Opravdu se pan premiér obrací proti Green Dealu?

 aktualita,demokracie,Green Deal,politika,volby,

Opravdu se pan premiér obrací proti Green Dealu?

V poslední době se můžeme setkat s hláškami, že pan premiér Fiala začíná dostávat rozum a že si dovoluje kritizovat Green Deal, byť opatrně a nedůsledně. Dokonce jsou vyslovovány obavy, že by to mohlo vzít ODS, potažmo SPOLU, hlasy nejradikálnějších ekomagorů.

Kritika Green Dealu

Je mi líto, stejná historie je stará něco přes čtyři roky. V té době se ODS a SPOLU ucházely o přízeň voličů a pan Fiala rovněž mluvil velmi přesvědčivě o největších nešvarech spojených s Green Dealem a dalšími ekošílenostmi made in EU.
Zcela jednoznačně bylo cílem této akce (a částečně asi splněným) získat hlasy rozumnějších tradičních přívrženců ODS. Zajistit, aby nezůstali doma a přihodili rozumně se tvářícímu "pravicovému" SPOLU s ODS volební lístek. Což se tedy stalo a zcela jistě je to vedle na poslední chvíli účelového pozměnění volebního zákona jeden z důvodů, proč máme v současnosti jednu z nejhorších vlád v naší moderní historii (a pro horší bychom museli sáhnout minimálně 3/4 století do minulosti).
Také prakticky okamžitě po jeho usazení na premiérské křeslo, jsme už od pana Fialy neslyšeli žádnou kritiku ekologických magořin, ať už Green Dealových nebo jiných. Naopak jsme slyšeli fantasmagorické hámotiny, jak obrovským přínosem tento monstrózní projekt je, a kolik dobrého nám přinese.

Ztracená příležitost - historie

V době, kdy se ruský útok na Ukrajinu formou jakéhosi "blitzkriegu" zhroutil (přelom února a března 2022), se stalo jasným, že konflikt na Ukrajině dostává formu materiálové či generální bitvy, kterou vyhraje ten, kdo má více vojáků, výzbroje a výstroje pro ně a více materiálu pro pokrytí potřeb zázemí státu. Tedy do formy, do níž se dostala první světová válka a zejména dění na západní frontě poté, co byly německé kolony zastaveny v první bitvě na Marně (mj. dovozem mas vojáků na bitevní pole zabavenými pařížskými taxíky, což by se s elektromobily udělat nedalo) a byla vytvořena fronta, natažená od pobřeží Atlantiku až ke hranicím Švýcarska.
V tom okamžiku bylo jasné, že Centrální mocnosti (tedy Německo a Rakousko - Uhersko) a jejich spojenci válku prohrají, protože jednak měla Dohoda víc vojáků a vojenského materiálu, jednak mohla (a také to udělala) prakticky kompletně zablokovat dovoz jakéhokoli materiálu na území Centrálních mocností. Ty v podstatě vedly válku jen s očekáváním nějakých zázraků. Zázraky se skutečně staly, Fritz Haber vyvinul syntézu čpavku z vodíku a vzdušného dusíku. Následně je možné čpavek přeměnit na komponenty výbušnin, použitelných do střelných zbraní od pistolí po děla, ale i umělá hnojiva, bez jejichž masívního nasazení (jako náhrady za zablokovaný Chilský ledek) by se Centrální mocnosti zhroutily už v roce 1916, alespoň podle odborníků na logistiku a zemědělství. Je dost pikantní, že tento vynález, který prodloužil utrpení z války o dva roky a zavinil smrt desítek milionů lidí, byl odměněn Nobelovou cenou. Druhým zázrakem (byť na něm Německo velmi aktivně pracovalo) byla VŘSR a zhroucení Ruska, nicméně třetí zázrak, obdobná marxistická revoluce ve Francii a Velké Británii, už nenastal a Centrální mocnosti byly nuceny v roce 1918 kapitulovat.

Ztracená příležitost - současnost

Abychom se vrátili k té válce na Ukrajině: Ukrajina má v porovnání s Ruskem přibližně 1/4 mobilizovatelného obyvatelstva a příslušně méně výzbroje a výstroje, což nemohly napravit ani dodávky ze zemí EU. Navíc všechen průmysl Ukrajiny je na dostřel Ruska, zatímco Rusko, vyjma akcí typu "Pavučina", má významnou část zbrojní výroby mimo dosah ukrajinských zbraní. Pokud tedy neočekáváme nějaké zhroucení Ruska, což se také nestalo, je jasné, že dojde na prostou aritmetiku vojáků, výstroje a výzbroje, která předurčí výsledek konfliktu.
Tohle bylo v podstatě jasné všem odborníkům už v tom prvním červenci 2022, kdy na předsednický post EU vstoupila v rámci plánovitého střídání česká vláda.
V té době se zuřivě diskutovalo o sankcích proti Rusku i o pomoci Ukrajině, která se pozvolna rozbíhala. Každému, i silně podprůměrně inteligentnímu, člověku muselo být jasné, že účinná pomoc Ukrajině ze strany EU a jejích členských států, je naprosto neslučitelná s Green Dealem, který už tehdy vydával své první, silně jedovaté plody ve formě likvidace firem i celých průmyslových odvětví (což sankce "proti Rusku" akcentovaly mj. drastickým zdražením energií).
Kdokoli s byť i jen minimální schopností strategického uvažování musel pochopit, že bez pozastavení (alespoň) Green Dealu a s ním souvisejících pitomostí bude pomoc Ukrajině jen trapným příštipkařením, neschopným přispět k nějakému zvratu dění na frontách. Což se také v následující době (v podstatě až dosud) potvrdilo. Ukrajina je postupně zatlačována (naposled došla informace o tom, že Rusko obsadilo celé Luhansko) a je otázka, zda se v dohledné době nestane státem bez přístupu k moři.
Faktem je, že český tým s panem Fialou v čele se ani nepokusil o nějaké pozastavení Green Dealu v souvislosti s touto novou mezinárodní situací. Že tedy byla, jednoznačně vinou SPOLU a jeho partnerů, promarněna šance tuto snůšku bezcenných pitomostí pozastavit a oslabit její katastrofální vliv na ekonomiku EU a jejích členských států. A neučinili tak bez ohledu na situaci, kterou vládní propaganda presentuje jako válečný stav s Ruskem. Zcela jistě byl tento problém ještě potencován negativním dopadem na ekonomiku ČR, která má nejvyšší podíl průmyslu v HDP ze států EU. Navíc u těch  sankcí proti Rusku jsme byli svědky toho, že mu je pomáhaly státy BRICS, i některé další státy třetího světa, obcházet.
Už jsem před časem připomenul, jak totálně zkorumpovaná Rakousko - Uherská byrokracie s korupčními vazbami na výrobce předovek zadupala projekt Krnkovy rychlostřelky, a v podstatě tím zavinila porážku ve válce s Pruskem. Byrokracie EU a na ní navázané byrokracie členských států si počínají naprosto stejně, tedy bez ohledu na riziko, že jejich udržování Green Dealu a dalších magořin povede k porážce v konfliktu s Ruskem.

Fiala a Green Deal

Je zcela jednoznačné, že v situaci, kdy měl pan Fiala naprosto jedinečnou příležitost celý "slavný" Green Deal v podstatě na léta vyřadit z činnosti a uchránit jak ČR tak i celou EU před jeho katastrofálními dopady, nic takového neučinil a ani neučinil nějaký vážně míněný pokus o podobnou akci (protože řada států z bývalého východního bloku by se k něčemu podobnému zcela jistě přidala).
Jeho verbální negativní hodnocení Green Dealu je tedy skutečně jen a jen předvolební rétorikou, na jakou už jsme si zvykli, a o níž víme, že je v naprostém rozporu s pravdivostí, protože z předvolebních slibů před posledními parlamentními volbami pan Fiala a jeho vláda nesplnili prakticky nic a v řadě konkrétních případů v reálu učinili přesný opak toho, co slibovali.
Pan premiér a jeho suita také neumějí nebo nechtějí pochopit, že primární příčinou oteplování je zvýšená a stále rostoucí aktivita Slunce, a že oxid uhličitý, proti němuž Gereen Deal zuřivě až hystericky bojuje, má na tomto poli jen nepatrný účinek, patrně za hranicí měřitelnosti. Pokud někdo nemá nějaký zázračný recept na úpravu sluneční aktivity, je jedinou naší možností investovat peníze do přizpůsobení se, zodolnění území státu proti vedrům apod., a ne do nesmyslů spojených s Green Dealem.
Jsem toho názoru, že je v naprostém rozporu s našimi základními zájmy a potřebami, aby byla tato vláda v nějaké podobě provolena do dalšího funkčního období. Naopak je v životním zájmu nás všech, aby se v tuzemsku dostala k moci vláda, která Green Deal a podobné nesmysly tvrdě a důsledně odmítne, i kdyby to mělo znamenat totální rozchod s generátorem těchto nesmyslů, což je EU. Potřebujeme také vládu, která by, podobně jako president Trump v USA nebo president Milei v Argentině, odřízla od financí veškeré parazity, od parazitických neziskovkářů po příjemce dotací na nesmysly, pokud ne přímo explicitně škodící věci. Opět i za cenu rozchodu s EU. Bez takto získaných peněz je nereálná ani pomoc Ukrajině, ani racionální příprava na napadení dalších zemí ze strany Ruska, ani zajištění kompenzačních opatření proti oteplování.
V NATO možná zatím má cenu ještě být, ale je docela možné, že pokud bude nějakými praktickými událostmi zpochybněn onen článek 5, přestane být i členství v NATO pro nás přínosem.

Veškeré konání pana premiéra a jeho suity od jeho ustanovení na tento post po posledních volbách silně zpochybňuje jeho současnou "mírně anti Green Dealovou" rétoriku, snad se na mě pan Hašek nebude zlobit, když připomenu jeho projekt, "v mezích (EUrounijního) zákona". Ovšem, zatímco pan Hašek mínil svůj projekt jako parodii a nadsázku, pan premiér se tváří, jako by to myslel vážně, což je, pochopitelně, nesmysl a veškeré jeho konání na tomto poli ho z toho usvědčuje.

Válka není jen hra s vojáčky

Naši představitelé řeší nábor vojáků a snad i některé zbraně. Pominu nyní, že je naše armáda koncipována jako sbor specialistů, určených ke kooperaci se spojenci, kteří budou mimo jiné dodávat i "vševojskové" složky do takového kontingentu. Bohužel si neuvědomují, a také to neřeší, že válka je značně komplexnější jev než ono navléknutí se do uniforem a popadnutí zbraní.

Budeme napadeni?

Bez ohledu na to, co říkají různí mírotvůrci, je obecně v zájmu Ruska obnovit sanitární kordón mezi svými hranicemi a státy, na které si už netroufá. Takže pokud nastanou příznivé okolnosti, bude se snažit získat nadvládu nad státy bývalého východního bloku a snad i dalšími. Jistěže takovou příležitostí může být i zpochybnění onoho článku 5, např. proto, že se EU natolik rozešla se základními principy demokracie, že je prostě pro demokratické USA nehájitelná.
Dalším faktorem je zajisté i totální ekonomický propad EU, která není hájitelná po logistické stránce. Souvisí s tím i to, že nejhlasitější křiklouni válečných hesel jsou pro reálný boj prakticky nepoužitelní. EU prodělala mj. i vojenský úpadek a nebyla by s to postavit do boje proti Rusku ani takové počty vojáků, které postavila Ukrajina. S několika málo výjimkami, jako je např. Polsko, je EU prostřený stůl s cedulkou "Berte si dle libosti".
Za těchto okolností se nebude možné divit tomu, že pokud dojde k míru na Ukrajině, bude mít Rusko rozjetou válečnou ekonomiku a "rozbojovanou" vítěznou armádu a obyvatelstvo nadšené z vítězství, což jsou faktory jednoznačně proválečné, takže bude vážně uvažovat o tažení dál na západ.

Pracka v kokosu

Některé opice jsou chytány tak, že do kokosové skořápky se udělá malá dírka, aby jí tak akorát prolezla prázdná pracka opice příslušného druhu. Dovnitř se dá ořech a celé se to připoutá nějakým řetízkem (ke stromu, kameni, patníku apod.). Opice strčí pracku dovnitř, popadne ořech a už nedostane pracku ven. Můžeme se jen dohadovat, zda je tak chamtivá na to, co popadla, nebo zda si nedokáže propojit ono nevytahování s držením ořechu, ale je připoutaná, dokud nepřijde lovec s klecí nebo pytlem.
Výše uvedený odstavec je alegorie, v níž roli opice hraje EU, lovce zase Rusko a oním ořechem je Green Deal.
EU se nedokázala strategicky zbavit ekonesmysů, s nimiž je jakákoli racionální příprava na válku nejen nemožná, ale naprosto nesmyslná. Její vedení je fascinováno zelenými nesmysly a naprosto si nedokáže přiznat, že jsou to opravdu jen a jen nesmysly a nic jiného, a že bez jejich zrušení se bude její ekonomický stav už jen zhoršovat. Zelené kecy představitelů této organizace jsou srovnatelné s "velkými pravdami" ze známého Jakešova projevu na Červeném hrádku.
Vedení EU tedy v podstatě strhává členské státy do pozice chutných koláčků na prostřeném stole a jen málo z nich se dokáže alespoň částečně vzpěčovat, jako třeba Polsko, Maďarsko a do jisté míry po posledních volbách i Slovensko. My jsme na cestě k totální bezvýznamnosti, která je přímo výzvou k přeměně na podušku či rohožku před hranicemi Ruska.
Pokud bude Brusel v dané politice pokračovat, bude třeba se více integrovat se zmíněnými státy a zajistit si tak nerušenou práci na zajišťování naší bezpečnosti. I za cenu, že by nějaký blok rozumných států opustil EU s přípravou své obrany jako nad vším jiným upřednostňovanou činností, prostě SALUS PATRIAE - SUPREMA LEX. On se vlastně o to samé snaží za Atlantikem Trump.

Ještě jeden argument proti válčení pod EU

"Koalici ochotných" se snaží dát dohromady hlavně Německo a Francie. Je třeba si uvědomit, že s oběma těmito státy máme opravdu "ty nejlepší" zkusenosti, s Francií naposled v roce 1938 (Mnichov) a s Německem následně s okupací a snahou o naše zgenocidování.
Přitom ta Francie měla už za poslední světová války tak mizernou pověst, že se generál Patton vyjádřil v tom smyslu, že raději ať mají Němci o dvě divize víc, než aby jemu po boku bojovala jedna divize francouzská.
Dovolím si také citovat roztomilý příklad z románu Johna Ringo a Travise S. Taylora: "Chvastovzácný sok", třetí díl "zrcadlové série", přeložený Robertem Čapkem:

V předchozím dění vzniklo katastrofou při fyzikálním pokusu (výbuch o ráži na úrovni jaderné bomby) "zrcadlo", které se začalo spontánně množit a z části těchto objektů lezli ven agresívní mimozemšťané, chápající lidi jako potravu. USA získaly mimozemský artefakt, kterým bylo možné pohánět ponorku, přestavěnou na hvězdnou loď, pátrající v režimu utajení po případných spojencích. V třetím díle bylo vlastnictví hvězdné lodě prozrazeno a chystala se koalice pozemských států proti mimozemským nepřátelům.

"Koalice ochotných, pane prezidente," ozval se Berg, který stále ještě seděl ve ztuhlém pozoru a díval se prezidentovi přes rameno. "Měly by ji vést Spojené státy a měla by zahrnovat minimálně Velkou Británii, Čínu, Indii a Japonsko. Doporučil bych, aby do ní bylo přizváno Německo, některé země staré Evropy, východoevropského bloku a Sedmi asijských tygrů stejně jako některé jihoamerické země. Rozhodně by z ní měla být vyloučena Francie."
"Že by z ní měla být vyloučena Francie?" zeptal se ministr zahraničí nevěřícně.
"Ano, pane," vzal si slovo k Bergově nesmírné úlevě první seržant Powell. "I když to bude diplomaticky složité, je to ve skutečnosti velice důležité."
"Vysvětlete mi to, prosím," řekl prezident, opřel se do křesla a položil si dlaň přes ústa.
"Během více než dvou set let historie naší země jsme se zúčastnili války s Francií hned několikrát," navázal váhavě Weaver. "Ve všech případech jsme byli spojenci a ve všech s jedinou výjimkou nám to bylo ke škodě. V podstatě je to tak, pane prezidente, že pokaždé, když se Francouzi do něčeho pustí, nadělají vlastním spojencům víc škod než nepřátelům. Příkladů je tu spousta, ale mezi největší z nich patří Vietnam, válka proti teroru a první i druhá světová válka."
"Popravdě řečeno jsme kolem tohoto bodu měli na palubě docela divokou debatu, pane prezidente," ozval se konečně i Přízrak. "A poslední případ toho, kdy měly Spojené státy nějaký užitek ze spojenectví s Francií, na který jsme si dokázali vzpomenout, byla revoluce."

Takže nejen američtí generálové, ale i spisovatelé military SF románů mají určitý negativní náhled na vojenské schopnosti Francie a její přítomnost ve spojenecké koalici ...

I tohle by pro nás mělo být varováním. Když navíc uvážíme, že pan president Macron je bezdětný, měli bychom mít z konání jím presidentovaného státu ještě větší obavy.

Nejen vojáčci

Ano, platí jednoznačně ono známé římské SI VIS PACEM, PARA BELLUM. Tedy chceš-li mír, musíš být připraven na válku (abys kandidáta na útočníka odradil).
Je mi líto, země, která chce být připravena na válku musí zvládnout "tisíce maličkostí", bez nichž to nepůjde a mnohé z nich se ani trochu nepodobají vojákovi v maskáčích a s kvérem.
Je nutné připomenout, že průměrní velitelé studují taktíku, nadprůměrní strategii a geniální logistiku. A právě logistika a složky státu, které ji jsou s to poskytovat, by měly být středem našeho zájmu a ne tanky, bojová vozidla a letadla (apod.).

Armáda

Naši vojáci budou muset vyřešit řadu "nebojových" problémů, bez nichž je ovšem boj téměř nemožný a téměř stoprocentně ztracený.
Je nutné si uvědomit, že naše současná armáda je v podstatě soubor specialistů, u nichž jsou nějaké vševojskové jednotky určeny ke stěhování a střežení polních laboratoří, nemocnic a podobných zařízení. Z tohoto důvodu bychom také nemohli přispět např. napadenému Polsku, jak se poněkud nešťastně vyjádřil pan Babiš: V podstatě tč. nemáme nic, čím bychom mu mohli reálně pomoci.
Bude tedy nutné vybudovat od základů vševojskovou armádu, schopnou relativně samostatně plnit veškeré úkoly, které před ni válka postaví. Včetně výcviku záloh, schopných nahrazovat bojové ztráty.
Armáda, ale i mobilizovatelné zálohy, bude muset být připravena na rychlý nástup. Připomeňme si, jak byla Ukrajina napadena: Prakticky bez varování.
Ideální by bylo mít to zařízeno jako v Švýcarsku, kde po mobilizačním rozkazu vytáhne voják ze skříně uniformu, z jednoho trezoru zbraň, ze druhého munici a přesune se do blízkého shromažďovacího centra.
Nic lepšího se asi vymyslet nedá, protože reakce na případný pohyb nepřítele takto může být velice rychlá a hranice mohou být obsazeny v řádu hodin a krýt mobilizaci třeba tankových vojsk a letectva, protože ani v tom Švýcarsku nemají tankisté svůj tank zaparkovaný v garáži a hangár s letadlem na zahradě.
Musíme mít mobilizovatelné zálohy, vycvičené a připravené doplňovat stavy jednotek, které při kontaktu s nepřítelem budou mít zcela jistě ztráty a bude nutné je udržet bojeschopné na co nejkompletnějších stavech. S tím jistě souvisí i armádní sklady pro veškeré potřeby takto mobilizovaných vojáků. Bude nutné taky vyřešit to, jak za mobilizované vojáky budou nasazovány další síly na jejich pracovní místa, zejména pokud se bude jednat o práce potřebné k podpoře obrany. I to je logistický problém.
Pro to doplňování stavu jednotek budou muset být zabezpečeny komunikace, aby se zálohy dostaly co nejrychleji a nejbezpečněji k doplňovaným jednotkám na frontě.
Patrně budeme muset též zorganizovat výrobu maket letadel, tanků a další bojové techniky (a snad i bunkrů), abychom donutili nepřítele plýtvat prostředky na jejich ničení.
Zcela jistě bude nutno zabezpečit letiště, abychom nedopadli jako v roce 1968, kdy na nich přistála významná část invazních vojsk. Bude nutno zde nastavět dělostřelecké bunkry, ale od věci by nebylo ani podminování přistávacích drah a zajištění jejich vyhození do vzduchu v případě přistávání invazního vojska.
Pokud bude riziko pozemního útoku (jako na Ukrajině), bude nutné obnovit pohraniční opevnění a jeho dostavění na části hranice s Polskem a Slovenskem (případně doplnění opevnění na hranicích s Rakouskem, která byla dostavována narychlo po anšlusu).
Dobrá zpráva je, že část těchto objektů by mohla sloužit náhradou za již zlikvidovaná kasárna k ubytování a výcviku vojáků.

Mimovojenské složky státu - zdravotnictví

Musíme si uvědomit, že "válka je epidemie úrazů" a musíme být připraveni na jejich zvládání, s tím, že jistě se něco zvládne v polních nemocnicích a armádních nemocnicích za frontou, ale bude třeba přebírat z těchto institucí pospravené a stabilizované pacienty do už v podstatě civilního zázemí, aby se uvolnily kapacity vojenského zdravotnictví na další příjmy. Budeme muset počítat s drastickým nárůstem civilních pacientů, zraněných např. při bombardování měst.
Budeme tedy muset mít záložní nemocnice, protože standardní takový nárůst pacientů nezvládnou. Bude pro ně nutné zajistit personál. Bude muset být posílena i transfúzní služba, aktivováni dárci krve atd. Pokud se bude počítat s použitím jaderných zbraní, budeme muset získat spoustu dárců kostní dřeně, mít nějak vyřešen jejich přehled ohledně krevních skupin a HLA skupin. Musíme o nich vědět pro případ jejich potřeby. V případě velkého rizika by se jistě mohla některým lidem předem odebrat kostní dřeň a uložit do kapalného dusíku, pak by mohli v případě potřeby dostat vlastní. U mužů se dají podobným způsobem odebrat a zmrazit spermie, s vajíčky je to technicky náročnější, ale v principu to jde také (abychom zajistili zdraví poválečné generace).
Měli bychom přeočkovat populaci proti všemu, co se dá použít jako biologická zbraň a očkování proti tomu existuje, od pravých neštovic až po ebolu. Pochopitelně, klasickými vakcínami, ne mRNA sajrajty.
I mimo přípravy na válku bychom měli obnovit očkování proti tuberkulóze, které bylo "geniálně" zrušeno poté, co u nás incidence této choroby začala narůstat. Dnes hrozí obrovský příliv uprchlíků z války i poválečné bídy ze země, kde je výskyt této choroby poměrně vysoký a v Rusku jsou na tom velmi podobně. Zase je na to klasická vakcína, používaná desítky let a s minimálním rizikem negativních vedlejších účinků. Není sice stoprocentní, před masívní infekcí nemusí ochránit, ale běžné naprskání mykobakterií v MHD by měla pomoci ustát s dosti vysokou pravděpodobností.
Jistěže je zde průšvih jménem "očkování proti covid", které bylo spojeno s vysokými riziky, aniž by chránilo před samotným onemocněním, před jeho těžkým průběhem, nebo dokonce před smrtí, což nakonec přiznali i sami výrobci americkým vyšetřovatelům (ostatně proto také Biden těsně před koncem svého presidentování řadu výrobců a distributorů těchto prostředků omilostnil). Nemohu si pomoci, ale celé to působí jako akce, která měla v očích občanů zdiskreditovat zdravotnictví obecně a očkování zvlášť, což odpovídá přípravě na válku s nasazením biologických zbraní (Čína?, Rusko?).
Faktem je, že bez ohledu na bruselské zákazy bude nutno obnovit či zavést výrobu základních léků, i kdyby to znamenalo zásadní střet s bruselskými byrokraty, placenými bůhví kým.
Staré autobusy MHD se daly vzadu otevřít, vymontovat sedačky a nahradit závěsy, na něž bylo možné uložit tři nosítka nad sebou, po obou stranách autobusu a několik řadě, a tímto způsobem přepravovat velké počty raněných na velké vzdálenosti. Nové jsou pro tento účel bez nějakých zásadních úprav nepoužitelné a budou muset být takto upraveny (případně i další dopravní prostředky).

Mimovojenské složky státu - zázemí

Ještě na začátku 60. let měly nově stavěné budovy jako školy, zdravotnická zařízení apod. kryty, které by patrně vydržely i několik km od epicentra výbuchu jaderné nálože (hlavice či bomby) očekávatelné ráže. Nověji postavené budovy nic takového nemají. Bude se to muset fofrem dostavět.
Za poslední války byly ve všech obytných domech ve sklepech kryty se zesílenými stropy (většinou trámy s mnoha podporami), které by sice nevydržely přímý zásah, ale měly by vydržet sesutí části domu nad nimi. Vydržely ale i dělostřelecké granáty a miny menších ráží. Opět, nic z toho nemáme, zejména v nové zástavbě, a přitom příklad Ukrajiny ukazuje, jak je moderní výstavba zranitelná i relativně primitivními zbraněmi malé ráže. A opět se toto bude muset řešit a být to nachystáno pro případ vzniku války.
Faktem je, že "eurodům", postavený podle požadavků EU, je daleko méně odolný bombám a projektilům než klasická zástavba, např. z doby první republiky.
Pochopitelně, pro vše potřebujeme železné zásoby jídla a vody (tu vodu rychle, než nám ji drasticky zdraží nesmyslné zálohování PET lahví, opět jeden nesmysl Made in EU, v praxi jen škodící a dokonce ohrožující naše zdraví a životy). Občané musejí mít ochranné masky, musejí mít pro případ jaderného spadu i ochranné oděvy "arombordely" a ze školení CO si pamatuji, že existovaly i speciální ochranné pytle pro kojence a batolata. Nějak měly vyřešeno profukování filtrovaným vzduchem. To vše budeme muset mít a bude muset být učiněno i rozhodnutí, zda to lidé budou tahat s sebou jak kočka koťata, nebo zda budou mít např. jednu sadu doma a jednu v zaměstnání.
Lidé budou muset být vycvičeni, jak se svým vybavením zacházet, budou muset dokázat rozpoznat signály nebezpečí a vědět, co se po nich požaduje (a ještě ve variantách "jsem doma" jsem v práci", "jsem v nějaké veřejné budově", od nákupního centra po úřady, a "jsem kdesi na ulici"). Takže potřebujeme v podstatě obnovit CO.
Občané, kteří nebudou cvičeni na zálohy budou muset být vycvičeni do zbrojního průmyslu, který by měl být zorganizován jako za druhé světové války v USA, kdy "válka o Atlantik" byla vyhrána mj. velmi racionální výrobou nákladních lodí, přečíslující ztráty, způsobované německými ponorkami. Práce byla zorganizována a zracionalizována takovým způsobem, že např. i slečna, "zlanařená" z hospody, kde pracovala jako servírka, mohla během krátké doby začít vykonávat plnohodnotné pracovní úkony. Později se v USA podobným způsobem stavěly i eskortní letadlové lodě (původně pro doprovod konvojů přes Atlantik), které se nakonec uplatnily i v Pacifiku a dokonce obstály i ve střetu s kolosem Jamato, největší bitevní lodí světa. Takže něco podobného bude nutno vymyslet i na tanky, obrněná vozidla, letadla, drony a další prostředky.
Pochopitelně, válku vyhraje mj. ten, komu později dojde jídlo. Z tohoto důvodu se bude muset obnovit, bez ohledu na zelené nesmysly, produkce potravin na takové úrovni, aby obyvatelstvo na nějakých rozumných přídělech přežilo, protože dovézt je nebude odkud (jiné státy budou ve stejné situaci, komunikace budou zčásti zničené a zčásti zabrané pro bojové účely). A bude nutno vytvořit a udržovat i strategické zásoby konzervovaných potravin, jak to dělal minulý režim.
Nedokážu si také představit vyklizení ohroženého území pomocí elektrošrotu, který prosazuje EU (válka na Ukrajině ukázala, že ono vyklízení se v moderní válce reálně děje). Zato plnohodnotná auta na benzín a naftu jsou s to takový úkol zvládnout. Dovoluji si také připomenout první bitvu na Marně (září 1914), kdy vojáci byli vyvezeni na frontu rekvírovanými pařížskými taxíky a zachránili hlavní město Francie před obsazením Němci. Něco takového by se s elektromobily udělat nedalo, nemají dostatečný dojezd. Proto je třeba považovat prosazování zákazu plnohodnotných aut za sabotáž ve prospěch Ruska.

Zajištění bezpečného prostředí

Intravilány budou muset být co nejvíce upraveny ve stylu "bombenfest", což znamená přinejmenším přípravu rychlého odstranění všeho, z čeho budou odletovat kousky a střepiny na větší vzdálenost, od nesmyslných reklam po ještě nesmyslnější fotovoltaické panely. Obávám se, že v případě narůstajícího rizika konfliktu by měly být zlikvidovány a  skryty i větrné elektrárny, protože jsou viditelné i na radaru a mohou sloužit jako navigační pomůcka třeba pro křižující rakety nebo drony (a nebylo by od věci postavit v odlišných lokalitách falešné z papundeklu nebo jiného podobného materiálu za účelem desorientace nepřítele).
Bude nutno též připravit prostředky pro zatemnění sídel, pokud odborníci na válku prohlásí, že zatemnění má smysl i v současné době.
Faktem je, že my nemáme ani "blbou" papíroklihovou lepící pásku, jíž se za poslední války křížem přelepovala okna (kvůli omezení létání střepů), protože ta se už dávno přestala vyrábět a "moderní" plastová lepící páska na tom okně vydrží pár desítek slunečních dnů a pak buď sama spadne, nebo se dokonce rozsype na prach (vlastní zkušenost). Existují sice fólie, které by byly jistě lepší než ta papírová páska, ale ty jsou jednak dosti drahé, jednak jich zcela jistě nebude dost na ošetření takové spousty oken, jaké bude třeba ochránit. A jejich montáž znamená odmontovat z rámu sklo, nalepit na ně fólii a pak zase sklo namontovat do rámu. Tedy poměrně hodně práce, kterou ne každý majitel či obyvatel bytu zvládne.
Budou muset být obnoveny v optimistických 90. letech často naprosto zbytečně zrušené protipožární nádrže a postaveny nové na většině sídlišť. Měly by být napájeny dešťovou vodou ze střech okolních domů a nepropustných ploch apod., aby se ušetřila vodovodní. Je dobré si uvědomit, že vodárny a klíčové prvky vodovodní sítě budou jedním z vysoce pravděpodobných cílů útoku na města, takže požární hydranty nebudou velice často funkční. Bude nutné zajistit i park požárnických vozů, který by byl s to s vodou z těchto nádrží pracovat.
Je třeba si také uvědomit, že pro přípravu na válku je silně kontraproduktivní digitalizace, protože nosiče dat, s výjimkou CD a DVD (zálohuje na ně ještě vůbec někdo?), zničí elektromagnetický puls jaderného výbuchu. Takový výbuch nad ionosférou by mohl vymazat všechna data z HDD i SSD, flešových pamětí apod. a jako "bonus" zničit procesory od primitivních digitálek až po superpočítače. Nastal by konec dorozumívání mobilem, po Internetu apod. Dá se na to jistě nějak připravit, od zajištění alespoň některých zařízení proti EMP, zálohování všeho možného do prostor dobře chráněných (je to jistě technicky možné, ale drahé a musí se na to myslet a nedá se to stihnout po písknutí poplachu, že na nás něco letí).
Bonusem je, že část těchto příprav by nás mohla zodolnit i proti blackoutu, jaký nám ve své dobrotivosti připravuje EU pomocí nesmyslné podpory nesmyslných OZE.
To samé platí i pro nějakou novodobou Carringtonovu událost, prvky sítě zodolněné proti EMP by asi ustály i ji (nedávné sledování aktivity velkého počtu hvězd podobných Slunci, kolem stovky, vedla mj. ke korekci pravděpodobnosti rizika takové události na desetinásobek původních odhadů).

"Krev" pro všechno

Vše to, co jsem uvedl i to, o čem jsem se nezmiňoval, potřebuje jednu důležitou věc: Energii. Přitom je jasné, že OZE jsou naprosto bezcenné, protože s výrobou toho všeho nelze čekat až vysvitne slunce, nebo zafouká vítr. Tato zařízení nejsou ani s to se sama reprodukovat. V USA padl před nedávnem návrh toho, že by se OZE měly vyrábět a stavět jen z energie, dodávané OZE, a řev "odborníků na klima" jasně ukázal, že to by byl praktický konec těchto zařízení. OZE prakticky nejsou vodní elektrárny (lze je spouštět a vypínat dle potřeby a mohou za přebytku energie přečerpávat vodu zpět nad turbíny), ale jejich kapacita je silně omezená.
Takže budeme muset ponechat a znovu spustit uhelné elektrárny, rozvíjet jaderné, a to v nějakém urychleném režimu, bez zbytečné bruselské administrativy. I tohle je důvod, proč Green Deal je naprosto nesmyslný a proč pro něj v Bruselu lobbovali lidé placení Ruskem.
Příklad Ukrajiny také ukazuje, že bude nutno řadu energetických zařízení zálohovat, zdvojovat klíčové prvky elektrického vedení apod, abychom byli méně zranitelní. Přitom není možné doslova splachovat do WC prostředky (nejen peníze, ale i práci odborníků a materiál) na přestavbu sítě, aby vydržela nárazy nesmyslných Občasných Zdrojů Energie. Takové nesmyslné plýtvání by mělo být okamžitě zastaveno.
Prostě, Green Deal je třeba razantně odmítnout a s případnými protestujícími zacházet jako s nepřátelskými agenty, jimiž prosazovatelé Green Dealu fakticky jsou, bez ohledu na to, zda si toho jsou subjektivně vědomi.

Dopad

Je velmi pravděpodobné, že pokud bychom byli opravdu takto "naježení" a slibovali případnému útočníkovi, ať už to bude kdokoli, že si s námi opravdu "užije", mohli bychom počítat s tím, že si útok na nás rozmyslí. Pokud navíc vedle biče dobré připravenosti na válku navrhneme nějakou rozumnou ekonomickou spolupráci, coby cukr, je dosti pravděpodobné, že k útoku nedojde a budeme s to fungovat relativně samostatně a nezávisle.
Faktem také je, že pokud se zbavíme bruselských nonsensů, a současně zlikvidujeme nedemokratické prvky v politice, vnucované Bruselem, budeme pro Trumpa a spol. zajímaví i jako někdo, koho má cenu chránit, zatímco dnes takový charakter rozhodně nemáme.
A obecně zcela jistě platí, že budeme-li připraveni na chemické zbraně, bude to útočníka demotivovat k jejich nasazení. Budeme-li připraveni na jaderné zbraně, opět bude taková připravenost pro útočníka demotivující. To samé platí i pro zbraně biologické.
Na druhé straně je jasné, že nás Rusko může, když bude potřebovat a chtít, vymazat atomovkami, aniž by mu došla munice. Patrně by na nás stačil jeden Orešnik, plně osazený samostatně manévrujícími jadernými hlavicemi. S tím prostě nic nenaděláme.
Maximálně můžeme mít nějaké "zbraně posmrtné odvety", které by na útočníka vystřelily rakety a drony s náplní z jaderného odpadu, schopného dlouhodobě (přes sto let) zamořit a zneobyvatelnit zasažené území, asi jak je tomu v okolí havarované JE Černobyl, viz mrtvé město Pripjať. I existence něčeho takového by mohla být odstrašující.
Je vhodné si také uvědomit, že nemá cenu se bavit o jednotkách procent HDP na takové přípravy. Československo na výstavbu opevnění proti hitlerovskému Německu utratilo cca dva průměrné celoroční HDP z let jejich výstavby.

Jistě můžeme odmítnout výše naznačené komplexní přípravy na reálný konflikt, zasahující celou společnost a přinášející ony churchillovské "krev, pot a slzy", jak jsem naznačil výše, včetně obrovských státních výdajů, ovlivňujících celou ekonomiku státu. Můžeme se orientovat na "ekologické" tanky, možná na klíček, a na "ekologickou" výrobu trošek oceli (pro výrobu zbraní navíc nepoužitelné) vodíkem a energií z OZE, jak to ve své neskonalé moudrosti prosazuje Brusel. Pak by ovšem bylo nejlepší v případě ohrožení poslat do ohrožující země diplomatické poselstvo, aby se pokusilo vyjednat co nejlepší podmínky naší kapitulace, protože při dodržování toho, co nám nyní nařizuje Brusel, účinná obranná válka není reálně možná.

Můžeme se "zbavit uhlí"?

Jurodiví ekologové blábolí o tom, že se "musíme zbavit uhlí". Jaké by to mělo důsledky?

Význam uhlí

Uhlí se zcela jistě používá jako energetická surovina. Takto získaná energie je jedna z nejlevnějších energií, pokud provedeme přepočet na reálně vyrobenou energii a náklady na ni, je v podstatě druhé či třetí za jádrem (případně vodní energií). Navíc je velice dobře regulovatelná, takže odpadá ono nesmyslné vyrábění energie pro "mařiče", jaké je normou u OZE. Nesmyslné "emisní povolenky" cenu této energie drasticky a bezdůvodně zvyšují, ke škodě celé společnosti.
Je však třeba také zohlednit, že uhlí neprodukuje jen elektřinu, ale rovněž teplárenské teplo, byť dnes už kogeneračně s tou elektřinou. Pokud bychom skončili s uhlím, museli bychom víc než milion domácností převést na jiný zdroj vytápění, a to za podmínek v podstatě energetické nouze.
Dalším užitím uhlí je jeho používání ve spalovnách odpadu, protože příslušný odpad zpravidla neobsahuje dostatečné procento hořlavých materiálů a musí být doplněn nějakým množstvím uhlí, aby hořel. Přitom, pochopitelně, nejde jen o ono spálení, ale také o likvidaci různých nebezpečných látek a ve speciálních spalovnách s dvoustupňovým spalováním je likvidován i silně nebezpečný odpad typu polychlorovaných bifenylů a dalších látek, které při jednoduchém spálení neshoří zcela, ale přemění se na látky srovnatelně toxické, nebo ještě horší(např. dioxiny), které je nutno spálit v onom druhém stupni spalování.
Důležité také je, že uhlí je rovněž cenná chemická surovina a mnoho běžně používaných látek, i takových, jako jsou barvičky pro školní děti nebo náplně různých typů propisovaček, mají tento původ. Nicméně bez barviček z uhlí vám ve zdravotnickém zařízení nevyšetří, zda ta bulka, co máte na těle, je nebo není zhoubný nádor, v podstatě vám ani nespočítají bílé krvinky a poměr zastoupení jednotlivých jejich druhů ve vaší krvi (takže nebude možné diagnostikovat řadu nemocí). Mikrobiolog bude mít problémy s určením bakterií, včetně izolovaných z pacientů. U zemřelých nebude ve vysokém procentu případů možné na patologii stanovit, nač vlastně zemřeli.
Z uhlí se vyrábějí nejrůznější další užitné chemické látky, od plastů až po léky. Pochopitelně, velké množství dalších plastů se vyrábí z ropy. Z uhlí se vyrábějí i různé izolační materiály, používané ve stavebnictví proti vzlínání vlhkosti ze základů do budov, i používané jako střešní krytina.
Výroba různých užitečných látek z uhlí je do značné míry závislá na těžbě energetického uhlí, protože těžit malá kvanta uhlí samostatně, jen jako chemickou surovinu, by produkci uvedených látek mohutně prodražilo a i ty školní barvičky by pak mohly jít cenově na několikanásobek. A zdražení materiálů pro zdravotnictví by bolelo ještě víc. Navíc, některé z uvedených látek se vyrábějí z odpadu po výrobě koksu (a co pak s ním, pokud by se nesměl pálit nebo spotřebovat na výrobu oceli?).
Současně je nutno konstatovat, že už mnoho autorů SF přišlo s domněnkou budoucí možnosti zpracování onoho "fosilu" na složky potravin (a rozhodně to považuji za méně nechutné než brouky). Ostatně, moderní uzeniny z velkovýroby jsou nasyceny kouřovým aroma a přestříkány hnědou potravinářskou barvou, přičemž obojí se dá, mimo jiných možností, vyrobit také z toho uhlí.

Necháme si uhlí vzít?

Pokud necháme škodiče s emisními povolenkami zničit naši těžbu uhlí, hnědého i černého, nastane nouze o řadu výrobků, včetně takových, které mě snad ani nenapadly. Něco bude teoreticky možné dovézt, ale vzhledem k zelenému úpadku ekonomiky nebude za co. Druhá věc je, jakou to dovezené bude mít kvalitu.
Kdysi jsem si jako gymnasista koupil čínské akvarelové barvy, na rozdíl od těch našich běžných "vodovek" nikoli coby válečky, z nichž se barva odebírala mokrým štětcem, ale v malých tubách. Problém nastal, že pokud se tím něco namalovalo, tak se ty barvičky srážely. Podobné srážení jsem pak jako medik viděl na chirurgii, když nám předváděli stanovení krevní skupiny, protože velmi podobně se srazí a rozpraská krev po smísení s antisérem (třeba krev skupiny A se sérem anti A). Takže se ukázaly nakonec v praxi nepoužitelné a pokorně jsem se vrátil k našim vodovkám.
Pokud se necháme zbavit uhlí, budeme tedy odkázáni na dovozy výrobků silně pochybné kvality z nějakých obskurních zemí. Je ovšem otázka, zda na nákup v cizině bude naše ekonomika vůbec mít prostředky.
Jistěže tento zákaz může snížit i dostupnost řady léků (už nyní je naše zdravotnictví nedostatkové skoro jako za komunistů, ne-li dokonce hůř) a to už, pochopitelně, znamená přímé ohrožení našich životů.
Bez uhlí bychom museli řešit teplárny, spalovny a další typy aktivit, které jsou v současnosti téměř bezproblémové.
Zcela jistě nejsou zanedbatelné ani velké počty nezaměstnaných jak z těžby, tak i z navazujících výrob. A ona "bohatá alternativní ekologická pracovní místa" prostě neexistují, to je, a vždy byl, jen vědomý podvod ze strany ekologů.

Takže, je mi velice líto, ale "dekarbonizační" návrhy ekologických iniciativ i organizací na ně napojených jednoznačně poškodí naši ekonomiku v řadě oblastí, o jejichž existenci ekologové snad ani nevědí. Je také charakteristické pro EU, že na opatření spojená s Green Dealem nebyl proveden naprosto žádný rozbor dopadů. Dokonce ani tak primitivní nástin, jaký jsem zde předložil. Svědčí to o naprosté nekompetentnosti vedení EU obecně a těch jejích činovníků, kteří podporují Green Deal, zvláště.

U Berlína se bojuje za Prahu

aneb AfD, CDU/CSU a němečtí voliči

CDU/CSU se snaží alespoň zčásti převzít něco z velmi racionálního a i pro nás pozitivního programu AfD. Její poslanci se pokusili o společné hlasování v Bundestagu, ohledně nakládání s ilegálními přistěhovalci. Tím do jisté míry, byť to byl pokus neúspěšný, prolomili "sanitární kordon" kolem AfD. Co bude dál?

Blíží se volby

Vláda v Německu ztratila parlamentní většinu a byly proto vypsány na tento měsíc, neděli 23. 2., volby do Německého spolkového sněmu. Podle průzkumů je s největší pravděpodobností vyhraje právě CDU/CSU a druhá bude patrně AfD. Ani zrušení "sanitárního kordonu" kolem AfD nebude s vysokou pravděpodobností stačit k vytvoření parlamentní většiny z těchto dvou stran. Protože průnik programů ostatních stran s programem AfD je prakticky nulový, padá s vysokou pravděpodobností kombinace těchto dvou stran s nějakou další.
Jako výsledek je tedy očekáván pro německé občany už jednoznačně znechucující kočkopes, kopulace CDU/CSU s nějakými stranami, majícími prakticky opačný politický program. Tedy něco, co patrně německé občany proti "zavedeným" a "demokratickým" politickým stranám popudí ještě víc.
Pochopitelně, do celého tohoto procesu ještě zasáhl Elon Musk se svou podporou AfD a s rozhovorem, v němž mohla její předsedkyně seznámit posluchače se svým programem. Přinejmenším se mohli němečtí voliči seznámit s pravdivými informacemi o programu AfD, protože zatím v podstatě slyšeli jen hysterické skřeky socialistických a environmentalistických desinformátorů.

Program AfD

Program AfD je velice rozumný a v podstatě alespoň některé jeho části jsou přijatelnější pro německé voliče (podle průzkumů) než programy zavedených stran. Dokonce byl získán naprosto šílený výsledek, že totiž část programu AfD, týkající se ilegálních imigrantů, by podpořila skoro třetina voličů zelených.
Rozumnost tohoto programu je jasná: Zahrnuje ukončení Green Dealu ve všech jeho formách a částech. Dále obnovení chodu německých jaderných elektráren a současně ukončení veškeré podpory OZE. Důležité je i odstranění ilegálů z německého veřejného prostoru do detenčních center, což by z velké části eliminovalo jejich možnosti páchat zločiny obecně a teroristické útoky zvláště.
Rozhodně bych podpořil kohokoli, kdo by takové věci zavedl i u nás.
V souvislosti s výše uvedeným si dovoluji konstatovat, že tak, jak činí onen návrh ohledně ilegálních imigrantů, bylo zacházeno s našimi uprchlíky před komunismem, jak po únorovém puči, tak i po srpnové okupaci. A, pochopitelně, i s uprchlíky z dalších zemí "tábora míru a socialismu". Přitom rozhodně za zády současných ilegálů nejsou žádné rudé šibenice či uranové lágry. Naprostá většina z nich jde tam, kde jsou lidé dostatečně hloupí, aby jim zajistili bezpracný a z jejich pohledu přepychový život.
Němci už na to začali přicházet a poslední aktivity "chirurgů z dovozu", díky, pane Okamuro, za tento geniální a supervýstižný termín, se už zřejmě intimně přimkly k červené čáře, pokud ji dokonce nepřekročily. Pokud se CDU/CSU spojí se stranami, které hodlají udržet "chirurgy" v ulicích, aby měli dostatečný "operační prostor", zcela jistě to voliči "ocení" u dalších voleb.

Ekonomika

Je nutné konstatovat, že ekonomika Německa jde s Green Dealem do kopru. Ty miliony "zelených" pracovních míst, kterými se ohánějí zelení politrukové, jsou jen a jen drzá desinformace. Naopak podniky krachují a ty, které mohou, utíkají ven, mimo EU. Navíc ještě mimo EU (a tedy i Německo) prchají talentovaní lidé, protože pod vládou Bruselu není žádný prostor pro jejich uplatnění.
Už na to začali přicházet i šéfové velkých podniků, a je otázka, nakolik se AfD podaří oslovit dělníky, kterým hrozí propuštění z důvodu Green Dealového úpadku ekonomiky. Do jisté míry se to samé týká i těch, kteří v Německu pracují v zemědělství Pochopitelně, není jasné, jak moc jich při volebním lámání chleba podpoří AfD, tedy stranu s programem, který by mohl jejich existenci zachránit.
Prostě, kdo v Německu pracuje a prací vytváří hodnoty, je bit. Pré mají jen sociální parazité. Ti pouze nemají inteligenci tasemnice nebo škrkavky, které hostitele nezabijí, protože by to znamenalo i jejich smrt.
Pochopitelně, ekonomika Německa se do značné míry bude promítat i do ekonomiky České republiky a krach se k nám přenese daleko víc než krach Německa za Velké hospodářské krize před téměř sto lety.
A lze zcela jistě konstatovat i to, že politika je jen jakési pokračování ekonomických procesů, takže krachování velkých podniků, miliony či spíš desítky milionů nezaměstnaných, kolaps eura (a tím anulování úspor občanů) a další podobné "radosti" nutně povedou k politické radikalizaci. Ostatně,  podobný ekonomický kolaps před necelými sto lety, pouze vyvolaný jinou příčinou, skončil přeměnou Německa na totalitní stát a posléze i válkou, která je, jak známo, jen pokračováním politiky jinými prostředky. Budování Green Dealu poté, co se jednoznačně neosvědčil, je, bohužel, z tohoto pohledu přímo taháním tygra za vousy.

Blížící se německé volby zcela jistě rozhodnou o pokračování (což je víc pravděpodobné) nebo ukončení (méně pravděpodobné) ekonomické krize vyvolané jurodivými zelenými hlasateli Green Dealu, k nimž, bohužel, patří i současná česká vláda. Pokud budou Němci volit racionálně, zhorší se nejen postavení Green Dealových šílenců v Německu, ale i u nás, včetně zhoršeného postavení vlády v Česku, vládnoucí proti zájmům našich občanů. Takže se dá oprášit a upravit heslo ze 30. let minulého století a prohlásit, že "U Berlína se bojuje za Prahu".

Čí projekt je Green Deal?

Faktem je, že Green Deal znamená totální ekonomické ožebračení i politické zneschopnění celé EU, která ho zavádí. Znamená i zneschopnění vojenské. Přesto jsou však kritici tohoto projektu označováni za "proruské".

Ruská stopa

Český EUroposlanec Zdechovský informoval (k dohledání v archivu Neviditelného Psa) o tom, že mnozí ekologičtí lobbisté, působící v centru EU, jsou prokazatelně navázáni na Rusko (stav před napadením Ukrajiny). Rusko také opakovaně odměňovalo politiky, vedoucí hospodářství některých evropských zemí od deseti k pěti, lukrativními posty ve svých státních a polostátních podnicích.
Ruskou stopu můžeme vidět i v tom, že funkčnost energetiky při jejím "ekologizování" či "dekarbonizování" zajišťoval zemní plyn z Ruska, což se fatálně projevilo po útoku Ruska na Ukrajinu, kdy se ukázalo, že odříznutí EU od ruského plynu bude obtížné a bolestivé (a nepodařilo se ho provést ani po třech letech války). Zvláště zlí jazykové tvrdí na různých "desinformačních" webech, že část (a asi ne nevýznamná) kapalného plynu, dováženého podle výkaznictví z Perského zálivu, případně z USA, je z Ruska a pouze dojde někde na moři k jeho přečerpání z tankeru do tankeru. Či dokonce jen k prohození papírů.
Svědčí pro to i ta okolnost, že se nemusejí přelaďovat spotřebiče na jiný druh zemního plynu, což se jinak při přechodu na plyn z jiného zdroje dělá dost běžně.
K tomu plynu si dovolím ještě přípodotek, že islámistické režimy okolo Perského zálivu jsou neméně hnusné než režim v útočnou válku vedoucím Rusku. Navíc USA ekologizované za vládnutí presidenta Bidena omezily zdroje, které byly zprovozněny za Trumpa, ten je patrně zase zprovozní. Takže nákupem plynu z Perského zálivu a podobných destinací podporujeme režimy přinejmenším srovnatelné s tím Ruskem a orientace na US kapalný plyn může znamenat závislost na tom, kdo bude momentálně v USA u moci.

Ruský zájem

Dovoluji si tvrdit, že není zájmem Ruska, aby byla EU prosperujícím soustátím, obydleným blahobytnými a spokojenými občany. Rusko objektivně potřebuje obnovit nějakou formu závislosti států v pásu kolem jeho hranic na sobě, aby se obnovilo jakési nárazníkové pásmo, které tu bylo před pádem socialismu a rozpadem SSSR.
Z tohoto důvodu Rusko potřebuje EU hospodářsky živořící. Protože taková bude snadným cílem k zapojení do nějakého projektu "Velkého Ruska", či velkého ruského předmostí.
Nespokojení a v bídě živořící obyvatelé EU pak budou mít sympatie k režimu, jehož stát prosperuje a neblbne na kvadrát s klimatem a jinými nesmysly, zejména v oblasti ekologie, nadpráv vybraných menšin apod. Ostatně, již i mnoho pro EU zaměřených komentátorů a politiků upozorňuje na riziko Green Dealu v tom smyslu, že by totiž mohl vést k rozpadu EU. Což je ovšem děj, který by mohl být v ruském zájmu. A, řekněme si to upřímně, v současné době EU zdegradovala natolik, že to přinejmenším začíná být i v zájmu nás všech, protože než EU s Green Dealem (a dalšími nesmysly), to raději žádnou EU.
Pokud by se státy na východě EU naopak zbavily zeleného jha a zrestituovaly své ekonomiky a vojenský potenciál, bylo by to pro Rusko zcela jednoznačně nepříjemné. Ještě horší pro Rusko by bylo to, pokud by se +- státům bývalého východního bloku podařilo odtrhnout od EU a dát dohromady nějaký "trucpodnik" (myšleno vůči ní), fungující opravdu na onom volném pohybu osob, zboží a služeb, očištěný od neomarxistických zhůvěřilostí (včetně "vědecké" ekologie), které v současné době činí členství v EU v podstatě kontraproduktivním. Proto se budou proruské síly snažit udržovat moc bruselského centra co nejdéle, aby všechny státy, včetně států bývalého východního bloku, byly jeho aktivitami totálně (a pokud možno nevratně) zmrzačeny.
Dovoluji si v souvislosti s výše napsaným "zakonspirovat", zda účelem celé ruské akce na Ukrajině není (nebo není mimo jiné, tj. že i tento aspekt dopadu byl brán při jejím plánování v potaz) i snaha posílit moc bruselského centra, devastujícího členské státy EU.

Válka

Green Deal vedl k totálnímu ochromení válečné výroby v EU, což je zvlášť problematické v souvislosti s událostmi na Ukrajině, kdy prakticky celá EU vyprázdnila či téměř vyprázdnila své sklady zbraní a munice a nyní již není s to tyto komodity vyrábět ani takovým tempem, jakým jsou na Ukrajině "spotřebovávány". Rusko vyrobí za den přibližně tolik výzbroje a výstroje, jako EU za měsíc.
Je charakteristické, že ti, kteří konstatují současné vyprázdnění skladů vojenského materiálu a nemožnost z těch prázdných skladů Ukrajině cokoli dodat, jsou označováni aktivistickými publicisty a "proevropskými" politiky za "Putinovy agenty".
Sankce proti Rusku Ukrajině, ale ani nám, moc nepomohly. Naopak, přinutily Rusko, aby co nejvíce výroby, včetně válečné, soustředilo na své území, takže je nelze trestat znepřístupněním nějaké klíčové komponenty k jeho zbrojní výrobě. Dokonce existují signály, že onen částečný přechod na válečnou ekonomiku do jisté míry zvyšuje životní úroveň obyvatelstva (k témuž jevu ostatně došlo i na začátku války v Německu).
Navíc se ukázalo, že "světový jih" sympatizuje daleko více s Ruskem než s Ukrajinou a státy, které ji podporují. Ty státy z této skupiny, které na to ekonomicky mají, pomáhají Rusku stávající sankce obcházet.
Dovoluji si vyslovit předpoklad, že Rusko zahájilo útok proti Ukrajině právě až poté, co mělo jasné signály, že už je EU dostatečně poničená zeleným šílenstvím, a že v čele klíčových států i samotné EU jsou lidé s intelektuální kapacitou znemožňující rychlý obrat, tj. "obětování" ekologie za účinnou pomoc Ukrajině a zejména odvrácení možnosti dalšího postupu Ruska po jejím zhltnutí. Případně ruští agenti.
Přitom vše, co centrum EU za souhlasného bučení vlád většiny členských států dělá, napomáhá Rusku a patrně je v souladu s Putinovými záměry a předpoklady. A protože zloděj nejvíc křičí "Chyťte zloděje!", jsou ti, kteří s touto politikou sebevraždy EU nesouhlasí, označováni za "proruské". Současně s uvedeným byrokracie EU nedokázala ani po více než tisíci dnech války zrušit ESG a další Green Dealové nesmysly, aby bylo možné zmodernizovat a rozběhnout zbrojovky. Což je pro potenciální konflikt s Ruskem, které už v podstatě přešlo na válečnou ekonomiku, naprosto šílený handicap.

Má Green Deal nějakou pozitivní stránku?

Na uvedenou otázku existuje naprosto jednoznačná odpověď: Nemá.
Určitá "ekologizace" ekonomik probíhala i před Green Dealem. U nás jsme spoustu věcí souvisejících s ekologií zavedli dokonce ještě před naším začleněním do EU. Je jasné, že by tento proces spontánně pokračoval i nadále, ovšem rozumným tempem a s vyvažováním vzniklých problémů skutečnými přínosy, mj. i oné ekologizace, což se nyní neděje. Navíc, odhadem kolem 99 %, to, co EU prosazuje, životnímu prostředí obecně a klimatu zvláště spíš škodí. Green Deal tedy na poli postupné ekologizace ekonomik a dalších lidských aktivit nepřinesl absolutně nic pozitivního.
Green Deal naopak oproti té spontánní a rozumně řízené ekologizaci, navíc včas reagující na rýsující se problémy, vede k překotnému zavádění věcí, které se měly zavádět desítky let, aby to mělo nějaký smysl a aby byla zorganizována kompenzační opatření (např. náhrada uhlí jádrem). Green Deal navíc vede k nucenému financování naprostých nesmyslů, jako jsou např. Občasné Zdroje Energie, představující jen a jen černou díru na finance a materiální prostředky (ale i pracovní kapacity a suroviny). Do nesmyslné fotovoltaiky, která je s to dodávat elektřinu v době, kdy je jí zapotřebí, a v postačujícím množství, jen v průběhu velmi vzácných okamžiků, bylo už jen u nás nacpáno tolik prostředků, že by to postačilo k postavení několika jaderných bloků.
V některých případech se dokonce mají rušit technologie, za něž žádná náhrada není s tím, "že zcela jistě bude náhrada vbrzku vynalezena". Tedy situace obdobná, jako kdybychom v 16. století dali povinně koně do salámů s tím, že "náhrada bude vynalezena". A je docela možné, že prvních parních a benzínových povozů bychom se za těch cca 300 let stejně nedočkali, protože by se mezi tím společnost totálně technologicky a ekonomicky sesypala.
Green Deal znamená také ničení evropských zemědělců silně restriktivními opatřeními proti užívání hnojiv, pesticidů apod. Přitom jeho protagonistům vůbec nevadí dovoz potravin ze států, které podobných látek (včetně v EU totálně zakázaných) cpou jak do rostlin tak do hospodářských zvířat daleko více, takže jejich rezidua se v potravinách z těchto surovin vyrobených běžně nacházejí. Opět by za normální situace, nikoli pod antidemokraqtickým diktátem zelených šílenců, k takovýmto jevům nedocházelo.
Green Deal v podstatě celou ekologii v očích občanů členských států EU totálně zdiskreditoval a reálně hrozí, že s jeho pádem, který je jistý, nejisté je pouze datum a jakým způsobem k tomu dojde a jaké hospodářské škody ještě stačí nadělat, budou zrušena i ta (nečetná) ekologická opatření, která neškodí a mají spíše pozitivní význam.
Zastánci Green Dealu blekotají o tom, jak "ekologizace" vytvoří obrovskou spoustu pracovních míst, ale nikdy nedokázali své blekty nějak konkretizovat. Naopak, Green Deal znamená rušení podniků, dokonce i takových, které měly několik set let starou tradici (např. u nás některé sklárny). A v dohledu, zřejmě vlivem Green Dealu, skončí kompletně výroba aut a desetitisíce dělníků se ocitnou na dlažbě. A oni, i jejich rodiny a další na nich závislé osoby skončí v bídě a živoření.
Navíc v Green Dealem zpustošené ekonomice ani nebude možné taková jeho zastánci vyfantazírovaná pracovní místa pokrýt financemi. Nějaký čas se budou tisknout nekryté peníze, pak se ekonomika zhroutí po příkladu Německa za Velké hospodářské krize (či Venezuely, Perónovské Argentiny, račte si vybrat). A bude následovat asi něco podobného, co se stalo v tom Německu. Tj. masy občanů nadšeně podpoří kohokoli, kdo Green Deal zruší a jeho protagonisty potrestá. Případně se budou alespoň některé členské státy EU bít o možnost připojení se k prosperujícímu Rusku.

Korekce na realitu

Zcela jistě důležité je i to, že nedávno skončila dvacetiletá mise CERES, která prováděla družicová měření Země i Slunce a jasně dospěla k závěru, že současné oteplování je dílem vyvoláno vyšší sluneční aktivitou a dílem snížením albeda (odrazivosti) Země, a to jak co do množství světlo odrážejících oblaků, tak i tmavnutím zemského povrchu. Celý Green Deal je tedy postaven na naprosto nesprávné premise (oteplování vlivem růstu koncentrace CO2 v atmosféře, navíc antropogenního) a prakticky veškerá opatření v jeho rámci se míjejí se skutečnými příčinami oteplování, pokud oteplování rovnou nepodporují.
Je jasné, že Green Deal jede i jakýmsi "samospádem", protože byly vygenerovány sociální vrstvy, kterým zajišťuje bezpracné příjmy, jako jsou provozovatelé dotovaných OZE, spekulanti s emisními povolenkami a zástupy různých "ekologických nevládkářů". Ti všichni by po korekci příčin oteplování na ty správné přišli o lukrativní příjmy a někteří z nich by dokonce museli i začít pracovat. Ti budou nejvíc řvát o "ruských vlivech", byť oni sami objektivně pracují pro Rusko a patrně mnohým z nich i přistávají rubly na kontech.

Je tedy nutno jasně a stále dokola opakovat, že Green Deal je v zájmu Ruska, nikoli v zájmu obyvatel EU. Green Deal vede k hospodářské pauperizaci a politickému i vojenskému zneschopnění takového rozsahu, že se EU stane naprosto bezcennou a svými obyvateli z valné většiny nenáviděnou, což opět vytvoří příležitost pro Rusko, aby si za vyvedení alespoň sousedních zemí z tohoto marasmu vymínilo jejich účast na nárazníkovém pásmu okolo svých hranic. Nic jiného než ruské zájmy, buď přímé nebo zprostředkované, za Green Dealem nehledejme, bylo by to zcela marné počínání.

Obchodníci s klimatem jako obchodníci se zázračnými hrnci

Jistě to mnozí ze čtenářů zažili. Cvrnkne telefon a je vám nabízeno cosi jedinečného a šíleně výhodného. Musíte se však rozhodnout teď, včíl, včera bylo pozdě, protože ona supervýhodná nabídka už končí, a pak už budou jen samé nevýhodné. A když to odmítnete, připravíte se o obrovské benefity. Vaše děti, ba, co dím, vaše vnoučata, vás budou do smrti proklínat, že jste tuto supervýhodnou supernabídku nevyužil.

Podstata

Podstata tohoto přístupu prodávajícího je naprosto jasná. Zblbnout svou oběť. Zakázat jí, aby se rozmýšlela a hodnotila onu "šíleně výhodnou nabídku" racionálně, chladným rozborem kladů a záporů.
Je třeba v oběti vzbudit dojem, že kápla na cosi naprosto jedinečného, co pro ni bude obrovským přínosem, pokud ovšem okamžitě zareaguje na nabídku a ono zboží si nechá poslat. A s tím přijde smlouva, která, v rozporu s dobrými mravy, znesnadňuje vrácení zboží, slibovanými benefity vůbec, ale naprosto vůbec, neoplývající.
Ty hrnce v titulku jsou vzpomínkou na prodejce "zázračných hrnců", které stačí jen chvíli nahřívat na plotně a ony pak samy vaří. A ušetří obrovské množství energie, takže cena třiceti tisíc Kč je vlastně velice výhodná. A někteří prodejci to celé ještě akcentovali vyvezením kontaktovaných potenciálních zákazníků, vesměs důchodců, do nějakého venkovského pohostinského zařízení (s nějakým pohoštěním), které vytvořilo u obětí pocit zavázanosti ve stylu "když nás tedy (za stovku) vyvezli a pohostili, tak si od nich ten hrnec za 30 000 (v ceně sotva desetiny) tedy koupíme".
Tohle prostě funguje, to je psychology propracované a marketing takto postavený se vyplácí, pokud ovšem nejsou ve státě slušné zákony, chránící občany před podobnými gaunery. Což například u nás, vinou především ODS, rozhodně nejsou.

Analogie

Žene se na nás klimatická katastrofa. Musíme ji co nejrychleji odvrátit tím, že otevřeme své peněženky a vyplázneme obnos, proti kterému je cena oněch zázračných hrnců, co samy vaří a ušetří šíleně moc energie, naprosto zanedbatelná.
Pocit viny je zde navozován manipulací, že kdo se nechce podílet na Záchraně Planety, ohrožuje obyvatele tropických zemí, kteří se upečou, a také lední medvědy, kteří se utopí. Byť je oboje, pochopitelně, nesmysl. Veškerá oteplení se kolem rovníku projevují nejméně a jejich vliv narůstá směrem k pólům. A utopení lední medvědi jsou podvod a manipulace, což bylo prokázáno už před mnoha lety. Navíc lední medvědi jsou v podstatě albinotická forma klasického medvěda hnědého (jaký občas zabloudí ze Slovenska i k nám), která se (z vývojového hlediska nedávno) od něj odštěpila. Takže nezanikne žádný "naprosto jedinečný a nenahraditelný druh", i kdyby skutečně k nějaké katastrofě došlo.
A, stejně, jako ten podvod s hrnci, to funguje. U naivnějších a méně vzdělaných lidí je takto vyvolána představa, že pokud nejdou s proudem, vyvolají naprosto šílenou katastrofu, která bude jejich (spolu)vinou.

Časová tíseň

Klima se mění v průběhu desetiletí až několika staletí, ale aktivisté naléhají, že "včera bylo pozdě" je třeba udělat co nejméně vratné změny v ekonomice i uspořádání společnosti. "Včera bylo pozdě" na to, aby byla zrušena demokracie a moc ve společnosti byla předána zeleným sovětům (nebo, píchni jako řízni, fýrerům), které hloupým a nevzdělaným občanům ukáží onu pravou cestu, na níž budou vyždímáni z veškerých financí a dalších aktiv a jejich nemovitosti budou kvůli jejich neschopnosti finančně utáhnout zelené nesmysly zabaveny, protože o nic jiného než o peníze a další benefity se, stejně jako v případě těch zázračných hrnců, nekoná a konat ani nemůže.
Hlavně nesmí vzniknout časový prostor na hodnocení údajných důkazů antropogennosti změny klimatu ("no, ty přece zná každý; že je vy neznáte? to je přece vaše vina!") i možnosti klima nějakými opatřeními skutečně změnit. "Jen provedeme dekarbonizaci, (a nověji ještě demetanizaci) a nastane ráj", srovnatelný s beztřídní společností, budovanou komunisty, případně se společenstvím árijských nadlidí, jaké slibovali nacisté. A musí se to celé udělat šup šup, a kdo je proti, je zaostalý nepřátelský element, kterého je třeba nemilosrdně zlikvidovat, jak bolševici likvidovali "třídní nepřátele" nebo nacisté Židy.
Šiřitelům klimalží je jasné, že prakticky nic z toho, co hlásají, před racionálním rozborem a konfrontací jak s učebnicovými fakty, tak i logikou, prostě neobstojí, proto se snaží stůj co stůj tyto prvky z hodnocení klimatu eliminovat. A současně omezovat prostor pro jakoukoli vědu v této oblasti.
A je jasné, že se šíření takovýchto škodlivých nesmyslů nejlépe daří v prostředí s omezeným tokem informací, do něhož navíc intenzívně zasahuje jednak státní moc, jednak různé nacistoidní a bolševikoidní nevládní organizace, většinou naplněné lidmi, neschopnými se uživit poctivou prací. Protože v takovém prostředí mohou klimalháři bezuzdně blábolit nesmysly, zatímco, zatímco fakta, která jsou s těmi nesmysly v rozporu, jsou postavena mimo zákon.

Intelektuální degradace

Naši vládní soudruzi už v tichosti připravili změnu osnov. Má být zredukována výuka matematiky, fyziky a dalších exaktních oborů a vytvořen prostor pro "výchovu" ekologickou a LGBTQ+ multigendero multikulturní.
Ponechme nyní stranou ten druhý z neomarxistických projektů. Zaměřme se na onu "ekologickou výchovu". Explicitně upozorňuji, že "výchovu", nikoli nauku. Výchova, to je žvástání bez jakýchkoli fakt a bez jakéhokoli smyslu. Výtvarná výchova - je hodnotnější Leonardova Mona Lisa, nebo pozlacený exkrement, vystavený v moderní galerii? Kdo to ví, kdo to rozhodne? Argumenty pro obě řešení jsou přibližně stejné a stejně neexaktní. Hudební výchova - je hodnotnější Beethovenova devátá, nebo zvukový záznam větrů u prasete (nebo jeho transkripce do notového záznamu)? Jistě bychom našli spoustu avantgardních umělců, kteří by byli pro to druhé. A našli bychom mezi nimi i osobnosti neotřesitelné autority - už Leoš Janáček si pořizoval z různých přírodních zvuků notový záznam a následně tyto záznamy uplatňoval ve svém díle. Jestli zaznamenal i ty prasečí větry, nevím, ale protože občas ve své době ještě jezdil koněspřežnými vozidly, je docela dobře možné, že by se mezi jeho náčrty k budoucí inspiraci našly větry koňské. Rozhodně nechci zlehčovat tohoto Pana Umělce; jen konstatovat, že mnozí, pracující podobnou metodikou, si ta velká písmena opravdu nezaslouží.
Tím jsem jen chtěl, byť trochu názorněji, naznačit, že u "výchovy" nejde naprosto o nic exaktního, vše je závislé na osobnosti vychovatele i vychovávaného a žádné rozhodnutí není možno nijak exaktně doložit coby správnější či méně správné a všechny se míjí s jakýmkoli náznakem na faktech založené objektivity.
Jistěže něco jiného by byla "ekologická nauka", zařazená někam do posledních ročníků jak základní tak střední školy, navazující na dříve probíranou látku v oborech jako je fyzika, chemie, biologie, případně zeměpis a dějepis, a využívající nějaký rozumný matematický aparát. To je ovšem v naprostém rozporu s cílem této akce.
Největším nepřítelem ekologie (ve smyslu pavědecké ideologie, předstírající vztah k ekologii coby vědě), je chytrý a vzdělaný člověk, chápající podstatu ekologických jevů na vědecké bázi. Vzniku něčeho takového je třeba zabránit, to je jasný program současného ministerstva školství, protože ono "takové" by jen posilovalo tábor kritiků a odpůrců ekologických nesmyslů, jako je třeba Green Deal. A pokud ono to bude ještě navíc umět počítat (nejlepší by bylo obnovit množiny, aby děcka co nejvíc zhlouply), je zde riziko, že občané dokáží alespoň částečně rozklíčovat finanční toky mezi "ekologií" a jejími hlasateli a koryfeji.
Stát tedy pracuje na inteligenční a vzdělanostní degradaci budoucích (de)generací, aby si hochštapleři s klimatem udrželi mocenské pozice. A oddálil se moment, kdy budou muset za své zlovolné jednání zaplatit účet.

Ekologové si tedy počínají naprosto stejně jako různí podvodní prodejci pochybného zboží. Nelze se tomu divit, celé antropogenní oteplování klimatu i "klimatická nouze" nejsou nic jiného než podvodné zboží, analogie toho, co tu prodávali různí podvodní zlatokopové v 90. letech, než se podařilo alespoň trochu vyčistit legislativu a trestat tento lidský odpad alespoň za porušení zákazu podomní nabídky zboží a služeb, což má dnes vyvěšeno na vstupech skoro každá ves.

Kvílení postižených soudruhů

Volby do EUroparlamentu znamenaly jasnou prohru stran, orientovaných na ničení naší ekonomiky a ohrožování životů i majetků našich občanů. Proto je slyšet kvil od lidí, kteří právě na těchto aktivitách založili svou živnost.

Kvil

Asi nejcharakterističtější kvil lze zaměstnat u politického aktivisty Boba Kartouse, mluvčího anonymních "českých elfů" (existují vůbec nějací, nebo je to jen virtuální realita, generovaná jejich mluvčími?), který hořekuje nad osudy generace současných pětatřicátníků, coby lidí ohrožených zkázonosností právě proběhlých voleb.
Pan Kartous blekotá o tom, že lidé cítí kvůli "populismu" k EU antipatie, aniž by reflektoval, že je to téměř každá aktivita této organizace, která v normálních lidech tyto antipatie vzbuzuje a řada těchto aktivit vyvolává zcela jasný a konkrétní pocit ohrožení.
Blekotá, že lidé "uvěřili škodlivosti Green Dealu", aniž by reflektoval skutečnost, že Green Deal pro normální lidi není spojen s ničím pozitivním, jen s řadou negativních dopadů na jejich život.
Normální lidé nechtějí šíleně předražené energie, nechtějí růst cen základních potravin, nechtějí žrát místo masa ekology a bruselskými "génii" doporučované sajrajty z brouků a jiných hmyzáků. Nechtějí ani nesmyslně "zateplovat" své domy, protože u řady z těchto staveb je to technologicky škodlivé (v podstatě celá zástavba z první republiky a konce Rakouska - Uherska) a je to i šíleně předražené, jak je u podobných projektů EU zvykem. Nechtějí ani nebezpečné ulice plné islámských teroristů, vraždících a znásilňujících na potkání. Podpořili Motoristy a Přísahu, protože nechtějí násilné ukončení aut a jejich pseudonáhradu šrotem s elektromototry a vysoce nebezpečnými bateriemi. A nechtějí ani spoustu dalších nesmyslů a pitomostí, které se jim snaží vnutit makabrózní bruselská tlupa.
Pan Kartous se mýlí i v tom, že se "oslavovalo v Moskvě". Kdyby nebyla válka, bylo by patrně toto město nyní zahaleno černým suknem, jako hlavní města pohádkových království, v nichž si pro místní princeznu přiletěl drak. Green Deal je jednoznačně ruský projekt, v EU ho prosazovali lidé placení a / nebo řízení Ruskem a jeho krach po volbách by těžce postihl především tento, nám nepřátelský, stát.
Ano, nejvíce hlasů dostala opoziční strana ANO a neexistuje důvod, proč by její poslanci neměli být loajální vedení této strany a neměli prosazovat zájmy voličů, od nichž obdrželi mandát. Jistě by se soudruhu Kartousovi líbilo, kdyby otočili na pětníku a začali prosazovat pravý opak, jak to po volbách do PS PČR udělala koalice Spolu.
ANO je následováno Spolu, jehož část bude alespoň umírněně prosazovat zájmy občanů, zatímco zbytek, především staronový poslanec Niedermayer, bude hlasovat prakticky vždy proti zájmům tohoto státu a jeho obyvatel.
Kvil hodný Viktorky u splavu pan Kartous vydává nad obsazením třetího a čtvrtého místa koalicemi Motoristé s Přísahou a STAČILO!. Správně predikuje, že velmi podobně jako oni bude hlasovat i poslanec za SPD. I panu Kartousovi je naprosto jasné, že tito lidé budou hlasovat za zájmy tohoto státu a jeho obyvatel, na rozdíl ode mě to ovšem kvituje negativně.
Pan Kartous pláče nad pádem Pirátů, který byl naprosto zasloužený, protože jejich zástupci snad nikdy v minulém období Parlamentu EU nehlasovali v souladu se zájmy tohoto státu a jeho občanů, a tak přišla naprosto logická reakce na jejich škůdcovství. STAN bude patrně škodit dál, ale bude na to mít o poslance méně.
Pan Kartous zcela správně chápe, že náš vztah k EU se od naivního nadšení, bohužel většiny, občanů v době referenda o vstupu do ní změnil na naprosto realistický pohled na organizaci, která nám více škodí než prospívá. Obyvatelé Česka k ní začínají mít stejný vztah jako generace mých prarodičů k Rakousku - Uhersku a mých rodičů a mé k SSSR, zhruba ze stejných či srovnatelných důvodů.
Ano, je třeba obstruovat přijímání škodlivých nesmyslů spolu s dalšími podobně orientovanými poslanci z dalších států EU. A ideálně zablokovat alespoň ty nejhorší šílenosti, které na nás současná garnitura EU chystá. Byť nad možností něčeho takového pan Kartous roní slzy jak hráchy.
Pan Kartous kvílí i nad tím, že "Turků a Konečných", tedy Motoristé + Přísaha a STAČILO! budou v parlamentu EU "mraky". Nicméně, právě to je dobře, a kdyby ty mraky byly dvojnásobně velké i husté, nic hrozného by se nestalo, spíš naopak.
Pan Kartous píše o "nápravě". Jako jsme nechtěli Rakousko - Uhersko ve vleku německých nacionalistů, kteří učinili život v něm lidem všech jiných národností naprosto nesnesitelným, jako jsme nechtěli sovětský blok pod vládou bezcenných rudých dementních gerontů, tak i my máme právo nechtít život pod knutou novodobých totalitářů, liberálních demokratů a další podobné antidemokratické lůzy. Chceme žít v demokracii a tržní ekonomice, prosperující, protože žádné jurodivé či nepřítelem placené a / nebo řízené centrální úřednictvo nám nebude znemožňovat standardní ekonomické aktivity. Chceme prosperitu, a ne bídu, kterou nám plánují bruselští kříženci fašistů a bolševiků pod taktovkou zelených, kteří na co sáhnou, to zničí.
Souhlasím s tím, že se tento problém týká více mladých lidí, protože oni buď budou žít v naprosté bídě, udržované totalitním režimem, jaký my, starší, pamatujeme z dob před rokem 1989 (přičemž tento režim, především v posledních letech své existence, byl, alespoň v některých ohledech, paradoxně méně škodlivý než současná EU), nebo normálně žít v prosperujícím státě či soustátí. A nenechají se od lidí, s nimiž pan Kartous silně sympatizuje, uvrhnout do poměrů, srovnatelných s Kambodžou pod vládou Rudých Khmerů.
Souhlasím s panem Kartousem i v tom, že pokud se mladí nevzpamatují, hrozí jim děsivé následky. Ovšem pouze v případě, že v následujících volbách budou vítězit piráti, liberální demokraté a další kazisvěti, plánující udělat ze životů nás i našich potomků totalitní peklo. Tyto lidi bude nutno vymést ze všech stupňů zastupitelstev, od místních až po ten Brusel, aby nemohli škodit. A bude nutné přijmout takové zákony, aby několik málo aktivistů (a často jen jednotlivci) nemohlo škodit tisícům či až milionům lidí, jak je tomu dnes, jak na úrovni státu, tak i EU.
S panem Kartousem se hodnu i na tom že budoucnost není nijak zaručena, ale na rozdíl od něj chápu politický vývoj na Slovensku a v Maďarsku jako vzor, který bychom měli napodobit.

Příčiny

Příčiny kvílení jsou jasné. Lidé jako pan Kartous vidí, že jimi hlásaným nesmyslům přestávají lidé nejen věřit, ale i naslouchat. Z jejich hlediska je to, pochopitelně, strašlivě špatně a budou mektat a blekotat o "desinformacích" než by reflektovali skutečnost, že desinformací je prakticky vše, co Brusel zveřejňuje o Green Dealu, imigraci, LGBTQ+ politice a mnoha a mnoha dalších podobných agendách.
Řekněme si to upřímně, tyto agendy jsou naprosto nesmyslné už proto, že je nikdo, vyjma úzké skupiny sociálních parazitů nepotřebuje. My potřebujeme volný pohyb osob (ale jen občanů států EU), zboží a služeb. Nic dalšího. Veškerá další agenda, která se nám v Bruselu rozplevelila, by měla být co nejrychleji omezena a v ideálním případě zcela zrušena.
Stále více lidí toto začíná chápat. Opravdu k tomu, abych jel jen s občankou do muzea ve Vídni, nepotřebuji, aby mi nějaký zkorumpovaný (jsou vůbec nějací jiní?) úředník nařizoval, od jaké firmy a jakým materiálem si mám povinně zateplit dům, když o to jednak nestojím, a jednak vím, že nějaký čas po zateplení v prvorepubliční zástavbě uhnijí konce trámů v nosných zdech a začnou padat stropy. Opravdu za podobné cesty nehodlám platit tím, že mým ženským příbuzným bude permanentně na ulici hrozit přepadení a znásilnění od civilizačně zcela nekompatibilních jedinců, které sem EU natahala a tahá. Tyto lidi je třeba vrátit zpět a do svého odchodu by měli být drženi v internaci a na vycházky by měli chodit jen s doprovodem, který bude ručit za jejich chování. Lidé jako pan Kartous (a ti, které volil) něco takového zcela jistě zařizovat nebudou.
Nikdo normální tu nechce kastrační kliniky a další zrůdnosti, prosazované LGBTQ+ aktivisty. Nikdo normální tu nechce obnovovat cenzuru, které jsme se zbavili pádem komunistického režimu, zejména když s panem Kartousem ideologicky souznějící politici ji chtějí ještě v hnusnější podobě, než jaká tu byla za soudruha Jakeše.
Pokud se toto a další podobné věci podaří prosadit v rámci EU po jejím drastickém zeštíhlení, bude dobře. Pokud ne, je menší zlo EU zlikvidovat a vytvořit zcela novou organizaci, nezatíženou jejím neblahým dědictvím.
Je potěšitelné, že alespoň část mladších voličů toto chápe a odmítá volit progresivistické škůdce. Ostatně, první analýzy voleb ukazují, že Motoristé s Přísahou měli významný podíl prvovoličů a průměrný věk voliče 38 let. A uspěli i ve "volbách na nečisto" na středních školách. Takže je vidět, že mladší ročníky vnímají Green Deal nikoli jako "příležitost", jak se nám to snaží namluvit profesionální agitátoři a hlasatelé lží, ale jako ohrožení, jímž reálně je.

Pro ilustraci

Starší článek v Parlamentních listech reflektuje místní referendum, které odmítlo stavbu větrné elektrárny. Je, bohužel, až na začátek, za paywallem. Pan Kartous se v něm rozčiluje, že "desinformace o škodlivosti" větrné elektrárny šířil mezi místními obyvateli jejich praktický lékař.
Faktem ovšem je, že prací o tom, jak VE zabíjejí vše, co létá, od hmyzu přes ptáky až po netopýry, se dá nalézt dost a dost a nikdy se je ekologům a podobným aktivistům nepodařilo znevěrohodnit, protože vycházejí z fakt, jako jsou např. sběry kadáverů v okolí těchto zařízení. Tedy ne ze žvástů ideologicky pevných soudruhů.
Pokud se týká lidského zdraví, tak VE mimo jiné produkují infrazvuk, který se při určité (relativně běžně se v tuzemsku vyskytující) rychlosti větru blíží frekvenci rytmické činnosti mozkových buněk a je-li za VE nějaký zdroj světla (nejčastěji vycházející či zapadající slunce), způsobuje vrtule VE jeho blikání ve stejném rytmu. Oboje může (v závislosti na spoustě dalších okolností) vyvolat u člověka epileptický záchvat (včetně u lidí, kteří touto nemocí netrpí; epileptikové, pokud jsou pod prášky, mohou být paradoxně odolnější). To je zase informace na úrovni učebnic neurologie pro lékařské fakulty. A známy jsou i případy "silnic smrti", na nichž k podobnému jevu docházelo při určitých (běžně používaných) rychlostech aut, když slunce svítilo za je lemujícími stromy, nasázenými v nevhodných a striktně pravidelných rozestupech.
Vedle toho není jasný dopad permanentního hluku na lidské zdraví, byť je pod průmyslovými limity, jeho neškodnost rozhodně nikdy prokázána nebyla.
Takže, pokud jsou v této kauze nějací desinformátoři, jsou to pan Kartous a spol.

Je tedy dobře, že lidé, jako je citovaný pan Kartous jsou stresováni tak, že jejich kvil připomíná onu citovanou postavu z Babičky. Jejich reakce ukazuje na to, že ty volby možná dopadly pro nás ještě lépe, než si zatím myslíme.

Hlupcovláda

Člověk se nestačí divit zoufalé nekompetenci našich vládních činitelů. Názorný příklad se objevil před pár dny.

Cukr

Cukr, alespoň ten, co se prodává u nás, je chemicky sacharóza, tedy disacharid, skládající se z jedné molekuly glukózy a jedné molekuly fruktózy. Molekuly jsou spojeny glykosidickou vazbou mezi 1. uhlíkem glukózy a 2. uhlíkem fruktózy. Je to vazba, u níž dvě skupiny -OH z různých molekul "ztratí" vodu a zbývající kyslík se jednou vazbou váže na jednu molekulu a druhou na tu druhou. Pochopitelně, v rostlinách, které sacharózu produkují, se o to spojení postarají specializované enzymy.
Sacharóza se vyrábí především ze v tropech rostoucí třtiny cukrové a u nás pěstovatelné cukrové řepy, která byla vyšlechtěna na vyšší produkci sacharózy. Zavedení řepy cukrovky do produkce pomohla první světová válka, protože blokáda Centrálních mocností, jichž jsme byli součástí, znemožňovala dovoz třtinového cukru. Později zase podpořily tuto produkci druhá světová válka (opět potíže s dovozem třtinového cukru) i následná studená válka a nekonvertibilita měn států východního bloku.
Sacharózu najdeme také v datlích a v míze cukrového javoru, ale v menším množství ji mají v míze i jiné druhy javorů (výroba "javorového cukru" má spíš význam lokální + jako atrakce pro turisty). Cukrový javor sice pochází z amerického kontinentu, ale roste i u nás (v arboretech a parcích) a teoreticky by tedy bylo možné nahradit část polí s cukrovou řepou plantážemi tohoto stromu.
Různé "přírodní" cukry hnědavé barvy jsou nedostatečně vyčištěná sacharóza. Jejich zdravotně pozitivní působení je na úrovni "víra tvá tě uzdravila". Mohou jistě obsahovat některé mikroelementy, ale abychom jich do sebe touto cestou dostali významné množství, museli bychom si navodit zdravotní potíže z nadměrné konzumace sacharózy. Jistěže "melasová" příchuť či aroma těchto cukrů má smysl v některých nápojích a pokrmech, takže kulinární význam těmto výrobkům nehodlám upírat.

Sacharóza a zdraví

Sacharóza se uplatňuje jako poměrně rychlý dárce energie. Nejprve se rozštěpí na glukózu a fruktózu.
Glukóza se rozštěpí na dvě molekuly pyruvátu za vzniku ATP, NADPH a pyruvátu, je-li dostatek kyslíku se může přeměnit na kyselinu octovou, zpracovatelnou přímo v cyklu trikarbonových kyselin (= se třemi atomy uhlíku v molekule), do něhož vstupuje kyselina octová (tři její molekuly vzniknou rozštěpením molekuly glukózy) a vystupuje z něj metabolická voda (asi půl litru za den u průměrně vážícího člověka), oxid uhličitý a hlavně ATP a NADPH. Zkratkami uvedené látky obsahují velké množství energie v tzv. makroergních vazbách a jejich odbouráváním jsou s to zajistit dodávku energie do enzymatických chemických reakcí, u nichž je výstup energeticky bohatší než vstup (hlavně syntéza nejrůznějších složek lidských buněk).
Při nedostatku kyslíku se pyruvát přemění za vzniku menšího množství ATP na kyselinu mléčnou. Ta je, jakmile je dodávka kyslíku obnovena, za cenu jeho spotřeby přeměněna zpět na pyruvát a ten je poté zpracovatelný výše uvedeným postupem (proto se této přeměně říká "práce na kyslíkový dluh").
Při nadbytku energie se glukóza v jaterních buňkách polymeruje na "živočišný škrob" glykogen, který slouží jako pohotovostní zásoba energie, protože glukózu z něj organismus vytvoří velice snadno a rychle. Protože škrob se mění teplem na sladký dextrin, sládnou játra při razantní tepelné úpravě (grilování, smažení) a musí se tento efekt "přebít" solí a kořením.
Je-li nadbytek energie dlouhodobý, vytvářejí jaterní buňky z glukózy složky tuku, které jsou transportovány do tukové tkáně opět jako zdroj energie, ale s daleko delší latencí nástupu. Při tomto transportu spíše nedopatřením může docházet i k nežádoucímu tučnění cévních stěn. Při velkém nadbytku energie se může část tuku uložit přímo v jaterních buňkách, což je ovšem rovněž nežádoucí jev.
Glykogen ještě najdeme u žen a dívek s běžícím menstruačním cyklem v buňkách pokrývajících pochvu a malé stydké pysky. Zde jeho význam spočívá ve výkrmu Dördeleinova laktobacilu, který zajišťuje ženskému genitálu ochranu před nežádoucími bakteriemi zajištěním kyselého pH a produkcí kyseliny mléčné. Obojí tvoří prostředí nepřátelském řadě chorobotvorných bakterií. U mladších osob ženského pohlaví zajišťuje ochranu vnitřního genitálu panenská blána.
Fruktóza se na počátku odbourává stejnými enzymy jako glukóza, její další odbourávání si vyžaduje přítomnost glukózy a jejích metabolitů (což je v případě slazení sacharózou splněno).
Problém je fruktóza podávaná samotná, která "vyžaduje" po buňkách ke svému odbourávání nasyntetizovat glukózu. Je to problém hlavně USA, kde mají nadbytek kukuřice a vyrábějí z ní fruktózový sirup, který je ze zákona přidáván do mnoha výrobků a, na rozdíl od sacharózy, jednoznačně zdravotně škodí. Doporučuji příslušné pasáže z Hellerovy Hlavy XXII o "odbornících na nepěstování kukuřice".
Sacharóza tedy dodá tělu energii, a je-li tato dodávka spojena s energetickým výdejem (sport, těžká fyzická práce), tak se tato energie "vyběhá" a žádný negativní zdravotní dopad nenastane. Pokud je sacharóza podávána při malém energetickém výdeji, přispívá ke vzniku obezity a na ni navazujících komplikací (jichž je velké množství). Jistěže ve vyspělých zemích můžeme vidět více lidí s nedostatečným energetickým výdejem a současně "přežíraných" různými zdroji energie (nejen sacharózou). Nicméně toto není řešitelné jednoduchými zákazy, ale spíš komplexní prací s populací.
Budu hodně ošklivý: Ta komunistická Spartakiáda zcela jistě byla po ideologické stránce fuj, ale dokázala rozhýbat obrovské procento občanů (protože probíhala i místní a další cvičení, nejen show na Strahově) a zcela jistě přispěla ke zdraví populace daleko víc než nejrůznější zásahy polistopadových vlád.

Sacharóza a cukrovka

Sacharóza sama cukrovku nevyvolá, ale může přispět k dekompenzaci diabetika tím, že přispěje k jeho obezitě. Čím je člověk obéznější, tím více inzulinu potřebuje, a pokud jeho tvorba v těle vázne, objeví se cukrovka.
Protože u léčených diabetiků (prášky injekce) může dojít k předávkování inzulinu, což se projeví snížením hladiny glukózy v krvi pod limit normálu, doporučuje se diabetikům mít u sebe zdroj sacharózy, třeba kostku cukru a požít jej při nástupu potíží.
Nicméně u diabetika, u něhož nastupuje porucha vědomí, se doporučuje dát kostku cukru (nebo ekvivalent) "na slepo", a to ze dvou důvodů:

1. U léčených diabetiků je nedostatek glukózy v krvi příčinou těchto stavů častěji než nadbytek
2. U diabetika s nedostatkem glukózy v krvi přidá kostka cukru nezanedbatelné procento k tomu, co pacientovi koluje v krvi, zatímco při potížích z nadbytku glukózy jí má v krvi tolik, že je proti tomu ta kostka cukru zanedbatelná.

Na druhé straně u diabetika jednoduché cukry (nejen sacharóza) přispívají k prudkým změnám koncentrace glukózy v krvi, což je nežádoucí. Vede to mj. k diabetickému onemocnění cév. Proto u diabetiků potraviny, z nichž organismus snadno a rychle vytvoří glukózu, omezujeme až vylučujeme z diety.

Restrikce?

U dětí, pokud mají správný pohybový režim (u mladších školních dětí není "umravňována" jejich spontánní, vrozená, fyzická aktivita, u starších je organizována nějaká sportovní činnost) není nutné sacharózu a podobné zdroje energie restringovat. Pokud vidíme obézní děti, jakože ano, je to spíš opravdu zaviněno nedostatkem pohybu a dalšího energetického výdeje a primárně by měl být zásah učiněn zde.
A zase, samotné hubnutí, je-li prováděno špatně (což často je) může mít za následek vznik mentální anorexie, která má horší prognózu než mnohé zhoubné nádory.
Pochopitelně, je nesmytelnou vinou polistopadových režimů, že nejrůznějšími cestami omezovaly aktivity dětí a mládeže. V budově, kolem níž jsem kdysi chodil do práce, byla původně základní umělecká škola. Dnes je v ní (resp. ještě nedávno bylo, už dlouho jsem tam tudy nešel) bistro "U kouřícího králíka". Pokud má režim takovéto priority, můžeme se stavět v oblasti výživových restrikcí na hlavu, a ničeho pozitivního stejně nedosáhneme.
Ostatně, celý "pamlskový zákon" (ČSSD) je totální nesmysl. Taková restrikce potravin by měla smysl u chovanců domovů pro seniory, ale ne u dětí se správným pohybovým režimem.
A je to i vina nás, občanů, koho jsme zvolili.

Restrikce sacharózy

Jakub Komárek, "poradce" vlády v oblasti danění chce zdanit slazené nápoje. Co je na tom špatného?

1. Rozlišování sacharózy z nápojů a jiných zdrojů je naprostý nesmysl. Už v žaludku není šance poznat, která molekula sacharózy se tam dostala s nápojem a která s dortem, nebo třeba datlí. Restrikce by tedy musela postihnout všechny druhy zdrojů sacharózy přibližně stejně.
2. Konkrétně u těch nápojů by to vedlo k vyšší konzumaci jejich verzí s umělými sladidly, proti nimž je sacharóza daleko menší zlo. Ostatně, vojáci, postižení "nemocí ze Zálivu", by mohli vyprávět.
3. V některých nápojích je silný zdroj sladké chutí nezbytný z důvodu dalších obsahových látek, které musí "přebít". Paradoxně toto zvládne sacharóza lépe než umělá sladidla. Je dobré vědět, že v některých nápojích kolového typu je tolik kyseliny fosforečné, že perfektně odstraňují vodní kámen na WC a poslouží i k uvolňování zarezlých šroubů a podobných spojů
4. A jsme u těch sportovců, kteří sacharózu "vyběhají".

Proti umělým sladidlům existují ještě dvě námitky:
Ta první spočívá v tom, že před pár lety byly ve sliznici tenkého střeva objeveny chuťové pohárky pro sladkou chuť, tedy cosi, co jsme dříve znali jen z jazyka.
Přestože je udržování stálé hladiny glukózy v krvi autonomní, pro organismus je zřejmě výhodné se na příval cukru do krve předchystat a proto jednoduché sacharidy v tenkém střevě, kam se mohou dostat jako takové, nebo vzniknout rozkladem škrobu, detekuje. Ovšem, protože se jedná o ta samá (či silně podobná) čidla, jaká v ústech "zblbnou" umělá sladidla, to samé nastane i v tom střevě, A onen falešný signál pak vede k metabolickým procesům, které, pokud nejsou následovány oním očekávaným přísunem sacharidů, se začnou chovat divně a výsledkem té divnosti může být, mj., i obezita.
Ta druhá spočívá v tom, že umělá sladidla mají vliv na střevní mikrobiom a výsledkem rovněž může být jeho deregulace, směřující zase k obezitě. To, že mikrobiom může obezitu vyvolávat, bylo mj. prokázáno případy, kdy při darování mikrobiomu (pro různé těžké a jinak neléčitelné choroby střev) byla s mikrobiomem od dárce přenesena na příjemce i obezita.
Dokud na tomto poli (myšlena hlavně druhá námitka), kam věda zatím pouze vstoupila a snad učinila pár nejistých krůčků, nebude jasno, je zde nutná velmi silná porce zdrženlivosti. Faktem je, že k dispozici existují sladké látky ze Stévie, případně Lipie sladké, které lidé v místech, kde tato rostliny přirozeně rostou, konzumují snad již stovky generací bez negativních následků. Právě z důvodu absence negativních dopadů na zdraví jsou tato sladidla bezpečnější než ta, která jsou s námi jen desítky let. Patrně lze za bezpečný považovat i sacharín, který je konzumován víc než sto let a nějaké zásadní negativní dopady této konzumace nebyly nikdy prokázány. Nicméně i u těchto sladidel platí ono možné "ošizení" střevních čidel pro glukózu, takže i u nich je "méně více".

Nekvalifikovanost

Faktem je, že tohle všechno by měl mít "poradce" se svým týmem nastudováno do daleko větších podrobností, než jaké jsem zde uvedl. Nejsou to nějaké superznalosti. Spoustu toho by měl znát maturant z biologie, a to další se najde v běžných učebnicích či v populárně naučných textech, jak papírových tak na webu.
Faktem ovšem je také to, že takovouto analýzu nikdo neudělal, prostě se "vymyslelo", že "cukr přece škodí" (aniž by se to dále rozvíjelo v širších souvislostech), a aniž by se se šlo za horizont "vydolování" nějakých peněz z populace, ber kde ber.
Něco takového je, pochopitelně, naprosto neslučitelné s odpovědným a rozumným vedením státu. Nebudu znovu uvádět onen vtip z doby socialismu (citovaný 28. 5. 2024), ale konstatuji, že lidé, kteří se nám takto předvádějí, nemají k těm biľakům a jakešům zase až tak daleko. Je docela možné, že by se za minulého režimu dobře uplatnili v řídících strukturách KSČ.
Nicméně je třeba tuto vládu (a její širší zázemí) jednoznačně pojmenovat: Jedná se o vládu hlupáků a nevzdělanců, tedy jakousi simpliciokracii, česky hlupcovádu. Pochopitelně, není to jen náš problém, je to problém EU jako takové, i řady jejích členských států (nejen náš). A pokud se do čela nějakého státu dostane politik jiného formátu, hned se proti němu organizuje spiknutí, případně atentát.
Pochopitelně, problematické nejsou jen slazené nápoje.
Je to celá klimaagenda, u níž se stále více ukazuje, že na nárůstu teplot má jakýsi podíl zastavení emisí oxidů síry, už jsem se na tomto blogu o tom zmiňoval, nicméně nejnověji se ukazuje, že za letošními teplotami by mohl stát jako příčina zákaz sirnatých paliv pro lodě (zase ty emise oxidů síry). Nicméně u těch oxidů síry z výfuků a komínů lodí jde pravděpodobně i o to, že dodávaly do mořské vody síru, která je biogenní prvek, a podporovaly tak růst planktonu, který CO2 vychytává a částečně "pohřbívá" po svém úhynu na mořské dno. Takže zde byly vlastně eliminovány dva souběžně a souhlasně běžící mechanismy, snižující teplotu planety.
Ekologové, stojící za tímto zákazem, se prostě zase jednou "vyznamenali" a předvedli své hlupáctví a nevzdělanost. A, pochopitelně, stále blokují návrat paliv se sírou, který by jimi vyrobený problém vyřešil. Raději budou pumpovat oxidy síry do atmosféry za vzniku kyselých dešťů a dalších nežádoucích jevů. Ale dá se na tom vydělat, zatímco na zrušení zákazu (lacinějších) paliv se sírou by nedostali ani eurocent.
Úplně nejnovější informaci o "kvalitě" těch, co nám vládnou, citují Parlamentní listy 2. 6.: "'Byli jsme svědky reakcí europoslanců, kteří odpovídali na otázku, kolik je ve vzduchu oxidu uhličitého. Odpovědi asi 10 nebo 15 europoslanců, kteří Green Deal schvalovali, byly, že koncentrace CO2 v atmosféře je od 5 do 25 %. To svědčí o tom, že europoslanci, kteří schvalují životně důležité zákony, směrnice a strategie, nemají elementární znalosti o problematice, kterou schvalují. A to přesto, že to má zásadní vliv na život nás, obyvatel Evropské unie a na naši životní úroveň,' kroutí hlavou Zdeněk Jandejsek."
Ekologové prostě jakoby vypadli z oka smutnému hrdinovi Gogolových "Mrtvých duší" Čičikovi, jehož heslem bylo "Ze všeho nejvíce hrabej a schraňuj kopějky". Protože o nic jiného v ekologii nejde.
Zcela jistě je výsledkem simpliciokracie i celá "genderová" agenda, imigrační agenda a mnoho dalšího, co nás ohrožuje.

Snaží se nám vládnout hlupáci a nevzdělanci, neschopní ani sebemenší analýzy dopadů svých aktivit. Problém restrikce slazených nápojů byl jen malý příklad k ilustraci velkého problému.
Za pár dnů budeme mít možnost omezit moc simplicistních politiků a jejich týmů na úrovni EU. Měli bychom ji využít do dna, abychom alespoň za náš stát nemuseli mít špatné svědomí z toho, jací lidé promlouvají na této úrovni naším jménem. Obávám se, že nadcházející eurovolby zvýrazní rozdíl mezi hlupáckými a odpovědnými státy (respektive převažujícím typem obyvatel v nich).

Green Deal jako případová studie lží a desinformací

Pochopitelně, nemyslím to, co soudruzi poplatní vládě, případně Bruselu, za lži a desinformace označují. Mám na mysli naopak to, čím jsou krmeny uši a oči naše a našich spoluobčanů, abychom v zájmu vlády, případně Bruselu, jednali zcela nelogicky a jednoznačně k naší škodě. Boj proti těmto desinformacím je v zájmu celé společnosti, protože ta je účelově, mj. "veřejnoprávními" a jinými zdroji informací na půdu nesmyslů a sebepoškození. A informování ohledně Green Dealu je toho velmi názornou ukázkou.

Desinformace

Pochopitelně, jsme zasypáváni obrovským množstvím desinformací, které se na nás ovšem šíří nikoli z nějakých pokoutních médií "poplatných Rusku či přímo Putinovi". Naopak, cpou je do nás horem spodem, všem, kteří se nechají, tzv. "veřejnoprávní" média a další média blízká vládě a vládním stranám.
Je přitom v našem zájmu být proti těmto desinformacím odolní, protože jen člověk nezhlouplý neustálým proudem lží a nesmyslů z těchto zdrojů se nebude chovat (a v tomto dvouvolebním roce i hlasovat) tak, jak by to od něj chtěla uvedená média a jejich loutkovodiči, ale bude se chovat a hlasovat ve prospěch svůj a svých blízkých.
Některé z těchto vládních desinformací přitom mají už jakýsi viditelný vliv na preference populace, což je jednoznačně chyba. Dovolím si zastavit se alespoň u jedné skupiny.

Případ Green Deal

Průzkum, který zveřejnil Svět hospodářství zahrnuje ve výsledku procenta českých respondentů, kteří považují danou otázku silněji (dole) nebo slaběji (nahoře) za problém.
Z výsledků podle analytiků plyne, že Češi nepovažují za problém Green Deal a přijetí eura.

Originální graf byl otočen o 90 stupňů, nejsou na něm texty problémů, ty jsou uvedeny zde s čísly odpovídajícího sloupce, a hodnoty lze vyčíst ze šrafování v pozadí grafu.

1. Bezpečnost Evropy
2. Energetická a surovinová bezpečnost Evropy
3. Migrační politika a boj s nelegální migrací
4. Konkurenceschopnost Evropy
5. Boj s desinformacemi
6. Řešení konfliktu na Ukrajině
7. Evropská integrace
8. Green Deal a jeho dopady
9. Přijetí eura

Oproti zdroji je zde barevně vyjádřen vztah ke Green Dealu. Svěžejšími zelenými tóny bližší a lomenými vzdálenější. Dovoluji si tedy tvrdit, že s jedinou výjimkou mají všechny uvedené problémy nikoli nepodstatný vztah ke Green Dealu, ač byl v populaci vyvolán dojem, že Green Deal s tím nijak nesouvisí. Vezmu to po řadě:

Bezpečnost Evropy

Green Deal v podstatě eliminoval vše, co souvisí se zbrojní výrobou. Navíc eliminoval i řadu dalších výrob, které by mohly posloužit alespoň jako produkce nějakých zbraňových náhražek.
Green Deal zakazuje, dokonce i nyní, když je situace na Ukrajině víc než kritická a zbraně v našich skladech v podstatě došly, financování jakékoli zbrojní výroby (vč. výroby munice), takže je zcela nemožné za jím vytvořených podmínek zvýšit výrobu toho, co Ukrajina potřebuje, jak by se to stalo v normálně fungující ekonomice.
Pochopitelně, Rusko neohrožuje jen Ukrajinu. Pokud v této zemi uspěje, jsme na řadě my (myšleno státy na východní hranici NATO). Přičemž zde byla pomocí Ukrajině prakticky vyčerpána munice a silně zredukován počet zbraní, takže naše obrana, snad s výjimkou Polska, by byla o mnoho slabší než to, co předvádí Ukrajina (a zjevně to na Rusko nestačí).
Jinými slovy, Green Deal naprosto jednoznačně ohrožuje bezpečnost EU a snížil ji natolik, že jsme reálně pod úrovní, umožňující efektivní obranu.

Energetická a surovinová bezpečnost Evropy

Green Deal naprosto jednoznačně likviduje zdroje energie. V rámci tohoto projektu prosazované Občasné Zdroje Energie jsou naprosto k ničemu. Už v 50. letech se u nás bolševici snažili "poroučet větru, dešti", a jejich vzory ze stalinského SSSR tak činily ještě o nějaké dvě dekády dříve. Nic z toho nefungovalo a nefunguje dodnes.
OZE jsou zcela závislé na aktuálním počasí a denní i roční době. Mimo optimu jejich činnosti blízká období neprodukují prakticky nic. Nepomůže ani nastavění jejich větší kapacity, protože tím jen zvýšíme přebytek energie při náhodně vzniklých optimálních podmínkách pro jejich výkon (a zvýšíme tím náklady na likvidaci této energie, pro niž není žádné využití a v budoucnu to bude ještě horší).
Green Deal zvyšuje závislost celé EU na dovážených i velmi triviálních surovinách. Už nyní nejsme schopni pokrýt své potřeby železa, což zvládali už naši předkové na sklonku pravěku. OZE potřebují dovážené suroviny, to samé baterie, které by měly zachycovat jejich výkon. Takže Green Deal naši závislost na dovážených surovinách zvyšuje.
Green Deal navíc vede k naprosto nesmyslnému plýtvání surovinami při stavbě naprosto nesmyslných a z hlediska energetiky bezcenných OZE.
Green Deal podvazuje i těžbu surovin, kterých je na území EU potenciální dostatek (železa a řady jiných kovů a dalších).
Sumárně řečeno, za nedostatkem energie a surovin jednoznačně vykukuje šeredná zelená hlava Green Dealu.

Migrační politika a boj s nelegální migrací

Tento bod skutečně souvisí s Green Dealem jen velmi okrajově. Nicméně je zde zcela jednoznačně společný princip: Jak Green Deal tak i přijímání nelegálních migrantů jsou nařizována úředníky EU s nulovou demokratickou legitimitou, za halasné podpory hloupých, nevzdělaných a nulovou odpovědnost za své aktivity pociťujících aktivistů.

Konkurenceschopnost Evropy

Je zcela jasné, že EU, která si likviduje průmysl na bázi fantasmagorií jurodivých ekologických aktivistů, materializovaných jako Green Deal, nemůže být konkurenceschopná vůči zemím, které podobné pitomosti nedělají.
Navíc vidíme, že řada významných firem, podílejících se na tvorbě HDP, z EU už odešla, nebo je nyní v procesu odcházení a další tohle alespoň zvažují (a bude-li Green Deal pokračovat, utečou také).
V podstatě zde zůstanou živnosti a malé firmy, které se nějak budou "z ruky do huby" protloukat do té doby, než i ony padnou do oka naprosto nevypočítatelným a nezodpovědným šílencům z řad ekologických aktivistů a budou zničeny.

Boj s desinformacemi

Vzhledem k tomu, že celý Green Deal je založen na násilném šíření desinformací a dalších druhů nepravd (o ekologii, "boji za klima" apod.), je tento bod s Green Dealem rovněž úzce propojen. Byť se, pochopitelně, podobné desinformace projevují i v jiných agendách. Ono se dá s trochou nadsázky konstatovat, že o současné EU existují pouze dva druhy informací: Pravdivé a pozitivní.

Řešení konfliktu na Ukrajině

Bylo to nakousnuto už v bezpečnosti Evropy: Tím, že je EU v důsledku Green Dealu totálně ekonomicky a vojensky impotentní (a to ještě tento projekt nejede naplno), nejsme schopni Ukrajině pomáhat tak, jak by to bylo zapotřebí. Zcela reálně hrozí, že se Ukrajina vojensky a ekonomicky sesype a zelené budování světlých zítřků pod praporem Green Dealu na tom bude mít lví podíl.

Evropská integrace

Green Deal naprosto jednoznačně diskredituje EU. Je naprosto jasné, a procento obyvatel EU, chápajících tento problém, se stále zvyšuje, stále více lidem dochází, že Green Deal vytváří naprosto neúnosné podmínky a likviduje prosperitu, kterou zde tito lidé a jejich předkové celá desetiletí intenzívně budovali.
Green Dealová EU je v podstatě mnohem horší než to, z čeho jsme se vyhrabali v roce 1989. Přitom Rusko je v současné době (odmyslíme-li si válku na Ukrajině) spravováno podstatně lépe než nebožtík SSSR.
V tomto smyslu lze skutečně konstatovat že Green Deal ohrožuje evropskou integraci (zejména, přisoudíme-li EU monopol na něco takového). Lidé právem ztotožňují nesmyslná a škodlivá opatření s aktivitami bruselských úředníků s nulovou demokratickou legitimitou i odpovědností a právem nakonec budou bojovat za zbavení těchto lidí jejich moci, i za cenu desintegrace stávající EU.
Náprava je jednoduchá: Návrat EU minimálně před Lisabon, možná i před Maastricht. K tomu, co se osvědčilo a fungovalo a učinilo státy EU prosperujícími. Nic jiného než volný pohyb lidí, zboží a služeb od centra EU nepotřebujeme. Vše ostatní je nutno zrušit bez náhrady. Včetně Green Dealu a všeho, co s ním souvisí.

Přijetí eura

Přijetí eura spojuje s Green Dealem přinejmenším to, že ekonomická devastace všech států EU, tedy i těch, které dosud euro nemají, způsobí, že žádný z nich nebude splňovat kritéria pro přijetí společné měny.
Navíc je euro (právem) bráno jako prostředek další integrace EU a lidé si, po zkušenostech mj. i s tím Green Dealem, více integrace, a tudíž i větších pravomocí naprosto nedemokratického centra této organizace, nepřejí. I v případě toho eura lze slyšet v alespoň některých státech, kde bylo zavedeno, volání po návratu k národní měně.
Takže Green Deal je i na tomto poli spíše "žábou na prameni" než nějakým pozitivně fungujícím faktorem.

Zastřešení

Green Deal tedy do jisté míry více či méně zastřešuje naprostou většinu problémů, které u nás občany v souvislosti s EU trápí. Je jen a jen důsledkem vládních desinformací a manipulací, že tento škodlivý projekt od dalších problémů EU agitačně separovalo.
Green Dealu by mělo být vráceno v myslích našich (a jistěže ne jen našich) občanů to místo, které mu náleží: Tedy pozice zastřešovatele naprosté většiny našich problémů, jichž se do budoucna obáváme. A je třeba vysvětlovat stále dokola, že pokud se podaří zlikvidovat tento projekt, bude to znamenat značné polepšení v dalších problematických oblastech. A pokud by se ho podařilo zlikvidovat co nejdříve (pod heslem "včera bylo pozdě), je docela možné, že bychom mohli ještě nějak vytáhnout i tu Ukrajinu z průšvihu, do kterého ji tento šílený ekologický projekt zavedl.

Green Deal je tedy naší populací pod vlivem provládních desinformací silně podceňovaný. Ve skutečnosti se jedná o dominující škodlivý vliv ze strany centra EU na její zbytek. Pokud by ho naši občané reálně reflektovali, musel by v onom průzkumu zaujmout buď první pozici, nebo se o ni dělit se současnou jedničkou. A je na nás, abychom co největšímu počtu našich spoluobčanů otevřeli oči.