Když řvou fanoušci na špatně pískajícího sudího "buzerante", dehonestují tím LGBTQ+ osoby?

Před časem se rozčiloval pan Golgo v Britských listech, že lidé jsou u nás šíleně netolerantní ke gayům a demonstroval to na příkladu, jak fotbaloví fanoušci křičeli na sudího "buzerante!". Je mi líto, pan Golgo maximálně v tomto ohledu předvedl nízkou tolerantnost LGBTQ+ osob vůči majoritě. Dál si stěžoval na "český rasismus" a podobné nesmysly, které hlásají levičáci

"Etnická" či jiná identita

Pan Golgo se mimo toho sudího rozčiloval nad tím, že byla v té době prozrazena etnická identita pachatele sexuálních útoků na ženy na Karlovarsku (Afghánec) i to, že k nám přišel "obohacovat nás svou přítomností" z Německa.
Pochopitelně, to, co napsal, je naprostá pitomost. Jestliže je nějaký trestný čin podmíněn etnicitou pachatele, a to v tomto případě bylo naprosto jasné, neexistuje sebemenší důvod etnicitu pachatele tajit. Už proto, že je informace o ní důležitou součástí prevence. A v Německu té doby (a obávám se, že to pokračuje dodnes) imámové v řadě mešit (zřejmě naprosto koordinovaně) "kázali" o tom, že se muslimové mají zmocňovat nemuslimek a dělat z nich své sexuální otrokyně, protože postavení sexuální otrokyně "pravověrného" muže je ta nejvyšší meta na sociálním žebříčku, kterou nemuslimská žena může dosáhnout.
Takže ony útoky muslimů na ženy, které se odmítly podvolit jejich zvráceným choutkám, jsou zcela jednoznačně dány jejich muslimskou etnicitou.

Co bychom tedy měli dělat?

Obávám se, že celá společnost EU, a ve starších "demokratických" státech je to ještě viditelnější než ve státech bývalého východního bloku, chybí jakákoli vůle rozvraceče a vyzyvatele k závažné trestné činnosti (navíc s celkově protispolečenským kontextem) trestat tak, aby to bylo efektivní a silně odrazující. Tj. trest by měl následovat bezprostředně po činu (vč. okamžitého znemožnění pokračování v trestné činnosti) a měl by být dostatečně odstrašující. Tedy spíše nějaký Abu Ghraib než pohodlná cela s barevnou televizí, dieta ctící náboženské předsudky (navíc v případě muslimů zcela nesmyslně*) a sexeskort servis dvakrát týdně.
A zcela jistě bude zapotřebí eliminovat vliv různých "pachatelů dobra", snažících se zajistit během vyšetřování a "souzení" pro tyto asociální živly beztrestnost. Včetně levičácky a antisociálně orientovaných soudců, bohužel. Ostatně, takoví lidé byli za spolupráci s nepřáteli v zemích +- stejných jako je současná EU ještě někdy v 18. století běžně odsuzováni k trestu smrti. Důsledkem je mimo jiné i to, že v některých státech již policisté v případě teroristického útoku neváhají na pachatele střílet s cílem jeho zabití, což vylučuje následnou škůdcovskou činnost aktivistických soudců a různých pochybných nevládek. Není to ideální z hlediska toho, jak má vypadat uspořádání a dělba práce v demokratické společnosti. Je to spíš signál poklesu funkčnosti demokracie, zejména na úseku justice.
Založení nějakých "komisí pro neevropskou činnost" s možností zabránit antidemokratickým aktivistům ovlivňovat společnost, jak to dělaly po válce ony parafrázované komise senátora McCarthyho by asi bylo vhodné. Ostatně, bezprostředně po válce se, alespoň u nás (ale v dalších státech osvobozených z německé okupace), zacházelo podobně s kolaboranty, u nichž jejich "zásluhy" nebyly na šibenici. Často byli vypovězeni do nějaké vesnice s omezenými možnostmi se z této lokality vzdálit a bylo jim zakázáno provozovat např. publikační aktivity.
A nenechme se obelhat levičáckou propagandou dehonestující tyto komise: Když se v 90. letech pootevřely v Rusku archivy KGB, tak bylo prokázáno, že všichni, kteří se činností těchto komisí pro neamerickou činnost dostali na černou listinu, byli skutečně v kontaktu s KGB, buď bezprostředně, nebo prostřednictvím nějakého US občana ve svém blízkém okolí (nejbližší rodina, pracovní kolektiv). Nikdo se nedostal na onu listinu jako nevinný, což se v podstatě nedá říct ani o lidech odsouzených v USA při hrdelních procesech, u nichž je v USA chybovost ve smyslu falešně pozitivních výsledků minimálně kolem půl procenta.
Pochopitelně, i něco takového bychom měli mít na mysli, až budeme v příštím roce vybírat, komu "hodíme hlas".

A nyní k tomu "buzerantovi"

Toto slovo zcela jistě nemá v češtině jen sexuální kontext. Naopak, ten zřejmě získalo až dodatečně. Původní význam znamená někoho, kdo obtěžuje, jako nadřízený překračuje či zneužívá svoje pravomoci k nejrůznější šikaně a podobným činnostem. "Buzerování" a "šikana" jsou v tomto kontextu skoro synonyma. Blízko k tomu má i moderní slovo "bossing".
Podobně může mít dvojí, sexuální i nesexuální kontext i slovo "jebat" a jeho odvozeniny.
Za socíku koloval vtip, jak ředitel přijde do předpokoje své kanceláře a najde tam sekretářku poněkud neoblečenou. Vytřeští na ni oči a ptá se, co, proboha, dělá. I ona mu odvětí, že je v diáři na tuto dobu zapsána "sexuální čtvrthodinka". On se plácne do hlavy, že si vzpomenul, a poručí:
"Zavolejte mi náměstka, zjebu ho jak hada!"
Zajímavé je, že "zjebání", "pojeb" atd. byly prakticky vždy spojeny s nějakou "zásluhou" trestaného na tomto trestu, takže lze zachytit i fráze typu "Zjebal mě, ale zasloužil jsem si to!" zatímco "buzerace" je vždy, alespoň z pozice postiženého, nespravedlivá (či alespoň nepřiměřená provinění).
Takže zcela jistě, pokud křičeli fanoušci na sudího "buzerante", tak hodnotili (ať už právem nebo neprávem) kvalitu jeho výkonu a zejména absenci nestrannosti a nikoli jeho sexuální orientaci.

Ten sexuální kontext

Obávám se, že sexuální kontext uvedené slovo nabylo až v souvislosti se sexuálním obtěžováním ze strany především mužů, členů G komunity. Nicméně, mohu příslušníky této komunity ujistit, že vtírání se do pozornosti ze strany ženy, o kterou heterosexuálně orientovaný muž nestojí (tedy z jiných důvodů, než je jeho sexuální orientace) je přinejmenším stejně nepříjemné, jako obtěžování a vnucování se ze strany gaye. Zažil jsem obojí, takže mohu srovnávat.
Také vím o studentovi, který kvůli sexuálnímu vtírání se ze strany ženy, která navíc byla jeho vyučující (takže to obsahovalo i prvky bossingu) a ještě navíc generačně mohla být jeho matkou, o prázdninách mezi předposledním a posledním ročníkem studia medicíny raději emigroval (bylo to před rokem 1989).
A obávám se, že právě chování některých gayů, odmítajících pochopit, že ne znamená opravdu ne (případně se snažících z toho odmítání udělat zločin proti LGBTQ+ komunitě), potom dalo vzniku onoho druhého významu se sexuálním podtextem.

Zkrátka a dobře, pokud LGBTQ+ osoby se cítí pořváváním publika na rozhodčího "buzerante" nějak uraženy, tak jen předvádějí svou psychopatickou vztahovačnost a absolutní absenci tolerance. Tedy v podstatě to, co vyčítají majoritní společnosti a v ještě výraznějším provedení.

* K té nesmyslnosti halal stravy ve vězení: Ortodoxní judaista má (nebo alespoň za starozákonních časů měl) náboženskou povinnost v případě nedostupnosti košer stravy zemřít hlady. Muslim má v případě nedostupnosti halal stravy jíst to, co je k dispozici, aby se udržel při životě. Jen když má výběr, má preferovat halal stravu. Navíc má povinnost nežít trvale v zemi, v níž nemůže dodržovat své náboženské povinnosti vč. halal stravování. A pokud by tedy nějaký muslim hodlal doopravdy zemřít hlady při nedodávání halal stravy, třeba ve věznici, byl by muslimštější než sám Mohamed, autor uvedených pravidel.

K dopisu Aliance pro rodinu

Dovoluji si presentovat určité rozpačité ne k dopisu Aliance pro rodinu, který byl zveřejněn např. na Neviditelném Psovi 17. 10.

O dopise

Paní předsedkyně Aliance pro rodinu, Jana Jochová, informuje v dopise příznivce této organizace, že hrozí reálné nebezpečí, že zákon o "manželství pro všechny", který těsně neprošel Poslaneckou sněmovnou PČR, bude procpán soudní cestou, jak se to stalo aktivistickými soudci v některých státech (Rakousko, Slovinsko, některé státy USA) změnou výkladu ústavy.
Vyzývá k určitému tlaku na politiky, který by měl tomuto zabránit.

Shoda

Zcela jistě se shoduji s autorkou dopisu na tom, že soudy, ani ten ústavní, by neměly mít možnost měnit zákony, jak se to v uvedených (ale i neuvedených dalších) případech stalo. Soudci tu nejsou od toho, aby tvořili zákony, byť se do toho s nadšením hrnou, ale aby soudili podle zákonů stávajících, vzniklých řádným demokratickým procesem.
Dle mého názoru by měla být do našeho (ale nejen našeho) politického systému zabudována pojistka, či spíš systém pojistek, která by něčemu podobnému zabránila, i za cenu definovaného omezení moci soudní oproti moci zákonodárné. Dokážu si představit např. to, že by zastupitelské orgány mohly rozsudek některého z nejvyšších soudů prohlasovat za zákonům odporující, i s případným "kádrovým postižením" do rozsudku zapletených soudců (např. zkrácení doby jejich mandátu či jeho okamžitým zrušením).
Opravdu nestojím o to, aby nám nikým nevolení a nikomu neodpovědní soudci (navíc většinou v obecných věcech méně gramotní než průměrný volič) hráli stále více roli "třetí komory parlamentu", na což nemají ani nárok z hlediska tří pilířů demokratického státu, ani demokratickou legitimitu. A nemají ji v podstatě soudci ani v těch státech, kde jsou voleni. Protože volba soudce je něco jiného než volba zastupitele a pro získání hlasu při ní platí zcela odlišná kritéria.

Rozdíly

Nejprve k tomu pojmu manželství a stejnopohlavního manželství.
Je třeba si uvědomit, že manželství jako ekonomický a sexuální vztah páru muž a žena, je dědictvím primitivů z Blízkého Východu. Neexistuje jediný objektivní důkaz toho, že toto pojetí manželství či rodiny coby základního elementu společnosti je jediné možné, či alespoň optimální.
V Evropě, a dokonce i v raném křesťanství, existovaly komunity, které společně provozovaly ekonomické aktivity a také plodily a rodily a společně vychovávaly potomstvo (čili jakási skupinová manželství). Byly velice účelné a válcovaly vesnická společenství, fungující na základě dvoučlenných (tehdy už křesťanských) rodin, vcelku spolehlivě, protože byly i výrazně efektivnější. Byla to i původní podoba některých klášterních řádů v rané církvi, především v oblasti Irska či částečně keltské Anglie. Tato forma klášterních komunit byla potlačena poté, co se centrum křesťanství přesunulo z civilizovaného Irska do barbarského Francněmecka. Lze připomenout, že alespoň podle některých verzí Artušovských legend se v takové komunitě narodil a strávil dětství i kouzelník Merlin.
A je zajímavé, že kdykoli se poměry trochu uvolnily, tak se Evropané k podobnému uspořádání (alespoň pro část společnosti) vraceli, od beghardů a begyní ve středověku (v jakési podobě dokonce v některých západoevropských zemích přetrvalo dodnes), i některých sekt v rámci husitského hnutí, až po moderní skupinové komunity na nejrůznějších politicko ideologických základech.
A před vnucením křesťanství většina evropských národů provozovala různé typy polygamních manželství. A Evropa byla spíš neúspěšnější po přijetí křesťanského modelu manželství než před ním.
Z tohoto důvodu nevidím naprosto sebemenší argument pro nějakou "nepřijatelnost" stejnopohlavních manželství a nebránil bych se bych se ani nějakým dalším modelům této instituce, které by lidem vyhovovaly.
Neberu ani argument "lidského práva znát svoje rodiče", které, pochopitelně, existuje jen ve fantasii některých aktivistů.
Existuje mnoho situací, kdy dítě své rodiče nezná a neznat ani nemůže. Od jeho nalezení v babyboxu až po některé typy adopcí, v jejichž důsledku jsou rodiče adoptivní vedeni zcela oficiálně jako rodiče biologičtí. A řada dětí, které vznikly oplozením matky spermatem anonymního dárce, svého otce z principu ani znát nemůže (ba nesmí). Pouze stát nějak hlídá, aby počet dětí od jednoho dárce byl limitován a snížila se tím pravděpodobnost, že se spolu jeho potomci setkají v loži manželském či nemanželském (přičemž jde, pochopitelně, o živé následky tohoto setkání).
Nemám tedy problém, pokud si L pár pořídí děti právě na základě onoho institutu anonymního dárcovství spermatu. Stejně nemůže státní moc dost dobře zabránit tomu, aby se L žena nenechala oplodnit nějakým mužem klasickou cestou a i ta inseminace je pro většinu lidí technicky dostupná (inseminátor býval učební obor bez maturity), např. s využitím injekční stříkačky na jedno použití. V historii našich lesbicky orientovaných žen najdeme i to, že partnerku své příbuzné často oplodnil (nebo dal své semeno k oplození) její otec nebo bratr. Takže obě členky páru měly k dítěti pokrevní příbuzenský vztah.
G pár je, pochopitelně, nucen využít surrogátní mateřství, kolem něhož se neustále rovněž vedou spory. A i zde se stává, že surrogátní matkou je matka nebo sestra jednoho z G páru.
Faktem je, že na paviánech bylo už před mnoha desetiletími prokázáno, že mládě může v břišní dutině donosit i samec, ovšem průplachy externími hormony (zhruba do 5. měsíce těhotenství, v němž "přebere žezlo" hormonálního řízení gravidity placenta) asi nebudou nic příjemného, budou +- razantnější obdobou hormonálních zásahů při změně pohlaví (což vede k hypotéze, že T muži, předělávající se na ženy, by mohli být dobrými a motivovanými surrogátními matkami).
Faktem rovněž je, že je popsána řada případů mimoděložních těhotenství u heterosexuálních žen, která, v důsledku dobrého umístění vajíčka, byla donošena a ukončena vyjmutím zdravého dítěte císařským řezem (či spíš břišní operací). Naprostá většina vajíček, pokud se dostanou mimo dělohu, se, bohužel, uhnízdí na kličce střeva nebo ve vejcovodu, kde pro růst zárodku nejsou podmínky a dojde k jeho úhynu, mnohdy spojeném s ohrožením života ženy.
Je třeba naplno říct, že děti, které se narodí L párům a které odnosí G párům náhradní matky, jsou dětmi navíc k tomu málu, co se u nás rodí ze "správných" vztahů (a na tomto poli má určité máslo na hlavě i ta slavná Aliance pro rodinu). Tedy nikoli, že by někdo bral heterosexuálním párům děti a dával je G a L párům (tyto zrůdnosti se u nás nepraktikují). V situaci, kdy v podstatě vymíráme, je každé takové dítě ohromné plus.
Naprostá většina G a L osob mají na různé "pride" pochody s osilikonovanými aktivisty, jimž z řití trčí paví pera, asi stejný názor jako členové zmíněné Aliance, o tom si nedělejme iluze. A jako rodiče budou stát na stejné straně barikády jako členové této organizace v případě vnucování homosexualistické a trans ideologie školním dětem. Proto opravdu nemá cenu si z nich dělat primární nepřátele, ale bylo by vhodné spíše se odpíchnout od tohoto (a podobných) průniku zájmů a rozumným způsobem spolupracovat, protože zájem o dobro pro své děti mají všichni rodiče. I ta ovce a hodiny z klasického seriálu.

Jak z toho?

Obávám se, že čistě pro danou problematiku může být "aktivistické" rozhodnutí Ústavního soudu menší zlo, než rozhodnutí vlády, jejímuž premiérovi na stejnopohlavním manželství vadí hlavně to, že je v rozporu s jeho náboženským přesvědčením (jak se údajně nechal slyšet). Není mi líto toto zavrhnout, nejsme teokratická diktatura, kde by přesvědčení Náboženského Vůdce bylo relevantním zdrojem zákonů. Proto uvítám cokoli, co takto pojaté odmítnutí obejde nebo jinak anuluje.
Z hlediska stavu demokracie ovšem může (či spíš musí) být onen akt zcela jistě zlo, ohrožující demokracii v její podstatě, takže jde vlastně o jakési vyhánění čerta ďáblem.
K vyřešení celého tohoto problému vidím opravdu jediný demokratický proces, a tím je vypsání referenda, v němž by o stejnopohlavních manželstvích rozhodli sami občané, jako nejvyšší autoritativní zdroj práva ve státě.
Cestou k něčemu podobnému by asi mohla být petice, protože tu by si vláda, prakticky rok (a postupem času stále méně) před volbami nemohla dovolit ignorovat, protože by si uřízla další z větví, na nichž ještě sedí.
Výhodou by jistě bylo ono "umravnění" Ústavního soudu, který má tendenci cpát se někam, kde v demokratickém státním zřízení nemá co pohledávat, a vyřešení onoho problému čistě demokratickou cestou.
Faktem ovšem je, že tím asi nepotěším odpůrce stejnopohlavních manželství, protože podpora tohoto typu svazku je v různých průzkumech mínění naší populace přibližně 2/3 až 3/4, takže by nejspíš tento trend zvítězil a jen by záleželo na tom, zda by se sešlo dost hlasujících na to, aby referendum bylo platné.
Vzhledem k tomu, že se nám vdávají i farářky,  se tento problém ani nedá jednoznačně vřadit do ranku konfliktů věřících s nevěřícími. Což je dle mého mínění jen dobře. I té paní farářce a její partnerce přeji kupu zdravých dětí, které by zcela jistě byly pro tuto společnost přínosem.

Jsem tedy toho názoru, že Aliance pro rodinu zcela zbytečně vykopává příkopy tam, kde by neměly v demokratické společnosti existovat, a dokonce i tam, kde to vysloveně zbytečně narušuje ty zájmy, které mají všichni rodiče společné. A dle mého soudu se jich najde dost na to, aby taková strategie měla smysl. Aliance tak dle mého názoru zbytečně omezuje potenciální pole své působnosti.

Obchodníci s klimatem jako obchodníci se zázračnými hrnci

Jistě to mnozí ze čtenářů zažili. Cvrnkne telefon a je vám nabízeno cosi jedinečného a šíleně výhodného. Musíte se však rozhodnout teď, včíl, včera bylo pozdě, protože ona supervýhodná nabídka už končí, a pak už budou jen samé nevýhodné. A když to odmítnete, připravíte se o obrovské benefity. Vaše děti, ba, co dím, vaše vnoučata, vás budou do smrti proklínat, že jste tuto supervýhodnou supernabídku nevyužil.

Podstata

Podstata tohoto přístupu prodávajícího je naprosto jasná. Zblbnout svou oběť. Zakázat jí, aby se rozmýšlela a hodnotila onu "šíleně výhodnou nabídku" racionálně, chladným rozborem kladů a záporů.
Je třeba v oběti vzbudit dojem, že kápla na cosi naprosto jedinečného, co pro ni bude obrovským přínosem, pokud ovšem okamžitě zareaguje na nabídku a ono zboží si nechá poslat. A s tím přijde smlouva, která, v rozporu s dobrými mravy, znesnadňuje vrácení zboží, slibovanými benefity vůbec, ale naprosto vůbec, neoplývající.
Ty hrnce v titulku jsou vzpomínkou na prodejce "zázračných hrnců", které stačí jen chvíli nahřívat na plotně a ony pak samy vaří. A ušetří obrovské množství energie, takže cena třiceti tisíc Kč je vlastně velice výhodná. A někteří prodejci to celé ještě akcentovali vyvezením kontaktovaných potenciálních zákazníků, vesměs důchodců, do nějakého venkovského pohostinského zařízení (s nějakým pohoštěním), které vytvořilo u obětí pocit zavázanosti ve stylu "když nás tedy (za stovku) vyvezli a pohostili, tak si od nich ten hrnec za 30 000 (v ceně sotva desetiny) tedy koupíme".
Tohle prostě funguje, to je psychology propracované a marketing takto postavený se vyplácí, pokud ovšem nejsou ve státě slušné zákony, chránící občany před podobnými gaunery. Což například u nás, vinou především ODS, rozhodně nejsou.

Analogie

Žene se na nás klimatická katastrofa. Musíme ji co nejrychleji odvrátit tím, že otevřeme své peněženky a vyplázneme obnos, proti kterému je cena oněch zázračných hrnců, co samy vaří a ušetří šíleně moc energie, naprosto zanedbatelná.
Pocit viny je zde navozován manipulací, že kdo se nechce podílet na Záchraně Planety, ohrožuje obyvatele tropických zemí, kteří se upečou, a také lední medvědy, kteří se utopí. Byť je oboje, pochopitelně, nesmysl. Veškerá oteplení se kolem rovníku projevují nejméně a jejich vliv narůstá směrem k pólům. A utopení lední medvědi jsou podvod a manipulace, což bylo prokázáno už před mnoha lety. Navíc lední medvědi jsou v podstatě albinotická forma klasického medvěda hnědého (jaký občas zabloudí ze Slovenska i k nám), která se (z vývojového hlediska nedávno) od něj odštěpila. Takže nezanikne žádný "naprosto jedinečný a nenahraditelný druh", i kdyby skutečně k nějaké katastrofě došlo.
A, stejně, jako ten podvod s hrnci, to funguje. U naivnějších a méně vzdělaných lidí je takto vyvolána představa, že pokud nejdou s proudem, vyvolají naprosto šílenou katastrofu, která bude jejich (spolu)vinou.

Časová tíseň

Klima se mění v průběhu desetiletí až několika staletí, ale aktivisté naléhají, že "včera bylo pozdě" je třeba udělat co nejméně vratné změny v ekonomice i uspořádání společnosti. "Včera bylo pozdě" na to, aby byla zrušena demokracie a moc ve společnosti byla předána zeleným sovětům (nebo, píchni jako řízni, fýrerům), které hloupým a nevzdělaným občanům ukáží onu pravou cestu, na níž budou vyždímáni z veškerých financí a dalších aktiv a jejich nemovitosti budou kvůli jejich neschopnosti finančně utáhnout zelené nesmysly zabaveny, protože o nic jiného než o peníze a další benefity se, stejně jako v případě těch zázračných hrnců, nekoná a konat ani nemůže.
Hlavně nesmí vzniknout časový prostor na hodnocení údajných důkazů antropogennosti změny klimatu ("no, ty přece zná každý; že je vy neznáte? to je přece vaše vina!") i možnosti klima nějakými opatřeními skutečně změnit. "Jen provedeme dekarbonizaci, (a nověji ještě demetanizaci) a nastane ráj", srovnatelný s beztřídní společností, budovanou komunisty, případně se společenstvím árijských nadlidí, jaké slibovali nacisté. A musí se to celé udělat šup šup, a kdo je proti, je zaostalý nepřátelský element, kterého je třeba nemilosrdně zlikvidovat, jak bolševici likvidovali "třídní nepřátele" nebo nacisté Židy.
Šiřitelům klimalží je jasné, že prakticky nic z toho, co hlásají, před racionálním rozborem a konfrontací jak s učebnicovými fakty, tak i logikou, prostě neobstojí, proto se snaží stůj co stůj tyto prvky z hodnocení klimatu eliminovat. A současně omezovat prostor pro jakoukoli vědu v této oblasti.
A je jasné, že se šíření takovýchto škodlivých nesmyslů nejlépe daří v prostředí s omezeným tokem informací, do něhož navíc intenzívně zasahuje jednak státní moc, jednak různé nacistoidní a bolševikoidní nevládní organizace, většinou naplněné lidmi, neschopnými se uživit poctivou prací. Protože v takovém prostředí mohou klimalháři bezuzdně blábolit nesmysly, zatímco, zatímco fakta, která jsou s těmi nesmysly v rozporu, jsou postavena mimo zákon.

Intelektuální degradace

Naši vládní soudruzi už v tichosti připravili změnu osnov. Má být zredukována výuka matematiky, fyziky a dalších exaktních oborů a vytvořen prostor pro "výchovu" ekologickou a LGBTQ+ multigendero multikulturní.
Ponechme nyní stranou ten druhý z neomarxistických projektů. Zaměřme se na onu "ekologickou výchovu". Explicitně upozorňuji, že "výchovu", nikoli nauku. Výchova, to je žvástání bez jakýchkoli fakt a bez jakéhokoli smyslu. Výtvarná výchova - je hodnotnější Leonardova Mona Lisa, nebo pozlacený exkrement, vystavený v moderní galerii? Kdo to ví, kdo to rozhodne? Argumenty pro obě řešení jsou přibližně stejné a stejně neexaktní. Hudební výchova - je hodnotnější Beethovenova devátá, nebo zvukový záznam větrů u prasete (nebo jeho transkripce do notového záznamu)? Jistě bychom našli spoustu avantgardních umělců, kteří by byli pro to druhé. A našli bychom mezi nimi i osobnosti neotřesitelné autority - už Leoš Janáček si pořizoval z různých přírodních zvuků notový záznam a následně tyto záznamy uplatňoval ve svém díle. Jestli zaznamenal i ty prasečí větry, nevím, ale protože občas ve své době ještě jezdil koněspřežnými vozidly, je docela dobře možné, že by se mezi jeho náčrty k budoucí inspiraci našly větry koňské. Rozhodně nechci zlehčovat tohoto Pana Umělce; jen konstatovat, že mnozí, pracující podobnou metodikou, si ta velká písmena opravdu nezaslouží.
Tím jsem jen chtěl, byť trochu názorněji, naznačit, že u "výchovy" nejde naprosto o nic exaktního, vše je závislé na osobnosti vychovatele i vychovávaného a žádné rozhodnutí není možno nijak exaktně doložit coby správnější či méně správné a všechny se míjí s jakýmkoli náznakem na faktech založené objektivity.
Jistěže něco jiného by byla "ekologická nauka", zařazená někam do posledních ročníků jak základní tak střední školy, navazující na dříve probíranou látku v oborech jako je fyzika, chemie, biologie, případně zeměpis a dějepis, a využívající nějaký rozumný matematický aparát. To je ovšem v naprostém rozporu s cílem této akce.
Největším nepřítelem ekologie (ve smyslu pavědecké ideologie, předstírající vztah k ekologii coby vědě), je chytrý a vzdělaný člověk, chápající podstatu ekologických jevů na vědecké bázi. Vzniku něčeho takového je třeba zabránit, to je jasný program současného ministerstva školství, protože ono "takové" by jen posilovalo tábor kritiků a odpůrců ekologických nesmyslů, jako je třeba Green Deal. A pokud ono to bude ještě navíc umět počítat (nejlepší by bylo obnovit množiny, aby děcka co nejvíc zhlouply), je zde riziko, že občané dokáží alespoň částečně rozklíčovat finanční toky mezi "ekologií" a jejími hlasateli a koryfeji.
Stát tedy pracuje na inteligenční a vzdělanostní degradaci budoucích (de)generací, aby si hochštapleři s klimatem udrželi mocenské pozice. A oddálil se moment, kdy budou muset za své zlovolné jednání zaplatit účet.

Ekologové si tedy počínají naprosto stejně jako různí podvodní prodejci pochybného zboží. Nelze se tomu divit, celé antropogenní oteplování klimatu i "klimatická nouze" nejsou nic jiného než podvodné zboží, analogie toho, co tu prodávali různí podvodní zlatokopové v 90. letech, než se podařilo alespoň trochu vyčistit legislativu a trestat tento lidský odpad alespoň za porušení zákazu podomní nabídky zboží a služeb, což má dnes vyvěšeno na vstupech skoro každá ves.

Kdykoli otevírám karton nebo PET láhev...

Ano, kdykoli otevírám karton s mlékem či džusem nebo PET láhev s nějakým nápojem, jsem nucen proklínat EU spolu s její nesmyslnou politikou "boje proti plastům", která mě nutí nosit při sobě nůž, abych mohl uzávěr od zbytku obalu oddělit tak, aby nepřekážel při pití nebo nalévání.

Nesmysl

Kdosi vymyslel, že se musí kartony i PET lahve napevno spojit s víčky, přestože obojí je zpracováváno zcela odlišně od plastu, z něhož se dělají ta víčka. Já ještě také pamatuji, že se víčka od PET lahví sbírala separovaně a člověk mohl jejich darováním určité organizaci přispět např. na dětské hřiště, jehož některé komponenty, zcela jistě dětské skluzavky, se právě z tohoto plastu dělaly a snad i dělají. Takže víčka zcela jistě komplikují zpracovávání jak kartonů tak i PET lahví a někdo na tom zcela jistě vydělá.
Napevno spojené víčko, navíc velmi idiotským způsobem: tak, že překáží jak při pití, tak i při nalévání do sklenice nebo jiné podobné nádoby, je jen další ukázka toho, jak rádobyelita, vládnoucí v EU, hluboce pohrdá jejími obyvateli, a jak současně ignoruje jakákoli fakta, která zpochybňují bezcenné bláboly, které hlásá.
Velmi ikonické bylo i to, že zákaz plastů ve stravovacích provozech se podařilo těmto "géniům" prosadit v době nastupující epidemie COVID 19, tedy za ignorování faktu, že jednorázové plasty jsou v této sféře perfektní faktor snižování rizika šíření infekce. Faktem také je, že zdůvodnění této "geniality", dané blekotáním o vyhazování plastů do přírody, je zcela mimo realitu. Právě v pohostinských provozech absolutně není problém zorganizovat sběr plastového nádobí a jídelních pomůcek přímo na místě jejich použití, protože se jedná o soustředění zdroje tohoto odpadu na jedno místo a navíc je v této destinaci těch plastů poměrně málo druhů. Nehledě k tomu, že v některých stravovacích zařízeních tento zpětný odběr použitého plastu už dávno fungoval.
Rozptýlený sběr plastů všeho druhu, spolu s kartony  dalšími podobnými materiály (místo aby byl podpořen sběr tam, kde vznikají), se velice podobá onomu ikonickému vychytávání oněch 0,04 % oxidu uhličitého ze vzduchu, zatímco kdokoli, kdo není ekologicko - úřednický oligofrenik, by tento plyn vychytával z komínů, v jejichž obsahu je koncentrace tohoto plynu o několik řádů vyšší (často desítky procent) a vychytávání ze směsky s takovým zastoupením CO2 je podstatně levnější a jednodušší.
Faktem je, že dnes je snaha i zavést opakované použití jednorázových pomůcek ve zdravotnictví, což, pochopitelně, představuje riziko daleko vyšší, protože předchůdci těchto pomůcek byli dobře vyřešeni na to, aby dobře a opakovaně přestáli tehdejší sterilizační postupy, což pro současné jednorázové pomůcky rozhodně neplatí. Je to opět ukázka, jak EU ohrožuje "své" obyvatele. A lze jistě očekávat, že ony výše zmíněné "elity" jistě pomůckami na jedno použití po x-té "revitalizovanými" ve zdravotnických zařízeních pro novodobé (euro)socialistické papaláše ošetřovány nebudou.

Jsou plasty skutečně tak nebezpečné?

Plasty mají být "naprosto šíleně nebezpečné", ale, je mi velice líto, vyjma hysterických výkřiků, odkazujících na jakési "vědce", jsem nikdy nic konkrétního nezaznamenal. Je jasné, že jakýkoli materiál, který tvoří částice schopné projít dýchacími cestami nebo skrze střevní sliznici do vnitřního prostředí organismu, se v tomto prostředí bude vyskytovat. A že ty částice budou s to projít i např. do vnitřku buněk. Ostatně, buňky jsou na to vybavené, takové materiály pohltí do výchlipek své cytoplasmatické membrány (pinocytóza) a následně, když zjistí, že si na nich moc nepochutnají, je buď vypudí nebo uloží "na smetiště", zajišťované příslušnými organelami uvnitř buňky.
Tohle dělají buňky v podstatě s jakýmikoli materiály a mohli bychom v nich najít i např. částice vzniklé trouchnivěním kůry, dřeva a dalšího rostlinného materiálu, částice organického i anorganického prachu všeho možného původu. Je proto jasné, že pokud k buňkám dostane na takové částice rozpadlý plast, budou s ním zacházet stejně. Na rozdíl od těch přírodních materiálů je ovšem plast většinou chemicky inertní, takže spíš nadělá méně škod než ty výše zmíněné (i nezmíněné) přírodní materiály.
Jistěže existují i částice prokazatelně spojené se zdravotním rizikem, ale paradoxně je většina z nich vázána svým vznikem na přírodní jevy.

Velká Darwinská a Dawkingovská laboratoř

Veškeré skládky s obsahem plastů, i plasty "hanebně" plující v moři a vytvářející "umělé ostrovy" (jako by takové útvary nevznikaly i zcela přirozenou cestou, viz Sargasové moře a podobné lokality), představují obrovskou výzkumnou laboratoř, v níž se "slepí hodináři" v genomu všech organismů kolem nich se ochomýtajících snaží poskládat ze stávajících i zmutovaných genů něco, co by jednotlivé plasty využilo jako substrát či zdroj energie (či něco podobného užitečného).
Faktem je, že se traduje příběh, jak československý vědec, bádající v oboru, kde bylo zapotřebí jednorázových plastových misek (byly mnohem větší a masívnější než současné, byly také pekelně drahé, dovážely se za valuty a objednávaly se po socialisticku, tedy s dodací dobou spíš v rocích než jen měsících) se setkal s náhodným výskytem kontaminujícího organismu, který mu ty misky "sežral".
S velmi pochopitelným rozhořčením (přišel o výsledky práce i o těžce nahraditelný materiál) to vše vyhodil a zlikvidoval. Teprve až už ty úkony byly dotaženy do nevratného stádia, mu docvaklo, že mikrob požírající plasty by byl vlastně šílené terno. Nicméně, ať se snažil jak se snažil, nikdy se mu už takový záchyt nepodařil. Bylo to tak trochu jako v pohádce, v níž dostane hrdina cosi, co může do nekonečna zpracovávat (třeba přeslen, na němž len neubývá a dá se z něj pořád tahat nit), ale jakmile na tu práci jen jednou zakleje, ten kouzelný zdroj skončí.
Faktem je, že takový organismus se zákonitě musí někde tam, kde se vyskytují plasty, objevit a sežrat je (či alespoň některé druhy z nich) čímž bude problém lidstva s plasty a půastovými odpady vyřešen. Faktem je rovněž i to, že pokud by zelení nebojovali nesmyslně proti GMO a nebyli naprosto nesmyslně podporováni byrokratickou mašinérií EU, už jsme dávno měli umělé organismy tohoto druhu jako násadu do nějakých fermentorů, v nichž by byl plastový odpad bezpečně likvidován.
Neexistuje důvod ani na tomto poli se nějak vzrušovat, tedy kromě těch zelených a tupých a nevzdělaných politiků, kteří berou jejich bezcenné bláboly za písmo svaté.

Takže ano, je naprosto správné každodenně proklínat toho, kdo nám škodí a přivolávat na jeho hlavu to nejhorší, co si můžeme představit. Tedy i na jurodivé ekologické fanatiky a tupé bruselské úředníky, kteří dají na jejich bezcenné bláboly, bez ohledu na to, že jednají proti zájmům naprosté většiny obyvatel EU. Pokud to prokletí nezafunguje, nic se nestane, pokud zapracuje, bude to jen dobře. A komu to proklínání nebude stačit, ať si pořídí voodoo panenku "EU" a píchá do ní špendlíky.