Smysl školy

Soudružka pirátka Richterová se vyjádřila k projevu pana presidenta k prvňáčkům:
„Ne, pane prezidente. Škola nemá být primárně prostorem pro soutěž a zakoušení úspěchu. Škola má být místem, kde se děti učí spolupráci a kde mají příležitost radovat se z poznávání světa. A kde ideálně objeví, na co mají talent a co je těší. Srovnávání ale, paradoxně, nepomáhá,“
Je mi velice líto, blábolí.

Škola

"VENI PUER ET DISCE SAPERE". Překládá se to: "Pojď sem, dítě, a uč se moudrým býti." Je to ikonická věta z Komenského Orbis pictus, původně trojjazyčné učebnici (latina, němčina, čeština, některá pozdější vydání přidala další jazyky). A upřesňuje se to: "Všecko, což potřebného dobře znáti, dobře dělati, dobře vysloviti".
Tedy samotný klasik pedagogiky, na něhož nějaká úča Richterová rozhodně nemá (obávám se, že by mu nemohla ani okopávat kotníky, ale spíš by do nich, při stoji na špičkách, bušila pěstičkami), jasně definuje, že škola má učit, tudíž vybavovat dítka informacemi, ale i schopnostmi tyto informace vyhodnotit a zpracovat. Pochopitelně, pokud se dítě něco správně naučí a dovede to presentovat, nebo dokonce předvést v nějaké modelové situaci, má jednoznačně právo na to, aby bylo hodnoceno jako úspěšné a zažívalo (alespoň chvilku) stejné pocity, jako sportovec, "lezoucí na bednu" (=stupínky vítězství). A jeho méně úspěšní spolužáci mají právo na to, aby je pocit neúspěchu motivoval k další práci na sobě.
O tomto nebyly spory, kupodivu ani za socialismu. Školní výuky byla tehdy sice poznamenána kde čím, ale stále byla brána jako prostředek k získávání znalostí a dovedností (včetně "dobrého vyslovení", což není o výslovnosti cizích jazyků, ale schopnosti řečové komunikace).
Teprve po revoluci se objevily "moderní" zcestné názory, že škola má být primárně místem k jakémusi radování, a to i tehdy, když radující se dítko vykazuje katastrofální nedostatky v kde čem možném.

Proč se mají dítka hlavně radovat?

Budu hodně ošklivý: Zelené, a také piráty, volí v podstatě dva druhy lidí:
Jednak jsou to grázlíkové, kteří primárně chtějí škodit. Ti jsou si vědomi, že to, co uvedené strany prosazují, povede ke katastrofě, ale snaží se celý stát k této katastrofě nasměrovat s pocity Olgy Hepnarové, mířící náklaďákem na tramvajový ostrůvek plný čekajících lidí. Těchto voličů je, naštěstí, relativně málo a v podstatě ani není mnoho cest, jak je nějakým způsobem "namnožit".
Tu druhou skupinu tvoří lidé nevzdělaní a navíc neschopní své nevelké znalosti nějakým validním způsobem zpracovat a vyhodnotit. Část z nich toho není ani schopna kvůli nižší kvalitě svých mentálních schopností, případně nějakým doplňkovým diagnózám (jejich počet je také více-méně neměnný). Do této skupiny patřila patrně i zmíněná Hepnarová. Část z nich na něco podobného mentálně má, ale je produktem naprosto katastrofální kvality výuky na školách. Tato skupina vykazuje největší potenciál růstu. Tento růst má zajistit "moderní" výuka na školách, která z nich, místo instituce pro vkládání vědomostí do dětských mozečků, z nich činí místo "radování se z poznávání světa", a to i v situaci, kdy to poznání bylo pouze fiktivní.
Řekněme si to upřímně, tlakem na snižování kvality vzdělání si strany jako zelení nebo piráti v podstatě vytvářejí elektorát.

Inkluse

S "inkludováním" tělesně postižených dětí nebyl problém ani za minulého režimu. Tyto děti prostě jsou s to absolvovat normální výuku (snad místo tělocviku) a nijak nepřekážejí při pedagogickém procesu. Děti se smyslovými vadami, které potřebují speciální pomůcky a speciálně vzdělané pedagogy, byly vyučovány odděleně, právě proto, že Brailovo písmo nebo znaková řeč jsou pro normální děti naprosto irelevantní.
Děti mentálně nekompetentní byly vyučovány rovněž odděleně, a to proti, že nemohou zvládnout učivo základní školy v plném rozsahu (takže část výuky na normální škole jde mimo ně) a zvládají ho tak pomalu, že jejich přítomnost brzdí výuku normálních dětí.
Odděleně byly učeny a vychovávány i děti s poruchami chování, pokud nebyly s to zvládnout společensky přijatelné chování v hodině. I tyto děti vyžadují speciální pedagogické postupy, které jsou pro zdravé děti naprosto irelevantní a spíše škodlivé.
Zavedením "inkluse" smyslově a mentálně postižených dětí a dětí s poruchami chování do normálních tříd dosáhli progresivisté drastického snížení úrovně výuky. S touto zátěží lze zvládnout jen zlomek normální učební látky. Paradoxně toto začlenění drasticky sníží i to, co do sebe dokáží nabrat i uvedené postižené děti. Výsledkem je tedy drastické snížení úrovně výuky na školách i úrovně znalostí a dovedností jejich absolventů. To se, pochopitelně, přelévá i do středních škol. Dnes je to i problematika vysokých škol, které musejí prakticky každý rok snižovat požadavky na výsledek přijímacího řízení, protože s těmi, co platily ještě před pár lety, by už neměly koho učit. Sice na tom (ještě) nejsme tak špatně, abychom museli do prvních stupňů vysokých škol zařazovat kurzy čtení a psaní, jako už v 70. letech v USA (tam je to ovšem dáno v podstatě nenaučitelností angličtiny, a to i pro rozené mluvčí), ale už se tomuto "ideálu" začínáme blížit.
Navíc uvedená situace stále posiluje snahy rodičů normálních dětí dostat je ze státní školy na školu soukromou, která neinkluduje, protože na to rodiče inkludovaných dětí prostě nemají peníze (pokud by měli všechny náklady s inklusí platit ze své kapsy). Hrozí to, že bude dvojí typ absolventů základní školy podle toho, zda absolvovali inkluzí (a dalšími progresivistickými sabotážemi) zbezcenněnou státní školu, nebo kvalitně učící školu soukromou.

Informace

"Netřeba se nic učit, informace se najdou na internetu". Toto "moudro" opakovaně slýcháme od různých aktivistů, bojujících proti "biflování". V čem je problém?
Opravdu byste se nechali operovat od odborníka, který vás jednou rukou bude kuchat a druhou prohánět počítač po webových stránkách (třeba na téma "jak appendix vyřízneme snadno a rychle")? Co když mu klekne počítač? Co když se nějak zhroutí (třeba i činnosti hackera) internetové připojení? Co když nějaký hacker vyrobí, jen tak z plezíru, stránku, na níž se půjde k tomu appendixu třeba skrz ledviny? Za zvláště pikantní bych považoval umístění appendixu místo čípku, viz známá filmová klasika. (A dalo by se zcela jisté navymýšlet mnohé další "Co když".)
Na druhé straně existují studie, že lidé poučení bez souvislosti s internetem jsou zpravidla efektivnější ve vyhledávání informací na něm. Ono je to v podstatě logické. Dítko, které se narodilo s jednou rukou na klávesnici notebooku a druhou na dotykovém displeji "chytrého" mobilu, je po absolvování moderní "výuky" postaveno do pozice jako ve známé pohádce: "Běž tam, nevím kam, a přines to, nevím co." Oproti němu absolvent klasické, u nás ještě k tomu "totalitní" školy má zpravidla představu, co hledá a jen upřesňuje fakta, která mu v hlavě neuvízla. Nicméně má o nich alespoň orientační představu, takže odmítne přijmout totální blbost, jaká mu může být na některých stránkách také nabízena.

Postupy

Lucidní člověk, prošlý klasickou školou, zpravidla je s to se získanými informacemi dále nakládat a kombinovat je. Takže se mu nestane, že přiřkne např. nějakého panovníka bitvě, která se odehrála dlouho před jeho narozením nebo naopak až po jeho smrti, jak se stane moderním dítkům, která si to rozmezí "narozen - zemřel" a datum té bitvy nedokážou dát do vzájemné souvislosti. A nechají třeba Karla IV padnout u Sudoměře v boji proti husitům (přeháním, ale obávám se, že ne moc).
Jak bylo naznačeno výše, produkty moderního školství si s nějakými souvislostmi a jejich vyhodnocováním své rozjásané hlavičky nelámou. Výsledkem je potom (v oblasti ekologie) víra v solární energii, elektromobily, pro něž je "v zásuvce přece energie dost", ve škodlivost GMO a mnoho dalšího. Prostě, perfektní matroš pro agitační bláboly zelených a kryptozelených (včetně pirátů).

Odpor, či náprava

Z výše uvedeného je více-méně jasné, že náprava stavu a zároveň určité "podražení" pirátů, ekologů a dalších skupin se zcela jistě může dít cestou zkvalitňování školské výuky a hlídáním toho, aby její kvalita nešla dolů, případně tlakem na nápravu konkrétních chyb.
Pochopitelně, opět je to o hlasech pro strany, které budou takové vzdělávání podporovat a budou bojovat proti tomu, aby se školy staly akorát ideologickými vyplachovadly dětských mozků. Jednou z nich je i SPD.
Pochopitelně, bude třeba drasticky zredukovat inklusi, zejména dětí s těmi diagnózami, které jsou neslučitelné s normální výukou prováděnou normálním tempem. A peníze, ušetřené za "asistenty", kteří fakticky v řadě případů pouze předstírají, že jimi podporované díte látku zvládlo, dát na obnovení speciálních škol a jejich provoz.
A ještě malá pikanterie: Kruh politických aktivistů kolem Britských listů jeden čas (asi dva tři roky zpět) začal horovat pro zlepšení vzdělávání. Vytvořili projekt Pět procent pro vzdělávání (o posílení financování školství na pět procent státních výdajů). Po čase to zhaslo a tč. už stránky petprocent.cz přestaly existovat. Soudruzi si patrně uvědomili, že tudy cesta k vytvoření levicového elektorátu (což se týká i zelených a pirátů) rozhodně nevede a ten projekt skrečovali.

Boj za nízkou nebo naopak vysokou kvalitu vzdělání je tedy do jisté míry bojem mezi politickou levicí a pravicí, kdy pravice potřebuje obyvatelstvo co nejvíce vzdělané a schopné se dále dovzdělávat, zatímco levice, a zejména její pirátskoekologická odnož, potřebuje přesný opak. Určitou formou boje proti tomuto ideologickému proudu je tedy i investice do co nejlepšího vzdělání našich dětí a vnuků a obecná podpora proudu, který vidí ve škole centrum získávání informací a dovedností, a ne další oblbovací hračku.