Pokud někdo tvrdí, že je rouška zbytečná, doporučuji malý pokus: nejprve ať zkusí sfouknout svíčku bez roušky a poté s rouškou. Rozdíl by měl být markantní.
Rouška a respirátor
Rouška má jednoznačný význam: Rozptyluje dech (hlavně vydechovaný vzduch) tak, že nevzniká kompaktní proud vzduchu, který zanese původce infekce (jacíkoli co se mohou šířit vzduchem) daleko a v dostatečné koncentraci, aby někdo jiný vdechl infekční dávku. Naopak původce rozptýlí tak, že mimo extrémní podmínky většina ten vzduch vdechujících se nad práh infekční dávky nedostane.
Z výše uvedeného plyne tedy ono "moje rouška chrání tebe a tvoje zase mě".
Problém je, že tuto vlastnost má především rouška přitištěná k obličeji. Respirátor filtruje vdechovaný vzduch, zatímco vydechovaný jde někam k uším a podobným destinacím. Jsem-li infekční, tak pomocí respirátoru vydechují kompaktní proudy vzduch šikmo do strany, jak proklouznou mezi okrajem respirátoru a tváří. Tou samo cestou může ovšem respirátor nabírat "falešný vzduch", který není nijak filtrovaný. Už jsem zde také zmiňoval, že rouška paradoxně má menší podíl na zvyšování tzv. mrtvého prostoru dýchacích cest, a proto zdaleka nevyvolává tak silné subjektivní potíže jako respirátor.
Paradoxně tedy ona ochrana druhých je u respirátoru slabší než u roušky, a to dokonce i roušky improvizované.
Pak budu ještě trochu dál zlý: covid v podstatě ničí i mýdlo, interagující s lipidy jeho obalu. Rouška praná mýdlem a ne moc důkladně máchaná tedy covid v podstatě ničí. Zcela jistě nepostihne všechny virové částice, ale může, zejména v případě, kdy nejsou součástí kompaktního oblaku s vysokou koncentrací virových částic, jich zničit tolik, že za ní už není překročena infekční dávka.
Obávám se převelice, že přesně tyto efekty jsou příčinou onoho výrazného úspěchu v případě první vlny covidu, zvládané improvizovanými rouškami, a následného obrovského průšvihu, když už byly k dispozici velice drahé respirátory.
Očkování a infekčnost
Už jsem zde psal, že očkování vyvolá nárůst hluboké imunity, a to produkce specifických imunoglobulinů řady G (včetně různých pomocných), kolujících v krvi, tkáňovém moku a dalších tekutinách, nacházejících se v nitru těla, a / nebo produkci specifických buněk z řady lymfocytů typu T, které (spolu s dalšími pomocnými buňkami v uvedených tekutinách, ale také přímo ve tkáních, pohlcují virové částice a vb některých případech likvidují i buňky napadené virem (takže se z nich virus nemůže šířit na další).
To samé dělá i prodělání nemoci.
Obojí není moc relevantní k infekčnosti, protože ta je daná pomnožením viru na sliznicích dýchacích cest (především) a následným "prskáním" viru spolu s kapénkami slizničního sekretu. Teprve po nějaké době přítomné protilátky či T-buňky zasáhnou i na té sliznici (musí se o něm dozvědět pomocí makrofágů a dalších signálních buněk, což nějakou dobu, řádově desítky hodin až něco přes sto, trvá, a vycestovat tam).
Samotnou sliznici chrání zase imunoglobuliny typu A, které se ale neuplatní hlouběji v organismu, takže pokud se přes ně virus dostane a hluboká imunita není ještě nachystaná, je zle. Na druhé straně za normálních okolností ovšem imunoglobuliny typu A poskytnou ostatním složkám imunity čas, postačující na zvládnutí infekce.
Očkování, infekce a smrt
U osob s problémy v oblasti imunity se může stát, že jejich imunita je tak mizerná, že nedokáže v postačujícím množství vyrobit protilátky nebo specifické T-buňky a virus v jejich organismech zlikviduje všechny buňky, které jsou na něj citlivé (respektive ty, co stihne zlikvidovat, než dotyčný zemře, což v něm zastaví replikci viru; zejména pobyt v krematoriu je po této stránce velice účinný).
Pokud je imunita jakýmkoli způsobem nastavena na vysokou úroveň (jaká je u zdravého na konci onemocnění, kdy je imunitní systém zvládl), může další kontakt s infekcí, případně očkování, vyvolat reakci anafylaktického typu, zprostředkovanou protilátkami typu IgG, která může vést během řádově desítek minut, někdy i v minutách, k ohrožení života pacienta anafylaktickým šokem. Této reakci po očkování se částečně předchází oním 15 minutovým čekáním po aplikaci očkování v očkovacím centru. Druhou negativní možností je pomalá reakce, zprostředkovaná T-buňkami, na ně nasedajícími dalšími buňkami a jimi produkovanými faktory typu citokininů, která ovšem do viditelné podoby nastupuje až po desítkách hodin. Může usmrtit člověka prakticky stejně jistě jako neléčená anafylaxe.
Z historických záznamů víme, že právě tato reakce byly příčinou významného podílů úmrtí při epidemii tzv. španělské chřipky po první světové válce, protože umírali hlavně mladí a zdraví s příznaky reakce imunitního systému proti vlastním tkáním (nakaženým virem). Tehdy se ovšem neočkovalo, takže se tato úmrtí dala připsat na vrub "vyšší moci". Na druhé straně když Robert Koch objevil Mycobacterium tuberculosis, pokoušel se očkovat pacienty tuberkulínem, což byla směska usmrcených a destruovaných mykobakterií. Dopadlo to fatálně, protože řada z těchto pacientů měla kontakt s tuberkulózou, nebo dokonce měla tuto nemoc přítomnou v těle v latentní formě, a u nich právě injekce tuberkulínu vyvolala drastickou reakci buněčné imunity, která často končila smrtí (což víme my nyní, tehdy se to nevědělo, pročež jakási chaotická úmrtnost po této injekci byla asi stejně záhadná, jako někdy přežití a někdy úmrtí po transfúzi krve před objevem krevních skupin). Později, až už začalo být trochu jasno, byl tuberkulín používán jako diagnostický prostředek (u pacienta s podezřením na tuberkulózu, případně pro sledování, zda je ještě aktivní očkování proti tuberkulóze, což si starší čtenáři budou pamatovat ze školních let).
Testy, čučkaři a úmrtí
Faktem je, že existuje obrovský tlak farmaceutických firem na to, aby se neléčilo, ale očkovalo (byť existují velmi seriózní a věrohodné údaje o účinnosti ivermectinu a některých dalších látek s již prošlými patenty na corovavorovou infekci, především jako zlehčovačů průběhu a snižovatelů pravděpodobnosti vzniku těžkého stavu, kdy je pacient závislý na přístrojích, a také úmrtí).
V souvislosti s tím očkováním zase existuje silný tlak na to, aby se očkovalo šmahem vše, bez ohledu na skutečnou hladinu imunity, a tudíž výše zmiňovaná rizika podání očkovací látky již imunnímu člověku. Nehledě na nesmyslnost očkování někoho, kdo má vysokou imunitu.
Jsem velice nerad, ale musím konstatovat, že uvedené snahy a jejich nositelé už dávno měli být v hledáčku oné organizace, kterou pan president nazval čučkaři. A to proto, že zde jednoznačně dochází k ohrožování zdraví a životů lidí. Přičemž, obávám se, ta úmrtí, která už proběhla, jsou na úrovni opravdu velkého teroristického útoku, takže nějaká aktivita bezpečnostních složek státu v této oblasti je více než žádoucí. Příslušné orgány už dávno měly zmapovat vztahy oněch prosazovatelů bezhlavého očkování, bez ohledu na rizika, a těch, kdo jsou finančně zainteresováni na využití co největšího počtu dávek očkovací látky (což nemusí být vždy a všude výrobce, nebo alespoň nikoli jen ten).
To samé se, pochopitelně,týká i onoho bezhlavého prosazování respirátorů místo roušek, které se naprosto v boji s covid epidemií neosvědčily.
A zejména by bylo důležité prošetřit, proč a čí vinou nebyla špatná či vysloveně kontraproduktivní opatření včas opuštěna ve prospěch toho, co se osvědčilo o vlnu dříve.
Daly by se najít i další nesmysly.
Během první vlny řada prodejních řetězců natahovala provozní dobu, aby se lidé "naředili" a riziko přenosu infekce v jejich prostorách se tím snížilo, v případě druhé vlny začali bezcenní pologramotové ze státní zprávy nařizovat zkrácení provozní doby, patrně (jiný význam to mít nemohlo), aby se lidé více nakoncentrovali a zvýšila se pravděpodobnost přenosu infekce mezi nimi. Opět by příslušné státní orgány měly přinést informace, zda jsou uvedení úředníci opravdu tak hloupí a nevzdělaní (a pokud ano, jak se mohli na takový post dostat), nebo zda šlo o cílenou sabotáž. I pro zavedení lockdownů platí, že neexistuje žádná statistická vazba na jejich nasazení a výskyt infekce, zejména když se porovnává výskyt, případně délka, lockdownů, a počat závažný případů, případně úmrtí, mezi jednotlivými státy. Nemá cenu v této souvislosti provádět srovnání s Izraelem, kde museli lockdownovat v podstatě proto, aby eliminovali záměrný přenos viru arabskoislámskou populací.
Dokonce i kdyby byla seriózně vyvrácena různá temná podezření, která se v této souvislosti prostě musí objevit, byla by to vysoce záslužná práce.
Takže, je mi líto, uvedená absence činnosti našich bezpečnostních složek je do jisté míry ukázkou toho, že president Zeman odmítnutím udělit generálskou hodnost jednomu z vedoucích těchto organizací nijak nepochybil.
Nezvládnutí druhé vlny coronavirové epidemie tady má jednoznačně své příčiny, a těmi je odklon od roušek k respirátorům, nesmyslné změny prodejní doby, do určité míry patrně i lockdowny jako takové.
Žádné komentáře:
Okomentovat