádán proces, ne nepodobný Norimberskému, kde tito ideologové a politici budou sedět na lavici obžalovaných jako viníci zcela ekvivalentní např. vůdcům teroristických bojůvek (pokud se nějaké podaří dopadnout a udržet naživu až do nějakého takového procesu).

"Neodpovědnost" politiků a ideologů za jejich činy i hlásané ideje je třeba co nejrozhodněji odmítnout a naopak je třeba dát těmto lidem jasně najevo, že pokud bude důsledkem jejih aktivit celoevropský průšvih, tak za něj ponesou plnou míru nejen morální ale i trestně právní odpovědnosti.

Jak je to s tím zbožím? 2

Zdarma

Pochopitelně, výrok první sudičky neznamená, že zdravotnictví je skutečně zdarma. Je placeno z tzv. zdravotního pojištění, které zčásti odvádíme z našeho hrubého příjmu, zčásti je za nás platí zaměstnavatel (a za některé kategorie obyvatel také stát).
To, že se nejedná o standardní komerční pojištění, sebou nese řadu naprosto jasných nevýhod. Tou hlavní je fakt, že prakticky nikdo není zainteresovaný na kvalitě práce, kterou odvedou zdravotnická zařízení.
Pojišťovny se celkem logicky zvrhly na totálně zbyrokratizované instituce, jejichž jedinou starostí je, aby požadavek na proplacení zdravotního úkonu byl uplacírován na správném formuláři a na něm ve správném chlívečku. Protože se tyto formuláře a konkrétní požadavky na vyplňování jednotlivých chlívečků na nich relativně často mění (někdy i vícekrát v jednom roce - máme velký počet pojišťoven, takže se na tomto poli mohou prostřídat) musejí si lékaři platit právníka (či právně - administrativní osobu), která má (mimo jiné) v popisu práce hlídání a dávání echa stylem "Byl změněn formulář X5 u pojišťovny Y7 a nyní se správně vyplňuje takto ..." Pochopitelně, tyto peníze se promítají do nákladů lékařů (tak, jako práce uklizečky nebo třeba odborníka na počítače).
Lékaři jsou zavaleni administrativou a jsou rádi, že vůbec žijí.
Pacienti do léčení nemají co mluvit a ti, co by remcali, jsou natlačeni do nějaké prakticky bezzubé "oficiální pacientské organizace", u níž je zaručeno, že celkově systému nijak neuškodí.
Právě to, že toky peněz jdou zcela mimo jakoukoli kontrolu pacienta, a že bylo už v 90. letech zabráněno tomu, aby si zdravotní pojišťovny mohly svými službami a jejich cenou konkurovat, vede k tomu, že pacient nemá sebemenší možnost kvalitu zdravotní péče o svou osobu nějak ovlivnit, přestože jsou to "formálně jeho" peníze, které celý tento cirkus platí. Leda by emigroval, nejlépe mimo EU.

Pro všechny

Socialistické zdravotnictví nikdy nebylo pro všechny, jak je psáno v jeho rodném listě. Spíše zde platí ono orwellovské "všichni jsou si rovni, ale někteří si jsou rovnější".
Konkrétní podobu to dostalo ve formě tzv. diferencované lékařské péče, která stanovila jiná pravidla léčby pro papalášoidní pacienty s nejrůznějšími politickými zásluhami a jiná pro obyčejný plebs. A to ponechám stranou specializovaná zdravotnická zařízení pro ty opravdové papaláše, kteří se mezi "obyčejný plebs" ani nedostali.
Když pravice po roce 1989 navrhla, že některé nadstandardy, případně zařazení do operačního programu bez pořadníku apod. by mohly být na bázi tržních mechanismů, tak se rozlehl těžký socialistický jekot. Pochopitelně, ony se ty tržní mechanismy uplatňovaly i v hlubokém socialismu, cestou naditých obáleček, "záhadným způsobem" se vylíhlých tomu či onomu primáři či jinému představiteli zdravotnictví v kapse. A tenhle zaběhaný džob chtěli "zlí modří ptáci" (rád je z mnoha důvodů nemám, ale tohle mezi ně nepatří) nabourat. A chtěli, aby to šlo legálně a veřejně přes pokladu a dokonce, ó hrůzo! se z těchto penízků v obálečkách měla platit daň a další odvody!
Pochopitelně, zadržet se to nedalo, jen dočasně zpomalit, takže dnes se za nadstandard běžně platí a už to přestává být "divné".
Navíc se, což je také jednoznačně pozitivní, objevila vrstva "zlých zbohatlíků", kteří se mohou vykálet na systém zdravotního "pojištění" (v reálu zdravotní daně) a zaplatit si keš zákrok na soukromé klinice, kde platí poněkud jiné podmínky (což souvisí i s následující kapitolou). A ukazuje se stále víc, že tento systém začíná být výhodný i pro střední vrstvy, protože ztráty dané "tradičním" trváním pracovní neschopnosti při různých chorobách jsou tak velké, že do značné míry pokryjí účet od těchto zařízení.

Na světové úrovni

Zde budu opět zlý: Léčba na úrovni světové špičky cosi stojí a stojí daleko více než světový či dokonce socialistický standard.
Socialistické zdravotnictví se s tímto faktem vyrovnávalo především tím, že řada léků i léčebných zákroků byla prostě nedostupná. Dostali se k nim jen speciální pacienti v rámci výše zmíněné "diferencované lékařské péče" v nemocnicích pro papaláše.
Lidé, pochopitelně, nejsou blbí, takže když se z Hlasu Ameriky dozvěděli, že Brežněv má americký pacemaker na srdci, tak šel hlas, ne tak úplně mimo ralitu, že ruský se stejnými funkcemi a výkonem by za sebou musel tahat na vozejčku.
V podstě po celou dobu socialismu byl uměle tlumen pokrok v medicíně. Jistě byla špičková pracoviště, jistě byly i obory, kde se uplatňovaly i špičkové technologie a léky, ale celek jednoznačně zaostával, mimo jiné proto, že by se špičková péče ze stávající zdravotní daně nedokázala zaplatit.
Nekvalitní manažment a zkušenosti s ním pak po roce 1989 vedly k tomu, že se skutečně nakoupilo v některých případech více přístrojů a postavilo více specializovaných zařízení (typu operačních sálů) než by bylo optimální. Řada těchto věcí by se dala řešit levněji jejich sdílením, ke kterému postupn dochází.
Problém ovšem byl v tom socialistickém sdílení a hlavně v problematické odpovědnosti. Pokud budu konkrétní ze svého oboru:
Je jistě krásné, když existuje centralizovaná přípravna bakteriologických (a jiných) půd, která je vaří pro klinickou mikrobiologii, kožní (s jeho speciálními půdami na dermatofyta), hygienickou stanici (které ovšem později laboratorní provozy pustily a nechaly zprovatizovat), případně další instituce.
Kdo ovšem zažil půdy zmršené, nebo dokonce (po záměně) vylité do nesterilního skla (no dobrá, tohle řeší jednorázové misky, ale ty tehdy nebyly), tak si bude půdy vařit a vylívat raději sám, byť by měl třeba místo autoklávu používat Papinův hrnec z kuchyňského zboží.
A v případě sdílených operačních sálů jde, pochopitelně, o různé průšvihy přímo na pacientech, kdy někdo něco měl vysterilizovat a neudělal to, nebo to udělal špatně.
Ano, dnes se tyto věci skutečně sdílejí, ale museli jsme překonat období, kdy to sdílení obsahovalo nejrůznější systémové problémy, které se musely vychytat, a ne každý byl ochoten je vychytávat s riziky, které by šly na jeho triko.
Navíc se upravila i legislativa, takže jsem již viděl klinickou mikrobiologickou laboratoř bez varny, která kupuje hotové nalité Petriho misky s půdami. Vydělala na tom, že nemusí řešit akreditaci vlastní varny (a platit její prostory tak velké, aby se vůbec akreditovat dala) a pro svůj provoz potom akredituje jen práci s těmito nalitými miskami, protože ty akreditaci mají od svého výrobce. Což vyjde i neskutečně levněji, když započteme cenu "papírové vojny" vztahující se k akreditacím.
Pro akademické pracoviště by něco takového bylo v zásadě nevhodné (byť některé superspeciální půdy, potřebné jen v malém množství, kupujeme také). Výhodou akademického pracoviště ovšem je "neakreditovatelnost", protože laboratoře, kam mají přístup studenti, jsou automaticky ex lege neakreditovatelné.
Takže ona vyšší úrověň (nebudu raději používat termín "světová", protože je dost nejasný a i postupy a léky, oficiálně prohlašované za "světovou špičku", jí ve skutečnosti být nemusejí) se dostavila až v souvislosti s odumíráním socialismu a jeho alespoň částečném nahrazování tržními principy.
Světově dokáží fungovat i ony výše zmíněné soukromé kliniky (v podstatě stojící mimo systém zbytkového zdravotnického socialismu), které zvládají některé zákroky laparoskopicky, tedy s minimální zátěží pro pacienta a tomu je odměnou velmi rychlé obnovení práceschopnosti a návratu do zaměstnání (a to manažerské typy mohou pracovat z lůžka již pár hodin po zákroku a mají na to zajištěnou příslušné technické zázemí).

Z tohoto pohledu je uvedené heslo oranžových zcela zavádějící a odtržené od reality.

Co uplynulý týden dal

Islám

Talíban

postoupil do obklíčeného Laškargáhu.

Rusko

přeměňuje základnu v Tartúsu na trvalou.

Saúdové

přiznali útok na šíitský pohřební průvod v Jemenu. USA zaútočily na radarové základny na jemenském pobřeží, protože se podle nich účastnily raketového útoku na jedno jejich plavidlo.

Erdogan

se odvolal proti upuštění od stíhání německého satirika Böhmermanna za posměšnou báseň vůči jeho osobě.
Turci také kritizovali Clintonovou za pochvalná slova o Kurdech.

BBC

zveřejnila, že v Sýrii existuje nápravný tábor pro exbojovníky a zběhy chalifátu.

Dronem

údajne poprvé za svou existenci zaútočil chalifát.
Pravděpodobne je to nástup nového trendu, protože se chalifát snaží o přestavbu standardních dronů na létající bomby.

Hollande

se vyjádřil v tom smyslu, že francouzská Marianne bude jednou v burce. Pak se nelze divit, že tohoto defétistu, ne-li přímo kolaboranta s muslimy, Francouzi nechtějí a dávají hlasy LePenové.

Islamisté z Boko Haram

propustili část unesených studentek.

Aleppo

má být podle syrského presidenta Assada odrazovým můstkem pro tažení proti zbytkům chalifátu. I proto je důležité odolat skřekům humanitníků, naříkajících nad utrpením "civilistů", vesměs silných sympatizantů s džihádisty z chalifátu.
Někteří diplomaté se snaží zpochybňopvat přítomnost islámistů v Aleppu, ale ta je v podstatě jasně dána tím, že se tato část města nevzdává vládním silám, což by se stalo v případě, kdyby tam islámisté nebyli a nedrželi v rukou otěže moci.

USA a Velké Británii

se nelíbí úspěšné tažení prpti islamistům v Aleppu, a tak zvažují sankce proti Sýrii a Rusku.

O další masakr v kasárnách

si říkají USA: Přijaly do výcviku první muslimku.

Imigrace

Syřan,

plánující v Německu teroristické útoky a dopadený patrně nedopatřením dalšími imigranty se následně ve hlídané cele oběsil. Věřit tomu můžeme a nemusíme.
Podle policie měl vazby na chalifát.

Změnu ústavy

navrhl president Orbán. Ta by vylučovala možnost umístit na území Maďarska "uprchlíky" proti vůli maďarských občanů.

Imigranti

ve Švédsku znásilnili vozíčkářku, což způsobilo silné a současně silně politicky nekorektní pobouření obyvatel (tedy, jejich civilizované části).

Merkelová

naznačila mladým Afričanům, že mají o poměrěch v Evropě nerealistické představy. Problém je, že tím jen vytváří prostor pro daleko nebezpečnější migranty z islámistických zemí.

Abdeslam,

který byl údajně "mozkem" masakrů v Paříži, odmítl vypovídat. Je docela možné, že tak činí na něčí příkaz, aby absence informací umožňovala vyrábět "lepší image" islámu.

Německé tajné služby

se dožadují toho, aby byly u azylových řízení.

Obecné

Na domácí politické scéně dominovaly handly kolem koalic v jednotlivých krajích, kde leitmotivem bylo odstavení vítězného ANO. Velmi podobně to vypadalo i ve druhém kole senátních voleb, včetně agitační přípravy na ně.
President Zeman kritizoval snahy odstavit vítězné ANO cestou tvorby pochybných koalic, které z principu věci nemohou mít žádný funkční program.

Na Trumpa

se zjevně odrganizovaně vrhly spousty žen s obviněním, že je "sexuálně obtěžoval".

Samsung

stáhl z prodeje telefon, který vybuchuje.
IMHO hlavním problémem je skutečnost, že mobily mají tisíce možná potřebných, ale spíš zbytečných funkcí, které nejdou nijak uživatelsky omezit a žerou proud. Z tohoto důvodu musí mít baterka, schopná zajistit běh takového žrouta energie alespoň na jeden den, obrovskou kapacitu, která z ní při plném nabití dělá silně problémovou záležitost. Odhaduji, že se tato větev mobilů dostala až někam ke svým limitům, protože přidávání dalších funkcí povede k tomu, že přístroj bude muset být připojen prakticky neustále k síti, aby utáhl své funkce. Případně, že bude nutné s sebou nosit extra baterii, větší a těžší než byly první mobily.

Budovu Kliniky,

kde je ráj feťáků, pardon "alternativní komunitní centrum", dostala SŽDC. Na první pokus se do budovy její zástupci nedostali. Komentáře to hojně srovnávají s daleko razantnějším postupem exekutorů (zcela běžné je odvrtání zámku či vyražení dveří za policejní asistence).

Rozdávaly se

Nobelovy ceny. Vypadá to, že rozumněji než v předchozích letech.

S podobnou přípravou

na válku, jaká nedávno proběhlůa v Německu, přišel i Petrohrad, který plánuje 300 g chleba na osobu a den.

Odvolací soud

potvrdil osvobození policisty, střílejícího na auto, které odmítlo zastavit a ujíždělo před policií, v němž byla střelbou ze služebních zbraní usmrcena spolujezdkyně (kterou navíc policisté neviděli).

Podpora CDU

klesla na historické minimum a dostala se pod 30 procent. I tak je pořád tato strana s nejvyšší podporou, takže Merkelová může #přijímat i nadále.

Ztracený film

průkopníka kinematografie a trikových snímků Méliese "Soutěž eskamotérů" byl nalezen v daru, který obdržel Národní filmový archiv. Je dobré připomenout, že původním filmům "tikají hodinky" na bázi chemických a fyzikálních změn v celuloidu i filmové emulzi a umělé prodlužování "autorských práv" může vést k nenávratnému zničení jedinečných dokumentů (u nichž jsou často autorská práva nejasná a náklady na dohledání jejich držitele by mohly převýšit reálný zisk z distribuce).

Francie

začala dávat pokuty českým řidičům za to, že mají příliš nízké platy. Opět jeden z důvodů, proč odejít z EU.

Na Clintonovou

se objevují další a další nepříjemné skutečnosti. Tentokrát z jejích mailů vyplynulo, že "nenávidí obyčejné američany", což se u chamtivé multimilionářky dá docela očekávat.

Rybáři

se začali snažit obnovit život v řekách, které byly vyžrány v rámci "ochrany přírody" přemnoženými kormorány.

Kabinet

schválil letní čas na dalších pět let. Po vzoru EU. Opět další důvod proč nevolit kabinetní strany i proč podporovat odchod z EU.

Žebříček "špinavých podniků"

vyrobili ekosoudruzi z Arniky. Je v celku jasné, že jde hlavně o významné podniky, podílející se jak na "táhnutí" ekonomiky státu, tak i na vysoké zaměstnanosti. Mnohdy se jedná i o podniky, využívající špičkové technologie. Prostě: "zpět na stromy!".

Italský premiér

se opakovaně vyjádřil, že státům EU, které nechtějí na svém území uprchlíky, by měly být odebrány dotace. Tomu fandím, ale pak je nutno říct jasně i "B": Dotace jsou to jediné, co částečně kompenzuje řadu nevýhod, spojených se členstvím v EU. Jejich odebrání bude obrovským popudem pro odchod dalších států z EU.

V budově Matematicko - fyzikální fakulty UK

zpřístupnili rotundu sv. Václava, respektive její základy a torzo podlahy, které byly objeveny při rekonstrukčních pracech. Rounda nebude přístupná trvale, ale při různých významnějších příležitostech.

Za výroky

o M. Horákové a sovětské invazi se omlouvat komunistka Semelová nemusí. K totalitám jsou naše soudy velmi vstřícné.

Skotsko

vyhrožuje novým referendem o setrvání ve svazku Velké Británie, pokud by proběhl brexit. Faktem je, že by se zařadilo mezi menší a méně vyspělé státy a řadu výhod (a výjimek), které nyní má vlivem váhy Velké Británie jako celku, by zcela jistě nemělo.

Nový druh,

navíc asi endemický, objevili čeští vědci z UK na Českolipsku. Pojmenovali ho "včelák český" a podle analýzy DNA je odlišný od všeho ve své skupině živočichů - samotářských včel a vos, lovících hmyz.

Na Floridě

se zase objevil další typ komára, který je s to v místních podmínkách přenášet virus zika.

Experti z UNESCO

"objevili", že Zeď nářků v Jeruzalémě není židovská.
Izrael tuto organizaci přestal sponzorovat. Přidali se k němu i Japonci.

Záhadnou smrt

malých děvčátek z Nizozemí (sester) vyjasnil mezinárodní tým s významným podílem českých vědců. Rodiče dívenek jsou nositeli genů, které se při nevhodném kombinování v dítěti projeví zhroucením jeho imunity ve věku kolem jednoho roku. V Nizozemí jsou nositelé těchto vadných variant genů (alel) častější než v jiných takto vyšetřených evropských zemích.

Nové boje

se rozhořívají na Ukrajině. Kyjevské jednotky se snaží zlikvidovat východní provincie a ty se intenzívně brání. Ukázalo se, že se vyzbrojily od Ruska.
V Kyjevě prošel městem průvod banderovců.

28. 10.

bude první nuceně zavírací den. V nákupních centrech je i řada obchodů pod 200 čtverečních metrů, které by teoreticky nemusely zavírat.

Babiš

se po relativně neúspěšných volbách nechal slyšet, že by bylo nejlépe senát zrušit.

Jak je to s tím zbožím? 1

"Zdraví není zboží", hlásá bilboard, kolem kterého jezdím do práce. Je na něm jeden z oranžových expertů pro zdravotnictví a kolem něj jásající postavičky, snad dělníci, snad funkcionáři.

Zdraví není zboží

Zdraví se zcela jistě nedá koupit a ani jeho prodej nepřipadá v úvahu.
Prodej např. ledviny nebo jaterního štěpu k transplantaci či odběr krve k transfúzi za úplatu se dost dobře jako prodej zdraví označit nemohou, protože jednak je hlídáno, aby k nějakému výraznějšímu poklesu míry zdraví u dárce nedošlo, jednak je komerční stránka podrobena tak silným regulacím, že se o tržní vztahy v podstatě nejedná a jednat ani nemůže.
A existuje i řada dalších zdravotních služeb (zejména založených na vztazích mezi občany či pacienty), které byly socializující či fašizující státní mocí zahnány do pololegality či naprosté ilegality.

Co je zboží

Zboží se, pochopitelně, v oblasti zdravotnictví vyskytuje zcela regulérně a ve velkém množství druhů. Jen namátkou:

• léky
• zdravotnické pomůcky
• zdravotnické úkony
• preventivní úkony (např. očkování)
• zdravotnické a sociální služby (jaké se srovnávají s hotelovými)
• placené i neplacené administrativní úkony

Uvedené věci pochopitelně zbožím jsou, protože se kupují a prodávají.

Maskování

Ještě někdy v 19. století šel nemocný k doktorovi a následně mu zaplatil buď nějaký paušál, nebo podle rozpisu (jako třeba řemeslníkovi) použitý materiál a vykonanou práci. Pak šel do lékárny a za své si koupil, buď volně nebo dle receptu, příslušné léky.
Problémem bylo, že chudší vrstvy na toto zboží neměly peníze a vyrojilo se mnoho srdceryvných příběhů o rodinách zničených "příliš drahou" lékařskou péčí (včetně léků).
To vedlo některé levicově orientované odborníky i politiky ke koncepci sociálně řízeného zdravotnictví, které je hrazeno státem. U nás první takovýto plán "široké dostupnosti lékařské péče" byl podle komunistů vyroben za války v ilegalitě (Nedvědův plán).
Není to ovšem úplně pravda, už předtím existovalo komerční zdravotní pojištění, které bylo dostupné širším vrstvám společnosti (jaké známe v karikarurní podobě např. z filmu s Vlastou Burianem "U pokladny stál"). Příchod nacistů do značné míry tyto aspekty dostupnosti zdravotní péče zafixoval a zvýšil jejich dostupnost i dalším kategoriím obyvatelstva (je třeba si uvědomit, že fašismus a nacismus jsou konkurenční ideologie k marxismu a prakticky jim jde o to samé, včetně toho, že se opírají v demokratických zemích o ten stejný elektorát). Nacistické programy péče o pracující byly prakticky totožné s tím, co po nás po roce 1948 zaváděli komunisté (ozdravné programy pro pracující, speciální zařízení a sanatoria, v Německu i lodě, pro pracující apod.).
Je zajímavé, že nikdo neřešil problém hladovějících ubožáků tím, že by se ve státních pekárnách (jaké se objevily po roce 1948 v souvislosti s likvidací soukromníků) začal zdarma dávat chleba.
Údajně to zkusili v SSSR a míra zneužívání chleba zdarma byla tak obrovská, že toho přes veškeré komunistické nadšení na straně jedné i přes pro nás nepředstavitelný (protože jsme to nezažili ani za nacistické okupace) represívní aparát, který by teoreticky mohl to zneužívání potlačovat, museli nechat.
Zdravotnictví má prostě tu smůlu, že je přece jen složitější a jeho zneužívání není tak jednoduše poznatelné, jako skrmování chleba ve velkém slepicím a králíkům.

Tři sudičky

Za komunistů se vyprávěl vtip, pochopitelně "silně ze života" o narození socialistického zdravotnictví:

Když se socialistické zdravotnictví narodilo, stály u jeho kolébky tři sudičky.

• První řekla: "Budeš zadarmo."
• Druhá řekla: "Budeš pro všechny."
• Třetí řekla: "Budeš na špičkové světové úrovni."

A pak, jak to v podobných příbězích bývám to podělala sudička čtvrtá, která řekla:
"Ano, budeš mít všechny tyto vlastnosti, ale nikdy ne současně."
A od té doby, kdo nepodmazal, měl péči sice zdarma, ale na mizerné úrovni, kdo chtěl péči na světové úrovni, musel být buď z okruhu vybraných papalášů, nebo musel někoho podmáznout (atd.).

Tento poučný příběh má velmi obecnou platnost a vztahuje se prakticky na všechny zdravotnické systémy, které se snaží nějak socializovat. Platí do značné míry i na systém "Obamacare", proto ho také spousta lidí velmi rozumně odmítá, protože pro řadu pacientů v USA by znamenal buď zhoršení stávající (z komerčního pojištění hrazené) lékařské péče, případně nutnost si na kvalitnější (= v tomto případě standardní) péči platit peníze navíc.

dokončení příště

Druhé kolo

Do druhého kola podpořím kandidáta Duška, navzdory koblihám, které babišovci rozdávali.

Proč navzdory?

Protože mám ten dojem, že to rozdávání koblih je už docela zprofanované, a že může část potenciálních voličů odradit, případně přimět k tomu, aby zůstali doma.
Považuji za možné, že babišovci poněkud nezvládli přípravu svých aktivistů, kteří tu koblihu společně s Duškovým letákem docela lidem na zastávce MHD vnucovali. Asi bych daleko spíš akceptoval postup, při němž by mi byl nabídnut leták a pokud bych si jej vzal, tak by mi dodatečně byla nabídnuta kobliha.

Proč podpořím

Do druhého kola postoupili Dušek za ANO a Juránek za KDU-ČSL.
I při zcela absolutním odhlédnutí od osob obou kandidátů považuji KDU-ČSL za natolik velké zlo, že proti ní podpořím kohokoli (přiznám se, že bych proti nim podpořil i Vandase, někoho z komunistů nebo třeba Sládka).
Jistěže u mě mají vroubek v souvislosti s procpáním církevních "restitucí", které těmto v podstatě zločineckým organizacím přikleply stovky milionů, mimo jiné i z mé kapsy. Samozřejmě se na tom podílejí i výroky jejich představitelů a osobností k nim se hlásících, kteří suverénně prohlašují ateisticky orientované osoby za "lidi amorální", případně rovnou "potenciální zločince".
Byť realitou je pravý opak, existují psychologicko - kriminalistické studie, které jednoznačně ukazují vyšší ochotu páchat zločiny a vyšší stupeň pohotovosti k takovému jednání právě u osob věřících. A existují kriminalistické statistiky, které jednoznačně dokládají pozitivní korelaci mezi mírou religiozity obyvatelstva a mírou zločinnosti. Přičemž nejde jen o (mnohdy více či méně problematické) srovnávání mezi státy, ale i o srovnání (tam, kde to jde a má to význam) religioznějších a méně religiozních regionů uvnitř jednoho státu (při nichž odpadá řada rušivých faktorů, jaké se potenciálně uplatňují u toho mezinárodního srovnání).
Ono je to v podstatě logické: pokud k "vyřešení" zločinu stačí pár modliteb a pár drobných do kostelní pokladničky, a je to smazané a žádné svědomí pachatele tížit nemusí, tak asi bude ochota páchat předem promyšlené a připravené zločiny, za jaké by ateistu tížilo svědomí po celý zbytek života, daleko vyšší. A vzhledem k vycepovanosti věřící populace ve smyslu "nemysli a poslouchej svou autoritu" bude i daleko vyšší ochota páchat zločiny někým "shora" nařízené, ať už to bude nadřízený legální (typu představeného v zaměstnání, velitele ve vojenské nebo policejní (apod.) organizaci), nebo nelegální (vůdce zločinecké skupiny). A na té vycepovanosti k bezduché víře v autority a podřízení se jim je, pochopitelně, založeno celé křesťanství a jeho šíření, už proto, že dogmata tohoto náboženství jinak než bezduchým papouškováním zjevných nesmyslů a podřízenostíposluchačů vůči předříkávačům  šířit, na straně jedné, a přijmout, na straně druhé, nelze.
Čímž není dotčen fakt, že náboženství nemůže být dobrou berličkou v situacích nezaviněných průšvihů typu "proč jsem tenkrát jel z domu do práce jinudy než obvykle?, to by mi to děcko pod auto neskočilo".

Z historie v kraji

Pamatuji velice dobře (a už jsem to kdysi zde na blogu zmiňoval 26. 5. t.r.), jak před porodnicí na Obilním trhu několik let vydávalo křesanské skřeky vyšinuté individuum s křížem, údajně bojující proti potratům. Trvalo celá léta, než se tato kauza obtěžování pacientek a personálu dostala do fáze soudního nekompromisního a policejně vymahatelného zákazu.
Při tehdy jsem zmiňoval, že v tomto (ale i jiných případech) náboženských a dalších podobných bezduchých fanatiků, odmítajících se chovat podle zákonů, protože oni mají "svoje, a vyšší", ukazuje demokracie svou relativní nepružnost a neakceschopnost v porovnání s totalitními státy. Ty by byly s to celou věc vyřešit do 24 hodin (včetně předlistopadového režimu). K tomu se ještě jistě může přidat skutečnost, že takovýto extrémista může být v rámci demokracie legálními i ilegálními (a v celé škále odstínů šedi mezi nimi, bohatší než ve známém filmu) prostředky podporován a finální a státní mocí vymahatelné rozhodnutí zdržováno.
Shodou okolností (jistě zcela "náhodnou") přesmyk peripetií kolem tohoto individua do účinného a vymahatelného zákazu vpadl do doby, kdy Juránka na postu krajského hejtmana vystřídal sociální demokrat Hašek. Což pochopitelně vyvolává řadu temných, byť neprůkazných podezření, nicméně pro politiky platí nikoli presumpce neviny, ale presumpce viny.
Ať už ten konkrétní čas byla náhoda či ne, závěrem z toho musí být podezření, že za křesanského vedení vládla v kraji atmosféra tomuto obtěžujícímu individuu napomáhající. Konec konců, vedení kraje podporovalo i jiné, křesťanství celé společnosti vnucující, aktivity. Včetně církví vyhlášeného programu "reevangelizace" populace.

Jinými slovy, když vidím ANO, tak ani nežvýkám nadšením koberec, ba ani nehýkám blažeností, ale v porovnání s KDU - ČSL je to prostě "zlatá" strana.

Malá obludária

Pan Václav Klaus mladší se vyjádřil v komentáři na Novinkách 10. 10. 2016, že kraje by měly být zrušeny. Nedomnívám se, že by to byl dobrý nápad.

Obludárium

Obludárium může být, pochopitelně, pouťová atrakce s vycpanou mořskou pannou a různými dalšími příšerkami, vystavovanými zvědavým návštěvníkům poutě.
Může to ale být i vědecká sbírka reálně existujících monster v konzervační tekutině či jiném podobném médiu, pro poučení odborníků i studujících. Něco jako "Chcete vidět, co dělal Contergan? Tak se podívejte na preparáty č. X až Y, kde jsou potracené conterganové plody, nebo mrtvorozené conterganové děti."
V tomhle pojetí tento pojem budu používat v další části tohoto textu.

Krajská zastupitelstva

Krajská zastupitelstva jsou nyní naprosto excelentními "obludárii" v tom smyslu, že názorně předvádějí, s kým vším jsou ochotni se zástupci politických stran spojit, které ze zásad svých volebních programů jsou schopni smuchlat a hodit do koše, jen aby se dostali do v kraji vládnoucí koalice.
Obce a města, v nichž vznikají skutečně bizarní politické kombinace, jsou něco trochu jiného. Tam je to na úrovni lidí, kteří se osobně znají a jsou schopni spolu nějak spolupracovat na problémech, které se zcela míjejí s politikou na státní úrovni. Jsou tedy něco specifického a mají velmi malou výpovědní hodnotou vůči celostátní politice.
Naopak kraje jsou skutečně jako "menší státy", jak jim vyčítá ve svém komentáři pan Klaus mladší, a jejich aktivity již do značné míry rezonují s celostátní politikou. Nehledě k tomu, že kraje ji mohou ovlivňovat svou zákonodárnou iniciativou. Na této úrovni už neplatí ono "budu spolupracovat s Frantou, protože je šikovný na problematiku obecních vodovodů a vůbec mi nevadí, že je u komunistů; trubky mi na červeno natírat nechce", které se objevuje na komunální úrovni. Zde se již drží nějaká politická linie, která je (má být) v souladu s politickou linií přislušné strany na úrovni celého státu. A, pochopitelně, měla by být "držena" stejně či alespoň podobně i jednotlivých různých krajích.

Senátní podpora

Můžeme opět vidět na bilboardech nepostoupivších kandidátů do senátu i v různých médiích podporu toho či onoho z konkurentů, kteří prošli do druhého kola.
Stějně jako v případě krajských zastupitelstev a povolebních koalic se jedná velice často o promiskue vody s ohněm nebo oleje s vodou. Alespoň podle toho, co soudruzi spolu se svými stranami původně slibovali.

Koalice

Nyní pozorujeme v nově zvolených zastupitelstvech krajů hemžení, ne nepodobné tomu, jaké nastane po obrácení kamene mezi bledými a slizkými tvory, kteří se, vystaveni dennímu světlu, začnou chaoticky a bizarně pohybovat všemi směry a hlavně hledat tmu. Akorát tady se hledá cestička do vládnoucí koalice.
Na krajích vznikají naprosto šílené "vládní" kombinace stran, které si jsou programově zcela jednoznačně "po krku" a oslovují každá zcela jiné typy voličů.
Nicméně právě tyto kombinace, aliance, seskupení a koalice, jsou pravým "obludáriem", které k našemu poučení jasně ukazují morálnost či nemorálnost zástupců jednotlivých politických stran a hnutí. V nich můžeme nalézt odpověď, zda budou tyto strany dodržovat své sliby voličům, nebo budou postupovat stylem (z jednoho "jedovatého" předvolebního bilboardu před několika lety): "Dejte hlas komu z nás chcete, však my už se na vás nějak domluvíme".
A obávám se převelice, že už iniciální jednání za první tři povolební dny ukazují zcela názorně a explicitně naprostou bezcharakternost a programovou vyprázdněnost "tradičních" politických stran.
V této situaci se opravdu nedivím zastánci "tradiční" politiky, že by kraje nejraději zrušil, protože předvádějí občanům názorným a neokecatelným způsobem, jaký amorální hnus se za ní v reálu skrývá.
Na druhé straně ovšem my, občané a také voliči, můžeme jasně vidět, kdo si stojí za svým a alespoň zčásti se snaží hájit něco ze svého politického programu, s nímž šel do voleb.

Realita

ukazuje se naprosto názorně, že to, co nám "zavedení" politici předvádějí, je v lepším případě přehlídka žabomyších válek, v horším divadélko. V každém případě je průmět výsledků těchto sporů do reálné politiky v podstatě nulový.
Jistě, personálně to může být zajímavé v tom smyslu, že konec trubky toho či onoho penězovodu se přesune z kapsy A do kapsy B. Možná i toho politika A zavřou, pokud si počínal zvlášť blbě a hrozí to zkompromitováním celého penězovodu.
Pro normální občany to však prakticky nic neznamená.
Dovolil bych si přirovnání, že tyto spory, jednání a jejich výsledky mají asi stejný význam, jako má význam pro řešení šachové úlohy, jestli figurky na šachovnici jsou ze vzácných dřev, vzácných kamenů, laciných nabarvených dřev a nebo z plastu či papírmaše.
Existuje ovšem něco, co opravdu může pohnout (abych ještě dál využil předchozí příklad) přímo figurkami na šachovnici a vést k tomu, že vítěz z úlohy před změnou sice vyhraje, ale za cenu daleko většího počtu tahů a daleko většího počtu obětovaných figur, nebo že dokonce vítězem učiní přestavění figur stranu, která původně stála na porážku.
Tímto faktorem je jednoznačně islám a islamizace (a jejich hrozba našemu státu i naší společnosti). Proti tomu, zda nám tu bude za pár let (s laskavou domomocí neomarxistů a dalších fašistoidů z tuzemska i zahraničí) vládnout imámové s pseudoprávem šaríja, je otázka, zda si v dalším volebním období nakrade Pepa nebo Franta, naprosto zanedbatelnou prkotinou.
Tento faktor ve volbách v podstatě zazněl jen ze tří stran.

• ODS se k němu dopracovala až tehdy, když zjistila, že nijak jinak nemůže občany oslovit, a tak zvolila slogan "bezpečí" s lehkým a velmi opatrným náznakem, kdo že je ten nebezpečný (což jí i tak vyneslo od neomarxistů a dalších fašistoidů nálepku "xenofobie"). Je ovšem otázka, zda strana, která se natolik angažovala v církevních restitucích a procpala tento megatunel i za cenu dovozu jednoho kriminálníka do sněmovny z poza katru, se bude skutečně angažovat proti ideologii, která té křesťanské zase není až tak vzdálená. Ona se ještě přidala s "bezpečím" těsně před volbami i ČSSD, ale té se to prostě nedá věřit ani náhodou.
• ANO iniciovala vznik platformy proti islamizaci a opět to byl v podstatě předvolební tah, o jehož trvalosti lze mít do budoucna silné pochybnosti.
• SPD má antiislamizační agendu ve svém programovém portfoliu již více než celé dosavadní období, v jehož rámci působí v poslanecké sněmovně. Ledacos se jí povedlo, ledacos nikoli. Tak už to v reálné politice prostě chodí. Rozhodně je v tomto čitelná a věrohodná. Na základě současných volebních výsledků se může stát tou stranou, která "vyluxuje" nyní propadlé hlasy příznivců dalších stran a hnutí takto tématicky zaměřených, případně získá i hlasy těch znepokojených voličů, kteří tentokrát ještě zůstali sedět doma.

Z tohoto důvodu jsem "to hodil" SPD (respektive v koalici s SPO) a žádné jiné, protože kdyby ve volbách věrohodná strana s tímto programem nebyla, nemělo by vůbec cenu jít volit a mohl jsem o to dřív vyrazit krmit a škrábat za ouškama kocoura na chalupě.

Současnou podívanou "pod pokličku" politických stran bychom neměli zapomenout; měli bychom ji držet v hlavě minimálně ten rok, který zbývá do řádných voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Měla by být silnou motivací pro to, abychom volili ty, kterým skutečně o něco jde, tedy o něco jiného než o konkrétní příjemce dotací a státních zakázek. Pokud i takto poučeni a proškoleni budeme volit obludy z obludária, pak nám opravdu není pomoci.