Vezmi obyčejnou tužku...

Dost mě fascinuje naprostá neochota aktivistů, hlásajících nekonečné dobro, vyvolané zavedením takového nebo makového nesmyslu, nějakým způsobem verifikovat, zda to skutečně je tak pozitivní, jak se to tváří. Přitom se vesměs jedná o naprosto banální matematické a logické úkony, případně spojené s nějakou fyzikou či chemií, zpravidla na úrovni základní školy, maximálně střední.

Vezmi...

Jako dítko, snad v první nebo druhé třídě, jsem dostal pod stromeček knížku veršů Františka Hrubína, ilustrovanou Jiřím Trnkou. Její hlavní báseň začínala verši:
"Vezmi žlutou tužku,
namaluj mi hrušku ..."
Tato básnička tedy vybízela dítka k aktivitě, aby sama zapracovala na sobě a zvýšila své schopnosti.
Z tohoto důvodu jsem si dovolil tyto verše parafrázovat v textu o dnešních moderních soudruzích, kteří horují pro vše pokrokové a samozřejmě DOBRO přinášející. Dobro, které je třeba vnutit nebohým desolátům, protože oni by jinak volili ZLO a, ubozí, sami by si tím uškodili.

Dialog

V naprosté většině případů se mezi desolátem a ekologickým libtardem rozvine cosi jako dialog:
"Tak mi dokaž, že elektromobil produkuje méně CO2 než automobil."
"To není třeba dokazovat, to je prostě pravda."
"Ale já ti mohu naprosto jasně ukázat, že to pravda není. Na to stačí pár elementárních výpočtů."
"To je nesmysl, na to jsou potřeba superpočítače a kvalifikovaní vědci, kteří velice dobře vědí, co mají počítat"
"Je to přitom velmi jednoduché. Najdeš, kolik energie je v kile uhlí a kolik v kile benzínu."
"To nejde najít."
"Ale jde. Google ti to najde na první dobrou."
"To je ovšem nějaký podvod."
"Firma, která Google provozuje, zapojila AI a Google sám vyhledá odpověď na konkrétní dotaz, a ještě přidá zdroje."
"To je sice nesmysl, ale stejně, co z toho?"
"Zjistíš, kolik CO2 se uvolní spálením uhlí na jednu kWh a kolik spálením benzínu."
"To je nemožné, to vyžaduje vzdělaného odborníka, nejlépe z Greenpeace."
"To je učivo chemie a matematiky pro základní školu. Tu jsi přece absolvoval, ne?"
"To jsou nějaké divné obory, kterým jsem nikdy nerozuměl. Proto jsem také vystudoval filosofii a ekologii.
A stejně, co bych pak s těmi čísly dělal?"
"No, potom vypočteš, kolik CO2 na zdroji se uvolní při vyrobení jedné kWh na pohyb kol auta, a kolik na pohyb kol elektromobilu."
"To je směšné, to jsou jen jakési podivné čáry."
"Jsou to výpočty, které jsi musel brát na základní škole a potom daleko podrobněji na gymplu."
"Ne, to jsou čáry, protože když se to počítá, vyjde pokaždé jiné číslo.
Já věřím tomu, co nám říkali na školení. A varovali nás před takovými, jako jsi ty. Co se nás budou snažit předstíráním vědy zmást."
Jak praví klasik, oponu milosrdenství raději spusťme před koncem této scény.
Dovoluji si upozornit na románovou sérii US autora Turtledove ("Světoválka" a její pokračování "Kolonizace"), v níž během druhé světové války přiletěli na Zemi ještěroidní emzáci, "Rasa". A lidé v podstatě ukončili válku a sjednotili se proti nim. V jednom díle druhé série diplomatka a psycholožka Rasy vede diskusi s vysoce postaveným činitelem Německa o tom, jak je dokázáno, že Židé jsou nižší rasa a je nutné jejich vyhubení. Němec argumentuje v podstatě stejně jako výše ekolog a nakonec dialog, rozhněván, utne a téměř vyvolá diplomatickou roztržku mezi Rasou a Německem.

Následky

Následky různého přístupu k tomu, co hlásají ekologové, případně jiní mentálně retardovaní progresivisté, jsou jasné: Lidé stejného druhu hledí na hlasatele pitomostí jako věřící na kněze, hlásajícího Slovo Boží. Zlí desoláti, a taky svině soudruha Foltýna, vezmou onu obyčejnou tužku a začnou počítat. Byť je jasné, že s kalkulačkou to jde líp a s nějakou vhodnou aplikací na PC se dostáváme ještě o level výš.
Já osobně na tyto věci používám nejčastěji konzolu jazyka R. Ten je sice určen pro statistiku, ale umí veškeré základní matematické funkce. Výhodou konzoly je, že se mohu vrátit ke dříve zadaným příkazům (a dokonce se mi mohou uložit v počítači na disk). Výhodou tedy je, možnost ujistit se, že jsem se nepřeklepl, a pokud ano, mohu příkaz jednoduše opravit a odeslat znovu ke zpracování, což je jednodušší než ho psát celý znovu.
Výsledky výpočtů mohu kopírovat do nějakého pomocného souboru a také uložit (na disk se při ukončení práce neuloží).
Je-li to potřeba, mohu si naprogramovat i funkce a procedury, které svými příkazy prostě jen volám.
Nicméně máme zde lidi, pro něž je jakákoli taková činnost černou magií, jakou programově odmítají a víru ve výroky svých guru prostě povyšují nad jakákoli fakta.
Pěkně to vyjádřil soudruh president Biden, když prohlásil: "My, Demokraté, dáváme přednost Pravdě před fakty." Kdyby neřekl nic jiného, jakože mám pocit, že opravdu neřekl, tento jeho výrok by měl být vytesán do nejdražší švédské žuly a písmena pokryta zlatem.

Pochopitelně, má-li se naše společnost vrátit k prosperitě a bohatství, je nutné libtardoidní osoby odstavit od moci takovým způsobem, aby nemohly dění v této zemi ovlivňovat. Což mj. znamená nevolení žádné strany, která má libtardismus v agendě, byť se k tomu nyní, pár týdnů před volbami, raději nehlásí.

Proč nejsou ex muži ženami

Pologramotní i zlovolní aktivisté se zuřivě snaží vydávat trans-ženy (předělané z mužů) za "plnohodnotné ženy", se vším všudy. Je to, pochopitelně, pitomost, jako většina toho, co soudruzi aktivisté hlásají. Trochu se podíváme na to, proč.

Nejprve

Napřed tedy vymezím rozsah tématu. Trans-žena je podle mě muž, který byl na ženu předělán někdy po pubertě. Předělávání prepubertálních chlapců na holky je podle mého soudu zločin, u něhož bych neměl problém, jako zákonodárce i jako občan v referendu, hlasovat pro trest smrti. Jsem toho názoru, že i zhoubný nádor genitálií (v tomto věku velmi vzácný) by se měl dát vyřešit tak, že by pohlaví i po zákroku zůstalo zachováno.

Vývoj

Faktem je, že mužský zárodek už někdy v prvních týdnech života začne produkovat testosteron. To ho chrání před vlivem matčiných ženských pohlavních hormonů, a také placentárních (placenta je součástí dítěte, a ne matky, a přitom u kluka i u holky produkuje ženské pohlavní hormony, které v cca 4. měsíci těhotenství převýší vliv ženských pohlavních hormonů matky, nejen u plodu, ale i v matčině těle).
Pokud tohle chlapec nezvládne, stane se z něj žena s karyotypem muže.
MMCH, už tento samotný karyotyp bohatě stačí na to, aby zajistil značné výhody v oblasti sportů. A v historii z dob, kdy vyšetření karyotypu, případně sex chromatinu, začalo být dostupné, nacházíme situace, kdy veleúspěšným sportovkyním byl nalezen mužský karyotyp.
K vyjasnění pojmů: Karyotyp je nalezení pohlavních chromozomů, tedy jestli má daná osoba dva chromozomy X (ženský), nebo "nepár" X a Y (mužský). Sexchromatin se nalézá na jádře ženské buňky (jakékoli tělesné, která má funkční jádro), protože ženská buňka jeden ze dvou chromozomů X "zabalí" a umístí do výchlipky jaderné membrány, kde tedy vznikne jakási "palička", která se intenzívně vybarví barvivy na chromozómy. Takže když vyšetříme dostatečné množství buněk a nenajdeme tento sex chromatin, jde o osobu, která má chromozomy jako muž. U všech buněk sexchromatin nemusí být vidět, protože jádro může být v preparátu na sklíčku natočeno tak, že je zakrytý.
Pokud se ptáte, jak je to u žen s genetickými vadami, vázanými na chromozom X (třeba hemofilie A nebo hemofilie B), tak je situace taková, že buňky "balí" chromozom X náhodně, přibližně půlka z nich sbalí chromozom X po otci a zbytek po matce. Pokud je některý z chromozomů nositelem dědičné vady, tak ovlivňuje jen polovinu buněk, což většinou stačí, aby byla daná funkce i s defektem na jednom chromosomu X uspokojivě pokryta (třeba to srážení krve, ale i např. barvoslepost).
Pokud se zárodek s chomosomy X a Y, poté plod a později i dítě vyvíjí nadále jako muž (tedy normální stav), je jeho organismus rozsáhle ovlivňován testosteronem.
Druhou věcí je, že osoba může být chiméra, vzniklá splynutím zárodků ženského a mužského pohlaví, a v některých tkáních pak může mít ženské a v jiných mužské buňky.
Velmi "roztomilá" u lidských chimér je situace, kdy žena má dva partnery, bělocha a černocha, a při mnohočetné ovulaci (může k ní dojít třeba zapomenutím aplikace antikoncepční pilulky), je jedno dítko dítětem bělocha a druhé černocha, a pak zárodky splynou do jednoho. Je to jistě extrémně vzácné (daleko častěji se narodí dvojčata, černé a bílé), ale může se to stát, a je to pak popsáno nejen v odborné literatuře, ale i v bulvárním tisku, protože se může narodit "mourek", střídající tkáně bělocha a černocha (včetně tělesného povrchu na němž je to vidět). Podobné to může být i při splynutí holčičky a chlapečka, ale pokud mají stejného tatínka, není to tak dobře vidět. Sexchromatin odebraný jen z jednoho místa na těle nemusí být stoprocentně rozhodující, nicméně to samé platí i pro analýzu chromozomů.
Jistěže v případě chiméry silně záleží na tom, které části těla jsou mužské a které zase ženské. I třeba z hlediska uplatnění ve sportu.

Co dělá testosteron

Dělá toho poměrně hodně: Je to hormon, který podporuje růst a dokonce příznivě ovlivňuje konverzi potravy na tělesnou hmotu. Posiluje pohybový aparát, což odpovídá zpevňování kostí a šlach a posilování kosterního svalstva. Jde to až na buněčnou a metabolickou úroveň, kdy testosteronem ovládané buňky mají odlišný metabolismus kyslíku i práci se zásobou energie, především v buňkách kosterního svalstva.
Deriváty testosteronu se z důvodu výše uvedených účinků používají v některých zemích jako "výkrmové hormony", v jiných, týká se to i EU, jsou zakázány.
Něco podobného, ale s menší intenzitou, dělá i skupina estrogenů u žen, ale ty mají daleko nižší účinnost a od okamžiku, kdy se rozjede menstruační cyklus, působí estrogeny jen v jeho polovině a druhou polovinu cyklu vládne ženskému tělu hormon progesteron, který takovouto aktivitu nemá.
Nicméně i estrogeny a látky jim farmaceuticky blízké mají pozitivní vliv na růst svaloviny, i tukové tkáně, vcelku podobně, jako testosteron. A různé deriváty a analogy estrogenů se rovněž používají v živočišné výrobě stejně, jako výše zmíněné deriváty testosteronu.
Vždy mě docela fascinovalo, proč nejsou sportovkyně vykrmovány (viz ono pojetí "sportovec jako brojler") látkami na bázi estrogenů, ale jsou do nich cpány deriváty testosteronu, které "zacvičí" s jejich pohlavní soustavou. Proč tedy u nich nejsou používány v řadě států užívané deriváty a analogy estrogenů.
Viz onen známý vtip, který se tradoval o jedné silové sportovkyni (nebudu uvádět, které, a raději ani sport), která údajně šla k lékaři s tím, že má mezi ňadry chlupy. Doktor se na ni díval, a vidí, že ty chlupy pokračují dolů, a tak se zeptal "a kam až vám to jde?" a bylo mu odpovězeno "až k ptákovi, pane doktore".
Čili virilizace (zmužštění), spojená i s přeměnou poštěváčku na cosi většího, poruchami plodnosti i sexuálního chování a pudu atd. byly u těchto sportovkyň daní, kterou platily za svou kariéru. Zato některé mohly uspokojit své partnerky i bez jakékoli erotické pomůcky. Nejde o nic nového, zmínku o takových ženách najdeme už v Kámasútře.
Řekněme si to upřímně, vrcholový sport je kolbiště firem, vyrábějících výkrmové a jiné podobné preparáty (zcela jistě i dopingové prostředky), a firem, vyrábějících prostředky na jejich nacházení v tělech sportovců a sportovkyň.
Pokud se tedy ono pubertální silné působení testosteronu rozvine u muže, tak u něj vzniknou vcelku nevratné změny v pohybové soustavě, ale dokonce i v myšlení, které se stane "myšlením mužského typu". Což může předpokládat rozdíl, někdy hendikep, ale někdy i výhodu, u kolektivních sportů. Při individuálních sportech typu jeden proti jednomu je spíš výhodou.
Tyto změny jsou více-méně nevratné. Přetrvávají i u eunucha, byť u něj dochází k určité atrofii svalstva a bujení tukové tkáně (ostatně, proto se kastrují samci některých jatečných zvířat), nicméně asi nikoli tak zásadní, aby ho to fyzicky invalidizovalo. Ono mužské myšlení přetrvá, ostatně někteří velmi úspěšní byzantští vojevůdci byli eunuchové a nevadilo jim to ve vykonávání této profese. Císař Claudius ze svých eunuchů dokonce sestavil první profesionální vládu Říma, a také se osvědčili, vč. schopnosti strategického myšlení, typické pro muže.
Takže když toho "eunucha" strčíme do ženského těla, tak mu zůstanou silné svaly a kostra (které oproti skutečnému eunuchovi do jisté míry budou "oprašovat" estrogeny), ale zůstane mu i mužské myšlení.

Sport

Pokud tedy jdeme dál, tak je jasné, že v případě sportu bude "původně muž" zcela jednoznačně silně zvýhodněn schopnostmi své pohybové soustavy, které mu transice na ženu prostě nemůže vzít. Neexistuje, alespoň v nynější době, žádný prostředek, který by z jeho svalů nadělal svaly ženské.
Zároveň je zde i ona odlišnost v myšlení.
Je třeba si uvědomit, že samci našich chlupatých předků chodili na lov a v rámci toho lovu museli úzce spolupracovat, a to jak při útoku na zvířata, která byla jejich kořistí, tak i v rámci obrany před zvířaty, která naopak mohla sežrat je. Museli tedy být maximálně soustředěni na aktuální situaci, aby ji zvládli. A museli zvládat i těsnou kooperaci a koordinaci svých aktivit.
Oproti tomu ženy, které se staraly o domácnost a děti, musely dokázat rozprostřít svou pozornost mezi to, co dělají děti, a to, co se děje v tábořišti (včetně dění na plotně nebo grilu, později i v nádobách). Soustředit se jen na jednu z těchto věcí bylo silně rizikové.
A zase, v rámci sportu jsou druhy, u nichž je výhodou distribuce pozornosti na více paralelně probíhajících jevů, a naopak druhy, v nichž je kritické soustředění se pouze na jeden jediný děj, případně kooperaci se spoluhráči. V těch prvních budou úspěšnější ženy a v těch druhých muži, ale také transženy.

Požadavek na to, aby transženy (původně muži) měly zakázaný přístup do sportu coby ženy, je tedy naprosto logický a odpovídá biomedicínským rozdílům mezi muži a ženami, jichž se transice prostě nedotkne, nebo jen v zanedbatelné míře. Na tomto poli tedy mají daleko více pravdy "zlí desoláti a Putinovi agenti" než libtardi.