Hnutí Black Lives Matter mě zaujalo k promyšlení širších souvislostí s dalšími jevy v americké společnosti. Je docela možné, že "všechno je jinak", jak tvrdí známé židovské úsloví.
Dějiny
Je třeba začít už tím otrokářstvím a občanskou válkou v USA. Po celou dobu, kdy existovalo otroctví černochů, existovalo paralelně i otroctví lidí jiné rasy než černé. A zotročování bělochů bělochy se objevilo už v době, kdy Evropa ani o tom, že existují v Africe nějací lidé tmavé pleti, nevěděla. Konec konců, proto se příslušná společensko ekonomická formace nazývá "otrokářský řád". Otrocký statut měli také velice často běloši zajatí domorodci (ať už v Africe nebo jinde), pokud neobohatili místní jídelní lístek.
V době, kdy se do Evropy a hlavně do evropských kolonií vyváželi obyvatelé černé Afriky, byli zotročováni a vyváženi do kolonií také běloši, ať už šlo o válečné zajatce nebo lidi obviněné z různých přestupků a zločinů. A dlouho poté, co už byl lov otroků v Africe postaven mimo zákon a Atlantik křižovaly válečné lodi (především britské), které pronásledovaly lodi otrokářské, vývoz evropanů jako otroků do kolonií pokračoval i nadále. A na hranici s islámem v podstatě probíhaly únosy evropanů do otroctví (ze strany muslimů, především Turků) až do první světové války. A otrocký statut jejich potomků přetrvával v mnoha muslimských zemí až do druhé poloviny minulého století a ledaskde v islámském světě přetrvává dosud.
Čímž je řečeno, že být otrokem není nějaká vlastnost, která by byla vyhražena pouze pro obyvatele černé Afriky a jejich potomky. Protože tato situace je všeobecně, na bázi školských učebnic, známa, je třeba vinit ty, kdo hlásají nějakou exkluzivitu černochů či afroameričanů v této věci, za podvodníky a nikoli ty, kdo se jen mýlí.
USA
V USA byli otroci jako pracovní síla využíváni tam, kde se vyskytovala půda vhodná pro pěstování bavlny extenzívním způsobem, při němž bylo možné využívat nekvalifikovanou otrockou práci. Otroci importovaní ze subsaharské Afriky měli prostě tu smůlu, že při této práci více vydrželi (běloši i indiáni umírali na tomto typu plantáží podstatně rychleji a tudíž se nevyplatili, černoši tedy nebyli takto využívání z rasistických, ale ryze ekonomických důvodů).
Dovoz pracovní síly z Asie, především Číny, se v USA objevil až na konci 19. století. Nicméně poté bylo postavení čínských pracovníků (bez ohledu na zrušení otroctví) srovnatelné s postavením černých otroků před občanskou válkou, pokud ne horší.
V polovině 19. století se jasně ukázalo, že situace v produkci bavlny je neúnosná. Stávající pole s bavlnou se vyčerpávala a bylo nutno na nich intenzifikovat zemědělské postupy, aby byla udržena produkce. V jiných oblastech USA se kombinace vlastností půdy a podnebí, vhodná pro extenzívní produkci bavlny, nevyskytovala. Alespoň ne v takové míře, aby se zde daly zakládat rozsáhlé plantáže.
Bylo z toho důvodu jasné, že končí éra klasického otrokářství, protože k intenzifikaci pěstění bavlny a pro pěstování jiných plodin bylo zapotřebí síly kvalifikovanější a jinak organizované, než byla síla otrocká.
Sice existoval "kompromis", podle něhož byl do USA přijat vždy současně jeden svobodný a jeden otrokářský stát, ale v oněch nově přijímaných otrokářských státech byli otroci v podstatě ekonomický nesmysl. Tento kompromis měl ryze politický, nikoli ekonomický, význam.
Uvedené signály, které se projevily např. poklesem poptávky po otrocích, poklesem produkce bavlny v některých oblastech atd., neunikly extrémistům na obou stranách fronty.
Lze konstatovat, že naprostá většina obyvatel USA hleděla na otroctví jako na něco, co prostě je, a co by se mělo přinejmenším regulovat, aby nedocházelo k odpudivým excesům. Od mučení otroků sadistickým otrokáři, až po otrokáře, kteří dělali děti svým otrokyním, a ty pak prodávali na trhu. Uvedené extrémy byly brány jako odsouzeníhodné i běžnými obyvateli Jihu.
Známky konce otroctví ovšem vyvolaly poplach jak v táboře abolicionistů na Severu, tak i u extrémistů na Jihu, hlásajících podřadnost osob s černou barvou pleti, a to na základě známého biblického textu o Noemových synech. Je zajímavé, že tou samou Biblí se oháněli i abolicionističtí extrémisté.
Je velice pravděpodobné, že pokud by nedošlo k občanské válce, otrokářství by v USA zaniklo přirozenou a pokojnou cestou někdy na přelomu 19. a 20. století, asi stejně, jako dříve postupně zaniklo v evropských státech. A k jeho postavení mimo zákon by došlo v době, kdy už by fakticky skoro žádní černoši se statutem otroka neexistovali. Je velmi pravděpodobné, že zánik otroctví by nebyl doprovázen tak mohutným výronem rasismu, k jakému došlo po občanské válce v USA, kdy tento rasismus se v podstatě týkal i států Severu (černoši zde sice nemohli být otroky, ale neměli řadu občanských práv, včetně volebního).
Je docela možné, že by se na Jihu uplatnil model, známý z Japonska, kdy pracovníci mají celoživotní a nadstandardní vztah ke své mateřské firmě, a ta oplátkou řeší jejich sociální problémy v případě nemoci a ve stáří. Tedy, jedná se o jakýsi "patriarchální kapitalismus", vzniklý na bázi patriarchálních feudálních vztahů. Něco velmi podobného mohlo vzniknout i na tom Jihu.
Výše uvedené dokladují i některé literární prameny, reflektující Jih před občanskou válkou. Dokonce i v abolicionistické agitce "Chaloupka strýčka Toma" se dají nalézt pasáže, které počátky takového vývoje v těch oblastech Jihu, kde nefungovaly nebo už nefungovaly bavlníkové plantáže, naznačují. Pro vzpomínky Mark Twaina na dětství v otrokářské oblasti, ale mimo pěstební oblast pro bavlnu, to platí ještě víc, ale ty (Dobrodružství Toma Sawyera a Dobrodružství Huckleberryho Finna) mohou být jistě ovlivněny tím, že se jedná o vzpomínky na mládí. Nicméně černí služební se tam zjevně neměli o nic hůř než u nás nevolníci před nástupem josefínských reforem (o něco přes půl století dříve).
Možná bych ještě připomenul "Červeného bedrníka", kde jeden z konfliktů mezi hlavními hrdiny, zapojenými do zachraňování aristokratů z revoluční Francie před gilotinou, spočívá v tom, že hrdinčiny rodiče nechal oběsit majitel panství za "drzost", že se její otec odvážil říci si o zvýšení platu, a ona ho pak předhodila i s rodinou revolucionářům. Přitom baronka Orczyová, autorka tohoto díla, rozhodně jednoznačně stranila aristokratům, takže by si zcela jistě nějaký nesmysl na jejich pomluvu jako zápletku svého díla nevymýšlela. Fakt, že před revolucí mohl feudál zabít svého nevolníka, aniž by za to byl jakkoli potrestán (byť možná formálně tento čin trestný byl), lze najít ve více zdrojích; mj. je touto skutečností vysvětlován i zvyk francouzských venkovanů dávat dobytku, a zejména prasatům, jako jména šlechtické tituly.
Dovolil bych si tedy konstatovat, že otroctví v USA nebylo o mnoho horší než nevolnictví v Evropě, které bylo zrušeno v některých státech před US občanskou válkou a v jiných až po ní. A ti nevolníci byli, pochopitelně, bílí. A nevolnictví v Evropě se ekonomicky přežilo natolik, že vyjma extrémistů proti jeho zrušení, respektive převedení na ryze ekonomický vztah, nikdo moc neprotestoval.
Právě takovému přirozenému a pokojnému zániku otroctví zabránili extrémisté na obou stranách politického spektra USA, přičemž ti severní byli motivováni rovněž tím, že "rekonstrukce" poraženého Jihu bude příležitostí k mohutnému nakapsování se na majetku poražených.
Postavení otroků v porovnání s pracující třídou na Severu
Je třeba naprosto jednoznačně konstatovat, že s výjimkou extrémů se postavení černých otroků na Jihu příliš nelišilo od postavení námezdně pracujících na Severu. Formální svobodu těch druhých vyvažovalo to, že že ti první měli oproti nim zase zajištěno dochování do konce ve stáří, nemoci či po úrazu. Otroctví na Jihu rozhodně nebylo na úrovni starověkého Kartága nebo Říma, kde se masem utracených otroků krmily šelmy nebo vykrmovaly murény pro exkluzívní labužnické hostiny.
Pokud se týká sexuální agrese, tak ta byla v obou případech zhruba srovnatelná. Konec konců, necelých dvacet let před vypuknutím občanské války v USA vyšel Manifest komunistické strany, v němž jeho autoři (mimo mnoha jiného) konstatují, že majitelům podniků jsou sexuálně k dispozici manželky a dcery jejich proletářů. A neexistuje důvod věřit tomu, že to byla jen nadsázka či propaganda. Ostatně o "kozí dani" se zmiňuje ve svých knihách, reflektujících konec 19. a začátek 20. století i A. Zápotocký (byť mu je asi po stránce stylistické finalizovali nějací najatí spisovatelé).
Přičemž panuje shoda o tom, že kritický popis kapitalistických vztahů marxisty je korektní, že nesmyslné a zločinné jsou jen marxistické snahy o "nápravu", vedoucí ke zlu daleko většímu.
Občanská válka
Je nutno konstatovat, že už jen to, že Sever vehementně podporovali Karel Marx a Bedřich Engels musí soudnému člověku signalizovat, že to s tou jednoznačnou pravdou na straně Severu zdaleka nebylo tak horké, jak to líčí většinová propaganda od doby této války až po naše časy.
Konstatoval jsem výše, že otroctví by stejně přirozenou cestou v dohledné době na Jihu muselo stejně zaniknout, takže vést kvůli tomu občanskou válku, devastující celou zemi (v následujících válkách až po současnost pořád ještě USA nedotáhly počet padlých z této války a některé oblasti USA se z destrukcí, souvisejících s občanskou válkou, nevzpamatovaly dodnes), byl naprostý nesmysl. Existují propočty (a lze jim věřit, protože jde o triviální čísla a triviální postupy práce s nimi), že vykoupení všech otroků na Jihu by stálo méně než kolik stál rok občanské války.
S největší pravděpodobností šlo v této válce především o to, jakým způsobem bude otroctví ukončeno, tj. jestli takovým, že z toho bude mít prospěch celá společnost států, které to budou nějakým způsobem řídit, nebo zda způsobem, na kterém vydělají hlavně bankéři a další podnikatelé ze Severu. A právě to druhé mohla zajistit jedině válka a následující "rekonstrukce" Jihu.
Dovolím si malou odbočku: Jak bylo zmíněno, evropské státy o něco dříve a některé i paralelně či později s americkou občanskou válkou řešily podobný problém. Tím bylo zrušení nevolnictví. Nevolníci na tom byli sice formálně nepatrně lépe než otroci, ale v některých státech i je bylo možno nakupovat a prodávat, včetně např, rozdělování rodin. Dovolím si připomenout Gogolův román "Mrtvé duše", kde podstatou aktivit hlavního hrdiny je pojišťovací podvod, založený na nakupování nevolníků.
Rakousko zrušilo nevolnictví relativně slušným způsobem. Jeho jediným nečekaným a pro vládnoucí vrstvu Rakouska negativním dopadem bylo české národní obrození, které ovšem na druhé straně reflektuje i to, že propuštění nevolníci neupadli do bídy a bídu nakonec neměli ani jejich bývalí pánové. V podstatě stejným nebo podobným způsobem by nejspíš v řadě států amerického Jihu bez občanské války došlo ke zrušení otroctví a všichni dotčení (mimo severských bankéřů a podnikatelů) by na tom vydělali.
Rusko zrušilo nevolnictví naprosto blbě, což je ještě dosti slabý výraz. Po zemi se začaly potulovat statisícové (přinejmenším) tlupy "osvobozených" nevolníků, chcípajících hladem a beze střechy nad hlavou. Drastickým způsobem poklesla cena lidské práce a do Ruska se jako supové slétali podnikatelé z celého světa, kteří zde velice snadno na vzniklé bídě mohli vydělat, oproti možnostem v civilizovaných zemích, nepředstavitelně velké peníze. Konec konců, mezi nimi se potuloval a proplétal i jistý Heinrich Schliemann, jehož může do jisté míry ospravedlnit alespoň to, že takto vydělané peníze nepromrhal, ale použil je na vykopání Tróje.
Vrátíme se nyní zpět k těm USA:
Americká rekonstrukce Jihu, včetně zrušení otroctví, proběhla jen o něco málo lépe než zrušení nevolnictví v Rusku, takže i ona vytvořila masy zbídačených "osvobozených" otroků, kteří neměli žádnou možnost si vydělat ve válkou zdevastované zemi na základní životní potřeby, přičemž jejich "osvobozením" skončila povinnost majitelů se o ně nějakým způsobem postarat.
Část těchto mas se vrhla na Sever a nejeden horlivý zastánce osvobození černých otroků zjistil, že v marxistických kroužcích jim poněkud opomenuli říct, jaké bude mít to kýžené osvobození ubohých otroků následky: Podnikatelé ze Severu začali "katovat kosty" tím způsobem, že povyhazovali bílé dělníky a na jejich místa nabrali osvobozené otroky z Jihu, jimž mohli platit výrazně méně, zpravidla něco kolem poloviny platů původních bílých dělníků. Něco podobného se stalo i demobilizovaným vojákům Severu, kteří neměli možnost se vrátit na svá původní místa. A lidem z Jihu stačilo se potutelně usmívat a ptát se seveřanů, za co že to vlastně bojovali.
Výsledkem bylo, že ještě po první světové válce nebyl marxismus v USA mezi dělníky zrovna moc v oblibě, na rozdíl od evropských států. Nicméně občanská válka dosáhla svého cíle: Otroctví na Jihu bylo zrušeno takovým způsobem, že podnikatelé ze Severu museli přidělávat nástavce ke svým žokům na peníze.
Republikáni a Demokraté
Obě tyto strany v USA nesly svůj podíl viny na občanské válce. Republikáni pak svou vinu dovršili tím, že se zapojili do exploatace poražených jižních států, čímž vykopali dodnes existující příkopy napříč společností USA (hnutí BLM je do jisté míry zviditelnilo). Lze důvodně předpokládat, že právě tyto síly stály i za odstraněním A. Lincolna (při jeho atentátu se sešlo příliš mnoho "nahodilých" nedostatků v zajištění jeho bezpečnosti, aby to byla opravdu náhoda), protože ten se snažil alespoň ty nejnestydatější zlatokopy mírnit.
Demokratická strana byla stranou poraženého Jihu. Stála za snahou udržet afroamerickou populaci v co nejnižším sociálním postavení. Rekrutovali se z ní politici, kteří prosazovali ještě v polovině minulého století rasovou segregaci, aktivně se zapojovali do Ku Klux Klanu a podobných organizací, terorizujících osvobozené otroky a snažících se zabránit jejich občanské a politické emancipaci.
Tato strana poté, co se uvedené aktivity ukázaly být kontraproduktivními, náhle otočila o 180 stupňů a stala se naopak vůči afroameričanům "republikánštější než republikáni".
Jsem toho názoru, že jeden člověk se může takto otočit, zejména vlivem nějakého vrcholně traumatizujícího zážitku. Jsou popsány případy ateistů, kteří se v takové situaci "dali na víru" a věřících, kteří za stejných či podobných okolností víru ztratili. Takové otočení u politické strany, tedy velké masy lidí, by se dalo očekávat třeba při apokalypse jaderné války. Ta se, naštěstí, lidstvu vyhnula.
Tajemný obrat a jeho důvod
Dovolím si nyní sáhnout někam úplně jinam. Do sibiřské tajgy a života jejích domorodých obyvatel:
Tito lidé, provozující především lov, případně primitivní pastevectví, se chovali ke starým členům komunity, které ještě potřebovali (především jejich znalosti a zkušenosti), zdánlivě hnusně. Prostě je nutili, aby se o všechny své potřeby starali sami. Lze to charakterizovat slovy: "Máš hlad? Tak si něco ulov!"
Ono to vypadá krutě, ale faktem je, že to ty staříky udržovalo v kondici tak trochu podobně, jako když se dnes doporučuje, aby se senior staral o nějaké domácí zvíře, a byl tudíž permanentně nucen k aktivitě i když se mu zrovna nechce, a byl nucen při tom překonávat stařecké potíže, chronické bolesti apod.
A když se senior v této komunitě dostal do stavu, kdy už ho nebylo zapotřebí (byli tam další s ekvivalentními znalostmi a zkušenostmi), tak naopak nastala láskyplně vypadající péče o něj, krmení, utlumení pohybové aktivity (vše mu přinesli až pod nos a nezatěžovali ho prací). Výsledkem bylo, že u dotyčného velmi rychle nastoupily příznaky senilní demence (asi jako důsledek přejídání) a tělesného zchátrání (asi z nedostatku pohybu). Etnografové tento jev popisující uvádějí, že smrt po změně režimu péče nastala do dvou let. V podstatě jde o jakousi "láskyplnou euthanasii".
Zpět k Demokratům:
Velice se obávám, že jakmile začalo být jasné, že "boj za udržení co největší části hodnot Starého Jihu" pouhým bráněním toho mála, co z něj rekonstrukce zanechala, je ve své podstatě beznadějný, orientovala se nová generace Demokratů na zcela novou taktiku, jejíž strategický cíl - degradace / eliminace afroameričanů se však nijak neliší.
Jsem toho názoru, že veškeré "afirmační akce", přednostní přístup k sociálním dávkám a některým dalším benefitům a podobně, nebyly dělány ve prospěch afroameričanů, ale v podstatě k jejich konečnému zlikvidování, byť v delším časovém horizontu. Však také měly jednoznačně negativní dopad na celou tuto komunitu, drasticky zvýšily kriminalitu (a speciálně drogovou), zajistily (z uvedeného zejména sociální dávky pro afroamerické svobodné matky), že většina afroameričanů vyrůstá v neúplných rodinách, což je prokazatelně významný socioekonomický hendikep hned od samotného startu do života.
Je třeba také konstatovat, že nepočetné afroamerické elity podnikatelské, akademické, i z jiných oblastí, se stavěly vůči těmto aktivitám vždy negativně. Právě proto, že si jejich reprezentanti byli vědomi negativního dopadu uvedených opatření na celou afroamerickou populaci.
Celé to vyvrcholilo provolením lžiafroameričana Obamy presidentem. Ten totiž není ani náhodou afroameričan, či dokonce "potomek otroků". Jeho matka je běloška a jeho otec je černošsko - arabský míšenec z Afriky. Předky B. Obamy nikdy nebyli černí otroci, natož otroci z Jihu USA. Naopak, rodina jeho otce organizovala lovy na otroky a jejich prodej na otrokářské lodi. Je opravdu škoda, že plameny americké občanské války zničily většinu otrokářských archivů. Bylo by totiž docela zajímavé zjistit, kolik ze současných afroameričanů má mezi svými předky alespoň jednoho, který se dostal do otroctví právě díky aktivitám předků B. Obamy.
Nyní jsme v aktivitách demokratické strany svědky nasazení další levelu, kdy jsou afroameričané masírováni ideologií, že jim všichni ostatní, a zejména bílí, cosi dluží. Něco, co by jim umožňovalo naprosto bezpracný život. Je to, pochopitelně, jen další nesmysl a jeho cílem není nic jiného než vykopání propasti mezi afroameričany a zbytkem populace.
Na druhé straně se vyznačuje řada těchto aktivit doslova tupou debilitou, která je musí v očích i jen průměrně vzdělaných a průměrně inteligentních lidí drasticky dehonestovat. Konec konců, i našimi sdělovacími prostředky prošla informace, jak tito aktivisté kritizovali autory hry Kingdom Come, odehrávající se v Čechách a na Moravě v dobách válek mezi bratranci Václava IV., Joštem a Prokopem, že v ní nejsou žádní černoši. Je ovšem otázka, zda právě tato debilita není účelová.
Tajné služby SSSR
Je jasné, že tajné služby SSSR, jako nepřítele č. 1 USA ve studené válce, musely sledovat se silným zájmem emancipační hnutí, jehož některé prvky destabilizovaly US společnost a stát podobným způsobem, jako "mírové hnutí". O tom víme, že bylo prakticky stoprocentně řízené KGB (což se po otevření archivů za Jelcina ukázalo naprosto jasně). Existují indicie, že i emancipační hnutí bylo takto ovlivňováno, byť zde měli sověti ztíženou situaci nedostatkem "afrosovětů".
Nicméně se ví přinejmenším o aktivitách sovětů okolo M. L. Kinga, přičemž lze jistě konspirovat ohledně toho, jak moc si byl této skutečnosti vědom, i toho, kdo ho vlastně zlikvidoval. Zda US bezpečnostní síly jako nepřátelského agenta, nebo sověti poté, co hrozilo, že MLK jejich aktivity naopak nahlásí bezpečnostním silám USA, např. aby předvedl loajalitu afroameričanů vůči domovskému státu.
Současná situace
Je opravdu otázkou, nakolik současné aktivity hnutí Black Lives Matter propukla na základě nějakého řídícího signálu a nakolik spontánně, v podstatě před plánovaným začátkem.
Smrt mnohonásobného kriminálního recidivisty Floyda v podstatě zapůsobila jako rozbuška, podobně, jako předstíraná smrt studenta na demonstaci 17. listopadu 1989, byť, pochopitelně, srovnávám nesrovnatelné, zejména co do občanských kvalit obětí.
Je ovšem otázka, nakolik následné aktivity BLM byly nějakou předčasnou reakcí či naopak zda to bylo něco předem připraveného, jako "Kříšťálová noc" v Německu po vraždě německého vojenského atašé v Paříži. O té jsem toho názoru, že buď byl vrah nacistickými tajnými službami zmanipulován, nebo že tuto akci měla původně odstartovat nějaká nacistická provokace, načasovaná na snad o málo pozdější dobu, která byla po zmíněné vraždě odvolána. K tomuto názoru mě vedou příznaky perfektního plánování a logistického zabezpečení této akce, které by se prostě tak rychle nezvládlo zimprovizovat.
A, budu hodně ošklivý: Kříšťálovou noc připomíná i drancování a rabování afroamerických obchodů a dalších podniků. A to z toho důvodu, že tito lidé, kteří žijí nekonfliktně s US společností, jsou chápání aktivisty BLM jako nepřátelé a zrádci (minimálně jejich vedení má zájem na odstranění podobných lidí). Takže BLM k těmto lidem mají asi stejný vztah jako bojůvky SA v nacistickém Německu k Židům.
Co bude dál
Kdo přečetl výše uvedený text, tak chápe, že cílem skutečných vůdců aktivit BLM není nějaké svržení režimu na způsob bolševické revoluce, ale naopak vyvolání nenávisti proti afroameričanům, která by se promítla do nějakého systémového zásahu proti nim, který by zcela eliminoval emancipační proces z první poloviny minulého století a vrhl poměry v USA do poměrů (přinejmenším) krátce po skončení občanské války.
Zcela jistě kromě povstání a rabování by tomu mohly napomoci i korespondenční volby, o nichž nelze pochybovat, že budou masívně falšovány, což by dále prohloubilo příkop napříč společností. Nehledě k tomu, že korespondenční volby ze své podstaty nemohou být demokratické, tedy svobodné a tajné. To samé se týká i elektronických voleb.
Opět masívní zjevné podvody by mohly vyvolat systémový hněv proti afroamerické populaci a těm, kdo ji reprezentují, který by skončil nějakým drastickým opatřením, třeba i odebráním volebního práva této skupině obyvatel.
Co dělat?
Hněv všech demokraticky smýšlejících lidí by se měl zaměřit nikoli na afroamerickou populaci jako takovou, ale na politické síly z řad Demokratické strany, které stojí za organizací současných nepokojů a demonstrací, spojených s pouličním násilím a teroristickými akty. Zčásti se jistě jedná o afroameričany, kteří ovšem dělají "užitečné idioty" bělošským politikům a aktivistům.
MMCH je docela příznačné, že se žádný bílý Američan zatím nenechal vyprovokovat k násilí, a tak nezbylo organizátorům BLM nasadit proti "svým" demonstrantům afroamerického násilníka s autem.
Bude rozhodně nutné vyčistit politickou (ale i uměleckou a akademickou) sféru v USA od lidí, kteří jsou do organizování těchto aktivit zapleteni. Bude třeba zřídit nějaké komise či tribunály, podobné známým komisím pro vyšetřování neamerické činnosti, protože přesně tohoto se aktivisté napojení na Demokratickou stranu při BLM aktivitách dopouštějí. Konkrétní lidé by měli být odsouzeni, a to především ke ztrátě přístupu do sdělovacích prostředků a sociálních sítí.
V podstatě by tedy bylo vhodné postupovat stejně, jak se to dělalo s "aktivistickými" protektorátními pisálky po osvobození, nebo jak to následovalo v USA v těch 50. letech u lidí, kterým byla komisemi pro neamerickou činnost prokázána práce pro SSSR.
A opět si dovolím vzpomenout ono pootevření sovětských archivů za Jelcina, které ukázalo, že tyto známé komise senátora McCarthyho prakticky nikdy neodsoudily někoho nevinného. Každý, kdo jimi byl odsouzen, měl přímé nebo nepřímé napojení na sovětské tajné služby. Měly tedy lepší výsledky než US profesionální trestní soudci v případě hrdelních procesů, kteří v dlouhodobém průměru odsoudí kolem půl procenta nevinných. Ovšem do této statistiky spadají jen ty případy, kdy došlo k následnému osvobození nebo rehabilitaci (v některých případech posmrtné) v kauzách, kdy se podařilo dodatečně chytit (nebo alespoň usvědčit) pravého viníka. Lze důvodně předpokládat, že to půlprocento odsouzených nevinných u profesionálních soudců je jen pověstná špička ledovce. Proto bych se nasazení nějakých občanských komisí vůbec nebál.
Black Lives Matter tedy může být něčím zcela odlišným od toho, za co se vydává. Jeho skutečným cílem může být diskreditace afroameričanů a jejich uvržení do nějaké moderní formy poroby.
