Všichni "pokrokově orientovaní" političtí aktivisté nadávají na Putina, až se z nich kouří. Nejsem si zcela jist, zda činí správně. Putina bych jistě u nás za vládce nechtěl, ale jsem si jist, že v Rusku vykonává roli spíše pozitivní.
Rozdíl
To, co jsem napsal, není rozhodně míněno jako nějaký rasismus či antirusismus. Je to prostě výsledek naprosto rozdílné historie naší a ruské.
U nás začali reformy feudálního systému již Marie Terezie a její syn a nástupce Josef II. Po jeho smrti sice reformy ustaly, a některé z nich byly i odvolány, ale prakticky od té doby utrpěl feudalismus u nás velice vážnou ránu, byl částečně potlačen a do řízení státu se dostaly některé civilizované prvky, které v současnosti považujeme za samozřejmé.
Další změny přinesl rok 1848, kdy tehdy navržená ústava (později oktrojovaná a ještě později zcela zrušená) obsahovala preambuli, že "veškerá moc ve státě pochází z lidu". A před veškeré další kličkování byl monarchii vnucen parlamentní systém, který občas vytvořil i zákony panovníkovi nepříjemné. A před různé kodrcání (typu Bachova absolutismu) se kára naší společnosti potácela směrem ke stále demokratičtějšímu politickému uspořádání a k prvkům právního státu, v němž i panovník nebo síly jemu blízké mohli prohrát soudní spor.
To se projevilo např, při soudním sporu o pravost tzv. rukopisů, kdy byl V. Hanka nařčen z jejich padělání německými novináři a soudní spor vyhrál, přes všechny negativní důsledky pro monarchii, protože platil zákon, podle něhož Rukopisy jako historický dokument nemohly být cenzurovány, zatímco jako současné literární dílo ano. Když se potom podíváme na národní obrození (zejména pozdní), tak nemůžeme přehlédnout, kolik v té době vzniklo literárních i výtvarných děl (ale i mnoho dalších aktivit), které mají nějakou vazbu na Rukopisy. Pokud by Rakousko nebylo právní stát a nedodržovalo vlastní zákony, tak by nic z toho nemuselo vzniknout.
Je jasné, že zdaleka ne vše bylo růžové, viz události, které předcházely požáru Národního divadla a i zamaskování jeho skutečných příčin státní mocí, soud s tzv. Omladinou a mnoho dalších konkrétních událostí. Nicméně to pozitivní převažovalo.
Pokud by nedošlo na sklonku vlády Františka Josefa I k tomu, že se jeho vláda dostala do vleku německých nacionalistů (dokazuje to např. odvolání Badeniho reformy), je docela možné, že by se monarchie na konci první světové války působením odstředivých sil nerozpadla.
Když nastoupila první republika, byla zde v podstatě populace vědomě vítající demokracii, chápající z větší části, co to znamená a schopná se v ní orientovat a žít. A to byla také jedna z hlavních příčin úspěchu nově vzniklého státu.
Pokud se podíváme na Rusko, tak jeho historie je zcela odlišná. První antifeudální reformy zavedl až car Alexandr II 1861 zrušil nevolnictví, a to ještě dosti polovičatě, takže vznikly masy nevolníků, vyhnaných z půdy, na níž dříve pracovaly, a ty vytvořily základ městského proletariátu.
Přesto tyto reformy vyvolaly zděšení u narodvolců a dalších revolucionářů, kteří je chápali jako nebezpečí, protože dojde k poklesu utrpení lidu a tím i jeho revolučních nálad a nepodaří se provést revoluci. To byla také jedna z příčin, proč Narodnaja Volja páchala atentáty na cara, dokud neuspěla.
Nástupce Alexandra II, Alexandr III, i jeho syn Mikuláš II. byli tupí tyrani. Mikuláš II absolutně nechápal fungování státu. Prohrál Rusko - Japonskou válku, zcela si znepřátelil široké vrstvy lidu známou "krvavou nedělí" (1905), nakonec byl svržen únorovou revolucí v roce 1917, když se svou neschopností podílel na vojenském krachu Ruska v první světové válce. Nakonec byl i s rodinou zavražděn bolševiky. To, že ho pravoslavná církev v poslední době (2000) svatořečila, spíš negativní vyznění jeho osobnosti podtrhuje.
Prakticky jen v období mezi únorovou revolucí a VŘSR byly v Rusku jakési kvasidemokratické poměry. VŘSR pak nastolila totalitu, která trvala až do pádu SSSR.
Za Jelcina došlo k jakési snaze o zavedení demokratického systému, ale ten dopadl velice špatně. Rusko se v té době hospodářsky propadalo a docházelo ke stále silnější politické desintegraci státu.
Nástup Putina tento proces zastavil a zvrátil, k obrovské nelibosti těch sil, které se snažily ve vznikajících temných vodách trhnout co nejvyšší zisk. Či se těšili na maso z mršiny Ruska.
Putin musel s některými oligarchy, kteří hrozili rozdělit si stát na zájmové sféry (jak to vidíme na Ukrajině), alespoň částečně spolupracovat, nicméně alespoň část jich potlačil a další oligarchové mu museli v řadě momentů ustoupit.
Ukázalo se tedy jasně, že Rusko tím, že nemá naprosto žádné demokratické tradice, nebylo s to vytvořit funkceschopnou demokracii. Období po únorové revoluci bylo v podstatě dvojvládí jakžtakž demokratické Prozatímní vlády a antidemokratických sovětů a ještě trvalo něco málo přes půl roku (režim za Jelcina byl spíš parodií na demokracii). Rusko selhalo za toho Jelcina a selhalo by nejspíš po nástupu nějakých demokratů či "demokratů" i v současnosti. Ostatně, není v tom samo. Naprosto nulovou tradici demokracie mělo po první světové válce Německo a formálně demokratická Výmarská republika jednoznačně havarovala, mj. na tom, že v Německu nebyli v té době žádní demokraté. Současný vývoj v Německu ukazuje, že ta léta mezi rokem 1945 a spojením Německa v roce 1990 byla málo na to, aby zde vznikla hluboce zakořeněná demokratická společnost.
Trochu z jiného soudku, ale k podobnému tématu: Když Mojžíš vyvedl Židy (nebo spíš protoŽidy) z Egypta, toulal se s nimi záměrně po pouštích, dokud nezemřeli všichni, kteří pamatovali otrocké postavení Židů v Egyptě. V podstatě i on. A teprve potom se dali jeho následovníci, s populací očištěnou od jedinců s otrockou mentalitou, do dobývání Palestiny.
Tím jen decentně naznačuji, že myšlenka, kterou jsem výše rozvedl, zdaleka není originální a rovněž, že lze najít jakousi analogii už v Bibli. Což považuji za jakési posílení mých argumentů
Putin
Pokud se tedy podíváme na toho Putina, tak jistě vidíme, že není nějaký kovaný demokrat (ale to nebyl ani Jelcin), ale že pod jeho vedením Rusko jde ekonomicky nahoru a zejména se v něm začínají objevovat prvky demokracie a právního státu, byť jistě s mnoha problémy, jaké jsem výše zmínil i pro to Rakousko - Uhersko za vlády Františka Josefa I.
Zcela jistě by pro nás byla vláda někoho jako je Putin cestou zpět až někam před 28 říjen 1918. Na druhé straně lze doufat, že pokud bude nástupce Putina stejně schopný jako on, případně ještě nástupce jeho nástupce, projde Rusko jakýmsi "inkubátorem demokracie", jakým jsme my prošli za zmíněného Franze Josefa I a do jisté míry i za jeho předchůdců, a bude schopné fungovat jako demokratická společnost v demokratickém státě (se všemi neduhy demokracii vlastními).
Může nám být líto těch obyvatel Ruska, kteří se demokracie nedožijí, jako nám může být líto i těch protoŽidů, co měli tu smůlu, že se narodili jako otroci či sluhové, bloudících až do smrti pouští a poněkud jednotvárně se živících manou (patrně druh jedlého lišejníku, obsahující sacharid manitol), ale nic jiného se asi dělat nedá. Předčasné pokusy o změny režimu z "výchova k demokracii" na "demokracie" (jako by bylo např. dosazení Navalného se zahraniční pomocí) by demokracii v Rusku nevytvořily a naopak by zhroucením státu do nedemokracie prodloužily potřebnou dobu další výchovy populace k demokracii (asi jako u narkomana recidiva prodlouží proceduru odvykání).
Něco zcela jiného
Když se naši občané právem dožadovali po roce 1990 zavedení referenda (máme ho v ústavě. ale nemáme k němu ani po těch 30 let + prováděcí zákon), byli poučováni antidemokratickými politiky, že ve Švýcarsku je tento institut více než sto let a tudíž je zavedený a nehrozí, že by došlo k nějakému "nesprávnému" hlasování.
Faktem ovšem je, že referenda byla ve Švýcarsku zavedena v době, kdy bylo více než devadesát procent jeho obyvatel negramotných, což je ovšem mohlo ochránit před čtením blábolů progresivistických aktivistů :-) Nějaká specifická "výchova k referendu" je nesmysl. Švýcaři měli demokracii (respektive její základy) celá staletí a zavedení referend bylo jen dalším nástrojem, který navíc chrání občany před zvůlí politiků. To se týká i skutečnosti, že ve Švýcarsku je možné jakýkoli zákon do tří měsíců "sestřelit" referendem. Vzhledem k tomu, jaké zmetky produkují naši politici, je velice pravděpodobné, že by naše zákoníky zely prázdnotou.
Nehledě k tomu, že v poslední době se ve Švýcarsku opakovaně stalo, že občané hlasovali podle progresivistů "špatně", takže např. před pár lety omezili islámskou rozpínavost zákazem výstavby minaretů a před nedávnem zpřísnili požadavky na kulturní kohezi imigrantů s místní populací, pokud chtějí získat trvalý pobyt nebo dokonce občanství. Obě tato referenda jsou noční můrou progresivistů a jsou rovněž jedním z důvodů, proč je nám bráněno vyjádřit svou vůli tímto způsobem.
Na rozdíl od demokracie jako takové referendum žádnou "výchovu" nepotřebuje a bylo by možné ji zavést z hodiny na hodinu kdykoli, jen co se podaří dostat z cesty vysloveně antidemokratické politiky, kteří tomu brání.
Můžeme tedy toto porovnání uzavřít tím, že vzhledem ke zcela odlišné historii a prakticky nulové demokratické tradici Ruska je Putin, zajišťující Rusku zřízení s prvky právního státu a demokracie, asi optimu blízkou osobou. Snahy o jeho sesazení jsou vedeny jednak hloupostí různých politických aktivistů, jimž tyto souvislosti nedocházejí, jednak zlou vůlí těch, kdo si jsou dopadu Putinova působení na Rusko dobře vědomi, a silné a demokratické Rusko někdy ve druhé polovině tohoto století si prostě nepřejí.
Žádné komentáře:
Okomentovat