Deep state jako strašák i jako fakt

Kolem tohoto pojmu se schází mnohé informace, které zahrnují jak konspirace a podobné jevy, tak i prohlašování, že vlastně žádný deep state neexistuje, že jsou to jen a jen konspirační teorie.

Vzpomínka z mládí

Po celou dobu vysokoškolského studia jsem byl při celouniverzitním výboru SSM, nejdříve jako fotograf a dokumentarista (včetně toho, že mi občas, jako té příslovečné tasemnici, vyšel článek, většinou noticka o činnosti studentů v některých novinách). Patrně si mě vybrali proto, že jsem v přihlášce na fakultu uvedl své amatérské fotografování.
Později jsem takovéto skupině psavců a fotodokumentaristů velel a nakonec jsem skončil jako člen uvedeného výboru těmto aktivitám nadřízený.
Nicméně, už když jsem byl na začátku této kariéry, se SSM zmohlo a jeho celouniverzitní výbor si mohl dovolit platit sekretářku, jako administrativní sílu. Byla to velice slušná a milá paní středního věku, žádné monstrum jako teta Kateřina v Saturninovi. Nicméně během následujících let (skončil jsem tam s odchodem na vojnu po promoci) si dokázala přesně jako tato literární hrdinka vydobýt po malých krůčcích pozici, v jejímž rámci fakticky o řadě věcí, které výbor dělal, nebo se chystal dělat, rozhodovala ona. Přestože neměla žádné formální politické pravomoci.
Bylo to dáno prostě tím, že funkcionáři přicházeli a po ukončení studia odcházeli; asi dva mladí asistenti byli na udržení kontinuity tohoto orgánu málo. Pochopitelně, nešlo o nic politického. Šlo prakticky výhradně o redukci úkonů (především spojených s náročnější administrativou), které by ji zatěžovaly prací. Tyto věci prostě "nebyly možné" a v džungli často si protiřečících předpisů, navíc nejasně pokrývajících agendu SSM, se vždy nějaký tuto práci znemožňující dal najít.
Poslání této vzpomínky: Tato soudružka z administrativy celouniverzitního výboru SSM byla v podstatě modelovým příkladem toho, čemu se dnes vznešeně říká "deep state". Faktem je, že dělala to, co ji systém umožňoval, a cílem jejího úsilí bylo zjednodušit si svou práci, bez ohledu na potřeby jednotlivých funkcionářů, kteří jí formálně veleli, nebo organizace jako celku.

Deep state

Tento pojem je někdy definován jako šílený strašák, jindy zase jako cosi, co fakticky neexistuje a je vytvořeno jen jako předmět konspiračních teorií.
Pochopitelně, ani jedno z uvedeného není pravda. Deep state, to je spousta lidí, takových, kteří si, jako ona v příkladu uvedená paní, jen ulehčují život a případně se dostávají k nějakým činnostem, z nichž pro ně mohou vyplynout nějaké boční příjmy (provize, úplatky apod.).
Tito lidé nemusejí být organizováni v nějaké tajuplné podvratné organizaci. Je to naprosto stejné, jako v případě slunečnic, které se také nijak vzájemně nedomlouvají, a přitom otáčejí (v době, kdy to má pro kvetení a raný vývoj semen smysl) své květenství přibližně stejným směrem - ke slunci.
Veliký problém ovšem je, že tito lidé nenávidí jakékoli inovace a zejména kvalitativní změny. Stát, v němž se jim dostane přílišné moci, začne zaostávat a nakonec je zničen v kompetici se státy, které na tom nejsou tak špatně a v boji o místo na slunci ho prostě přemohou, vytlačí. Jedním z mnoha příkladů takového zhroucení může být pád Španělska z pozice supervelmoci na stát s mnoha znaky zemí třetího světa.
Tito lidé jsou vesměs také silně omezeného rozhledu, bez větších ambicí a bez schopnosti poznat následky svého konání. Navíc, aby bylo jasno, následky konání jednoho příslušníka deep state jsou prakticky zanedbatelné, katastrofu vyvolá až jejich součet, případně synergie. Faktem je, že pro stát by bývalo asi lepší, kdyby zde skutečně existovala jakási konspiračními teoriemi předpokládaná spiklenecká organizace, protože ta by byla schopna své konání usměrňovat tak, aby parazitovanému organismu, státu, až tolik neuškodila, protože by jí bylo jasné, že by skončila s ním (jako např. tasemnice se svým hostitelem skončí v krematoriu).
Na druhé straně dokáží tito lidé provést i akce velmi škodlivé, o jejichž škodlivosti musejí mít představu. Asi nejlepším příkladem je, jak vojenská část Rakousko - Uherského deep state pohřbila Krnkovu rychlostřelku, zadem nabíjenou vojenskou pušku, která byla o něco lepší než pruská jehlovka (Krnek finalizoval svou konstrukci se znalostí jehlovky a cíleně se vyvaroval některých konstrukčních chyb, které jehlovka má). Takže zatímco voják s předovkou vystřelil jednu ránu, voják s jehlovkou jich vystřelil skoro deset a voják s rychlostřelkou asi o jednu ránu víc. Navíc předovka nešla nabíjet vleže (resp. asi by to šlo, ale vojáci na to nebyli cvičeni), takže voják s předovkou byl i lepší terč.
Faktem je, že pokud by byly u Hradce Králové (resp. Sadové) alespoň některé oddíly Rakousko - Uherské pěchoty vyzbrojeny rychlostřelkami, dostali by nejspíš Prušáci výprask. I tak obránci vzdorovali na ten rozdíl ve kvalitě výzbroje neuvěřitelně dlouho a téměř úspěšně.
Nicméně, přestože testy rychlostřelky dopadly pro tuto zbraň příznivě, vazby vojenské byrokracie na výrobce v té době již jednoznačně zastaralých předovek byly tak silné, že ji prostě potopili. Zcela jistě s vědomím toho, že v případě střetu s Pruskem armáda státu, jehož byli vojáci, nemá šanci.
Pochopitelně, ještě horší situace nastane tehdy, když se v deep state ocitne vysoce schopný, ještě více ambiciózní a naprosto bezskrupulózní jedinec. Napovím jedno jméno: Stalin, a je vše jasné.

Jak na deep state

Deep state nevyhovuje demokracie jako taková, spíše nějaké typy demokracií "s přívlastkem", které značnou míru atributů demokracie postrádají, včetně možnosti občanů a jejich volených zástupců udělat pořádek v administrativě státu (definitiva státních úředníků je v podstatě "pro deep state opatření"). Lisabonská smlouva zbavila parlament EU zákonodárné iniciativy, takže je jednoznačně "pro deep state". Vymetení úřednických míst ocelovým koštětem po každých volbách je velice dobrý recept, aby deep state z jejich řad nepřerostl občanům (ale i jejich zastupitelům) přes hlavy. Přinejmenším je nucen po každých volbách regenerovat, jako utržená tasemnice.
Deep state nevyhovuje jistě ani naprostá totalitní diktatura, protože ta si s jeho členy nemilosrdně poradí. Jakmile jich pár skoná na šibenici (případně i s celými rodinami), tak se zbytek stáhne za hranice, které není radno, jak jim bylo předvedeno, překračovat. Předvedl to Stalin, mezi jehož oběťmi byli také příslušníci deep state. Posléze to samé zvládl i Andropov, který nechal některé prominenty deep state postřílet.
Druhou věcí je, že členy deep state jsou především úředníci na různých úrovních a v různých oblastech státních i mimostátních aktivit (své deep state mají i velké firmy). Část tohoto článku https://www.root.cz/clanky/modlitba-pro-intel-trapici-se-gigant-a-jeho-radikalni-rez/ v podstatě popisuje destruktivní vliv firemního deep state u firmy Intel. Byť to autor takto nenazývá.
Čím nepřehlednější a zmatenější je právní řád, čím méně je jasné, co platí a co ne, tím větší moc mají členové deep state. Naopak jasná, jednoznačná legislativa, které nenechává mnoho prostoru (ideálně žádný) pro nějaké libo(z)vůle úředníků, a veškeré jejich rozhodování má jasně a kdykoli zkontrolovatelně definovaná pravidla, to je situace, kdy deep state v podstatě nemá prostor ke svému fungování.
Určitou technikou deep state, jíž jsme byli svědky za "pandemie" covidu je vyvolávání paniky a prohlašování, že určité věci se musejí dít bez ohledu na něco tak škodlivého, jako jsou zákony nebo dokonce ústava. Pochopitelně, nešlo o naše zdraví a životy, šlo jen a jen o provize a další podobné výdělky za vakcíny, za roušky a hlavně respirátory, za desinfekční prostředky (i ty, nepůsobící na viry) apod. Osobně by mě docela zajímalo, kolik procent úředníků, potenciálně spadajících pod kategorii deep state, bylo očkováno "proti covid" v porovnání s jinými kategoriemi obyvatel (a nejen u nás). Pochopitelně, myšleno fakticky; ne, že dostali vodu z vodovodu a napsalo se to jako "vakcína".
U nás se deep state dlouhá léta stavěl za normalizaci, až v 80. letech, kdy ekonomika státu začala silně a citelně váznout, se jeho alespoň část přiklonila na stranu změn a naopak sabotovala aktivity, jimiž se starý režim snažil udržet u moci.
Osobně jsem přesvědčen, že největší bobky mají členové českého deep state z SPD, protože referenda, ať už na jakékoli úrovni, by silně ohrožovala jejich legální i nelegální vedlejší příjmy a mohla by se touto cestou také buď po nich chtít za stávající platy kvalitnější práce ve větším objemu, nebo by naopak některé "samooplozením vzniklé" oblasti státní byrokracie mohly být zcela a bez náhrady zlikvidovány i s příslušnými pracovními místy a příležitostmi k sebeobohacování se.

Čili, deep state skutečně existuje. Není to ani žádné spiknutí, ani žádná konspirativní teorie. Je nebezpečný tím, že v podstatě vzniká spontánními aktivitami velkého množství lidí, takže ho nelze zničit např. zatčením vůdců, jako některé teroristické organizace. Jedná čistě pudově a může napáchat i věci, které v důsledku poškodí i samotné jeho členy. Jediné dva recepty na něj jsou - co největší míra demokracie (bez přívlastku) a co nejmenší prostor pro svévolné rozhodování státní byrokracie.

Nakažte včas naše krávy!

Světem se šíří opičí neštovice. Soudruzi nám opět vyhrožují totalitními lockdowny, násilnou aplikací zabijáckých sajrajtů na bázi mRNA a podobnými opatřeními, na nichž vydělá pár "vyvolených", ale celá společnost drasticky zchudne (nemluvě o obětech na životě). Přičemž skutečný dopad oněch opatření na průběh epidemie bude v lepším případě nulový, v horším budou zvyšovat počet nakažených i zemřelých. Jak jsme tomu byli svědky v případě COVID 19.

Opičí neštovice

Opičí neštovice jsou vyvolány virem, patřícím do stejné čeledi (poxviry), jako virus pravých neštovic. Onemocnění se podobá velmi mírnému průběhu pravých neštovic, někdy se připodobňují k planým neštovicím, s jejichž původcem ovšem nemá původce opičích neštovic prakticky nic společného.
Onemocnění začíná horečkami, zimnicí, bolestmi hlavy a pohybového aparátu..03 O tom, že to není "nějaká chřipka" svědčí otoky lymfatických uzlin. 1 - 3 dny (vzácněji později) po nástupu horeček dojde k výsevu vyrážky, která má charakteristický "neštovičný" průběh (a velmi podobný i s planými neštovicemi), tj. na kůži se objeví skvrnky, případně rovnou puchýřky vyplněné čirou tekutinou, která se později zakalí a přemění na cosi hodně podobného hnisu, což je označováno za vřídek. Potom se vřídek přemění na stroupek. Odpadnutím posledního stroupku přestane být nemocný infekční. Výsev vyrážky charakteristicky začíná na hlavě a od ní se šíří dolů na tělo a končetiny. U G osob může být první výsev v oblasti genitálu (příčiny nejsou úplně jasné).
Všechny prameny, které se mi podařilo dohledat, píší o jediném výsevu (jaký je u pravých neštovic), zatímco plané neštovice mají výsevů vyrážky více po sobě, nejčastěji tři. Takže s výjimkou samotného začátku a konce nemoci planými neštovicemi vidíme na těle vedle sebe různá stádia vyrážky. U opičích neštovic patrně budou stádia vyrážky vývojově posunutá jen v souvislosti s oním časovým průběhem jejího výsevu po těle, jak bylo uvedeno výše.
Patrně je nutno zamezit, podobně jako u planých i pravých neštovic, rozškrábávání puchýřků a vřídků, protože právě to vyvolá vznik viditelných jizev. Součástí odborné léčby pravých neštovic bylo i svazování pacientů, aby si nemohli afekce v obličeji rozškrábat. Obsah puchýřků a vřídků, i stroupky, by se neměl dostat do očí.
Průběh je většinou lehký, úmrtnost zdravých osob je malá, celkové úmrtnosti v dolních jednotkách procent zahrnují i osoby s oslabenou imunitou, u nichž je vyšší pravděpodobnost fatálního průběhu. Jsou to jistě osoby s infekcí HIV, s různými nádory, vč. leukémií a nejrůznějšími závažnými chronickými chorobami. Jiné zdroje uvádějí úmrtnost kolem 1 % ve vyspělých zemích a kolem 10 % v zemích třetího světa.
Nemoc se šíří přímým kontaktem se sliznicemi nemocných, případně s obsahem puchýřků / vřídků a stroupků po nich. V uzavřených prostorách se může šířit i jako kapénková nákaza. Průšvih je, že nemoc mohou přenášet zvířata, vč. petů. Jsou sice pojmenovány po opicích, ale kromě primátů mohou napadat i hlodavce a další skupiny savců. Proto je také nelze, na rozdíl od pravých neštovic, které jsou výlučně lidským onemocněním, snadno eradikovat.
"Černé neštovice" jsou zvlášť těžce (a zpravidla s fatální prognózou) probíhající pravé neštovice, u nichž dochází ke hlodání spodiny puchýřků a jejich naplnění se krví. Nicméně existuje i "černá" varianta planých neštovic a rovněž signalizuje těžký průběh s možností ohrožení života (tj. samotný výskyt černých puchýřků a vřídků není stoprocentním diagnostickým znakem pravých neštovic). Ohledně krvácení do puchýřků a vřídků opičích neštovic se mi nepodařilo najít rozumné informace, ale bral bych je rovněž jako příznak závažného průběhu s rizikem smrti (byl by to zcela jistě důvod nasadit antivirotika).
Základní informace lze najít na Wikipedii:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Opi%C4%8D%C3%AD_ne%C5%A1tovice
https://cs.wikipedia.org/wiki/Virus_opi%C4%8D%C3%ADch_ne%C5%A1tovic

Prevence

Kromě zásad hygieny (vč. větrání) při kontaktu s pacientem je asi nejlepší prevencí očkování. K dispozici je klasická vakcína na bázi viru kravských neštovic (latinsky vaccinia [čti vakcinia], odtud pojem "vakcína"). Tedy klasické očkování, které je stovky let (od konce 18. století) vyzkoušené, jehož vedlejší následky jsou známé a zhodnocené (a většinou málo závažné). Chrání tedy nejen proti pravým neštovicím (a samozřejmě i těm kravským), ale i proti opičím. Narození před rokem 1980 jsou očkováni proti pravým neštovicím a jsou tudíž chráněni, pokud jejich imunita neprodělala nějaký závažný lapsus, jaké byly uvedeny výše.
Důsledkem je, že očkovaní dědečkové a babičky se mohou starat v rodině o nemocné, protože, pokud mají imunitu v pořádku, by onemocnět neměli, případně jen lehce.
Samo očkování má velmi vysokou účinnost (uvádí se 85 %, ale patrně to zahrnuje i případy, kdy se očkování "neujalo", tj. nevznikl vřídek, odpovídající kravské neštovici) a s výjimkou stavů devastujících imunitu by měla být ochrana doživotní.
Oněch 85 % odpovídá tomu, že se lidé, jimž se očkování neujalo, nebo nemohli být očkováni, pohybují v odolné populaci, od jejichž příslušníků se nemohou nakazit. Problémem mohou být pochopitelně zvířata. Sám jsem zvědav, zda a jak nám budou vládní činitelé sdělovat informace o tom, které druhy byly identifikovány jako přenašeči této choroby. Protože v tomto ohledu je rozdíl opičích od pravých neštovic. K pravděpodobnosti kontaktu s nemocným člověkem, coby zdrojem nákazy, přibývá totiž ještě pravděpodobnost kontaktu s nemocným zvířetem.
Očkování proti neštovicím je tč. k dispozici na komerční bázi. Ač jsem sám očkován, takže je to ode mě "hraběcí rada", opravdu bych, kdybych patřil mezi neočkované, vážně zvažoval se nechat naočkovat. Jednak z toho důvodu, že dosud je toto očkování nabízeno a je tudíž dostupné. To by se mohlo snadno změnit v případě, že by došlo k nárůstu rizika, a tedy i návalu zájemců a k nedostatku vakcíny - zatím je určena hlavně pro cestovatele do zemí, v nichž se opičí neštovice vyskytují. Druhou věcí je, že se tč. očkuje klasickou vakcínou (lyofilizovaným virem kravských neštovic), ne nebezpečnými a neúčinnými sajrajty na bázi mRNA, jak tomu bylo v případě covidu.
Tato klasická vakcína je udržována v mražácích pro případ použití pravých neštovic jako bojové biologické zbraně. Protože pravé neštovice mají relativně dlouhou inkubační dobu a podání vakcíny i v této době zabrání onemocnění, počítalo se s očkováním zasažených v případě, že by byl tento virus prokázán v bombách, aerosolech, prachu apod.
Klasické vakcíny by mělo být pro obyvatele našeho státu dost, pokud nebudeme nuceni od EU se jejich části "dobrovolně povinně" vzdát. Oficiální zdravotnické zdroje uvádějí, že v souvislosti s objevením se opičích neštovic byly naše z dob studené války uchovávané vakcíny testovány a shledány účinnými.
Budiž rovněž explicitně uvedeno, že tato epidemie nemá naprosto nic společného s "globálním oteplením", ale jen a jen s rostoucími možnostmi cestovat a převážet zvířata.

A co ty krávy?

Kráva se může nakazit kravskými neštovicemi a obsah jejích vřídků se dá použít jako očkovací látka. Ještě před sto lety se takto získával materiál pro očkování, dříve se používal i obsah vřídků na lidech, které virus kravských neštovic vytvoří v místě, kde byl aplikován do kůže.
Kráva tedy nouzově může (dočasně, než jí vyrážka zmizí) posloužit jako zdroj ochranného viru.
Pokud by došlo k nějaké krizi v dostupnosti vakcín, bylo by asi racionálnější, než od nějakého primitivního stavu rozjíždět výrobu viru kravských neštovic na tkáňových kulturách a podobných substrátech, použít k výrobě očkovací substance přímo krávy. Očkovací látka by byla k dispozici už po několika málo dnech, tedy po uplynutí doby, za niž ani pořádně nenaroste tkáňová kultura.
Případně by se mohlo sáhnout k tomu, co se běžně dělalo ještě v 19. století, kdy se obsahem vakcinací vzniklého vřídku (na člověku) očkovali další lidé. Zcela jistě je zde riziko přenosu jiných chorob, ale v principu bych se nebál takového postupu u lidí, žijících ve stejné domácnosti, sexuálních partnerů, rodičů a dětí apod., protože mezi nimi se tyto choroby s vysokou pravděpodobností přenesou také, byť jinou cestou. Lze očekávat, že pravděpodobnost úmrtí na takové komplikace by byla řádově nižší než pravděpodobnost úmrtí na opičí neštovice.
Pochopitelně, tento postup bych bral jako naprosto nouzové opatření v situaci, když by vakcín bylo z nějakého důvodu málo a infekce se dostala až na naše území v počtu nositelů kritickém pro vznik epidemie (tedy by reálně hrozila nákaza touto chorobou); pak by byla rizika spojená s těmito nouzovými postupy menším zlem než čekání na Godota - továrně vyráběné očkovací látky.

Opičí neštovice tedy nejsou takový strašák, jaký se z něj farmaceutickým firmám poplatná propaganda snaží udělat. Máme prostředky i na zvládnutí epidemie, pokud by tato infekce v důsledku aktivit "lidí dobré vůle" napadla i naše území. Je však nutno tlačit na naše politiky, aby se proti této nákaze šlo cestou osvědčených a v praxi vyzkoušených postupů a prostředků (které mj. vedly k vymýcení pravých neštovic na celém světě) a nenechali se zatáhnout do experimentů s nějakými "hypermoderními" pseudovakcínami, jejichž výrobci si nechávají podepsat reverz, že na nich stát nebude vymáhat odškodné ani kvůli neúčinnosti, ani kvůli negativním vedlejším účinkům, vč. fatálních (a nestrpí to ani u svých občanů). Na úrovni individuální je asi vhodné se nechat očkovat (lidé narození po roce 1980), už proto, že takto získaná imunita by byla vhodná jak proti teroru typu lockdownů, tak i proti případnému aplikování neúčinných "moderních" pseudovakcín s četnými nežádoucími účinky.

Opravdu je Velký bariérový útes (u Austrálie) v nebezpečí?

Novinky.cz přinesly referát o zprávě vědců, kteří líčí brzkou záhubu Velkého bariérového útesu u pobřeží Austrálie, skládajícího se z korálových útvarů, který údajně ohřev mořské vody ničí a hrozí jeho úplný zánik. Je tomu tak doopravdy?

Co se dělo

Vědci zkoumali tzv bělení korálů v tomto útvaru v teplých rocích 2016, 2017, 2020, 2022 a 2024. Proč je nezkoumali i v rocích studenějších, je záhada.
Dále zkoumali na základě pozůstatků z minulých období, tedy proxy metodou, teplotu zdejšího moře od roku 1618 po rok 1995. Proč pro pozdější data nepoužili exaktní měření teploty vody, je opět záhadou.
Následně dospěli k závěru, že globální oteplování zcela jistě hrozí záhubou onoho přírodního útvaru a dožadují se jeho zařazení pod objekty sledované UNESCO.
Článek na Novinkách cituji, ovšem posléze, jako starší, nejspíš bude za paywallem: https://www.novinky.cz/clanek/veda-skoly-nejvyssi-teploty-oceanu-za-400-let-velky-barierovy-utes-nemusi-oteplovani-prezit-40483666
Charakteristické také je, že Novinky nepřinesly odkaz na původní článek v Nature. Najdete ho zde: https://www.nature.com/articles/s41586-024-07672-x
Článek se snaží působit vědecky, ale vynechává prakticky vše, co by mohlo základní tézi o "šílené hrozbě oteplování" nějak zpochybnit. Dokonce i v diskusi. Zpochybňuje jej rovněž to, že pracuje s klimatickými modely jejichž věrohodnost je obecně sporná.

Problémy

O hynutí korálů ve Velkém bariérovém útesu se u nás psalo už za socialismu. Dávalo se tehdy do souvislosti s přemnožením jednoho z dravců, živícího se korálovými polypy, jehož apetýt měl zlikvidovat aktivní útesy (s polypy, které je vytvářejí a opravují) a mrtvé korálové útesy se měly následně rozpadnout. Nikdo tehdy nezmiňoval nějaké oteplování.
V 90. letech informace o této "hrůze" utichly. Korály se dostaly do vynikající kondice a dokázaly své požírače "přerůst".
Vztah koncentrace oxidu uhličitého ve vodě, kyseliny uhličité v ní a jejím pH je takový, že s růstem koncentrace tohoto plynu ve vodě roste množství plynu zreagovaného s vodou na kyselinu uhličitou a s růstem koncentrace této kyseliny klesá pH. Při vytlačování oxidu uhličitého z vody (třeba jejím oteplením) se kyselina uhličitá štěpí na oxid uhličitý a vodu (aby poměr ve vodě rozpuštěného plynu a z něj vznikající kyseliny zůstal stejný) a se snížením absolutní koncentrace kyseliny ve vodě roste pH.
Spolu s růstem teploty mořské vody tedy došlo i v moři kolem bariérového útesu ke snížení koncentrace CO2 v ní a současně došlo i ke zvýšení pH této vody. To oboje prospělo jak korálům, tak mrtvé hmotě útesů.
Dovoluji si připomenout krasové jevy, v jejichž rámci je zodpovědná za rozpouštění vápence a vznik jeskyní v něm právě voda s vysokým obsahem CO2. V některých krasech se jedná o dešťovou vodu, která tento plyn vychytala ze vzduchu cestou z mraků na zem (třeba Moravský kras), v jiných (u nás třeba kras u Hranic na Moravě) je onou agresívní vodou jím sycená hlubinná minerálka. A výměšky korálů jsou na kyselinu uhličitou citlivé srovnatelně jako vápenec, ostatně v některých krasech jsou pradávné korály součástí hornin v nichž krasové jevy probíhají.
Takže nárůst teplot svým vlivem na obsah CO2 (jeho snížením) v mořské vodě a na její pH korálům jednoznačně prospěl.

Manipulace

Agitka nezmiňuje právě ono zlepšení kondice korálů v souvislosti s ovlivněním koncentrace CO2 ve vodě a jejího pH. Věnuje se pouze fenoménu blednutí korálů v teplých letech. Je ovšem otázka, zda koráloví polypi musejí mít tolik symbiontů, pokud jsou v lepší kondici a úhyny těchto živočichů agitka nezmiňuje.
Velmi manipulativní je onen rok 1618, zvolený jako začátek měření proxyteplot. Je to období počátku Malé doby ledové, klimatického extrému, ničícího biosféru i lidskou civilizaci (její nástup byl jedním z faktorů vyvolávajících třicetiletou válku). Kdyby šli s oněmi daty hlouběji do minulosti, stačilo by tak padesát let, narazili by na období výrazně teplejší než současné a mohli by s daleko větší jistotou, než jakou obsahuje tato jejich agitka, ohodnotit vliv vyšší teploty světového oceánu na život a kondici korálů a živočichů, kteří je vytvářejí (to by ovšem byla věda, a ne politická agitka). Něco takového by se oteplistickým alarmistům zcela jistě nehodilo do krámu.
Je také známo (fosílie korálů, nacházené v oblastech bývalého mořského dna, a tedy i na našem území), že korálové útvary rostly i v daleko teplejších geologických obdobích než je to současné. Patří k primitivním a vývojově velmi starým živočichům (prokazatelně existovaly už v prvohorách) a jejich vývojové linie musely přežít daleko větší teplotu mořské vody než je současná (ale i ta, kterou vyhrožují alarmisté). A byla to období, kdy relativně teplé byly i oba zemské póly.
Charakteristické je (a je to o něco nenápadnější manipulace, ten rok 1618 by měl praštit do nosu jakéhokoli absolventa středoškolského dějepisu), že práce pracuje jen s jakýmisi relativními teplotami, odchylujícími se od "průměru", aniž by v ní byla k nalezení hodnota této teploty (všude za zadáním "°C" do vyhledávání jsou v textu práce k nalezení jen teploty relativní).
Z jiných zdrojů lze ovšem zjistit, že teplota mořské vody v této oblasti je kolem 20 stupňů Celsia, přičemž korály rostou i v cca o deset stupňů teplejším Rudém moři (jeho teploty ohlásí přímo vyhledávač Google) a rostou i v lagunách tichomořských atolů, kde je teplota vody (podle různých zdrojů) opět vyšší než v okolním moři, které má těch +- 20 stupňů (hlavně v těch lagunách, které méně komunikují s okolním mořem). A v těch lagunách jde přitom o stejné druhy, nebo blízce příbuzné, těm korálům, které budují onen bariérový útes. Takže s použitím těchto zdrojů je nutné jako zcela fantaskní odmítnout představu, jak se korály hluboko pod teplotou, jakou v jiných oblastech běžně tolerují, "vaří a hynou". Což platí i pro ono "šílené oteplení" o 1,5 stupně Celsia oproti současnosti, jímž klimatologové vyhrožují.
Je rovněž dobré si uvědomit, že podobných "studií" o "klimatické katastrofě" je daleko víc. Žvásty o tom, kolik např. tam či onde zemřelo lidí na základě "bezprecedentních veder", je nutno zcela odmítnout. Zčásti jde o ryze fiktivní mrtvolky, zčásti o to, že současné správy těch postižených měst nejsou s to udělat pro obyvatele ani taková opatření, jaká běžně dělali naši předkové v době středověkého klimatického optima, případně v porovnání se současností výrazně teplejším 16. století.

Není to poprvé, co se dal dříve prestižní časopis Nature zneužít k publikaci alarmistických agitek. Zmíněná práce je spíš důkazem zoufalství oteplistů, jejichž katastrofální prognózy se míjejí s realitou (a lidé na ně proto přestávají slyšet) a oni musejí tu realitu doslova znásilňovat, aby udrželi alespoň pro méně vzdělanou část populace onu fikci o "šíleně katastrofálním" oteplování. Proti kterému se musí bojovat, dokud vůdčím bojovníkům proti oteplování nepopraskají peněženky a břicha, obojí z přecpání.

Jak je to s těmi X a Y?

Ohledně souboje mezi ženskými boxerkami na začátku olympiády, Italkou A. Cariniovou a Maročankou I. Chalífovou bylo již napsáno poměrně dost a mnoho z toho jsou nesmysly. Pojďme si je tedy uvést na pravou míru.

X a Y

Člověk má normálně 23 párů chromozomů, z nichž jeden může být nepár. 22 druhů chromozomů se označuje čísly, od největšího po nejmenší. Tyto chromozomy jsou u obou pohlaví stejné. Poslední pár se označuje písmeny, přičemž pár XX odpovídá ženskému pohlaví a (ne)pár XY odpovídá mužskému.
Vždy jeden ze dvojice chromozomů stejného čísla, i písmen, pochází od matky a druhý od otce. Matka má v buňkách dva různé X chromozomy, jeden od své matky, druhý od svého otce. Otec má chromozom X po své matce a Y po svém otci.
Při produkci vajíček a spermií proběhne redukční dělení a v jejich jádře zastupuje každý pár jediný chromozom, přičemž to, zda je v konkrétním vajíčku či spermii chromozom po otci nebo matce, je čistě náhodné (na úrovni hodu korunou "hlava  - orel"). Žena produkuje tedy dva typy vajíček, v nichž v jednom je chromozom X po její matce a ve druhém po jejím otci. Nicméně oboje jsou to "X-vajíčka" a pokud na některém z těch chromozomů není vadná alela nějakého genu, zapříčiňující nějakou dědičnou chorobu (např. hemofilie A, hemofilie B, některé typy barvosleposti), nic se neděje. Muž produkuje spermie X a spermie Y, které určí to, zda potomek bude chromozomálně (a většinou i reálně) chlapec (XY) nebo dívka (XX). Takže nařízení typu "Ať přiletí čáp, královno!" (podle známé pohádky) je nonsens, to si měl uhlídat korunní princ sám.
Ženská buňka, která má dva chromozomy X, používá jen jeden, druhý "zazipuje" a uloží do výchlipky jaderné membrány. Toto tělísko se označuje jako sex chromatin, či chromatinové tělísko (a vyskytuje se normálně jen v buňkách se dvěma chromozomy X). Nefunkční chromozom se totiž dá vybarvit barvičkami, jimiž se vybarvují chromozomy v době dělení buňky (kdy jsou neaktivní ve smyslu čtení jejich genetické informace aparátem buňky), zatímco chromozomy, které pracují a jsou obklopeny množstvím pomocných polymerů, se buď nevybarví vůbec nebo jen s nízkou intenzitou. Protože buňky toto "odložení" chromozomu X dělají zcela náhodně (opět ten "hod korunou") je přibližně v polovině buněk ženy aktivní chromozom X po matce a ve druhé zase po otci. Což v naprosté většině případů stačí k tomu, aby se případná dědičná choroba v genetickém materiálu jednoho z chromozomů X v praxi neprojevila (v některých případech jsou pozitivní v poslední době zavedené speciální zátěžové testy).

Pohlavní morfologie

To, jestli se z oplozeného vajíčka vyvine chlapeček nebo holčička, je dáno dalším vývojem. Přitom chlapečci jsou "poruchovější", protože jednak je vývoj některých částí jejich těla složitější (hlavně vnitřního i zevního pohlavního ústrojí), jednak se chlapecký zárodek a později i plod nachází v jemu nepřátelském prostředí s vysokou hladinou ženských pohlavních hormonů (produkuje je nejprve matčin vaječník a posléze placenta), a musí se před tímto vlivem chránit. Už koncem prvního měsíce nitroděložního života začíná mužský zárodek produkovat testosteron, který normálně blokuje vliv matčiných (i placentárních - placenta je vlastně mimotělním orgánem zárodku / plodu) pohlavních hormonů na jeho morfologický vývoj.
Pokud zde dojde k nějaké nepravidelnosti, zárodek a následně plod s chromozomovým párem X a Y se vyvine jako děvčátko. Posléze záleží na mnoha okolnostech, co se bude dít dál, nicméně je možné i to, že vyroste v plodnou ženu, která pouze potratí při soužití s normálním mužem (statisticky) 1/4 počatých potomků, protože budou mít kombinaci chromozomů YY, která je neslučitelná i s pokročilejším nitroděložním životem. Zbylé životaschopné, děti budou, opět statisticky, ze 2/3 chlapci a z 1/3 dívky. Přitom, opět statisticky, bude mít polovina chlapců chromozom Y po tatínkovi a druhá po mamince.
Ovšem, určité procento žen s mužským karyotypem (XY) bude neplodné.
U těchto žen bude tendence k vyšší hladině testosteronu (normální ženy mají malé množství testosteronu produkované kůrou nadledvin), patrně i z vaječníků. Tento testosteron je kamenem úrazu ve sportu, protože buňky pohybového aparátu (ale i dalších ústrojí) jím budou stimulovány k vyššímu výkonu, ale i kvalitativním změnám (hustší svaly, kosti, pevnější vazivo apod.).
Pochopitelně, vysokou produkci testosteronu může mít i karyotypicky normální žena (XX), přičemž zdrojem tohoto hormonu je nejčastěji atypicky pracující kůra nadledvin.

Opačný případ

Daleko vzácnější jsou dívky (XX) přeměněné nějakými nepravidelnostmi na chlapce. Mohla by to způsobit i vysoká produkce testosteronu organismem matky (třeba z té kůry nadledvin), případně pár dalších, a spíše exotických, příčin.

Hermafroditismus

Výše uvedené případy se označují jako nepravý hermafroditismus (u něhož je morfologie genitálu opačná, než to, co říkají chromosomy). Případy, kdy jedinec má nějaký kompromis mezi vaječníkem a varletem a současně produkuje jak ženské tak i mužské pohlavní hormony (a produkuje případně spermie i vajíčka), jsou velice vzácné a z hlediska sportu patrně i nezajímavé.

Asi poslední možnost

Jsou-li počata dvojčata, může se stát, že v důsledku různých nepravidelností v průběhu těhotenství jejich zárodky splynou do jednoho. Je-li to splynutí úplné, zpravidla se to na první pohled nepozná (je popsán případ, kdy jeden zárodek matka bílé pleti počala s bělochem a druhý s černochem a narodil se jí "mourek"), neúplné splynutí může být různé, od siamských dvojčat až po nalezení zbytku druhého sourozence někde v těle toho, který ho "pohltil".
Pokud splynou zárodky různého pohlaví, může nastat i situace blízká hermafroditismu, kdy v jedné polovině těla je žláza původně z holčičky a ve druhé z chlapečka. Může se také stát, že oblast pohlavních žláz bude tvořena materiálem z jednoho zárodku a oblast pohlavních orgánů (hlavně zevních) materiálem z druhého.
Výsledky takového splynutí mohou být velmi pestré a takové případy se dají zpravidla rozpoznat pouze tím, že jedinec má na některých místech těla mužské a na jiných ženské buňky (podle chromozomů nebo levněji podle výskytu či nevýskytu výše zmíněného sex chromatinu).

Identita

Pohlavní hormony také ovlivňují sexuální identitu. Tedy to, zda se jedinec cítí být mužem nebo ženou a k jakému pohlaví je sexuálně přitahován.
Pochopitelně, tato identita nemusí záviset na chromozomech, ale může být vyvolána i jinými příčinami, např. nejrůznějšími nepravidelnostmi v produkci hormonů.
Proto některé trans-osoby mohou mít morfologii jednoho pohlaví a chromozomy opačného, jiné se cítí na opačné pohlaví i tehdy, když jejich tělo odpovídá i chromozomům. Nevíme ovšem, co je uvnitř - může tam být třeba nějaká troska pohlceného sourozence opačného pohlaví, která se nemusí najít (a korektně identifikovat) ani při pitvě.

Kam na WC?

Když jsme probírali tuto problematiku v rámci výuky na lékařské fakultě, bylo nám sděleno, že asi nejvalidnější řešení různých nepravidelností v této oblasti je odpověď na otázku, zda dotyčná osoba preferuje mužský nebo ženský záchod. A případné zákroky byly směřovány tak, aby to, jak se ona osoba cítí, bylo blízké tomu, jak vypadá.

Ženy s testosteronem

Ženy se zvýšenou hladinou testosteronu (bez ohledu na to, jakým způsobem vznikla) budou mít zvýšenou svalovou sílu, pevnější kosti i vazivový aparát a patrně i rychlejší reakce. Od určité míry to nutně musí vést k výhodě, jakou lze legitimně označit za "neférovou", budou-li nasazeny ve sportu proti jiným ženám.
Z tohoto důvodu jsou již po léta sportovkyně v některých sportech vyšetřovány na hladinu testosteronu (pochopitelně se to dá našvindlovat, dočasně ji sníží např. některé léky podávané sexuálním deviantům), případně na chromozomy (XX nebo XY), jednodušeji na přítomnost nebo nepřítomnost sexchromatinu (je však nutno vyšetřit víc buněk, protože u části bude i přítomný sexchromatin neviditelný vzhledem ke svému umístění na jádře vůči pozorovateli a záleží též na kvalitě mikroskopu).
Nicméně i sportovkyně s nízkým testosteronem (odpovídajícím normě pro ženu) a chromozomy X a Y budou patrně zvýhodněny, protože jejich buňky jsou pravděpodobně na testosteron citlivější, nebo alespoň reagují na tento hormon jinak než buňky XX.
Ono vyšetření na testosteron se dělá i jako sledování dopingu. Přiznávám se, že mě vždy fascinovalo, že jsou sportovkyně vykrmovány pomocí derivátů testosteronu, které jim dělají nejrůznější zdravotní potíže, když pro kravičky se už dávno používá podobný "doping" (na růst svaloviny na lepší stejky apod.), odvozený od ženských pohlavních hormonů, který by v ženském organismu nadělal daleko méně negativních vedlejších účinků.

Jak z toho ven?

Asi se mnou mnoho lidí, orientovaných na politickou korektnost, nebude souhlasit, ale patrně by většina osob s nepravidelnostmi v oblasti chromozomů i hladiny testosteronu měla být ze ženského sportu vyloučena. To se jistě týká i trans osob, protože i kastrovaný a hormonálně léčený původně muž po svém předchozím stavu zdědí vyšší hustotu kostry, kosterních svalstva, lepší hospodaření s kyslíkem a některé další faktory, zvýhodňující ho proti ženám. Byl by nesmysl i stavět proti ženám trans (původně) ženu převedenou na muže, protože ta bude proti nim ve výhodě v důsledku hormonální léčby.
Je otázka, zda stavět osoby se stejnou nepravidelností ve sportovních soutěžích proti sobě, ono je jich totiž s abnormalitou stejného druhu málo.
Bez ohledu na to, že v normálním občanském životě uvedené nepravidelnosti většinou nevadí, je třeba ze sportovního hlediska na tyto lidi pohlížet jako na invalidy určitého druhu. A je zapotřebí tvrdě říct, že jako nemůže být stodvacetikilový kulturista baletkou, silně výškově podprůměrná osoba reprezentantem v basketbalu, nebo beznohá osoba rekordmanem ve sprintu, tak nemohou tyto osoby do některých (či dokonce všech) sportů. Život nikdy není stoprocentně spravedlivý a jde spíš o to, míru nespravedlnosti udržet na co nejnižší úrovni a ne ji záměrně zvyšovat, jak to učinil MOV na poslední olympiádě.

Takže sportovkyně I. Chalífová má podle informací od mezinárodní boxerské asociace mužské buňky (XY) a vysoké hladiny testosteronu. Nemusí být trans osoba, nemusí být hermafrodit, ale do ženského sportu rozhodně nepatří. Její stav není její vina, ale to, že se aktivně cpe tam, kam nepatří, už její vina je. Nejvyšší vina leží ovšem na těch, kteří ji mezi ženské boxerky pustili.

Válka na Ukrajině? Je to na nás, vážení!

Pochopitelně, nikoli na řadových občanech, kteří nemají v nedemokratickém prostředí EU možnost prosadit svou vůli, ale zcela jistě je možnost ukončit válku na Ukrajině v rukou politických vůdců EU.

Válka

"Válka je pokračování politiky jinými prostředky." Tento Clausewitzův výrok je obecně známý. Je méně známo, že politika je v podstatě prodlouženou rukou ekonomických vztahů.
Nicméně právě o tu ekonomiku se jedná a je to velice jednoduché. Trump za doby svého presidentování spustil těžbu ropy na Aljašce a také z břidličných ložisek na více místech USA. V důsledku toho se staly USA z dovozce ropy jejím vývozcem. Protože USA nejsou členy kartelu OPEC, stlačily cenu ropy pod jím plánované hodnoty a různé darebácké státy, financující svá darebáctví právě prodejem OPECem uměle předražené ropy najednou začaly mít hluboko do kapsy. Postihlo to i Rusko, u něhož tvoří příjmy z prodeje ropy (a také plynu, u něhož nastala podobná situace) významnou část státních příjmů. A v momentě, kdy je darebácký stát či darebácký režim ve finanční tísni, moc si pískat nemůže.
Takže ona politika, plynoucí z ekonomiky, nemohla být "pokračována jinými prostředky" jednoduše proto, že na to Rusko (a nejen ono) nemělo peníze.

Biden

Jakmile byl zvolen, a dosti problematicky, Trumpův konkurent Biden, začal ihned ukončovat těžbu ropy a plynu na území USA, přiškrtil a nakonec téměř zastavil vývoz ropy a u plynu se dá očekávat totéž, pokud se ještě Demokraté dostanou k lizu na další funkční období. Proto je také holý nerozum spoléhat se dlouhodoběji na dovoz plynu z USA.
Co se stalo? Cena ropy na světových trzích drasticky narostla (už také proto, že trh zpravidla nereaguje jen na aktuální situaci, ale také na trendy a očekávání). Drasticky také narostly zisky Ruska z prodeje ropy. Takže po dvou a čtvrt letech Bidenovy vlády mohl Putin zavelet "šavle hore" a vyrazit na Ukrajinu s tím, že má i na odškodné pro rodiny padlých Rusů. Jistěže svou roli hrál i Green Deal, vytvářející závislost EU na ruském plynu a ropě, ale také likvidující evropský průmysl, v jehož důsledku je v podstatě nemožné z EU zásobovat Ukrajinu alespoň municí.
Můžeme zcela jistě vznést otázku, jak to bylo s těmi volbami v tom roce 2021 v USA, protože vítězství Bidena bylo pro Putina naprosto existenciální záležitostí (a nejen pro něj, ale i pro řadu dalších darebáckých států), takže se můžeme leda domýšlet, kolik petrodolarů a rublů skončilo na kontech těch, kdo zamezili přepočítávání hlasů ve sporných okrscích a vyšetření volebních podvodů, zejména s korespondenčními hlasy.
A zcela jistě je jasné, že v nastávajících volbách je opět klíčovým zájmem uvedených států nedopustit vítězství Trumpa, protože ten by okamžitě zrušil Bidenovy službičky darebáckým státům a mj. ruská invaze na Ukrajinu by se dostala do stejné situace, jako strýček Skrblík z Kačerova, kdyby mu někdo vytáhl špunt u jeho bazénu zlatých mincí. A nepocítilo by to jen Rusko. I organizace Hamás a Hisballáh by najednou zjistily, že jejich sponzoři mají hlouběji do kapsy. A Bidenův záskok je v oblasti ekologie ještě fanatičtější a zvedne proto Rusku příjmy ještě víc, než jak by to udělal Biden.

My

No, dobrá, to je USA, tam většina z nás nevolí a může akorát držet palce (a ti, kdo to umějí, se i modlit), aby i další vrahouni, placení Demokratickou stranou či rovnou jejími zahraničními sponzory, netrefili, a aby jeho vítězství bylo tak drtivé, že ho reálně dostupné falšování hlasů nebude mít možnost přebít.
Ovšem, EU je v dosti podobné situaci jako USA před Trumpem. Na jejím území leží snad více plynu a ropy (případně tužších uhlovodíků) než v současné době v Perském zálivu a okolí. Jen ne v písku, ale v břidlicích, z nichž ovšem těžitelné jsou. Snad jsou zde dokonce i lokality, na nichž by se daly uhlovodíkované břidlice těžit i povrchově.
Je tedy v moci EU udělat naprosto o samé, co se podařilo před těmi necelými osmi lety USA pod vedením Trumpa: Zaplavit trh uhlovodíků vlastní produkcí, protože pouhé ukončení nákupu těchto komodit by, při zoufalém stavu ekonomiky EU, nebylo tak silným faktorem, jak tomu bylo v případě USA. Nicméně sražení cen ropy, plynu a snad něčeho, jako je mazut, na světových trzích bychom dosáhnout mohli a Putinovi by začly "lézt tlustý do tenkejch".

Oni

Pochopitelně, proti budou zelení, z velké části sponzorovaní Putinem, Čínou a dalšími, přinejmenším ekonomicky nepřátelskými, státy. Proti budou i politici, včetně bruselského centra, prakticky z těch samých důvodů.
Tyto osoby lze dílem uplatit, třeba zapojením do prodeje oněch komodit s tím, že z toho budou mít určitá procenta zisků. Dílem lze na ně vykonávat nátlak jako na osoby, které bezdůvodně udržují válku na Ukrajině (případně další konflikty) a mají na rukou krev v jejich rámci prolitou.
Klidně ať si při jejich spatření občané států EU uplivují.

Fanatici

Vedle racionálně (na základě chladného posouzení, co jejich kapsu či prestiž naplní víc) smýšlejících osob zde jistě budou ještě totálně vymozkovaní fanatici, kteří páchají zlo čistě proto, že své duše zaprodali ďáblovi jménem ekologie.
Tito lidé jásají nad šumavskými kilometry čtverečními uschlých stromů, které začaly růst ještě před před třicetiletou válkou a zvládly i malou dobu ledovou (ale současné ekology už neustály). A budou leda blekotat nesmysly, že pole mrtvých stromů je vlastně "také les" a že vůbec není důvod se nad hynutím stromů po zásazích ekologů nějak zastavovat. A naopak, kdo netvrdí, že mrtvý strom je naprostým ekvivalentem stromu živého, je zaostalý a hloupý nevzdělanec, jak to nyní hlásají ekologičtí "průvodci" na Šumavě.
Tito lidé rovněž jásají nad vypáleným Českým Švýcarskem, kde v důsledku zabránění odstraňování dřevního odpadu z lesů došlo ke katastrofálnímu a v mnoha lokalitách zcela devastujícímu požáru. Protože daný typ rostlin (a zejména stromů) není přirozený pro pískovcové lokality, muselo neodstraňování spadaných větví k požáru vést. I ten obětní beránek, který je honěný po soudech, byl v podstatě zbytečný. Za horkých letních dnů mohlo dojít i k samovznícení éterických olejů z jehličí. Požár může způsobit i přeháňka, jíž způsobené kapky do svého vyschnutí zapracují jako sběrné čočky, pokud hned po ní vysvitne slunce. Otázka katastrofálního požáru v tomto Národním parku, předhozeném jako oběť na oltář zeleného Molocha tedy nezněla "Zda?", ale "Kdy?".
S těmito fanatiky, kteří si nyní brousí zuby na zdevastování Kokořínska, se prostě domluvit nebude možné, zde bude muset stát ukázat, že je, jak praví příslušná definice, "organizované násilí". A musí se přitvrdit v trestech za násilné aktivity těchto lidí a organizací, jak se to už ve světě děje, protože nepodmíněný trest odnětí svobody jim přinejmenším fyzicky zabrání účasti na dalších akcích a fanatici takto mohou přijít o své "tvrdé jádro". Nehledě k tomu, že trest odnětí svobody by byl vhodnou příležitostí pro "deprogramování" alespoň části těchto lidí.

Takže ano, je v našich rukou a možnostech přiškrtit Rusku příjmy natolik, že bude muset invazi na Ukrajinu zastavit a snažit se dobyté pozice alespoň zčásti výměnou za mír udržet ve svých rukou. Lze důvodně předpokládat, že Putin by boje zastavil dříve, než by se mu z prasátek přestaly sypat peníze, protože je schopen uvažovat na více tahů dopředu. Takže mír by mohl nastat při optimistickém průběhu snad ještě dříve, než by se na území EU těžba uhlovodíků rozběhla naplno.