Kauza galerie AV

To, že existují opravdoví intelektuálové a vedle toho pseudointelektuálové, jejichž titul neznamená absolutně žádnou informaci o jejich reálných možnostech, nám bezděky, ale zato naprosto perfektně, předvedly absolventky z jakýchsi genderových studií v souvislosti s výstavou v galerii ČAV. Šlo o výstavu aktů a dalších fotografií v retro stylu, navíc prováděných v základu kolodiovým procesem a posléze digitalizovaných.

Pro neznalé:

Kolodiový proces probíhá tak, se se na skleněnou desku či jiný vhodný pevný materiál nanese vrstvička střelné bavlny, rozpuštěné v éteru. Po zaschnutí se potmě nebo pod červenou lampou zcitliví postupným máčením v roztoku stříbra a následně halogenidů a pak se na ještě mokrou vrstvu fotí. Citlivost tohoto procesu byla o něco nižší než bývaly tzv. dokumentní filmy, které ještě pamatuji, jaké se používaly na vytváření fotokopií. Byla to ovšem na tehdejší dobu citlivost vynikající, ovšem vymizela po uschnutí vrstvy, takže se fotografický materiál musel připravit vždy čerstvý bezprostředně před snímkem.
Faktem je, že na takto málo citlivém materiálu, navíc citlivém jen na vlnové délky v modré části spektra, se lidská kůže fotí technicky velice špatně a dosáhnout vizuálně přijatelné výsledky vyžaduje jak notnou dávku práce, tak i obtížně získaných zkušností. Protože jsem se kdysi staršími fotografickými technikami sám prakticky zabýval, tak mám o celé věci (a hlavně její náročnosti) vcelku jasnou představu.
Ženský akt je potom zcela jednoznačně prubířským kamenem zvládnutí techniky, včetně know - how, které se nedá vyčíst z odborné literatury, ale musí se na to přijít systematickou prací rukama a hlavou, což je něco pseudointelektuálům z Pražské kavárny bytostně cizího. Mužské akty takto technicky náročné nejsou, portréty taky ne a kdyby tam byly vystaveny srovnatelně technicky náročné akty dětské, nejspíš by aktivistický póvl kvičel ještě víc.
Mimochodem, právě z důvodu uvedené vysoké náročnosti, vzhlerdem k nastavení lidského zrakového analyzátoru na jejich podrobné hodnocení, jsou často na bankovkách a dalších cených papírech běžně ženské akty a poloakty. I nepatrná odchylka u těchto motivů totiž většinu lidí upozorní, že je tam "něco špatně", byť třeba pozorovatel neví a nedokáže exaktně definovat, co. Vylamují si na tom zuby i velmi kvalitní kopírky, pokud je originál vytvořen dostatečně náročnou tiskařskou technikou. Čili se tyto věci dělají z úplně jiných důvodů, než aby za ně nějaké polovzdělané aktivistky udělovaly známky za  sexismus.

Je to vědecké?

Můžeme  jistě položit dotaz, zda tyto obrázky mají nějaký vztah ke vědě.
Můj názor je takový, se jako presentace rekonstrukce historické techniky a předvedení jejího dotažení na samou hranu jejích možností (dokumentovaných špičkovými díly z doby, kdy vládla fotografii) zcela jednoznačně ano. Konec konců AV je tu i od toho, aby dělala čistou vědu, a tohle beze sporu čistá věda je. Přitom je docela dobře možné, se zde získané poznatky někde uplatní, třeba při výrobě nějakého materiálu, který bude potřebovat na sobě mít osvitem řízenou vrstvičku nějakého kovu.
Faktem je, že pokud by příslušné dámy byly patřičným způsobem vzdělané, tak by si jednak výše uvedených a ještě dalších, které jsem pominul, skutečností byly vědomy. Případně by byly schopné si tyhle věci dostudovat a současně by je absolutorium plnohodnotného vysokoškolského oboru vedlo k tomu, že by si takovéto věci dohledaly jako vůbec první věc, než se k něčemu budou vyjadřovat.
Takto jen bezděky předvedly, jak ubohou úroveň má studium, které absolvovaly. Pokud by se takto veřejně neprojevily, nevyvolaly by otázky typu, zda jejich studium mělo alespoň takovou úroveň jakou měl nebožtík VUML.
V této souvislosti se ovšem opravdu nelze divit hlasům, včetně presidentského, že některá studia jsou společensky natolik bezcenná (případně mají jejich absolventi sociální hodnotu v záporných číslech), že by na ně stát neměl přispívat jejich úhradou, ani studentskými sociálními benefity. Měla by být zájemcům přístupná pouze v režimu samoplátce a na kombinovaném, tj. při zaměstnání prováděném, studiu.

Další věcí

je naprosto nesmyslná reakce orgánů Akademie, které se promptně a bez jakéhokoli odporu podělaly před jakýmisi pochybnými postavami z pochybné neziskovky.
Vzpomínám na sekvenci z jednoho dávného filmu či tv inscenace, v níž jde soudruh primář ráno na kliniku a uctivě ho zdraví sestřičky i mladší kolegové a on ale přeuctivě zdraví soudružku uklizečku, coby zástupkyni dělnické třídy na jinak "buržoasním" či "intelektuálském" a tudíž politicky podezřelém pracovišti.
Opravdu touží vedení AV, aby se podobné časy vrátily, byť s tim rozdílem, že uvědomělou soudružku uklízečku nahradí neméně uvědomělé aktivistické TO neurčitého či záměrně nedefinovaného genderu? Právě takto totiž rozumnější a zodpovědnější část naší politické scény celou kauzu interpretuje.