Soudruzi mimo realitu

Hned po pádu komunistického režimu, na samém začátku 90. let jsem měl možnost se dovzdělat na letní škole na jedné z britských univerzit, určené pro frekventanty z bývalého východního bloku. Co mě tam zarazilo?

Otázka

Prakticky při jakémkoli kontaktu s tamními studenty (byly sice prázdniny, ale nějací studenti na škole byli a další nějak byli k ruce těm, kdo letní školu organizovali), padla dříve nebo později otázka: "Jak jste mohli připustit, aby takový geniální systém byl zničen?" Jednoznačně s kontextem, "Jak jste vy zlí mohli něco takového udělat?".
Bohužel, naprosto jednoznačně se ukazovalo, že tamní studenti neměli absolutně ani představu o tom, jak to v socialismu vypadalo. Jejich učitelé ze společenských věd jim líčili socialismus asi tak, jako je mladým Němcům líčen Hitlerův režim ("Za Hitlera bylo postaveno mnoho dálnic, byla velmi kvalitní péče o pracující a byla stoprocentní zaměstnanost.")
Dozvuky toho jsou vidět i ve dnešní době, když nám "odborníci světového významu" vysvětlují, jak jsme se vlastně před tím rokem 1989 měli báječně, jak to nebyla žádná totalita, ale režim, který vedl velmi citlivě dialog s občany. Prostě bláboly, které by nesežrali ani velmi otrlí komunističtí politrukové.

Současnost

V současnosti vidíme dopad oné naprosté neznalosti poměrů v socialismu v tom, jak vysokou voličskou podporu mají socialistické strany, které by zavedly v současných státech na západ od bývalé "železné opony" režim, který před pár desetiletími padl na její opačné straně. Na druhé straně se ta neznalost promítá i do skutečnosti, že tamní občané jsou ochotni tolerovat sociálfašistické prvky v politice (států, EU, nevládních organizací), které v občanech bývalého východního bloku zcela jednoznačně vyvolávají asociace s padlým socialistickým režimem.

Dichotomie

EU se v principu začíná stále více rozevírat propast mezi státy, které již mají se socialismem zkušenost (jednoznačně negativní) a naprosto nemají zájem si něco podobného prožít znovu, a státy, které tuto zkušenost nemají a jejichž občané jsou ochotni pod prapory socialistických vůdců pochodovat do režimu ještě hnusnějšího, než jaký jsme tu měli my, asi jako lumíci do moře.
Tato dichotomie je zřejmě neřešitelná při zachování jednoty EU. Jediným řešením je její rozpad podle bývalé železné opony a ponechání obyvatel západní části, aby se na vlastní kůži (v gulazích i frontách na základní životní potřeby) přesvědčili, o čem ten socialismus je, a za co stojí. Jen tedy, ať do toho nezatahují nás, co nejsme hloupí a nevzdělaní, a tuto zkušenost jsme už získali. Oni sami se budou muset přesvědčit o tom, že oprátka škrtí a vyvolává dušení. Přestože existují sexuálně alternativní osoby, které si takto přivozují orgasmus.

Takže, je mi líto. Pokud obyvatelstvo ze západní části EU nedokáže převzít naši zkušenost se socialismem a aplikovat ji např. na "boj za klima", bude nutné EU přinejmenším rozpůlit na západní a východní část. Podobně, jako se kdysi rozdělila Římská říše. A dějiny nás učí, že východní část tu západní přežila skoro o tisíc let.

Dozvuky porážky

NATO bylo poraženo tlupami barbarů, rajtujících na svých sexuálních objektech (s trochou nadsázky) a mávajících kalašnikovy. Nedokázalo ani provést organizovaný odsun a nepříteli přenechalo spoustu velmi cenného vojenského materiálu, využitelného jak k vedení regulérní války, tak i k teroristickým a podobným aktivitám.

Trocha historie

Afghánistán je prohlašován za nedobytný řadou politiků, kteří se snaží uvedenou porážku zlehčit. Faktem je, že si v tomto prostoru nevybojoval ostruhy ani Alexandr Veliký. Pak jsou velice dobře známy tamní potíže Britského impéria, zpopularizované mnohou beletrií, od doktora Watsona, veterána z Afghánistánu, až po "lstivé Afghánce" z Ryanovy epopeje "Jak jsem vyhrál válku"; je známa i porážka sovětů, a nyní tedy pohořelo i NATO, takže se, podle "vzdělaných" politiků nic neděje.
Realita je ovšem trochu jiná.
Až po to britské impérium včetně měli Afghánci vlastní zbraně, srovnatelné, nebo jen o něco horší kvality než měli jejich protivníci. Pro ně pak hrála obrovská rozloha země, navíc mozaika pustin a jakžtakž obyvatelných oblastí, znalost této země, včetně skrytých komunikací, veřejně neznámých vodních zdrojů apod. Což stačilo vykompenzovat rozdíl v kvalitě výstroje. A vyhráli hlavně tím, že donutili protivníka k opotřebovávací válce, jejíž náklady vysoce převyšovaly zisk očekávaný z vítězství.
Pokud se týká porážky sovětů, v případě tohoto konfliktu šlo jednoznačně o proxyválku mezi sověty a NATO a Afghánci by neměli šanci vyhrát, pokud by neměli rozsáhlou podporu amerických a jiných západních jednotek. Proto měli také k dispozici srovnatelně výkonné (a někdy i lepší) zbraňové systémy a k nim houfy "poradců", kteří s nimi zacházeli. SSSR se v Afghánistánu vyčerpal, to ano, ale jen díky tomu, že fakticky válčil s NATO.
Nyní končící válka rozhodně proxyválkou nebyla, přestože je jasné, že jakousi pomoc Talíbové dostávali, ale byla velmi různorodá a v každém případě zdaleka ne tak rozsáhlá. Zcela jistě se jim dostávalo podpory z islámského světa, něco asi dostali i od Číny, nelze vyloučit i temné podezření na některé US firmy, spolupracující z Talíby v době války proti SSSR a pomáhající i po US invazi do země při směňování opia či heroinu, prakticky jediného vývozního artiklu Talíbanu, za zbraně, munici a další vojenský materiál. Nicméně, nikde se nevyskytovaly houfy "poradců", obsluhujících zbrojní systémy.

Dopad

Už jsem psal, že porážka byla velmi ostudná a v závěrečné fázi se proměnila v úprk na způsob prchání ze Saigonu, byť president Biden explicitně tohle vyloučil. Ještě pár dní před pádem Kábulu, do kterého Talíbové napochodovali v podstatě parádemaršem (tedy, by napochodovali, kdyby něco takového uměli) byly oficiální odhady jeho udržení v řádu dvou měsíců. Těžce nespokojeni jsou odcházející vojáci a veteráni, kteří chápou tuto akci jako plivání na hroby svých padlých spolubojovníků. Akce Francie a některých dalších západoevropských členů NATO, kteří zaútočili do Kábulu a zachránili odtamtud část svých lidí (zatímco velení nejpočetnějších a nejlépe vyzbrojených, tj. US, oddílů se na něco takového nezmotalo), musela uštědřit Američanům další pořádnou ťafku. I veteránům z minulých let, kteří jsou už doma.
Projevy nespokojenosti jsou poprvé silně ventilovány po sociálních sítích. Připomínám, že na konci války ve Vietnamu ovládly informační prostor prostředky mírového hnutí, placeného a řízeného KGB, a sociální sítě, v nichž by mohli vyjádřit svůj názor normální lidé, nebyly. Stejně tak i v SSSR, kdy návrat z Afghánistánu doprovázela vlna utajování a fízlování nositelů "nesprávných" názorů.
Obrovským problémem je ztráta prestiže Bidenovy administrativy, která může posílit jak tažení proti výsledkům voleb, tak i stále více vyjadřovanou snahu o rozpad USA. Prestiž ztrácejí ale celé USA a rovněž NATO jako celek. Čína se už nechala slyšet, že se přestává bát případné reakce USA na obsazení Taiwanu či pokus o ně.

Co dělat?

President Zeman vcelku jednoznačně a velice rozumně uvedl, že NATO potřebuje dosti důkladnou reformu, protože se změnilo v byrokratického molocha, který v podstatě prosazuje jen US zájmy. A patrně ani ne USA jako takových, ale jen určitých složek vojenskoprůmyslového komplexu, dodávám já.
Je ovšem otázka, zda se něco takového podaří prosadit a provést.
Důležité je, že bychom se měli přestat bezuzdně spoléhat na kolektivní obranu v rámci NATO. Ona i ta kolektivní pomoc napadenému členovi má mnoho zadních vrátek, jimiž se z ní dá vybruslit. Pokud chceme, abychom nebyli v ohrožení, budeme se do toho muset pustit sami. A klidně i v době, kdy nám žádné "ze dne na den" nebezpečí nehrozí, protože po oslabení NATO mohou brzy nastat hektické chvíle.
Bude nutno obnovit základní vojenskou službu. Pochopitelně, ne v té podobě, jako byla za komunistů, ale tak, aby většina populace (tím myslím i ženy) měla vojenský výcvik. Aby dokázala alespoň na bazální úrovni zacházet s běžnými zbraněmi a v případě napadení se dokázala chovat racionálně i jako "sprostý civil". Je otázka, zda alespoň pro část populace nezavést to, co má Švýcarsko, kdy některé druhy zbraní mají vojáci doma a v případě mobilizace vybíhají z domu v plné polní a bojeschopní.
Pochopitelně, bude třeba obnovit i CO (pro mladší čtenáře civilní obranu, tedy obranu civilního obyvatelstva před vojenskými, ale i teroristickými útoky a jejich následky), aby v případě napadení nebo i teroristického útoku většina lidí věděla jak co nejvíce snížit úspěšnost této akce, přičemž by některé druhy chování měla mít nadrilované.
Měli bychom na tom začít pracovat velice rychle, protože nějaký nový Hitler se může klidně objevit během následujících deseti let (kandidáti na někoho takového by se již v dostatečném množství našli) a může se snadno stát i to, že v souvislosti se zesilováním teroristických útoků po pádu Kábulu, jímž někteří Talíbové vcelku nepokrytě vyhrožují, se začnou podobné akce, jako dosud známe jen ze zpráv ze zahraničí, dít i u nás.
Teror může být jak reakcí na naše dobré vztahy s právě vyhnanou Afghánskou vládou, tak i na vysoké procento ateistů v naší populaci. Navíc jsme jako provozovatelé polních nemocnic mezi afghánským obyvatelstvem populární, což také může Talíby provokovat.

Porážka v Afghánistánu zcela jednoznačně učinila svět nebezpečnějším místem. Jak moc velký tento posun bude, ukáží nejbližší měsíce, možná léta. Na toto nebezpečí bychom se měli připravovat na vlastní úrovni, nespoléhat se na kolektivní bezpečnost NATO, která může být oslabena. Na EU se, pochopitelně, nedá spolehnout vůbec v ničem. Musíme se připravit i na to, že to bude něco stát a že to bude, zejména pro mladší část naší populace, stát i nějaké pohodlí.

Vítězství Talíbanu

To, jak snadno padl prozápadní režim v Kábulu, je obrovská ostuda. Pokud se potvrdí informace od samotných "prozápadních" Afghánců, že totiž byli nuceni se vzdát desinformacemi a tlakem Američanů, bude to něco ještě horšího.

Globální pohled

USA vedly mezinárodní misi do Afghánistánu poté, co v něm umístěná teroristická organizace Al Kajda spáchala známé teroristické útoky 11. září. Talíban uprchl jako švábi po rozsvícení světla do horských pevností, kde se zčásti skrýval a zčásti se snažil udržovat jakousi vládu nad okrajovými a dalšími odlehlými částmi země. I Talíbové totiž musejí jíst a v horských jeskyních by si toho moc nevypěstovali.
V další fázi byla zničena nebo alespoň závažně oslabena Al Kajda a byly zlikvidovány její základny a výcvikové tábory. Toto dnešní popírači porážky předkládají jako vítězství. Tito lidé ovšem nedokáží vysvětlit, proč po vyhnání těchto teroristů ze země nebyla mise nějakým způsobem ukončena, když tedy "zvítězila" Dokonce i arcilotr bin Ladin byl zlikvidován v pákistánském exilu, a ne v Afghánistánu, z něhož zbaběle uprchl a o jeho útěku se vědělo.
Je tedy jasné, že uvedené nebyl strategický cíl této operace. Každému muselo být jasné, že odchod vojsk z Afghánistánu vyvolá stejný efekt, jako když se ve zmíněné zašvábované místnosti zase zhasne a švábi obnoví své aktivity na stejné úrovni, na jaké je provozovali před oním rozsvícením světla.
V této situaci chybí to, co udělá odpovědný majitel té místnosti, totiž že ty schované šváby jednoduše zlikviduje. Ani hluboké jeskyně a další úkryty v horském komplexu Tora Bora nejsou nedosažitelné. Japonci za druhé světové války měli podobné komplexy bunkrů a přirozených jeskyní a Američané je dokázali neutralizovat. Některé odřízli od světa destruktivními výbuchy mkolem všech vstupů, a Japonci vevnitř se mohli leda vzájemně pojídat, jiné byly prolity benzínem či naftou a vypáleny, do jiných pustili výfukové plyny z motorů. Vše bylo nakonec totálně umrtveno, ty kryty pak už žádné riziko nepředstavovaly. Přesně tohle se mělo udělat i s úkryty Talíbanu a nebyl bych ani proti vyvolání zhroucení celých horských úseků pomocí série dobře načasovaných a dobře rozmístěných (aby se vzájemně potencovaly) jaderných explozí. Tohle se klidně mohlo v tom Afghánistánu dělat celých dvacet let a dnes by tam prostě žádní Talíbové nebyli.

Porážka

Zcela jednoznačně je to, co se stalo ve druhé dekádě srpna tohoto roku, porážka. Porážka naprosto nesmyslná, zaviněná jednoznačně tím, že z nejrůznějších, především politicko - ideologických, důvodů nebyly využity všechny v našem dosahu existující prostředky na zničení nepřítele. S Talíbanem se mělo zacházet jako s nacistickým Německem, totiž jeho vedení mělo být zahnáno až do svého doupěte, a tam zlikvidováno, jak to prohlašovala sovětská propaganda o tom Německu a nakonec to i Rudá Armáda naprosto politicky nekorektně provedla. Dokonce donutili Hitlera spáchat sebevraždu (nebo to alespoň velmi věrohodně předstírat), protože mu bylo jasné, že v případě zajetí bude pochodovat v čele svých zajatých vojáků po Rudém náměstí na slavnostní přehlídce k oslavě jeho porážky.
Prostě, Talíban sice utrpěl taktickou porážku, ale ta nebyla dotažena do konce, a to mu umožnilo strategické vítězství.

Zrada?

Faktem je, že Američané zanechali vládnímu vojsku, včetně speciálních vojsk, obrovské množství zbraní a munice, a k tomu ještě mnoho další vojenské výstroje a výzbroje. To vše padlo naprosto bez poškození do rukou Talíbanu. Bylo to to samé, jako když po Mnichovu a následném záboru zbytkového Česko-Slovenska v březnu 1939 padla Hitlerovi do rukou výstroj a výzbroj pro dvacet divizí, kterou by předválečný německý zbrojní průmysl vyráběl nějaké tři čtyři roky. A jako třešničku na dortu dostal Hitler ještě československé zbrojovky. To druhé se naštěstí nestalo, ale nedivil bych se, kdyby v rámci toho, co Talíban dostal, byly i nějaké opravárenské kapacity a materiál na jejich provoz.
Přitom Američané údajně dohlíželi na vládní vojsko, aby vše bylo Talíbanu v pořádku předáno.
Když zabrousíme do historie USA, tak se od "učitelky života" dozvíme, že na konci vlády Jamese Buchanana, když už byl zvolen Lincoln, ale ještě neuveden do úřadu, byly silně sabotovány snahy odvézt z území budoucí Konfederace (některé státy Jihu vyhlásily odtržení hned po Lincolnově zvolení, formálně ještě za presidentování Buchanana) zbraně, munici a další vojenský materiál, a to především zásahy dosluhujícího presidenta. Ten byl, kupodivu, demokrat. President za tu stranu, za niž presidentuje i Biden. Takž se dá říci, že podobné aktivity mají demokraté tak trochu "v krvi".
Můžeme tedy zcela jednoznačně konstatovat, že to, co se děje či před pár dny dělo v Afghánistánu, má svou předlohu v jedné z ne zrovna slavných a čestných stran americké historie. Na druhé straně se ovšem nabízí otázka, k čemu tyto zbraně mají sloužit. V tom přelomu let 1860 a 1861 měly takto zachované a nezničené - neodvezené zbraně a další vojenský materiál sloužit budoucí Konfederaci.
Komu ale mají sloužit ony zbraně, odevzdané Talíbanu? Mají opět zabíjet Američany, jako ty z toho 19. století? Řada z nich je zcela jistě velmi dobře použitelná i pro teroristické útoky. Plánuje snad Bidenova administrativa nějaké teroristické aktivity, při nichž by ona poskytla zbraně a muslimové "kanonenfutter"? A proti komu mají být zamířeny? Je to snad reakce na to, že podvody při posledních presidentských volbách tak řvaly, že o nich jako o faktu hovoří i někteří demokraté? Hodlají snad u těch dalších "korigovat" jejich výsledek žoldáky z Talíbanu? Faktem je, že ty volby se budou odehrávat v situaci, kdy snad demokratické jádro americké společnosti bude ještě více mobilizováno, i v souvislosti se šílenostmi, které Biden a spol. provádějí v oblasti ekonomiky.
To jsou ovšem problémy, které si budou muset vyřešit sami Američané, včetně toho, že podle některých politických pozorovatelů hrozí nové rozdělení USA, ale tentokrát nikoli na Sever a Jih, ale zhruba podle hranic mezi demokratickými a republikánskými státy. Tedy, +- "progresivistický severovýchod a jihozápad země versus pás od Floridy ke kanadsko - tichooceánskému cípu země.

Co my?

Jistěže i na nás do jisté míry dopadá ódium porážky, byť jsme ji nezavinili a naopak jsme dokázali ze země vyvézt významnou většinu našich místních spolupracovníků a jejich rodin, což jiné státy, především některé staré země EU, neprovedly.
Faktem je, že i tito lidé představují potenciální riziko, protože mezi nimi mohou být exponenti Talíbanu, jak se už stalo jiným armádám, kdy se z jejich spolupracovníka vyklubal Talíb, a nikoli řadový, ale významný vůdce této organizace. Opravdu si nejsem jist, zda Koudelka a jeho melodyboys dokáží něco takového hodnověrně a spolehlivě prověřit. Je to ošklivé, ale spíš si myslím, že ne.
Nicméně, i pokud budou všichni čistí, nastane obrovský problém s jejich kulturní nekompatibilitou, jaký běžně nastává i i zcela legálních imigrantů kdekoli v Evropě. A pokud ne přímo u těch, co do země přišli, tak u jejich potomků. Což se může vrátit nejrůznějšími cestami, až po podporu teroristů, jak to známe z Francie, Belgie a dalších států, kde už mají s něčím podobným reálné a neblahé zkušenosti.

Jak z toho?

Jsem přesvědčen, že řešení existuje, ale je silně politicky nekorektní.
Jednak sami dospělí příchozí by měli být systematicky a periodicky prověřováni, protože, bohužel, existuje i něco takového jako "spící agent", a ten může klidně být aktivizován i za desítky let.
Opakovaně jsem o tom psal, nicméně to raději zopakuji. Američané mají tendence stát na sviňské kůži a sypat si na hlavu popel proto, že po Pearl Harbouru internovali americké občany japonské národnosti.
Já tvrdím, že to bylo naprosto správné. Jednak mezi nimi skutečně mohli být spící agenti, předstírající loajalitu, ale připravení konat podle rozkazů japonského velení. Téměř s jistotou mezi nimi byli i lidé, kteří měli blízké příbuzné v Japonsku a prostřednictvím jejich ohrožení byli vydíratelní. Je třeba si uvědomit, že rodina má v japonské hierarchii hodnot vyšší postavení než v naší a rozhodně by alespoň u některých z nich byla na vyšší pozici než loajalita k nové vlasti. I v souvislosti s tím, že Japonci i jako plnoprávní občané byli velice častým cílem rasistické šikany, což k té loajalitě poněkud demotivuje. Třetí možností je pak opatrná zpravodajskopsychologická hra, která původně loajálního občana změní v poslušný nástroj nepřítele pomocí manipulací a vydírání. Pokud nevíte, o co se jedná, přečtěte si znova Tři mušketýry a hlavně kapitoly, v nichž Mylady de Winter ve svém vězení zmanipuluje a zblbne věrného Buckinghamova služebníka Fentona tak, že ten nakonec svého pána zavraždí. Je to tam podáno jistě trochu ve zkratce, ale zpravodajci jsou trpěliví a zcela jistě kvalifikovanější než nějaká záporná hrdinka dobrodružného románu.
Dovoluji si také v souvislosti s oněmi zpravodajskými hrátkami upozornit na fakt, že informací zásadního významu může být i potvrzení pravdivosti novinové zprávy, k níž se dostala zpravodajská služba třeba přes neutrální státy. Sama jedna informace jistě ne, ale jako součást statisticky vyhodnotitelné databáze, umožňující např. vytypovat noviny, v nichž jsou publikovány téměř vždy pravdivé informace a těch, které na pravdu zase tak moc nehledí, to už může být zajímavější, ale to je jen příklad, co se s takovou databází dá reálně dělat.
Přesně takovýmto hrám s "našimi" Afghánci by měly naše zpravodajské služby zabránit a obávám se, že jinak než "šmírováním" jejich telefonátů a další komunikace to prostě nepůjde.
Jak jsem uvedl výše, hlavním problémem imigrantů, a zejména z islámských zemí, je problém radikalizace následující generace. Zcela jistě lze vyloučit nějaké "organizačně kohezivní" programy za miliony korun, které nedokázaly např. v souvislosti s Romy "zkohezovat" ani jednoho z nich. Tudy cesta prostě nevede.
Jako jistou cestu bych viděl rozumné stimulování a usměrňování vlivu sousedů, nejen na děti, ale i na jejich matku (matky), které by je přitáhlo alespoň k těm zvyklostem, které jsou pro ně jakžtakž akceptovatelné. To samé se týká i dětí: Dostat je do Skautu apod., snažit se jim vštípit zásady chování v české společnosti, v níž žijí a žít budou. Také by se tím rozšířil okruh lidí, schopných signalizovat nějaký nastupující průšvih před tím, než se někdo z nich odpálí v mateřské školce nebo vystřílí nějakou redakci. A zlepšila by se tím i jejich uplatnitelnost a úspěšnost ve společnosti, což by eliminovalo jeden z údajně hlavních motivů jejich radikalizace.
Za naprosto zcestné považují "přizpůsobování se", jak to dělají v řadě západních zemí, kde např. kvůli několika muslimským žákům zakáží ve školní jídelně vepřové, provádějí omezování látky ve výuce (historie, ale i dalších předmětů). Je třeba postupovat spíše cestou hájení užitečnosti toho, co tu máme. Ano, zákaz vepřového měl jakýsi význam pro kočovníky, neschopné na čadícím velbloudím trusu to maso zahřát na teploty, likvidující parazity. V současné době máme jednak hlídané chovy, jednak při úpravě masa běžně dosahujeme teplot, které parazita spolehlivě zabijí i v případě, že v něm nějaký je. Zahalování žen jistě má význam na poušti, kde by jejich obličej snadno poškodil písek, hnaný větrem. A má smysl i jako ochrana dýchacích cest. Ostatně proto se zahalují Tuarégové, a jsou to chlapi. Ve střední Evropě to žádný pozitivní význam nemá, naopak, je to spojeno s rizikem nedostatku vitamínu D. Nehledě k tomu, že nikde v Koránu explicitní nařízení zahalování obličeje ženám není.
A tak dále, spoustu těchto věcí by měl zvládnout vymyslet i ne úplně blbý absolvent gymplu.
Cílem by mělo být z příchozích Afghánců vychovat české občany chodící do mešity, +- ekvivalentní českým občanům, chodícím do kostela.
Nebál bych se i ateistického zpochybňování toho či onoho, byť bych to nehrotil, aby nevznikla naopak určitá zaťatost. Nicméně by jim měla být vysvětlena naše historie, v jejímž důsledku má v naší zemi náboženství tak špatnou pověst a přístup k němu je u většiny populace negativní nebo laxní. Důsledně bych je však, na úřadech i v občanském životě, neidentifikoval jako "muslimy", ale jako "Afghánce", případně "české občany afghánského původu". Rozhodně bychom neměli přistoupit na tolerování prvků šaríje, včetně zákazu vdávání muslimek za nemuslimy. Naopak, přesně tohle by mohlo prvky radikálního islámu u těchto příchozích silně narušit či eliminovat. Řekněme si to upřímně, přesně z tohoto důvodu Mohamed sňatky muslimek s nemuslimy zakázal.

Co dalšího

Musíme reflektovat, že sociální sítě začínají být zaplavovány videi a fotografiemi, případně popisy a svědectvími, brutalit a zrůdností, které Talíban začíná na ovládnutých územích provádět. V současné době jsou cenzoři natolik zblblí, že to pouštějí. Pouštějí to i levičácké plátky, které jinak islám a jeho propagandu podporují. Do jisté míry tím napomáhají šířit talíbanskou propagandu. Je třeba tyto informace stahovat a uschovávat, protože je velmi pravděpodobné, že dříve nebo později začnou být tyto informace různými způsoby blokovány, alespoň pro sprostý smradlavý plebs, kterému je předkládán islám jako něco vysoce humánního, kulturního a prostě "úžasného". Hlavně politickými silami, kterým "islamizace Evropy nevadí".
To samé se stalo i se včerejším sebevražedným atentátem na Kábulské letišti. Jen pár hlupáků zdůrazňuje, že se Talíban od toho distancoval (aniž by reflektovali, že muslim má explicitně nevěřícím lhát, kdykoli je to pro islám výhodné. A aniž by reflektovali to, že sice atentát provedl "islámský stát", nicméně "Islámský emirát v Afghánistánu" je fakticky to samé, jen řečené jinými slovy.
Všechny tyto informace by měly být shromažďovány a presentovány s tím, že právě toto je onen "úžasný" islám našich multikulturních politruků (pokud tedy nepoužijeme východoslovanský význam tohoto slova (užas = strach, hrůza)). A měly by být používány v boji proti těm zmíněným, kterým "islamizace Evropy v zásadě nevadí", protože je třeba názorně ukázat to, co konkrétně dotyčným tedy "nevadí". A rovněž je třeba jasně konstatovat, že pokud se v Evropě dostane islám k moci, budou se naprosto stejné scény odehrávat i zde. Pouze s tím rozdílem, že těmi mučenými a vražděnými budeme my a naši potomci.
Při dobré strategii a taktice by tedy vítězství Talíbanu mohlo v Evropě zapůsobit podobně, jako sovětská invaze do Československa v roce 1968, která socialismus dost zdiskreditovala.

Vítězství Talíbanu v Afghánistánu je jednoznačně negativní známkou, vystavenou západní civilizaci, do níž alespoň částečně patříme, a zejména Bidenově administrativě v USA. Může, přes všechna negativa, která ji doprovázejí, zapůsobit očistně v zemích, které takové očisty jsou ještě schopné. Snad jsme takovou zemí i my.

Proč nevidím důvod litovat manžele Rosenbergovy

Opět se objevují snahy zlehčit vinu manželů Rosenbergových a nasadit psí hlavu jejich vyšetřovatelům a soudcům. Jaká je tedy realita?

Není pravda, že by informace, které předávali svým vedoucím orgánům byly naprosto podružné a nevýznamné. Princip jaderné bomby sověti znali. Důležité pro ně byly právě ony údajně bezvýznamné podrobnosti a detaily, které je mohly uchránit před zabřednutím do slepé uličky.
Dovolím si uvést příklad z podobného soudku, který je velice dobře zdokumentován. Německý projekt, vedený Heisenbergem, se na dlouho zasekl na tom, že neměli k moderování štěpné reakce uranu stoprocentně čistý grafit a neuvědomili si, že znečištěniny v něm mohou pohlcovat neutrony. Z prvních pokusů Heisenbergovi vyšla snad o několik řádů vyšší hmotnost kritického množství uranu pro zahájení štěpné reakce, než jaká je reálná. Trvalo poměrně dlouho, než přišel na to, v čem je problém, a příslušný ztracený čas už nedokázal do konce války dohonit. Pokud by měl k dispozici "podružnou" informaci o požadavcích na čistotu grafitu z Projektu Manhattan, je docela možné, že by alespoň primitivní jadernou nálož do konce války sestrojit dokázal.
Jinými slovy, sovětům nešlo o principy jaderné bomby, jaderných reaktorů a další podobné věci. Jim šlo o to, která metoda separace štěpných izotopů uranu byla výhodnější (v USA šli paralelně nejméně dvěma cestami), o konstatování, že plutonium ze zplodin po chodu uranového reaktoru moderovaného grafitem se oddělí od uranu lépe než štěpný izotop, a o řadu technických podrobností od materiálů, snesoucích agresívní hexafluorid uranu (případně o to, jaké známky nasvědčují tomu, že izolace končí svou životnost), o osvědčených materiálech, postupech a mnoha dalších věcech z okruhu know how. A přesně to jim Rosenbergovi a další atomoví špioni dodali.
Bez těchto špionů by byl velice nejistý osud komunistických pučistických vlád ve střední, ale i východní Evropě. Dá se říci, že výbuch primitivní plutoniové bomby v roce 1949, okopírované prakticky zcela od Američanů na základě informací od atomových špionů, včetně Rosenbergových, znamenal na celá desetiletí konec nadějí na zbavení se zločinných režimů, podporovaných sověty. Bez sovětské podpory by se tyto režimy zhroutily a absence jaderné bomby v rukách sovětských generálů by umožnila jejich likvidaci.

Další důležitou věcí je, že sami Rosenbergovi rozhodně nebojovali za to, aby mohli žít v socialismu. Dokonce měli po prvních signálech, že jsou v centru zájmů kontrašpionáže, možnost prchnout do Mexika a z tohoto státu do SSSR. V podstatě zahodili svoje životy tím, že uvedenou možnost nevyužili, protože v totalitním sovětském režimu žít nechtěli. Nijak jim to ovšem nebránilo v tom, aby živoření pod vládou tohoto zločinného režimu nenaordinovali stovkám milionů lidí.

Rosenbergovi a další sovětští "atomoví špioni" byli a jsou (ti z nich, co ještě žijí) naprosto amorální lidský odpad.
Jediné, čeho lze v souvislosti s jejich odsouzením litovat, je skutečnost, že nebyli dohledáni všichni tito špioni  a že naprostá většina z těch nalezených vyvázla pouhým vězením. A v souvislosti s těmi Rosenbergovými skutečnost, že nebyli popraveni nějakým drsnějším způsobem, na způsob středověkých poprav zvlášť nebezpečných zločinců.
Takový způsob navozuje hláška z prvního dílu detektivek (Stein a Barbarič) Juraje Červenáka: "Víš dobře, jaký je za to trest. A v tomto případě si kat určitě dá záležet. Nakonec se tvoje řiť naučí mluvit a bude prosit, aby ji už konečně narazili na kůl" Šlo o spolupráci s nepřítelem, v tomto případě s Turky, která se tehdy (16. století) trestala dlouhým mučením na popravišti a finálním naražením na kůl. Což by jako životní finále lidských zrůd jménem Rosenbergovi vůbec nebylo špatné.

Proč je problematická etika?

Zmínil jsem, že po pádu minulého režimu byla mj. na školách zavedena etika, a zřizovány její ústavy, které spolu s "ekologickými vychovateli" nahrazovaly zrušený marxák.

Etika není věda

V tomto nadpise uvedenou větu je nutné si naprosto a neustále opakovat. Etika je hodnocení (situací, mezilidských vztahů, událostí atd.), které je silně závislé na světonázoru toho, kdo uvedené hodnocení provádí. Jedna a tatáž událost, způsob chování, reakce na určitý podnět atd. bude podle některých etických systému vysoce správná, podle jiných vysoce špatná a další k ní budou zaujímat více-méně neutrální stanovisko.
Problém také byl, že vcelku nepokrytě byla pod záminkou výuky etiky v podstatě prováděna křesťanská propaganda. To vedlo mj. k naprostému znechucení většiny studentů, kteří k ní velice rychle nabyli naprosto stejný vztah, jaký měla moje generace k marxáku.

Věda

Jistěže etika se dá vědecky zkoumat. V podstatě stejně, jako pozoruje entomolog shody a rozdíly druhého článku levé prostřední nohy u vypreparovaných brouků ve své sbírce. Dala by se jistě nashromáždit kolekce jakýchsi modelových situací a předvádět, jak se k nim stavějí jednotlivé existující etické systémy, od ateistů až třeba po animisty z Amazonského pralesa.
Takovéto zkoumání je ovšem dosti náročné (na straně jedné) a dosti samoúčelné (na straně druhé).
Velkým záporem těch, kdo etiku na našich školách po roce 1989 zaváděli, je skutečnost, že zcela jednoznačně zamlčeli onu závislost etiky na světovém názoru (a některých dalších okolnostech) a snažili se předstírat, že vyučují jakousi obecnou a jedině správnou etiku a přitom jenom blekotali křesťanské hovadiny a prasečiny.

Ještě jednou věda

Existuje jeden obor matematiky, který se jmenuje teorie her. Tento obor analyzuje různé interakce mezi lidmi, skupinami lidí apod. Snaží se nějakým způsobem zjišťovat, v jakých situacích mají některé druhy chování a reakcí na ně výhody a jaké naopak mají nevýhody. Snaží se, alespoň tam, kde to jde, vytvářet win - win vyústění, úplně nejlépe sérií vynucených reakcí (kdy prostě jakákoli jiná reakce na tah protistrany dá zjevně horší výsledek), asi jako jsou vynuceny tahy ve správně napsané šachové úloze.
Z teorie her mohou vycházet i některá řešení, používaná v reálných etických systémech, náboženských i světských. Není to proto, že by zakladatelé těchto systémů znali teorii her, ale mohli některé jejich prvky pochopit intuitivně (asi jako když Kopčem s Veverčákem počítali na prstech). Na druhé straně neznalost systematiky teorie her jejich autory prakticky všechny etické systémy těžce hendikepuje a znevědečťuje. Doplnění nějakých mimo realitu stojících prvků (typu nebe či pekla), pochopitelně tyto systémy dále degraduje, což se týká i té etiky u nás vyučované jako "jediné správné".

Etika tedy není věda, je to hodnocení chování, svého i cizího, na základě světonázoru hodnotící osoby. Její výuka na školách má prakticky nulový přínos a navíc škodí tím že může být zneužita ke křesťanskému vymývání mozků. Měla by být ze škol všech stupňů vyhnána a nahrazena jednak teorií her, jednak jakýmsi přehledem etických systémů, alespoň těch, které jsou významné pro Evropu současnosti (asi by se ovšem mnohé takové informace nehodily multikulturalistům).

GMO - jak z toho?

Uvedl jsem, že GMO jednoznačně znamenají benefit, a to dokonce i ekologický, nejen ekonomický, zdravotní apod. Je tedy třeba tlačit na to, aby nesmyslné zákazy GMO byly odvolány.

Devadesátá léta

Základ současné bídy musíme hledat v devadesátých letech. Tehdy začaly, se zahraniční organizační a finanční podporou, šířit ekologičtí zločinci bludy o GMO.
Faktem je, že bylo krátce po pádu komunistické moci a lidé byli neustále masírovaní propagandou o tom, co dělal minulý režim špatně. Asi je také dobře zmínit skutečnost, že onen známý masakr na Národní třídě předcházelo asi o týden neméně drsné potlačení protestů proti stavu životního prostředí v některých lokalitách Severočeského (v tehdejších hranicích) kraje, které, protože o něm šla zvěst via Svobodná Evropa a další "štvavé vysílačky" motivovalo alespoň část demonstrujících, nebo jejich motivaci k protirežimním protestům zvýšilo.
Ekologie tedy byla v tomto kontextu chápána jako cosi pozitivního a toto přesvědčení nebyl s to zvrátit ani fakt, že Český svaz ochránců přírody (který jistě udělal mnoho konkrétních pozitivních věcí, ale jaksi mimochodem, mimo své hlavní zaměření) byl v podstatě "převodní pákou" mezi komunistickou stranou a lidmi, kteří měli potenciální zájem o přírodu a její ochranu. Ti pak měli být touto "pákou" v podstatě usměrněni do takových aktivit, které režimu nevadily, byť třeba v rámci povolené kritiky mohli pranýřovat některé vybrané nešvary.
Tis se svým heslem "Poznej a chraň" byl režimem asi v polovině 70 let zlikvidován a po revoluci se obnovil jen zčásti a reálný význam na ekologické scéně nemá. Heslem ČSOP by mohlo být spíš "Nemysli a chraň", což z jeho členů a sympatizantů dělalo skvělý kanonenfutter pro fundamentalistické ekologické organizace. I takové opakované čištění potoků od sajrajtu do nich lidmi naházených potřebovalo náturu, která bude "nemyslet a chránit" a lidé, kteří by pátrali po příčinách onoho znečištění a případně se pídili po možnostech, jak zamezit, aby ten potok za rok vypadal prakticky stejně, byli spíš nežádoucí.
Teprve po několika letech se objevila jakási opozice, spíše akademicky orientovaná. To bylo IMHO taky špatně, protože akademická debata platí na ty, kdo se mýlí a dají se / chtějí se poučit; nikoli na záměrné lháře, kteří si toho lhaní jsou velice dobře vědomi a jejich jediným cílem je potlačit ty, co mluví pravdu, nebo se jejího mluvení dožadují.
Obrovský průšvih byla náhrada kateder marxismu leninismu na vysokých školách a marxistické výchova na školách nižších stupňů jednak "etikou", jednak "ekologií". O té "etice" bude třeba se zmínit samostatně.
U té ekologie jde o to, že je to (resp. v té době byla) velmi náročná věda o vztazích mezi organismy a neživou přírodou a současně i mezi nimi samotnými. Faktem také je, že tyto vztahy jsou natolik rozmanité, že ve skutečnosti vyžadují ke svému základnímu zvládnutí velmi velký objem znalostí, a navíc ještě je nelze zvládnout bez velmi dobrého obecného přehledu o biologii (nad rámec středoškolského učiva). V podstatě vědecky pojmout ekologii mohly pouze některé přírodovědné obory, studenti pár dalších, např. medicíny, měli (nebo mohli mít) jakousi matnou představu, o co se jedná. Všichni ostatní museli být leda zmatení a reálně se s nimi mohla dělat nikoli výuka, ale pouze primitivní výchova typu "zelený strom dobrá, kouřící tovární komín špatná".
Naštěstí studenti řady oborů (technici, ekonomové apod.) velmi rychle pochopili, že je to ryzí blábolologie, rozcházející se s elementárními fakty. V podstatě to samé v méně drsné podobě opakovaně uvedl i tehdejší premiér Václav Klaus. Z tohoto důvodu technici, ekonomové apod. se řadí z vysokého procenta do řad opozice proti ekologickým debilitám.
Studenti humanitních oborů neměli a nemají žádné znalosti a dovednosti, které by identifikovaly tuto ekologickou výchovu jako snůšku ideologických nesmyslů, srovnatelnou s předrevolučním "marxákem", protože většina dalších předmětů, které absolvovali, byla podobnými žvástologiemi. Výjimku tvoří absolventi s náhledem do historie a/nebo prehistorie, protože jejich odborné znalosti o vývoji klimatu v minulosti jsou v příkrém rozporu s tím, co hlásají ekologové, včetně IPCC.
V těch devadesátých letech počala dichotomie mezi humanitními žvástologiemi a exaktními obory, která nejen trvá dodnes, ale v podstatě se stále ještě prohlubuje. Začala také totální degradace ekologie z vědy na jakousi ideologii, nemající s vědou (dokonce ani s tou původní ekologií) nic společného, vyjma snad nějakých z kontextu vytrhaných termínů. Dneska, když se řekne "ekologie", tak se naprosté většině lidí vybaví jako první žvástání Grety Thurnberg, nebo autorů "hokejkového grafu", a ne např. studii vlivu příklonu svahu ke světovým stranám a jeho mohutnosti na strukturu půdních mikroorganismů (což je zcela jednoznačně ekologie jako věda).

Další období

Po roce 2000 se celá situace ještě postupně zhoršovala a k jednoznačnému skoku k horšímu došlo s naším vstupem do EU, i když na druhé straně se opozice proti této organizaci, stále více sklouzávající na pozice jakési analogie moskevského Politbyra, začala formovat z oponentů vstupu a jimi také byly akceptovány i věcné námitky proti ekologistické ideologii, která měla z této platformy velmi vysokou podporu.
EU sem přinesla i některé nesmysly, které ekologové ve starých zemích E12 prosadili snadněji, protože tamní populace prakticky nemá žádné zkušenosti s totalitou, neprošla si érou Lysenka a dalších koryfejů "nové sovětské biologie", ba ani boje proti "buržoasní pavědě" kybernetice. Z toho důvodu má daleko horší schopnost rozpoznat hochštaplery tohoto typu. A z tohoto důvodu také ekologové (politicko ideologičtí) mohli zaujmout klíčové pozice ve vědě a vzdělávání, jako druhdy lysenkisté v SSSR. A dělat v podstatě obdobné věci, a mezi tyto obdoby pochopitelně patří i boj proti GMO.

Co by se tedy mělo dělat?

Je třeba ukončit jakoukoli diskusi s ekology a ekologickými organizacemi, protože ta naprosto nemá žádný smysl. V těchto organizacích jsou buď podvodníci, kteří dobře vědí, že svým bojem proti GMO škodí celé společnosti, ale také i ekologii jako takové (přírodě, životnímu prostředí, zdraví lidí atd.), nebo jsou tam zfanatizovaní a nevzdělaní hlupáci, kteří odbornou argumentaci nejsou s to pochopit. Přesvědčit je o realitě má asi stejnou šanci jako přesvědčování fanatického příslušníka SS, že plynovat Židy je špatné.
Jedinou šancí je použití mocenského aparátu státu. To znamená dostat do parlamentu ty kandidáty na zastupitele, kteří jsou orientováni spíše technicky a ekonomicky. Tuto charakteristiku splňovala ODS za V. Klause, zcela jistě ji nesplňuje ta nynější, P. Fialy, celé SPOLU, pochopitelně, je v tomto ohledu ještě horší. Paradoxně by se mohl najít někdo rozumný v řadách KDU - ČSL z důvodu jejich orientace na venkov a zemědělství, kde jsou dopady ekošíleností vcelku nejlépe viditelné. Do jisté míry uvedenou charakteristiku splňuje ANO. Patrně také strany Svobodného bloku, ale je otázka, zda se dostanou do parlamentu. Je to hodně ošklivé, ale tuto charakteristiku v současné době splňují i komunisté, rozhodně víc, než sociální demokraté, kteří zdegenerovali svými evropskými vazbami na "převodní páku" bruselských komisařů. U SPD se dá vsadit na určitou míru skepticismu vůči věcem diktovaným z EU a jeho prosazování referend a dalších prvků přímé demokracie. Ekošílenosti, včetně těch zákazů GMO, u nás zdaleka nemají nadpoloviční podporu voličů.
Pochopitelně, naprosto kontraproduktivní jsou piráti, protože tato kryptoekologická a levicově extrémistická strana podobné šílenosti, jako je zákaz GMO, právě podporuje a pokud ne u nás (nebo alespoň ne veřejně), tak zcela jistě v EUroparlamentu.
V dlouhodobějším měřítku bude patrně nutné odmítnout New Green Deal, nebo ho alespoň rozsáhle sabotovat tak, aby nadělal co nejmenší škodu.

Co dělat nyní?

Nyní, v období před volbami, je nutné především varovat před piráty, jako odnoží či skrytou alternativou zelených. Je nutné opakovaně upozorňovat, že v EUroparlamentu sedí se zelenými ve stejné "frakci" a pomáhají prosazovat prakticky vše, co si zelení bezmozci vymyslí (nebo od někoho dostanou befélem prosazovat). Je nutné konstatovat, že naprosto to samé budou prosazovat i u nás, budou-li mít k tomu sebemenší možnost. Je nutno varovat i před progresivisty typu TOP a těmi, kterým jejich politika nevadí v takové míře, že se s nimi byli ochotni spojit.
V souvislosti s ekologickou agendou zelených a šílenostmi v jejím rámci prosazovanými (často z úrovně EU, protože v demokratickém prostředí by neuspěli), je nutno informovat o jejich dopadech (i již existujících) na zdraví a životy lidí. Je třeba rozšiřovat informace o počtech obětí zákazu DDT, zákazu zlaté rýže apod., které jsou známy v akademické sféře, ale mimo ni prakticky nikoli. Když ho mohl převzít i pravý prostor, aniž by se mě ptal, můžete ho použít klidně i vy, do řetězových e-mailů, případně na své stránky.
Možná ještě citát z diskuse na Neviditelném Psovi (z doby před nutností registrace), perfektně charakterizující hloupost a nevzdělanost tzv. bojovníků za ekologii:

Anděla 21.9.2006 7:20
Re: Ako s DDT...
No, jestli vám Veroniko nevadí, že ve vašem mateřském mlíce je pořád po tolika letech zákazu používání zjistitelné DDT a jeho metabolity...... Jaká bude jeho koncentrace, až se to opět začne masově používat  - (někde to používat nepřestali - Anofeles si na to samozřejmě zvykl)
    
A.S. Pergill 21.9.2006 8:08
Re: Re: Ako s DDT...
Pokusy na dobrovolnících ukázaly, že člověk může jíst cca 10g DDT po dobu několika týdnů, aniž by měl příznaky otravy. V tom mateřském mléce jsou zlomky mikrogramu na jedno kojení, abyste do sebe dostala gram, musela byste být kojena milion let.

Ty v citované diskusi zmíněné dobrovolníky zde upřesňuji v tom smyslu, že šlo o pacienty s naprosto na nic nereagujícími typy sarkomů, kterým se oproti prognózám podáváním toho DDT prodloužil statisticky významně život. Dostávali tuto látku k jídlu, těch deset gramů odpovídá skoro plné polévkové lžíci.
A, mimochodem, vyjma naprosto extrémních případů kontaminace matky další "šílenou hrozbou", PCB (docházelo k tomu např. v situaci, kdy si pracovnice povšimly, že olej s PCB lze dobře uplatnit jako prostředek zesilující hnědící efekt opalování a léta takto technický, např. transformátorový, olej "přemísťovaly" a používaly), ve všech ostatních případech platilo, že přítomnost PCB v mateřském mléce je spojena s menším rizikem než omezování kojení.
Je, pochopitelně, nutné použít všechny vám dostupné cesty, včetně vystavení výše citovaných (a dalších) materiálů na vašich webech, nebo použití dnes "progresivisty" vysoce nenáviděných řetězových e-mailů. Čím více poslanců budoucí poslanecké sněmovny bude v této oblasti osvícených nebo alespoň poučitelných, tím lépe pro nás, a "zeleně paradoxně" i pro přírodu.
V souvislosti s bojem proti zákazu GMO bude velice důležitá výše zmíněná SPD, bojující mj. proti cenzuře, protože zcela jistě bude snaha různých fašistoidů (např. "elfové") pravdivé informace o GMO prohlašovat za hoaxy a cenzurovat.
Nebojte se kroužkováním v kandidátní listině dostat dopředu absolventy biomedicínských nebo technických oborů (ale i inženýr ekonom bude v Parlamentu z hlediska boje proti ekonesmyslům přínosnější než třeba magistr filosofie). Rozhodně nekroužkujte nikoho se vztahem k ekologickým nevládkám, i kdyby vypadal sebeneškodněji.

Důležité tedy je si uvědomit, že odvolání zákazu GMO (a další škodlivých nesmyslů, prosazovaných politickými ekology) je záležitostí politického boje, nikoli vědecké diskuse. Ta byla dávno ukončena a jednoznačně v jejich prospěch. Nyní jde o to, přimět politiky, aby její závěry respektovali, respektive dostat do politiky lidi, kteří to udělají. Proto je nutné nasadit prostředky politického boje, včetně ovlivňování veřejného mínění. A je nutné v řadě případů i naprosto hnusně pragmatické počínání si ve stylu "nepřítel mého nepřítele ...". Asi jako když W. Churchill pronesl jako komentář k napadení SSSR Hitlerem, že "Kdyby Hitler vpadl do pekla, považoval bych za svou povinnost promluvit několik pozitivních slov o Satanovi".

Ke dnešnímu nekulatému výročí

Srpen 1968 znamenal ukončení pokusu o reformu komunismu do nějaké podoby, která by byla akceptována naprostou většinou společnosti (tedy i částí "třídních nepřátel") a byly v ní eliminovány nejhorší negativní výstřelky, které měla společnost zažité z předchozí dekády ("socialismus s lidskou tváří").
Faktem je, že uvedený pokus rozhodně nebyl pokusem o zřízení demokracie. Naopak, ti z oněch "angažovaných" komunistů, kteří se dožili pádu komunistického režimu v roce 1989, prakticky všichni stáli (nebo ještě stojí) v opozici proti autenticky demokratickým stranám a autentickému tržnímu hospodářství. Maximum toho, co by pod jejich vedením mohlo být reálně dosaženo, by byla nějaká forma smíšené ekonomiky, jaká byla v bývalé Jugoslávii, nebo alespoň posílení tolerance drobného podnikání na úroveň tehdejší NDR nebo Maďarska. Je možné, že takto "zreformovaní" komunisté by více souzněli se západními komunistickými stranami.
Je ovšem docela možné, že by to celé skončilo nějakou "demokracií" s četnými přívlastky (která pochopitelně žádnou demokracií není) a fašizací ekonomiky rozsáhlými státními zásahy, prakticky znemožňujícími majitelům soukromých firem (pokud by nějaké vznikly) zacházet se svým majetkem podle objektivních potřeb a svého nejlepšího svědomí. Což vidíme jako jakýsi ideál současné EU, která se onomu reformnímu komunismu z československého pražského jara dosti podobá. Faktem také je, že uvedené zřízení rozhodně není ideál většiny naší společnosti, která se nechce vracet do komunismu, ba ani do toho "s lidskou tváří". Což se oné přehlídce socialistů a sociálfašistů v čele EU silně nelíbí, asi jako se nelíbil soudruhu Brežněvovi a spol. onen "socialismus s lidskou tváří". A zcela jistě se i EU bude snažit nám naše "kacířství" nějak zatrhnout, jako ostatně vícekrát v dějinách. Z pohledu šířeji pojatých dějin byl onen srpen 1968 totální atyp, protože typicky nás "napravovali" soudruzi ze zemí na západ od nás (a prakticky vždy k naší škodě).
Takže, pokud k nám, třeba po "nesprávně dopadnuvších" volbách na začátku října, přijedou tanky, tentokrát (vzhledem k našim dějinným zkušenostem typičtěji) od západu, budou se pravděpodobně snažit silou a proti vůli většiny našich občanů navodit cosi, k čemu se teoreticky mohli dopracovat i ti reformátoři komunismu v roce 1968, přičemž, řekněme si to upřímně, v období mezi pádem cenzury na jaře onoho roku a jejím znovunastolením ve skryté podobě na začátku normalizace, se tehdy u nás v mnoha ohledech publikovalo svobodněji než v současné době ve starých zemích EU (které se, za nadšené spolupráce kolaborantských sil, nás snaží dotlačit na stejnou úroveň nesvobody, jaká panuje u nich).
Jediné, co nás může před něčím podobným, jako invaze v roce 1968, nyní zachránit, je skutečnost, že zatímco SSSR byl vojensky vysoce kompetentní stát, pro něhož byl vpád množství tanků, početně převyšujících veškeré tankové síly tehdejší ČSSR, jen ukázkou zanedbatelné části jeho vojenské síly, je asi nejsilnější západoevropská armáda, Bundeswehr, v totálním rozkladu a těch jeho pár tanků, co ještě mají pásy, by k nám musely dotlačit tamní vojandy ve slušivých těhotenských uniformách. To samé platí i pro letectvo a další složky. Navíc jsou nyní po pádu Kábulu západoevropské armády silně demoralizované.
Čilo ono heslo, "u Kábulu se bojuje za Prahu" lze vyložit i tak, že vojenská impotence západních vojsk zde projevená, včetně totální impotence západních zpravodajských služeb, se může promítnout mj. i do naší větší svobody jednání a menších možností západních států nám překážet.

A možná ještě jednu poznámku:

Na stáži v SSSR se otec setkal s veteránem z invaze do ČSSR v srpnu 1968, který mu líčil, jak jeho oddíl z větší části postřílela jakási "děvuška s pulemjotom" z kostelní věže. U nás k žádnému takovému incidentu nedošlo. Jednak by byl pro normalizátory, blekotající o kontrarevoluci, přímo propagandistickou manou nebeskou, jednak by se to prokecalo, minimálně po roce 1989, kdy se prokecala i přítomnost sovětských jaderných hlavic na našem území, oficiálně normalizačním režimem popíraná. Na druhé straně si netroufám tvrdit, že si dotyčný vědecký pracovník vymýšlel. Z tohoto důvodu soudím, že paralelně se srpnovou invazí proběhla nějaká pacifikační akce někde v SSSR, která může být, vzhledem k podmínkám tamní společnosti, pořád ještě utajovaná. Připomínám jako příklad, že nikdo z vojáků, na které nechal shodit Žukov na začátku 50. let z "experimentálních důvodů" jadernou bombu, nikdy, ani na prahu smrti, toto vojenské tajemství neprozradil. V zemi s obyvatelstvem takovéto mentality může vládním zločincům projít či zůstat utajeno daleko více než u nás.
A je docela dobře možné, že srpnová invaze či alespoň její konkrétní načasování, byla do jisté míry poplatná potřebě oné pacifikační akce (Pobaltí? Sibiř? Někde ještě jinde?). Už proto, že alespoň část sovětského vedení si musela být vědoma toho, že tato invaze je náhrobním kamenem komunistické propagandy v západních zemích (což se i do značné míry stalo).