Byla to předtucha?

Vzhledem k tomu, že se blíží třetí výročí s nulou na konci havárie v jaderné elektrárně Černobyl, objevují se v tisku i na webech články s obrazovým materiálem, pořízeným profesionály i turisty v přístupných částech černobylské zóny. Přičemž rozsah přístupných oblastí je spolu s přirozeným vymíráním radioaktivních izotopů stále větší.
Můžeme tady vidět fotodokumentaci míst, kde se okamžikem evakuace zastavil život a tehdy nebezpečně kontaminované předměty zůstaly tam, kde je museli zanechat jejich původní majitelé. Přičemž ona přehlídka věcí denního používání, stále více narušených časem a dalšími přirozenými činiteli, nabývá stále bizarnějších rozměrů.
Ona fotodokumentace mi ovšem stále více něco připomíná:
Jsou to záběry ze Zóny, rovněž lidmi narychlo opuštěné (mimo ty, kteří tam zůstali a buď zůstali mrtví, nebo se proměnili v monstra), po katastrofické události, která ji vytvořila. Ano, mám na mysli film Stalker režiséra A. Tarkovského, který byl dokončen sedm let před Černobylem.
Film vznikl na podkladě povídky, později románu A. a B. Strugackých "Piknik u cesty", který pod tímto názvem vyšel i u nás, ještě za minulého režimu (a dlouho trvalo, než vyšel opět po revoluci).
Román ovšem popisuje, že "Zóny" vznikly tak, "jako by někdo Zemi prostřílel, a na vstupu a výstupu projektilu vznikla Zóna". Jeho autoři také upřesňují, že se zde lidstvo střetlo s jakousi nám naprosto nesrozumitelnou a s námi se míjející civilizací (není to jejich jediné použití podobného motivu, našli bychom ho i v románech "Brouk v mraveništi" a "Špunt" i v některých jejich raných povídkách). Přirovnávají to (a odtud je i název původního díla) situaci, kdy lesem projíždí auto, jeho osádka se někde zastaví a na kraji cesty si udělá piknik. Po jejím odjezdu po ní zůstane b...l a svinčík, zahrnující různé poztrácené a odházené předměty. Po odjezdu návštěvníků se na místě shromáždí původní obyvatelé lesa, od medvědů až po červy a slimáky a marně přemýšlejí, co se vlastně stalo a k čemu ty divné (a v některých případech i nebezpečné) věci, nalezené v této "zóně" vlastně jsou.
Na okraj: Jako návštěvník Ruska mohu potvrdit (z vícero zkušeností), že chování se běžných Rusů v přírodě tomuto autory popsanému modelu chování zcela odpovídá. Rusko totiž neprošlo érou rozvoje trampování, k němuž patří i etika chování se v přírodě a vůči přírodě, hodnotící podobné chování se při pikniku jako negativně chápané "mastňáctví".
Film oproti knižní předloze silně potlačuje fantastičnost až fantasknost "exotických" předmětů a oblastí v Zóně. Soustřeďuje se daleko více jednak na rozervané nitro hlavního hrdiny, jednak, a tím jsem právě u motivu, uvedeného výše, na bizarní seskupení běžných lidských potřeb, vystavených vlivu času a přírodním procesům a ve filmu ještě "nadpřirozeným" vlivům Zóny.
Film obsahuje dlouhé záběry na podobná seskupení předmětů v lidmi opuštěné Zóně, o nichž údajně byly sepsány celé knihy textů, popisujících a rozebírajících jejich symboliku. Obávám se, že občas docházejících k závěru, že "chlapeček byl bosý, protože neměl botičky". V románu popsané exotické předměty a jevy jsou naopak ve filmu výrazně potlačeny (nemyslím si, že z ekonomických důvodů, protože náklady na některé z nich by asi nestály víc než to, co bylo reálně naaranžováno k natočení).
Vybrané filmové vize by mohly najít i určitou paralelu ve fotografiích Josefa Sudka (tabletopy běžných předmětů v neběžných souvislostech), ale mnohé z těchto vizí až mrazivě připomínají to, co vidí oko kamery nebo fotoaparátu v opuštěné Pripjati a dalších místech černobylské zóny, kde před katastrofou jaderné elektrárny běžel zcela normální život, ukončený rychlou evakuací obyvatel.
Takže mi nezbývá než položit nezodpověditelnou otázku, zda vize pana režiséra Tarkovského nebyly nějakou projekcí z budoucnosti. Předtuchou, jakou byl vcelku známý (respektive dodatečně proslavený, protože v době vydání to byl spíš "propadák") román o katastrofě parníku Titán, který se potopil v severním Atlantiku po srážce s ledovcem a měl nedostatek záchranných člunů (a i dalšími parametry se tento parník i jeho skon podobaly Titaniku, který v té době existoval nanejvýš jako první náčrty konstruktérů, i katastrofickému ukončení jeho krátké kariéry).

Raději deset Kotlebů, než jednoho Halíka

Křesťanský apologeta Halík sepsal blábol, v němž hanobí český národ za to, že volby vyhrál český vlastenec s dlouhodobou historií boje proti totalitě Zeman proti pochybnému Schwarzenbergovi, který byl za totality za bukem a má navíc vazby na sudeťáky.

Pan Halík píše naprosté nesmysly. Není pravda, že by "téměř každá vesnice profitovala z evropských zdrojů", protože jednak významná část těchto pěněz byla naše, ať už se týká našich příspěvků do "EUrofondů" nebo povinné finanční "spoluúčasti". Důležité také je, že mnohé z onoho "rozkradení", nad kterým se pan Halík pohoršuje, bylo fakticky jen pokusem vyhnout se krajně nevýhodným podmínkám utrácení těchto "milostivě přidělených" peněz, např. nutnosti platit silně předražené (v porovnání s našimi tehdejšími, ale pořád ještě i nynějšími, tržními cenami) služby a materiály od zahraničních firem (ze starých zemí EU). Pokud započítáme, že staré země EU peníze z oněch "evropských zdrojů" dostaly cestou povinných nákupů jejich předraženého zboží a služeb z větší části zase zpět a ještě do nich byly vyvedeny peníze ze zdrojů českých, pak přijetí EUrodotací bylo výhodné jen pro stavebníky čapích hnízd a podobných ptákovin, nikoli pro ty, kdo hodlali vybudovat něco pozitivního a smysluplného. Jinak se na nás EU v podstatě napakovala, takže není důvod jí být jakkoli a sebeméně vděční. Pro zbytek Česka, včetně průměrného přínosu pro státní ekonomiku, představují dotace jednoznačné mínus (a to ještě pro jistotu nezapočítávám obrovské náklady na administrativu každého EUroprdu).
K Zemanově charakteristice: "Třetina obyvatel této země je slabá duchem. Každý sedmý občan je debilní nebo alkoholik. Zhruba polovina obyvatel této země má podprůměrný intelekt" jsem se zde už vyjádřil a platí (s nepatrnými odchylkami, které přibližnost pojmů jako "třetina", "každý sedmý" atd. s velmi výraznou rezervou pokryje) pro kterýkoli evropský národ. Tato charakteristika ovšem neplatí pro populace řady islámských zemí, kde je průměr IQ výrazně, až o desítky procent, nižší (s pravděpodobností hraničící s jistotou vlivem dlouhodobého působení islámu) oproti Evropě. Tamní obyvatelstvo má také výrazně vyšší religiozitu a přikládá náboženství ve svém životě mnohem vyšší hodnotu než civilizovaní lidé z Evropy, takže je pro podvodníky s náboženstvím téměř ideální cílovou skupinou. Z tohoto důvodu také není divu, že církevníci (jako je pan Halík) podporují náhradu evropské populace, která je na žraní jejich podvodů příliš inteligentní, migranty z těchto zemí.
Pokud se týká Zemanova potácení, tak bylo jasně řečeno, že měl zánět středního (a asi i vnitřního) ucha, při kterém jsou závratě a ztráty rovnováhy normální součástí příznaků. Jediné, co se mu dá vytknout, že s tím nešel ležet (ale mnozí manažeři přecházejí i horší stavy, nehledě k tomu, že bez něj by tu místnost s korunovačními klenoty nemohli při zachování protokolu otevřít).
Zakládání nějakých "bojových jednotek". K tomu tu ještě nedošlo, nicméně by naprosto nebyly na závadu, vzhledem k dovedení naší armády a policie předchozími vládami do naprosté impotentnosti. Pokud je mi také známo, nikdo nevolá po nějakých stranických jednotkách typu "lidových milicí" (už proto, že bojůvky pražskokavárníků na demonstracích demokratických sil se stále více podobají jednotkám SA), ale o útvarech, založených na územním principu a podřízených jednotnému celostátnímu velení, asi na způsob švýcarské armády. Lze předpokládat, že obránci v důvěrně známém prostředí budou jednak bojovat nejlépe, jednak budou (v souvislosti s tím, že hájí svá území, na nichž žijí jejich rodiny) nejvíce motivováni.
Takovouto domobranu potřebujeme naopak jako sůl. Stejně tak potřebujeme i plošný branný výcvik (včetně výcviku ke schopnosti poskytování první pomoci alespoň na úrovni dobrovolné sestry Červeného kříže). Významným faktorem, který zvyšuje rizikovost teroristických útoků a zvyšuje i počty jejich obětí, je právě nepřipravenost populace na podobné incidenty. Pak je samozřejmé, že vzniká zmatek, který záměry teroristů ještě dále podporuje a zvyšuje rozsah napáchaných škod, jak na živé síle, tak i škod materiálních.
Pochopitelně, je to mimo zájem nejrůznějších multikulturalistů (včetně pana Halíka), nejen proto, že organizovaná a branně zdatná populace by byla horším terčem útoků džihádistů, vůči nimž projevují velmi nadstandardní sympatie, ale byla by i hůře přivoditelná do područí nějaké formy totality prostřednictvím "multikulturního" nebo "proEUnijního" puče.
To, že se pan Halík v USA pohyboval mezi sobě rovnými, tedy lidmi nenávidějícími D. Trumpa, považuji za vysoce pravděpodobné. Už jsem tu napsal, že toho pána sice nemusím, ale v rámci současných presidentských kandidátů v USA je oním příslovečným jednookým mezi slepými. A slepého presidenta bych našemu hlavnímu spojenci v NATO nepřál.
Pochopitelně, stálou debilizační mantrou pana Halíka a spol. je "iracionální" strach z "uprchlíků". Co je, sakra, iracionálního na strachu z pochodu na naše území původně lidí, ale s vymytými mozky na úroveň jakýchsi biorobotů (podobně, jak to měli např. příslušníci SS) a naprogramovaných (mj. Koránem a šaríjou) na naše vybití? Naopak, tento strach je naprosto racionální. Ve prospěch "uprchlíků" hovoří a jednají jen naprostí blbové, nebo vlastizrádci, kteří si přeměnu ČR na islámistickou zrůdnost, jakou můžeme vidět ve zpravodajství z chalifátu, přejí a aktivně tomuto napomáhají.
Pan Konvička z mnoha důvodů srovnání se slovenským Kotlebou nesnese. Je příliš demokratický a humanisticky zaměřený. Jedinou jeho "výhodou" je skutečnost, že "českého nacionalistu" může udělat z česko - řeckého míšence (1:1) jen totální blb, byť na Konvičkovi to míšenectví není vidět tak výrazně jako na dalším "českém náckovi", Okamurovi. Tak nějak si ale nedovedu představit pana Konvičku, jak síťkou na motýly utlouká džihádistu (respektive tato představa je pro mě tristní tím, že je mi jasné, jak by takový střet skončil), ale dokážu si představit nějakého "kotlebovce" jak totéž dělá velmi úspěšně lešenářskou trubkou nebo teleskopickým obuškem. Pan Konvička má (bude mít) význam, pokud se dění v republice podaří udržet v rámci demokratických a civilizovaných poměrů. Pokud dojde k občanské válce, nebo něčemu podobnému, bude nutný k zajištění našeho přežití někdo daleko razantnější (nějaký "kotleba", bohužel).
Pokud bych si měl vybrat vládu halíků a další multikulturalistické verbeže, vedoucí tuto zemi cíleně někam do poměrů, jaké můžeme vidět na videích z chalifátu v Sýrii a Iráku, případně z islámistických území v Libyi nebo Afghánistanu, a vládou nějakých kotlebů, tak dám naprosto jednoznačně a velice aktivně přednost těm druhým (bez ohledu na své četné výhrady a kritické postoje, které vůči nim mám; jedná se jednoznačně o menší zlo;  raději budu držet minutu ticha za pátera Tisa, než se modlit v mešitě).
Nehledě k tomu (a to je i o té brannosti, domobraně apod.), že považuji za velkou škodu, že jsme tu neměli někoho takového (řekněme si to upřímně, nějakého "českého Pinocheta") který by toho 21. 2. 1948 ten Staromák obklíčil, pakáž na něm shromážděnou pokosil z kulometů (a třeba i přismahnul plamenomety) a odboráře a další "pokrokové" zločinecké živly rozvozil po stadionech a z nich rovnou do dolů a lomů. Nebyli bychom čtyřicet let v komunistickém pekle, do něhož (byť s formálně přemalovanou firmou) se nás Halík a spol., mávající šlechtičnou použitou vložkou a praporem multikulturalismu, snaží nahnat zpět.

Hate Free?

"Tohle už tu v naší nedávné historii dvakrát bylo. Poprvé se tomu říkalo (za protektorátu) 'Kuratorium pro výchovu mládeže', podruhé, za komunistů, 'Svaz československo - sovětského přátelství'."

Uvedeným citátem bychom mohli tento článek skončit dříve, než vlastně začal, a měli bychom dost pravdy. Pochopitelně, situace je vždy složitější, než jak ji může vystihnout jeden krátký citát.

Kuratorium

Tato organizace vznikla v době, kdy nás nynější staré země EU buď hodily nestydatě (některé v rozporu se spojeneckou smlouvou) přes palubu a jiné nás neméně nestydatě okupovaly a drancovaly a netajily se tím, že jejich konečným cílem je vylikvidování českého národa, přesně podle záměrů jistého pana Marxe, byť s ním formálně "nemluvili".
Část našich politiků se domnívala, že se něco podaří uchránit zavedením "hate free" chování populace vůči okupantům, aby nebyli drážděni a nechali národ přežít buď do své konečné porážky nebo do nějakého rozkladu svého režimu (jaký bylo možno v té době v počátcích pozorovat jak na režimu italských fašistů, tak i španělských falangistů).
Nemůžeme si vzít z nějaké zásobní líhně Evropu (jak se to dělá v biomedicínských oborech s bílými myškami), v níž by nacisté vyhráli, a studovat, zda by se uvedené naděje lidí kolem Emanuela Moravce naplnily, nebo zda by Němci uplatnili ono proponované "třetinu vybít, třetinu poněmčit a třetinu odsunout na Sibiř". Nicméně oficiálně se počítá s onou druhou možností a lidé z této organizace byli proto následně souzeni jako vlastizrádci (byť to mělo svoje peripetie od uznávání "odbojové povahy" těchto aktivit až po konečné vlastizrádcovství - také v návaznosti na britskou a sovětskou politiku vůči Hitlerovi).
Nicméně pořád platí, že šlo, u naprosté většiny zúčastněných, o chování BONA FIDE, vyvolané navíc naprosto infernálními podmínkami zvenčí.

SČSP

Tato organizace navázala na tradici prvorepubličních organizací tohoto zaměření, které přežívaly v podstatě do přepadení SSSR Německem i za okupace.
Zcela jistě byl původním cílem této organizace nějaký program pozitivní popularizace poměrů v SSSR (ve smyslu známých Fučíkových "reportáží") a vstřícnosti chování vůči tomuto státu. Tato organizace byla také začleněna do centralizované mašinérie státně komunistické propagandy. Ke členství v ní byli občané motivováni i tím, že za členství rodičů byly (v různých obdobích komunistické diktatury různě praktikované) bonusy pro přijímání dětí na střední, potažmo vysokou, školu.
Sovětští a jim ideově podřízení českoslovenští tvůrci této organizace ovšem poněkud podcenili, že se pohybují v národě Josefa Švejka, který dokáže přesným plněním befélů provést pravý opak.
Zejména ti sovětští pak podcenili kulturní a politickou vyspělost čechoslováků (zcela zákonitě, měli mozky vymyté sovětskou propagandou a lepší poměry, než byly v SSSR, si ani nedokázali představit).
Tyto věci se poté projevily tím, že značná část poznávacích zájezdů do SSSR (později pořádaná v rámci "azurového programu" i sesterskou organizací v Národní Frontě, SSM) se velmi snadno a velmi zákonitě "zvrhla" na v podstatě protisovětskou agitku, a to nikoli slovy, ale názorným předváděním. Což ještě mnohdy akcentovali stupidní a nadutí průvodci z řad sovětských partnerů.
Zkrátka většina z těch, co se z poznávacích zájezdů SČSP vrátili, případně i z těch, co absolvovali nějakou přednášku o poměrech v SSSR, se stávala těmi, kdo říkali (alespoň soukromě) "tohle, co jsme zde viděli, zavést u nás jen přes naše mrtvoly a kdyby se jim to podařilo, tak nám v hrobě bude líp".
A v podstatě nestačilo nic jiného, než plnit doslovně příkazy sovětských soudruhů a seznamovat naši populaci se sovětskou realitou, na niž soudruzi byli hrdí. Protože u nás byla tradice prvorepubličních civilizovaných poměrů (a kdo ji už nezažil, mohl ji vidět ve filmech pro pamětníky), nehledě k tomu, že realita komunistické diktatury v Československu byla oproti té sovětské výrazně příznivější (bez ohledu na bláboly profesionálních antikomunistů).

Hate Free

Toto "hnutí" je vysloveně protistátní a s antidemokratickým programem:

1. Nejsme okupováni islamisty, abychom museli doufat, že bezbřehá kolaborace povede k nějakému zmírnění našich osudů, nehledě k tomu, že z historie víme, že kolaborace s islámem se nikdy v dlouhodobější perspektivě nevyplatila, respektive že se vyplatila pouze těm, kteří se těch dlouhodobějších následků nestačili dožít. Zakládat nějaké "Kuratorium pro proislámskou výchovu mládeže" je naprostý a jednoznačně škodlivý nesmysl a z hlediska přežití národa a jeho kultury zcela bezperspektivní záležitost, byť se někteří proislámští aktivisté ve školství o něco podobného snaží.
2. Nemá ani cenu pořádat zájezdy do islámského světa za poznáním tamní reality. Jednak z toho důvodu, že tam už spousta našich občanů byla, jednak proto, že tuto realitu můžeme v podstatě denně vidět na zpravodajských serverech: Bezuzdné vraždění pro sebemenší, případně i jen vykonstruovaná, "provinění" proti islámskému "pravověří", které navíc není nijak definováno, takž si ho každá imámská zrůda vykládá po svém, nebo to nechá na svých podřízených, naprosto šílený útlak žen, srovnatelný útlak jinověrců, v podstatě v evropské historii (pominu-li oblasti Evropy okupované islámem) srovnatelný jen s útlakem Židů v nacistickém Německu, naprostá absence v Evropě běžných kulturních projevů, protože islám zakazuje hudbu, výtvarné umění, sport, silně (daleko více než komunisté) kastruje literaturu a další slovesnost, atd. atd.

Blábolilové, jací se shromažďují například kolem Britských listů, blekotají na téma, "jak Češi iracionálně nenávidí islám proto, že ho neznají". Pravý opak je pravdou: Právě poznání islámu a poměrů v zemích, které zachvátil, vede k nikoli "nenávisti", ale k rozhodnutí nepřipustit, aby takovéto poměry byly zavedeny u nás, a to i za cenu boje na život a na smrt (bez nenávisti, ta při vedení války jen škodí) proti těm, kdo se zde snaží tyto poměry navodit.
Faktem také je, že "Hate Free" dělá vše proto, aby zakryla před populací negativní stránky islámu a reality islámského světa. Dělá tedy pravý opak toho, co kdysi dělal výše zmíněný SČSP. Právě v tom spočívá záškodnictví této organizace.

Aktivistická kontraverze

V současné době hýbe veřejností a médii případ muslimské studentky, která je výbornou a ochotnou (a vše podobné kladné) studentkou gymnázia, ale současně propaguje islám.
Ředitel školy se hájí tím, že vůči takové silně pozitivní studentce nebude přece zasahovat.
Bylo by IMHO docela zajímavé, zda by pan ředitel stejně hájil studentku, která by propagovala aktivně nacismus a účastnila se na programech koheze našich občanů s nacistickou ideologií. Obávám se však převelice, že by sám vedl proti takové studentce postih i v případě, pokud by propagovala nikoli nacismus, ale i některé zcela legální politické strany, které našim samozvaným pseudodemokratům leží v žaludku.
Druhou, a ještě důležitější, věcí je, že každý normální člověk je nositelem vícero identit. Zcela jistě by nikdo nic neměl proti milujícímu manželovi, pečlivému otci, vynikajícímu společníkovi, perfektnímu klavíristovi atd., ale na druhé straně bylo nutno odstranit katana československého odboje, vysokého důstojníka SS, "trojku" či dokonce "dvojku" v hierarchii nacistické třetí říše, prostě zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. A to se ještě v době, kdy se o tom odstranění rozhodovalo, nevědělo, že byl rovněž jedním z aktérů konference ve Wannsee, v níž bylo definováno to, čemu se tehdy říkalo "konečné řešení Židovské otázky" a čemu my nyní říkáme jednodušeji "holokaust".
A zcela jistě by poslal Churchill i jeho podřízení do ... někoho, kdo by proti plánované akci britských parašutistů argumentoval onou první charakteristikou.
Takže, je mi velice líto, ona pozitivní charakteristika, kterou pan ředitel o oné dívčině všude po netu rozhazuje, má nulovou relavanci vůči jejím ideologickým aktivitám, asi jako Heydrichovo klavírní mistrovství vůči, rovněž jeho, "otcovství holokaustu".

Berou pracovníci ze zahraničí našim lidem práci?

Uvedená téze, na niž naráží nadpis, je mantrou sporů kolem zahraničních pracovníků. "Zlí xenofobové" se pochopitelně vyjadřují v tom smyslu, že ano, "hodní multikulturalisté" zase cokoli takového popírají.

Dvě kategorie

Problém vidím v tom, že strany sporu bez hlubší analýzy (protože jsou zaseklé v jeho ideologické stránce) nerozlišují dvě naprosto rozdílné kategorie pracovníků:

• První žije na hromadných ubytovnách v dosti hororózních podmínkách, jaké moje generace zná z chmelových nebo bramborových brigád, popřípadě ze základní vojenské služby, a mladší si je ani nedovede představit. Rodiny má kdesi v mimoEUnijním zahraničí a zasílá jim peníze.
• Druhá zde žije i s rodinami, které zde bydlí, stravují se, děti chodí do školy atd.

Ta první kategorie

jednoznačně našim pracovníkům škodí, protože žije (a je schopna žít) za peníze, za jaké se v Česku žít nedá. To kompenzuje tím, že má rodinu v zemi, kde jsou životní náklady často hluboko pod 25 % životních nákladů u nás. Sama pak žije v podmínkách, které neumožňují plnohodnotnou reprodukci pracovní síly (což kompenzuje dlouhodobými návraty do země původu). Tito lidé tím, že jsou ochotni pracovat za výrazně nižší mzdu, než jakou vůbec může přijmout náš občan, pro něhož jsou výše uvedené kompenzační metody nedosažitelné, skutečně ohrožují naše pracovníky poklesem ceny práce a tlakem na to, aby se různými cestami obcházela zákonná opatření na ochranu pracovníků před úrazy a poškozením zdraví z práce, minimální mzdě apod.
Existence této kategorie pracovníků na našem trhu vyhovuje jen "zlatokopeckým" podnikatelům, fungujícím na bázi filosofie "nahrabat si a zmizet" (nejlépe do nějakého daňového ráje). Není od věci konstatovat, že uvedená kategorie podnikatelů je shromážděna především kolem nevládních pralamentních stran, jako jsou ODS nebo TOPka. Tyto strany také může volit jen naprostý šílenec, nebo člověk, který to s naším státem myslí jednoznačně špatně.
Podnikatelé, kterým jde o dlouhodobou prosperitu v našem státě, se už s těmito stranami dávno rozešli.

Ona druhá kategorie,

až na výjimku, o níž se zmíním později, nemá prakticky žádné "výdajové úlevy". Jejich rodiny platí tuzemské nájemné za bydlení, tuzemské ceny za stravu a další životní potřeba. Mohou žít třeba skromněji než je český průměr, ale to je zhruba vše.
Tato kategorie pracovníků cizího původu je pro nás nekonfliktní, jejich zájmy se se zájmy našich pracujících nijak nekříží, protože mají zájem o udržení takových pracovních a platových podmínek, které vedou k plnohodnotné regeneraci pracovní síly, tedy požadavky srovnatelné s našimi občany. Jsou zde jediné dvě potenciálně problematické okolnosti:

• vzhledem k tomu, že nejsou našimi občany, na ně může být "tlačeno" daleko intenzívněji než na naše lidi
• mohou přispívat k převisu nabídky pracovní síly nad poptávkou po ní

Obojí ovšem naše zákony víceméně řeší, byť praxe bývá občas mimo realitu jimi vytyčenou. Zde by se nabízel dosti široký prostor pro skutečně pozitivní aktivity těch, kteří "chtějí pomáhat", místo toho, aby pomáhali teroristům a jiným džihádistům.

Ono "ještě něco"

Zmínil jsem se, že existuje ještě jedna cesta ke drastickému snížení životních nákladů, i při životě kompletně v tuzemsku. Touto cestou jsou některé "alternativní" způsoby života, které vynechávají naprostou většinu normálních aktivit, stojících za částí běžných výdajů normální populace.
Uvedené drastické redukce životních požitků jsou zpravidla spojeny se sektami a podobnými extrémními až extrémistickými náboženskými a ideologickými postoji, spojenými i s deformacemi způsobu života.
Naprostá většina sekt takovýto potenciál nemá, protože jejich členové nejsou plnohodnotnou pracovní silou a zpravidla se živí různými "alternativními" způsoby, mnohdy na hraně zákona. Tyto skupiny jsou zajímavé z mnoha jiných důvodů (i např. jako potenciální teroristé), ale z hlediska "braní práce" nikoli.
Existují ovšem i skupiny, které nežijí natolik "alternativně", ale jejich členové mají drsným způsobem omezeny jakékoli volnočasové a jiné regenerační aktivity. Takto uvolněný čas potom tráví buď "bádáním" nad náboženskými texty (v podstatě vymýváním mozků, které opět může vést až k terorismu, hromadným sebevraždám apod.), případně "prací pro společnost" (čímž je míněna sekta; provádí se buď práce zdarma pro sektu, nebo různé "evangelizační" aktivity apod.).
Tito lidé mohou mít opravdu natolik silně zredukované životní náklady i životní náklady svých rodin, že se mohou stát jakousi "soft" verzí exopracovníků "první kategorie", uvedených výše.
Těchto lidí ovšem zdaleka není tolik, aby představovali nějaké významné narušení trhu práce. Současně ani nemají ve zdravé společnosti nějaký silný růstový potenciál (zatímco zahraničních pracovníků, ochotných pracovat za zlomek minimální mzdy, mohou podnikatelští zlatokopové navozit klidně i několik milionů, pokud to nebude ošetřeno zákony a omezeno jejich tvrdým a nekompromisním vymáháním).
Na druhé straně jsou ovšem tito pracovníci vlhkým snem každého podnikatelského zlatokopa, protože klidně budou ochotni, na povel vedení sekty, pracovat za minimální mzdu a ještě jí část po výplatě odevzdávat zpět. A budou pracovat i ve zdravotně nevyhovujících podmínkách a dělat i další podobné přestupky a zločiny proti zákoníku práce a navazujícím právním normám, pokud se jim to patřičně "ideologicky zdůvodní". Jejich existence je jeden z důvodů, proč kategorie "podnikatelských zlatokopů" podporuje "evangelizaci", tj. zblbnutí populace bezcennými náboženskými kydy, které by z jejích členů potenciálně nadělaly zfanatizované a bez jakéhokoli omezení vykořisťovatelné zombie. Stejně tak hrozí riziko, že podobní "prezombizovaní" lidé budou navoženi ze států s podstatně vyšší a fanatičtější religiozitou, takže i toto je jedno z rizik masové imigrace, a dokonce i ze zemí "kulturně kompatibilních".

Co dělají naši "vůdcové"?

Totalitním vůdcům v situaci, popsané v minulém příspěvku pak nezbylo, než předstírat, že se vlastně nic neděje, případně předstírat, že některé veskrze negativní jevy jsou vlastně jevy vysoce pozitivními. Jejich problém je (opět naštěstí pro nás), že si vytvořili vlastní virtuální svět, který s nimi naprostá většina obyvatelstva nesdílí a stále větší procento z nich se to přestává obávat konstatovat. Něco podobného se stalo i husákovským normalizátorům. I oni dočasně potlačili veškerou kritiku a získali představu, že je většina populace když ne podporuje, tak alespoň jistě podporuje.
Vystoupení hnutí PEGIDA a podobných občanských iniciativ zaskočilo antidemokratickou politickou scénu naprosto stejně, jako husákovskou věrchušku "Palachův týden". Což je, pochopitelně, pro nás velmi dobrá zpráva.

Popírání jasně existujících faktů

Ono vpředchozí části zmíněné popírání zjevných faktů můžeme pozorovat i v Čulíkově příspěvku:  "V Evropě prostě neexistují žádná muslimská 'no go areas', to jsou komické výmysly rasistů."
Přitom faktem je, že už policie řady zemí už zcela oficiálně vydává varování pro turisty (v některých zemích i s mapkami) i místní obyvatele (a před ní to "načerno" už léta dělaly cestovky), že do některých oblastí, a to jsou právě ony "no-go areas", by neměli chodit. A ten samotný Molenbeek pochopitelně je, přes Čulíkovo zuřivé popírání, typickým příkladem takovéto zóny, včetně toho že se v něm, dokud nenastoupila policie v podstatě s vojenskou výzbrojí a výstrojí a připravena okamžitě střílet do živého, mohli volně a zcela bezpečně pohybovat zločinci, hledaní policiemi celé EU i některých dalších zemí. Nemuseli se přitom bát udání nebo prozrazení. Jednoduše proto, že veškerá populace jádra této čtvrti sdílí jejich hodnoty a fandí jim. A to se ještě dodatečně provalilo, že se populace této zločinecké čtvrti snažila zatčení teroristů aktivně zabránit (EU začíná být jako Česko - taky se v ní nakonec vše rozkecá).
Pochopitelně, blekotem je i sám, Čulíkem a spol. vysoce oblíbený, pojem "protiislámský rasismus". Islám není rasa, naopak, na rozdíl od judaismu, který zcela jednoznačně rasistický je (a podobných kultů "jen pro bílé" by se asi našlo více). Islám, podobně jako křesťanství, je otevřen naprosto všem. "Prahovost" islámu je navíc ještě podstatně nižší než v případě křesťanství, u něhož má (ale ne vždy se to dodržuje) proběhnout jakési "politické školení" o tom, co je to křesťanství a jaké jsou povinnosti křesťana. Islám nic podobného nezná, navíc islám (na rozdíl od křesťanství, byť tam to platí s určitými výhradami) uznává "vstup" i na základě záměrně lživých informací, které byly adeptovi podány. "Protiislámský rasismus" je tedy stejný nesmysl jako rasismus protikřesťanský nebo protikomunistický. Je dokonce i větším nesmyslem než rasismus protinacistický, protože nacismus byl vedle ideologie definován i "rasově", byť na naprosto nevědecké bázi, ale to platí i pro všechna náboženství.
Kritika islámu a poměrů v islámských státech a islámských komunitách se naprosto nijak neodlišuje od kritiky poměrů v nacistickém Německu, koncentrácích, stalinském SSSR apod. To, že ji apologeti islámu slyší stejně neradi jako apologeti nacismu, spíše vzájemnou podobnost těchto ideologií podporuje.

Hodnotová negace

Druhou stránku naprostého mimoňství (cudněji by se to dalo nazvat "ztrátou zpětné vazby") stávající věrchušky, k níž se propracovala jednoznačně vlastním úsilím a systematickou výchovou svých členů k intelektuální těžkopádnosti, reflektuje řada článků v Britských listech, které v podstatě věcně popisují naprosté infernality jako cosi pozitivního.
Podobně působila i sovětská propaganda. Pokud si vzpomenu na knížky typu "Odvážná školačka" nebo "Volá šesté poschodí", snažící se pozitivně propagandisticky popisovat realitu SSSR, tak v nich člověk, jakmile jen trochu rozumu pobral, našel spoustu naprosto infernálních detailů, které jako takové ani tvůrcům, ani předkladatelům těchto propagandistických děl českému čtenáři (byť u těch druhých bych nějakou míru sabotážního přístupu nevylučoval) nepřipadaly.
Pan Čulík, když nejsou jím v pozitivním rouše podávané, ale v podstatě silně negativní, informace přijímány s povinným nadšením, tak se zmůže akorát na rasisticko nacisticky dehonestující výroky o českých občanech, případně občanech dalších postkomunistických států.
Je nám presentováno, jak je krásné, když existují na koupalištích dny či hodiny "jen pro muslimy", byť v jiné době muslimům na tato místa vstup zakázán není.
Je chváleno, jak "moudře" obecní úřady zakázaly postavit pomník vojínu Rigbymu, zavražděnému islámskými extrémisty, protože ten by "dráždil muslimy", aniž by si hlasatelé tohoto blábolu vůbec uvědomovali, že pro normální lidi je to jen další z důkazů, jak masově se islámská populace ztotožňuje s pachateli tohoto teroristického aktu, a jak se jí, přes obecnou znalost tohoto faktu, uhýbá (místo tvrdé pacifikace nebo vyhoštění ze země).
Pan Čulík ohledně Rotherhamské kauzy vítězně uvedl, že pachateli 11 případů byli "asiaté" (aniž by si byl vědom, že už je i v Česku obecně známo, že se jedná o politkorektní označení muslimů z Pákistánu), takže "vyřešený případ" (zahrnující kolem 1 procenta objemu kauzy) "dokazuje, že to nemá s islámem nic společného" (přičemž tak tak malý vzorek by nedokazoval nic ani v případě, že by pachateli skutečně byli nemuslimové; důležitá je ovšem islámská motivace těchto zločinů, kterou by nesmazala ani situace, pokud by se mezi pachateli nějací nemuslimové našli); uvedená informace je pro normálního člověka jen důkazem, jak moc postoupily ve Velké Británii nadváda muslimů na straně jedné a rozklad občanské společnosti na straně druhé. A výsledkem těchto procesů je fakt, že úřady nejsou s to tuto kauzu, jejíž pachatelé jsou všeobecně známi, došetřit. Situace poněkud připomíná rozklad policie a justice v době prohibice v USA, kdy se většina příslušníků justice a exekutivy spolu s částí zákonodárců stala pimprlaty organizovaného zločinu. Přitom USA se z této situace, dodnes, tedy do doby kolem tři čtvrtě století po ukončení prohibice, nevzpamatovaly.
Pan Kartous na BL uváděl nesmysly o tom, jak "velmi podobné projevy nese i česká kultura" a nějak zapomenul na to, že hromadná znásilnění náměstím plným mladíků, se v Evropě, a tím spíše u nás, opravdu nikde nevidí a patrně v této kulturní oblasti nebyla viděna nikdy až někam do prehistorie (kdy ovšem ještě žádná náměstí nebyla). Dokonce i extrémní sekty typu Adamitů se po stránce nekonsensuálního sexuálního obtěžování chovaly daleko cudněji a zdrženlivěji než "islámští mladíci" o silvestrovské noci 2015/16.
Roztomilý je i další případ: Pan Čulík vítězně informoval o průzkumu britské televize Chanel Four mezi britskými muslimy, "jak se muslimové silně identifikují s Británií", přitom sami muslimové chápou tento dokument negativně jako něco, co odhaluje jejich skutečné (negativní) postoje a záměry vůči civilizované společnosti. Dotaz v citovaném článku, jak může "vzorek jen 1081 muslimů reprezentovat tři miliony muslimů" je, pochopitelně, zcela mimo ralitu, protože může. Od toho jsou tu statistické metody, stanovující ranky odhadu. Proto také interpreteři průzkumu uvedli potenciálních teroristů jen 400 000 a nikoli 600 000, jak se někteří nad průzkumem podivují (zřejmě vyšlo rozmezí průměr +- 95 nebo 99 procentní statistická nejistota 400 000 až 800 000). Mimochodem, znamená to, že i mezi našimi muslimy (10 - 20 tisíc), pokud mají k ČR stejný vztah jako britští ke GB, což lze považovat za spíš pravděpodobné než jenom možné, musíme reálně počítat s více než tisícovkou potenciálních teroristů, byť třeba (zatím) nevycvičených a neozbrojených.

Pokusy věrchušky

Stále více antidemokratů v EU (těch, kteří alespoň tuší, která bije) se snaží pod nejrůznějšími záminkami (např. "šíření ruské propagandy") prosadit cenzuru internetu. Naštěstí to není tak úplně jednoduché po technické stránce a navíc se tím dostávají do rozporu se stále dalšími složkami společnosti, organizacemi a politickými stranami, které do této doby byly s vládnoucími režimy více-méně konformní. Případně své názory a postoje zaštiťujícími heslem "reforma", asi jako za Husáka silně umírněně reformní komunisté (včetně členů užšího vedení KSČ).
Nejednoduchost technické stránky cenzury internetu (nedaří se to stoprocentně ani Číně, ani teokraticky absolutistickým státům islámského světa) akcentuje skutečnost, že "blokovací" opatření jsou daleko účinnější v situaci, kdy lidé na cenzurované informace narážejí více-méně náhodou, než v situaci, kdy po nich cíleně pátrají. Nehledě k tomu, že od určité míry "promořenosti" populace (která je IMHO v řadě oblastí EU překročena) se mohou nezávislé a tudíž i pravdivé informace šířit i dalšími kanály, na internetu nezávislými. Konec konců, za protektorátu i za komunistů se o tom, co bylo v zahraničním rozhlase, také dozvídali i lidé, kteří ho, z nejrůznějších důvodů (třeba tenké stěny bytu a němečtí sousedé), neposlouchali.
Hlavním faktorem stávající situace je ono uvědomění si významného a stále rostoucího počtu EUroobčanů, že je a jejich rodiny stávající režim svým politickým směřováním ohrožuje na životech.
Citovaný dialog pánů Urbana a Čulíka, na který v předchozím příspěvku odkazuji, také názorně ukazuje skutečnost, že začínají narůstat rozpory uvnitř prorežimních sil. Pan Urban není žádný antirežimní aktivista, jeho kritika je velice krotká a řadu zásadních věcí a jevů pomíjí či záměrně ignoruje. Přesto je Čulíkova reakce na jeho článek až iracionálně ostrá. Pokud mám podhodit nějakou analogii, tak mě napadá až hysterická reakce Biľaka a spol. na decentně vstřícnou reakci části našich komunistů vůči Gorbačovově kritice srpnové okupace ČSSR.
Pana Urbana lze také pochválit za perfektní vylíčení husákovského "bezčasí" současných multikulti (atd.) režimů v EU, rovněž přispívající k jejich neschopnosti racionální reakce na dynamicky se měnící svět okolo nich i uvnitř nich samých.

Co dělat?

Svoje jsem k tomuto tématu napsal v postu "Koho volit". Hlavní je nyní přijít k volbám a dát svou nespokojenost rozumným (tj. hlasem pro protestní strany reálně průchozí do zastupitelstev) způsobem najevo. Volby nesmějí být podceňovány, protože pokud neprovolíme teď a za rok demokraticky orientovanou garnituru politiků, tak se může v dohledné době stát, že volby buď budou úplně zrušeny jako ve Švédsku (Švédové se mohou utěšovat, že je to "dočasné" ale my, na rozdíl od nich, víme, že jednotkou dočasnosti je jeden furt), případně bude zavedena nějaká "jednotná kandidátka multikulturní proEUnijní fronty". A nesmíme se nechat uchlácholit ani volebním vítězstvím (jak se to stalo demokratickým silám v Československu v roce 1948), možná bude třeba hodně hlasitě zachřestit zásobníky u kalašnikovů, aby si antidemokratická sběř nechala zajít chuť na nějaký "evropský únor".

Co uplynulý týden dal

Islám

Chalifátníci

povraždili v Karjatanu více než dvě desítky křesťanů.

Chalifátník,

vězněný v Austrálii, přepadl spoluvězně a vyryl mu do hlavy symboly chalifátu. Tyto tvory je prostě třeba věznit separátně.

Chalifát

dobyl zpět část města Ar-Raj.

Rusko

dodalo Íránu komplety protiletadlových střel S-300.
Faktem je, že pokud tím bude znemožněn případný zásah proti výrobě islámské jaderné bomby stejného druhu, jaký byl proveden proti reaktoru Osirak, tak se budou muset nasadit k zamezení takové výroby balistické rakety s jadernými hlavicemi.

Otec

teroristy Abdeslama pokrytecky fňukal ve francouzském rádiu, že "s terorismem se bude muset něco dělat".

Soudruzi

pořádali "odbornou" konferenci o islámu, jen pro zvané s pozvánkou na speciálním papíře. Sešly se tam prakticky jen známí apologetové islámu a proislamizační aktivisté (mnozí z nich přiznaní muslimové), takže výplodem nemohyl být nic jiného než bezcenné bláboly. Určité srovnání: "Odborná konference" veganů o výrobě masa.

Berlínská policie

politicky nekorektně rozbila arabský rodinný gang nájemných vrahů. Je třeba konstatovat, že právě takovéto gangy jsou jedním z důležitých faktorů neintegrovatelnosti muslimů do civilizované společnosti, protože jsou premanentní hrozbou pro ty, kteří by se integrovat chtěli (a tedy vytvořili v islámské komunitě nějaké zemanovské "ostrůvky pozitivní deviace").

Talíban

vyhlásil začátek jarní ofenzívy v Afghánistanu.

Boko Haram

masívně používá děti k sebevražedným atentátům.

Další teroristé

byli zadrženi v Bruselu.

Mladí Arabové

považují chalifát za "největší hrozbu". Teď jde o to, zda se bojí, že jim dojde "povolávací rozkaz", nebo zda se obávají kompromitace jimi vyznávaného islamismu.

Tajemník CSU

hodlá navrhnout zákon, podle něhož by se v německých mešitách musela povinně používat němčina. Je to opatření velice správné, které by se mělo zavést (ve smyslu povinného používání místního jazyka) všude. Odpadly by pak výmluvy, že "byl špatný překlad", "v kontextu arabštimy to tak nevyznívá" apod., které užívají běžně kolaboranti s islámem k obhajobě beztrestnosti džihádistických výzev.

Chalifát

se snaží probojovat k tureckým hranicím a ovnovit tak pupeční šňůru, kterou byl do oddělení od Turecka dlouhodobě vyživován.
Současně Erdogan pronesl projev o boji islámských zemí proti terorismu. Je to asi stejně důvěryhodné, jako kdyby Hitler pronesl pochvalný projev na adresu Židů.

Komik Böhmermann

má být v Německu stíhán za satirickou báseň na islamifašistu Erdogana. Stíhání vyvolalo velký odpor i mezi těmi Němci, kteří byli dosud antidemokratce Merkelové loajální.

Ofenzívu Talíbanu

na město Kundúz nakonec odrazily Afghánské vládní síly.

Chalífát

zaútočil v libyjském Benghází.

Imigrace

kolem 6000

nezletilých migrantů zmizelo v německu. Očekávání sjou spíše negativní (vraždy, sexuální zneužívání, nucení k prostituci ve speciálních ilegálních podnicích apod). Vše je to logický důsledek wilkommen politiky soudružky Merkel.

Agentura STEM

hlásí nárůst znaků napětí mezi Čechy a cizinci. Nemám k dispozici podrobnosti metodiky průzkumu, ale skok z 50 (2013) na 67 (2016) procent by měl být statisticky významný, nikoli pouhou fluktuací.

V Idomeni

se pořád nepodařilo zlikvidovat ilegální tábor ilegálních migrantů. Proti "bouřím" ilegálů bylo nutno nasadit slzný plyn a zábleskové granáty, k velkému ječení multikulturalistických parazitů.

Rakousko

začalo přehrazovat Brennerský průsmyk proti migrantům.

Merkelová

se nechala slyšet, že "při začleňování imigrantů by mohly pomoci zkušenosti se začleňováním vyhnaných Němců po válce". K tomu asi tolik:

• "vyhnanci" byli Němci, mezi nimi a zbytkem obyvatel nebyla jazyková bariéra a kulturní spočívala v tom, že byli vesměs přesvědčenější nacisté než Němci ze samotného "rajchu"
• v té době bylo Německo po krvavé lázni a část německých mužů byla ještě léta v zajetí (pokud se vůbec ze SSSR vrátili), takže bylo dost práce pro každého, kdo pracovat chtěl
• pořádek tam hlídala okupační vojska, takže k nacistickým excesům z řad "vyhnanců" nemohlo dojít

Německá vláda

hodlá vytvářet umělá pracovní místa pro migranty. K tomu:

• možná se tak podaří částečně zaintegrovat stávající "uprchlíky", ale zcela jistě ne jejich potomky
• zcela jistě to bude akcentovat pohled na "uprchlíky" coby sociální parazity

V uprchlickém táboře

v Řecku zadrželi dva české aktivisty (předpokládám, že sluníčkáře z nevládek), nedovoleně ozbrojené a s drogami (marihuanou). Doufám, že dostanou, co si zaslouží.
Současně se provalilo, že mezi násilníky, útočícími na policii Makedonie, byli identifikováni "pracovníci" španělských nevládek.

Dva z pěti

(i tak je to úspěch) syrských migrantů, kteří loni unesli dívku a pět hodin ji střídavě znásilňovali, bylo v Británii postaveno před soud. Nemuslimům by hrozilo až doživotí, uvidíme, co dostanou muslimové.

Propukla aféra

se studentkou teplického gymnázia, která propaguje islamismus a vedení gymnázia ji chrání.

V Bulharsku

poslali "lovce migrantů" do domácího vězení. Strhly se masové protesty obyvatelstva.

Sobotka

se nechal slyšet, že v případě trvsalých kvót, které navrhuje EU, by se i Česko bránilo soudní cestou. Asi cítí, že by nepřidání se k ostatním zemím V4 nemusel coby premiér ustát.

Obecné

John Kerry

jako první ministr zahraničí USA od druhé světové války navštívil Hirošimu.

Místní referendum

ve Slavěticích dopadlo pro dostavbu Dukovan o další bloky. Na rozdíl od ekoblbů ze sousedních Rakouska a Německa naši lidé vědí, že elektřinu je nutno vyrobit, nikoli "vzít ze zásuvky". Jedním z cílů inkluzívního školství je i to, aby se v nové generaci absolventů ZŠ lidí s touto schopností spojit příčinu a důsledek do jednoho řetězce vyskytovalo co nejméně.

Vede se spor

o případném zdanění církevních restitucí. Faktem je, že zdaněny jsou i důchody a platy státních zaměstnanců, takže neexistuje důvod, proč by měly mít církve restituce nezdaněny.
Můj názor je ten, že církve svého majetku nabyly podvody a dalšími kriminálními akty, a proto by neměly dostat absolutně nic.

Donald Tusk

byl obviněn ze spoluviny za pád letadla ve Smolensku, v němž zahynula tehdejší polská vládní garnitura vč. presidenta a otevřela se cesta pro vznik vlády silně proevropské a antipolské Občanské platformy.

Jízdné

v pražských tramvajích lze platit kartou. IMHO takovou blbost bych nikdy neudělal.

Nevládky

blekotaly, že "president Zeman je původcem nenávisti". Později se k nim přidal i katolický čaroděj Halík.

Helmut Kohl,

který tráví politický důchod na své nemovitosti, si pozval na návštěvu maďarského premiéra Orbána. Obecně jsou na toto téma komentáře, že je to rána do zad Merkelové a vyjádření nesouhlasu s její politikou.

V USA

chytli čínského špióna, důstojníka námořnictva.

Americké Centrum pro kontrolu nemocí

se vyjádřilo, že "virus Zika je mnohem, děsivější než si mysleli". Koncem týdne také proskočila zpráva o přenosu zikaviru stykem mezi gayi.
Mezi tím byl další studií potvrzen vztah mezi zikavirem a mikrocefalií.

Policejní president

se omluvil za incident s akcí policistů proti FAMU během návštěvy čínského óbrpapaláše.

Japonci

plánují vypuštění odpadní vody z Fukušimy do moře. Je mírně kontaminovaná tritiem, což sice vypadá "hrozivě", ale vzhledem k rozptylu a poločasu tritia prakticky o nic nejde. Tritium se navíc, na rozdíl třeba od radioaktivního jodu v živé hmotě moc neakumuluje. A tritiované medikamenty a diagnostika se běžně aplikují pacientům do žíly.

V Brně

snad do měsíce vznikne nová koalice.

Kontraverze

je vedena kolem vytunelovaného podniku OKD. Patrně by bylo nejlepší ho nechat řízeně zkrachopvat a převzít státem.

President Zeman

opět zabodoval, když ocenil policisty a o demonstrantech hovořil jako o "nenormálních lidech".

Ministerstvo financí

(Babiš) protlačil zákon, nařizující poskytovatelům internetového připojení blokování přístupu k zahraničním webům, provozujícím sázky. K tomu asi následující:

• i prakticky neúčinné blokování je natolik ekonomicky náročné, že řada menších poskytovatelů připojení bude muset skončit (což je patrně jedním ze záměrů této akce)
• ani nejbohatší velké firmy nebudou s to provést stoprocentní blokaci (dá se obejít přes proxy přístup k zahraničnímu serveru, s nímž je vedena šifrovaná komunikace, ale i jinými postupy)

Můj názor je, že se jedná o "průzkum bojem" k zavedení politické cenzury na internetu, jakou provozuje Čína a některé islámistické totalitní režimy. A v tomto názoru zdaleka nejsem osamocen.
Sněmovna tuto idiocii posléze schválila.
Současně soudruzi schválili možnost stavění provozoven hazardních her vedle kostelů (což by v zásadě nevadilo) a škol (což je v podstatě zločin).

EUroparlament

by rád založil "evropskou FBI".

Skupina vědců

kolem Hawkinga ohlásila počátek práce na sondě, která by doletěla k alfě Centauri. Největší "legrace" je v tom, že projekt by měl být uskutečnitelný prakticky dnešními prostředky.

Odboráři

podpořili zavření obchodních řetězců o svátcích (v době, kdy Maďarsko podobné opatření po roce na základě odporu voličů zrušilo). Je to také ukázka, jak jsou odborářští bafuňáři odtrženi od reality samotných zaměstnanců, kteří ve svátcích a o nedělích dostávají 100% příplatek, a jichž by musela být část propuštěna, protože po redukci prodejních dnů by byli nadbyteční.

Exekutoři

pláčou nad tím, že by jim mohly být sníženy odměny. Vzhledem k tomu, že se jedná o jedno z nejlukrativnějších legálních zaměstnání bych jim to i přál.

Byli nalezeni lidé,

kteří jsou nositeli alel pro závažné genetické choroby, ale tyto choroby se u nich nijak neprojevují. Průšvih je v tom, že není jasné, kteří z tisíců vyšetřených osob ze studie, v jejímž rámci byli nalezeni, to jsou, protože studie byla na pokyny etiků plně anonymizována (tj. neexistuje ani utajovaný seznam, "rozklíčující" vztah mezi čísly položek ve studii a jejich občanskou identitou). Ukazuje to názorně, jak bezcenná zrůdnost jménem "etika" (která není nic jiného než kamuflovaný křesťanský hovadismus) škodí.

Američtí soudruzi

kritizovali Česko za "postoje k Romům a muslimům".

Znalec

Radek Matlach, který nevěděl, že po smrti drasticky roste v krvi koncentrace draslíku (z nitra odumřelých buněk) a vystavil na sestru Věru Marešovou posudek ve smyslu, že pacienta vraždila injekcí draselné soli, má poroblémy poté, co byl jeho posudek zavržen skupinou odborníků. Může dojít i k jeho vyškrtnutí ze seznamu soudních znalců.

ČSSD

zatím nechce Altnerovi zaplatit, čeká na výsledek dovolání k Nejvyššímu soudu, přestože toto nemá odkladný účinek.

Ve Francii

vyvolali ultralevičáci nepokoje, protože padl návrh dát do pořádku pracovní právo.

Ústavní soud

odmítl návrh skupiny rodičů na zrušení inkluze ve školství.

Tři čtvrtiny občanů ČR,

přes intenzívní masírování lživou propagandou, považuje cizince za bezpečnostní riziko.

Díky českým výpočtům

se podle pozorování dráhy podařilo v Německu nalézt úlomky cca 500 kg meteoritu, který se na německé území zřítil.

Byla objevena

mezera v zákonech, umožňující mužům si "koupit" dítě v situaci, že si seženou prodávající matku, která nemá otce dítěte zapsaného v papírech, a za úplatu učiní prohlášení, že otcem dítěte je on. Budu hodně ošklivý: Je to asi menší zlo, než kdyby dítě vyrůstalo u sociálně deprivované matky (často narkomanky a pod. na okraji společnosti), i než nějaký Barnevernet.

Ze školy ve Třebešíně

byli nakonec, po velkých bojích a přes silný odpor vedení, přece jen vyloučeni dva z nejhorších organizátorů šikany učitelky.

Podařilo se zorganizovat

další celosvětový protest proti zločinným praktikám organizace Barnevernet v Norsku. IMHO by daleko větší dopad měl rozsáhlý bojkot norského zboží.

"Experti"

varují před "tisíci výtahy" v Česku, které mají být nebezpečné. Problém je, že v rámci harmonizace s EU během vstupování do ní byly prakticky všechny výtahy předělány podle EUronorem.

Britské listy a zapomenutá demonstrace

Pánové Urban a Čulík se dostali v Britských listech do sporu.

Pan Urban velmi decentně naznačuje, že pokud jsou uveřejňovány "vládními" médii systematicky lživé informace, tak se velmi snadno stane, zejména poté, co se provalí na světlo pravda, že lidé přestanou těmto médiím věřit. Konec konců, toto reflektuje i německý termín "lügenpresse", vzniklý právě v této souvislosti.

Společenská smlouva

Problém ovšem vidím někde úplně jinde než pan Urban (a pan Čulík je naprostý mimoň, jak je u něj téměř standardem). Dovolím si citovat:
"Britské listy žijí ve světě, kde všichni zcela samozřejmě tuto víru sdílí. Pokud se ukáže, že nikoli, a pokud to dotyčný nechce pochopit, pak je jednoduše vyloučen z řad slušných lidí. A s neslušnými se samozřejmě bavit nebudeme, to bychom je legitimizovali."
Pochopitelně, ono "nebavíme se" zpravidla znamená ztrátu zaměstnání, vyházení dětí ze škol (v některých případech i rodiny z bytu) a další podobné represe, jak je známe z doby Husákovy normalizace. Konec konců, takto bylo motivováno i Čulíkovo udání blogera Rogozova (protože kdyby Čulík věděl, že jeho udání nebude mít ve stále více se fašizující Velké Británii pro udaného takovéto následky, tak by se s ním nesepisoval).
A když se vrátíme k onomu Husákovu režimu: Husák uzavřel s občany jakousi nepsanou smlouvu, která zněla zhruba takto:
"Když budeš alespoň předstírat loajalitu a víru v to, co hlásají režimní ideologové, a když budeš předstírat, že pologramotná hovada typu 'jen kalhoty, na saka nepouštět' považuješ za významné společenské autority, tak tě necháme na pokoji."
Naproto identickou nepsanou smlouvu pak uzavřely s občany stále více se fašizující režimy "starých" zemí EU (a dalších):
"Když budeš předstírat konformitu s hovadinami typu multikulturalismu, politické korektnosti, genderismu, feminismu atd., budeš předstírat, že tyto fašistoidní ideologie považuješ za vědecké a analogy onoho výše zmíněného specialisty na kalhoty, kteří je hlásají, za významné vědce, tak tě necháme na pokoji."
V závětří poklidných režimů v poklidném prostředí tyto společenské smlouvy mohly nějakou dobu fungovat. Jakmile došlo k problémům, a hlavně takovým, které byly řešeny na úkor širokých vrstev občanů, nutně muselo dojít k tomu, že se těmito smlouvami nadefinovaný stav společnosti začal hroutit.

Co se podělalo?

A tady jsme u té "zapomenuté demonstrace". Několik málo dní před známou pendrekiádou k 17. listopadu, organizovanou (patrně) některou ze složek STB za zády husákovského režimu, došlo v severočeském kraji k pendrekiádě jiné, které byli vystaveni občané, protestující proti stále se zhoršujícímu životnímu prostředí. A rovněž stále více se rýsujícím důkazům, jak toto prostředí ohrožuje je samé i životy jejich rodin.
Právě ona zmíněná demonstrace ukázala, že ona "společenská smlouva" s Husákovým režimem je z toho druhu smluv, které se podepisují vlastní krví, nejčastěji vydolovanou z napíchnutého bříška některého z prstů. Případně smlouvou se Shylockem, který si následně svévolně redefinuje onu libru (asi půl kila) masa, bez větších problémů vyříznutelnou z mnoha tělesných partií, coby srdce. Lidé se zkrátka cestou ran profesionálních pendrekářů dozvěděli, že ono "necháme tě na pokoji" znamená "necháme tě přežít, jen pokud to nebude v rozporu s naším ekonomickým zájmem; když to bude potřebné pro plnění pětiletek a dalších ekonomických ukazatelů, můžete ty i tvoje děti klidně chcípnout na zamoření prostředí (nebo z jiných důvodů) a nám je to šumafu".
Tahle demonstrace tedy ukázala, že s Husákovým režimem žádnou smlouvu o konformitě a "nechání na pokoji" uzavřít nelze, respektive, že režim si ono "nechání na pokoji" vykládá způsobem, pro většinu občanů naprosto nepřijatelným. Studentská pendrekiáda pak už byla jen a jen sirkou, vhozenou do sudu se střelným prachem, nachystaným předchozími událostmi. Ze svého okolí znám více lidí, pro něž byla právě ona demonstrace v severních Čechách (respektive její ukončení) poslední kapkou, která vedla k jejich přidání se na stranu rebelujících studentů a umělců. A řekněme si to upřímně - bez toho, že se k těmto iniciálním skupinám, poměrně rychle přidaly spousty dalších lidí, do té doby více-méně konformních s režimem (včetně řady komunistů, některých přecházejících i koordinovaně jako celé ZO KSČ), by husákovský režim pravděpodobně nepadl (nebo alespoň ne tak rychle a důkladně).

Co se podělává?

Ve starých zemích EU jsme svědky vlastně procesu velmi podobného, jaký proběhl u nás.
Obyvatelstvo si stále více uvědomuje, že ona smlouva o konformitě vůči zjevným lhářům a blbům, podporovaným režimem, má naprosto stejné parametry jako ta naše smlouva s Husákem (a smlouvy obyvatel s podobnými papaláši v dalších komunistických zemích). Že ty, s kým tuto smlouvu uzavřeli, naprosto nezajímá nejen jejich blahobyt, ale ani fyzické ohrožení, hrozící jim a jejich rodinám, podobně, jako to nezajímalo socialistické papaláše. Tento fakt se přitom stále více rýsuje jak v souvislosti s teroristickými útoky, tak i s "mravenčí prací" muslimů, ale i dalších preferovaných skupin. Tyto aktivity přeměňují společnost těchto států, z podoby do té doby pro nás nedostižného ideálu, do podoby naprostého pekla. Přičemž se prozrazuje i to, že stále více lidí ze zemí, které si na přelomu 80. a 90. let horko - těžko vybojovaly připojení se k tomuto světu, hledá po zjištění skutečného stavu cestu z tohoto pekla ven. A je veřejným tajemstvím, že pravděpodobně ve všech nebo téměř všech zemích za bývalou "železnou oponou" by referendum o odchodu z něj dopadlo pro exit. A velmi podobně by dopadla i obdobná referenda v řadě zemí na západ od ní.
Obyvatelstvo i "starých" zemí EU si začíná uvědomovat jak infernalitu svého postavení, tak i naprostou bezvýchodnost z ní, pokud zůstane moc v rukou jak současných vlád, poplatných zkrachovalé ideologii multikulturalismu a dalších "-ismů" (bez ohledu na to, že tuto zkrachovalost současně politici této garnitury slovně uznávají), tak i protinárodní a antidemokratické (cudně řečeno "demokratickým deficitem trpící") bruselské centrály.

Jaké jsou možnosti

K výše uvedenému prozření začalo docházet už před mnoha lety a podobné procesy mají, zcela zákonitě, tu vlastnost, že gradují více-méně exponenciálně. Určité rozčarování z EU a všeho, co s ní souvisí, naznačovaly průzkumy v některých starých zemí EU už v době, kdy my jsme do ní teprve vstupovali (s voličstvem oblbeným masívní propagandou, že vstupujeme do ekonomicky vysoce úspěšného a politicky neškodného EHS).
Pokažení situace akcentovali jednoznačně muslimové, protože se ukázali být stejní, jako ti nedočkaví piráti ze Stevensonova "Ostrova pokladů", kteří se nedokázali ukáznit a vynutili si proti vůli svého vůdce, Johna Silvera, vzpouru ještě dříve, než byl poklad nalezen a Hispaniola na zpáteční cestě do Anglie (a to Silver původně plánoval, že vzpoura vypukne až někdy ve druhé polovině této cesty).
Muslimové se také "nemohli dočkat", až jim kolaborující vlády natolik zblbnou a hodnotově rozloží populaci multikulturalismem a politickou korektností, že bude zcela bezbranná. S požadavky, naprosto neslučitelnými s civilizovaným stavem společnosti, vyrukovali, naštěstí pro nás, předčasně.
Právě tato situace vyvolala rozmach občanského, prodemokratického a antiislamizačního hnutí, které způsobuje vrásky na čele antidemokratických papalášů. Ti jsou stále více ve vleku událostí, reagují nesmyslně až chaoticky a nejsou s to se ani mezi sebou domluvit na koordinaci svých aktivit.

Jsem toho názoru, že celá EU se začíná dostávat do stavu, v jakém byl husákovský režim někdy na jaře 1989. Byť je jasné, že analogie jsou jen analogiemi. Nicméně to vypadá, že se společnost v ní stává sudem prachu, do něhož dříve nebo později, třeba i náhodně a "pachatelem" nezáměrně, padne jiskra. Takovou iniciací může být nějaký exces. Může to však být i takové jednání, jaké dříve pachatelům procházelo bez zvláštní odezvy občanů (konec konců, STB před imaginárním Martinem Šmídem zcela reálně ubila spoustu skutečně existujících lidí a prošlo jí to). Nejpravděpodobnějším kandidátem na pachatele takového činu jsou muslimové, ale nejsou zdaleka kandidátem jediným. Může to být klidně i nějaký horlivý policista či aktivista z protidemokratické nevládky.