Proč Trump vyhrál

Jekot odporu mezi antidemokraty a fašistoidy vystřídaly úvahy na téma "proč Trump vyhrál". Dovolím si taky jednu, ač se nepovažuji za příslušníka ani jedné ze jmenovaných (nebo jim blízkých) skupin.

Krize? Všichni za vůdčím samcem!

S troškou nadsázky v nadpise se budou muset feministky mezi čtenáři smířit, nebo pokračovat po aplikaci vhodného psychiatrického léku (třeba populární Lexaurin by byl docela vhodný), a potom čekat po dobu popsanou v příbalovém letáčku, až začne zabírat.
V jakékoli krizové situaci tlupa lidí i jejich předlidských předků musela bojovat. Vzhledem k sexuálnímu dimorfismu (věc, kterou hovadismy typu "vědeckého feminismu", podle nichž je pohlaví věcí společenské konvence, popírá) spočívala tíha boje na samcích, kteří byli také do jisté míry nahraditelní, protože plodnost tlupy, tedy zajištění pokračování v dalších generacích, bylo v rukou (tedy, reálně někde jinde) samic. Bylo velmi racionální, když tento boj byl řízen nejkvalitnějším ze samců, přičemž u našich chlupatých bratránků vidíme, že boj o vůdce opičí tlupy je vždy drsný, protože jedinec na tomto postu musí opravdu prokázat, že je ten nej nej nej. A prokazovat to opakovaně, odrážením pokusů o své svržení.
Protože se jedná o děje, které se s vysokou pravděpodobností vyskytovaly už před miliony let u vyhynulých druhů, představujících společné předky nás i opic, máme toto chování "zadrátováno" (či spíš "zaneuronováno") velmi hluboko v našich mozcích. Jakmile dojde k hlubší krizi a lidé začínají jednat pudově, pak tyto vrozené reflexy nutně musejí převládnout nad čímsi tak efemérním, jako je ideologická indoktrinace levičáckými blábolologiemi.
V průběhu lidské civilizace se navíc tyto reflexy civilizačně fixovaly. Prakticky všechny rané civilizace (o nichž je to prokazatelné) měly krále, politicko vojenské vůdce, kteří museli opakovaně prokazovat svou tělesnou a potenční zdatnost. Známe ozvěny těchto obřadů z dob egyptské Nové říše, kdy farao konal výroční slavnosti, při nichž předváděl veřejně (alespoň před vládnoucí třídou) svou zdatnost tělesnou a sexuální. V té době už ovšem nehrozilo, že by tělesně a sexuálně neschopný vládce skončil na oltáři bohů, nebo dokonce v kotli coby rituální pokrm pro vládce nového, jak tomu bývalo patrně v předdynastickém Egyptě (a ledaskde jinde). Podobné rituály se vyskytovaly i u předantických Řeků (a jejich ozvěny byly identifikovány i v řeckých bájích). Patrně by se našly i jinde, problém je ten, že mnoho národů nezačalo psát tak brzy, aby byly zachyceny, případně byla jejich starší písemnictví zlikvidována křesťanskými misionáři; to se týká i národů slovanských a germánských.
Tento přímo jungovský archetyp vůdčího samce hluboce podcenili lidé ze štábu Clintonové. Tím, jak zdůrazňovali Trumpovu neomalenost, jeho sexuální aférky atd., tak se fakticky dostávali na pozici těch, kdo ho podporují. V zásadě kontraproduktivní bylo i zveřejnění nahých fotek jeho současné manželky Melánie, protože vůdčímu samci pochopitelně náležejí ty nejatraktivnější samice, kteréžto kritérium jeho paní s přehledem splňuje. A opět to na ryze pudové úrovni akceptujeme.
Jeho vůdčí atraktivitu zvyšuje i fakt, že se svou poslední ženou má další dítě, tedy se opět předvedl coby archetyp schopného samce.
Proti Trumpovi mohl obstát leda samec ještě samcovitější, prostě mladý (ale už víc než dospělý) a silný opičák, schopný svrhnout starého vůdce z jeho postu na špici tlupy. Postavení Clintonové do čela demokratů způsobilo jen to, že všechny pudové reakce, postavené na hluboce založených archetypech, ječely v mozcích voličů jak požární hlásič když zaregistruje kouř. Pokud nepřevedly voliče demokratů přímo do Trumpova tábora, tak alespoň úspěšně blokovaly jejich ochotu dát svůj hlas jí.
Na "přesamcování" Trumpa by v podstatě neměl ani Bernie Sanders, pokud by ho demokraté postavili jako jeho protikandidáta.
Oni by potřebovali proti Trumpovi někoho na způsob Barbara Conana, jenže Arnold Schwarzenegr je jednak starý, jednak republikán a jednak, jako původně občan jiného státu, na presidenta USA kandidovat nemůže. A jeho nástupce v této roli, Jason Momoa, v podstatě propadl.

Odpuzující samice a krize

Opět se budu pohybovat v oblasti archetypů, vedoucích k tomu, že Hillary Clintonová nedostala takovou podporu od minorit, na níž stavěla strategii svého vítězství.
Paní Clintonová je typ chladné pragmatičky, zvládající perfektně technologii moci a zákulisních mocenských procesů. Dokázala tím ustát skandály, které by mnoha jiným politikům naprosto zarazily naději na jakoukoli další kariéru. Ovšem problém je, že intriky, zákulisní machinace a podobné prostředky vnitrotlupového mocenského boje jsou v krizové situaci spíše kontraproduktivní, protože se jimi mohou dostat k moci i lidé (i muži) v boji naprosto neschopní.
Paní Clintonovou bych velice rád viděl v roli psychopatické vrchní sestry v divadelní hře Přelet nad kukaččím hnízdem. Dovoluji si vyslovit předpoklad, že by se jí zhostila velice dobře a že by, na rozdíl od mnoha hereček, které se s touto rolí od jejího napsání potýkaly, ani nemusela příliš znásilňovat svou přirozenou povahu.
Opět je to role archetypální (vychytralá a bezcitná intrikánka), ale prakticky vždy stojící na oné špatné straně střetu dobra a zla (dovoluji si vyslovit předpoklad, že i snaha využít tyto povahové rysy a na ně nasedající postupy k něčemu dobrému se musí zvrtnout ke zlu, asi jako snaha použít k dobrému onen, opět archetypální, Sauronův Prsten moci). Prostě se tak trochu předváděla jako "our precious" a opět to v části voličů vedlo k archetypálnímu odporu, či přinejmenším pochybnostem.
Tenhle archetyp IMHO mohl zapůsobit i Hispánců, jejichž kultura je sice mačistická, ale za touto fasádou jsou intrikánské, manipulativní, mnohdy nenáviděné, ale respektované ženy (viz jihoamerické telenovely, které s tímto archetypem často pracují). Mnohý z hispánských voličů si mohl Clintonovou ztotožnit s nějakou takovou(jím negativně vnímanou) postavou ve své širší rodině.
Paní Clintonová je navíc přímo archetypem bílé ženy, které se v dobách otrokářství na Jihu (ale i po jeho skončení) chovaly k afroameričanům daleko hůře a tvrději než jejich mužské protejšky. Samy si sice ruce jejich krví většinou nepošpinily, ale nějaké to "Zbičuj ho, vilně se na mě podíval" zcela stačilo. Kterýsi americký autor psal v díle, jehož jméno si už nepamatuji o "bílých ženách, které prožily své první sexuální vzrušení při pohledu na mučeného černocha a z pachu jeho potu". A přesně o tom tento, opět archetyp, je.
A opět jí tento archetyp odradil část afroamerických voličů na něž spoléhala. Ti přinejmenším zůstali sedět doma, byť třeba ani rozumově nechápali, čím je ta dáma odpuzuje.
Paní Clintonová jistě za svůj "archetypální vzhled" nemůže (byť mu asi napomáhají s jejím vědomím a souhlasem její vizážistky), ale zcela jistě může za to (byť na tom nese spoluvinu i její okolí), že se nacpala do role, kde představoval kouli na její noze, pokud ne přímo mlýnský kámen na jejím krku. Je docela možné, že kdyby se s dostatečným předstihem, třeba na začátku druhého Obamova presidentského období, přebarvila na černo nebo na ticián a i jinak upravila svou vizáž, tak by ty volby vyhrála.

Já osobně bych paní Clintonovou nevolil z naprosto jiných důvodů, prostě na základě racionální analýzy politiky demokratické strany a jejího presidenta. Zcela jistě i tato rozvaha hrála u řady voličů důležitou roli, ale ony archetypy, skrývající se miliony let v temnotách našeho nevědomí, bychom rozhodně neměli podceňovat.

Překvapivá porážka fašistoidů

Vítězstvím ve státě Wisconsin získal Donald Trump deset volitelů, přičemž pro vítězství nad demokratkou Clintonovou mu po součtech hlasů z předchozích států stačily už jen tři. Následně vyhrál v Arizóně dalších 11 volitelů.

Další hlasy a zajímavost

V té době zbývaly nespočtené hlasy v Aljašce (3 volitelé), Michiganu (16 volitelů), Minnesotě (10 volitelů) a New Hampshire (4 volitelé). V prvních dvou na základě průběžných zpráv z počítání hlasů vedl Trump a v druhých Clintonová. Vítězství v prvně jmenovaných státech může zajistit hlavně to, že Trump nevyhraje "těsně", "o pár hlasů".
Pohled na mapku ukazuje zajímavou věc, ačkoli republikáni jsou původně stranou Abrahama Lincolna (a naopak demokratická strana má kořeny na Jihu), jejich kandidát vyhrál prakticky na celém území nebožky Konfederace. Že by se opět, jako již mnohokrát v dějinách projevilo vítězství vyšší kultury, byť vojensky poražené?

Clintonová se předvedla

Zatímco v předchozích volbách poražený kandidát svému protivníkovi poblahopřál a slíbil mu podporu, Clintonová z volebního štábu utekla jako děcko od shozeného a rozbitého talíře. Její štáb se snažil celou situaci trapně zakamuflovat tím, že se údajně vyjádří zítra. Později ji někdo dokopal k telefonické gratulaci Trumpovi a uznání porážky (pokud ovšem netelefonovala některá z jejích dvojnic, pravděpodobně, podle rozborů fotografií z nich, využívaných na předvolebních akcích).
Existuje ovšem jedno riziko - Clintonová se může pokusit spolu s Obamou vyvolat co nejrychleji válku s Ruskem, aby se tato dvojka udržela u moci. Válka by jim mohla otevřít cestu k nepředání moci vítězi voleb.

Za pět minut dvanáct

Asi takto by se dalo charakterizovat volební vítězství oponenta fašistoidní lůzy, která vládla v USA posledních osm let, přičemž navazovala na předchozí "úspěchy" demokratů. Ty, bohužel, republikáni, zejména dosti slabý Bush mladší, nedokázali zlikvidovat.
Demokratická strana v podstatě zdegenerovala na elitářsko fašistoidní kliku, snažící se vnutit celé společnosti nepřirozené ideje sociálních inženýrů a dalších "pokrokových osobností". Vnutit, protože tyto zjevné zhovadilosti normální lidé šmahem odmítají.
Trump se postavil proti řadě věcí, které opomíjela i část republikánské politické elity, přičemž demokraté se snažili učinit společensky nepřijatelné (pokud ne přímo kriminalizovatelné) i jen upozorňování na s nimi související tvrdá fakta. Týká se to zejména obrovského sociálního propadu afroameričanů: naprosto zoufalou demografickou situaci, kdy většina dětí v této skupině vyrůstá v neúplných rodinách, což do značné míry spoluzavinila afirmace a další zhoubné akce, organizované a prosazované republikány. Navíc tento stav přispívá k obrovské kriminalitě i celkové sociální neúspěšnosti této populační skupiny. Propadla se ale i americká střední vrstva, která je ve všech státech oporou demokracie. Lze očekávat, že alespoň některé aktivity proti ní byly cílené, vedené snahou o likvidaci demokracie v USA.
Americká společnost se propadla do totálního hovadství i v souvislosti se snadným obviňováním prakticky kohokoli ze "sexuálního harašení". Výsadním se stalo postavení některých sexuálních i dalších menšin (a jejich příslušníci se drali na místa nekritizovatelných "nadlidí"). Muslim Obama rovněž protežoval islám a v podstatě blokoval jakékoli racionální řešení tohoto společenského vředu. Na jeho konto (i na konto předchozích demokratických vlád a presidentů) spadají těžké neúspěchy po celém světě při boji s islamisty. Jeho "zásluhou" došlo i k islámistickým masakrům na US vojenských základnách. Přímo Clintonová jako jeho ministryně zahraničí nese přinejmenším spoluzodpovědnost za neposkytnutí účinné pomoci personálu US ambasády v Libyi, který islamisté proto mohli povraždit.
Nový president pravděpodobně silně omezí i lžináboženství o "globálním oteplování, způsobeném člověkem" a škodlivé aktivity, které z této iracionální víry vyplývají. Zcela jistě zapláče Al Gore, "pachatel" filmu "Nepříjemná pravda", soudně (Velká Británie) uznaného za lživý. Nikoli náhodou kvičí i příznivec pozitivní diskriminace, a tedy fašista, Michael Moore, známý svými socialistickými filmovými agitkami.
Trump má vůli a snad bude mít i dost síly tohle všechno změnit, včetně oslabení až likvidace politické korektnosti.
Zcela jistě nemám radost z některých jeho postojů k sexuálním minoritám, potratům a podobným věcem, nicméně to jsou oproti výše vyčtenému v podstatě podružnosti.

Clintonovou volili vzdělaní

Tohle je slyšet ze všech elitářských zdrojů. Formálně je to zcela jistě pravda. Uvedený fakt ovšem názorně ukazuje totální inflaci vzdělání, především vysokoškolského, kdy se kdejaký blb honosí titulem z nějakého neexaktního oboru z humanitně orientované fakulty či školy, prostě blábolologie "kde není matematika".
Tito lidé nejsou většinou schopni ani elementárních logických úvah. Už jsem zde před časem psal o tom, že se u nás matematika vyučuje totálně idiotským způsobem (jinde to asi nebude o moc lepší), na který bude nutno si pořádně posvítit a je to úloha rozhodně důležitější než nějaké pitomosti typu "inkluze".
Ve školách se u nás, ale po "západním vzoru", dává přednost předmětům, které lze vyučovat stylem "no, ná jsem si myslela, že je to bílé, ale když si tuhle Anička myslí, že je to černé, tak ji rozhodně nebudu tímto názorem znásilňovat". Je zajímavé, že se tak vyučují hlavně faktografické obory, v ideologicko - politických (případně náboženských) se provádí striktní a násilné vymývání mozků, přestože pseudofakta v těchto oborech předkládaná jsou zpochybnitelná a významná část veřejnosti na ně nevěří či takovou víru přímo aktivně odmítá.
V reálu existuje mezi voliči Clintonové a Trumpa jiné dělení:
Trumpa volili především lidé, kteří pracují a prací vytvářejí nějaké hodnoty. Z nepracujících potom ti, kdo o práci přišli ne vlastní vinou a pracovat chtějí. To se, konec konců, projevilo i výrazně vyšší podporou od relativně pracovitých Hispánců, než jakou ji odhadovaly průzkumy.
Clintonovou volili především sociální parazité všeho druhu, od chronických pobíračů dávek, někdy ve více generacích a hlavně programově nepracujících, přes předstírače práce v různých neziskovkách a pro ně demokraty vytvořených institucích až po blekotaly, prohlašující se za "elitu".
Vláda demokratů byla vláda lží. Konec konců i Obama je lžičernoch (ve skutečnosti je synem bělošky, marxistické fanatičky, a černošsko - arabského míšence, jejího partnera a potomka islámistických lovců a prodejců otroků). Jako muslim přísahal na Bibli (což je přísaha, která muslima k ničemu nezavazuje) a je docela možné, že se nyní podaří objasnit i to, jak je to s jeho údajným americkým občanstvím od narození (když ještě v šestnácti pobíral stipendium pro cizince).

Co to znamená pro nás - bezprostředně

Patrně bude z US velvyslanectví odvolán "čtyřprocentní" antidemokrat, který se snažil získat podobné postavení, jaké měli sovětští "poradci" po únoru 1948 a poté během okupace. Tato instituce se začne blížit standardnímu velvyslanectví a přestane si hrát na místodržitelský dvůr.
S výše uvedeným souvisí i "redukční dieta" pro nejrůznější antidemokratické až fašistoidní neziskovky, dosud touto institucí vydržované či podporované, snažící se vnucovat společnosti bezcenné a zrůdné hovadismy, neprosaditelné v demokratickém prostředí, protože je naprostá občanů odmítá. Občané u nás pořád ještě nejsou hovada, vymozkovaná extrémistickými a antidemokratickými ideologiemi (to samé předvedli ostatně i občané USA).
Pravděpodobně po ztrátě "gubernátorovy podpory" bude větší politická vůle řešit např. "Kliniku", tedy "alternativní" centrum věčně zdrogovaných smažek a politických extrémistů, a podobné případy.

Co to bude znamenat z delší perspektivy

Trump se netajil tím, že se chce zaměřit především na problémy, které nadělala v USA vláda demokratů a přivedla tento stát na pokraj totálního krachu. Chce se domluvit (a vyvolat pokojný stav) s lidmi, jako je severokorejský diktátor, který v reálu představuje hrozbu podstatně nižší než jsou jiné. Navíc je jasné, že útok na jih země nebo kamkoli jinam by byl pro jeho režim zcela fatální (USA mají dost jaderných náloží, které exspirují a byly by takto perfektně použitelné, nemusely by se složitě recyklovat).
Pravděpodobně ukončí "druhou studenou válku" proti Rusku, čímž výrazně omezí riziko horkého střetu mezi NATO a Ruskem (případně s Čínou po boku). To reálně hrozilo, pokud by se presidentem stala Clintonová, napojená na zbrojařské koncerny, které se chystaly vydělat i na totální jaderné válce.
Pravděpodobně ukončí nebo omezí neúspěšné mise v islámském světě, čímž otevře daleko větší prostor racionálně se chovajícímu Rusku, jehož politici i armáda nejsou paralyzováni rakovinou politické korektnosti. V této souvislosti lze očekávat totální zničení chalifátu a jeho spojenců, což se politickou korektností zimpotentněným Američenům nezdařilo, ač na to vojensky a technicky měli. Druhou možností je, že i pro americké vojáky se otevře možnost politicky nekorektního, či přímo "xenofobního" jednání s teroristy, jejich pomahači a jiným hnusem.
Nás se nejvíce týká to, že USA budou v rámci NATO tlačit na dodržování závazků jeho evropských členů. Je třeba si uvědomit, že sociálfašistická vedení těchto států drasticky snížila vojenské rozpočty a takto získané peníze rozházela na výkrm bezcenných lemplů a aktivity, zapáchající na sto honů korupcí. V poslední době se na úkor obranyschopnosti evropských států vykrmují "uprchlíci".
Bude tedy třeba přestat i u nás s výkrmem bezcenných parazitů.
Naopak, dokážu si představit, že alespoň část z nich by mohla být nuceně odvedena k armádě a tam by se z nich pod velením sadistických výcvikových seržantů udělali společensky alespoň trochu kompatibilní občané (s kriminálníky jsou v tomto ohledu výsledky docela dobré). Tohle by se mělo udělat i s těmi "klinikáři": Prostě jak za Mařky Tereziové - obstoupit objekt verbíři a všechno to vybrat a obléct tomu "bílý kabát". Bílý kabát (či spíš nějaký typ maskáčů) by zcela jistě slušel i spoustě "mladých nadějných politiků" na naší scéně. Představa například Stropnického juniora a Hollana juniora (kopance od sadistického výcvikového serženta by mohly být rajcovnější než bičování od ukrajinské sexuální pracovnice) v plné polní a v běhu na čas po "opičí dráze" je prostě úchvatná. Je opravdu škoda, že téměř zcela jistě nebude realizována.
Pokud se vojensky v nějaké rozumné době nezvetíme, tak sbohem a šáteček. Američany v takovém případě v Evropě vystřídají Rusové. Řekněme si to upřímně, nebude to s nimi horší než to, co předváděli obamovci. Je třeba si uvědomit, že v Rusku, ale i v Číně je regulérní kapitalismus (nebo režim, který má k němu podstatně blíže než EUnijní sociálfašistická ekonomická hniloba), což by mělo napomoci skrouhnout socialismus i u nás.

Naděje

Trumpovo vítězství, snad ještě více než vítězné hlasování o brexitu (které se nyní snaží fašistoidní soudci zvrátit), posílilo naděje na to, že lidé budou moci i v dalších zemích své věci rozhodovat sami a podle sebe, nikoli na základě blábolů bezcenných fašistoidních zrůd, "elit", které se nám předváděly na náměstích o výročí vzniku státu.
Uvedenou naději posiluje i jekot antidemokratů, jimž se zvolením Trumpa začíná hroutit virtuální realita.

Pravice a levice

Existují vůbec ještě v moderní politice pravice a levice?

Definice

Klasická definice, které se hodlám držet, je ta, že levice prosazuje "více státu", tj. více zasahování do sféry jednotlivých občanů, ale i organizací až po státní (státními institucemi řízenou) ekonomiku. Omezuje lidská práva i práva občanská (přestože se velmi často ohání bojem "za ně"). Určitou kompenzací může být podpora nezodpovědnosti a nezodpovědných (která ovšem přenáší břemeno jejich zaopatření na ramena těch zodpovědnějších). Té je dosaženo nivelací příjmů i sociálních benefitů. Pravice naopak omezuje roli státu a jeho zasahování od sféry jednotlivých občanů až po sféru celostátní. Podporuje odpovědnost (což vede k neblahému osudu lidí naopak nezodpovědných). Schopní a kvalitní lidé se pod vládou pravice mají výrazně lépe než neschopí lemplové.
Jinými slovy, levicová vláda je ideální pro lidi bez iniciativy, neschopné se o sebe postarat. Pravicová je naopak ideální pro lidi schopné a iniciativní.

Problém

Zásadní problém levice spočívá v tom, že vyhraněná levicová ekonomika nutně musí vést k ekonomickému a na něj navazujícímu politickému krachu. Je to proto, že "řízená" ekonomika je z mnoha důvodů řízena obligátně špatně. Na cílová místa se podle Parkinsonových zákonů dostávají neschopní lidé ("každý schopný je povyšován tak dlouho, až se dostane na místo, na které jeho schopnosti už nestačí, a na tomto místě pak zůstane"). Ekonomika řízená neschopnými lidmi, musí nutně jít do kopru, zejména v situaci, kdy se objevují kvalitativně nové jevy (socialismus takto dojel mj. na počítače, jejichž využití nezvládl zavést). V pravicovém uspořádání společnosti blbové na klíčových místech státních institucí vadí podstatně méně, protože tyto instituce mají jen malou (v ideálním případě žádnou) pravomoc.
Je jasné, že levice se svými ekonomickými neúspěchy musí provádět nějaká kompenzační opatření, která by je zakryla, či zakamuflovala. Nacistická, fašistická i sovětská ekonomika to řešily zbrojením a expanzí. Je prokázáno (mj. akta Norimberského procesu), že kdyby Anglie a Francie nepodpořily Hitlera v Mnichově, nacistické Německo by se ekonomicky do roka zhroutilo. Velkou ranou pro ně bylo vyvezení československého zlata a dalšího majetku do Velké Británie, protože z tohoto důvodu muselo už necelý půlrok po okupaci pomnichovského zbytku našeho státu vyrazit na kořistnou výpravu do Polska. Až okupace Francie do jisté míry stabilizovala německou ekonomiku, ovšem za cenu otrocké práce do Německa odvlečených obyvatel porobených území.
Podobně bylo motivováno i tažení Itálie do Etiopiem a později na Balkáně.
SSSR zase atakoval Finsko a nakonec zabral kus Polska a Rumunska. Navíc prováděl rozsáhlou vnitřní expanzi, která probíhala formou vyhlazování neruského obyvatelstva a jeho nahrazování etnickými Rusy. V některých oblastech si polepšili i Židé (vzniklou vlnu antisemitismu a antirususmu Němci za války naštěstí nedokázali využít), byť bývali postiženi rovněž "politicky nespolehliví" příslušníci těchto etnik a jejich rodiny. Asi nejznámější je státem řízený hladomor na Ukrajině, jehož obětí bylo 2,6 až 7 milionů lidí, horní odhad tedy převyšuje obecně uváděný počet obětí hitlerovského holokaustu a i dolní předčí holokaust Arménů v Turecku. Přitom nešlo o jedinou akci tohoto druhu, jen o tu nejlépe známou a zdokumentovanou. Některé oblasti Ukrajiny se staly národnostně převážně až ryze ruskými. Důsledkem toho jsou i současné události na Ukrajině, kdy poruštěný východ, kde byli za Stalina Ukrajinci dílem vybiti, dílem vyhnáni, rebeluje proti ukrajinským částem státu. Podobné antagonismy mezi autochtonním obyvatelstvem a ruskými imigranty můžeme vidět i v Pobaltí.
Nacistický holokaust byl do jisté míry také jakousi "vnitřní expanzí", vykonávanou z podobných ekonomických a politických příčin (rasové zdůvodnění bylo ryzí záminkou). Podle některých historiků i pramenů, které to dokládají, šlo lidem, kteří stáli za Hitlerem, o nalezení bohaté a současně postradatelné části německé společnosti. Poučili se ze zkušenosti bolševiků, že kapitalisté jsou sice bohatí a je tudíž co jejich okradením získat, ale bez nich dojde k drsnému ekonomickému propadu státní ekonomiky (který by dopadl v Německu hůř než v Rusku). Oproti tomu Židé neměli monopol na žádné znalosti a dovednosti, čímž byli v ekonomice státu postradatelní, a tak lidé v pozadí dali zelenou Hitlerovi s jeho antisemitismem.
Po druhé světové válce se objevila řada "-ismů" levicového střihu, z nichž některé se hlásily k marxismu, jiné předstíraly a předstírají, že s ním nemají nic společného.

Politická scéna

Současná situace je taková, že v podstatě na politické scéně jsou a byly téměř jen strany, které by ještě v meziválečném období platily za levicové až ultralevicové. Podívejme se alespoň na ty hlavní a s významnější podporou voličů, historickou či současnou:

• Klerikálové (KDU-ČSL, TOP09, ODS) Tyto strany zcela jednoznačně prosazují (re)christianizaci společnosti. Snaží se postavit mimo zákon (nebo alespoň pro počátek silně diskriminovat) ateisty i přívržence neabrahámovských náboženství. Pochopitelně, to je levicový až ultralevicový program, protože klerikalismus potlačuje občanské svobody i lidská práva, zavádí kolektivismus (řízený prostřednictvím církví a náboženských společností), vymývání mozků náboženskou výchovou a výukou (výsledkem těchto procesů jsou doslova zmrzačení lidé, většinou doživotně), v ekonomice prosazují různé sociální a socializující programy. Názorně to předvedl Josef Lux, který prosadil (spolu s dalšími) jako náhrady za majetek zabavený při komunistické kolektivizaci nominálně hodnotné, ale tržně zcela bezcenné akcie krachujících JZD a státních statků, čímž v podstatě dovršil a zpečetil komunistickou zlodějinu (obrovský rozdíl proti církevním "restitucím"). Spousta lidí tomuto "hadovi na tři" přála (a někteří se za to i modlili), nemoc a smrt, což se mu také stalo. Část klerikálů také podporuje islamizaci země.
• Komunisté Asi nemá cenu komentovat, tito lidé vždy tvrdili a tvrdit budou, že nejlepší to bylo za Gottwalda.
• ČSSD Tato strana se vyprofilovala jako "měkčí" verze komunistů. Zavádí a podporuje bezcenné socialistické nesmysly, kterými zhoršuje ekonomiku. Současně ani není s to zafungovat tam, kde by mohla ekonomiku státu podpořit, o tom je i kauza s dalajlámou, která poškodila naše ekonomické zájmy v Číně a soudruzi místo okamžitého vykopnutí provinilých ministrů sepsali trapně poníženou supliku.
• ANO Toto je sice projekt velkopodnikatele Babiše, což mu dodává určitou důvěryhodnost u některých pravicověji smýšlejících osob, ale jde o podnikatele, který je silně závislý na dotacích a dalších socialistických deformacích trhu. Z tohoto důvodu od něj nemůžeme očekávat žádnou podporu pro omezování socialismu (maximálně takovou, která by výrazně více poškodila jeho konkurenty). EET je socialistické opatření, které má zlikvidovat drobné podnikatele tím, že výrazně zvýší fixní náklady na jejich činnost, čímž jejich ekonomickou bilanci dostane do záporných hodnot. Navíc data z EET umožňují nalézt a cíleně potlačit rozvíjející se firmy, z nichž by mohly pro ty Babišovy vyrůst konkurenti.
• Věci veřejné jsou podobným projektem jako ANO, který se už proflákl svou podstatou a je v zániku.
• Starostové Tato skupina je do jisté míry podobná předchozím s tím, že na jedné straně jde o lidi z praxe, kteří nemají zájem prosazovat vysloveně škodlivé nesmysly, na straně druhé jsou ovšem obce již tak silně závislé na socialistickém přerozdělování, že se podpory jeho zrušení či alespoň výrazného omezení z jejich strany těžko dočkáme.
• Svobodní Tato strana se sice ohání pravicovou politikou a tržním hospodářstvím, nicméně v reálu tím, že podporuje islamisty (pod praporem "neomezené náboženské svobody") je velice synergická s klerikály. Svobodní v jiných státech jsou skutečně demokratičtí a pravicoví, což se projevuje jejich protiislamistickými postoji (Německo, Rakousko).
• Zelení Jedná se jednoznačně o levicovou až ultralevicovou stranu. Jejich "ideje" jsou v demokratickém prostředí naprosto neprosaditelné, proto potřebují antidemokratickou EU, která tyto zjevně škodlivé nesmysly nařizuje a současně blokuje možnost tyto hovadiny vůlí evropských občanů zvrátit nebo odstranit.
• Sládkovci Tato strana se nikdy neoháněla demokratičností a rychle se propadla mimo parlament.
• ODA Tato strana sice předstírala pravicovost, ale v ekonomice prosazovala "bankovní socialismus", jehož negativní následky pociťujeme na svých peněženkách dodnes (idea "řízené inflace přiliš drahé koruny", vykrádající naše úspory, pochází právě odtud).
• Drobné mimopralamentní strany Z nich asi jen strana soukromníků je skutečně pravicová, ovšem jejich voličská podpora je velice nízká
• Populisté U nás se do krajských zastupitelství dostaly SPO a SPD, SPD je též v parlamentu. Tyto strany jediné reagují na přání a potřeby voličů. Jako jediné snesou označení "demokratické strany", aniž by se tím musela znásilňovat realita.

Nové rozdělení politické scény

Výše uvedený přehled naší politické scény ukazuje jasně, že prakticky všechny historicky pravicové strany (či k pravicovosti se alespoň formálně hlásící) převzaly levicovou agendu a maximálně působí jako "umírněná" levice. Skutečně pravicově smýšlející osoby z nich byly vypuzeny, nebo zanikly cestou přirozených demografických dějů. Přestože v některých směrech ještě některé z těchto stran ukazují jakási rezidua pravicovosti a demokratičnosti (např. boj proti fašistickému protikuřáckému zákonu) v řadě případů jsou s levičáckými idejemi do značné míry konformní (např. podpora našeho členství v EU). Tyto strany rovněž velmi dobře charakterizuje "technologie moci", která je velice často preferována před politickými idejemi. Charakterizuje je rovněž naprosté neplnění volebních slibů, přičemž v poslední době jim už občané nestojí ani za vymýšlení nějakých sofistifikovanějších výmluv, jak to dělaly ještě před rokem 2000.
Z této scény se vymykají pouze "populisté", jejichž politická teorie i praktické aktivity představují značný kontrast proti předchozím stranám. Ty v nich vidí (právem) potenciálního a potenciálně fatálního soupeře. Snaží se proto odrazovat voliče předstíráním "nulového koaličního potenciálu" těchto stran, a to i za cenu vytváření formálně "pravolevých" koalic, případně budou raději spolupracovat i s jim ideově daleko bližšími komunisty. Z tohoto důvodu musí štvát politiky ČSSD i president Zeman, který na Bohumínském sjezdu prosadil (dnes nedodržovaný) zákaz spolupráce ČSSD s komunisty a občas ho i připomene.
Jsem osobně přesvědčen o tom, že následně se bude politická scéna u nás (a v podstatě tento trend je v některých státech EU i mimo ni pokročilejší) dělit nikoli na pravici a levici, ale na elitáře a populisty, přičemž ti populisté jsou jednoznačně bližší demokracii jako takové, zatímco elitáři budou prosazovat různá omezení demokracie ("některé věci jsou tak důležité a samozřejmé, že o nich nesmějí hlasovat ani voliči, ani jejich zvolení zástupci"). Případně budou elitáři hledat cesty, jak demokracii fakticky zrušit. Pozor bychom si měli dávat mimo jiné na prosazování elektronizace voleb, protože v této situaci se může velice snadno stát, že "volit" budou elity s přístupovými právy k odevzdaným hlasům. A ohlídat něco takového jde podstatně hůř než sčítání lístků z uren. V podstatě by to byla sofistifikovanější verze "jednotné kandidátky Národní Fronty" z dob komunistické éry. Stejným nebezpečím je i snaha udělování práva volit cizincům, už proto že potom mohou tito lidé masově přejíždět z jednoho státu do druhého a zajišťovat svými hlasy, že volby dopadnou "správně" - tedy opět komunistická snaha zlikvidovat význam voleb jako něčeho, co reálně rozhoduje o dění ve státě.

Jinými slovy, dělení na pravici a levici v podstatě zaniká a jeho roli převezme na naší politické scéně se zviditelňující, v některých jiných státech už zcela jednoznačná dělící čára mezi demokraty a antidemokraty.

Co uplynulý týden dal

Islám

Školu

po vůdci islámistických teroristů, kteří vraždili sportovce na olympiádě v Mnichově, pojmenovali palestinští Arabové. Je alespoň vidět, co jsou tito tvorové zač a jaké hodnoty vyznávají. My je, bohužel, cestou EU nuceně podporujeme, i to je jeden z důvodů, proč z EU odejít.

Wilderse

v Nizozemsku soudí za otázku voličům, zda si přejí další islámistické imigranty.

Pokračují

boje v Aleppu, jehož část drží extrémni islamisté, navíc znemožňující dodávky humanitární pomoci i odchod civilistů z válečné zóny.
Podařilo se potlačit pokus islamistů o průlom obležení.

Do Mosulu

pronikly speciální irácké jednotky v rámci jeho dobývání z rukou chalifátníků.
V úterý dobyli objekty státní televize.
Podle Kurdů se v Mosulu skrývá i "chalífa" Bagdádí. Ten se opakovaně obracel k muslimům, žijícím v civilizovaných zemích, aby v nich páchali teroristické útoky a škodili všemi prostředky (česká "šátková aféra" do této kategorie jistě také patří).

V Bosně

se podařilo odsoudit sedm islámistických radikálů. Vzhledem k tomu, že v této zemi existují islámistické výcvikové tábory pro teroristy a jiné džihádisty, je to jen plivnutí do moře.

Rusko

požaduje opakovaně, aby bylo jasně definováno, kdo jsou v Sýrii "teroristé" a kdo "umírněná opozice". Problém opačné strany spočívá v tom, že žádná "umírněná opozice" v Sýrii není, jsou zde jen islamističtí teroristé různých názvů.

Erdogan

představil svou vizi "velkého Turecka". Jmenoval území, patřící jiným národům a státům, které mají období turecké okupace asociováno asi stejně, jako my okupaci německou.

V Česku

začalo první stání "šátkového soudu" (informoval jsem). Další jednání bylo odročeno na únor a je snaha ze strany žalujících, aby jednání bylo neveřejné a tudíž mimo kontrolu občanské veřejnosti. Je třeba v této souvislosti konstatovat, že veřejná kontrola nad soudnictvím je jedním z atributů demokracie a snahy o její narušení jsou jednoznačně antidemokratické.

Policie

odložila podání proti Samkové, která srovnala (IMHO naprosto právem) islám s nacismem.

Zpravodajci

varují před teroristickými útoky Al Kajdy v USA. IMHO do presidentských voleb žádné nebudou, protože Al Kajda podporuje Clintonovou.

Chalifátníci

zničili v syrské provincii Homs ruský vrtulník.

Imigrace

Merkelovou

nepozvali na sjezd CSU, protože se distancují od její proimigrantské politiky.

V Paříži

alespoň zredukovali další ilegální imigrantský tábor.

Německá policie

přiznala, že na řešení masových sexuálních útoků, k jakým došlo na posledního Silvestra, vůbec nemá kapacity.
Totální impotenci projevil i soud v Hamburku, který obviněné výtržníky propustil.

V Německu

řeší pořád množství párů, kde je jednomu z partnerů méně než 16 (zákonný věk pro manželství v Německu) a mnohdy i méně než 15 (zákonný věk pro sex).
Už se ozvala turecká ministryně, že tyto páry jsou vlastně ok, a že jejich civilizované řešení by vlastně byla "dysgrymynácija".

V Budyšíně

se střetli imigranti s "ultrapravicí". Střet vyvolali opilí imigranti, kteří napadli německého mladíka.

Imigrant,

přijatý v rámci utajovaného imigračního programu, znásilnil v pražské nemocnici zdravotní sestru. Obviněný byl zadržen a vzat do vazby, což je jednoznačně dobrá zpráva. Ještě lepší, pochopitelně, bude, pokud bude poslán bručet a pak vyhoštěn.
Afghánci "zapracovali" také v Německu, kde jich bylo vzato do vazby hned sedm, pro znásilnění 17leté dívky.

Zemanův návrh

vracet imigranty z moře zpět do Afriky převzal (bez udání zdroje) německý ministr vnitra Thomas de Maizière.

Už i papež František

konstatoval, že nelze provádět bezbřehé přijímání imigrantů.

Obecné

Pokračovala kauza Brady dalším oceňováním tohoto antihrdiny (minimálně ve sporu "pražská lumpenkavárna versus president" jinou roli nemá).
Kauza vyvrcholila tím, že jeden s prodalajlámistických ministrů nedostal povolení ke vstupu do Číny, kde měl dojednávat dodávky našich potravin na tamní trh, které jsou důležité v souvislosti s výpadkem ruského trhu z důvodu embargování Ruska.

Zemětřesení

v několika vlnách postihlo Itálii. Katoličtí kněží prohlašují, že je to trest boží za to, že Itálie legalizovala sňatky homisexuálů, normální lidé si myslí, že je to trest (ať už boží nebo třeba Velkého Špagetového Monstra) za to, jak Itálie do Evropy naváží "uprchlíky" ze severoafrického pobřeží.

Trump

dotáhl Clintonovou ve volebních preferencích, je otázka, co má na něj (a on na ni) ještě v rukávu.
Clintonové také uškodilo spojení s islamistkou (o níž se vyjadřovala, že je to její "druhá dcera"), jejíž manžel obtěžoval opakovaně ženy obscénními e-maily vč. s přiloženými fotografiemi svého genitálu.
Na Clintonovou se provalilo, že před televizními debatami dostávala předem otázky, které tam padnou, což ji výrazně zvýhodňovalo proti Trumpovi.
Na konci týdne Trump trochu zaostal, pak se ovšem na Clintonovou provalolo, že byla tajně financována z Kataru.

ČSSD

v některých průzkumech propadla pod komunisty.

Rusko

chce "bránit desinterpretaci dějin", což se má týkat i srpnové okupace Československa. Mnoho sympatií si tím IMHO nezískají.

V Česku

přibylo 244 pacientů s HIV (o nichž se ví), do konce roku chybí dva měsíce a už je to o třetinu víc, než loni. Přitom všichni odborníci uznávají, že se jedná jen o "špičku ledovce", protože naprostá většina nových případů léta uniká jakékoli evidenci.
IMHO by to chtělo plošné vyšetření celé populace a každému objevenému případu dát jednoznačnou informaci (a nechat podepsat, že byl poučen), že od teď šíří HIV vědomě a pokud ho někdo z nových případů udá jako kontakt, tak půjde sedět.

Devět stížností

přišlo na odvysílanou Krausovu šou s Bradym, a to hlavně pro vulgarity.

Novelu,

umožňující velmi problematickou kontrolu paliv u kotlů, podepsal president Zeman.

Kroměřížská výzva

vyzvala Parlament, aby stíhal presidenta. Faktem je, že její autoři jsou osoby s mnoha škraloupy z minulosti, a tudíž dosti nedůvěryhodné (na což zareagoval i president).

Ztracený malajsijský letoun

padl na hladinu moře rychlostí kolem 450km/h a nepokoušel se o přistání, vyplynulo z analýzy dosud nalezených trosek. Příčina ztráty letounu a smrti všech lidí v něm je dosud neznámá a trup letadla dosud také nebyl nalezen.

Ve dvou ostravských nemocnicích

mají ve vodě legionely. Tato bakterie je nebezpečná lidem s oslabenou imunitou, zejména při sprchování (protože se vdechnou kapénky vody s bakteriemi). Zdrojem oslabení může být i vyšší věk.
Nemoc i její původce byly popsány v roce 1976, kdy došlo k nakažení s úmrtím části nakažených účastníků veteránů první světové války (Americká legie, odtud legionářská nemoc i rodový název tehdy nově popsané bakterie Legionella). Tehdy šla nákaza přes vzduchotechniku, dnes je typičtější sprchování. Tato bakterie může kontaminovat i pračky vzduchu pro alergiky, nebo vodu pro vodotrysky (i když je typičtější pro rozvody teplé vody). Najdeme ji i v technologických vodách a jsou popsaná sporadická onemocnění v okolí průmyslových zařízení s chladícími věžemi (elektrárny, koksárny, plynárny apod.). V USA je dost problém, že ve starší zástavbě bývají pod střechou bazény na dešťovou vodu, které slouží v případě požáru pro hašení. Voda tam snadno tyto bakterie chytne.

Bylo zveřejněno,

že doživotní výkrm EUrokomisařů nás přijde na 43 milionů ročně. Opět důvod pro odchod z EU.

V Rumunsku

začali vyšetřovat úmrtí z doby protikomunistického povstání v roce 1989 za účelem možného potrestání pachatelů.

Osm let

potvrdil soud manželům, kteří svévolně dítěti, údajně na radu léčitele, vysadili inzulín a dokonce falšovali výsledky testů hladiny glukózy v krvi.

Textař a producent

M. Horáček oficiálně vyhlásil svou kandidaturu na post presidenta.

Britský soud

rozhodl o tom, že "brexit" musí "posvětit" parlament.

Bojkot

návštěvy presidenta v Opavě antidemokratům nevyšel, posluchárna byla plná studentů.

Rada Evropy

opět blekotá o "šíleném utiskování" Romů v Česku. To spočívá v tom, že mají stejná práva a povinnosti jako občané jiných národností.

Ministryně Marxová Tomínová

konstatovala, že neplatiči dluží v Česku celkově kolem 13 miliard na výživném. Jakkoli levicová řešení nemiluji, podporuji v tomhle řešení z její strany, podle kterého by dlužené peníze vyplatil stát a pak je vymáhal od dlužníků (protože to může udělat daleko efektivněji než žena bez právnického vzdělání, navíc časově a organizačně omezovaná péčí o malé dítě). Klidně ať pak jdou tihle dlužníci do donucovacích pracoven a pracovních táborů, kde by si na to vydělali (=kde by to stát z nich vyrazil).

V Brně

vyklidili domy a omezili MHD kvůli nálezu letecké bomby z druhé světové války ve Slatině při stavbě parkoviště.

NASA

prohlásila, že zalednění v Arktidě dosáhlo letos historického minima. Problém je, že jiné instituce naměřily větší tloušťku i rozsah ledu, než jaká byla v předchozích letech.

Z 800 testovaných

v Česku byl virus zika nalezen jen u 16 osob. Olympionici mezi nimi nejsou.

Student ČVUT

vynalezl bezbateriový glukometr, který je napájený mikrovlnami z mobilního telefonu. Problém vidím v tom, že

1. Lidé, kteří nemají na bateriový glukometre asi nebudou ani mít mobil
2. Příslušná energie by se asi z toho mobilu dala vytáhnout efektivněji, třeba přes sluchátkový konektor.

Proč "kavárníci" vzbuzují takový odpor?

"Kavárníci" se hlásí k odkazu Václava Havla a přesto působí ve většině společnosti odpor. Proč tomu tak je?

Václav Havel

Václav Havel byl prvním polistopadovým presidentem a následně i dvakrát presidentem ČR. Byl a je velice známý v zahraničí, méně uznáván je doma ("doma nikdo prorokem" platí i pro něj).
Můžeme patrně bez vážnějších pochyb konstatovat, že Václav Havel byl z mnoha důvodů osobou nejpřijatelnější jak pro odcházející komunisty, tak i pro Občanské Fórum. Komunisté (správně) předpokládali, že jako osoba vysoce morální zabrání nějakému krvavému zúčtování (kteeré by potřebovali jak prase drbání), aktivisté z OF i další v něm zase viděli osobu z disentu, provázanou s Chartou, asi nejznámější disidentskou organizaci.
Dá se říci, že Václav Havel v této dvojroli nezklamal a vděčíme patrně z významné části jeho osobě za bezproblémové předání moci, tedy za to, že nedošlo k nějaké variantě se střelbou a snahou o mocenské potlačení občanských nepokojů. Je otázka, zda by se takové potlačení mohlo zdařit, spíš ne (i v Rumunsku nakonec skalní komunisté prohráli a Ceausesku byl i s manželkou před televizními kamerami zastřelen), ale mohla reálně téct spousta krve poté, co by části armády a policie spolu s narychlo ozbrojenými občany stáli proti zbytku armády i policie i části Lidových milicí.
Václav Havel zcela jistě dělal také chyby, které dnes, s odstupem času vidí každý moula. Nicméně se v podstatě dopustil pouze jediné chyby "talleyrandovské" (ve smyslu prohlášení onoho starého lišáka "Bylo to něco horšího než zločin, byla to chyba", čímž komentoval únos a popravu vévody d´Enghienského, přestože on sám byl jedním z iniciátorů této akce).
Tou chybou V. Havla bylo zadržení Miroslava Sládka před jeho volbou na druhé období presidentování v České republice v roce 1998, kdy také poprvé zazněla (z úst republikánského poslance Vlčka) slova o neuznání výsledku volby a nelegitimitě zvoleného presidenta (takže víme, na koho a na jakou ideologii "antizemanovci" ve skutečnosti navazují).
Tahle akce, opravdu si netroufám vyjadřovat se k tomu, zda ji V. Havel inicioval, nicméně o ní musel vědět a neudělal nic na její překažení, jednak zdiskreditovala konec jeho presidentování, jednak zdiskreditovala i volbu presidenta parlamentem (protože předvedla, že ke zmanipulování této volby stačí v ideálním případě protizákonné zadržení jednoho poslance či senátora) a byla jednou z příčin prosazení volby presidenta občany.
Čímž nastal pro elitáře problém, protože tyhle volby se manipulují a falšují mnohem hůře. Takže vlastně "elitářský přístup", kam zcela jistě patřilo manipulativní zadržení Miroslava Sládka za účelem zajištění vítězství "správného" kandidáta, nakonec vedl k porážce touto "elitou" protežovaného sudeťákofila Schwarzenberka.
Nicméně, opakuji znovu, Václav Havel byl prvním demokratickým presidentem po 41 let trvající vládě komunistického teroru. Neměl ani moc možností navazovat na své prvorepubliční předchůdce, protože se ocitl ve zcela jiné vnitro i zahraničně politické situaci státu. Takovíto průkopníci dělají chyby zcela zákonitě (a někdy na ně i doplatí) a je na těch, co jdou v jejich stopách, aby míjeli slepé uličky a drželi se dál od propastí s nepevnými okraji (zejména v místech, kde jsou stopy, že tam někdo slítl).

Pražská kavárna

Tato skupina intelektuálů a hlavně pseudointelektuálů se sice verbálně hlásí k odkazu Václava Havla, ale hlásí se spíše k onomu problematickému, co na konci období jeho presidentování vedlo k poklesu jeho popularity ve společnosti. Přitom nejsou s to pochopit, že i pro ně platí ono "quod licet Iovi, non licet bovi", takže co prošlo (z výše uvedených a mnoha dalších důvodů) Václavu Havlovi, to prostě neprojde (lidi to prostě nezkousnou) jim.
Zcela jistě jim dělá neplechu v agitaci i jejich angažovanost ve známé "televizní stávce", protože naprostá většina veřejnosti již dávno prokoukla, že tam nešlo o žádné politické ideály, ale o udržení státních penězovodů do kapes jejich a s nimi spřízněných osob. Konec konců, ten penězovod začíná v kapsách nás všech nenáviděným "veřejnoprávním" poplatkem, v podstatě penězi za naprosté nic, protože česká televize již dávno kritéria veřejnoprávního informačního zdroje nesplňuje a v současné době je asi stejně věrohodná, jako druhdy Rudé Právo.
"Pražskokavárníci" zcela bezostyšně natahují své pracky po moci, přičemž je rouška politických a etických frází, jíž se přitom halí, teninká a roztrhaná, takže jen hlupáci nevidí, co se pod ní skrývá. Pochopitelně, tato moc je pro ně spojena s ještě větším počtem dotací na nesmyslné televizní pořady a filmy, na které se nikdo nedívá a prodej DVD ani nezaplatí jejich výrobní náklady, divadelních her, na které nikdo nechodí (a kdo přijde, ten po prvním jednání znechucen odejde) i knih, které prakticky nikdo nekoupí (vyjma těch, co zařizují reprezentační prostory stylem "a tuto vitrínu potřebuji zaplnit knihami").
Důležitější je ovšem jejich touha pokrýt tyto své ekonomické potřeby i politickou mocí, aniž by si byli ochotni uvědomnit, že tato moc je také spojena s odpovědností. Té se vyhýbají jako čert kříži.
Politiku je v jejich představách neomezeným "pácháním dobra", které si ovšem představují asi jako komixové postavičky Pif a Pifík (snad z Ohníčku), kdy při hře na zbojníky Pif řekl Pifíkovi, že budou bohatým brát a chudým dávat, a když se Pifík zeptal, kdože jsou ti chudí, dostalo se mu odpovědi, že oni dva. To, pochopitelně, souvisí s jejich socialistickými tendencemi (protože v nesocialistické ekonomice není možné točit filmy, které nikdo nechce vidět, psát knihy, které nikdo nechce číst, atd.). Tyto tendence měl i Václav Havel, ale u něj jejich negativní dopad do jisté míry omezoval jeho humanismus, zatímco u "kavárníků" žádná taková brzda není přítomna.
Jejich případnou vládu bych si dovolil nazvat, podle výše uvedeného citátu, "bovokracií", protože lepší název mě prostě nenapadá.
"Kavárníci" mohou uspět v podstatě u části studentů, především humanitních oborů, a s nimi úzce souvisejících parazitů z neziskovek. Už studenti exaktnějších oborů, a zejména ti, kteří si při studiu přivydělávají reálnou prací, jsou vůči jejich tézím výrazně imunnější.
Ekonomicky regulérně aktivní společnost je prostě ignoruje, což je na jedné straně dobře, na straně druhé je to ovšem chyba, protože tato nevšímavost do jisté míry vytváří prostor pro "kavárnické" aktivity i agitaci. Je třeba si uvědomit, že se, podobně jako v případě italských fašistů nebo německých nacistů, nebo komunistů, nejedná o "pár křiklounů", ale o organizovanou skupinu, bažící po moci, jejíž bovokracie by byla pro zbytek společnosti velmi podobně nepříjemná jako vláda výše vzpomenutých politických uskupení.

V současné době se stále více rýsuje nějaká "kavárnická" akce na 17. listopad. Bude nutné tuto akci neignorovat, ale ukázat aktivně jí i jejím organizátorům světlo v barvě semaforové červeně.

Znovu šátky

V těchto dnech probíhá soudní jednání se zdravotní školou, která u dvou muslimských studentek trvala na nepoužívání islámského šátku při výuce z hygienických důvodů (fixovaných školním řádem).

Kausa celkově

Je nutno ad nauseam opakovat, že studentky byly hned v úvodním pohovoru seznámeny s tím, že šátky při výuce nebudou moci nosit a obě s tím souhlasily a prohlásily, že jim to nebude dělat problémy. Problémy se objevily až dodatečně a lze důvodně předpokládat, že byly vyvolány setkáním buď z nějakým islámským fanatikem, nebo obdobně smýšlející osobností z řad humanrightistů.
Jinými slovy, jsou to studentky (respektive ta, co podala žalobu), kdo porušil dohodu, nikoli škola.
Další věcí je, že jakékoli výjimky z platných zákonů i podzákonných norem, vázané na nějaké náboženství, ideologii, etnicitu obecně apod. jsou vysoce nebezpečné a posouvají společnost směrem k totalitě. Následky můžeme vidět ve starých zemích EU, kde islámské gangy v podstatě beztrestně páchají ve velkém rozsahu kriminální aktivity, a vrcholí to masovými vraždami, jaké páchá islámský chalifát.

Šátky u soudu

Antidemokraté z Britských listů se rozhořčují nad tím, že veřejnost dávala žalující straně a jejím podpůrkyním na jevo negativní postoj k jejich ošátkování. Pisálek Kartous to přirovnává k pronásledování "vlasatců" za komunistického režimu.
Problematičnost tohoto srovnání ovšem spočívá v tom, že poslední "vlasatci" (tj. že byly ty dlouhé vlasy jakousi zločineckou signaturou a měly současnbě i ideologickým kontext) řádili v Evropě (konkrétně ve Velké Británii) v první polovině 17. století za Cromwella. Od té doby "vlasatost", alespoň v oblasti euroamerické civilizace, s terorem a masovými vraždami spojena nikdy nebyla.
Oproti tomu teror páchaný a pod islámskou ideologií (s níž se nositelky šátku vizuálně ztotožňují) a jí stoprocentně zaštiťovaný probíhá v desítkách zemí světa a v řadě případů má ještě odpudivější podobu než teror nacistů proti Židům a dalším "podlidem".
A pokud někdo blekotá, že se tyto muslimky ztotožňují s jakýmsi "mírumilovným" islámem, tak by měl také říci, kde se ten "mírumilovný" islám vyskytuje. V zásadě žádný z islámských směrů, které citují autoři pamfletu "Ne islámu! Protiislámsklá politika v České republice" na str. 41 - 43, (reálný pohled ZDE) se nechová mírumilovně vůči jinověrcům, jedinou výjimkou jsou muslimové zliberalizovaní do sekularizace, kteří ovšem ex definitio přestávají být muslimy (stávají se z nich sekulární osoby s islámským kulturním backgroundem, asi jako většina našich ateistů a dalších sekulárně orientovaných osob se hlásí verbálně či chováním, ale i znalostí tradic a symbolů, ke křesťanskému kulturnímu backgroundu).
Na uvedeném výčtu je zajímavé, že ho autoři mechanicky převzali z pera islámistického extrémisty Tariqua Ramadána (z něhož udělali "islámského intelektuála"), který má do řady civilizovaných zemí zakázaný vstup a některé jeho publikace jsou v řadě zemí zakázány pro podporu terorismu a dalších zločinů. Příznačné pro autory zmíněného pamfletu je i to, že neznají alávity, kteří představují asi jedinou významnější skupinu muslimů, pod jejichž vládou je život nemuslimů alespoň jakž takž snesitelný (byť o politické a občanskoprávní rovnoprávnosti s muslimy nemůže být i pod jejich vládou ani řeči).
Obskurní sekty, jako je např. ta, co žije v jedné alžírské oáze a věří, že pravý Prorok se teprve narodí (což je, pochopitelně staví ex definitio mimo islám), a proto tamní muži (!) nosí kalhoty s rozkrokem u kolen, aby na narození Proroka bylo místo, jsou zcela mimo zdroje seriózního posuzování charakteru islámu a jeho kompatibility s civilizací.
"Mírumilovný islám" je asi stejná fantasmagorie jako "mírumilovný nacismus".
Spíše jde o to, že "mírumilovní" muslimové mají nulovou empatii s ostatními lidmi a své chování vůči nemuslimům (včetně teroru a masových vražd) chápou jako něco, co by ti nemuslimové měli vnímat pozitivně a být tomu rádi. Konec konců, podobně chápali i nacisté své zacházení se Židy a dalšími "podlidmi" (a mnozí byli v roce 1945 těžce šokováni tím, jak velkou nenávist vůči nim tito "nevděčníci" cítí a projevují). A stejně tak tomu bylo i s řadou komunistů (Londonovo "Doznání" je názorným příkladem).

Jak na symboly

Na "islámské šátky" je třeba hledět naprosto stejně jako na hákový kříž.
Ten získal jednoznačně negativní souvislost a stal se v řadě zemí zakazovaným a postihovaným symbolem právě svým spojením s nacistickými zrůdnostmi. Do té doby byl chápán neutrálně, pokud ho vůbec v evropském kulturním prostoru někdo znal.
Ještě Heinrich Schliemann měl problémy, jak popsat tento ornamentální vzor, který nacházel běžně při vykopávkách v Tróji. Protože pojem "swastika" tenkrát Němcům (ale ani dalším čtenářům jeho německy psaných zpráv o vykopávkách) nic neříkal (a lze očekávat, že tyto knihy četli lidé oproti populačnímu průměru vysoce nadprůměrně vzdělaní v historii, kunsthistorii a příbuzných oborech), musel si nakonec tiskař jeho knih pořídit pro tento "starý německý symbol" (jak později hlásali nacisté) speciální znak ve fontu.
Svastiky byly také nalezeny na pohřebním rouchu sv. Ludmily (šlo patrně o materiál ze sekundárního pohřbu poté, co byla prohlášena za svatou a její ostatky byly přeneseny z Tetína do Prahy).
Svastiky jsou také běžným pozitivním symbolem v hinduismu a proužky látky s řetězem svastik bývá ozdobeno odění hinduistické nevěsty. V některých zemích, včetně našeho státu, s tím pak mají hinduisté potíže, protože "odborníci na politický extrémismus" nedokáží rozeznat pravo a levotočivou svastiku. Ta nacistická je totiž zrcadlovým obrazem té, která je hinduistickým symbolem štěstí a prosperity. Ona zrcadlová forma má v symbolice hinduismu také své místo, a to jako symbol zla a zmaru (což se Němcům pod zástavami s ní i přihodilo). Naši "odborníci" si tedy počínají asi stejně, jako kdyby se dožadovali odstraňování křížů z kostelů (a odjinud) s tím, že se jedná o symbol satanismu (protože jeho obrácením o 180 stupňů skutečně jeden ze satanistických symbolů vznikne).
Mimochodem, hákový kříž je stylizovaným zobrazením "domácího krbu", což byly v indické kulturní oblasti dvě zkřížené (a uprostřed spojené) tyče s nožičkami. Na těch se dalo vařit - postavil se na ně hrnec a pod ním se topilo žhavými uhlíky - nebo se používaly místo roštu, aby k o ně opřeným polínkům mohl vzduch i ze spodní strany. U nás se k podobným účelům používala spíše trojnožka (nebo se používaly nádoby s nožičkami, které můžeme obdivovat v muzeích).
Symboly islámu má populace normálních lidí (tedy nikoli muslimů) celkem logicky spojeny s řáděním muslimů jak v islámských tak i neislámských zemích. Tohle spojení je spontánní proces, lidé také začali plivat na nacistické svastiky a další symboly ihned poté, co to bylo reálně možné, a v nenávisti se tyto symboly ocitly zcela samospádem, spolu se šířením informací (a praktických zkušeností) o chování nacistů. Stejně tak byly v roce 1989 dehonestovány i symboly komunismu. Včetně toho, že tam, kde to bylo možné, např. v zahraničí, se o nich občané vyjadřovali negativně už daleko dříve.
Jistěže můžeme zakázat negativní chování k symbolům islámu (včetně speciálních sociálně dehonestujících oděvních součástí, zdůrazňujících nerovnoprávnost žen), jako bylo zakázáno a trestáno za okupace takovéto chování k symbolům nacistickým a za komunistické totality ke komunistickým, nicméně to nemůže být přijímáno normálními lidmi nijak jinak, než jako chování srovnatelné s nacisty, komunisty a jejich kolaboranty.
V reálu tedy antidemokratičtí fanatici, kteří přišli na zmíněný proces s islámskými oděvními prvky, předvedli stejné chování, jaké předváděli např. vlajkaři za nacistické okupace.
V zásadě nevím, co poradit k tomu, aby tyto oděvní součásti přestaly být symboly útlaku, teroru a masových vražd.

• -dlouhodobé pozitivní chování muslimů - to by jistě fungovalo (byť by to vyžadovalo opravdu dlouhou dobu, snad i více než sto let), ale je to v konfrontaci s realitou, včetně proponovaných cílů islámských vůdců, naprostá utopie
• -dlouhodobá cenzura informací o islámských zločinech - nebude fungovat jednak proto, že se taková věc nepodařila ani nacistům ani komunistům, naopak se v nedávné době opakovaně stalo, že cenzorní zásahy proti šíření informací o islámských zločinech vyvolaly fenomén "přilití oleje do ohně"
• -dlouhodobý teror vůči těm, kteří toto spojení veřejně propagují - nefungovalo to opět ani za nacistů ani za komunistů, naopak to vedlo ke frustraci, která se v případě toho nacismu vybila ve spontánním lynčování jeho přívrženců, jakmile to bylo technicky možné; a podobně byl v některých zemích v krvi utopen i komunismus

Soudruhům a soudružkám zastáncům a zastánkyním islamistů a jejich symboliky si dovoluji explicitně připomenout Marxe, podle něhož se ideje, které se zmocní mas, stávají materiální silou a nedá se s tím v podstatě nic dělat (konec konců, na tomto principu měl založenu teorii proletářské revoluce a její úspěšnosti).

Jediné rozumné řešení "jak na šátky a další islámské symboly" asi je: akceptovat, že tyto symboly jsou v chápání mas občanů "infikovány" (abych použil termín z informatiky) spojením s teorem, masovými vraždami a dalšími zločiny, a že se s tímto spojením nedá nic dělat, pouze přizpůsobit tomuto faktickomu stavu i právní stav (tedy je postavit na úrověň nacistické a komunistické symboliky).

Nepromluvíš křivého svědectví

V názvu cituji jedno z přikázání tzv. Desatera.

První problém

Pokud se podíváme na Wikipedii, pak vidíme problém už v tom, že žádné "desatero" v originálním zdroji není (tedy něco jako begin desatero, item 1, item 2, ... item 10, end desatero), takže nad biblickým textem vzniklo několik vzájemně nekompatibilních verzí.
Z tohoto důvodu se ono "nevydání" (židovská formule) či "nepromluvení" (křesťanský katechismus) křivého svědectví liší jak formulací (řekněme si to upřímně, křesťanům je podle znění verze v katechismu zcela jednoznačně dovoleno lhát písemně), tak i číslováním, protože v židovském a pravoslavném desateru je to bod devátý, zatímco v katechismu je to bod osmý.

Druhý problém

Důležité je ovšem to, na co věřící soudruzi, agitující o "morálnosti" křesťanství a o tom, jak "bez náboženství (tím je samozřejmě míněno křesťanství) by zde žádná morálka nebyla", rádi zamlčují či opomíjejí - bagatelizují.
Je to upřesnění "proti bližnímu svému", "případně proti svému bližnímu", zde by měly mít obě verze stejný smysl, katechismus v tomto přehozením podstatného a přídavného jména oproti běžnému českému slovosledu "stínuje" původní latinskou verzi a svou archaičností se snaží vyvolat "důstojnější" dojem.
Tento problém se ovšem dělí na dva "podproblémy".

Podproblém první: Kdo je bližní

Původní judaismus bylo kmenové náboženství. Na více místech Starého Zákona se setkáváme s konstatováním, že existovalo více bohů, přičemž ti další náleželi nežidovským národům, a že pouze bůh Židů byl silnější, a proto Židé zvítězili, tyto národy vyhladili a obsadili jejich zemi.
Pozdní redakce starozákonních textů se snažily z židovského boha učinit univerzální božstvo, k čemuž došlo až po babylónském zajetí. V té době totiž probíhal poněkud podobný proces právě v tom Babylónu, kdy byla snaha (podporovaná světským vedením státu) učinit z Marduka univerzálního boha tím, že ostatní ve státě uctívaní bohové budou chápáni pouze jako určité konkrétní aspekty či projevy tohoto božstva (někde od tohoto myšlenkového vývoje v pohanství pochází i představa svaté trojice a je s ním do značné míry totožná; tedy ani ta není výsledkem nějaké křesťanské originality).
Problém ovšem nastal v tom, že řada biblických textů byla velmi dobře známa a snahy o jejich úpravy by vedly k negativním reakcím. Z tohoto důvodu bylo jednobožství do starozákonních textů zavedeno jen někde a jiné partie téhož textového komplexu jsou explicitně polyteistické. A dořešeno to nebylo do nástupu křesťanství.
Nicméně z oné kmenovosti judaistického boha plyne to, že "bližní" jsou jen a jen další uctívači téhož božstva (což u judaistů splývá i s konkrétní národností, ale třeba u křesťanů a muslimů prakticky jen s tou vírou, protože věřícím těchto náboženství se může stát kdokoli, bez ohledu na národnost nebo rasu).
Jeden ze zásadních konfliktů mezi Kristem a tehdejší židovskou společností byl právě Kristův internacionalismus, který zazněl v podobenství o milosrdném Samaritánovi. Je třeba si uvědomit, že na obyvatele Samaří Židé pohlíželi asi jako nacisté na Židy, nebo členové Ku-Klux-Klanu na černochy. Takže kdyby Kristus kázal v Německu, tak by nejspíš kázal o zbitéma a oloupeném Němci, kterého ostatní Němci nevšímavě míjeli a pomohl mu Žid, kdyby kázal na jihu USA, tak by zase použil zbitého a oloupeného bělocha, kterému pomohl černoch. A reakce na otázku, kdože byl tedy lepším bližním toho zbitého a oloupeného, kterého lidé z jeho komunity lhostejně míjeli a pomohl mu až člověk z komunity jiné, by byla patrně stejně negativní jako reakce jeruzalémské ulice, která si vyřvala Kristivo ukřižování.
A je třeba vědět, že křesťanství a islám, jakožto pokračovatelé judaismu, jsou jen o pouhý jeden stupeň výš. Že sice opustily původní judaistický rasistický koncept bližního, ale jinověrec pro jejich vyznavače bližním není.

Podproblém druhý: O bližním

Desatero naprosto explicitně zakazuje lhaní o bližních (ať už je definujeme jakkoli, viz výše), ale naopak se zcela míjí s informacemi o materiálním či duchovním světě.
Jinými slovy, sami vyznavači těchto náboženství akceptují to, že se bude lhát o bohu a dalších nadpřirozených bytostech a že budou akceptovány i lži o materiálním světě, jeho jednotlivých aspektech i celkové podstatě. Takže když nám bude kněz blábolit o jsoucnosti boží, ráji, pekle, očistci (některá náboženství, která ho uznávají), pak vlastně formálně nelže, protože příslušný bod Desatera "které nám přineslo civilizaci a zakázalo lhaní" se na tyto věci zcela jasně a explicitně nevztahuje.
Zde je, pochopitelně zakopán pes ve všech třech abrahámovských náboženstvích i jejich derivátech, protože ony jsou v podstatě založeny na lhaní o duchovním i materiálním světě. Toto lhaní mají legalizováno a institucionalizováno už formulací svého "základního zákona" a bez něj by nemohly fungovat.
Takže bez ohledu blekotání o morálce jsou tato náboženství náboženstvími lži a kultury na nich založené jsou v podstatě institucionalizovaným lhaním.
To je ještě akcentováno i tím, že křesťanství mělo skoro dva tisíce let (a když zohledníme judaistické kořeny tak musíme ještě pár tisíc let přidat) na to, aby podalo důkaz existence svého boha. To nikdy nedokázalo. Postupy za tyto důkazy vydávané jsou buď skrytými, zmanipulovanými, důkazy v kruhu, nebo se s podstatou problému míjejí (a opět se hledají důmyslné způsoby, jak tento fakt skrýt). V zásadě jediným nezpochybnitelným postupem šíření křesťanství nebo islámu bylo vždy: "buď budete alespoň předstírat, že tomu věříte, nebo vás pobijeme". Pokud to někdo považuje za důkaz pravosti, tak já tedy ne.

Tuto "kulturu lži", derivovanou z abrahámovského základu, nám v poslední době perfektně předvedli aktéři útoku na presidenta Zemana pod praporem (patrně nevinného a zmateného) strýce Bradyho, který nikdy státní vyznaměnání dostat neměl a pravděpodobně ani není strýcem, protože měl údajně jedinou sestru, kterou jako třináctiletou zavraždili nacisté v koncentráku.