Fašismus? ANO!

Včera jsem se zde zmínil, že hnutí ANO považuji za přinejmenším fašismu velmi blízké. Teď to hodlám podrobněji zdůvodnit.

Proč je toto hnutí fašismu přinejmenším blízké?

Fašismus, pokud pomineme Dimitrovovo účelové pindání na sjezdu Kominterny, je levicová ekonomická teorie, kombinovaná s autoritativním (a také spíše levicovým) politickým uspořádáním.
Když Ludvík XIV. prohlásil ono známé "stát jsme já", tak to prohlásil jako absolutní monarcha, nikoli jako fašistický vůdce. Už proto, že ekonomika, kterou v tom svém státě měl, nebyla levicová. Proto také nebyl fašista a nebyl jím ani Josef II., byť jsem toho názoru, že by si tito monarchové (a mnozí další jim podobní) byli schopni s autentickými fašistickými vůdci přínosným zpoůsobem poklábosit.
Když ovšem někdo prohlásí, že bude stát "řidit jako firmu", tak vlastně predikuje levicovou (protože mnohočetnými státními zásahy silně mimotržně deformovanou) ekonomiku a současně řízení, založené buď na vůdcovském principu, nebo alespoň na principu velmi podobném.
Podnik má ředitele (ve velkých podnicích je ještě vyšší vrstva pyramidy s generálním ředitelem a jeho bezprostředními podřízenými), ten má náměstky, pak jsou cechy, dílny, jednotlivé výrobní kolektivy. Každá úroveň má svého šéfa a jeho zástupce, který se odpovídá úrovni vyšší a je z ní řízen, a směrem dolů má zase řídící pravomoci on. Dole stojí řadoví pracovníci, ovšem pro podniky, vyrábějící nějaké zboží, jsou nejnižší vrstvou v hierarchii zákazníci.
Zcela jistě se takto absolutisticky a vůdcovsky stát řídit dá (alespoň nějakou dobu), přičemž můžeme vést diskuse o tom, zda řadoví občané jsou více podobni řadovým pracovníkům ve firemní struktuře, nebo spíše těm zcela bezprávným a mimo možnost bezprostředního ovlivnění chodu firmy stojícím zákazníkům.

Co je na tom špatně?

Úplně se nám v takovémto uspořádání státu vytrácí demokracie. Z ní zbudou jen nějak očesané a "zneškodněné" dílčí prvky, jak tomu bylo u nás za vlády komunistů (a stejně tak tomu bylo i ve fašistické Itálii, nacistickém Německu, frankistickém Španělsku, i stalinském SSSR), případně bude demokracie otevřeně zrušena (jak to udělali švédští fašisté zrušením voleb).
U firem existuje jeden naprosto zásadní prvek, který omezuje moc celé téhle výše popsané mašinérie, a tím je konkurence. Zákazníci prostě mohou přestat být zákazníky tím, že přejdou k jiné firmě, což v situaci skutečně demokratického státu není problém. Z tohoto důvodu také velké firmy podporují fašizaci společnosti, která by vytvářela monopoly, bránící vzniku a rozvoji konkurence (a tedy bránící mobilitě těch nejnižších vrstev ve struktuře výroby, schopných jinak tímto mechanismem podrazit nohy i největšímu firemnímu vůdci). Z toho důvodu velké firmy bojují za nesmyslné patenty a autorská práva, pokud možno existující na věky věků, a podporují takové deformace právního systému, které by podobné prohřešky páchané jimi samými udržely v pásmu nepotrestatelnosti.
Z výše uvedeného důvodu "vůdcové" velkých firem podporují coby oligarchové v podstatě fašizaci celé společnosti (důsledky vidíme na Ukrajině, kde se stát v podstatě rozpadl na "pašaliky" jednotlivých oligarchů; ANO směřuje k něčemu podobnému). Je rovněž jasné, že pokud se stejným směrem metamorfuje stát, tak bude pro tu nejnižší vrstvu sociálně - organizační pyramidy "volit nohama" poměrně težké, protože stát je na daném území většinou jen jeden (nějaká přechodná dvojvládí by se asi našla i teď). Tedy z principu samotného je takto řízený stát vysoce nedemokratický. Oligarcha, který se dostane do čela takového státu, má tendenci stát se současně politickým i ekonomickým vůdcem, aby mohl říct po vzoru toho Ludvíka XIV. "stát jsem já".
K "volbě nohama" ovšem může dojít cestou masívní emigrace, nebo, v případě mezistátního konfliktu, cestou masového vytváření "vojsk v cizině", jak tomu bylo za první i druhé světové války.

Stav ve společnosti

Uvedená fašizace má, pochopitelně, ze začátku i mnohé pozitivní stránky. Kritizovali jsme konec konců před rokem 1989 Němce za propagandu, že "Hitler stavěl dálnice a zajistil plnou zaměstnanost". Sami jsme přitom naprosto stejným mechanismem adorovali komunistické hrdlořezy, kteří také spáchali "mnoho dobrého", a stihli to velice rychle, protože se nemuseli zdržovat nejakými demokratickými nesmysly, nebo dokonce nějakými lidskými právy. Z tohoto důvodu jsou fašističtí vůdcové adorováni často i poté, co předvedli svou neúspěšnost, případně se na ně provalily zločiny, které napáchali. Proto mají své příznivce dosud i Hitler i Stalin, proto každý fašistický vůdce bude mít základnu voličů, kteří ho budou volit i v opravdu demokratických volbách. Právě z této skutečnosti si dělali legraci i tvůrci filmu "Nebožtíci přejí lásce". Nedělejme si iluze, kdyby Spojenci v poraženém Německu uspořádali svobodné a demokratické volby, vyhrála by je s velkou pravděpodobností NSDAP.
Z tohoto důvodu se vůbec nedivme tomu, že ANO vede volební preference, a i tehdy, když něco v průzkumech ztratí, je jeho vůdce pořád ve špičce nejoblíbenějších politiků.
Pro hodnocení ANO je charakteristické i to, že jeho volební kampaň byla zaměřena na co nejvyšší získávání dotací. Těch dotací, které nám jako celku jednoznačně škodí a škodí i významné části voličů ANO, kteří si to zatím ovšem neuvědomují. Dotace jsou ekonomický nesmysl i z toho důvodu, že přerozdělováním, byť sebesofistikovanějším, žádné hodnoty nevznikají. A v momentě, kdy budeme "přerozdělovat" všichni, prostě chcípneme hlady. Tak, jako zkolabovaly mnohdy od prvního pohledu sympatické snahy některých pirátů založit svobodný stát, jehož ekonomika by ovšem dále stála na pirátství (což je ekonomicky prakticky to samé, co přerozdělování).
Z dlouhodobé perspektivy fašisticky i jiunak totalitně organizované státy nevydrží konkurenci států opravdu demokratických.
Stejně tak firemní molochy mohou (pokud si nezajistí zákonné výhody takového druhu, že to znemožní) být položeny na lopatky nějakou střdně velkou firmou, daleko pružněji zásobující trh kvalitnějším a inovovaným zbožím.
Jde totiž o to, že uvedené struktury, ať už státní či firemní, se začnou po určité době propadat do strnulosti, zabraňující vzniku především kvalitativním zmenám. Názorný, byť zjednodušený příklad: Budou se vyrábět stále sofistifikovanější kočáry, ba dokonce i MHD tažená koňmi nebo voly, ale bude aktivně bráněno vzniku automobilů. Jakmile ovšem někde někdo ty automobily začně vyrábět, projeví se totální neschopnost výrobu něčeho podobného zahájit také. V případě státu takováto strnulost vede k technologickému, ale i vojenskému, zaostávání za zbytkem světa a časem se najde někdo, kdo si jeho vojáky namaže na chleba. V podstatě tohle se stalo i Rakousko-Uherské monarchii. A přesně k těmto koncům bude směřovat ANO, pokud toto hnutí ponecháme v čele státu.

Hlubší souvislosti

Naprosto stejně se, v souvislosti s tím, co se nazývá "demokratický deficit", začíná chovat i EU. Není zde zatím jediný "Vůdce", byť čekatelů tohoto titulu je více a je mezi nimi (zatím) nějaká dělba moci. Chování Merkelové se dá vykládat mnoha způsoby a mezi jinými i tím, že uvedení do pohybu mas "uprchlíků" bylo součástí nějakých vnitřních bojů o vůdčí místo ve smečce.
EU také začíná více porušovat vlastní zákony a předpisy, kdy V4 byla peskována za to, že striktně dodržovala mezinárodní dohody o uprchlících i interní Dublinské protokoly. V případě ekonomické krize v Řecku EU rovněž masově porušovala svoje zákony a předpisy, které jiní musejí plnit, ale Řecko je plnit nemuselo (což bylo jedním z důvodů, proč mu masové dotace do ekonomiky nijak nepomohly a jen oddálily kolaps tohoto státu).
EU prosazuje nejrůznější kvóty, ale sama jich nedbá. Šéf parlamentu EU, Martin Schulz, je absolventem dvouletého knihovnického kurzu po základní škole, ale na jednu z nejvýznamnějších pozic v této organizaci to zřejmě zcela postačuje (případně je někdo takový na tomto postu spíše žádoucím zjevem).
Jak si šéfové EU představují demokracii, to nám názorně předvádějí na již zmíněné Ukrajině tím, koho v tamním konfliktu podporují. Tedy je pro ně ideálem vláda v Kyjevě, která v podstatě představuje jakýsi svaz oligarchů, poněkud znečitelněný tanci profesionálních kašpárků kolem nich.
EU se tedy stále více propadá do totality a rozpadá se přitom, a to vinou přesně těch tendencí, které u nás zosobňuje hnutí ANO. Možná má někdo představu, že pokud se stane fašistickou celá EU, odpadne riziko vzniku konurenta, který fašistické státy ekonmomicky nebo vojensky zničí.
Je otázka, co se stane oním kamínkem, hozeným na lavinový svah. Jak ovšem ta lavina poletí, tak bude brát vše hlava nehlava. Přimlouval bych se tedy za to, abychom v té době už byli mimo EU, i za cenu, že by se czexit měl stát oním kamínkem.

Koho volíš? Demokraty nebo Kotlebu?

Budiž rovnou řečeno: Pana Kotlebu neznám, vzal jsem si ho do klávesnice jen pro dlouhodobě konzistentní postoje, s nimiž výrazně (i proti prognózám) uspěl v posledních parlamentních volbách na Slovensku.

Naše politická scéna

Pokud se podívám na naši politickou scénu, vezmu to podle únorových preferencí:

• ANO - tč. nejpreferovanější strana, jeví jednoznačné známky tendování ke klasickému fašismu mussoliniovského typu (stát jako firma, to je přesně ono); pro demokrata nevolitelná
• ČSSD - jakžtakž demokratická strana, selhává ovšem v řadě konkrétních situací a její předseda dělá jen velmi málo (pokud vůbec něco), aby zabránil invazi islámských "uprchlíků" do země; navíc v ní působí vyslovení antidemokraté
• KSČM - paradoxně volitelnější než předchozí, protože alespoň nic nepředstírají; čímž není řečeno, že bych je chtěl volit
• ODS - pro mě jako ateistu nevolitelná kvůli svému prolezení extrémními klerikály (to ukázaly i postoje této strany v souvislosti s církevními "restitucemi")
• KDU - ČSL a TOP 09 - A tým a B tým klerikálů až klerofašistů. Pro ateistu ani jedna z nich není volitelná. Na Hlinkovu ľudovou stranu ještě nemají, ale pracují na tom dost fest
• Piráti - částečně sympatičtí, ale nevolitelní pro vysokou vstřícnost části členstva i vedení k islamistům (chodil jsem na jejich diskuse, vím, o čem píšu)
• Zelení - pro racionálně a demokraticky orientovaného člověka absolutně nevolitelní
• SPD a Úsvit - sice "demokraty" označovaní za "extrémisty", "nacisty" apod., ale v podstatě, i s četnými mouchami, spolu s Piráty jediné jakžtakž demokratické strany v našem politickém spektru (pokud nepočítám krcálky, schované v průzkumech pod kategorii "ostatní"); oproti Pirátům mají tu výhodu, že se staví reálně k riziku islamizace.

Jinými slovy, i u nás jsou pro normálního občana, který uvažuje z trochu dlouhodobější perspektivou, volitelní akorát ti, kteří jsou označováni "demokratickými" stranami za "extrémisty".

Demokratičnost strany

Podle mého soudu, ať je strana (jakákoli) sebedemokratičtější, pokud otevírá dveře zjevným antidemokratům, pak ta její demokratičnost nestojí za fajfku tabáku, protože demokracie zmizí jak pára nad hrncem v momentě, kdy ti antidemokraté převeznou moc. Stejně jako mě nezajímají demokratické atributy těch politických stran ve Výmarské republice, které dostaly k moci Hitlera, tak mě nezajímají demokratické atributy u našich politických stran, které se snaží dostat na naše území co nejvíce muslimů a ještě jim otevírají cestu k moci, např. tím, že bojují proti tomu, aby museli dodržovat obecně platné zákony.
Jak už bylo uvedeno, je jasné, že jakákoli strana, která se naprosto jasně a jednoznačně nevymezí (nejen slovy, ale též činy) proti pokusům o islamizaci České republiky, je pro demokraticky orientovaného voliče, uvažujícího v širší časové perspektivě než je jeden volební cyklus, prakticky nevolitelná. Jednoduše proto, že byť by se zaklínala demokracií od rána do večera, prakticky svou činností (nebo i jen pouhou nečinností) pracuje na její likvidaci. U ateisticky orientovaného voliče je tento postoj ještě akcentován vitálním ohrožením ze strany muslimů.
A, mimochodem, když demokraté Výmarské republiky dostali stát do stavu, kdy v podstatě šlo jen o to, za demokracii definitivně zařízně Hitler nebo Thälmann, tak němečtí voliči velmi moudře dali přednost Hitlerovi, protože vítězství Thälmanna by udělalo z Německa satelit SSSR a spojená německo - sovětská arnmáda by Bitvu o Anglii s vysokou pravděpodobností vyhrála. A pár let potom by pravděpodobně mělo vedení tohoto soustátí k dispozici von Braunovu mezikontinentální raketovou střelu s jadernou hlavicí od Kurčatova a spol.

Poněkud jiná historie Slovenska

Slováci mají k období 1939 - 1945 poněkud odlišný postoj než my. Je třeba si uvědomit, že byli zklamáni nedodržením Pittburghské dohody, podle níž měli být uznáni za samostatný národ. Masarykův manévr s "Československým národem ve dvou větvích" lze chápat (protože Němců bylo na území První republiky více než Čechů, a jen spojením se Slováky došlo ke vzniku slovanské majoritní populace), nicméně řadu konkrétních opatření Slováci chápali jako národnostní útlak, kterého se zbavili v roce 1939.
Vzpomínám si, že když jsme na vojně při přijímači jako mladí lékaři podepisovali poněkud archaické prohlášení (vzhledem k našemu ročníku narození), že jsme nebyli v Národním souručenství, Vlajce, Hlinkově Ľudové straně nebo Hlinkových gardách, tak jsem se slovenského kolegy žertem zeptal, jestli náhodou nebyl v Hlinkově straně, nebo přímo v Hlinkových gardách. Očekával jsem smích nad touto pro nás prahistorií, ale dostal jsem vážně míněnou a poněkud (tehdy) šokující odpověď: "No čo, veď tam boli všetci slušní Slováci".
Až později mi došlo, že je to vlastně logické, protože "všetci slušní Slováci" se účastnili na národní emancipaci, a tak do těchto organizací jednoduše vstoupili z tohoto důvodu.
U nás zase většina "slušných lidí" prošla řadami komunistické strany, ať už to byla reakce na skutečně infernální poměry v kapitalismu (a zejména v některých oblastech a časech), na zradu západních mocností v Mnichově a následující osvobození většiny našeho území sověty, a posléze i z kariérních důvodů. Řada lidí se dostala do KSČ "jako slepý k houslím" při jejím sloučení se sociální demokracií. Protože vláda komunistů u nás trvala dosti dlouho, tak se zase spousta lidí stačila s komunisty rozejít, případně "být odejita", což se na Slovensku za těch šest let v takové míře nestihlo.
Z tohoto důvodu hledí Slováci (a to i ti, kteří rozhodně nepatří mezi politické extrémisty) na toto období své historie poněkud jinak než my a vidí na něm, a to poměrně široká veřejnost, i řadu světlých momentů (navíc reálně existujících). Na rozdíl od obyvatel Českých zemí, kteří mají toto období spojené s útlakem a vitálním ohrožením. Vyslovení extrémisté toto období velebící jsou v Česku terčem pohrdání většiny populace.
Ona "jinakost" pohledu Slováků se projevila i v tom, kolik bylo na shromážděních, podporujících rozpad federace, vidět vedle "oficiálních" slovenských vlajek také vlajek Slovenského štátu, které někdo musel schovávat po celou dobu od konce války. Dost pochybuji o tom, že by byly v Česku v takto velkém měřítku uchovávány protektorátní vlajky.
Proto je Kotleba daleko více tolerován, než bychom někoho takto odkazujícího na léta 1939 - 1945 tolerovali u nás.

Kruté konstatování

Jako naprosto fatální problém vidím i to, že pokud by strana typu kotlebovců získala ústavní většinu, pořád by nenavodila režim natolik drsný, jaký hrozí s asistencí "demokratických" stran navodit islamisté. Přinejmenším by ani ateistům nešlo pod Kotlebou o život.
Prostě totalitní režim s evropským backgroundem, navíc vycházející z "vlastního" nacionalismu, je menší zlo než asiatská islámská totalita, která, kde se dostala k moci, tam potlačila veškeré projevy civilizovanosti (je mi líto, Alhambru a velkou mešitu v Kordobě a pod. považuji za jakýsi ekvivalent knihoven s knihami vázanými v lidské kůži, kterými se chlubily některé koncentráky). S tím prvním se dá nějak vyjít (byť třeba ne moc příjemně), s tím druhým je možné pouze bojovat na život a na smrt, přičemž "demokratičtí" politici dělají vše proto, abychom tento boj prohráli. I ten Hitler, jako naprostý extrém, na něhož Kotleba rozhodně nemá (a patrně po tom ani nijak netouží), nás chtěl povraždit jen jednu třetinu, zatímco podle šaríje by nás bylo povražděno (ateisté + islámem netolerované konfese) kolem 80 - 85 procent; což se bezpochyby stane, pokud připustíme, aby se muslimové dostali k rozhodování o našich životech.
Takže, je mi velice líto: sebedemokratičtější demokrat, otevírající dveře nástupu islámu, je pro mě méně přijatelný než ten Kotleba (nebo u nás dělníci). A pokud nebudu mít v demokratickém spektru stranu, která by ochranu státu i celé naší populace před islámem měla jako výraznou součást svojí politické agendy (tj. pokud se podaří nějak vylikvidovat z naší politické scény Úsvit a BPI), tak budu raději volit explicitní nedemokraty, kteří takovouto agendu v programu budou mít. Protože nejprve je nutno žít a teprve až potom se řeší demokratičnost nebo nedemokratičnost politického uspořádání (oni na to psychologové i mají nějakou hodnotovou škálu, co člověk řeší nejprve, co pak, a co ještě pak, snad se i jmenuje po nějakém fousatém pánovi z učebnic).

Medicína: Umění nebo řemeslo? 10

Jaké jsou příčiny nemocí

Existují tři skupiny nemocí. při dělení podle příčin.

• Převážně vrozené
• Převážně zevní
• Mix obou skupin faktorů (v některých případech se razí pojem geno - enviromnentální interakce

Vrozené nemoci

mohou být vyvolána poruchou vývoje plodu, především různými teratogenními vlivy, případně genovou poruchou. Je ovšem jasné, že za těmito "bezprostředně vnitřními" příčinami často stojí nějaká zevní přičina či alespoň rizikový faktor, který vedl k nabourýní chromozomů, nebo alespoň  nějakému postižení vyvíjejícího se organismu (připomínám, že citované dělení pochází z doby, kdy se o takovýchto faktorech mnoho nevědělo).
Nedávno jsem se tu zmiňoval o Downově syndromu, ten do této skupiny také patří, byť je prokázáno, že rizikový je věk matky, a že zřejmě jde o kumulaci negativních faktorů, působících na genetiku asi vajíčka před oplozením, které mají při vyšším věku matky delší čas na působení.
Další záležitostí je, že v některých případech dokážeme ono vrození vykompenzovat. V případě fenylketonurie (porucha odbourávání aminokyseliny fenylalaninu, kdy látka, která je nermálně přechodným meziproduktem s nepatrnou koncentrací v těle, má toxickou koncentraci v krvi a odchází močí) nebo galaktosemie (není odbourávána galaktóza, která je jednou ze dvou složek mléčnéhé cukru - laktózy a opět koluje v toxických koncentracích v krvi) lze dietou, odstraňující z výživy látku, vedoucí ke vzniku toxického metabolitu, poškozujícího mozek (obě zmíněné nemoci neléčené vedou k těžké demenci až na úroveň osoby nezvládající se nakrmit a udržovat těleskou čistotu), co do projevů eliminovat a díte se pak vyvíjí normálně. V dospělosti, až je mozek již vyvinut, nemusí být dieta tak striktní, protože již vyvinutý mozek má vůči těmto látkám vyšší odolnost než mozek ve vývinu.
Problémem může být, že v důsledku speciální diety bývá obvyklé, že organizace rodičů těchto dětí pořádají společné tábory a podobné akce, takže postižené děti se znají a stejná diagnóza je do určité míry spojuje (a problém je akcentopván tím, že se jedná o recesivně dědičné choroby, jinými slovy defektní alela je na obou genových sadách, takže bez dalšího je dítě z takového spojení opět se stejnou genetickou poruchou). Pomohla by zde editace genomu, která by zneprovozněné geny pro enzymy, odbourávající galaktózu nebo na cestě odbourávání fenylalaninu, obnovila.
Když jsem u té laktózy, tak další vrozená věc je "vypnutí" genů pro enzymy, odbourávající laktózu ve střevě v dospělém věku. U nás se to bere jako porucha, nicméně fakticky je to normální stav, protože to dělají všichni savci (udržovat ve střevě enzymy, pro které není uplatnění je energetický nesmysl a nevýhoda), nicméně zemědělství s chovem dobytka na mléko vyselektovalo v některých lidských populacích nositele této poruchy, kteří z tohoto důvodu mohou i ve středním a vyšším věku konzumovat mléko a mléčné výrobky.

Zevní choroby

Sem patří především úrazy, havárie apod., včetně zabití a vražd. Do stejného statistického ranku patří i sebevraždy, kde už je "zevnost" podmínek dosti problematická.
Ukazuje se ale, že i úrazy a nehody mohou být spoluzaviněny nějakým neznámým vnitřním faktorem. Existují totiž "úrazové osobnosti", které trpí úrazy daleko častěji než populační průměr.
Stejným způsobem byly analyzovány i oběti vražd (nebo třeba teroristů) a ukázalo se, že v situaci, kdy zločinci nevraždí úplně naslepo, případně nevraždí konkrétní osobu, vybranou podle jiných parametrů, tak si oběti nevybírají náhodně. Existuje osobnost "předurčené oběti", kterou si s vyšší pravděpodobností vyberou např. teroristé z rukojmí k exemplárnímu zavraždění.

Zbylé choroby

Ostatní choroby mimo ty naprosto vyhraněné jsou dány mixem zevních a vnitřních faktorů. V některých případech se užívá i termín "geno - environmentální interakce".

Screening

Některé choroby v raném stádiu, případně v předchorobí, je možné odhalit speciálními testy.
Takovéto testy se provádějí už v prenatálním období, některé plošně, jiné v situaci, kdy je zvýšené riziko nějaké genetické poruchy (např. se vyskytuje v rodině). Další screening následuje po narození, kdy se rutinně dělá test na fenylketonurii (protože je tato choroba jednak s vyšší frekvencí výskytu, jednak je velice jednoduchý: dříve se pokapala pomočená plínka roztokem FeCl3, což udělalo niormálně nevypratelný zrzavý flek, nicméně v případě fenylketonurie se udělá flek modrý. Dnes jsou na to detekční papírky, které mimo vyšší ceny nepředstavují žádnou zvláštní výhodu. Další vrozené metabolické vady se dělají zpravidla při zvýšeném riziku postižení dítěte typu záteže v rodině.
Následně se dělají nejrůznější testy v průbehu života, až po periodická vyšetření na některé zhoubné nádory v předdůchodovém a důchodovém věku.
Spektrum těchto testů se zpravidla čas od času mění v souvislosti s technickým pokrokem (testy jsou dostupné tak aby se vůbec daly masově uplatnit) a s ekonomikou společnosti (máme na to).

Monitoring

Monitoring představuje kontinuální nebo opakovaná měření určitých parametrů nebo faktorů stejnými metodymi (aby byla srovnatelnost).
Monitoruje se kvalita ovzduší, vody, radiace v prostředí, cizorodé látky v potravinách a surovinách, pracovní prostředí. Monitorují se i vlastnosti populace, charakterizující její zdravotní stav. Rovněž se dá monitorovat i chování populace a jeho změny (důležité je to zejména u spotřebního koše, protože z něj vychází legislativa, stanovující limity cizorodých látek v potrevinách a skupinách potravin; pokud by se spotřební koš nějak výrazně změnil, musely by se měnit i tyto limity).

(pokračování)

Co uplynulý týden dal

Islám

Pokračují boje v Sýrii. Sousední Turecko se stále více propadá do jednoznačně fašistoidního islámsky totalitního režimu. Příměří bylo údajně (podle Ruska) patnáctkrát porušeno.
Pokračoval též spor kolem džihádistova iPhonu, u kterého by potřebovala US tajná služba a kriminálka zanalyzovat obsah.

Džihádisté z Aš Šabáb

spáchali další masovou vraždu, tentokrát s cca 30 oběťmi, v somálském městě Baidoa.

Celý týden

je přetřásána kauza muslimské "chůvy", která uřízla hlavu čtyřleté holčičce, o niž měla pečovat. Sluníčkáři se zatím zmohli jen na blábolení o duševní chorobě. K tomu viz post ze 6. 3. zde.

Nizozemští džihádisté

byli povražděni chalifátníky poté, co byli shledáni "vzpurnými". IMHO budou-li se džihádisté z chalifátu vraždit mezi sebou, bude dobře.

Británie

poslala vojsko do Tuniska na pomoc proti expanzi chalifátníků z Libye.

Rusko varovalo

před tím, že chalifát může vyrobit chemické zbraně.

Bin Ládin

řídil teroristické a jiné zločinecké aktivity až do posledních okamžiků svého života. Nešlo tedy o žádného "chudáka zločince", prchajícího před spravedlností.

Bylo prokázáno

používání zajatců jako živých štítů islamisty. Jejich duchovní spřízněnci za druhé světové války to dělali zcela běžně.

Uprchlíci

Politická scéna je stále více rozdělená. Merkelová ztrácí pozice i mezi politiky vlastní strany. Neustále blekotá o tom, jak "uzavření hranic nic nevyřeší". Narůstají násilné kriminální činy, páchané fašistickými aktivisty z "anti-hate" scény, s cílem zastrašit občany, sympatizující s protiuprchlickými protesty.
Idnes uveřejnila na regionálním webu reportáž, realisticky popisující situaci v sousedním německém příhraničí. Čímž lidem v regionu, velice často obeznámeným s německými poměry neřekla nic nového. Nicméně proimigrantští antidemokraté běsní, jak to předvedli čulíkovci na Britských listech. Je docela možné, že se protě bojí i toho, že zavedené zpravodajské zdroje začnou informovat o situaci kolem "uprchlíků" alespoň "umírněně pravdivě". Konec konců, podobný zlom ve státem řízených sdělovacích prostředcích posunul v listopadu 1989 "sametovou revoluci" o značný kus směrem k úspěšné generální stávce.
Sluníčkáři také zřetelně fandí protizákonným aktivitám "uprchlíků", včetně jejich útoků na hraniční přechody.
Stále přibývají rovněž případy "uprchlíků", kterým se v civilizovaných zemích nelíbí a vracejí se zpět. I tyto kauzy těžce diskreditují sluníčkářské blábolení o "ubohých uprchlících před válečnými hrůzami".
"Rasisticky a fašisticky" (o xenofobii ani nemluvě) byl policií částečně vyklizen ilegální tábor v Calais, což také ukazuje na určité posuny v chování se státních institucí vůči protizákonným aktivitám "uprchlíků".
"Radikálové" mezi "uprchlíky" se také častěji dopouštějí vražd a dalšího kriminálního jednání. V Německu už proto byli nuceni začít třídit "uprchlíky" podle náboženství, pohlaví a sexuální orientace, na vzdory politicky kortektním blekotalům kolem jednak Merkelové, jednak vysokého kléru německých církví, kteří to explicitně odmítali a odmítají.

V Nizozemsku

se podařilo identifikovat mezi "uprchlíky" třicet osob, podezřelých z válečných zločinů pod prapory islamismu v Sýrii a okolí.
Je třeba konstatovat, že vůbec identifikace "uprchlíků" je značný problém, k němuž tito svým chování aktivně přispívají. Propojit již identifikovanou osobu s nějakými konkrétními zločiny chalifátu a spojeneckých organizací je problém ještě větší. Na videích jsou tyto zrůdy většinou v maskách a svědkové jejich řádění jsou buď mrtví nebo k smrti vystrašení.
Přítomnost teroristů mezi "uprchlíky" potvrdil i velitel sil NATO v Evropě, což vyvolalo u fašistoidních sluníčkářů hysterické verbální zvracení.

Několik konternerů výstroje

zabavili ve Španělsku. Byla připravena pro odvoz do chalifátu. Snad se jim alespoň částečně podařilo rozbít zločineckou síť, která tu dodávku sehnala a připravila. Přišlo se i na to, že komponenty výbušnin byly takto zasílány jako "humanitární pomoc".

Pět žen

zavraždila dvanáctiletá dívka s mozkem vymytým islámem před kamerami chalifátnických džihádistů.

Uprchlíci

jsou pro ekonomiku evropských států bezcenní, ukázala studie nizozemských ekonomů. Naprostá většina těchto "lékařů a inženýrů", jak vždy blekotali sluníčkáři, nemá dokončené ani tamní základní vzdělání (na podstatně nižší úrovni, než je to evropské) a v ekonomice moderního státu je naprosto nepoužitelná.
Nabízí se nechat je kopat kanál DOL, a to stejnými prostředky, jakými se kopal Bělomorkanal.

Uprchlíci

znásilnili v německém aquaparku dvě dívky. Soudruzi v demokratickém Německu nato omezili přístup všech mužů do aquaparku. Neudělali náhodou soudruzi z demokratického Německa nějakou chybu?

Historické sošky,

patrně z ilegálních vykopávek, byly nalezeny ve vyklizeném tábořišti po "uprchlících" ve Slovinsku. Opět názorná ukázka podstaty "uprchlíků".

Francie

pohrozila Británii, že v případě brexitu pustí "uprchlíky" přes kanál. Ukazuje to, jak se "uprchlíci" stávají pro antidemokratické síly v EU zbraní.

Velice názorný

text německé novinářky se objevil na internetu. Sluníčkáři ho buď ignorují, nebo vztekle prskají.

Za "arabskou invazi"

označil papež František uprchlickou vlnu. Blekotal ovšem následně o tom, jak šíleně Evropu tyto hordy "obohatí". Pak se cicmal s Koránem.

Nizozemský premiér

explicitně prohlásil, že "uprchlíky" bude nutno třídit, kam který půjde. Snad se inspitoval tříděním, které prováděli Němci v koncentračních táborech.

Obecné

Opět jsme byli svědky úvah na téma jedinečnosti 29. února a ubohých spolubčanů, co mají narozeniny jednou za čtyři roky. K tomu je třeba konstatovat, že "již staří Římané" to měli vyřešeno, a to tak, že 28. a 29. únor byly považovány za "dvojden". Narozeniny 29. 2. se mimo přestupné roky slavily 28. 2. a naopak, pokud termín vrácení dluhu padl na 28. 2. o přestupném roce, bylo možno peníze vrátit ještě 29. 2., aniž by tím došlo k překročení termínu splatnosti. Stejně tak byly 28. a 29. únor považovány za jediný den v souvislosti s pojišťovnictvím (např. ukončením nebo započetím termínovaných pojistek).
Že je něco šíleně špatného na procpání EET už začíná docházet i zcela apolitickýcm lidem (nebo se alespoň nějak moc veřejně politicky neprojevujícím). Příkladem může být tenhle blog který rozhodně nijak neoplýval a neoplývá politickými tématy.

V Japonsku

soudí tři manažery z Fukušimy, kteří zcela zjevně za nic nemohou, na nátlak "zelených" iniciativ. Jde o to, že hlášena byla oficiálně 10 m vlna, na kterou byla elektrárna projektovaná, a kterou by bez problémů ustála. Ve skutečnosti přišla tsunami 30 metrová, která byla nad úrovní propjektu. Dalším problémem byla pochybení japonské záchranné služby, která mohla, ale neudělala to, buď na základě osobního pochybení těch, kdo řídili záchranné práce, nebo těch, kdo sestavili jejich plán, dodat do Fukušimy palivo pro generátory, pohánějící chladící zařízení. Teprve potom, co se zastavily tyto generátory, došlo k přehřátí reaktorů a následným škodám. Tlak protijaderných aktivistů je ovšem značný.

Zelené blbnutí

na kvadrát předvedla státní správa v Hamburku tím, že zakázala na podřízených úřadech používat kapsle do kávovarů.

Samořízený vůz Googlu

měl tento týden první nehodu, kterou prokazatelně zavinil. Do nehod se tato auta, řízená strojem, dostala i dříve, ale bez vlastního zavinění.

Zika virus

může u dospělých netěhotných podle stále narůstajících indicií vyvolat syndrom Guillain-Barré, což je autoimunní onemocnění centrální nervové soustavy, které vede k invalidizaci a má 3 - 5% úmrtnost. Studie byla provedena na pacientech s tímto syndromem ze zemí, kde se zikavirus vyskytoval i dříve, pátráním po markerech prodělané infekce tímto virem. Našli procento pacientů s takovými markery vyšší, než je u běžné populace. Na druhé straně ovšem autoimunní choroba znamená, že se imunitní systém nemusí chovat zcela normálně a míra udržení takovýchto markerů prodělané infekce mlže být různá proti běžné populaci (napadlo mě jen tak z voleje), takže to bude zcela jistě chtít další výzkum, který by takovouto či podobné námitky dokázal vyvrátit.

Dosti otřesné

výsledky průzkumu mezi matkami v azylových domech byly zveřejněny pro laiky zde. Tohle je ukázka, jak funguje a jaké následky má sociální deprivace.

Rusko zveřejnilo

zprávu, podle níž sověty v srpnu 1968 pozval také Dubček. Vzbudilo to vlnu emotivního popírání, nicméně bych to sase tak úplně nevylučoval. Dubček nebyl žádný demokrat. S velkou energií se pustil pom okupaci do potlačování výsledků "Pražského jara". Stojí jednoznačně za střelbou do demonstrantů v srpnu 1969 a jeho podpis je i na neblaze proslulém "pendrekovém zákonu", který umožnil represe vůči protestujícím občanům. Proto opravdu nelze vyloučit, že v době, kdy se občanské hnutí v roce 1968 začalo dostávat mimo limity komunisty povolených reforem, mohl "požádat o pomoc sovětské soudruhy". Pro ně byl ovšem figurou nespolehlivou, proto následně raději vsadili na Husáka.

Trump a Clintonová

mají nejvíce nakročeno k nominaci za svoje strany. Pořád jsou ale za oběma straničtí konkurenti, ne zcela vyřazení ze hry.

Hrad

byl nepravomocně odsouzen za výroky o Peroutkovi. Patrně se odvolá. I pražská kavárna je rozdělena, protože Peroutka v době Druhé republiky publikoval více silně antisemitských textů, za jaké by dnes nejspíš šel sedět. Kdysi jsem se o tom zde zmiňoval v souvislosti s E. Moravcem, že proněmecké řiťolezení bylo částí vlasteneckých (míněno vážně, proto bez uvozovek) kruhů proponováno jako strategie přežití národa, který mocnosti hodily přes palubu, alespoň do doby, než bude Hitler poražen ve válce. Byla to představa z našeho pohledu naivní, ale po bitve je generálem i každý debilní vojín (i ten, co nesmí dostat do rukou nabitou zbraň a při útoku běží v první řadě, aby chytal kulky a odpaloval protipěchotní miny).
President Zeman zopakoval, že článek zcela určitě existoval, že ho četl.

Úlomek letadla,

asi Boeingu 777, byl nalezen vyvržený na pobřeží Mosambiku. Spekuluje se o tom, že by se mohlo jednat o kus před již před téměř přesně dvěma lety zmizelého malajsijského letadla.

Nastal spor

ohledně nuceného zavírání obchodů o vybraných svátcích. Mě osobně by docela zajímalo, kolik prosazovatelů tohoto zákazu je opravdu přesvědčeno, že lidi místo do (zavřených) nákupních center půjdou do kostelů poslouchat skřeky nějakých bezcenných ministrantofilů, a kdo dostává za každý den, na který se mu podaří zavřít u nás krámy, sponzoring od obchodníků v sousedních státech, z nichž k nám jezdí občané v takové dny nakupovat.

Sněmovna

podpořila fašistický návrh zelených o soudem nenařízených domovních prohlídkách u lidí, kteří budou udáni, že hází do kotle něco "nepovoleného".

Babiš

po předchozím ukázání vlídné tváře, zacouval před aktivisty z Kliniky a prohlásil, že jim nepomůže. Klinika měla oficiálně skončit uplynulý týden o půlnoci ze středy na čtvrtek.

Na Slovensku

vrcholila kampaň do parlamentu a následně v sobotu proběhly volby.
Podle prvních výsledků Fico bude mít jen třetinu křesel. Do parlamentu se dostaly i "extrémistické" strany (= nechtějí na Slovensku uprchlíky a uvažují o vystoupení z EU). Problém akcentuje i skutečnost, že mladí voliči by poslali Kotlebu na pozici nejsilnější parlamentní strany.
I u nás začaly velké strany oslabovat.

Šibenice

na občanských prostestech nakonec nebyly ani přestupek, jak ukázalo vyšetřování kauzy, nad níž "lidskoprávníci" a sluníčkáři ječeli jak prasata na jatkách.

V USA

doběhl další skandál se sexuálním zneužíváním dětí katolickými knězi, které bylo 40 let kryto aktivitami tamních biskupů.

Šikanu

zažívá až dvacet procent žáků. Není divu, je to jednoznačně důsledek rozpadu a "demokratizace" školství po roce 1989, kdy učitelé ztratili v podstatě jakoukoli možnost represe vůči šikanujícím žákům a není možná (vzhledem k nezletilosti pachatelů) ani represe po linii policie a soudů.

Islámské uřezání dětské hlavičky

aneb reanimujeme "pomalou schizofrenii"?

Inspiroval mě případ "chůvy" Gjulčechry Bobokulovy, která svěřené holčičce uřezala hlavu, aby se tak "pomstila", případně "bojovala za Alláha". Byla zadržena, je vyšetřována a bude (asi) souzena.
Je zajímavé, že pravdoláskaři a proimigranti v první chvíli šířili zprávu, že uřezala hlavu vlastnímu dítěti (jako by tím ten čin byl méně hrůzný a odporný). Snad tím podprahově chtěli naznačit, že s vlastními dětmi si rodiče mohou dělat, co chtějí. To by ovšem nesměli mezi nimi být horliví příznivci a apologeti norského Beavernetu, někteří z nich být i profláklí snahami něco podobného zavést i u nás. A nesměli by mezi nimi naprosto převažovat prosazovatelé násilné "inkluze" ve školství, proti níž protestují jak odborníci, tak i rodiče. Takže normální lidé by měli být pod knutou nenávistných hovad ze státních institucí, ale muslimové by mohli klidně a beztrestně svým dětem řezat hlavy. Inu, přesně tomuhle tito soudruzi říkají "demokracie" a "rovná práva občanů".
"Pomalá schizofrenie" byla diagnóza, která se používala za minulého režimu u náboženských a jiných fanatiků, neschopných korekce jednání na bázi racionálních argumentů. I když nelze pochybovat o tom, že řada případů byla v reálu zneužitím psychiatrie (byť tam asi nějaká psychická patologie, alespoň na úrovni poruchy osobnosti, nejspíš byla skoro vždy), domnívám, se, že po roce 1989 mohlo být vylito z vaničky se špinavou vodou těchto kauz i dítě, představované reálnou chorobou.
Předesílám dvě věci:

• schizofrenie je obtížně diagnostikovatelná, v podstatě se diagnostikuje na základě subjektivního přesvědčení terapeuta; v posledních letech sice byly učiněny objevy typu "ty a ty enzymy v té a té části mozku mají trochu jiné hodnoty", ale to je pro diagnózu u živého člověka poněkud nepoužitelné; dokonce ani za Hitlera se nepodařilo naplnit program fyzického zlikvidování schizofreniků, právě pro nemožnost tuto diagnózu korektně stanovit ani pod knutou extrémně totalitního režimu (byly povražděny jen "jasné případy" v pokročilém stádiu choroby)
• schizofrenie, zejména neléčená, vede k postupnému úpadku pacienta do "schizofrenní demence", při jejímž vzniku je už jasné, že předchozí diagnóza skutečně seděla; tohle u "pomalé schizofrenie" nenastávalo; pacienti byli dlouhodobě, mimo samotné projevy, interpretované jako chorobné, bez příznaků nějaké celkové degradace osobnosti

Nyní tedy sedí před vyšetřovateli a následně bude (možná) sedět i před soudem pachatelka zrůdného činu, který spáchala naprosto jednoznačně z náboženských pohnutek (byť třeba akcentovaných duševní chorobou). Bude jistě snaha z některých kruhů ji nějak vyvinit coby duševně chorou (a kašlat na to, že to povede ke zhoršení nálad ve společnosti vůči nemocným s touto diagnózou, případně duševně nemocným  obecně), aby nebylo uraženo "Jeho Veličenstvo Islám". Stanovení odborné diagnózy může nakonec být výsledkem politického handlu s islámskými vůdci a jejich podporovateli.

Jaký je můj názor?

Já osobně nejsem psychiatr, byť zkoušku z tohoto oboru v rámci všeobecného lékařství pochopitelně mám. Nicméně právě z pozice mimo obor a pohledu zvenčí bych vůbec nezavrhoval to, co jsem uvedl výše. Totiž, že reálně existuje nosologická jednotka, která byla alespoň v některých případech správně diagnostikována (a jsme u té obrovské zátěže psychiatrie subjektivní chybou toho, kdo diagnózu dělá), byť se v řadě případů vcelku bez větších rozpaků dá konstatovat, že psychiatrie byla zneužita z ryze politických důvodů.
Šel bych dokonce ještě dál: Dovoluji si zastávat názor, že v populaci existují abnormální jedinci, kteří potřebují něco jako náboženství ke své duševní rovnováze a když to nemají, tak strádají (asi jako diabetik bez inzulínu). Necítím se být kompetentní k názoru, zda je takový stav léčitelný (u toho diabetu se uvažuje o různých typech živých náhrad vlastních betabuněk Langerhansových ostrůvků), nebo jen substituovatelný (jako klasická léčba inzulínem, nebo látkami, které zvyšují jeho účinnost ve tkáních). Nicméně zcela jednoznačně trvám na představě, že je to v podstatě abnormální stav a nemůže být řešen tím, že bude náboženství násilně vnucováno celé společnosti. Přesně z těch důvodů, proč neřešíme výskyt diabetu povinným podáváním inzulínu všem občanům a trestáním těch, co by se tomu bránili.
Nemusel by se hned uplatňovat pojem "duševní choroba", stačilo by hovořit o "alternativním duchovním zaměření", analogicky s tím, jak neprohlašujeme za duševní chorobu homosexualitu (to, že by se náboženští fanatici ocitli s gayi a lesbičkami, které horlivě pronásledují, na stejné nebo podobné lodi, by mi poskytlo nemalé duševní i morální uspokojení).
Výše uvedenou hypotézu může do jisté míry podpořit i jev, který známe vcelku obecně z dějin i současného zeměpisu, že totiž vysoce religiózní společnosti bývají také vysoce totalitární a jejich obyvatelstvo jeví známky obecné nespokojenosti (kterou vůdcové těchto společností většinou směřují do zevní agrese, jak jsme tomu svědky u současného islámu a jak tomu bylo v době ideologické dominance křesťanství v Evropě). Může s tím souviset i pokles průměrného intelektu u populací těchto zemí (prostě proto, že u osob s vysokým intelektem se uvedený chorobný stav vyskytuje méně často a tudíž jsou konflikty s dominantní ideologií ve větší míře ze společnosti odstraňováni).
Další věcí je, že podobné vlastnosti jeví i příslušníci některých extrémních politických a ideologických směrů. Sluníčkáři s rozumem nekorigovatelným hlásáním naprostých pitomostí, neschopných obstát v konfrontaci s objektivní realitou, jsou toho názorným příkladem.

Závěr

u nakousnuté otázky vidím takový, že by se na tomto poli měl dělat seriózní výzkum. Jsem toho názoru, že by měla být vytvořena nějaká pohotovostní služba, která by zajišťovala mozky zlikvidovaných teroristů i třeba sebevražedných atentátníků, aby se v nich systematicky, co nejrychleji post mortem, pátralo po změnách hladin enzymů ve vytypovaných částech CNS a podobných markerech, jaké se nyní objevují coby ukazatelé správné diagnózy u řady duševních chorob.
Zcela jistě by část tohoto materiálu měla skončit v nějaké biobance v kapalném dusíku, protože není vyloučeno, že se časem bude pátrat po něčem úplně jiném. Ve hře mohou být klidně i parazité, myšleno zcela obecně, včetně bakterií a virů, (u parazitického prvoka toxoplasmy je vliv chronické infekce na chování nositele vcelku dobře prokázaný, byť ne do detailu prozkoumaný). Infekční teorii by mohl podpořit i fakt, že k určitému útlumu náboženského fanatismu došlo ve vyspělých zemích po "sanitární revoluci", zatímco explicitní náboženský fanatismus je často spojen s libováním si ve špíně nejen mentální, ale i tělesné.

Děti jako občanskoprávní cenzus?

aneb: Měli by o budoucnosti státu, kontinentu, světa rozhodovat bezdětní?

Kritikové vytáhli, a to zcela právem, na soudruhy Merkelovou a Junckera fakt, že jsou bezdětní. Z tohoto důvodu také jim také může budoucnost EU i jednotlivých států v ní a okolo ní ležet v patě (ne-li v nějakém ještě jiném, "slušnostně cenzurovatelném", místě na těle). Ať provedou jakoukoli ptákovinu, oni žádné svoje potomky neohrozí, protože žádné nemají.
Jestliže se podíváme na "sluníčkáře", kteří horují pro sebevražednou politiku vůči islámistickým "uporchlíkům", rovněž vidíme, že je mezi nimi velmi vysoké procento bezdětných, velmi často z ryze sobeckých důvodů (museli by se začít zabývat nějakou systematickou prací, měli by zodpovědnost za rodinu atd.).
Proti tomu stojí kritici islamizace, kdy na jejich demonstrace a další akce běžně chodí rodiny s dětmi, případně starší lidé i s vnoučaty. Konec konců, jedna s významných dílčích skupin IvČRN, nyní vplynulá do Bloku proti islámu, jsou "Naštvané matky", tak nějak z definice asi většinou nikoli bezdětné.
Z uvedeného pohledu se tedy rýsuje ještě jeden příkop uvnitř společnosti (byť ne důsledně): Příkop mezi těmi, kteří pociťují zodpovědnost i za časy budoucí za horizontem svého dožití, a oněmi druhými, kteří žijí stylem "po nás potopa", protože neplánují, že by tu po nich cokoli zůstalo. A mnozí z těch druhých také žijí zcela programově s představou, že na jejich důchody jednou vydělají děti těch, co je mají.
Jistě jsou i tací, co jsou proti své vůli bezdětní. Nejčastěji nemají děti pro neplodnost, ale vím i o takových, co jsou nositeli závažnějších genetických defektů a současně jsou zodpovědní (čímž není dotčen fakt, že mají děti i nositelé dosti ošklivých genetických vad typu hemofilie). Těm, kteří nemají děti, ač je chtějí, by mělo být IMHO pomoženo. Z tohoto důvodu zastávám negativní stanovisko ke všem možným restrikcím, které si navymýšleli věřící soudruzi, aby takto postiženým lidem znepříjemnili život, případně u nich vyvolali pocit, že je Pánbíček za něco trestá, a že by si ho měli "usmířit", nejlépe bohatým sponzoringem církve (té či oné). Čili z tohoto důvodu jsem pro potlačování "etických" námitek proti umělému oplodňování, "nosičství" těhotenství pro neplodné, neschopné odnosit plod, těhotenství u mužů (na opicích to už bylo úspěšně vyzkoušeno), případně i výrobu spermií z ženských kmenových buněk, která by vyřešila touhu lesbických párů mít spolu svoje dítě.

Je docela možné, že za snahou neplodných politiků narvat do EU "ubohé uprchlíky", je nějaký Freud, zrcadlící jejich psychickou patologii, vyvolanou v podstatě nenormálním stavem (protože normální je potomstvo mít). Nicméně EU, ani jednotlivé státy by se neměly přizpůsobovat patologickým obsesím abnormálních jedinců, ale jejich aktivity by naopak měly reflektovat zájmy těch, kteří představují biologickou normu (budu zlý: za ni spíše považuji lesbičky, které se nechaly uměle oplodnit,  naklonovat nebo využily v perspektivě cca deseti let dostupnou výrobu "ženských spermií" - o gayích, pečujících o vlastní děti vzniké přirozeným procesem ani nemluvě, než abych za ni považoval z vlastní vůle a bez nějakých biomedicínských příčin bezdětné páry či jednotlivce).

Předpokládám, že každému rozumnému čtenáři je jasný obrovský rozdíl v uvažování lidí s dětmi a těch, co jsou bezdětní. A je také jasné, že naše budoucnost patří našim biologickým potomkům, ne nějakému cizímu póvlu, který se sem snaží nacpat ti programově bezdětní.
Z tohoto důvodu jsem toho názoru, že by vůbec nebylo od věci zavést nějaký "dětský cenzus", který by takovýmto bezdětným znemožňoval, nebo alespoň výrazně znesnadňoval, přístup ke strategickému rozhodování o věcech za horizontem jejich reálného dožití.
Asi nejpřímočařejším  řešením by byla nějaká "rodičovská rada" (? další komora Parlamentu ?, ? přebudovat na ni Senát ?), která by měla v řadě otázek právo nepřehlasovatelného (nebo alespoň velmi obtížně přehlasovatelného) veta. Dalo by se uvažovat i o rodičovství jako jedné z podmínek pro volitelnost do zákonodárných orgánů, případně o jiných podobných opatřeních. Pochopitelně, v některých konkrétních momentech by se musela posílit zákonodárná moc vůči exekutivě i justici (už proto, že pozice zákonodárců u nás je u nás výrazně slabší, než jaká by měla být, ale nejsme v tom sami "Mutti Merkel" je také především členka exekutivy).

Soudruzi z brusele, zastavte ty dotace!

Soudruzi z EU nám vyhrožují zastavením dotací, pokud nebudeme skákat, jak oni pískají.
V současné době je aktuální jednak přijímání hord civilizačně nekompatibilních pseudouprchlíků, jejichž jediným cílem je totální rozbití evropské civilizace a násilná islamizace evropských zemí, jednak rozbití našeho jakžtakž fungujícího školství a přizpůsobení ho zemím, které na základě politického diktátu již "inkludují", takže mají např. negramotné maturanty (Velká Británie). Případně se odřízneme od zbytku světa "ochranou divoké přírody" v celé stovky let dopravně využívaném koridoru údolí Labe (reálně lze počítat až s několika tisíci let, protože v Krušných horách těžený cín byl dopravován, a pravděpodobně tudy, v době rozvoje mykénské civilizace kj moři a pak na Krétu).

Podívejme se na ty dotace trochu s odstupem, aniž bychom "pro stromy neviděli les", jak se stává fachidiotům z řad politiků a ministerských úředníků. A, pochopitelně, bez ekonomických interesů politiků, vlastnících firmy, existenčně založené na skutečnosti, že je náš ekonomický prostor dotacemi těžce pokřiven:
Dotace znamenají, že dostaneme část peněz z těch, které jsme odevzdali do EU, zpět s tím, že je musíme využít v naprosté většině případů zcela nesmyslně. Tj. musíme si za ně nakoupit / postavit něco, co reálně nepotřebujeme a potřebovali bychom to až v dohledné (či nedohledné) budoucnosti. Navíc to musíme koupit (zboží i služby) od firem ze "starých" zemí EU, a to za peníze, za jaké bychom to samé od našich firem nebo firem ze zemí bývalého východního bloku toho pořídili mnohem více a ještě by (alespoň v tom prvním případě) zůstaly peníze doma: lidé potenciálně v těchto firmách pracující by nebyli na sociálních dávkách, ale měli by zdaněný příjem a nakupovali by zdaněné zboží a služby. Dotace do jisté míry "vyvážejí nezaměstnanost" ze starých zemí EU k nám a do dalších postkomunistických zemí. Navíc nucená "spoluúčast" na financování "evropských" projektů znamená, že se v žumpě nepotřebných investicí ocitnou i naše peníze, které se přes bruselskou byrokracii vůbec nepasírovaly (a chybějí jinde). Do toho ještě vstupují EUrobyrokraté, kteří hledají na "plnění čerpání" nejrůznější nesmyslné chyby, aby to čerpání ještě co nejvíce omezili.
Výsledkem výše uvedeného je stav, kdy EUrodotace selektivně napomáhají vybraným firmám a jednotlivcům, ale všem ostatním, ale i společnosti jako ekonomickému celku, jednoznačně škodí.
V současné době je tento stav znám stále většímu počtu lidí. Toto je i jeden z faktorů rostoucí podpory vystoupení z EU. Jen v důsledku antidemokratické svévole ze strany ministerského předsedy již nedošlo k vyhlášení referenda na toto téma.

Co se tedy stane, pokud EU přistoupí ke svým hrozbám a dotace Česku skutečně zastaví?
Obliba euroskeptických stran poskočí velice výrazně nahoru, protože stávající dotace jsou už jediným jakž takž reálným (byť, jak jsem výše uvedl, z širšího pohledu zcela falešným) argumentem pro setrvání v EU. Schengen v nějaké formě bude muset skončit, jakmile Německo prosadí kvóty. Hranice uvnitř Schengenu se budou muset uzavřít a patrně i zadrátovat, protože jinak nikdo neudrží "uprchlíky" tam, kam budou přiděleni, když chtějí za bezpracným životem do Německa. Tím padne druhá výhoda členství v EU: volný pohyb osob, zboží a služeb (která navíc stejně není a nikdy nebyla v praxi zcela do důsledků naplněna).
Z celého slavného členství v EU zbude jen bruselská podpora pochybným organizacím a politickým skupinám, jejichž cíle jsou velmi podobné těm, co zastávali "aktivističtí" novináři a politici v dobách "protektorátu". Vzhledem k tomu, že tyto skupiny a osoby je reprezentující, se netěší u obyvatelstva zrovna plošné oblibě (spíše převažují plošná explicitní neobliba a pohrdání jimi), rozhodně nebude (vyjma uvedené) mnoho těch, co by podpořili naše setrvání v EU z tohoto důvodu. A, pochopitelně, zůstala by naše dodávka prostředků škodlivým EUrobyrokratům v objemu, proti kterému bylo těch 100 volů ročně výpalného německému rajchu za časů sv. Václava zanedbatelnou prkotinou.

Takže optimální by bylo co nejrychlejší zastavení bruselských dotací. Nejlépe v takovém termínu, aby se to promítlo už do výsledků krajských voleb v tomto roce. Už proto, že vítězství EUroskeptických sil v nich by znamenalo dobrý základ pro volby do Poslanecké sněmovny PČR v roce následujícím. I z toho hlediska, že by se EUroskeptické síly stačily organizačně a celostátně politicky etablovat a zajistit, aby při sčítání hlasů v následujících volbách nedocházelo k příliš mnoha chybám v jejich neprospěch.