Aktualita, plán B a zbraně

Aktualita

V posledních dvou dnech zažívám obrovský nárůst návštěv, včera přes tisíc za jeden den, dnes už přes 500. Návštěvy jdou z Ruska. Zajímalo by mě, zda mají i ostatní bloggeři od Googla stejný jev, nebo jestli jsem se ocitl na jandexu, či co.

Zřejmě nemají plán B

Existuje starý vtip o tom, jak vrchní předkládá účet zákazníkovi:
"Tak to byla polívčička čtyři padesát, bifteček s hranolky třicet dva čtyřicet, tatarka padesát haléřů, dvě pivínka za sedm korun, když to vyjde dvě padesát ..."
"Co, co?," vyhrkne zákazník.
"Tak to nevyšlo," pokračuje vrchní ...
Takže i ten blbej vrchní měl pro šizení zákazníka jakýsi "plán B" (byť v tomto vtípku z dob socialismu /proto ty ceny/ dosti naivní).

Na druhé straně se ukazuje, že proislamistické evropské elity žádný "plán B" prostě nemají. Dokáží jen "přitvrzovat" prvky ze základního plánu ("A"), což se projevuje oním "více Evropy" po Brexitu i "více pochopení, tolerance a soucitu" po každém dalším islámském teroristickém útoku. Nejsou dokonce schopni ani přijít s nějakou záludnou akcí, v jejímž rámci by se na oko stavěli proti islámským teroristům, byť by je v druhém plánu podporovali, či alespoň klamali tělem "uvolněním" tlaku bruselské byrokracie na prosazování naprostých nesmyslů (žárovky, vysavače, banány, topinkovače atd.).
Naopak, dále a stále zjevněji EUnijní elity spolupracují s politickým islámem (tedy islamismem) a jeho exponenty. Tohle je i podstatou boje proti legálnímu držení zdraví, jehož zákaz chtějí tyto "elity" prosadit plošně pro celou EU. Chybí jen to, aby někdo z bruselských "elit" nesl islámským teroristům při některém z dalších útoků patrontašku nebo baťoh s výbušninou. Troufnu si odhadnout, že do nějakých deseti let i k tomu dojde. Celá "nová levice" všech směrů (od trockismu přes klasický stalinismus až po zelené a multikulturní výhonky "nové levice") totiž s islamismem začíná splývat do jednotné zločinecké vrstvy, jejíž příslušníci se shodují na tom samém: na nutnosti zlikvidovat demokratickou a svobodnou evropskou kulturu jakýmikoli prostředky.
Je jasné, že je to "svatba" podobná sňatku Hitlera se Stalinem (karikatura se Stalinem jako ženichem a Hitlerem jako nevěstinkou je snad i na Wikipedii), a že následně se servou nad hroby civilizovaných Evropanů a lágry s jejich zotročenými zbytky tak, jako se servali nacisté s bolševiky, ale tahle rvačka, i její vyústění, nás už v podstatě nemusejí zajímat. Nehledě k tomu, že ať vyhraje kdo vyhraje, výsledek bude prakticky stejný: degradace celého lidstva na tvory s kulturou někde na úrovni Australopithéků. Až na to, že místo pazourku a obsidiánu budou používat k tvorbě primitivních nástrojů skleněné střepy z trosek současných velkoměst.

Zbraně mezi lidmi

V případě teroristických útoků na Charlie Hebdo i na koncerty v Paříži mohli soudruzi ještě mlžit, takže jim mohla část lidí skutečně (a upřímně) věřit, že "zbraně jsou zlo" a jejich omezením dojde k nastolení vyšší míry bezpečnosti.
Atentát v Nice tvoří zlom, kdy prokazatelně kdokoli, kdo by měl na místě zbraň, mohl útočníka zpomalit (alespoň prostřílením pneumatik) nebo zlikvidovat. Trapné bylo, že nezasáhli ani policisté - buď zbraně neměli, nebo je měli zakázáno použít i v takovéto situaci. Jistěže to nastoluje otázku, zda není lépe mít místo nefunkční policie funkční domobranu.
Pravděpodobně i toto hledisko je skryto za požadavkem na vymazání záznamu atentátu, tedy důležitého důkazního materiálu, umožňujícího rozpitvat nejen aktivity samotného zločince, ale i chování policie.
V Mnichově byla situace ještě vyhraněnější: Jeden ze svědků, který s atentátníkem komunikoval, zcela explicitně prohlásil, že kdyby měl u sebe zbraň, byl by ho zastřelil (jistě k velké nelibosti všech multikulturalistů, trockistů, neomarxistů a další levicové verbeže).
K tomu mohu dodat jen tolik, že na základě mé zkušenosti lidé s horším zrakem lépe trefují krátkou než dlouhou střelnou zbraní, protože situace, kdy je neostrá buď muška nebo hledí, má na trefu více negativní vliv než když je obojí jakžtakž ostré a neostrý je terč (což se týká jak lidí s krátkozrakostí, tak i lidí dalekozrakých s brýlemi "na blízko"). Stejně se míří zhruba na střed těla, a jestli se útočník, trefený někam do břicha, bude ještě pár minut svíjet v bolestech, než odejde "obšťastňovat" hurisky, je úplně jedno. Nehledě k tomu, že než překoná šok a stane se alespoň částečně akceschopným, je čas na "ránu jistoty" z větší blízkosti.
Poslední teroristické útoky naprosto názorně ukázaly, že vztah k držení zbraní populací je jasným indikátorem toho, zda je daný politik (nebo politická skupina) "pro teroristy" nebo "pro občany". Pokusy toto jasné a jednoznačné měřítko "odkecat" jsou jen trapným lhaním a mlžením.

On v podstatě ukázal to samé i Breivik, protože jeho opět mohl vyřídit prakticky kdokoli s funkční zbraní. Jeho obětí (jakože jich, ošklivě leč reálně řečeno, nebyla žádná škoda, šlo o líheň levičáckých zrůd, srovnatelných s Hitlerjugend nebo Komsomolem či našimi "klinikáři") by bylo podstatně méně, kdyby byla akceschopná (tj. ozbrojená funkčními zbraněmi) i místní policie, která sice na místě byla, ale beze zbraní.

Ještě ke "Kauze Nytrová"

Nejsem to já, kdo přišel s tím, že kauza poslankyně Nytrové ukázala docela názorně, že poslanci jsou stejně stupidní jako volič prostý, a že z tohoto pohledu zastupitelská demokracie nepřináší v kvalitě hlasujících žádný zásadní přínos v kvalitě hlasujících. Z tohoto pohledu můžeme paní poslankyni jen poděkovat. Vedle "Kateřiny Biomasy" se zařadila k těm, co ukazují názorně stupiditu a nevzdělanost (ale i neschopnost se vzdělávat) zastupitelů.

Kvalita zastupitelů

Kauza ukazuje názorně, že mezi zastupiteli a běžnými občany žádný zásadní rozdíl není. A to samé se týká i kvality jejich rozhodování. Jediný rozdíl spočívá v tom, že výsledky voleb jsou do určité míry deformovaným obrazem politických názorů voličů (5% kvóty, zabraňující průniku nových politických subjektů na scénu a dělající z části občanů občany druhé kategorie, kteří nejsou v zastupitelských orgánech nijak zastoupeni).
Druhou věcí je, že poslanci jsou snadněji ovlivnitelní různými lobbistickými a jinými antidemokraticky manipulujícími skupinami než občané. Už jen proto, že pokud poslanci mají hlasovat třeba za barevnou propisovačku, tak těch výrobků stačí 200 (v reálu ještě méně, protože té části, která bude stejně proti, nikdo nic nedá, takže se vystačí se stovkou  a něco), zatímco v případě ovlivnění řadových voličů by se jich musely rozdat miliony. Dalším aspektem je, že poslanci, kteří jsou od normálních občanů odděleni zdí vysokých příjmů, mají daleko menší pocit odpovědnosti než běžní občané, kteří veškeré chyby v legislativě pocítí naplno. A to ani nemluvím o "zastupitelích", kteří jsou občany cizího státu, a kteří, když se něco podělá (respektive když oni neco podělají), jednoduše vytáhnou ze šuplíku cizí pas a "sbohem a šáteček".
Z tohoto pohledu jsou skutečně referenda daleko lepším nástrojem řízení státu, než když se stát ocitne v rukou dvou stovek takovýchto Nytrových.

Zrušit volby?

Další otázkou ovšem je, zda vůbec nezrušit volby. Tím nemyslím zrušit demokracii a zastupitelstva atd., ale zda jednoduše těch 5 - 6 milionů věkem, zdravím a bezúhonností odpovídajících občanů nedat na seznam, z něhož by se vylosovalo 200 lidí (a protože by se jejich práce dala dále zredukovat, mohlo by jich být klidně i více).
Další věcí je, že by takto získaní zastupitelé mohli do jisté míry více sloužit jako porota, říkající "ano" nebo "ne" zákonům navrhovaným odborníky (případně senátem) v porovnání se současnou poslaneckou sněmovnou, přičemž by jistě mohli mít i vlastní zákonodárnou iniciativu.
Výhody jsou vcelku jasné:

• odpadlo by "volbní třeštění", včetně jeho finančních aspektů
• omezil by se vliv nikým nevolených funkcionářů z partajních sekretariátů
• složení zastupitelstva by lépe odpovídalo složení společnosti (včetně zastoupení minoritních směrů)
• zastupitelé by mohli hlasovat důsledně tajně, aniž by to kolidovalo s nemožností kontroly dodržování proklamovaného politického programu občany
• odpadl by problém "zastupitelů" zcela odtržených od reality, kteří dělali celý život vždy jen profesionální politiky, a to v podstatě od školních škamen

Zcela jistě by se objevily nějaké "mouchy", které by bylo nutno řešit, ale jsem toho názoru, že výhody by spíše převážily.

Co bylo v posledních dnech

Dostalo se mi příležitosti se podívat na Island se zastávkou v Kodani. Byl jsem off - line, respektive s jakýmsi mizerným spojením přes Vodafonský telefon, v němž je cenzurována řada českých zpravodajských webů, a to i tehdy, když se člověk připojuje přes místní wi-fi, nikoli přes telefonní účet.

Nicméně jsem v podstatě o nic nepřišel:

Islámistický puč v Turecku bylo něco, co se více-méně dalo očekávat. Reakce bruselských a jim poplatných soudruhů se dala očekávat také: V podstatě ve stylu "pan Hitler je hodný, bez ohledu na Kříšťálovou noc", jak to, konec konců, známe od předchůdců dnešních "evropských" státníků z doby před druhou světovou válkou. Jedinou racionalitě se podobající reakci provedlo NATO, když "začalo zvažovat" stažení jaderných zbraní z tureckého území.
Druhým světlým momentem v uplynulých dnech bylo prohlášení britské premiérky, že v případě potřeby použije jaderné zbraně i za cenu, že budou zasaženi rovněž civilisté (což je u jaderných zbraní ex principio samozřejmost; pravděpodobně neexistují vojenské cíle, které by se daly jaderně zlikvidovat bez toho, že by přišli k úhoně nějací civilisté). Pochopitelně, za šíleného jekotu pachatelů dobra, který byl komentován ve smyslu "jaderné zbraně mají cenu tehdy, když jsme odhodláni je použít, jinak žádný smysl a odstrašující účinek nemají".
Útoky islamistů, kteří, pochopitelně, "nemají nic společného s mírumilovným islámem", stále houstnou. Z dálky (Island ani není v EU) "to tak vyzerá", že islamisté buď přepínají strunu, případně že se jejich vůdcům situace začíná vymykat z rukou, protože protiislámské a protiimigrantské (zatím každý útočník má imigrantskou minulost, přinejmenším v tom, že je potomkem imigrantů, demonstrujícím, že se muslimové ani  dlouhodobým životem v civilizovaných zemích nejsou s to stát civilizačně kompatibilními) nálady narůstají a podpora stran s takovýmto programem narůstá napříč Evropou (nejen EU) také. V EU se to projevuje i nárůstem preferencí "exitových" stran, které ani nemusejí mít nějak zvlášť vyjádřenu antiimigrantskou agendu. To je dáno i tím, že v praxi antiEUnijní a antiimigrantská agenda vzájemně splývají.
Je velice pravděpodobné, že to, co předvádějí muslimové a jejich příznivci v EU, zasáhne i do voleb v USA, protože proti očekávání odborníků po posledních evropských masakrech narostla podpora D. Trumpa. Dost "hezky" se zapojil do tamních voleb i bratr (nevlastní) nynějšího US presidenta, který, ač také muslim, jak sám přiznal, podporuje Trumpovu antiimigrantskou politiku včetně zákazu vstupu muslimů do země.
Jsem toho názoru, že tohle je hlas "umírněného muslima", který se chce modlit v mešitě, jako křesťané v kostelích a judaisté v synagogách, a jinak žít normálním životem amerického občana. Obávám se, že tato představa je dosti naivní, asi jako představa našich "osmašedesátníků" o možnosti vybudovat socialismus "s lidskou tváří" (tedy bez politických procesů a nevyprovokovaných represí, které ovšem tvoří podstatu socialismu jako takového). Tito lidé se buď reradikalizují nebo se s islámem nadobro rozejdou, asi jako ti "osmašedesátníci". Nicméně i ti později reradikalizovaní mohou sehrát kladnou roli, jak to ukázala i "velká sametová".

Možná ještě jeden postřeh:

V Kodani jsem viděl na ulicích daleko větší míru špíny a všeobecného nepořádku oproti Reykjavíku. Trochu mi to připomenulo, jak mnozí, co se dříve vraceli ze západních zemí, kritizovali nápadný nárůst špíny a nepořádku na ulicích u nás oproti tehdejším západním zemím. V tom Dánsku už není situace o nic lepší než tč. u nás (u nás se to po roce 1989 zlepšilo, tam se to zřejmě zhoršuje), takže přechod Kodaň - Brno nebyl z této stránky nijak šokézní.
Osobně to dávám do souvislosti s tím, jak se v EU rozmáhá socialismus, protože špína a b*del jsou prostě atributy tohoto politického uspořádání společnosti.

Podobnost čistě zákonitá a pár drobností k tomu

Reakce soudruhů z brusele na brexit a další příznaky narůstajícího odporu občanů proti EU a jejím výstřelkům stále více připomíná rozhořčené kvokání představitelů "Strany" po 17. listopadu 1989.

Projev komunistického papaláše Štěpána k dělníkům ČKD už vytáhl na bruselské soudruhy kde kdo. Dovoluji si ovšem přijít s něčím daleko hlubším. V pohnutých dnech po 17. listopadu straničtí ideologové nelenili a připravili speciální číslo politického časopisu KSČ Nová Mysl, věnované vedoucí úloze KSČ ve společnosti. Respektive obsahující plejádu článků, které z různých pohledů "dokazovaly", že tato vedoucí úloha je naprosto nezbytná, a že bez ní půjde společnost totálně do háje (ne-li na nějaké ještě horší místo).
Pikantní ovšem bylo, že celková nepružnost stranického aparátu zapracovala i tenkrát. V porovnání s revolučními silami, které dokázaly informaci o nějaké události vtělit do tiskové podoby během několika hodin, trvala příprava onoho čísla tak dlouho, že vyšel až krátce poté, co byla "vedoucí úloha Strany" oficiálně zrušena. Proto jsem si toto číslo zakoupil a mám ho někde "v hlubších kulturních vrstvách" uloženo coby pikantní kuriozitu.
Nicméně některé projevy a články, které nyní vidím na internatu a ve sdělovacích prostředcích, jakoby idei onoho časopisu vypadly z oka. I ony se snaží dokázat, že EU, která selhává na celé čáře a kde zasáhne, tam situaci spíše ještě zhorší, je "naprosto nepostradatelná". Připomíná se také, jak jsme byli rádi (zdaleka ovšem ne všichni, mnozí už alespoň tušili, co je ta EU zač), že nás západoevropské země "vzaly mezi sebe", aniž by se zmínil fakt, že jsme pro ně pořád ještě podřadný póvl, kterému se sluší dávat předražené šunty, maskované stejnými značkami a názvy, jaké se prodávají ve "starých" zemích EU.
Celá věc připomíná ono známé Palackého "kdyby nebylo Rakouska, museli bychom něco takového vytvořit", kterážto slova, adresovaná německému sněmu ve Frankfurtu, Palacký po několika desetiletích revokoval a nahradil oním rovněž známým "byli jsme před Rakouskem a budeme i po něm", což byla vize realističtější.
Problém je zde velmi podobný jako s tím Rakouskem: EU má sice potenciál vykonat mnoho dobrého (a ten mělo i Rakousko, což Palacký reflektoval výše zmíněným výrokem zcela správně) ale na druhé straně kdykoli udělá něco konkrétního, je to špatné, buď totálně zbabrané, nebo je to výplod vysloveně zlovolných sil, které se v EU dostávají k moci. Stejným způsobem, v důsledku nekvalitního vnitřního uspořádání a zcela jistě i velmi nekvalitní osoby, která seděla na trůnu od roku 1848, se Rakousko (později Rakousko - Uhersko) stalo nástrojem šíření německého nacionalismu, který jednak vyburcoval jako odpovídající reakci nacionalismy dalších národů (a jednou z reakcí na něj bylo i české národní obrození a zejména emancipační snahy po roce 1848).
Stejně tak EU generuje nacionalismus i tam, kde již byl před její érou zdánlivě vymizelý a nebýt přeměny úspěšné EHS na politický moloch, potácející se po Evropě jako ožralý kolos s hliněnýma nohama, případně jako Otesánek, který mimo plán spořádal zásilku čistého lihu.
Stejně jako v případě rozpadu socialismu existovaly politické a publicistické síly, které horovaly za zachování předlistopadového režimu s tím, že připouštěly opatrné reformy, které by ovšem nenarušily podstatu věci, tak podobně máme politiky a publicisty, kteří prohlašují, že nepřipustí v zemích EU demokracii, protože "neinformovaní lidé by rozhodli nesprávně", zatímco titíž lidé, když pod vlivem zavádějící a v některých případech i vysloveně lživé propagandy rozhodovali v referendu o vstupu do EU, tak bylo jejich rozhodnutí legitimní a nezpochybnitelné. Zdůrazňuji, že ti samí lidé, kteří "moudře" rozhodli o vstupúu do EU nemají mít možnost poté, co se přesvědčili o její realitě, hlasovat o dalším setrvání v ní.
Zkrátka a dobře řečeno, reakce EUropapalášů stále více připomíná reakce papalášů komunistických v dob hroucení socialistického režimu.

Facebook jednostranný

Tiskem proskočily zprávy, že skupina amerických a izraelských občanů žaluje Facebook za to, že umožnil islámistických teroristickým skupinám (oficiálně zařazeným na seznamy teroristických skupin) vést FB účty a jejich prostřednictvím organizovat teroristickou činnost, včetně konkrétních vražedných atentátů.
Uvedené zcela excelentně prokázané proteroristické aktivity umožněné FB (žalobci jsou pozůstalí po obětech, které byly za pomoci aktivit na FB teroristicky zmasakrovány) jsou v příkrém rozporu se skřeky jeho provozovatelů o nepřípustnosti násilí a nenávisti.
Rušení stránek či účtů demokratických občanských organizací, bojujících proti islámistickému terorismu legálními prostředky (petice, legální demonstrace, volební preference apod.) jsou v příkrém rozporu s tím, že FB umožňuje opačné straně - islámistickým teroristům - rozsáhlou propagandistickou činnost i organizaci konkrétních letálních teroristických útoků.
Uvedená žaloba názorně ukazuje, že "boj proti násilí a nenávisti" FB pouze předstírá a je to pro jeho majitele v podstatě synonymem boje proti demokratické občanské společnosti.
Já osobně jsem opakovaně uvedl, že nejrozumnější je přesun na jeho alternativy (existují minimálně ruská a čínská), které jakési omezovací aktivity mají sice také, ale netýkají se boje proti islámskému terorismu. Pokud by to udělal dostatečný počet lidí, FB by zanikl, což by bylo spíše dobře.

Stručně ke včerejšímu atentátu v Nice:

Každý, kdo věří, že se po spáchání takového činu dostane rovnou do ráje k obšťastňování hurisek, je potenciálním pachatelem takovéhoto činu. Pokud národní státy (které k tomu mohou dotlačit občané) nebo EU (která je svou antidemokratičností neschopná jakékoli pozitivní akce) nezačnou podle tohoto faktu jednat, nic se nezmění.

Kausa Nytrová

Poslankyně Pavlína Nytrová za ČSSD si "pustila hubu na špacír". O co jde?

Adopce homosexuálními páry

Už jsem zde nedávno uvedl, že se rozsudkem Ústavního soudu stal aktuálním zákon, který zakazuje homosexuálním párům žijícím v registrovaném partnerství adoptovat děti. Tento zákaz byl vcelku logicky oprávněně označen za neústavní, protože diskriminuje jednu skupinu občanů, navíc ještě naprosto nesmyslným způsobem.
Diskuse v poslanecké sněmovně, jejíž součástí zmínený projev byl, se navíc vedla o nejmírnější formě adopce: adopce dětí homosexuálního partnera, a to ještě v situaci, kdy druhý biologický rodič buď není znám, nebo není dostupný (třeba zemřel) nebo s adopcí souhlasí.
Hysterická reakce paní poslankyně jen reflektuje nesmyslné předsudky, které se vyskytovaly ve společnosti někdy do poloviny 90. let. Ty také byly v té době sloně podporovány mocenským aparátem (včetně Veřejné bezpečnosti, později policie).

Kriminalizace homosexuality v minulosti

Jedním z důležitých motivů podpory předsudků proti homosexuálům a snášením "odborných" argumentů, proti jejich dekriminalizaci byl fakt, že kriminalizovaní homosexuálové byli dlouhodobě využíváni jako policejní informátoři, protože policie měla moc je prakticky kdykoli dostat do vězení, takže vůči nim měla silný vyděračský potenciál. Jakmile nastala už jen dekriminalizace homosexuality, ztratila tato mocenská složka nad homosexuály podstatnou část své moci, což jí velice nevyhovovalo.
Také v té době se "hrálo" kartou znásilňování dětí (dobře to pamatuji z tehdejších internetových diskusí), byť se jedná o zcela jinou sexuální orientaci, a různí "odborníci" ujišťovali veřejnost o tom, že v případě dekriminalizace homosexuality vytáhnou do ulic tisíce stolikových chlupatých "panenek" a budou znásilňovat všechny chlapce, kteří jim příjdou pod ruku.
Také to byl jeden z důvodů, proč dekriminalizace homosexuality proběhla nadvakrát, nejprve byl několik let legální homosexuální sex partnerů nad 18, teprve později byl věkový limit srovnán s limitem pro heterosexuální styk, tj. 15.
Zcela jistě hrají roli i předsudky náboženské, protože judeochristianismus ve své sexuální perverznosti stavěl a staví mnohé normální projevy lidské sexuality do pozice "hříchu", aniž by to ovšem bránilo jeho představitelům takovéto i další formy sexuality aktivně provozovat.
Z tohoto pohledu projev poslankyně Nytrové musel pohladit po duši všechny klerikály ve směmovně, ať už se jednalo o A tým (KDU-ČSL), který je vládní, nebo o opoziční B a C týmy (TOP a ODS).

Napadání poslankyně

Poslankyně byla prakticky ihned napadena z pozic politické korektnosti a dokonce byla hackery narušena její webová stránka.
Ač považuji to, co paní poslankyně pronesla, za snůšku nesmyslů, prohlašuji jednoznačně tuto reakci za v principu špatnou, ne-li přímo hovadskou. Pokud má paní poslankyně (a mnozí další) takovéto názory, pak považuji naopak za vhodné, aby s ní bylo diskutováno. Už proto, že potlačení těchto názorů z mocenských pozic je medvědí službou samotným homosexuálům (možná právě o toto některým z potlačovatelů jde), protože mezi stoupenci těchto a podobných (třebas i umírněnějších) názorů bude těmito aktivitami maximálně vyvolán či posílen pocit, že jde o "homosexualistické spiknutí" a místo redukce těchto názorů ve společnosti dojde k jejich posílení a prohloubení (byť nebudou ventilovány, a bude s tím čekáno na situaci, kdy nějak vyjádřeny budou moci být).
Naopak, pokud takovéto předsudky a názory ve společnosti panují a pokud jsou dokonce součástí oficiální ideologie parlamentních stran (včetně jedné vládní), tak je celospolečenský dialog na toto téma neobyčejně žádoucí, byť by v něm měla padat argumenty a informace, které už mezi odborníky a politicky angažovanými občany zazněly v 90. letech.
Jediné, o čem není možné diskutovat, je fakt rovnosti občanů před zákony. A, bohužel, odpůrci paní poslankyně svými aktivitami dělají to samé, co ona provedla slovy, jen cílová supina je jiná (a to je v podstatě jedno).

Dokonce si troufnu vyslovit hypotézu, že nárůst předsudků proti homosexuálům je do určité míry vyvolán tím faktem, že se v rámci politické korektnosti o některých tématech (na rozdíl od zmíněných 90. let před vstupem do EU) nesmí diskutovat a homosexualita patří mezi ně.
Tento incident ukazuje jasně, jak oficiální cenzura a potlačování "nesprávných" názorů v EU vedou v podstatě k jejich bujení a podporování.

Epopej na cestách?

Je jistě pěkné, když se propaguje Česká republika a její kultura. Ďábel se ovšem skrývá v detailu.

Zápůjčka Muchovy Slovanské epopeje

Muchova Slovanská epopej by měla vycestovat do asijských zemí a pobýt tam několik let. Můžeme se dohadovat o tom, nakolik je to propagace našeho státu. Je třeba si uvědomit, že oficiální eurohujerská doktrína, hlásaná sociálfašisty a pobírači dotací, je s Muchovým vlastenectvím v silném rozporu. Muchovy připomínky slavných postav z historie českého národa i ostatních slovanských národů jsou zase v příkrém rozporu s oficiálním německým hlásáním podřadnosti Slovanů. Jinými slovy: Mucha je v příkrém rozporu s tím, co se u nás oficiálně hlásá a propaguje (možná proto ta snaha držet ho mimo Prahu, a když se do Prahy dostal, tak ho vykýblovat mimo ČR).

Ekonomická stránka věci

Vykazují se miliony, které by Praha za zápůjčku měla dostat. Problém ovšem je v tom, že Muchova plátna musejí cestovat srolovaná.
Po každém přemísťování pláten ve srolované podobě je nutno, přestože na to Mucha pamatoval při tvorbě obrazů speciálním srolovatelným plátnem a dalšími technickými prvky, provést restaurační zásahy na malbách, řešících toto "fyziologické" porušení jeho díla (Mucha také plánoval, že stěhování bude minimálně, a že v Praze budou plátna vystavena na důstojném místě v podstatě "napořád").
Jakýkoli takový zásah, ať je prováděn sebekvalifikovaněji a sebešetrněji, znamená, že na plátnech bude "méně Muchy a více restaurátorů", jak to komentuje paní Z. Poláková, která je zkušenou a kvalifikovanou restaurátorkou. A hlasy dalších odborníků z branže, uvědomujících si meze svých možností, jí dávají zapravdu.
Jinými slovy, každé takové putování (a zde se bude jednat o přemísťování mezi vícero lokalitami) sníží autenticitu pláten (a tedy nějak i jejich hodnotu).
Další věcí je, že restaurátorské práce jsou drahé, protože se jedná o vysoce kvalifikovanou práci, prováděnou s použitím velmi drahých materiálů i technických prostředků. Toto se musí násobit obrovskou plochou Muchových pláten a jejich počtem. Nakonec se dostaneme k cenám (odvozovaným jak z oficiálních ceníků restaurátorských firem tak i např. z výše oficiálních grantů, když jsou restaurátorské práce hrazeny z grantů či soukromými vlastníky), vysoce (o desítky procent minimálně) převyšujícím to, co Praha za zápůjčku dostane. Jinými slovy: Někdo bude velmi silně dotovat celou tuto akci. Protože lze s úspěchem pochybovat, že se následné restaurátorské práce budou hradit ze stejného měšce, do něhož jako kapříci připlavou peníze za tu zápůjčku, půjde o přesun peněz pravděpodobně z veřejných prostředků do kapsy města Prahy a zde patrně do kapes některých politicko - papalášských skupin.

Problémy s převozem

Výše jsem zmiňoval pouze "fyziologické" narušení, autorem víceméně plánované a zohledněné při technologii vytváření díla. Dalším problémem jsou vlivy autorem nijak neplánované, které mohou znamenat daleko větší ohrožení.
Mucha pravděpodobně nepředpokládal, že se plátna budou transportovat letadlem, protože v jeho době stroje schopné jeho dílo (byť po částech) uvézt byly vzácností. Navíc i taková letadla létala nízko, v podstatě v přízemní vrstvě vzduchu.
Transportní letouny, které plátna povezou, létají ve výškách, kde panuje mráz kolem -30 stupňů, který bude na plátna působit.
Uklidňující prohlášení o tom, že plátna budou v "klimatizovaných bednách" jsou nesmysl. Jedná se o standardní bedny a veškerá "klimatizace" spočívá v obložení pěnovým polystyrénem a obsypání válců sbalených pláten v hranatých bednách drtí tohoto materiálu. Není zde nic, co by chránilo plátna před změnami tlaku, před odtékáním vzduchu z obalů při vzletu a před natékáním ledového vzduchu při klesání.
Je to prostě zavádějící termín, pod nímž si neinformovaný představuje něco na způsob kontejnerů, v nichž jsou převáženy vyhořelé tyče z jaderných reaktorů (které mají opravdu aktivní klimatizaci).
Teplotní a tlakové šoky budou něco, co na plátna dosud nepůsobilo, s čím nebylo při jejich tvorbě počítáno a co je může poškodit daleko více než normální transporty, jaké dosud absolvovala.

Další problémy

Plátna se dostanou do oblastí s velmi nezvyklým počasím, vysokými (až subtropickými) teplotami a vlhkostí. To v nich může "probudit" organismy, které se tam dostaly v době jejich vytváření jako součást vzdušného spadu a dosud klidně "spí" mezi vrstvami plátna, barev, šepsu apod.
Asi nejnebezpečnější jsou houby, které mají bohaté spektrum enzymů a jsou schopny narušit jak samotné barevné vrstvy (včetně "sežrání" vyschlého oleje), tak i nosného plátna a dalších komponent obrazů.
Vzpomínám na líčení Dr. Herinka, který byl významným mykologem (byl autorem mykologické části toxikologie Vondráček + Riedel i norem pro prodej hub na trzích) a pracoval v nemocnici v Mnichově Hradišti. Zde v 80. letech byl svědkem toho, jak po promáčení střechy chirurgického pavilonu v důsledku závady na střeše vyrostly na stropě operačního sálu houby. Posléze se zjistilo, že upevnění reflektoru nad operačním stolem bylo ve 30. letech, kdy se pavilon stavěl, řešeno zazděním velkého špalku do stropu, na který byl reflektor přišroubován. Protože připojení bylo následně omítnuto, tak se za těch cca 50 let existence  dřeva ve stropě sálu vytratila z povědomí lidí a připomenula se až poté, co ze stropu sálu vyrostly houby, které tam to půlstoletí čekaly na trochu vláhy.
Něco podobného se, pochopitelně, může stát i těm plátnům, jakmile se na nich vytvoří vlhkost (třeba kondenzací z prudkých zmen teploty), nebo se dostanou do silně vlhkého klimatu. Takovéto škody jsou pak zpravidla nenahraditelné. I v nejlepším případe ja na daném místě obrazu nikoli Mucha, ale restaurátor, byť poracující podle fotodokumentace a dalších zdrojů.

Jde o unikáty

Důležité je, že Muchova plátna jsou unikáty, které nelze dost dobře penězi odhodnotit. Takovéto unikáty se zpravidla nepřevážejí a kdo se na ně chce podívat, tak ten prostě musí absolvovat cestu do galerie, kde jsou uloženy.
Chce-li někdo vidět Monu Lisu, musí se vypravit do Francie a podívat se na ni v Louvru. Chce-li někdo vidět Madonnu ve skalách, musí se vypravit do Britské národní galerie v Londýně. Chce-li někdo vidět oltář Mistra Pavla, musí vyrazit do Levoče (a může tam v muzeu shlédnout i přesné kopie oltářních figur, které byly vystaveny na světové výstavě v Montrealu)
Právě ten oltář Mistra Pavla je také názornou ukázkou toho, jak by se s Muchovou epopejí mělo zacházet: Měla by se pořídit její přesná kopie 1:1. Ta by mohla být i na odolnějších materiálech a mohla by klidně cestovat po světě. A chtěl-li by se někdo seznámit s originály, nechť se vypraví do Prahy. Nebo jinam; nebyl bych ani proti vrácení pláten do Moravského Krumlova, když Praha předvedla, že si tohoto díla prakticky nijak neváží.

Jak je to s potomstvem sexuálních minorit?

Věřící soudruzi se zase rozčilují nad tím, že by homosexuálové mohli adoptovat děti, a že to přece je "proti přirozenému pořádku" (či něčemu podobnému).

Adopce

Faktem je, že adopce zahrnuje zhruba tři kategorie:

1. Adopce vlastních dětí (jichž je adoptující biologickým rodičem), což se může stát zejména homosexuálům mužům, že mají dítě a "nemají ho v papírech". Souvisí to i s nedostupností umělého oplodnění pro osamělé ženy, případně lesby, které toto řeší a řešily semenem v injekční stříkačce a dárcem pro lesby bývá často gay. Matka posléze může zemřít a je IMHO lepší, když se o dítě bude starat biologický rodič, než aby šlo do ústavu.
2. Adopce partnerových (partnerčiných) dětí. Ta je dosti obvyklá praxe u heterosexuálních párů, které vznikly z rozvedených či ovdovělých partnerů. Opět nevidím sebemenší problém, aby partner(ka) biologického rodiče získal(a) vůči dítěti určitá "nadpráva", která by řešila jak vztah v případě vodění ze školy, návštěvy nemocného ve zdravotnickém zařízení apod. Včetně zachování "nadstandardního" vztahu k dítěti v případě úmrtí partnera(ky).
3. Celý problém adopcí je zcela účelově nábožnými bigoty soustřeďován do této kategorie, představující adopci zcela cizího dítěte. Zde existuje v zákoně o registrovaném  partnerství paradoxní situace, kdy zcela cizí dítě může adoptovat osaměle žijící osoba, ale nikoli homosexuální pár. Přitom je jasné, že ta druhá možnost zajistí dítěti daleko větší míru jistoty, dané mimo jiné tím, že jsou v rodině dva zdroje příjmu, že je náhradník v případě dlouhodobé nemoci či úmrtí adoptujícího apod. Přitom je jasné, že pokud reálně může ve "volné soutěži" oproti heterosexuálním párům "zvítězit" osaměle žijící osoba, je nabídka těchto párů tak nekvalitní, že by proti ní měly harmonicky žijící homosexuální páry docela dobrou šanci. Dovolím si také konstatovat ošklivý fakt, že v případě homosexuálních párů bude adopce dítěte opačného pohlaví daleko vyšší zárukou jeho nezneužívání než v případě páru heterosexuálního, kde alespoň pro jednoho z partnerů je to dítě potenciální sexuální objekt.

Naši věřící soudruzi tedy mlží a blábolí nesmysly, jak je, konec konců, u nich standardem (jinak by neblábolli o bohu). Neustále od nich slýcháme i obavy, aby dítě nebylo homosexualitou "nakaženo", přestože bylo opakovaně prokázáno, že sexuální orientace je vrozená a, až na naprosté výjimky, spojené s těžkými traumaty měnícími celou osobnost, celoživotně neměnná.
Zákaz adopce v situaci, kdy je povolané heterosexuálním párům či singl žijícím osobám, je navíc protiústavní, jak rozhodl nedávno Ústavní soud.

Umělé oplodnění

Negativní reakci sklidil i návrh ministryně Marxové, aby o umělé oplodnění mohly úspěšně žádat i osamělé ženy. Což by otevřelo cestu i pro ženy, které žijí v lesbickém vztahu.
Pochopitelně, pro křesťany platí, že by podle nich měly mít nárok na děti pouze páry, používající křesťanské pářící praktiky a následně vymývající odmala mozky takto vzniklých pářících produktů křesťanskými nesmysly. Vrcholem tolerance křesťanů je tolerování vzniku dětí u nekřesťanských párů (mezi civilním sňatkem a žitím "na hromádce" není z křesanského hlediska žádný rozdíl), které následně provozují nábožensky neutrální nebo dokonce ateistickou výchovu. Z uvedeného důvodu se proto křesťané snaží o co nejsilnější zablokování reprodukčních možností všem, kdo s nimi nesdílejí víru.
Uvedené snahy mají pro křesťany ještě jeden půvab: Zvyšují míru stresu a utrpení ve společnosti, což je stav pro ně žádoucí, protože vede k tomu, že alespoň někteří trpící budou hledat pomoc v jejich falešné víře.
Křesťané na jedné straně žehrají na to, jak "vymíráme", na druhé straně ovšem dělají vše proto, aby nechtěně neplodných párů bylo ve společnosti co nejvíc (v současné době jsou jich řádově statisíce).

Další problémy

Křesťané stojí i za dalšími překážkami pro neplodné páry, případně páry postižené existencí nějakých problematických (nejčastěji patogenních) alel.
Vše začíná "od podlahy" blokováním výzkumu poruch plodnosti a jejich řešení i výzkumu alternativních cest vzniku dítěte.
Už jsem zde kdysi psal, že není problém, aby gayové měli vlastní společné dítě (oplození denukleovaného vajíčka dvěma spermiemi), včetně toho, že na některých druzích opic bylo vyzkoušeno odnošení oplozeného vajíčka v břišní dutině (pochopitelně, protože dělohu nemá) samce a "porození" císařským řezem. Je velmi pravděpodobné, že by totéž šlo i u lidí. Druhou možností je "profesionální nosnice", která vajíčko odnosí ve své děloze a porodí.
O lesbických žen je situace obdobná s tím, že by ono odnošení zvládly i samy. Teoreticky i zde lze propojit dvě vajíčka, případně jádrem z jednoho vajíčka oplodnit vajíčko druhé. Navíc se rýsuje i možnost vyrobit z pluripotentní buňky spermii, která by partnerčino vajíčko oplodnila stejně jako mužská. To samé platí mi pro muže, kdy by bylo patrně možné z pluripotentní buňky vydiferencovat vajíčko.
Existuje i možnost editace genomu, která by pomohla nosičům mnoha genetických chorob, protože by mohli mít zdravé dítě (navíc nepřenášející vadné alely do dalších generací). Vše je vyzkoušeno na různých druzích zvířat, jen u člověka se z "etických" důvodů musejí takto získaná embrya likvidovat.
Ukazuje se názorně, že "etika" je jen synonymum (či názvem jiné formy) pro náboženské hovadství, především křesťanské, stavějící se proti rozvoji vědy a techniky od dob vyvražďování "pohanských" vzdělanců na sklonku antiky až do současnosti. V postkomunistických zemích má "etika" ještě ten pikantní přídech, že její katedry na vysokých školách byly zpravidla zřizovány v prostorách bývalých kateder marxismu - leninismu. Ty byly, obávám se, oproti současnému šíření a prosazování "etického" náboženského tmářství, přímo ostrovy vědy a osvícenosti.

Svobodní

Strana svobodných se k poroblému vyjadřuje tak, že úsilí uzákonit rozšíření možností adopce nebo umělého oplodnění nepodporuje s tím, že "společnost by se do těchto věcí neměla plést a měla by vzniknout smluvní svoboda občanů". Což je sice hezké, ale v praxi to znamená, že, ať už záměrně nebo z blbosti, stojí na straně náboženských tmářů. Protože "nepodpora" je v tomto konkrétním případě jejich spojencem.