Kde máte ten kapitalismus, soudruzi a soudružky stávkující?

Podle stávkujících studentů "ničí kapitalismus planetu tak, že hrozí její upečení". Navíc je podle nich původcem energetické chudoby, která hrozí tomu, že spousta lidí nebude s to zaplatit účty za energii, další zase nutí ke drastickému snižování životní úrovně, protože zvýšené ceny energií se promítají, buď primárně nebo sekundárně, do cen prakticky všeho zboží a služeb.

Máme kapitalismus?

Je třeba takto tvrdě položit otázku, protože tento problém je kardinální.
Odpověď na ni je velice jednoduchá: Žádný kapitalismus nemáme a neexistuje ani v EU. Kapitalismus (respektive ekonomiku, v níž převládaly tržní, tedy kapitalistické, prvky) jsme tu měli v devadesátých letech. Kdo tato léta zažil, tak ví, že v té době dramaticky stoupala životní úroveň. Po krátkém propadu, daném odstraněním prvků ekonomiky, jimiž se komunisté snažili předstírat funkčnost socialismu, jsme šli ekonomicky nahoru. Rostly platy a ceny řady komodit šly drasticky dolů. Např. na konci socialismu se již sehnaly osmibitové počítače, ale jejich cena byla v desítkách tisíc Kčs (za u nás oficiálně a s požehnáním pana Sinclaira vyráběný Didaktik gama). Už v první polovině devadesátých let se za podstatně menší peníz (v Kč) dalo sehnat PC. I s monitorem, klávesnicí a myší.
Rostla také technická úroveň kde čeho. Zvyšovala se úroveň výpočetní techniky, při rozumných cenách šla vzhůru úroveň automobilů. Sehnal se kvalitní a levný nábytek a další zařízení do domácnosti apod.
Po roce 2000, kdy jsme se začali "harmonizovat" s tehdy již nikoli hospodářsky úspěšným EHS, ale polosocialistickou a ke krachu směřující EU, začala životní úroveň stagnovat. Po vstupu do této organizace (já mám čisté svědomí, hlasoval jsem proti) se zaváděla spousta socialistickým pitomostí, které vše prodražovaly, zejména ve státních a polostátních institucích. Blbý papír do tiskárny nebo tisková kartridž se už nemohly koupit v obchodě naproti, ale musely se protáhnout "výběrovým řízením", které, pochopitelně, vyhrála firma, dodávající zboží stejné kvality jako v tom obchodě naproti, ale za podstatně vyšší cenu, nebo za sice o něco nižší cenu, ale v horší kvalitě (např. místo originálních no name náplně do tiskáren, při jejichž použití padla záruka na tuto tiskárnu od výrobce). Roztomilé bylo, že pokud se tyto věci nakupovaly z grantu, tak sice ten, kdo grant získal, ručil grantové agentuře za efektivní využití prostředků, ale sám v těchto "řízeních" neměl ani poradní hlas. To poslední se sice posléze zlepšilo, nicméně stále je v komisi jeden odborník proti většímu počtu odborně nevzdělaných a na výsledku výzkumu naprosto nezainteresovaných úředníků.
Pochopitelně, po vstupu do EU se tato socialistické prvky začaly jednak prohlubovat do vyšší intenzity, jednak postupně rozšiřovat a vytlačovat prvky tržní ekonomiky z dalších a dalších oblastí.
V současné době lze konstatovat, že tržní ekonomiku, tedy kapitalismus, prakticky nemáme. V podstatě jsme na tom hůř, než na tom byla Jugoslávie za Tita se smíšenou ekonomikou, protože evropský socialismus prolézá jako rakovina i ty oblasti ekonomiky, které byly tehdy v Jugoslávii relativně svobodné a tržní (proto také prosperovala daleko lépe než "tábor míru a socialismu").
Pochopitelně, kapitalismus, tedy tržní společnost, nemají ani největší producenti CO2 na světové úrovni. Tím největším je Čína, která produkuje CO2 několikanásobně víc než celá EU a v příštích letech hodlá svou produkci CO2 zvýšit každoročně přibližně o množství, které vyprodukuje energetika celé EU za stejnou dobu. A Čína, kde vládne komunistická strana a ekonomika je direktivně řízena jejím vedením, rozhodně kapitalistická není.

Co tedy prostředí ničí a chudobu generuje

Nemáme-li kapitalismus, jakože nemáme, nemůže kapitalismus ani ničit prostředí, ani generovat chudobu.
Máme socialismus s prvky fašismu (ostatně německá verze fašismu se k socialismu hlásila i názvem strany s "vedoucí úlohou") a tu a tam nějakým zbytkem tržních prvků, které nám naši papaláši zatím ponechali.
Pokud se podíváme na likvidaci lesů na Šumavě jako příklad socialistického přístupu k ekologii, tak "ekologický" zákaz sanace kůrovcové kalamity je pro tento typ politicko ekonomické formace typický. Včetně toho, že za negativní důsledky zákazu nenese ten, kdo ho vydal, žádnou odpovědnost, ani trestní, ani ekonomickou. Právě toto je typické pro socialistickou ekonomiku a do jisté míry i pro tu fašistickou.
Typické také je, že pro onu "bezzásahovost" neexistovala v té době žádná opora v zákonech. Legislativa, která ji podepřela, byla vygenerována až dodatečně a je navíc v rozporu s jinými, tentokrát nesocialistickými, prvky ekonomiky, kdy majitel lesa má povinnost zamezit šíření škůdce na další porosty (což chrání jejich majitele).
A na Šumavě došlo právě k tomu, že z onoho ložiska, chráněného ekosocialisty, došlo k rozšíření této nákazy po celé ploše území státu. Jedním mechanismem šíření bylo, že mraky kůrovce, nadnášené termikami, byly unášeny větrem desítky, i něco přes sto, kilometrů daleko a kde klesly k zemi, tam vytvořily další ohnisko nákazy. Protože na ně brouci nemigrovali "strom od stromu", ale obrovským skokem, byla tato ohniska zpočátku obklopena zcela zdravým lesem a mohla proto ujít pozornosti. Druhý mechanismus šíření kůrovce souvisí s tím, že kalamitní dříví z těch částí Šumavy, na něž se bezzásahovost nevztahovala, nedokázaly zpracovat místní pily a muselo se vozit desítky i stovky km daleko. A protože ekologové zakázali poražené stromy z kalamitních těžeb sanovat insekticidy, šířili se z tohoto dřeva, jak během dopravy, tak i při skladování u zpracovatele, kůrovci i tam, kam by se, mj. vzhledem k převládajícímu směru větrů, nemohli dostat.
Odlesnění Šumavy pak vedlo k propuknutí drastického sucha na jihu Moravy, protože veškeré menší dešťové fronty byly nad Šumavou rozetnuty termikami, vznikajícími nad rozpálenými mrtvými plochami, a toto rozetnutí způsobilo, že severní část fronty zpravidla na jihu končila na úrovni Brna, zatímco jižní měla severní okraj na jihu Znojemska, případně na hranici s Rakouskem. A mezi těmito liniemi se táhl pás katastrofálního sucha, protože tam byly pouze buď lokální srážky, nebo srážky z velkých frontálních systémů, které dokázaly Šumavu smočit tak, že byly termiky dočasně eliminovány. Pochopitelně, takovéto masívní srážky po velkém a dlouhodobém suchu zase vedly k přívalům, povodním a podobným nežádoucím jevům.
Pokud se podíváme na to, co vede k současné energetické drahotě, tak jsou to zcela jistě emisní povolenky, které jednoznačně nejsou prvkem tržní ekonomiky, ale socialistickým regulativem navíc nastaveným tak idiotsky (což je implicitní vlastnost socialistické ekonomiky), že umožňují pseudotržní spekulace a obohacování těch, kdo ony povolenky přeprodávají, na úkor celé společnosti.
Druhým problémem, způsobujícím drahotu elektřiny, je prohánění naší levné elektřiny přes burzu v Lipsku. Ta, navzdory tomuto označení nemá s trhem nic společného. Je to typický socialistický regulativ, který má energii uměle zdražovat, aby se na pseudotrhu mohly uplatnit ve skutečné tržní ekonomice neuplatnitelné OZE. Je typické i to, že naprostá většina států EU pasírování své energie přes tuto "burzu" sabotuje, naše vláda naprostých laiků v oblasti ekonomiky i energetiky tam posílá, ke škodě prakticky všech našich občanů, veškerou naši výrobu. A pokud bude "zastřešovat ceny", tak stejně jen z peněz, které nějakou formou vybere na daních, takže nula z nuly pojde, populaci jako celek to zastřešení nic nepřinese (spíš o něco zvýší její ekonomickou zátěž, a to o placení administrativy, která tento nesmysl organizuje).
A takto bychom mohli probrat "step by step" celou ekonomiku i celé životní prostředí, abychom prakticky vždy prokázali, že nositelem chudoby nebo degradace životního prostředí jsou netržní či protitržní prvky ekonomiky, prosazované socialisticko fašistickou EU.

Škody vyvolávané ekology

Ekologové ničí životní prostředí mnoha způsoby. O Šumavě jsem se mínil výše, nicméně prakticky veškeré "ekologické" regulativy, které prosadila buď strana zelených nebo prozelení aktivisté cestou různých ekokolaborantů z jiných politických stran, životnímu prostředí spíš škodí. Škodí také ekonomice, prodlužují a prodražují výstavbu všech možných užitečných staveb a zařízení. Kvůli ekologům se centra řady měst dusí dopravou a narůstají počty obětí dopravních nehod. Stav v řadě měst lze hodnotit extrapolací poměrů v Plzně před a poté, co se podařilo zločinné obstrukce ekologů zlomit a vyvést většinu dopravy na obchvat města. Zlom v počtu dopravních nehod a jejich obětí, i ve stavu životního prostředí v centru města byl značný. Z toho lze odhadnout, jaké materiální škody a jaké počty obětí mají ekologové na svědomí v jiných lokalitách.
Navíc ekologové škodí přímo v souvislosti se skleníkovým efektem. Pokud pominu "boj proti emisím skleníkových plynů vyřazováním bezemisních jaderných elektráren", "boj proti emisím rušením aut zaváděním daleko více (u nás cca 3,5 násobně) emisních elektromobilů" (obávám se, že i elektrokolo a elektrokoloběžka produkují v souhrnu víc CO2 než malý motocykl), "boj proti skleníkovému efektu přechodem z uhlí na výrazně (kvůli únikům metanu) skleníkovější zemní plyn" a podobné nesmysly, pak jsou obrovským problémem emise SF6, i "proskleníkové" působení fotovoltaiky.
SF6 (hexafluorid sírový) je typický produkt, emitovaný větrnými elektrárnami a patrně i některými většími solárními elektrárnami. Je víc než 22 tisíckrát skleníkovější než CO2 (údaje se po první dvojce v různých zdrojích trochu liší). Po větru od německých větrných parků byla tohoto plynu naměřena cca dvojnásobná koncentrace ve vzduchu, než kolik je průměr. Přitom je nutno zohlednit nejen samotnou skleníkovost tohoto plynu, ale i jeho výrazně delší perzistenci v atmosféře. Únik z alternátoru "skleníkově" odpovídá spálení cca půl tuny uhlí (konkrétní číslo záleží na druhu a ložisku, podíl uhlíku v uhlí není konstantní) a únik z měniče cca šesti tun. Je však nutno navíc zohlednit skutečnost, že SF6 se ztrácí z atmosféry mnohonásobně pomaleji než oxid uhličitý, takže by po jednorázovém spálení bolusu uhlí (odpovídajícího onomu úniku SF6) musela být průběžně celá tisíciletí pálena další kvanta uhlí, aby se pokryl rozdíl v perzistenci těchto SF6 a CO2 v atmosféře. Obávám se, že by bylo pravděpodobné se při této metodice porovnání dostat i do blízkosti těch 9000 tun uhlí, jehož spálení má větrná elektrárna výrobou elektřiny po celou dobu své životnosti zabránit.
Pokud bude někdo protiargumentovat normami EU na SF6 a jeho užívání, pak je nutné ho upozornit na skutečnost, že klíčové komponenty těchto elektráren se vozí z Číny, která na nějaké euronormy kašle z vysoka.
Zamlčovaný fenomén je i skutečnost, že pokrytí nějaké plochy fotovoltaickými panely vede k tomu, že část záření, která by se z původního povrchu odrazila zpět do vesmíru (a prošla, vzhledem ke své vlnové délce, skrze skleníkové plyny) se přemění zahřátím těchto panelů na emisi dlouhovlnného záření, které už skrze atmosféru do vesmíru nepronikne a ohřívá ji. Takže i fotovoltaika je z hlediska skleníkového efektu problematická, protože převádí větší část energie slunečního záření na "skleníkové" vlnové délky než původní terén. Pochopitelně, tento fenomén se nejvíce uplatní v zimě, kdy černé fotovoltaické panely "soutěží" se sněhem o podstatně vyšší odrazivostí.

Nemysli a bojuj!

Obávám se, že právě stávka za klima je jasnou ukázkou strategie vůdců ekologického hnutí, kteří jsou si velice dobře vědomi skutečnosti, že jimi prosazovaná opatření jsou z hlediska skutečného potlačování emisí, založeného na racionálních úvahách a vědeckém rozboru problému, naprosto nesmyslná, či dokonce kontraproduktivní.
Fakticky už kvalitní středoškolské studium by mělo obrnit občana vůči těmto nesmyslům, protože by mělo dodat dostatečné množství informací i dovedností, potřebných při jejich zpracování, aby naprostou většinu nesmyslů, hlásaných a prosazovaných ekology dokázali na základě racionálních rozumových postupů odmítnout. Dokonce i v situaci, kdy, jak se chlubili soudruzi ekologové a "světoví lídři" na poslední ekologické konferenci COP 27 v Egyptě, mají ekologičtí podvodníci domluveno s firmou Google, že jako první výsledky vyhledávání bude poskytovat žvásty a desinformace (např. o úbytku ledu v Antarktidě, který už několik let ve skutečnosti naopak narůstá). Je třeba brát v potaz, že z Google se stal pseudozdroj informací, který dá každému, kdo si zaplatí, asi jako ty proslulé dámy od E55. A spíš je třeba pátrat na internetu pomocí jiných vyhledávačů.
Nicméně Google zatím nenašel odvahu k podvrhování falešných informací na úrovni technických parametrů strojů a přístrojů, fyzikálních veličin apod. a pomocí těchto údajů se lze i s jeho použitím dobrat k informacím, které jsou s ideologií antropogenního globálního oteplování neslučitelné.
Je jasné, že na "alternativách" je životně závislá řada činovníků, kteří by bez blábolení o antropogenním globálním oteplování a části populace, která tomu nesmyslu věří, dopadli asi stejně jako kněží v ateistické společnosti: Museli by se začít živit +- poctivou prací a jejich životní úroveň (ale i pozice ve společnosti) by šla razantně dolů. A v podstatě jen tyhle výdělky a nic jiného jsou motivací pro šíření těchto keců a nesmyslů.
Zcela jistě jak stávkování středoškoláků tak i vysokoškoláků má mít i ten efekt, aby se zabránilo jejich kvalitnějšímu vzdělání. Aby tedy vyrostla tlupa sice formálně vzdělaných, ale v reálu hloupých a neumějících myslet "odborníků", kteří těmto nesmyslům budou věřit a dále je hlásat.
Je potěšující, že "stávka za klima" v uplynulém týdnu se týkala prakticky jen tlamocvičných oborů bez jakékoli ceny pro společnost, a i u nich se zapojila jen velmi malá menšina studentů. V Brně stávkovalo na FSS jen kolem deseti procent tamních studentů, k nimž se přidávaly zlomky procent studentů z některých jiných fakult, opět mimo exaktní obory. Zdá se tedy, že ani na fakultách tohoto druhu to zatím není tak špatné, jak jsem se někdy obával. CERMAT a podobné instituce zatím dost nezapracovaly na snížení kvality našeho středního školství. Pořád se zde učí i silně "rasistické" předměty typu matematiky. Pořád se ještě u nás chce po studentech aby znali faktografické informace a teprve nad nimi tvořili nějakou konstrukci z toho plynoucích důsledků a není podporováno nahrazování znalostí žvástáním.

O co vlastně jde

Stávkující studenti vcelku nepokrytě předváděli, že jim jde o zrušení demokracie a tržní společnosti a ekologie je pouze záminka, proč by něco takového mělo být provedeno. Nedokázali presentovat ani jediný logický nebo věcně prokazatelný argument, který by demokracii a tržní ekonomiku spojoval s rizikem pro životní prostředí obecně a skleníkový efekt zvláště. Nedokázali přinést ani jeden argument, který by současnou ekonomickou krizi spojoval s tržní ekonomikou, protože vše, na co v souvislosti s touto krizí poukazují, má jednoznačně antitržní charakter. Nedokázali ani přijít s jiným receptem na řešení současných potíží než "více socialismu", což v podstatě ekvivalentní léčení opice další konzumací alkoholu - však se k té střízlivosti jednou propijeme!
Pokud tedy vůbec s něčím přišli, protože mnoho jejich požadavků je ve stylu: "Běž tam, nevím kam, a přines mi to, nevím, co."
Stávkující si také naprosto nejsou vědomi toho, že bez růstu ekonomiky by muselo dojít k postupnému úpadku životní úrovně, minimálně tím mechanismem, že lidí přibývá (velice často jsou ekologové v symbióze s bojovníky za imigraci ze zemí třetího světa, tedy se snaží o nárůst populace i u nás), a rozdělovalo by se mezi ně stále stejné bohatství. Navíc má ekonomika i nějaké ztráty, které se jinak než růstovými prvky nahradit nedají.
Problémem také je, že v případě stagnace by se zastavil veškerý pokrok a my bychom se stali jakýmsi skansenem zastaralých technologií (asi jako rezervace Amišů v USA), žijící jen z milosti svého okolí. Protože pokrok bez ekonomického růstu je prostě nesmysl.
O tom, že ekonomický růst je spojen se zvyšováním blahobytu prakticky celé společnosti (v demokratických poměrech) jsme se mohli na vlastní kůži přesvědčit po roce 1989. Takže protidemokratičtí ekoaktivisté bojují za co největší chudobu, především za zchudnutí chudých a středních vrstev.
Je tedy třeba jednoznačně konstatovat, že ta část klimahnutí, která je spojena se studentskými stávkami, je jednoznačně antidemokratická. Pokud by se tito lidé dostali k moci, došlo by k nějakému "ekologickému" únoru 1948. Na ekologii by tito lidé, podobně jako jejich předchůdci, kašlali z vysoka (to ostatně ukazují aktivity zelených na celostátní úrovni velmi názorně). Jejich odmítnutí společností tedy bude mít jednoznačně pozitivní efekt i na to životní prostředí a na "světové klima" též.

Boj proti kapitalismu, "pečícímu planetu" je jen bezcenný nesmysl. Klimaaktivisté, včetně stávkujících na vysokých školách, nás pod praporem jakési "ekologie" a "boje za klima" (fakticky bojují za zhoršování obojího) chtějí vrátit před rok 1989 do jakési další totality, která by se hlásila k ekologii, ovšem fakticky k jakési ekoideologii, hlásající v řadě případů pravý opak toho, co hlásá ekologie jako věda, případně co hlásají vědy ekoideologií neovlivněné.

Spor o vědkyni Muriel,

aneb malá epizoda z Velké války pestrých genderů

Vědkyně Muriel Blaive působila na Institutu pro studium totalitních režimů a její pracovní poměr v této instituci jí byl ukončen. Postavila se za ni řada vědců. vesměs sídlících v institucích na západ od bývalé železné opony.

Historie

Vezmu to trochu ze široka:
V roce 1968. u nás vrcholil pokus o jakési "zlidštění" zrůdného komunistického režimu. Ten byl, jak je obecně známo, uťat invazí zločineckých armád států Varšavské smlouvy. Můžeme se zcela jistě dohadovat, zda by tento pokus dopadl úspěšně nebo ne. Faktem je, že cílem našich reformistů nebyla tržní společnost a demokracie, ale maximem požadavků naprosté většiny z nich byla jakási smíšená ekonomika, jakou mohli vyvolení z nás vidět v tehdejší Jugoslávii, spojená s legalizací dalších "socialismu věrných" stran a hnutí. Tedy opravdu v podstatě to, o co se pokoušel o dvacet let později Gorbačov a vyvolal tím zkázu sovětského režimu. Jelcin šel dál, jeho cílem byla až jakási "opatrná demokracie" (a neuspěl také).
Současně s tímto u nás se rozvíjejícím hnutím za jakousi nápravu v principu nelidského socialistického režimu, na západ od "železné opony" běžela jakási "revoluce", organizovaná především studenty vysokých škol, za zavedení socialismu stalinského či maoistického typu v zemích Západní Evropy. V této souvislosti je zajímavé, že u nás se vysokoškolští studenti angažovali pro reformu socialismu a byli i páteří bouří v roce 1969, o prvním výročí okupace.
Pokus o socialisticko - fašistickou revoluci v Západní Evropě neuspěl, nicméně jeho účastníci zahájili "pochod institucemi" a v současné době jsou západní vysoké školy, ale i státní aparát (včetně bruselského rádoby "nadstátu") prolezlé těmito lidmi, případně jejich žáky a následovníky, jako organismus při pokročilé rakovině jejími metastázami.
Jedním z narativů, který tito sociálfašisté opakují dnes a denně jako mantru, je blábolení o tom, že režimy na východ od "železné opony" vlastně vůbec nebyly totalitní, že mezi jejich vedením a populací byly "zpětné vazby", reagující na nálady obyvatel, což je vlastně jakási forma demokracie. A že i to násilí vlastně skoro žádné nebylo, že lidé tyto režimy přijímali dobrovolně a vlastně je i podporovali.
Faktem ovšem je, že pokud bychom důsledně aplikovali jimi uváděná kritéria, mohli bychom za "demokratické" prohlásit i koncentrační tábory. Protože i zde se dozorci a vedení snažili vyhnout aktivitám, které by přivedly vězně k zoufalé vzpouře. I zde většina vězňů šla do plynových komor bez nějakého bezprostředního fyzického nucení atd.
Z tohoto důvodu je jasně vidět, že uvedená kritéria jsou zcela nesmyslná a celý tento narativ také.

Publikace

Podpůrci paní Blaive operují i scientometrickými výsledky její práce.
Dle mého soudu scientometrie, která pokrývá pouze vybranou část vědeckých zdrojů, je do značné míry deformovaná a manipulovaná. Bez ohledu na to, že následné postupy se snaží tvářit vědecky. V některých případech se jedná o ryzí politiku, v jiných o ekonomické zájmy nakladatelských domů, vědu za tím není třeba hledat, žádná tam není. Nejvíce je to viditelné v exaktních disciplínách, kde existují jakási objektivní kritéria kvality jak prací, tak i celých časopisů. Např. bylo dlouho a právem kritizováno, že časopis Mycotaxon nebyl excerptován do scientometrie, přestože v tomto časopise vycházelo nejvíce platných vědeckých popisů nových druhů hub. V oblasti pseudovědeckých blábolologií, kde neexistují žádná objektivně určitelná kritéria kvality práce i časopisu, v němž byla vydána, to řve méně a voluntarismus zde může být daleko větší.
Dovolím si malou odbočku: Před rokem 1989 zde vycházely "vědecké" časopisy, vydávané stranickými orgány. Práce v nich splňovaly formální kritéria vědecké práce, od strukturování až po seznamy použité literatury. Nicméně šlo v podstatě jen o ideologické bláboly, podporující politiku KSČ. Jeden z těchto časopisů, Nová Mysl, vydal specializované číslo, věnované důležitosti vedoucí úlohy komunistické strany ve společnosti. Pikanterie onoho vydání spočívá v tom, že se dostalo do prodeje asi druhý nebo třetí den poté, co byla v rámci "Velké Sametové" vedoucí úloha KSČ oficiálně zrušena. No, nekupte to! Mám to ještě schované, jako starý vodník Čochtan.
A jistěže, pokud by se tato časopisy prohnaly scientometrickými algoritmy, stali by se z jejich autorů "významní vědci". A na vysoký H index by patrně dosáhli i velduchové typu M. Jakeše či V. Biľaka ("len kalhoty, na saká nepúšťat").
Budu hodně zlý: To, co vychází na Západě na poli "věd o totalitách", nemá svými kvalitami daleko od toho, co vydávali komunisté a presentovali to jako vědu. A scientometrické údaje, nahoněné těmito publikacemi, jsou zcela jistě naprosto bezcenné.
Nemá cenu ani poukazovat na malou publikovanost a citovanost jiných pracovníků ústavu. Je totiž jasné, že článek, popisující skutečné poměry za socialismu v zemích za železnou oponou, nemá šanci v těchto sbírkách socialistických blábolů vyjít, byť by byl sebelépe opřen o reálná fakta, od dobových oficiálních materiálů po např. memoáry lidí, přeživších uranové lágry.

Věda

Obávám se, že onen Ústav pro studium totalitních režimů zde není proto, aby nějakým způsobem šířil lži a bláboly o tom, jak jsme se tu měli fantasticky, a jakou šílenou škodou byl rok 1989, který onen geniální a lidem tak vstřícný režim ukončil.
Naopak, mělo by být jasně studováno, jak tento režim jako rakovina prolézal celou společností, jak zajišťoval všeobecný strach, tísnící prakticky celou společnost. Mělo by se jasně ukázat i to, jaký význam sehráli disidenti při jeho pádu (obávám se, že neveliký).
Mělo by dojít i k rozboru ekonomiky a jejího řízení, aby se ukázalo, jakými mechanismy se z jedné z nejvyspělejší ekonomik na východ od železné opony stala zhroucenina, neschopná uživit ani sama sebe. Vzpomínám v této souvislosti, jak si ředitel brněnské Zbrojovky pochvaloval, že budou vyrábět pro západní zákazníky plechové skříňky do šaten. Fabrika s obrovskou historií vývoje a výroby špičkových zbraní!
Mělo by být jasně ukázáno, jak naši ekonomiku ničila spolupráce v rámci RVHP (a obávám se, že by šlo o stejné principy, jaké likvidují naši ekonomiku dnes, v rámci "spolupráce" zemí EU).
Zcela jistě by měli být pojmenováni i hlavní viníci tohoto úpadku státu i společnosti, kteří stáli za loutkami na postech stranických koryfejů (a vůbec by mě nepřekvapil důkaz vazby těchto lidí na loutkovodiče současné).

Jsem tedy toho názoru, že pokud chce ÚSTR dělat skutečnou objektivní vědu a dle jednoznačně objektivních kritérií studovat a hodnotit minulý režim, musí se, chtě nebo nechtě, rozejít se západními ideology, vydávajícími se za vědce. A musí se smířit s tím, že v prosocialistických, případně i pronacistických, blábolopisech, vydávaných na západ od bývalé železné opony, se prostě výsledky objektivního zkoumání totalitních režimů nemohou uplatnit, protože narušují v zemích Západu oficiální ideologický narativ o pozitivitě těchto režimů.

Mají lékaři "ekologicky" lhát?

Na jedné ryze odborné akci padlo z úst lékaře ve vztahu k výživě a zdravotním doporučením o ní asi tohle: "Máme my, lékaři, vůbec právo doporučovat příjem ryb výživou, když víme, že je jejich lovem drancován oceán?"

Konstatování

Ryby obsahují řadu organických i na organiku vázaných anorganických látek, od příznivých omega tři mastných kyselin v jejich tuku po jód, selen a další mikroprvky. Pochopitelně, jsou i bohatým zdrojem plnohodnotných bílkovin, fosfolipidů a mnoha dalších látek.
Kdysi jsem zde zmiňoval, že vedle omega tři mastných kyselin ještě existují mastné kyseliny omega šest (ty názvy znamenají, že jedny mají poslední dvojnou vazbu na třetí pozici od konce jejich uhlíkatého řetězce a druhé na šesté). Ty omega šest se vyskytují (mj.) v kokosovém a palmovém oleji. Člověk má tyto kyseliny přijímat v určitém poměru, relativní nadbytek jedněch i druhých je špatný. Problém je, že u nás je poměrně malý příjem pokrmů z ryb, takže bychom měli omezovat i příjem omega šest mastných kyselin, což dost dobře nejde, protože uvedené rostlinné oleje výrobci potravin cpou do všeho možného, od pečiva až po zmrzliny a zákusky. Takže jiná cesta k rovnováze mezi těmito skupinami mastných kyselin, než zvýšit konzumaci pokrmů z ryb, prostě není.
Téměř ideálně jsou na tom domorodci na ostrovech v rovníkovém moři, kteří se krmí rybami (a dalšími mořskými živočichy) a kokosy.
Zcela jistě však nejsou u ryb nezajímavé i ty obsahy selenu, jódu a dalších nutričně přínosných látek v jejich mase.

Nyní se zamysleme

Má lékař vůbec právo doporučovat něco, co není podle jeho nejlepšího vědomí a svědomí ve vztahu k pacientovi (potažmo klientovi)? Já jsem toho názoru, že nikoli. Ostatně, toto plyne i z promočního slibu.
Je jasné, že i ten promoční slib obsahuje rovněž to, že se lékař bude stále vzdělávat, aby byl stále na úrovni vývoje medicíny a jeho zásahy vůči pacientovi byly v duchu toho nejlepšího, co v danou dobu medicína ví a umí. A je vcelku jasné, že během odborného života lékaře se toho od té promoce po odchod do důchodu může změnit (a také reálně mění) zatraceně dost. Takže jeho doporučení i odborné zákroky se logicky budou v průběhu času měnit.
Naopak se v promočním slibu nic nepraví o tom, že lékař bude bojovat za ekologii, Matku Gaiu či jiné totalitní ideologie, ke škodě svých pacientů.
Z uvedených důvodů, pokud věda zde a nyní jasně říká "konzumace ryb ano" a neshodne se akorát na tom, zda stačí jedna porce týdně nebo zda raději dvě, neexistuje jediný důvod, proč by měl lékař doporučovat méně (nebo dokonce nic).

Odpovědnost lékaře

Lékař tedy má, alespoň dle mého mínění, doporučovat to, co je podle jeho nejlepšího vědomí a svědomí. Kdyby to bylo deset porcí ryb týdně, klidně ať doporučuje tohle. Přesně za tohle je totiž lékař odpovědný.
Zde je prostě jeho parketa, a na ní má dělat vše podle toho, co v rámci své odborné kompetence zná a umí, a neskákat podle nějaké "ekologie" či jiné ideologie.
Pokud by lékař doporučoval méně, než kolik činí jeho lege artis přesvědčení, založené na odborné literatuře, a došlo k nějakému poškození zdraví lidí tím, že tyto porce nebyly pro obyvatele zajištěny, bylo by to ryze jeho vinou a nikoho jiného. A politici (a další složky společnosti, potažmo státu) by se mohli vymlouvat, že oni jeli přesně po linii toho, co jim lékaři doporučovali.

Odpovědnost ostatních

Je věcí politiků a jimi zaměstnaných techniků, zemědělců (ale i ekologů), kteří toto doporučení naplní nebo ne, případně nenaplnění nějak zdůvodní. Případně budou  hlásit, že to nejde.
Nicméně, tito lidé, a nikoli lékaři, mají nejrůznější možnosti naplnění či substituce tohoto doporučení, od posílení chovu ryb v moři po posílení (např.) rybníkářství, přes mnoho a mnoho dalších aktivit. Podmínkou onoho naplnění či substituování ovšem je, že jim musí být jasně řečeno, jak uvedené doporučení zní a jaké negativní zdravotní a jiné důsledky bude ono nenaplnění mít. Jistěže si zase oni mohou spočítat náklady spojené s infarkty, cévními mozkovými příhodami, časnějšími nástupy demence, vyššímu výskytem rakoviny (selén), poruchami vývoje plodu (mimo jiné jód). A tyto důsledky postavit na váhu vedle dopadů onoho zajištění patřičných počtů porcí ryb. Je na nich rovněž i to, aby toto zajištění zařadili do žebříčku priorit.
Další odborníci, zase kašlající na to, co jde a co nejde, mohou stanovit, čím a jak ty ryby zajistit, případně jak zajistit jejich náhradu. A je na politicích, aby rozhodli, zda jít cestou zvednutí produkce (dovozu) ryb, nebo, například, másel a margarinů, obohacených syntetickými omega tři mastnými kyselinami, vitamíny a mikroprvky.
Jistěže se může najít politik, dávající přednost "Záchraně Matky Přírody" před lidskými životy i vědeckými fakty, ale ten ať si za to nese kůži na trh hlasů od voličů sám.

Neexistuje jediný důvod, proč by mu měl lékař ustoupením od své odbornosti krýt záda. A pokud dá té "Záchraně Matky Přírody" přednost před lidskými životy on, měl by nejprve vrátit diplom s odůvodněním, že nemůže plnit své lékařské povinnosti.

Kompetence lékařů

A je na lékařích (a s nimi spolupracujících odbornících), aby zhodnotili, zda jsou ony výše uvedené náhražky, náhrada části mořských ryb sladkovodními atd. neškodné a zda dělají to, co se od nich očekává.
Tedy aby nedošlo k jakési analogii situace, kdy chleba, namazaný "jednou z vlastních sester másla", jejíž tuhost byla zajištěna cis - trans izomerizací dvojných vazeb na mastných kyselinách, vycházel v některých studiích jako škodlivější na cévy, než kdyby byl namazán čistým cholesterolem. Je paradox, že ten margarín byl vyráběn s úmyslem cévy konzumentů chránit. V době jeho zavedení na trh se však nevědělo o škodlivosti trans izomerů nenasycených mastných kyselin, protože ty se vyskytují jen v malém, ještě nevadícím, množství v tuku (včetně mléčného) přežvýkavců (navíc spolu s cholesterolem, takže vazby mezi konzumací másla a loje a některými chorobami se přičítaly jemu) a v přepáleném tuku, jehož zdravotní škodlivost byla přičítána dalším negativně působícím výsledkům toho přepalování (v té době již známým a popsaným).

Musíme prostě respektovat, že žijeme v poměrně složitě uspořádané společnosti, v níž je rozsáhlá dělba práce. A každý musí tu svou práci dělat co nejlépe a vyjma opravdu mimořádných situací by se neměl snažit dělat práci za druhé, a zejména ne takovou, na niž ani nemá příslušnou kvalifikaci, a zejména ne na bázi politického aktivismu.

Slunečnice a slunečnice

Soudruzi z Britských listů se rozčilují nad "laxností" naší veřejnosti ke klimablbnutí. U příležitost akce jakýchsi pochybných "dam" z jakéhosi naprosto pochybného spolku "Just Stop Oil" se snaží toto vyčítat české veřejnosti. Následně se členové tohoto pochybného spolku "uplatnili" i v dalších galeriích.

Podstata akce

Klimaaktivistky jako reakci na stále rostoucí nezájem veřejnosti o bezcenné blbiny, které ony a jejich kolegyně i kolegové (všech již vymyšlených i ještě nevymyšlených "genderů") polily v Britské národní galerii ochranné sklo před světoznámými Slunečnicemi od Vincenta van Gogha rajskou polévku z konzervy, jako "protest". Lidi prý víc zajímají slunečnice namalované než skutečné.
Dosáhly jistého ohlasu, ale patrně je zaskočilo to, že ohlasy byly, až na výjimky, negativní.
Kvílí nad tím i ekoaktivista a "novinář" George Monbiot. Jeho text v nějak upravené podobě převzaly i výše zmíněné Britské Listy.
Podobně dopadly i další "protesty" těchto pochybných aktivistů v jiných lokalitách.

Podstata problému

Stále více lidí konfrontuje konání ekologických organizací a aktivistů s tím, co tito lidé a organizace oficiálně hlásají. A stále více jich nachází přímo antagonické rozpory mezi těmito dvěma činnostmi ekologů. A kladou si otázky, proč ekologové:

• bojují proti emisím CO2 zavíráním jaderných elektráren, které jako jediný v praxi použitelný zdroj neprodukují žádný CO2 (vodní energie je málo a větrníky i slunečníky jsou jako zdroje elektřiny bezcenné, nehledě k tomu, že potřebují zálohovat zdroji na fosilní paliva, a touto cestou nepřímo produkují nezanedbatelná kvanta CO2)?
• bojují proti emisím CO2 přechodem z aut na elektromobily, které mají násobně vyšší produkci CO2 než auta na benzín a naftu (u nás kolem 3,5 násobku), jen jdou ty emise do atmosféry nikoli výfuky na vozidlech ale komíny elektráren?
• bojují proti skleníkovému efektu náhradou uhlí, se skleníkovým efektem na jednotku energie 1, zemním plynem, který má podle zdroje a způsobu transportu tento efekt 1,5 - 1,8 násobně vyšší (dáno metanem)? (Pokud bychom těžili náš vlastní zemní plyn, kterého je u nás dost na celá léta, patrně bychom se při spotřebě blízko místa těžby dostali pod tu jedničku, charakterizující skleníkový efekt pálení uhlí, s jiným zemním plynem to ale nepůjde.)
• bojují proti skleníkovému efektu náhradou uhlí dřevěnými peletami, které mají na jednotku uvolněné energie vyšší emise CO2 než uhlí (s "bonusem" chrlení dalších škodlivin) a navíc se ty pelety získávají likvidací pralesů, jejichž chybění jako jímačů CO2 z atmosféry jednoznačně přispívá ke skleníkovému efektu?
• Bojují za vodík, který je s to katastrofálně snížit schopnost atmosféry odbourávat metan (podstatně skleníkovější než CO2) a jako "bonus" zlikvidovat ozónovou vrstvu?

Pochopitelně, podobných otázek by bylo možné položit ještě více.

Závěr gramotného občana

Je vcelku jasné, že z výše uvedeného, ale i z mnoha dalšího, zde pominutého, plyne jednoznačný závěr:
Ekologové sami se chovají silně antiekologicky a proskleníkově. Prakticky vše, za co bojují, skleníkový efekt ve skutečnosti zvyšuje. A naopak většina toho, proti čemu bojují, je vůči skleníkovému efektu buď neutrální, nebo ho naopak snižuje.
Kardinální otázka tedy je úplně jiná, než jakou kladou ekologové. Ta otázka zní: Jsou ekologové natolik blbí, že si toto neuvědomují, nebo vědí, že celé antropogenní globální oteplování je ryzí podvod, určený výlučně k "luxování" peněženek občanů, potažmo celého lidského společenství?
Pak se ovšem nelze divit, že občané (alespoň ta vzdělanější a chytřejší část občanstva) mají k ekologickému blábolení laxní vztah. A nelze se divit ani tomu, že spousta občanů podporuje onen necelý rok odnětí svobody, který aktivistkám hrozí.
Pochopitelně, neexistuje sebemenší možnost občany "ukecat" v situaci, kdy sami ekologové silně podporují emise skleníkových plynů do atmosféry. Aniž by jim to sebeméně vadilo.
Nehledě k tomu, že je úplně jedno, zda jsou ekoaktivisté blbí nebo totálně zkorumpovaní. V obou případech je pro řadu občanů zcela nepřípustné, aby takoví lidé byli vedoucí silou ve společnosti. Případně aby nám bylo jejich hovadství vnucováno Evropskou Unií (v tomto mají Britové výhodu, jsou z této odporné organizace pryč).
Navíc tito ekoaktivisté jasně předvádějí své pohrdání lidskou kulturou a civilizačními projevy. Po jejich útocích na cenná a nenahraditelná umělecká díla stále více lidí chápe, že pro tyto zrůdy nemá lidský život naprosto žádnou cenu, a pokud by se dostaly k moci masakrovaly by normální lidi stejně ochotně jako nacisté Židy. A začínají se objevovat i politici, chápající, že jakékoli spojení s těmito aktivisty je ekvivalentní se spojenectvím s dozorci od plynových komor, tedy velmi toxické.

Hysterie

Od roku 2020 se přestalo oteplovat, naopak se, bez ohledu na stále pochybnější výkaznictví, postupně ochlazuje. Prognózou jsou tři chladná desetiletí s prostředkem s teplotami, při jakých "generál mráz" pomáhal sovětům lámat odpor německých vojsk.
Prognóza, charakterizující podle části meteorologů nadcházející zimu, je "dlouhá a studená", což spolu s impotencí EU zajistit zdroje energie a ekology vynucovaným vypínáním jaderných zdrojů představuje fatální kombinaci.
Nelze se tedy divit, že ekoaktivisté a špína, která je diriguje, propadají stále větší hysterii. Pokud se ona výše zmíněná předpověď splní, lze očekávat, že na antropogenní globální oteplování budou věřit už jen naprostí zoufalci, ideální "matroš" pro sekty, v nichž se rovněž vyžaduje, aby členové za pravdu považovali to, co řekne jejich "duchovní vůdce" a ne to, co vidí na vlastní oči a cítí na vlastní kůži. A protože těchto lidí není mnoho, budou se lidé stále silněji a agresívněji dožadovat ukončení ekokravin typu "Green Dealu" a naopak budou požadovat, aby ekologičtí vůdcové byli postaveni před nějakou analogii Norimberského tribunálu.
Takže ti inteligentnější z ekovůdců se zuřivě snaží si ještě něco nakrást, aby mohli zmizet (třeba v nějaké nacisty založené kolonii v Jižní Americe).

Neexistuje žádná "laxnost" vůči ekologii. Existuje pouze realistický vztah, založený na konfrontaci ekoblábolů a konkrétních aktivit ekologů. Jsme svědky toho, jak se ekologická lež s kratičkýma nohama snaží ucupitat co nejdál, kam to jde. Ideálně z dosahu oprávněného hněvu občanů, které pomáhala okrádat.

Řízený úpadek?

Je mi líto, to, o co se tu, v EU a celé západní civilizaci, zelení (i kryptoekologické organizace) pokoušejí, není nic jiného, než snaha o jakýsi technologický a sociální úpadek společnosti. Máme opouštět technologie, které spolehlivě fungují a jsou ekonomicky přijatelné a nahrazovat je těmi, které nefungují (OZE nedokáží vyrobit dost energie ani na svou reprodukci) a navíc jsou šíleně drahé.

Anticivilizační nenávist

Pokud se člověk začte do časopisů ekologických organizací z 90. let, kdy si ještě jejich vůdcové a propagandisté nebrali servítky a nesnažili se kamuflovat své skutečné cíle, tak z nich zcela jednoznačně čiší nenávist ke všemu, co dělá civilizaci civilizací.
Ideálem ekologů jsou malé, samostatné komuny, vyrábějící vše, co také spotřebují. Z toho se odvíjí jejich nenávist k výkonným a spolehlivým zdrojům energie, ke kvalitní a spolehlivé dopravě, ke kvalitní a bohaté ekonomice.
Ekologové naprosto nereflektují skutečnost, že tam, kde se o něco podobného v moderní době jejich ideoví souputníci pokoušeli, došlo vždy k obrovskému krachu s počty obětí až na úrovni desítek procent původního počtu místní populace. Ať už šlo o Kambodžu, kde dodnes v lesích straší pyramidy, postavené z lebek "přebytečných" obyvatel, kterým tento způsob života nebyl s to zajistit dostatek potravin, a to ani při koncentráčnických dávkách, nebo o "Velký skok" v Číně.
Můžeme sledovat i to, s jakou nenávistí se dívají na civilizovanou, kulturní, krajinu. To stojí za jejich úsilím o "navrácení vlka", tedy bezcenné škodné, která působí naprosto nezvladatelné škody na chovech hospodářských zvířat. Tuto nenávist můžeme pozorovat i v souvislosti s boji za "bezzásahovost" v kulturní krajině (jinou u nás ani nemáme), opět bez ohledu na to, že způsobila a působí drastické škody včetně degradace obrovských území.
Dobře viditelné je to na Šumavě, která byla, kromě těch nejméně dostupných vrcholových partií, kulturní krajinou s desítkami lidských sídel - vesnic, samot i sezónně obydlených objektů. A, pochopitelně, s poli, pastvinami, loukami i příslušnými komunikacemi. I většina tamní "divočiny" byly původně hospodářské lesy, záměrně a cílenými umělými zásahy přivedené do stavu blízkého přírodnímu a umělými zásahy (naprosto nezbytnými, jak se jednoznačně ukázalo) v tomto stavu udržovanými. Dnes je Šumava v řadě oblastí totálně zdevastovaná pustina a druhy zvířat i rostlin, kvůli nimž se zřizovala coby "národní park" jsou dávno vyhynulé. Většina těchto území nemá větší hodnotu než zaplevelené rumiště.
V dopravě je to zase nenávist k automobilům a snaha o eliminaci tohoto v podstatě jediného možného prostředku, schopného rychle a spolehlivě přepravit velké objemy nákladu i velké počty osob, a současně s velkou pružností, jíž není schopná železnice. Ta je navíc u nás z nějakých 80 až 90 procent na hlavních tazích zahlcená, a tudíž neschopná převzít v souladu s fantasmagoriemi ekologů funkci dopravy auty. Osobní i nákladní.
Ekology preferované bicykly jsou v civilizovaných zemích jednoznačně prostředek k provozování sportu a k dopravě jako takové se prakticky nehodí. Pokud někdo argumentuje koly v některých zemích třetího světa (a tím, co všechno uvezou), tak jednak je to i tamními obyvateli chápáno jako nouzové řešení situace, kdy na auta a jejich provoz lidé nemají peníze, jednak se jedná o kola spíše starších a daleko robustnějších typů, které toho uvezou daleko víc než běžné bicykly u nás, mající opravdu charakter sportovního nářadí. Jejich využití v dopravě je asi stejně smysluplné jako zapřažení koně či kozy z tělocvičny do povozu. Nehledě na to, že ověšení kola rodinou a jejími životními potřebami, jak je to vidět na některých dokumentech ze zemí 3. světa, by, i pokud by moderní zde dostupné kolo pod tou zátěží nezkolabovalo, narazilo na dopravní předpisy.

Řízený úpadek?

V historii jsme byli vícekrát svědky (skrze zprostředkování historickými prameny a jejich analýzami) toho, jak nějaká civilizace šla do úpadku, ztrácela schopnosti (technické i organizační), které dříve měla a používala, a sestupovala stále níže.
V naprosté většině případů to skončilo krachem a neřízeným pádem do zmatků, které končily buď nějakým revolučním výbuchem nebo příchodem agresora, který zbytky té civilizace pohltil.
Stalo se to i předkolumbovským civilizacím.
V Mexiku z nejasných důvodů potlačili kolo. To prokazatelně znali (existují nálezy dětských hraček na kolečkách), ale nepoužívali je, přestože proto měli i velice vhodnou infrastrukturu (silnice Mayů v době krátce po Kolumbovi si nezadaly se silnicemi Římské říše a byly lepší než většina evropských komunikací v té době). Tím mj. došlo k tomu, že nebylo možné z jedné části země poskytnout pomoc jiné v případě neúrody nebo živelné pohromy, protože nosiči jsou výrazně méně efektivní (potravin po cestě ubývá rychleji než v případě kolony vozů, dokonce i tažených lidmi).
V říši Inků zakázali zase písmo, které prokazatelně (archeologické nálezy) měli. Lze se domnívat, že z důvodu obavy před šířením "podvratných" či "konspiračních" myšlenek. Známé kipu se hodilo jen na jakési statistické evidence, použitelné k sledování úrody, výpočtu daní a predikování zásobování obyvatel v příštích letech. Pokud někde ve filmu uvidíte, jak je kipu "čteno", třeba za účelem nalezení cesty k pokladu, tak se zhnuseně odvraťte, do toho systému uzlíků na provázcích různých barev se taková informace prostě vložit nedala.
Obě tato potlačení také velice pomohla španělským conquistadorům, kteří přišli po Kolumbovi.
Nicméně v obou případech šlo o potlačení jedné jediné věci, která neměla (v té době) nějaké rozsáhlejší vazby na chod země.
V Číně zase zakázali z rozmaru jednoho císaře zámořské plavby a výsledkem bylo několikasetleté propadání této země do úpadku, z něhož se začala vzpamatovávat až někdy v minulém století. Nebýt toho, "objevili" by patrně čínské záoceánské džunky Evropu dříve, než k čínským břehům dopluly v té době mnohem menší a technicky hůře propracované lodě z Evropy.
Úpadek v několika oblastech současně (o jaký se snaží ekologové) nutně musí skončit vznikem jakéhosi neřízeného dominového efektu, který vznikne obtížně predikovatelnými vazbami mezi zdánlivě nesouvisejícími jevy. V takovém případě se začne hroutit i to, co se původně hroutit nemělo a řízený úpadek se stane neřízeným a, bohužel, také nezvratným. Se všemi důsledky pro společnost i jednotlivce z toho plynoucími.

Skutečně úpadek

V případě pokroku nikdo nemusí zákazy a nařízeními zajišťovat používání nové věci. Pazourek lidé opustili, protože bronz byl snadněji zpracovatelný, a to i do tvarů, které se z pazourku vytesat či vybrousit nedaly. A přitom i v době bronzové se používal tam, kde to mělo smysl (viz např. pazourky na bitevním poli u mostu přes řeku Tollense, která se odehrála +- v době trojské války).
Železo vytlačilo z většiny druhů použití bronz proto, že bylo jednak levnější, jednak více dostatkové (železná ruda se vyskytuje častěji než měděná a cínová) a opět sehrála roli i jeho snadnější zpracovatelnost. Navíc bronz nikdo nezakazoval a v některých výrobcích se užívá dodnes.
Automobil vytlačil koně ne proto, že by někdo užívání koňů zakázal, ale proto, že byl v řadě funkcí lepší a levnější než kůň, a přitom se se sportovními i pracovními koňmi setkáváme i dnes tam, kde jejich užití má smysl.
Elektromobil nemůže vytlačit automobil jednoduše proto, že je méně kvalitní: Musí se dlouho nabíjet, má výrazně kratší dojezd na jedno nabití než automobil na plnou nádrž, uveze toho méně (protože je zatížen obrovskou a řádně těžkou baterií) a má mnoho dalších problémů. Třešničkou na dortu je silné poškozování životního prostředí výrobou elektromobilů i jejich provozem. Normálně ho lidé kupují maximálně jako třetí vozítko v rodině pro speciální pojížďky, pokud tedy nechápou to, že vlastně jeho pořízením a provozování poškozují životní prostředí daleko více než pořízením a provozováním klasického auta. A to ještě musíme započítat naprosto šílené náklady na vytvoření infrastruktury pro elektrovehikly, nutnost vytěžit fantastická množství mědi, lithia a dalších kovů s rozsáhlou devastací přírody. Proto také hodlají ekologové za pomoci pologramotných bruselských úředníků elektromobily lidem vnutit.
Pochopitelně, nebyl to první případ, kdy něco kvalitního bylo nuceně v EU nahrazeno méněcenným šuntem. V dobré paměti je ještě nucené zavádění "úsporných" kompaktních zářivek, jejichž "úspornost" vzhledem k výrazně nižší kvalitě a intenzitě světla, i velmi krátké životnosti, oproti slibované je silně problematická. Problémem je i zamořování životného prostředí rtutí z těchto svítidel. V podstatě jediným efektem této akce bylo opoždění nástupu skutečně úsporných LED svítidel. Nicméně ani ty se nehodí pro všechno osvětlení, i ony, stejně jako kompaktní zářivky, dávají čárové spektrum. Proto se nehodí všude tam, kde je zapotřebí zdroj se spojitým spektrem, od kříšťálových lustrů až po osvětlení barevných uměleckých děl. Problematický je i jejich stroboskopický efekt, přispívající ke zrakové únavě, i vysoký podíl modrého světla, blokující syntézu melatoninu, mj. silného antioxidantu, součástí ochrany našeho těla před vznikem zhoubných nádorů. Nic z toho EU zakázané klasické žárovky nemají.
Soudruzi z Bruselu zakázali výkonné vysavače a vůbec nejsou s to pochopit, že úklid vysavačem s polovičním výkonem zpravidla trvá déle než dvojnásobek doby práce se skutečně výkonným, takže výsledná spotřeba elektřiny je vyšší než při použití normálního, neregulovaného, vysavače. Za povšimnutí stojí i pohrdání úřednictva EU občany, kterým fakticky nařizují zbytečně ztrácet čas úklidem pomocí šrotu, který jim vnucují.
Soudruzi z Bruselu plánují omezit výkon varných konvic, opět, aniž by chápali, že čím je konvice výkonnější, tím méně tepla z ní stačí v průběhu záhřevu odejít do okolí, a tím je ve skutečnosti výkonnější.
Bruselští soudruzi už pokriplili ledničky s mrazničkou, kdy ty "euro" nelze dát do chladné místnosti, protože jim vyteče mraznička jakmile se teplota okolí dostane na úroveň chladničkových, takže se "ekologický" EUrošunt s jedním kompresorem přestane zapínat a mražák vyteče. Zakázaný plnohodnotný přístroj s oddělenými kompresory pro chlazení a mražení v této situaci přestane chladit, ale udržuje mráz v mrazící části. Patrně v rámci boje za klima (či nějakou jinou pitomost) nelze sehnat chladničku (bez mražáku), která by měla ustát teplotu okolí pod 10 stupňů.Takže 10 stupňů je málo na její provoz, ale je to příliš vysoká teplota na uchování potravin. Zatímco dříve bylo možné na venkově, chalupě, chatě apod. dát chladničku do nevytápěné místnosti a opravdu získat značnou úsporu energie, dnes je nutno těmto zařízením topit, protože jinak přestanou fungovat. Opravdu, fantastická úspora! A jak ekologické!
Jsem toho názoru, že pokud má být něco nahrazeno alternativou, musí ta alternativa být kvalitnější a levnější než to, co má nahradit. Pak ovšem k té alternativě začnou lidé přecházet spontánně a žádné zákazy nebo jiné regulace nejsou zapotřebí. Tyto zákazy jsou naopak vždy známkou toho, že je lidem vnucován méněcenný šunt.

Jak z toho

Asi nejdůležitější na vztahu k nebezpečí je schopnost jeho rozpoznání, v ideálním případě dříve, než průšvih nastane, nebo se alespoň dostane do takové fáze, kdy už je jeho odvrácení nemožné.
Ekologové jsou přitom v řadě vyspělých států, o státech bývalého východního bloku, jejichž obyvatelstvo má s totalitáři relativně čerstvé zkušenosti, profláklí, a pokud se dostanou do zastupitelstev, tak zpravidla maskovaní za stranu s údajně úplně jinou agendou. V minulých volbách takto uspělo kryptoekologické hnutí Žít Brno, dnes můžeme za substituci zelených chápat především piráty. Sami zelení jsou hluboko pod úrovní prahu ke vstupu do zastupitelských orgánů a sdružování se s nimi je velice často "polibkem smrti" pro příslušného kandidáta.
Dnes máme velice ekologickou vládu, která se snaží zlikvidovat i ty zbytky našeho průmyslu, které ještě přežily zásahy bruselských politiků. Můžeme spekulovat, nakolik jsou její aktivity výsledkem totální nekompetence členů této vlády. Obávám se, že alespoň někteří z jejích členů si opravdu myslí, že se nic strašného nestane, když nechají klíčové továrny zkrachovat a dělníkům z nich začnou platit sociální podpory, a vůbec netuší, že bez podpory výkonem těch továren ztratí koruna velmi drasticky svou hodnotu a může dojít k roztočení inflační spirály, do jaké se dostalo Německo v dobách Velké hospodářské krize. Můžeme jistě spekulovat i o tom, nakolik se jedná o cílené škůdcovství. Nicméně, bez ohledu na to, zda je dotyčný činitel jen nekompetentní, nebo zda cíleně škodí, přístup k němu by měl být stejný: Čím dříve skončí, tím lépe pro stát i jeho občany.
Obávám se, že opravdu potřebujeme co nejrychleji tuto vládu odstavit od moci a s nějakou "vládou národní záchrany" udělat vše pro to, aby se udržely veškeré civilizační prvky, které v současné době ještě máme k dispozici.
Patrně klíčová bude nadcházející zima, která by měla být podle dlouhodobých předpovědí chladná a dlouhá a s nepříznivými podmínkami pro chod OZE. Ta by měla totálně zdiskreditovat všechny, kteří se snaží "jednat ekologicky" a zničit, co se zničit dá. Válka na Ukrajině je paradoxně výhodou, protože potenciálně může posvětit opatření, která by v míru nebyla možná. Pochopitelně, ne nacistickou cenzuru, ale dočasné pozastavení ekonesmyslů, přičemž, jak víme, je jednotkou dočasnosti jeden furt.
Měli bychom také tvrdě bojovat proti jakémukoli pomáhání "ekologickému" Německu, které je patrně nejdůležitějším zdrojem zelené ideologie v EU. Bude správné, pokud si jeho obyvatelé užijí její důsledky až do hořkých (a studených) konců, jako si na konci druhé světové války užívali v bombardovaných městech důsledky nacismu.

V současné době nám tedy primárně hrozí úpadek s nastartováním dominového efektu pádu i vzájemně zcela nesouvisejících společenských a technických výdobytků. Tento úpadek, včetně značného počtu potenciálních obětí, je plně v souladu se skutečnými úmysly ekologických i kryptoekologických organizací. Patrně rozhodne tato zima o tom, zda k tomuto jevu dojde, nebo zda se zvládneme ubránit a dostat do čela státu vládu, bojující za naše zájmy.

Klimakempy proti energetické chudobě?

Studentské listy informovaly, že na Ostravsku začal další klimakemp, tentokrát zaměřený proti "klimatické chudobě" a za "dostupné bydlení".

Zloděj křičí "chyťte zloděje"

Je mi velice líto, ale přesně o to, co je uvedeno v nadpisu této části postu je charakteristické pro tuto akci. Byli to ekologové, kdo vyřval naprosto nesmyslný odklon od uhlí k výrazně skleníkovějšímu zemnímu plynu. Byly to různé aktivistické až teroristické skupiny ekologického zaměření, které se snažily vyřvat dřívější zastavení užívání uhlí než jaké bylo dohodnuto s jejich předáky. Přičemž jednou z forem teroristických aktivit ekologů byly a jsou i "klimakempy", spojené zpravidla s nezákonným obsazováním dolů a dalších obecně užitečných zařízení.
Pologramotní blekotalové se na těchto aktivitách "vzdělávali" v tom, jak nahradí "šíleně zlé" uhlí OZE, přestože už jen primitivní trojčlenkou lze dokázat pravý opak. Ovšem, jedná se o lidi z "blbšůlek" typu různých humanitních (pa)věd, kteří elementárních počtů prostě nejsou intelektuálně schopni, o zjišťování podkladů pro tyto počty, třeba na Wikipedii, ani nemluvě.
Tito pologramoti zcela jednoznačně způsobili současný stav, protože Putinova agrese na Ukrajině začala až poté, co už ceny energií začaly stoupat. Sankce a odpověď Ruska na ně znamenaly jen urychlení celého procesu. Chcípání energetiky, které by se táhlo a postupně zhoršovalo na nynější, nebo ještě horší, stav někdy do přelomu tohoto a následujícího desetiletí proběhlo v několika měsících. Možná za to jednou Putinovi poděkujeme, protože při tom dlouhém průběhu by se patrně dostavil "syndrom pomalu vařené žáby" a lidem by tolik nedocházelo, jak moc zle se mají,  jako jim to dochází (a ještě během několika málo následujících měsíců bude docházet) nyní, když krize přišla v urychleném režimu.
Možná proto je Putin tolik nenáviděn progresivisty včetně ekologů, protože ruský plyn mohl ještě léta pomáhat předstírání toho, že Green Deal funguje, až to totálního zlikvidování všeho, co by mohlo vést k nápravě k normálnímu stavu.

Co nám pomůže

Zcela jistě ne blábolení bezcenných pologramotů o "náhradě plynu OZE". I kdybychom postavili všude tam, kde to jde, větrníky, neměli bychom z nich dostatek energie ani v době foukání větru. Abychom saturovali elektřinu z fotopanelů, muselo by kolem čtvrtiny našeho území být pokryto solárními elektrárnami (tedy fotopanely + servisní prostory mezi nimi, jak to můžeme vidět na leteckých snímcích fotovoltaických elektráren, třeba na serveru mapy.cz). A potřebovali bychom mít na období zimních oblačností a bezvětří mít uskladněnu energii, odpovídající zhruba deseti hirošimským atomovým bombám (s jasnou vizí v případě úložiště do lithiových baterií, že není otázkou zda, ale kdy to bouchne, a že čím je úložiště plnější, tím je jeho exploze pravděpodobnější).
Pomůže nám zcela jednoznačně přesně pravý opak toho, za co bojují klimakempisté:
Potřebujeme návrat k uhlí, které je ekologičtější než zemní plyn. Potřebujeme tím uhlím i nahradit alespoň část plynu (kde je technicky možná náhrada zemního plynu svítiplynem nebo vodním plynem). A, pochopitelně, potřebujeme nastavět tolik jaderných bloků, abychom ty uhelné substituovali a mohli je postupně vypínat (s udržením těch nejmodernějších jako záložních zdrojů, protože jaderná elektrárna se za záložní zdroj, rychle měnící svůj výkon příliš nehodí (personál JE Černobyl to může potvrdit). Pochopitelně, je věcí inženýrského rozhodnutí, zda bude vhodnější některé jaderné zdroje napojit na stávající teplárenskou síť, nebo zda teplárenské teplo nahradíme topením elektřinou z jádra.
A pokud jsme u té "uhlíkové" či "skleníkové" stopy: Bude-li dost elektřiny z JE, bude možné z vodíku a biomasy vyrábět syntetické palivo s nulovou "uhlíkovou stopou", protože uhlík do něj bude zavzat z ovzduší rostlinami a do něj vrácen výfukem z auta. Je to rozhodně efektivnější cesta než jímání CO2 z atmosféry nějakým technickým zařízením.

Bydlení?

Je mi líto. Kdo chtěl za časů, když jsem byl mladý, bydlet a neměl perspektivu zdědění bytu nebo domku po rodičích či prarodičích, tak spořil a stavěl svépomocí. Znám jedny manžele, kteří koupili pozemek a jezdili tam na dovolenou místo k moři bydlet ve stanu. A naspořili, koupili cihly, vápno, cement a písek a postavili nosné zdi. Pak střechu, pak vnitřní zdi atd. Asi po patnácti letech bydleli ve svém.
Ovšem, tvrdě pracovali, buď na té stavbě, nebo na tom, aby na ni měli peníze. Nějaké blbnutí "za klima" je míjelo, spíš by šli na nějakou slušně placenou brigádu nebo na druhý pracovní poměr takže na blbiny neměli čas.
Pokud "klimakempisté" raději blbnou, tak ať raději nebydlí a nezakládají rodiny, alespoň jich darwinskou cestou ubyde. Řečeno ošklivě, ale realisticky.

A budiž řečeno, byť se opakuji:

To, že zemní plyn má výrazně silnější "skleníkovou stopu" než uhlí, se obecně ví. To, že výraznou skleníkovou stopu mají, v důsledku nutnosti držet za ně čmoudící "horkou zálohu", se ví také. To, že elektromobil vyprodukuje na kilometr jízdy několikanásobek CO2 než auto, se ví také. To samé se týká i naprosté nereálnosti a nesmyslnosti spousta dalších opatření, která ekologové navrhují či prosazují.
To, že jaderná elektrárna neprodukuje při své činnosti žádný CO2 a k její výstavbě se uvolní tohoto plynu ca desetina proti výstavbě stejné kapacity v OZE, je také fakt. Faktem je i to, že pokud se započte bídná využitelnost OZE, které většinu doby své existence nic neprodukují oproti jadernému bloku (který v dlouhodobém průměru produkuje svůj nominální výkon po cca 80 procent doby své existence), je ten nepoměr ještě daleko horší.
Ví se i to, jak šíleně neekologická je těžba lithia, bez něhož se ekology prosazované "alternativy" neobejdou.
A rýsuje se jako potenciální velký ekologický průšvih ekology fedrovaný vodík (jeho únikům nelze technicky zabránit, v atmosféře ničí ozón a výrazně prodlužuje životnost silně skleníkového metanu). Vodík tak může být daleko větší problém než čmoudící komín uhelné elektrárny.
Takže dokud budou vůdcové ekologů (ti řadoví členové jsou, pochopitelně, příliš hloupí a nevzdělaní, aby tato fakta pochopili a vyvodili z nich důsledek) budou ekologické hnutí směrovat do nesmyslných nebo dokonce skleníkový efekt zhoršujících aktivit a naopak bojovat proti jedinému prakticky použitelnému bezuhlíkovému zdroji energie, kterým je jádro, nemá cenu se bát nějakého "antropogenního globálního oteplování". Strach z něčeho takového bych začal mít až poté, co by ekologické organizace začaly tlačit na přechod z plynu na uhlí a z uhlí na jádro.

Klimakempisté jen předvádějí absurditu současné ekologie, která se už dávno změnila z vědy na ideologii polonáboženského charakteru, která, jak je to u náboženství naprosto normální, není s to udržet vnitřní konzistenci a logiku.

Soudruh král dostal zaracha

Nikým nevolený nový král Velké Británie Karel III dostal od premiérky státu zákaz odjezdu do egyptského Šarm aš-Šajchu, kde se od 6. do 18. listopadu koná klimatická konference COP27.

Co je to za akci?

Na akce tohoto typu se sjíždějí pouze dva druhy lidí: Ti, kteří podobným nesmyslům věří, čímž prokazují naprostou absenci vzdělání, intelektu, nebo obojího, a ti, kteří těmto pitomostem nevěří a přesto je hlásají, čímž předvádějí absolutní nedostatek morálky.
Posléze se na takové konferenci sepíše jakási z hlediska emisí CO2 naprosto nesmyslná, nebo dokonce škodlivá, výzva (třeba "ještě přísnější zákaz jaderných elektráren a ještě víc elektromobilů, nabíjených elektrárnami na uhlí a plyn") k "ochraně Matky Gai". Pár bezcenných šíbrů, zainteresovaných na předmětu oné "výzvy", či souvisejících věcech, má další krytí pro své aktivity, které škodí lidem i přírodě, a prospívají výlučně jejich kasičce. A pár pologramotných hlupáků, mezi něž patří i absolventi vysokoškolského studia různých "humanitních" pseudověd, si posílí svou víru, případně otřesenou setkáním s někým s kalkulačkou a zdravým rozumem.
Skřetky s psychiatrickou diagnózou budou alespoň nějakou dobu skřečet o něco intenzívněji a jejich patologický pocit konání dobra bude posílen tak, že ani hodně silné prášky s ním nic nezmohou.
To je asi jediný význam podobných akcí.

Co by tam dělal?

Jak bylo uvedeno více, buď by byl za nevzdělaného hlupáka. nebo za amorálního škůdce. Ani v jednom z těchto případů by nereprezentoval Velkou Británii v pozitivním duchu.
Nehledě k tomu, že Velká Británie, která má zásoby zemního plynu v břidlicích na úrovni cca padesátinásobku roční spotřeby celé EU, se rozhodla po pádu Borise Johnsona zahájit těžbu této energetické komodity, což je jeden z projevů vymanění se tohoto státu z područí EU. Ta sama sedí na zásobách plynu a ropy v břidlicích, stačících na celá staletí její potřeby, ale raději nechá obyvatelstvo umírat hladem a zimou a zadlužuje ještě jeho pravnuky, jen aby neporušila náboženskoideologické dogma o škodlivosti těchto zdrojů energie.
Přitom krach německé Energiewende naprosto jednoznačně ukazuje, že energetika, založená na masové výstavbě šíleně drahých a životnímu prostředí mnoha způsoby škodících větrníků a solárních panelů, prostě nefunguje. Že lze pouze předstírat její fungování v případě dostatku levného plynu na "zálohování" (= v praxi substituci) těchto pseudozdrojů.
Velké Británii můžeme než závidět, že se už ocitla mimo dosah EUrokomise a může se chovat, mj. i v oblasti zajištění životních potřeb svých obyvatel, racionálně.
Král, který dle zavedeného úzu kraluje, ale nevládne, prostě nemá právo táhnout stát na opačnou stranu než vláda.
Jistěže svou roli může hrát i skutečnost, že nový britský král je jedním z nejméně oblíbených členů královské rodiny, a že se dokonce významná část Britů v různých průzkumech vyjadřovala v tom smyslu, že by měl být v následnictví přeskočen a trůn po Alžbětě II předán některému z jejích vnuků. Důvod této neobliby je jasný: Lady Diana.

Přes jekot ekologických a jiných prototalitních publicistů byl "zarach" pro britského krále Karla III ze strany britské vlády naprosto racionální a správný počin. Plně odpovídá vztahu, který mezi vládou a králem v tomto státě existuje.