Tak tenhle provokativní a politicky málo korektní slogan bych si asi měl dát na dveře od laboratoře.
Proč?
V rámci výzkumu, který ukončujeme, ala na jehož výsledcích (včetně baterie zachycených kmenů hub) budeme ještě pracovat, jsme zachytili několik desítek kmenů potenciálně patogenních, které jsou schopny obligátně vyrůst na člověku s oslabenou imunitou. Včetně lidí HIV pozitivních, u nichž může být hluboká (případně orgánová či systémová) mykóza prvním signálem toho, že se vedle ošklivého laboratorního výsladku něco velice ošklivého děje i na úrovni kliniky. Faktem také je, že naprostou většinu mikroskopických hub v případě hluboké nebo systémové mykózy z pacienta s oslabenou imunitou vytáhnou až v krematoriu, případně (po pohřbu do země) na nich zapracují kořínky prorůstajících rostlin a půdní bakterie. A jsou známy případy, kdy HIV pozitivní laboratorní čiu pedagogičtí pracovníci využili svá lidská práva tento stav zatloukat a výsledek se dostavil v podobě nemilosrdně rašící spory kdesi v plicích, nebo jinde po těle.
Na přelomu 80. a 90. let jsem sbíral reprinty prací, popisujících, jaké houby u pacienta HIV+, případně rovnou s AIDS, vyrostly. Pak jsem toho nechal, protože v tomto stavu může na pacientovi vyrůst prakticky vše, co vyroste při 37 stupních a nepotřebuje nějaké speciální symbionty. Takže třeba ne hříbek, protože tomu by bylo jednak moc teplo a jednak by mu chyběly kořínky rostlin, s mimiž žije v mykorrhíze, ale ano například některé druhy hnojníků. Například tento opravdu pěkný. Nebo i tahle roztomilá houbička, běžně rostoucí na mrtvém nebo umírajícím dřevě. Svého času jsem ji viděl vyfocenou, jak vyrostla na řezu lidského mozku (pacient s AIDS; zemřel na absces mozku, který mu způsobila) do stádia botanicky určitelných plodniček, čímž ušetřila laboratorním pracovníkům čas a práci s jejím přeočkováním na vhodné médium, případně s určováním podle DNA.
Mikroskopických hub za těchto okolností může vyrůst celá plejáda, byť nejčastěji jsou to podméněně patogenné druhy rodu Aspergillus a z nich nejčastěji Aspergillus fumigatus. Ono jde i o to, že se jedná o houbičku docela hojnou, stačí někde bušit kladivem do zdi nebo krumpáčem do hlíny (existují na to práce z oboru nemocniční hygieny) a s vysokou pravděpodobností se její spory ocitnou ve vzduchu. A jakmile je jednou "tam", tak už k lizu méně pohotové konkurenty nepustí.
Pochopitelně, občas se najde i exotika. Kolegyně Jesenská z Bratislavy kdysi, ještě za komunistů a v ČSSR, nalezla kmen Paecilomyces liliacinum, který napadal oči pacientů, vykapávaných po oční operaci infúzním roztokem. A protože to bylo za socialismu, tedy implicitně nedostatkového hospodaření, tak měli na oddělení flašku, jaká se dávala na infůzní stojan, a když potřebovali prokapat pacienta, tak z ní odpíchli nějakého půl mililitru a zase ji vrátili k dalšímu použití. Dokonce se jí podařilo nález potvrdit tím, že odpíchla onu inkriminovsnou láhev, a ten samý kmen, který izolovala z pacientů (dokumentace nebyla pro slabší povahy: představte si velkou Petriho misku, na ní na vrstvě půdy vyloupnuté lidské oko a z něho rostoucí paprskovitě svazky houbových vláken nafialovělé barvy, vypadalo to dekorativně, ale na zeď by si asi většina lidí takovou fotku nepověsila), izolovala i přímo z jejího obsahu. Naštěstí se jednalo o lokální záležitost, kmen špatně rostl při 37 stupních (ačkoli některé kmeny tohoto druhu rostou do 38 stupňů) a proto bylo možné pacienty zachránit odnětím infikovaných očních bulbů.
Vzpomínám i na houbový absces v plicích, v němž se podařilo zachytit jednak začínající rakovinu plic, jednak kmen Aspergillus parasiticus, produkující aflatoxiny. Potom se vedla velká diskuse (kdyby to nebylo mezi učenci, řeklo by se asi spíš "hádka") o tom, zda infekce nasedla na počínající nádor coby místo, kde má organismus narušenou obranyschonost, nebo zda produkce rakovinotvorných aflatoxinů (in vitro je zachycený kmen produkoval i při těch 37 stupních tělesné teploty) nevyvolala zvhrhnutí buněk kolem "normálního" houbového abscesu na nádorové.
Zkrátka a dobře, mít oslabenou imunity, byť bez klinických projevů, a přicházet do kontaktu s těmito jinak vcelku roztomilými organismy, tak nějak nejde dohromady. Přitom bit je v případě havárie prakticky vždy makroorganismus, tedy člověk.
Takže jsem zvědavý, co mi na "politicky nekorektní" cedulku řeknou.
pátek 20. listopadu 2015
čtvrtek 19. listopadu 2015
Opravdu dialog?
Jakmile se sluníčkáři a jejich zpřízněnci trochu otřepali po pátku 13. 11., hned jsme se začali dozvídat z mnoha stran, že nyní je nejdůležitější vést dialog všech, kdo si přejí pokoj (to jsou samozřejmě i všichni muslimové, vyjma těch, které se podařilo zlikvidovat se zbraní v ruce nebo výbušninou na těle).
Podíváme-li se do historie, která by měla být, jak se píše již někde na začátku většiny učebnic latiny, "MAGISTRA VITAE", tedy učitelka života, můžeme se podívat, jak to s těmi "pokojnými dialogy" je.
Pokud se vrátíme do doby husitské, tak sice na obou stranách konfliktu existovaly nějaké skupiny "pro dialog", ale měly minoritní postavení. Pokud k nějakému dialogu (tehdy "disputaci") došlo, tak mnohdy z toho nebylo rozumné stanovisko, na němž by se shodli všichni. A v těch několika málo případech, kdy došlo ke shodě a dohodě, byla oběma stranami (vždy tou, která měla momentálně navrch) zcela bezohledně pošlapána, ne-li rovnou zadupána do země. Takto skončila i slavnostně samotným papežem odpřísáhlá kompaktáta, takto skončil i Rudolfínský majestát a prakticky jakákoli další dohoda, vzešlá z nějakého "pokojného dialogu".
Myšlenkám Petra Chelčického se začalo naslouchat až na sklonku husitských válek, které přešly v orgie loupení a zabíjení (už proto, že profesionální zabijáci, celý život bojující za pravost toho či onoho náboženství, nebyli s to s tím přestat a museli být v podstatě vybiti - aby následně chyběli při obraně soustátí před invazí Turků). Nicméně i poté ještě musela přijít třicetiletá válka, aby bylo dosaženo alespoň velmi primitivního kompromisu "koho země, toho i náboženství".
První náznak jakési náboženské tolerance u nás vytvořil Josef II se svým Tolerančním patentem, který (s řadou omezení) umožňoval existenci nekatolíků v násilně zkatolizované zemi. A stejně ho řada historiků (a asi právem) podezírá z toho, že mu nešlo ani tak o tu náboženskou svobodu, jako o oslabení moci římskokatolické církve, která začínala přerůstat rakouským Habsburkům přes hlavu (a před očima měli negativní příklad svých španělských příbuzných, kteří se dostali v podstatě do jejího područí). Nicméně i tato velmi problematická a v řadě momentů pouze náznaková toleranční reforma musela být vynucována násilím, za použití vojska, a to jak proti církevníkům, tak i proti hovadům, zfanatizovaným kněžími v katolických kostelích. A po jeho smrti uspořádala římskokatolická církev hotové orgie oslav (nicméně Josefův bratr nakonec většinu reforem ustál).
Tam, kde osvícenství "nevypustilo páru" zavedením alespoň částečné náboženské tolerance, nakonec došlo k výbuchu násilí při první vhodné revoluční situaci. Ve Francii to bylo za Revoluce, kdy vůči církvi a fanatickým věřícím byly vedeny přimo patologické orgie násilí (a ve Vendée, kde katolíci se zahraničními interventy uspořádali vzpouru vůči Revoluci nakonec řádila revoluční vojska tak, že by z toho i mnohý SS, řádící v židovských oblastech na okupovaném území Polska a SSSR, dostal komplexy méněcennosti). Podobně proběhl "dialog" mezi církví a republikány ve Španělsku.
Explicitně řečeno: Francie je jakžtakž sekulární stát, protože tam dialog vyhráli sekularité a zmasakrovali a donutili přijmout jimi nastavená pravidla hry věřící, ve Španělsku to dopadlo opačně, proto zůstává baštou náboženského tmářství všeho možného druhu.
I u nás došlo k násilnému omezení ekonomické moci církve (Masarykova pozemková reforma) a násilnému zavedení rovnoprávnosti římských katolíků s jinými církvemi a dokonce i s různými skupinami "neznabohů" po pádu Rakousko-Uherska s jeho omezenou "tolerancí". Řada římskokatolických věřících i kléru tento fakt dodnes nebyla schopna rozdýchat a při každé vhodné příležitosti volá po návratu před rok 1918 (a někteří zcela neomaleně až před josefínské reformy).
Ani komunisté nevedli s církvemi nějaký dialog. Nasadili šibenice, věznice, uranové lágry a podobné prostředky. A ejhle: Získali vděčnou skupinu kolaborantů s komunistickou mocí, včetně toho, že mnozí kněží se rádi proměnili v prodloužené oči a uši STB a meldovali o všem "závadném", o čem se při svých aktivitách dozvěděli. Byla to, pochopitelně, i určitá symbióza, protože režim jim vytvořil vcelku fešácké podmínky a pomáhal jim likvidovat konkurenční "neschválené" kulty, církve a sekty. Řekněme si upřímně, že likvidace toho posledního měla i pozitivní dopad na populaci jako celek. Problémy s opravdu tvrdými a osobnostně destruktivními sektami tu nastaly hlavně až po roce 1989, kdy už se nepotlačovaly, ale "vedl se dialog".
Čili suma sumárum: Náboženské tolerance a mírového soužití lidí s různým náboženským vyznáním se nikdy v minulosti nedosáhlo tím, že by si zástupci či hlavy příslušných komunit sedly a "vedli dialog" a následně vznikl nějaký modus vivendi, který by všichni s jásotem dodržovali. Naopak, musela přijít brutální síla, ochotná řádit jak černá smrt nebo ještě hůř a současně schopná odhodlání k tomuto řádění zcela názorně a jednoznačně předvést, aby byli fanatičtí věřící a jejich náboženští vůdcové dotlačeni k alespoň přijatelnému dodržování určitých pravidel. A jakmile takováto síla sebeméně povolí (jak se u nás stalo po roce 1989), tak se mezi věřícími vždy najdou nějací fanatičtí idioti, kteří by rádi vrátili společnost do éry náboženských válek každého proti každému (protože jim, pravým a upřímným stoupencům pravé víry Bůh zcela jistě přinese vítězství, o tom nelze mít sebemenších pochyb).
Nějaký "dialog" nic nevyřeší. Jednak v jeho rámci nebudou zastoupeni všichni (ani ten imám ani ten rabín ale ani kněz nezastupují všechny věřící dané konfese a nikdo v takovém "dialogu" nezastupuje ateisticky orientované občany, u nás cca 3/4 populace). Dojde k tomu, že zbytek věřících (resp. naprostá většina toho zbytku) prostě daného papaláše, "vedoucího dialog", odsoudí coby zrádce a přejde k jinému, případně to půjde zcela mimo ně (katolický kněz bude něco vyjednávat za protestanty?) a nevěřící to budou maximálně chápat jako pokus o společný komplot náboženských tmářů proti nim. Prostě tudy cesta se stoprocentní jistotou nevede, minimálně dokud nebude svět unaven desetiletími velmi intenzívní náboženské války, jako naše země po válkách husitských.
Jedinou rozumnou cestou je sekulární, nábožensky neutrální, moc a její prosazení tvrdými prostředky. Možná i drastickými. Ve dnešním Nevisitelném psovi je explicitně popsáno, jak funguje "dialog" s muslimy a islamisty v Japonsku: Muslimové nemají nárok na občanství, ani na trvalý pobyt. Nesmějí získat nemovitost, ani do pronájmu, a zaměstnat je smějí jen zahraniční firmy. Nemohou záskat ani pobytová apod. stipendia. Islám mohou vyznávat jen v soukromí a jeho šíření je trestné. Japonka, která si vezme muslima, je navždy vyvržena ze společnosti.
A funguje to dobře, problémy s muslimy, ani islámským terorismem v této zemi nemají.
A pokud bychom se chtěli inspirovat něčím jiným, než tím Japonskem., tak by tu byla inspirace z oblasti "filosofické SciFi", navíc zaměřené velice "sluníčkářsky" (už dlouho suším na disku rozepsanou její velmi tvrdou kritiku právě z tohoto pohledu): Je to trilogie R. J. Sawyera "Hominidé", "Lidé" a "Míšenci". Popisuje téměř "platónskou" "ideální společnost", v níž v případě spáchání zločinu byli všichni zločincovi pokrevní příbuzní do určitého stupně příbuznosti vykastrováni, aby nedošlo k dalšímu šíření "zločineckých genů" v populaci. Explicitně konstatuji, že v románu je toto presentováno jako vysoce "sluníčkové", politicky korektní a multikulturní řešení, za jehož prosazení v románu bojují právě podobné týpky, jaké se letos nedostaly na Albertov s červenými kartami (román tedy představuje jakýsi politickoliterární antipod "Turnerových denníků"). Realizace podobného opatření "ideální sluníčkářské společnosti" by tedy byla pro "sluníčkáře" asi dosti krutá i z tohoto pohledu samého (něco jako "dávej pozor na to, co si přeješ, mohlo by se ti to splnit").
Z ryze technického pohledu je faktem, že i z velmi důkladně "samobouchlého" či rozestříleného teroristy zbude dost na jeho identifikaci dle DNA (předvedl nám to nechtěně i strůjce pařížských atentátů) a nebyl by problém dohledat k nějakému podobnému postihu (nebo trvalému vypovězení coby jeho alternativě) všechny jeho příbuzné do určité míry podobnosti DNA. Kdyby se do toho investovalo dost, nebyl by problém hledat nikoli laboratorně v nějakých ad hoc odebraných vzorcích, ale počítačem v databázi již předanalyzované DNA všech muslimů ve státě / Evropě.
Jsem toho názoru, že takové (či podobné) opatření v rukou sekulárně orientované a náboženskou neutralitu prosazující společnosti v pokročilém stupni připravenosti a s názornými ukázkami, že je myšleno vážně, má daleko lepší perspektivu zajistit náboženský mír ve společnosti než nějaký dialog nebo dokonce konkláve třeba i tisíců rabínů, kněží a imámů. V reálu instituce nikoho nezastupující a nikým neuznávaná.
Přitom by toto opatření nebyl "trest", ale ryze technické preventivní opatření (asi jako izolace kontaktů s ebolou), tj. dalo by se udržet zcela mimo sféru vlivu soudů a podobných institucí, až příliš ochotných chránit zločince před oprávněným trestem.
Podíváme-li se do historie, která by měla být, jak se píše již někde na začátku většiny učebnic latiny, "MAGISTRA VITAE", tedy učitelka života, můžeme se podívat, jak to s těmi "pokojnými dialogy" je.
Pokud se vrátíme do doby husitské, tak sice na obou stranách konfliktu existovaly nějaké skupiny "pro dialog", ale měly minoritní postavení. Pokud k nějakému dialogu (tehdy "disputaci") došlo, tak mnohdy z toho nebylo rozumné stanovisko, na němž by se shodli všichni. A v těch několika málo případech, kdy došlo ke shodě a dohodě, byla oběma stranami (vždy tou, která měla momentálně navrch) zcela bezohledně pošlapána, ne-li rovnou zadupána do země. Takto skončila i slavnostně samotným papežem odpřísáhlá kompaktáta, takto skončil i Rudolfínský majestát a prakticky jakákoli další dohoda, vzešlá z nějakého "pokojného dialogu".
Myšlenkám Petra Chelčického se začalo naslouchat až na sklonku husitských válek, které přešly v orgie loupení a zabíjení (už proto, že profesionální zabijáci, celý život bojující za pravost toho či onoho náboženství, nebyli s to s tím přestat a museli být v podstatě vybiti - aby následně chyběli při obraně soustátí před invazí Turků). Nicméně i poté ještě musela přijít třicetiletá válka, aby bylo dosaženo alespoň velmi primitivního kompromisu "koho země, toho i náboženství".
První náznak jakési náboženské tolerance u nás vytvořil Josef II se svým Tolerančním patentem, který (s řadou omezení) umožňoval existenci nekatolíků v násilně zkatolizované zemi. A stejně ho řada historiků (a asi právem) podezírá z toho, že mu nešlo ani tak o tu náboženskou svobodu, jako o oslabení moci římskokatolické církve, která začínala přerůstat rakouským Habsburkům přes hlavu (a před očima měli negativní příklad svých španělských příbuzných, kteří se dostali v podstatě do jejího područí). Nicméně i tato velmi problematická a v řadě momentů pouze náznaková toleranční reforma musela být vynucována násilím, za použití vojska, a to jak proti církevníkům, tak i proti hovadům, zfanatizovaným kněžími v katolických kostelích. A po jeho smrti uspořádala římskokatolická církev hotové orgie oslav (nicméně Josefův bratr nakonec většinu reforem ustál).
Tam, kde osvícenství "nevypustilo páru" zavedením alespoň částečné náboženské tolerance, nakonec došlo k výbuchu násilí při první vhodné revoluční situaci. Ve Francii to bylo za Revoluce, kdy vůči církvi a fanatickým věřícím byly vedeny přimo patologické orgie násilí (a ve Vendée, kde katolíci se zahraničními interventy uspořádali vzpouru vůči Revoluci nakonec řádila revoluční vojska tak, že by z toho i mnohý SS, řádící v židovských oblastech na okupovaném území Polska a SSSR, dostal komplexy méněcennosti). Podobně proběhl "dialog" mezi církví a republikány ve Španělsku.
Explicitně řečeno: Francie je jakžtakž sekulární stát, protože tam dialog vyhráli sekularité a zmasakrovali a donutili přijmout jimi nastavená pravidla hry věřící, ve Španělsku to dopadlo opačně, proto zůstává baštou náboženského tmářství všeho možného druhu.
I u nás došlo k násilnému omezení ekonomické moci církve (Masarykova pozemková reforma) a násilnému zavedení rovnoprávnosti římských katolíků s jinými církvemi a dokonce i s různými skupinami "neznabohů" po pádu Rakousko-Uherska s jeho omezenou "tolerancí". Řada římskokatolických věřících i kléru tento fakt dodnes nebyla schopna rozdýchat a při každé vhodné příležitosti volá po návratu před rok 1918 (a někteří zcela neomaleně až před josefínské reformy).
Ani komunisté nevedli s církvemi nějaký dialog. Nasadili šibenice, věznice, uranové lágry a podobné prostředky. A ejhle: Získali vděčnou skupinu kolaborantů s komunistickou mocí, včetně toho, že mnozí kněží se rádi proměnili v prodloužené oči a uši STB a meldovali o všem "závadném", o čem se při svých aktivitách dozvěděli. Byla to, pochopitelně, i určitá symbióza, protože režim jim vytvořil vcelku fešácké podmínky a pomáhal jim likvidovat konkurenční "neschválené" kulty, církve a sekty. Řekněme si upřímně, že likvidace toho posledního měla i pozitivní dopad na populaci jako celek. Problémy s opravdu tvrdými a osobnostně destruktivními sektami tu nastaly hlavně až po roce 1989, kdy už se nepotlačovaly, ale "vedl se dialog".
Čili suma sumárum: Náboženské tolerance a mírového soužití lidí s různým náboženským vyznáním se nikdy v minulosti nedosáhlo tím, že by si zástupci či hlavy příslušných komunit sedly a "vedli dialog" a následně vznikl nějaký modus vivendi, který by všichni s jásotem dodržovali. Naopak, musela přijít brutální síla, ochotná řádit jak černá smrt nebo ještě hůř a současně schopná odhodlání k tomuto řádění zcela názorně a jednoznačně předvést, aby byli fanatičtí věřící a jejich náboženští vůdcové dotlačeni k alespoň přijatelnému dodržování určitých pravidel. A jakmile takováto síla sebeméně povolí (jak se u nás stalo po roce 1989), tak se mezi věřícími vždy najdou nějací fanatičtí idioti, kteří by rádi vrátili společnost do éry náboženských válek každého proti každému (protože jim, pravým a upřímným stoupencům pravé víry Bůh zcela jistě přinese vítězství, o tom nelze mít sebemenších pochyb).
Nějaký "dialog" nic nevyřeší. Jednak v jeho rámci nebudou zastoupeni všichni (ani ten imám ani ten rabín ale ani kněz nezastupují všechny věřící dané konfese a nikdo v takovém "dialogu" nezastupuje ateisticky orientované občany, u nás cca 3/4 populace). Dojde k tomu, že zbytek věřících (resp. naprostá většina toho zbytku) prostě daného papaláše, "vedoucího dialog", odsoudí coby zrádce a přejde k jinému, případně to půjde zcela mimo ně (katolický kněz bude něco vyjednávat za protestanty?) a nevěřící to budou maximálně chápat jako pokus o společný komplot náboženských tmářů proti nim. Prostě tudy cesta se stoprocentní jistotou nevede, minimálně dokud nebude svět unaven desetiletími velmi intenzívní náboženské války, jako naše země po válkách husitských.
Jedinou rozumnou cestou je sekulární, nábožensky neutrální, moc a její prosazení tvrdými prostředky. Možná i drastickými. Ve dnešním Nevisitelném psovi je explicitně popsáno, jak funguje "dialog" s muslimy a islamisty v Japonsku: Muslimové nemají nárok na občanství, ani na trvalý pobyt. Nesmějí získat nemovitost, ani do pronájmu, a zaměstnat je smějí jen zahraniční firmy. Nemohou záskat ani pobytová apod. stipendia. Islám mohou vyznávat jen v soukromí a jeho šíření je trestné. Japonka, která si vezme muslima, je navždy vyvržena ze společnosti.
A funguje to dobře, problémy s muslimy, ani islámským terorismem v této zemi nemají.
A pokud bychom se chtěli inspirovat něčím jiným, než tím Japonskem., tak by tu byla inspirace z oblasti "filosofické SciFi", navíc zaměřené velice "sluníčkářsky" (už dlouho suším na disku rozepsanou její velmi tvrdou kritiku právě z tohoto pohledu): Je to trilogie R. J. Sawyera "Hominidé", "Lidé" a "Míšenci". Popisuje téměř "platónskou" "ideální společnost", v níž v případě spáchání zločinu byli všichni zločincovi pokrevní příbuzní do určitého stupně příbuznosti vykastrováni, aby nedošlo k dalšímu šíření "zločineckých genů" v populaci. Explicitně konstatuji, že v románu je toto presentováno jako vysoce "sluníčkové", politicky korektní a multikulturní řešení, za jehož prosazení v románu bojují právě podobné týpky, jaké se letos nedostaly na Albertov s červenými kartami (román tedy představuje jakýsi politickoliterární antipod "Turnerových denníků"). Realizace podobného opatření "ideální sluníčkářské společnosti" by tedy byla pro "sluníčkáře" asi dosti krutá i z tohoto pohledu samého (něco jako "dávej pozor na to, co si přeješ, mohlo by se ti to splnit").
Z ryze technického pohledu je faktem, že i z velmi důkladně "samobouchlého" či rozestříleného teroristy zbude dost na jeho identifikaci dle DNA (předvedl nám to nechtěně i strůjce pařížských atentátů) a nebyl by problém dohledat k nějakému podobnému postihu (nebo trvalému vypovězení coby jeho alternativě) všechny jeho příbuzné do určité míry podobnosti DNA. Kdyby se do toho investovalo dost, nebyl by problém hledat nikoli laboratorně v nějakých ad hoc odebraných vzorcích, ale počítačem v databázi již předanalyzované DNA všech muslimů ve státě / Evropě.
Jsem toho názoru, že takové (či podobné) opatření v rukou sekulárně orientované a náboženskou neutralitu prosazující společnosti v pokročilém stupni připravenosti a s názornými ukázkami, že je myšleno vážně, má daleko lepší perspektivu zajistit náboženský mír ve společnosti než nějaký dialog nebo dokonce konkláve třeba i tisíců rabínů, kněží a imámů. V reálu instituce nikoho nezastupující a nikým neuznávaná.
Přitom by toto opatření nebyl "trest", ale ryze technické preventivní opatření (asi jako izolace kontaktů s ebolou), tj. dalo by se udržet zcela mimo sféru vlivu soudů a podobných institucí, až příliš ochotných chránit zločince před oprávněným trestem.
středa 18. listopadu 2015
Jak je to s těmi koncentráky?
Fašistoidní sebranka nyní ječí na presidenta Zemana, že stál na pódiu a zpíval hymnu s "fašistou, který chce koncentráky, plyn a dělání masokostní moučky".
Pochopitelně, je to do značné míry překroucený nesmysl.
Svého času jsem na jedné z internetových diskusí zachytil zajímavou a, bohužel, velice realistickou hlášku:
"Není pochyb o tom, zda zde budou či nebudou koncentráky. Je už dávno rozhodnuto o tom, že budou. Nyní se hraje pouze o to, zda v nich budeme my, nebo muslimové."
Ano, Merkelová a spol. (i když tento výrok je z časů před "uprchlickou krizí") dávno navodili situaci, která nemá mírové řešení, respektive pravděpodobnost něčeho podobného je velmi nízká a s každým "uprchlíkem" tato pravděpodobnost dále klesá.
Je škaredé to takto formulovat, ale Konvičkova slova o koncentácích atd. jsou, možná trochu prostořekou, ale velice realistickou reakcí na situaci, kterou on nenavodil, jen se ji snaží uřídit uvnitř demokratických mantinelů. Pokud zůstaneme u těch "koncentráků", tak po Pearl Harboru zavřeli v USA všechny (nebo téměř všechny) japonoameričany za ostnatý drát a vyjma pár politických extrémistů se nad tím nikdo nepohoršoval a nepohoršuje. Bylo to velice realistické řešení, které IMHO mnoha z nich zachránilo život. Velmi podobně bychom si měli počínat i s těmi muslimy, protože řada z nich je nějak napojena na islámský stát a naprostá většina z nich jsou jeho sympatizanty. IMHO by ani nemuselo jít o nějaké "tábory". Patrně by stačilo oplotit (na způsob pásma Gaza) vybrané "no go zóny" (z jedné bruselské vyrazili do Paříže i páteční atentátníci) a postupně do nich přemístit všechny muslimy vyjma jasně zdůvodnitelných výjimek.
V současné situaci se navíc musíme připravovat na válku. Jednak v ní už fakticky jsme (alespoň na úrovni nesymetrické války o malé intenzitě), jednak zjevná připravenost na ni je jeden z faktorů, které mohou pravděpodobnost vyústění současné situace do regulérního válečného stavu snížit. Pořád platí ono známé "chceš-li mír, připravuj válku". Jakýkoli pacifismus a smířlivost jsou signálem, že jsme snadnou obětí prvního přivandrovalce, kterému se zachce nám cokoli vzít a nás samé přitom tak trochu zlikvidovat. Tak tomu bylo, konec konců, i v souvislosti s Hitlerem, kdy jakýkoli ústupek "usmiřovatelů" vedl k posílení Hitlerovy vnitropolitické pozice a současně ke stupňování jeho požadavků.
I další Konvičkův požadavek (omezení občanských práv muslimům a jejich sympatizantům) je plně v souladu s tím, co se dělo za konfliktu s fašismem: V Británii zavedli opatření která nakonec paralyzovala britské sympatizanty nacistů (a bylo jich srovnatelně se současnými sympatizanty muslimů u nás). Po válce byla řadě nacistů a pronacistických sympatizantů (za chování, které nebylo ohodnoceno vězením, případně poté, co si odseděli trest) suspendována občanská práva, a bylo to naprosto správné a nedělo se to jen u nás, ale prakticky všude tam, kde zažili nacistickou okupaci.
Z tohoto důvodu právě "fašoun" Konvička se svým projektem militarizace společnosti, přípravy na "horký" konflikt a paralýzy nepřátelské páté kolony dělá pro mírové vyústění současné sociální krize daleko víc, než kterýkoli pravdo - lásko - sluníčkový blábolil.
Navíc: hlavní "čeští nacionalisté" jsou polojaponec Okamura a polořek Konvička. Na to, aby hlasatelům této idiocie došla nesmyslnost nálepkování těchto politiků za "české nacionalisty", nemají (alespoň někteří z nich) dostatečnou mentální kapacitu a sdíleči této téze - většinou sekrety či exkrety různých humanitních pseudostudií - na to nemají zcela jistě a prakticky ve sto procentech případů.
Situace je tedy jasná: musíme jasně a čitelně předvést vůli se bránit a zasáhnout původce islámského terorismu, tedy samotné muslimy a jejich sympatizanty, bez ohledu na lživé bláboly o "odsuzování terorismu".
V souvislosti s těmi "našimi" muslimy je třeba si vzpomenout, jak masová byla jejich účast na demonstraci proti zcela normálnímu a plně odůvodněnému policejnímu zásahu v "mešitě" (v reálu vlastně ilegální modlitebně). Tento zásah byl v naprostém souladu s právem tohoto státu i právem, uznávaným civilizovanými společnostmi obecně. Pokud tedy muslimové proti němu masově protestovali, a navíc se neozval z jejich řad prakticky nikdo, kdo by tento zásah schvaloval, či alepoň konstatoval jeho zákonnost (neřku-li odsoudil zločin, jehož vyšetřování tento zásah zapříčinilo), pak tím pouze demonstrovali jejich naprostou nekompatibilitu s evropskou civilizovanou společností (včetně konvertitů). Předvedli tím názorně, že si stojí za zaváděním "šaríje" a dalšími zrůdnostmi, které proponuje chalifát, přestože se od něj (ovšem, pouze ryze verbálně) distancují.
Jinými slovy, president Zeman na Albertově stál na tribuně s politikem, který dělá pro mír a klid v této zemi (snad s výjimkou zmíněného Okamury) patrně nejvíce a zcela jistě víc, než kdokoli z vládních stran. Opravdu není jeho vinou, že mezi politiky, prohlašovanými pražskou kavárnou za "demokraty", se nenajde nikdo, kdo by usiloval o záchranu tohoto státu před islamisty.
Pochopitelně, je to do značné míry překroucený nesmysl.
Svého času jsem na jedné z internetových diskusí zachytil zajímavou a, bohužel, velice realistickou hlášku:
"Není pochyb o tom, zda zde budou či nebudou koncentráky. Je už dávno rozhodnuto o tom, že budou. Nyní se hraje pouze o to, zda v nich budeme my, nebo muslimové."
Ano, Merkelová a spol. (i když tento výrok je z časů před "uprchlickou krizí") dávno navodili situaci, která nemá mírové řešení, respektive pravděpodobnost něčeho podobného je velmi nízká a s každým "uprchlíkem" tato pravděpodobnost dále klesá.
Je škaredé to takto formulovat, ale Konvičkova slova o koncentácích atd. jsou, možná trochu prostořekou, ale velice realistickou reakcí na situaci, kterou on nenavodil, jen se ji snaží uřídit uvnitř demokratických mantinelů. Pokud zůstaneme u těch "koncentráků", tak po Pearl Harboru zavřeli v USA všechny (nebo téměř všechny) japonoameričany za ostnatý drát a vyjma pár politických extrémistů se nad tím nikdo nepohoršoval a nepohoršuje. Bylo to velice realistické řešení, které IMHO mnoha z nich zachránilo život. Velmi podobně bychom si měli počínat i s těmi muslimy, protože řada z nich je nějak napojena na islámský stát a naprostá většina z nich jsou jeho sympatizanty. IMHO by ani nemuselo jít o nějaké "tábory". Patrně by stačilo oplotit (na způsob pásma Gaza) vybrané "no go zóny" (z jedné bruselské vyrazili do Paříže i páteční atentátníci) a postupně do nich přemístit všechny muslimy vyjma jasně zdůvodnitelných výjimek.
V současné situaci se navíc musíme připravovat na válku. Jednak v ní už fakticky jsme (alespoň na úrovni nesymetrické války o malé intenzitě), jednak zjevná připravenost na ni je jeden z faktorů, které mohou pravděpodobnost vyústění současné situace do regulérního válečného stavu snížit. Pořád platí ono známé "chceš-li mír, připravuj válku". Jakýkoli pacifismus a smířlivost jsou signálem, že jsme snadnou obětí prvního přivandrovalce, kterému se zachce nám cokoli vzít a nás samé přitom tak trochu zlikvidovat. Tak tomu bylo, konec konců, i v souvislosti s Hitlerem, kdy jakýkoli ústupek "usmiřovatelů" vedl k posílení Hitlerovy vnitropolitické pozice a současně ke stupňování jeho požadavků.
I další Konvičkův požadavek (omezení občanských práv muslimům a jejich sympatizantům) je plně v souladu s tím, co se dělo za konfliktu s fašismem: V Británii zavedli opatření která nakonec paralyzovala britské sympatizanty nacistů (a bylo jich srovnatelně se současnými sympatizanty muslimů u nás). Po válce byla řadě nacistů a pronacistických sympatizantů (za chování, které nebylo ohodnoceno vězením, případně poté, co si odseděli trest) suspendována občanská práva, a bylo to naprosto správné a nedělo se to jen u nás, ale prakticky všude tam, kde zažili nacistickou okupaci.
Z tohoto důvodu právě "fašoun" Konvička se svým projektem militarizace společnosti, přípravy na "horký" konflikt a paralýzy nepřátelské páté kolony dělá pro mírové vyústění současné sociální krize daleko víc, než kterýkoli pravdo - lásko - sluníčkový blábolil.
Navíc: hlavní "čeští nacionalisté" jsou polojaponec Okamura a polořek Konvička. Na to, aby hlasatelům této idiocie došla nesmyslnost nálepkování těchto politiků za "české nacionalisty", nemají (alespoň někteří z nich) dostatečnou mentální kapacitu a sdíleči této téze - většinou sekrety či exkrety různých humanitních pseudostudií - na to nemají zcela jistě a prakticky ve sto procentech případů.
Situace je tedy jasná: musíme jasně a čitelně předvést vůli se bránit a zasáhnout původce islámského terorismu, tedy samotné muslimy a jejich sympatizanty, bez ohledu na lživé bláboly o "odsuzování terorismu".
V souvislosti s těmi "našimi" muslimy je třeba si vzpomenout, jak masová byla jejich účast na demonstraci proti zcela normálnímu a plně odůvodněnému policejnímu zásahu v "mešitě" (v reálu vlastně ilegální modlitebně). Tento zásah byl v naprostém souladu s právem tohoto státu i právem, uznávaným civilizovanými společnostmi obecně. Pokud tedy muslimové proti němu masově protestovali, a navíc se neozval z jejich řad prakticky nikdo, kdo by tento zásah schvaloval, či alepoň konstatoval jeho zákonnost (neřku-li odsoudil zločin, jehož vyšetřování tento zásah zapříčinilo), pak tím pouze demonstrovali jejich naprostou nekompatibilitu s evropskou civilizovanou společností (včetně konvertitů). Předvedli tím názorně, že si stojí za zaváděním "šaríje" a dalšími zrůdnostmi, které proponuje chalifát, přestože se od něj (ovšem, pouze ryze verbálně) distancují.
Jinými slovy, president Zeman na Albertově stál na tribuně s politikem, který dělá pro mír a klid v této zemi (snad s výjimkou zmíněného Okamury) patrně nejvíce a zcela jistě víc, než kdokoli z vládních stran. Opravdu není jeho vinou, že mezi politiky, prohlašovanými pražskou kavárnou za "demokraty", se nenajde nikdo, kdo by usiloval o záchranu tohoto státu před islamisty.
úterý 17. listopadu 2015
Proč nemohou být muslimové teroristy
Proislamistický neomarxistický server Britské listy vydal "desatero", kvůli němuž údajně muslimové "nemohou být teroristy. Je to, pochopitelně, snůška nesmyslných blábolů, jako prakticky vše, co sluníčkáři a jim podobní ze sebe vyplodí, nicméně určitý rozbor považuji za vhodný:
1. Terorismus čili hiraba je islámským zákonem zakázán. Je zařazen do jedné skupiny s loupeží, okrádáním pocestných a vymáháním výkupného - jakýmkoliv pokoutním použitím strachu nebo přinucení ve veřejném prostoru za účelem získání moci nebo peněz. Princip zákazu šířit strach ve veřejném prostoru je založen na koránu, súře al-Májda 5:33–34.
Problém je, že sám Mohamed teror, loupeže a další podobné aktivity prováděl. Maximálně se toto může týkat vztahu uvnitř muslimské komunity, což se dá téměř vždy v praxi eliminovat dobrozdáním nějakého "odborníka", že ti druzí jsou buď špatní muslimové, nebo nejsou muslimové vůbec.
2. Terorismus je považován za horší, než jakákoliv jiná vražda. Vražda je koránem přísně zakázána.
Platí to, co v předchozím bodě. Nevyprovokované násilí (včetně loupeží a vražd) muslimů vůči nemuslimům bylo a je normou (a prováděl to i sám Mohamed - tedy, pokud za "provokaci" nebudeme považovat samotnou existenci nemuslimů, jak to někteří muslimové interpretují) a nedojde-li k naprosto zásadní reformě islámu, tak tomu bude i nadále.
3. Pokud má terorismus náboženský motiv, je takový motiv podle islámského práva nepřípustný. Je koránem zakázáno nutit jiné lidi přestupovat na islám, a to od roku 622. Ve věcech náboženství nemá existovat žádné přinucení, člověk si má víru zvolit dobrovolně.
Problém je, že Mohamed běžně vraždil zajatce, kteří odmítali přestoupit na islám a o těch, co pod hrozbou smrti na islám přestoupili, prohlašoval, že tak učinili dobrovolně.
Verš z roku 622 "o žádném přinucení" má k tomuto nulovou relevanci. Byl přednesen jako odpověď na stížnost vdov po Židech a křesťanech, žijících nedobrovolně v islámské komunitě, na fakt, že z jejich dětí vyrůstají muslimové, ačkoli ony přísahaly svým zemřelým manželům, že je vychovají v náboženství otce. A zda nemají ty děti (z nichž se pobytem v islámském prostředí "spontánně" stávali muslimové) být nějak nuceny k náboženství svých otců. Mohamedova odpověď je tedy výzvou k porušení přísahy a k islamizaci všech členů komunity. Navíc se jedná o velmi raný verš, (622 je rok Hidžry, tedy útěku Mohameda a jeho stoupenců z Mekky do Mediny a tedy hranicí mezi prvním a druhým obdobím tvorby Koránu z celkových tří).
4. Islámský zákon zakazuje agresívní válčení, povoluje pouze obrannou válku.
Prakticky všechny území, na nichž žijí dnes muslimové (včetně Arabského poloostrova, včetně samotné Mekky), byla dobyta agresívní válkou.
5. Právo vyhlásit svatou válku má pouze řádně stanovený lídr muslimské komunity, která je ve válce.
Za takovéhoto lídra se ovšem může prohlásit prakticky kdokoli.
6. Sunnitskou tradicí je zakázáno zabíjet nevinné, kteří se nepodílejí na válčení, a ničit civilní infrastrukturu.
Opět věc, kterou nedodržoval ani Mohamed a nedodržují ji ani současní muslimové (+ všichni mezi Mohamedem a současností).
7. Jsou zakázány zákeřné útoky. Muslimští velitelé musejí poskytnout nepříteli férové varování, že přichází válka. Prorok Muhammad v koránu předepisuje, že varování má být předloženo s čtyřměsíčním předstihem.
Opět příkaz, který se vztahuje jen na vnitromulimské konflikty, a který je navíc snadno obejitelný (viz bod 1). Sám Mohamed opakovaně zrazoval své spojence. I Mekku obsadil cestou zrady a křivopřísežnictví.
8. Korán předepisuje chovat se slušně nejen k těm, kdo se také chovají slušně, ale i k těm, kdo škodí.
Opět jen ryze vnitroislámský příkaz. Nehledě k toumu, že kniha "Základy Tauhídu", kvůli jejímuž vydání byli vyšetřování čeští muslimové, jasně uvádí, že muslimové mají povinnost nenávidět jakoukoli vládu nemuslimů. Což je jedna z mnoha tézí, pro něž je tato kniha v civilizované zemi nepřijatelná.
9. Korán požaduje, aby věřící postupovali spravedlivě, i když mají důvod ke hněvu.
Problém je, že tato spravedlnost nemá s tím, jak ji chápou normální lidé, absolutně nic společného.
10. Korán tvrdí, že křesťané a židé po smrti přijdou do nebe stejně jako muslimové, pokud věří a činí dobré věci, a označuje křesťany za nejlepší přátele muslimů.
Jedná se o rané verše, které byly pozdějšími súrami "zrušeny" a neplatí. Nabízí se i ošklivá otázka, zda by křesťan nebo Žid nebral pobyt v islámském nebi spíš jako trest.
Jinými slovy, jedná se o snůšku účelových desinterpretací, přinejmenším na hranici explicitního lhaní. Pro příznivce islamizace společnosti vcelku charakteristický jev.
1. Terorismus čili hiraba je islámským zákonem zakázán. Je zařazen do jedné skupiny s loupeží, okrádáním pocestných a vymáháním výkupného - jakýmkoliv pokoutním použitím strachu nebo přinucení ve veřejném prostoru za účelem získání moci nebo peněz. Princip zákazu šířit strach ve veřejném prostoru je založen na koránu, súře al-Májda 5:33–34.
Problém je, že sám Mohamed teror, loupeže a další podobné aktivity prováděl. Maximálně se toto může týkat vztahu uvnitř muslimské komunity, což se dá téměř vždy v praxi eliminovat dobrozdáním nějakého "odborníka", že ti druzí jsou buď špatní muslimové, nebo nejsou muslimové vůbec.
2. Terorismus je považován za horší, než jakákoliv jiná vražda. Vražda je koránem přísně zakázána.
Platí to, co v předchozím bodě. Nevyprovokované násilí (včetně loupeží a vražd) muslimů vůči nemuslimům bylo a je normou (a prováděl to i sám Mohamed - tedy, pokud za "provokaci" nebudeme považovat samotnou existenci nemuslimů, jak to někteří muslimové interpretují) a nedojde-li k naprosto zásadní reformě islámu, tak tomu bude i nadále.
3. Pokud má terorismus náboženský motiv, je takový motiv podle islámského práva nepřípustný. Je koránem zakázáno nutit jiné lidi přestupovat na islám, a to od roku 622. Ve věcech náboženství nemá existovat žádné přinucení, člověk si má víru zvolit dobrovolně.
Problém je, že Mohamed běžně vraždil zajatce, kteří odmítali přestoupit na islám a o těch, co pod hrozbou smrti na islám přestoupili, prohlašoval, že tak učinili dobrovolně.
Verš z roku 622 "o žádném přinucení" má k tomuto nulovou relevanci. Byl přednesen jako odpověď na stížnost vdov po Židech a křesťanech, žijících nedobrovolně v islámské komunitě, na fakt, že z jejich dětí vyrůstají muslimové, ačkoli ony přísahaly svým zemřelým manželům, že je vychovají v náboženství otce. A zda nemají ty děti (z nichž se pobytem v islámském prostředí "spontánně" stávali muslimové) být nějak nuceny k náboženství svých otců. Mohamedova odpověď je tedy výzvou k porušení přísahy a k islamizaci všech členů komunity. Navíc se jedná o velmi raný verš, (622 je rok Hidžry, tedy útěku Mohameda a jeho stoupenců z Mekky do Mediny a tedy hranicí mezi prvním a druhým obdobím tvorby Koránu z celkových tří).
4. Islámský zákon zakazuje agresívní válčení, povoluje pouze obrannou válku.
Prakticky všechny území, na nichž žijí dnes muslimové (včetně Arabského poloostrova, včetně samotné Mekky), byla dobyta agresívní válkou.
5. Právo vyhlásit svatou válku má pouze řádně stanovený lídr muslimské komunity, která je ve válce.
Za takovéhoto lídra se ovšem může prohlásit prakticky kdokoli.
6. Sunnitskou tradicí je zakázáno zabíjet nevinné, kteří se nepodílejí na válčení, a ničit civilní infrastrukturu.
Opět věc, kterou nedodržoval ani Mohamed a nedodržují ji ani současní muslimové (+ všichni mezi Mohamedem a současností).
7. Jsou zakázány zákeřné útoky. Muslimští velitelé musejí poskytnout nepříteli férové varování, že přichází válka. Prorok Muhammad v koránu předepisuje, že varování má být předloženo s čtyřměsíčním předstihem.
Opět příkaz, který se vztahuje jen na vnitromulimské konflikty, a který je navíc snadno obejitelný (viz bod 1). Sám Mohamed opakovaně zrazoval své spojence. I Mekku obsadil cestou zrady a křivopřísežnictví.
8. Korán předepisuje chovat se slušně nejen k těm, kdo se také chovají slušně, ale i k těm, kdo škodí.
Opět jen ryze vnitroislámský příkaz. Nehledě k toumu, že kniha "Základy Tauhídu", kvůli jejímuž vydání byli vyšetřování čeští muslimové, jasně uvádí, že muslimové mají povinnost nenávidět jakoukoli vládu nemuslimů. Což je jedna z mnoha tézí, pro něž je tato kniha v civilizované zemi nepřijatelná.
9. Korán požaduje, aby věřící postupovali spravedlivě, i když mají důvod ke hněvu.
Problém je, že tato spravedlnost nemá s tím, jak ji chápou normální lidé, absolutně nic společného.
10. Korán tvrdí, že křesťané a židé po smrti přijdou do nebe stejně jako muslimové, pokud věří a činí dobré věci, a označuje křesťany za nejlepší přátele muslimů.
Jedná se o rané verše, které byly pozdějšími súrami "zrušeny" a neplatí. Nabízí se i ošklivá otázka, zda by křesťan nebo Žid nebral pobyt v islámském nebi spíš jako trest.
Jinými slovy, jedná se o snůšku účelových desinterpretací, přinejmenším na hranici explicitního lhaní. Pro příznivce islamizace společnosti vcelku charakteristický jev.
pondělí 16. listopadu 2015
Co uplynulý týden dal
Islám
V Nigérii
došlo k dalším útokům na muslimy poté, co v jedné z jižních provincií zvítězila ve volbách křesťanská kandidátka a volby byly následně islámistickou vládou zrušeny a jmenováno zastupitelstvo muslimské (perfektní ukázka "islámského pojetí demokracie", názorně předvádějící, že soužití nemuslimů v jednom státě s muslimy není reálně možné)."Knifefáda"
palestinských Arabů (a muslimů) proti židovskému obyvatelstvu Izraele pokračovala i nadále.Egyptu a posléze USA
se podařilo zlikvidovat vysoké představitele chalifátu.Ve výcvikovém středisku
postřílel jeden z vycvičovaných jordánských policistů dva instruktory z USA, jednoho z JAR a tři kolegy. Ukazuje to názorně, že i u nás jako vysoce civilizovaný islámský stát (za což je Jordánsko vydáváno v souvislosti s postem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, obsazeným princem z tamního vládnoucího rodu) nedokáže zajistit, aby se mezi frekventanty podobného výcviku nedostali extrémisté.Islámistický stát
Kosovo nebyl přijat do UNESCO.Jedna z frakcí,
na které se rozpadl Talíban, se přidala k chalifátu. Pochopitelně, jedni za 18, druzí za (20-2).Syrská opozice
odmítla ruský plán na uklidnění situace a vypsání voleb, v nichž by m ohl kandidovat i Asad. Je si patrně vědomá toho, že by vedle něho neměla ve férové volební souteži šanci uspětUSA
vypsaly milionové odměny za hlavy šéfů somálských islamistů.V Iráku
zahájili Kurdové ofenzívu proti chalifátu. Jdou s nimi jezzídové, hořící touhou po pomstě. Lze předpokládat, že dříve nebo později nastane kvil "sluníčkářů" nad tím, jak závažně jsou "porušována práva" islámistických teroristů.Česko hodlá Kurdům poslat zbraně, pokud to "sluníčkáři" nějak nezmaří.
Podle Kurdů před nimi chalifátníci utíkají.
Po ofenzívě byly objeveny masové hroby kurdských a jezzídských žen, které se chalifátníkům nehodily za sexuální otrokyně.
Byla zachycena
islámistická buňka, která údajně plánovala po Evropě atentáty na diplomaty.Populární
"Džihádista John" byl údajně zabit pomocí drionu.Dvojice
neznámých útočníků polila dveře a fasádu brněnské mešity vyjetým motorovým olejem. Muslimové kvílejí, že je u nás mnoho prostoru pro "islamofoby". Nabízí se ovšem otázka, zda si tyhle útoky neorganizují muslimové sami.V Bagdádu
zavraždil sebevražedný útočník dvacet lidí.Šéf britské diplomacie
prohlásil v Praze, že "Asad bude muset jít". Problém je, že (naštěstí) Velká Británie nemá možnost to prosadit.Uprchlíci
Na Vánočním ostrově
se vzbouřili "uprchlíci", kteří nedostali pobyt v Austrálii a byli tam jako na bezpečné místo umístěni. Prostě všichni "uprchlíci" chtějí dům, několik atraktivních blondýn a dobře placenou nenáročnou práci. Nebudou-li to mít, budou se bouřit, protože je o to místní "nevěřící psi" okradli.K podobnému vzbouření "uprchlíků" došlo i v Calais.
V našich Drahonicích zase zahálili "uprchlíci" hladovku. Ovšem, v islámském stylu, takže většina "hladovkářů" prokazatelně pravidelně jí. Další se při agresívních aktivitách zranili a museli být ošetřeni, jeden hospitalizován.
Po atentátech v Paříži přerušili "uprchlíci" hladovku a atentáty odsoudili.
Sluníčkáři
lamentují nad táborem "uprchlíků" příázračného jména Moria na ostrově Lesbos. Problém ovšem spočívá v tom, že za řadu kritizovaných věcí mohou sami uprchlíci. Ti jen pasivně čekají, kdo s jak se o ně postará, místo aby např. udržovali v táboře pořádek (pokud ovšem někdo viděl orientální město, tak ví, že pořádek není nejsilnější stránkou tamních obyvatel).Další "uprchlíci"
přicházejí do EU a neodrazuje je ani zhoršující se počasí.Finsko
prohlásilo, že odmítne až 2/3 "uprchlíků". A to se až do Finska dostávají pěkně pozitivně selektovaní, při stejné benevolenci, jakou projevují Finové, by to na vstupu do EU bylo tak 1/10 až 1/5.Kontroly na hranicích zavedli i Švédové a i oni se přestávají s "uprchlíky" párat.
Další "uprchlíci",
včetně dětí, se utopili v Egejském moři. Sluníčkáři brečí nad tím že už to nikoho mimo jejich komunitu v podstatě nezajímá.Rakušané
poté, co opakovaně kritizovali Maďarsko za stavbu plotu proti "uprchlíkům" začali stavět na svých hranicích vlastní. Pardon, ovšem nikoli plot, ale "bariéru".Když na to upozornil maďarský ministr zahraničí a okomentoval to ještě známým sloganem proislamistky Merkelové "Zvládneme to!", byli EUrosoudruzi v pomykově a nizozremský EUrosoudruh to označil za "podpásovku".
V celé EU
klesá ochota obyvatel přijímat "sluníčkovou" verzi blábolů o "ubohých uprchlících". I v samém Německu klesá ochota občanů "uprchlíkům" nějak pomáhat.S požadavkem
vracet neúspěšné žadatele o azyl do zemí původu neuspěla EUrounijní byrokracie u afrických politiků, kterým jde o to, nacpat do Evropy co nejvíce "svých" lidí.Ukrajina
Rychlejší udělení víz
podpořila vláda pro občany z Ukrajiny, mající charakter "expertů" a potřebné pro tuzemskou ekonomiku.Boje za se zesilují,
na východě Ukrajiny padl od posledního příměří jeden vládní voják a pět dalších bylo zraněno.Obecné
Volání po změně
dozoru nad psychicky nemocnými začalo být slyšet poté, co president Zemam vyznamenal IN MEMORIAM Petra Vejvodu, který chránil spolužačku před útokem schizofreničky a sám přitom přišel o život.Přitom v zásadě není problém vyvinout sety, které by z moči či ze slin na místě stanovily, zda pacient bere léky (respektive má v těle odpovídající koncentraci příslušného léku), jako nebyl problém vyvinout podobné testy (v některých případech ve formě "policajtuvzdorných" barvících se papírků). A dát do legislativy možnost pacienta, který odpovídající hladinu léku nemá, zabásnout, aby nebyl nebezpečný.
Disidentka Su Ťij
vyhrála volby v Barmě. Uvidíme, jestli jí tamní chunta předá moc, a co je ještě důležitější, zda bude vůbec schopna rozumně vládnout.Katalánský parlament
schválil odtržení této provincia od Španělska. Centrální vláda v Madridu zuří, protože dostává z Katalánska mnohem více, než kolik se do něho přerozdělováním financí vrací, a z rozdílu může být vyživována řada bezcenných lemplů.Političtí korektníci
kvílí nad sestavou polské vlády. Mohou si za to ovšem sami, kopáním příkopů mezi sebou a normálními lidmi.EU kvílí
nad tím, jak Turecko nedemokratizuje. Přitom to byla právě EU, která pomohla současné islamofašistické tlupě k moci.Brusel
má problém s britskými požadavky na reformy v EU, jejichž splněním podmiňuje Cameron podporu setrvání v EU v referendu, které je plánovánao na rok 2017. Problém ovšem akcentuje skutečnost, že není jasné, zda splnění těchto minimalistických požadavků občany Velké Británie uspokojí, a zda vůbec budou v byrokratickém molochu EU reálně proveditelné.Našim EUrohujerům se zase nelíbí požadavek na to, aby sociální dávky brali jen ti, kdou ve státě nějakou dobu pracovali.
V Liberci
vyvinuli metodu regenerace rohovky z kmenových buněk (i pacientovi vlastních), rostoucích na nanovláknové přízi nebo na gelu.Kosovo
zablokovalo dohodu se Srbskem, kterou protlačovala a Srbsku v podstatě vnutila EU. Muslimové prostě nikdy nebudou mít dost.EU
hodlá označovat zboží, vyrobené v "ilegálních osadách" na údajně palestinských územích v Izraeli.Tentokrát skutečně vědečtí
klimatologové se ozvali a upřesnili propad Země do "malé doby ledové" na roky 2030 - 2040, kdy bude dlouhodobé minimum sluneční aktivity (sejde se více cyklů na Slunci v negativní fázi). V případě skuneční aktivity nejde ani tak o změnu intenzity slunečního záření, jako o jevy typu slunečního větru, které ovlivňují vysokou oblačnost, a tím i zemské albedo.Italští výrobci olivového oleje
falšovali nejkvalitnější (extra panenské) oleje méně kvalitními.Rektor UK
odsoudil "možné zneužití 17. listopadu nacisty" (= bojovníky proti islamizaci. "Zlí nacisté" na něho vytáhli dopis do Rudého Práva, v němž coby medik blábolil na podporu režimu během "Palachova týdne". Přinejmenším tím dopisem už tenkrát projevil značnou míru politické neprozíravosti, která mu nejspíš zůstala.Na Masarykově
nádraží v Praze byla odhalena pěmětní deska, připomínající vyhnání českého obyvatelstva z o Mnichovu okupovaného pohraničí.Maoismus v malém
předvedl jeden z vůdců západních "osmašedesátníků", kteří v době našeho "obrodného procesu" za zlidštění socialismu vedli boj za zavedení socialismu stalinského nebo maoistického typu v západní Evropě. Soudruh Aravindan Balakrishnan věznil, tyranizoval a sexuálně zneužíval šest žen, včetně vlastí dcery.Cizince
bude u nás pro trvalý pobyt čekat přísnější zkouška z češtiny.Saúdové
údajně chystají změny v režimu. Souvisí to i s personálními pnutími uvnitř vládnoucího rodu.V pátek večer
proběhla v Paříži série islámských atentátů, které, jak už jsme se do 24 hodin mohli dozvědět od proislamistických agitátorů, vzburcovaných tak pohotově, že by se člověku mohlo zdát, že o té akci byli informováni předem, že "s islámem nemají naprosto nic společného".S odsouzeními si velice pospíšily i islamistické skupiny, včetně našich.
Krutě leč realisticky to komentoval Asad, který konstatoval, že Francie svou politikou napomáhá šíření terorismu, a tak sklidila plody této politiky. Zcela jistě za tato pravdivá slova moc obliby nesklidí.
Předseda Spolkového úřadu pro ochranu ústavy (Německo) konstatoval, že mezi "uprchlíky" mohou být namícháni i teroristé. Tedy něco, co je v podsatatě obecně přijímaným faktem mimo extrémistické proislámistické kruhy.
Soudruh Juncker si velmi rychle pospíšil s prohlášením, že "nesmíme začít odmítat imigranty".
Alespoň část našich politiků se dala strhnout atentáty k prohlášení, že naše politiky prověřování "uprchlíků" byla a je správná.
V souvislostí s projevy kondolence u francouzské ambasády prohlásil president Zeman, že je zapotřebí oprvnit Evropu.
Část muslimů zcela veřejně vyjadřuje radost a uspokojení nad atentáty.
V táboře "uprchlíků" u Calais byl založen požár.
Reflex přinesl úvahu, že teror je možné porazit rozložením islámu spoluprací s umírněnými muslimy. Je to tedy program, který už před léty přinesla skupina IvČRN. Podstatným zádrhelem tohoto programu je IMHO problém, kde vzít ty umírněné muslimy, případně, jak je rozpoznat od neumírněných, kteří se mězi ně budou snažit aktivně dostat.
Další úvahou, která u nás zazněla, je konstatování, že proti chalifátu je třeba se spojit i s Putinem nebo Asadem (asi jako se Churchill spojil proti Hitlerovi se Stalinem, byť si o podstatě jeho režimu, na rozdíl např. od Roosevelta, nedělal nejmenší iluze).
Podle některých analytiků je uvedená akce válečným aktem.
sobota 14. listopadu 2015
Kauza pařížských atentátů
Muslimové nám znovu a velice názorně předvedli podstatu ideologie, kterou zastávají a hlásají. Na tom nezmění nic skřeky islámských aktivistů, ani snaha jejich pohůnků, sluníčkářů. Ti všichni se nyní mohou zalknout blekotáním o tom, jak tyto zločiny nemají nic společného s islámem (a je škoda, že se jim ty lži nemohou vzpříčit v krku, a navždy je zadusit).
Troufnu si odhadnout, že do týdne tu budou jednak konspirační teorie o tom, že atentátníci byli vlastně agenti Mossadu (nebo alespoň Mossadem řízení), k čemuž jistě poslouží i to, že se je nepodařilo chytit živé, jednak budeme nuceni číst či poslouchat bláboly, jak je to vlastně přirozená reakce na to, jak strašlivě ubližujeme ubohým muslimům. Předpokládám také, že do toho týdne se (západo) evropští pollitikové otřepou, asi jako po atentátu na redakci Charlie Hebdo, a začnou se ohlížet po nožích či břitvách, aby si mohli uříznout uši, limitující nyní závažným způsobem hloubku zásunu jejich hlav do islámských konečníků. A že pouze pár "extrémistů" z východu EU bude přímo zločinně (a za sborového odsuzujícího jekotu trapných šašků, kterým ani tento atentát nebude stačit na pochopení podstaty islámu, i těch, kteří tuto podstatu dobře znají, když za ten islám kopou) provádět nějaká opatření, znepříjemňující teroristům život.
Velice rád bych se mýlil, ale taková byla reakce i na předchozí islámské aktivity a nevěřím tomu, že by se politikové západních zemí EU dokázali změnit. Tipuji, že se spíš naopak atentátu budou snažit využít k tomu, aby nemuseli v "neklidné době" pořádat volby, které by je se stále rostoucí pravděpodobností poslaly "na střídačku" a na jejich místa posadili ty, kteří jsou ochotni a schopni Evropu jako takovou bránit.
Osobně si dovedu představit, že pro muslimy, žijící v bývalých zemích východního bloku, je tento atentát událostí katastrofického charakteru, protože na rozdíl od daleko více zislamizovaných zemí na západ od bývalé "železné opony", vyvolal místo strachu a snahy "podvolit se" vlnu zjevné nenávisti a vůli po odvetě, včetně volání po opatřeních, která by jednou pro vždy něčemu podobnému zamezila.
Troufnu si odhadnout, že do týdne tu budou jednak konspirační teorie o tom, že atentátníci byli vlastně agenti Mossadu (nebo alespoň Mossadem řízení), k čemuž jistě poslouží i to, že se je nepodařilo chytit živé, jednak budeme nuceni číst či poslouchat bláboly, jak je to vlastně přirozená reakce na to, jak strašlivě ubližujeme ubohým muslimům. Předpokládám také, že do toho týdne se (západo) evropští pollitikové otřepou, asi jako po atentátu na redakci Charlie Hebdo, a začnou se ohlížet po nožích či břitvách, aby si mohli uříznout uši, limitující nyní závažným způsobem hloubku zásunu jejich hlav do islámských konečníků. A že pouze pár "extrémistů" z východu EU bude přímo zločinně (a za sborového odsuzujícího jekotu trapných šašků, kterým ani tento atentát nebude stačit na pochopení podstaty islámu, i těch, kteří tuto podstatu dobře znají, když za ten islám kopou) provádět nějaká opatření, znepříjemňující teroristům život.
Velice rád bych se mýlil, ale taková byla reakce i na předchozí islámské aktivity a nevěřím tomu, že by se politikové západních zemí EU dokázali změnit. Tipuji, že se spíš naopak atentátu budou snažit využít k tomu, aby nemuseli v "neklidné době" pořádat volby, které by je se stále rostoucí pravděpodobností poslaly "na střídačku" a na jejich místa posadili ty, kteří jsou ochotni a schopni Evropu jako takovou bránit.
Co bychom měli dělat?
- Rozhodně nevěřit blábolům o "mírumilovnosti islámu". Teroristé jsou muslimové a jejich akce je přesně v intencích i v souladu s učením islámu. "Odsuzování" atentátů islámskými skupinami i jednotlivci je asi na stejné úrovni, jako když Goebbels až do samého hořkého konce prohlašoval vyhlazovací tábory za podvod a manipulaci Spojenců, čemuž část Němců věří dodnes. Bláboly o to, jak islám terorismus a útoky na pokojné obyvatelstvo odsuzuje, jsou opravdu jen bláboly a nic jiného.
- Vztah k atentátům je jednoznačným "prubířským kamenem". Kdo popírá jejich příčinnou souvislost s islámem, ten se sám a dobrovolně řadí do tlupy usvědčených lhářů, jimž nelze věřit prakticky nic z toho, co hlásají, není-li to potvrzeno nezávislým a skutečně důvěryhodným zdrojem.
- Je nutné zachovat velkou opatrnost vůči stranám a hnutím, které ještě před pár měsíci lámaly kopí za islám a muslimy a teď se mohou zkusit svézt na vlně nevraživosti vůči islámu vyvolané atentáty. Proti islamizaci naší společnosti jsou důvěryhodní pouze členové Bloku proti islámu a, je to ošklivé ale je to tak, DSSS. Všechny ostatní politické síly je nutno brát jako konjunkturalisty a současně jako síly nedůvěryhodné a nespolehlivé.
- Bude nutné všemi možnými (i nemožnými) prostředky omezit vliv muslimů v naší společnosti. Samozřejmostí by mělo být, že muslimské náboženské obce nedostanou registraci druhého stupně, na niž tlačí, aby mohly, podobně jako v západních zemích EU, vychovávat ve věznicích i školách islámské teroristy. Dokážu si představit přerušení - ukončení víz pro zahraniční studenty z islámských zemí (jedním z pramenů proislámských postojů akademických funkcionářů je značný benefit, který některé vysoké školy mají z jejich studia). Dokážu si představit i vyhoštění dalších muslimů - neobčanů. Nevidím důvod, proč by s tím, co zbude, nemělo být naloženo tak, jak to udělali v USA po napadení Pearl Harbouru s japonoameričany, kteří byli plošně internováni do konce války. Osobně to považuji za velmi rozumné opatření, které zachránilo mnohým z nich život, a to nejen v souvislosti s "lynčovacími" náladami v americké společnosti, ale i s tím, že byli krutě a nekompromisně odstaveni z míst, kam na ně mohla dosáhnout japonská tajná služba (např. prostřednictvím vyděračského tlaku na jejich v Japonsku žijící příbuzné).
Osobně si dovedu představit, že pro muslimy, žijící v bývalých zemích východního bloku, je tento atentát událostí katastrofického charakteru, protože na rozdíl od daleko více zislamizovaných zemí na západ od bývalé "železné opony", vyvolal místo strachu a snahy "podvolit se" vlnu zjevné nenávisti a vůli po odvetě, včetně volání po opatřeních, která by jednou pro vždy něčemu podobnému zamezila.
čtvrtek 12. listopadu 2015
Opět ta galerie
Nakonec se ještě vracím ke kauze zavřené výstavy, abych explicitně jmenoval řadu dalšíách souvislostí, na něž v předchozím článku. Reaguji také na "právnický" příspěvek paní Havelkové v Lidových novinách.
V roce 1989 jsme tady zvonili klíči mimo jiné proto, aby zde nedocházelo k tomu, co bylo zcela běžné za předchozího režimu (a přispělo to jak k jeho všeobecné neoblíbenosti, tak i k finálnímu pádu), tj. aby o odborných věcech nerozhodovali "ideově kovaní" blbové a nevzdělanci.
Když se odborníci na elektroniku a počítačovou techniku obrátili (cca v polovině 80. let) na soudruhy z UV KSČ s tím, že bude nutné posílit rozvoj výzkumu, vývoje a aplikace polovodičů, dostalo se jim odpovědi, že abychom předehnali kapitalismus, bude nutné se zaměřit na výzkum a vývoj celovodičů. Uvedená soudružská odpověď se stala symbolem tuposti režimu a jeho představitelů, asi jako se normy na okurky, banány či tuzemské názvy tuzemských výrobků staly symbolem naprosto stejné (ne-li horší) tuposti a hovadství představitelů EU.
Proto (i v kontextu s děním V EU) řada lidí pozoruje se znepokojením příznaky toho, že se opět derou pod ideologickým pláštíkem k moci nevzdělaní tupci, ekvivalentní těm soudruhům z UV KSČ. Oni v řadě případů nějaké akademické tituly také měli, přinejmenším "RSDr." (a někteří měli i VUML - Večerní univerzitu marxismu - leninismu), jen ta ideologie je trochu jiná (nicméně stejně antidemokratická a popírající realitu). I z toho důvodu zareagovala (a zcela jistě ještě bude reagovat) řada demokraticky orientovaných osobností na události kolem výstavy v knihovně Akademie věd výrazně negativně. Tím myslím např. pana Tomka v prvním a druhém článku, sžíravou parodii na Neviditelném Psovi, paní Hrindovou, pana Konvičku, a rozpačitého kocoura, který soudružky genderistky přirovnal k soudruhovi Goebbelsovi, negativně uzavření výstavy ohodnotila i jinak apolitická Lúmenn. I Kojot se tentokrát vyjadřuje sice pro zavření ale spíše opatrně, byť s jeho závěrem nesouhlasím.
Požadavky paní Havelkové na "fotografie skutečných žen" "při práci" jsou naprosto konformní s bezcennými bláboly koryfejů socialistického realismu, který tuto zemi zamořoval od vítězství komunistů v roce 1948, byť v některých obdobích byla více či méně tolerována i "nepříliš provokující" skutečně umělecká díla. A, pochopitelně, onen socialistický realismus byl prakticky stoprocentně shodný s realismem nacistickým (jehož díla náš prostor, naštěstí, nestačila v důsledku válečných událostí zamořit), přičemž u řady z nich, pokud by se z nich odstranila (na to jsou grafické počítačové programy přímo ideální) explicitní symbolika typu svastik nebo pentagramů (případně se u některých děl prohodila), tak by i kovaný kunsthostorik, neznající dané konkrétní dílo, měl problémy s jeho správným přiřazením jednomu či druhému stylu.
Pokud autorka výše citované požadavky myslí vážně, tak jí doporučuji pořídit si stroj času, nastavit na něm rok 1950 a dostane se po jeho spuštění přesně tam, kde bude spokojena (prostorové souřadnice by měla nastavit nejlépe někam do SSSR). Stím sháněním stroje času bych jí i pomohl, protože "Kdo chce kam, pomozme mu tam." Ale rozhodně budu vždy proti snaze do toho stroje času nacpat celou společnost, která si tohle prožila a opravdu si nechce to samé, či něco podobného, prožít ještě jednou. Tak úspěšné a povznášející toto období nebylo, spíš naopak.
Faktem také je, že výše uvedené pseudoumělecké směry (nacistický a socialistický realismus) charakterizovala rovněž vysoká míra prudérnosti, kdy v podstatě jakékoli obnažené tělo bylo považováno za pornografii a jeho tvůrce patřičně režimem pronásledován a trestán. Nedávno jsem měl příležitost navštívit výstavu Káji Saudka "18+", kde byla vystavena mj. i díla, za jejichž vytvoření strávil autor nějakou dobu ve vězení. Opravdu nestojím o to, aby se podobné časy vrátily a aby k uvěznění umělce stačilo jeho nařčení z pornografie nějakým negramotným, leč ideově kovaným, blbem.
Svůj názor na to, proč právě ženské akty jsou "prubířským kamenem" zvládnutí fotografické techniky jsem uvedl včera a opravdu nemám důvod na něm něco měnit. Pochopitelně, tento názor není něco, co bych "vynalezl", zastává ho řada odborníků na fotografii jak klasickou, tak i digitální; najdete ho např. v Součkových "Cestách k moderní fotografii", jak citovaný, tak i dále zdůvodněný. A lze se s ním setkat i např. v odborných pracech o padělatelství (což už přinejmenším hraničí s autorčinou odborností).
Na celé kauze je také zcela evidentně vidět to, že dotyčné gendrové "dámy" se nijak nenamáhaly nějakým poučením se či dovzděláním o problematice a širším kontextu výstavy, než předložily svá "moudra". Čímž bezděky, jak jsem konstatoval, předvedly "kvality" oboru, na kterém graduovaly (protože něco podobného by měla být pro regulérně VŠ vzdělaného člověka naprostá samozřejmost). Obory tohoto typu ovšem už dávno deklasovala známá Sokalova aféra.
Svůj názor na pseudovědecké blábolení genderistů jsem svého času napsal zde. Až budou genderistky ochotné bojovat za to, aby mezi homeless bylo rovné zastoupení mužů a žen (zatím je mezi nimi těch žen cca 5 - 10 procent), pak by se dalo uvažovat alespoň o dobrých úmyslech na jejich straně.
Další věcí je, že považuji (a opět v tom nejsem sám) za krajně nežádoucí, aby o tom, co se dělá či nedělá, rozhodovali nějací samozvaní aktivisté. Proto ono Kojotovo "Ukončení a přesun výstavy umělecky nevýznamných a námětově sporných fotografií rozhodně není žádným drastickým a nedemokratickým či dokonce totalitním zákazem, ale prostým projevem sebereflexe pořadatelů této výstavy" je totální nesmysl. Není dost dobře možné, aby jacísi nikoho nezastupující aktivisté mohli po komkoli vyžadovat "sebereflexi", jako smečky rudých studentů v maoistické Číně za Kulturní revoluce.
O takových věcech by měl rozhodnout v demokratické společnosti pouze soud, na základě regulérním demokratickým procesem přijatých zákonů. Protože pokud připustíme, aby se k podobným závěrům docházelo jinou cestou, můžeme celou slavnou demokracii zabalit a výtisky Ústavy rozeslat k volnému použití po veřejných WC. Konec konců, celý komunistický puč v únoru 1948 proběhl tak, že se tlupa bezcenných hovad a zločinců (do značné míry ideologicky souznějících s těmi genderisty a podobnými antidemokraty) chopila mimoústavní cestou moci ve státě. A už před tím prováděla přípravné zastrašovací akce, ne nepodobné tomu, co nám předvedly soudružky genderistky. Tato část naší historie je názorná ukázka toho, proč je třeba velmi tvrdě a důsledně trvat na respektování ústavních principů, a to v podstatě na základě zásady nulové tolerance vůči antidemokratům.
Nepovažuji za přípustné, aby oficiální státní instituce, placená daňovými poplatníky, srazila kufry před nějakými aktivisty, jejichž názory odmítá naprostá většina populace a strany je hlásající končí po regulérních volbách mimo parlament s pár stovkami hlasů. To by pak ty volby neměly naprosto žádný význam a mohli bychom je zrušit (což je ostatně nepokrytě cílem některých "elit").
A to pomíjím skutečnost, že "vědecký genderismus" je v podstatě neomarxistickou filosofií s velmi podobnými cíli (odstranění demokracie, "převýchova" společnosti terorem apod.), jaké proponuje i klasický marxismus, nebo výše zmíněný maoismus. Dotyčné dámy jsou v principu destruktivnější antisociální živel, než např. hajlující skinhedi.
Já za sebe budu jak v krajských tak celostátních volbách volit některou z těch stran, které budou mít v programu omezení / zastavení financování neziskovek, podobných té, jaké figurují v této kauze, protože naprostá většina (90 - 99 procent) těchto organizací si žádné finance od státu, ani další úlevy, vzhledem k tomu, co prosazují, nezaslouží. A zcela jistě podpořím pokud možno i ty síly, které dají AV vhodnou formou (třeba i po linii financování od státu a personálních zásahů) najevo, že kdo se podělá před totalitu prosazujícím antidemokratickým aktivistou (byť je to zcela jistě pro něho osobně pohodlné), tak v podstatě podporuje jeho politickou linii, a to se vším, co z ní plyne.
V roce 1989 jsme tady zvonili klíči mimo jiné proto, aby zde nedocházelo k tomu, co bylo zcela běžné za předchozího režimu (a přispělo to jak k jeho všeobecné neoblíbenosti, tak i k finálnímu pádu), tj. aby o odborných věcech nerozhodovali "ideově kovaní" blbové a nevzdělanci.
Když se odborníci na elektroniku a počítačovou techniku obrátili (cca v polovině 80. let) na soudruhy z UV KSČ s tím, že bude nutné posílit rozvoj výzkumu, vývoje a aplikace polovodičů, dostalo se jim odpovědi, že abychom předehnali kapitalismus, bude nutné se zaměřit na výzkum a vývoj celovodičů. Uvedená soudružská odpověď se stala symbolem tuposti režimu a jeho představitelů, asi jako se normy na okurky, banány či tuzemské názvy tuzemských výrobků staly symbolem naprosto stejné (ne-li horší) tuposti a hovadství představitelů EU.
Proto (i v kontextu s děním V EU) řada lidí pozoruje se znepokojením příznaky toho, že se opět derou pod ideologickým pláštíkem k moci nevzdělaní tupci, ekvivalentní těm soudruhům z UV KSČ. Oni v řadě případů nějaké akademické tituly také měli, přinejmenším "RSDr." (a někteří měli i VUML - Večerní univerzitu marxismu - leninismu), jen ta ideologie je trochu jiná (nicméně stejně antidemokratická a popírající realitu). I z toho důvodu zareagovala (a zcela jistě ještě bude reagovat) řada demokraticky orientovaných osobností na události kolem výstavy v knihovně Akademie věd výrazně negativně. Tím myslím např. pana Tomka v prvním a druhém článku, sžíravou parodii na Neviditelném Psovi, paní Hrindovou, pana Konvičku, a rozpačitého kocoura, který soudružky genderistky přirovnal k soudruhovi Goebbelsovi, negativně uzavření výstavy ohodnotila i jinak apolitická Lúmenn. I Kojot se tentokrát vyjadřuje sice pro zavření ale spíše opatrně, byť s jeho závěrem nesouhlasím.
Požadavky paní Havelkové na "fotografie skutečných žen" "při práci" jsou naprosto konformní s bezcennými bláboly koryfejů socialistického realismu, který tuto zemi zamořoval od vítězství komunistů v roce 1948, byť v některých obdobích byla více či méně tolerována i "nepříliš provokující" skutečně umělecká díla. A, pochopitelně, onen socialistický realismus byl prakticky stoprocentně shodný s realismem nacistickým (jehož díla náš prostor, naštěstí, nestačila v důsledku válečných událostí zamořit), přičemž u řady z nich, pokud by se z nich odstranila (na to jsou grafické počítačové programy přímo ideální) explicitní symbolika typu svastik nebo pentagramů (případně se u některých děl prohodila), tak by i kovaný kunsthostorik, neznající dané konkrétní dílo, měl problémy s jeho správným přiřazením jednomu či druhému stylu.
Pokud autorka výše citované požadavky myslí vážně, tak jí doporučuji pořídit si stroj času, nastavit na něm rok 1950 a dostane se po jeho spuštění přesně tam, kde bude spokojena (prostorové souřadnice by měla nastavit nejlépe někam do SSSR). Stím sháněním stroje času bych jí i pomohl, protože "Kdo chce kam, pomozme mu tam." Ale rozhodně budu vždy proti snaze do toho stroje času nacpat celou společnost, která si tohle prožila a opravdu si nechce to samé, či něco podobného, prožít ještě jednou. Tak úspěšné a povznášející toto období nebylo, spíš naopak.
Faktem také je, že výše uvedené pseudoumělecké směry (nacistický a socialistický realismus) charakterizovala rovněž vysoká míra prudérnosti, kdy v podstatě jakékoli obnažené tělo bylo považováno za pornografii a jeho tvůrce patřičně režimem pronásledován a trestán. Nedávno jsem měl příležitost navštívit výstavu Káji Saudka "18+", kde byla vystavena mj. i díla, za jejichž vytvoření strávil autor nějakou dobu ve vězení. Opravdu nestojím o to, aby se podobné časy vrátily a aby k uvěznění umělce stačilo jeho nařčení z pornografie nějakým negramotným, leč ideově kovaným, blbem.
Svůj názor na to, proč právě ženské akty jsou "prubířským kamenem" zvládnutí fotografické techniky jsem uvedl včera a opravdu nemám důvod na něm něco měnit. Pochopitelně, tento názor není něco, co bych "vynalezl", zastává ho řada odborníků na fotografii jak klasickou, tak i digitální; najdete ho např. v Součkových "Cestách k moderní fotografii", jak citovaný, tak i dále zdůvodněný. A lze se s ním setkat i např. v odborných pracech o padělatelství (což už přinejmenším hraničí s autorčinou odborností).
Na celé kauze je také zcela evidentně vidět to, že dotyčné gendrové "dámy" se nijak nenamáhaly nějakým poučením se či dovzděláním o problematice a širším kontextu výstavy, než předložily svá "moudra". Čímž bezděky, jak jsem konstatoval, předvedly "kvality" oboru, na kterém graduovaly (protože něco podobného by měla být pro regulérně VŠ vzdělaného člověka naprostá samozřejmost). Obory tohoto typu ovšem už dávno deklasovala známá Sokalova aféra.
Svůj názor na pseudovědecké blábolení genderistů jsem svého času napsal zde. Až budou genderistky ochotné bojovat za to, aby mezi homeless bylo rovné zastoupení mužů a žen (zatím je mezi nimi těch žen cca 5 - 10 procent), pak by se dalo uvažovat alespoň o dobrých úmyslech na jejich straně.
Další věcí je, že považuji (a opět v tom nejsem sám) za krajně nežádoucí, aby o tom, co se dělá či nedělá, rozhodovali nějací samozvaní aktivisté. Proto ono Kojotovo "Ukončení a přesun výstavy umělecky nevýznamných a námětově sporných fotografií rozhodně není žádným drastickým a nedemokratickým či dokonce totalitním zákazem, ale prostým projevem sebereflexe pořadatelů této výstavy" je totální nesmysl. Není dost dobře možné, aby jacísi nikoho nezastupující aktivisté mohli po komkoli vyžadovat "sebereflexi", jako smečky rudých studentů v maoistické Číně za Kulturní revoluce.
O takových věcech by měl rozhodnout v demokratické společnosti pouze soud, na základě regulérním demokratickým procesem přijatých zákonů. Protože pokud připustíme, aby se k podobným závěrům docházelo jinou cestou, můžeme celou slavnou demokracii zabalit a výtisky Ústavy rozeslat k volnému použití po veřejných WC. Konec konců, celý komunistický puč v únoru 1948 proběhl tak, že se tlupa bezcenných hovad a zločinců (do značné míry ideologicky souznějících s těmi genderisty a podobnými antidemokraty) chopila mimoústavní cestou moci ve státě. A už před tím prováděla přípravné zastrašovací akce, ne nepodobné tomu, co nám předvedly soudružky genderistky. Tato část naší historie je názorná ukázka toho, proč je třeba velmi tvrdě a důsledně trvat na respektování ústavních principů, a to v podstatě na základě zásady nulové tolerance vůči antidemokratům.
Nepovažuji za přípustné, aby oficiální státní instituce, placená daňovými poplatníky, srazila kufry před nějakými aktivisty, jejichž názory odmítá naprostá většina populace a strany je hlásající končí po regulérních volbách mimo parlament s pár stovkami hlasů. To by pak ty volby neměly naprosto žádný význam a mohli bychom je zrušit (což je ostatně nepokrytě cílem některých "elit").
A to pomíjím skutečnost, že "vědecký genderismus" je v podstatě neomarxistickou filosofií s velmi podobnými cíli (odstranění demokracie, "převýchova" společnosti terorem apod.), jaké proponuje i klasický marxismus, nebo výše zmíněný maoismus. Dotyčné dámy jsou v principu destruktivnější antisociální živel, než např. hajlující skinhedi.
Já za sebe budu jak v krajských tak celostátních volbách volit některou z těch stran, které budou mít v programu omezení / zastavení financování neziskovek, podobných té, jaké figurují v této kauze, protože naprostá většina (90 - 99 procent) těchto organizací si žádné finance od státu, ani další úlevy, vzhledem k tomu, co prosazují, nezaslouží. A zcela jistě podpořím pokud možno i ty síly, které dají AV vhodnou formou (třeba i po linii financování od státu a personálních zásahů) najevo, že kdo se podělá před totalitu prosazujícím antidemokratickým aktivistou (byť je to zcela jistě pro něho osobně pohodlné), tak v podstatě podporuje jeho politickou linii, a to se vším, co z ní plyne.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)