Může vůbec existovat absolutní náboženská svoboda?

Zastánci "uprchlíků" a bojovníci za práva islamistů se ohánějí tím, že bojujḯ za náboženskou svobodu ubohých muslimů, utlačovaných Konvičkovci a jinými "rasisty a xenofoby". Pomíjím to, že nereflektují skutečnost, že náboženská svoboda pro muslimy je současně silně až fatálně náboženskou nesvobodou pro všechny ostatní členy společnosti. Pomíjím i to, že náboženská svoboda pro muslimské radikály je současně i náboženskou nesvobodou pro všechny ostatní muslimy, protože jim zabraňuje v konverzi k jiné víře nebo v opuštění náboženské víry jako takové.

Podívejme se na tu "absolutní náboženskou svobodu"

Tvrdím a hodlám to na následujících řádcích dokázat, že absolutní náboženskou svobodu neměl na svém ostrově ani Robinson Crusoe, ba dokonce ani před příchodem Pátka.
Byl přinejmenším limitován vlastnostmi ostrova. Z tohoto důvodu nemohl provozovat řadu kultů, navázaných na rostliny, zvířata a přírodní jevy, které se na jeho ostrově nevyskytovaly (těžko třeba mohl na tropickém ostrově s nadmořskou výškou maximálně pár set metrů uctívat sněhuláka nebo rampouchy, volba totemového zvířete byla omezena na druhy zde se vyskytující, většinou odlišné od evropských, a měl by jistě potíže i s vysázením posvátného háje s evropskými druhy dubů a lip). Kdyby jeho ostrov reálně existoval, měl by pravděpodobně i zcela křesťanské potíže s výrobou mešního vína, protože v oblasti kolem rovníku, kam původní autor jeho ostrov umístil, vinná réva divoce neroste (a převypravovatelé díla si pouštěli co do místních rostlin a živočichů fantazii na špacír ještě víc).
Jakmile se objevili lidožrouti, tak Robinson silně antimultikulturně napadl hrubým způsobem jejich náboženské obřady, způsobil jim silné psychické trauma a ubohého Pátka, kterého unesl přímo z náboženského obřadu, krutě duchovně znásilnil předěláním na křesťana. A i v případě, že by se Pátka zmocnil méně dramatickým způsobem, by zde nastal konflikt dvou náboženských svobod, Pátkovy a Robinsonovy. Autor, jakožto křesťan, pochopitelně líčí Pátkovu konverzi podobně, jako líčili "obracení divochů" profesionální PR makeři a spindoktoři misijních organizací. Ve skutečnosti byl Pátek zbaven své duchovní a kulturní identity a musel se rozloučit téměř se vším, co do té doby vytvářelo jeho osobnost.
Osvobození Španělů mělo rovněž nábožensky omezující rozměr (který dnešní čtenář, a zejména mládež, nechápe), protože mezi anglikány a katolíky běžel permanentní boj, který normálně vedl k zabíjení se na potkání, a to i v době, kdy spolu Anglie a Španělsko nebyly formálně ve válečném stavu. V tomto případě se museli jak Robinson tak i Španělé výrazně omezit ve svých náboženských svobodách.
A jsme u toho: Už kontakt dvou jedinců, kteří nemají identickou náboženskou víru, nebo se dokonce liší pouhou intenzitou prožívání té samé náboženské víry, nutně vede k tomu, že jeden nebo oba jsou nejrůznějším způsobem ve své náboženské svobodě omezováni. A to ještě pomíjím misijní akcent některých náboženství (mezi taková patří i islám), který definuje pro jejich přívržence povinnost získávat nové cestou nucení (i velmi brutálního) nepřívrženců ke konverzi. Tito chápou z pozice svého náboženství už zábranu takovýmto aktivitám jako silný náboženský útlak a nesvobodu.

Realita náboženské svobody

Bez ohledu na znění toho či onoho právního předpisu či mezinárodní smlouvy je "absolutní náboženská svoboda" asi stejný mýtus, jakým byla takto debilně definovaná "absolutní" přednost chodce před automobilem na přechodu. Vedoucí k tomu, že se chodci vrhali pod kola rozjetých aut, aby zjistili, že právní přednost neznamená osvobození od fyzikálních zákonů, definujících jak reakční dobu řidiče, tak i brzdnou dráhu auta, a to i v případě že to jede hluboko pod v daném místě platným rychlostním limitem.
Je paradoxem, že takto pojatou náboženskou svobodu propagují multikulturalisté, přičemž právě v multikulturní společnosti je náboženská svoboda pro všechny její členy omezena nejvýrazněji. Aby takto definovaná společnost vůbec mohla existovat (jakože v reálu nikde takováto ideálně multikulturní společnost prostě neexistuje), musí být její jednotliví členové velmi výrazně ve svých náboženských svobodách omezeni, a to různě podle míry, s jakou se jednotlivé kulty chovají za normálních okolností agresívně a expanzívně vůči svému okolí. Je možné, že budou existovat kulty, jejichž vyznavači život v takové společnosti nebudou chápat jako nějaké omezení, případně takováto omezení budou chápat jako nevýznamná. Na druhé straně vyznavači řady kultů budou v takovéto společnosti, při stejných právech a povinnostech jako ti předchozí, pociťovat silný náboženský útlak, který budou s to i explicitně definovat konfrontací právního řádu této společnosti se svými "svatými texty".
Jinými slovy, nejsme s to zajistit "absolutní" náboženskou svobodu. Náboženská svoboda bude vždy relativní, protože bude nutné vytyčit hranice na místě kontaktů vyznavačů různých kultů. Dokonce, z výše uvedených důvodů, nelze zajistit, aby všechny kulty byly omezeny ve stejné míře, protože vyznavači různých kultů budou identická omezení pociťovat různě a budou jimi, a to zcela objektivně, v různé míře omezeni.
A to ještě ponechávám stranou skutečnost, že patrně neexistuje civilizovaná společnost, v níž by některé náboženské praktiky, nebo dokonce celé kulty na nich postavené, nebyly dány mimo zákon. Většinou se to tak děje proto, že tyto praktiky porušují obecně platné právní normy (např. lidská oběť je v rozporu se zákony zakazujícími vraždění).

Blouznění nebo sabotáž?

Lidé, kteří pod praporem boje za (neexistující) náboženskou svobodu jsou z rodu těch, které Lenin ve svém díle "Stát a revoluce" pojmenoval "užitečnými idioty", protože idiotsky pomáhali bojem za "demokratická práva" bolševiků připravovat antidemokratický puč.
Druhou věcí je, že neomarxisté zpravidla mají Lenina načteného, takže nelze pochybovat o tom, že si jsou velice dobře vědomi, že "boj za náboženská práva muslimů" je v podstatě analogickou záležitostí, bojem za to, aby vyznavači islámu mohli provést nějakou formu zavedení islámského pseudopráva, znamenajícího drastické omezení náboženských svobod pro celou populaci (včetně muslimů, protože ti jsou v takovém příadě zbaveni možnosti konvertovat k jiné víře nebo k ateismu) pro celou společnost.
Uvedení aktivisté nejsou žádní abstraktní blouznivci (respektive nejsou jimi příslušníci řídících struktur těchto skupin). Lze považovat za krajně nepravděpodobné až zcela vyloučené to, že by tyto "kádry" jednaly z hlouposti a nevědomosti, jak tomu bylo u některých poslanců poúnorové ruské Dumy. Můžeme se dohadovat nad tím, jaký je jejich konečný cíl.

• zeleně akcentovaní levičáci patrně chtějí zničit technologicky orientovanou civilizaci, jakožto ďábla, devastujícího Matku Přírodu
• marxisticky akcentovaní možná chtějí zopakovat "Leninovu fintu", tj. nechat muslimy udělat "špinavou práci" s odstraňováním demokracie, případně demokracii v očích veřejnosti totálně zdiskreditovat jako zřízení neschopné plnit základní atributy státu, případně vyprovokovat vznik "ultrapravicové" vlády, která by se bojem s muslimy oslabila a oni ji mohli svrhnout a nastolit vysněnou komunistickou diktaturu.
• mezi levicí jsou jednak zjevní muslimové, jednak zde mohou být muslimové skrytí, svou náboženskou identitu utajující - šaríja, podobně jako stanovy komunistické strany, takovýto institut "tajného členství" zná

Obecně ovšem platí, že "boj za náboženskou svobodu" je zcela jednoznačně bojem pod cizí vlajkou, protože mimo málo početné skupiny vyslovených blbů všichni tito bojovníci velice dobře vědí, že bojují za odstranění relativně slušné míry náboženských svobod, které v naší společnosti máme, a za navození náboženské totality, proti níž byl rekatolizační režim po Bílé hoře beránčím vrněním.

(pokračování)

"Česká směska" a xenofobie 11

Neblahý osud Cikánů

Včera jsme si připomenuli nekulaté výročí 15. 3. 1939, kdy na naše území vtrhly německé zločinecké hordy a vyrobily "protektorát bémen unt méren".
Nastalo rasové pronásledování neárijského obyvatelstva. To se týkalo i Cikánů (což byl do značné míry výsměch historii, protože Cikáni byli původním indickým Árjům etnicky bližší než Němci).
Proněmečtí pisálci se snaží líčit toto pronásledování tak, jakoby "rasističtí Češi" pronásledovali Cikány a aby se v imaginárních "hrůzách" tohoto pronásledování zakryl fakt, že prakticky všichni (přežilo snad jen něco přes deset) Cikáni na území protektorátu byli posléze odvezeni Němci do táborů smrti a tam zlikvidováni. Této nacistické propagandě slouží tábory u Let a u Kunštátu, coby "důkazy českého rasismu".

Tábory

Uvedené tábory byly založeny za Druhé republiky. Byly do nich posílány osoby, které se dopouštěly opakované drobné kriminální činnosti (tedy na jedné straně kriminální recidivisté, na druhé straně "velmi malé ryby") a jejich rodinní příslušníci, kteří by se po ztrátě živitele jeho uvězněním o sebe nemohli postarat. Poukázkou do těchto táborů tedy nebyl rasový původ, ale opakované odsouzení před řádným soudem (přičemž na evropském kontinentu v té době bylo jen málo zemí, jejichž justice zaručovala takovou míru spravedlivého procesu jako v Československu). Z tohoto důvodu zde také nebyli jen Cikáni, ale i Češi a Němci, případně příslušníci dalších etnik.
Proč uvádím onen "nekorektní" název "Cikáni"?
Je to proto, že Českoslovenští a hlavně čeští Cikáni pocházeli z kmene Sinti (od toho asi vzniklo i to slovo "Cikán") a s dnešními "Romy" (pocházejícími z kmene Roma) nemají naprosto nic společného a pojmenování za Romy by nejspíše chápali jako dehonestující záležitost. Dialekty kmenů Sinti a Roma jsou vzájemně méně srozumitelné než čeština a slovenština i jejich historie byla odlišná. Důsledkem toho je i skutečnost, že dnešní Romové se nijak neúčastní (vyjma vyslovených profesionálů) pietních akcí na místech utrpení a vraždění Cikánů, právě proto, že s nimi nemají nic společného.
Jsem toho názoru (je to názor, dokázat to nějakým dokumentem nemohu), že alespoň částečnou motivací zřízení těchto táborů bylo dostat Cikány "mimo pozornost" Němců (už během Druhé republiky bylo jasné, že dříve nebo později dojde k nějaké formě její anexe Němci) a naivní představa, že takto "za bukem" přežijí do chvíle, než Německo vyvolá válku a prohraje ji.
V souvislosti s touto naivitou si dovoluji upozornit, že naivně se choval i počáteční český odboj. Některé odbojové organizace si mj. pořizovaly seznamy členů a vytvářely i jiné materiály, které se následně staly "bonbónky" pro gestapáky. Významná část české populace se naivně domnívala, že vtrhnutí Němců do Polska a následné tažení do Francie povede k rychlé porážce Německa. Stejně tak nastalo velmi nerealistické očekávání i poté, co byli Němci poraženi na přístupech k Moskvě. Těch, kteří měli realistická očekávání hrůz německé okupace, bylo poměrně málo a z nich většina buď včas emigrovala, nebo byla Němci velmi rychle po zmiňovaném 15. březnu uvězněna a připravována k fyzické likvidaci.

Režim

Uvedené tábory měly režim +- podobný současnému vězení s dozorem s tím, že byla organizována práce vězňů (na schwarzenberském panství), což se tehdy považovalo, a považuje se to i dnes, za významnou součást sociální rehabilitace vězněných. I to ukazuje zásadní rozdíl proti německým koncentrákům té doby, kde věznění buď nepracovali vůbec, nebo vykonávali naprosto nesmyslné práce. Tato situace se v německých koncentrácích změnila až poté, co začalo Němcům téct do bot a potřebovali nahradit alespoň část mobilizované pracovní síly pomocí vězňů. Oproti tomu komunistické gulagy likvidovaly vězněné od samého počátku těžkou prací při minimální výživě. Proto také sověti předali v rámci družby po společném přepadení Polska i některé postupy vraždění vězňů, které sami používali jen výjimečně. Týkalo se to např. i pojízdných plynových komor, v nichž byla povražděna většina dětí z Lidic.
Po okupaci, a zejména po začátku války, došlo k postupnému zhoršování situace v těchto táborech. Chyběly především mycí a desinfekční prostředky, které se poměrně rychle dostaly do přídělového systému, protože jich velké množství spotřebovávala armáda a na ni napojené vojenské zdravotnictví (válka je ze zdravotnického hlediska "epidemie úrazů"). Z tohoto důvodu se v táboře přes veškeré prokazatelné (zachovaly se supliky českého velitele tábora, žádající o mýdlo a desinfekční prostředky) úsilí jeho vedení zhoršovala hygienická situace. A prokazatelně se dělaly nejrůznější "skrčky" za hranou protektorátních zákonů, aby se získalo alespoň něco. Nacističtí agitátoři umně využívají právě neschopnost mladší generace si představit, že nebylo prostě možné zajít do nejbližšího krámu a koupit pár kostek mýdla a pár balení vhodné desinfekce. Pominu-li, že takový Lysol se už dnes také koupit nedá (protože REACH), byla prostě situace v protektorátu zcela mimo dnešní realitu (nehledě k tomu, že některé mladší ročníky mají představu, že to mohl velitel tábora objednat mobilem nebo po internetu).
Nicméně do poslední chvíle, kdy o tom rozhodovalo české velení, byla snaha alespoň improvizovanými prostředky zabránit šíření infekcí, byť i za cenu vynucování některých nepopulárních hygienických opatření (jako např. důkladné mytí ve studené vodě) tresty.

Konec

Tábory po několika měsících převzala německá okupační moc.
Ta provedla následující opatření:

• ještě více, a zcela záměrně, zhoršila hygienickou situaci i výživu vězněných, docházelo také k explicitnímu vraždění vězňů personálem
• začala do táborů svážet další vězně, tentokrát podle etnického klíče, nikoli podle soudních rozsudků (němečtí agitátoři se snaží nepravdivě předstírat, že tak tomu bylo od samého počátku)
• připravila a provedla převoz všech vězněných do vyhlazovacích táborů, kde byli povražděni.

(pokračování)

Co uplynulý týden dal

Islám

Lékaře

českého původu, který šířil pravdivé(!) informace o islámu ve Velké Británii postavili mimo službu. Mimo jiné popsal případ, jak muslimská "lékařka" se chystala operovat v hidžábu. K tomu dvě poznámky:

1. Tradiční hidžáb je nesterilizovatelný (materiál), protože ho sterilizační postupy zničí
2. Řádné chirurgické odění zakrývá vše, co zakrývá hidžáb, i víc. Takže u dotyčné dámy s vysokou pravděpodobností nešlo o zakrytí, ale o provokaci

Existence

"výboru pro šaríju" se provalila v Dánsku a vedla k jeho rozpuštění. Imámové patrně usoudili, že Dánsko ještě není dost "zralé".

150 džihádistů

z Aš-Šabáb se podařilo zabít američanům pomocí dronů. Nakonec se ukázalo, že hlavního velitele této zločinecké organizace pouze zranili. Ke kvalifikaci na šéfa džihádistů asi patří i ryché nohy.

Turecká vláda

pokračovala v zabavování opozičních médií. Ukázka toho, jak si islamisté představují demokracii.

Chalifát

ostřeloval turecké územi. Inu, čiň čertovi dobře ...

Konvertitky v praxi

Patnáctiletá pod vlivem saláfistického učení pobodala policistku. Imám, který ji radikalizoval, se k ní nehlásil, že ji "prakticky nezná". Pak na něho vytáhli video, kde se s ní chlubí a dává ji za příklad jiným německým mládežníkům. S technikou prostě islám ještě bojuje.
Šestnáctiletá zase v Dánsku připravovala bombový útok na školy, z toho jednu židovskou.
Nemohu nevzpomenout na "starý dobrý" socialismus, za kterého by byli politicky nekorektně trestně zodpovědní i ti, kdo podobné radikály "vyrobili", nejen radikálové sami.

Samozvaná

"islámská stráž" zmlátila ve Vídni muže, který před ní bránil svou "nevhodně" oblečenou manželku a dceru. Pak se tu někdo diví, že stále více hlasů dostávají "rasisté a xenofobové".

Pokračovaly

rasisticko - náboženské útoky palestinských islamistů proti izraelským občanům.

Američané

dopadli šéfa vývoje chemických zbraní chalifátu.

Přeběhlík

z chalifátu dodal osobní dokumenty (počítačové soubory) 22 000 džihádistů. Mělo by to vést k cíleným aktivitám na osoby v civilizovaných zemích, které s nimi spolupracují. Na seznamech byli nalezeni i pachatelé posledního masakru v Paříži.

Začaly soudy

se zradikalizovanými muslimy, kteří se snažili utéct z USA do chalifátu a stát se džihádisty nebo mučedníky. Je to ukázka, že zdravé síly v americké justici ještě existují i na konci Obamovy éry.

Erdoganova manželka

pěla chválu na harémy, které byly "vzdělávacími institucemi, připravujícími ženy na život". Politická korektnost pod takovýmito údery stále oslabuje.
V Saúdské Arábii zase plánovali konferenci na téma "Je žena člověk?"; po všeobecném posměchu na sociálních sítích ji snad skrečovali.

Jihosúdánské milice

dávaly svým příslušníkům jako součást odměn ženy ke znásilňování.

Chalifát

použil yperit, zasáhl 600 lidí. Opět další "červená linie" byla překročena a reakcí je praktická nula.

Muslimové

zaútočili na turisty na plážích Pobřeží slonoviny.

V Ankaře

proběhl další atentát s desítkami mrtvých a raněných. Proskočily informace, že USA své občany (s nekonkrétním místem. ale konkrétním a správným datem) varovaly předem.

Imigrace

Hlavním tématem byla dohoda s Tureckem, která je kritizována zleva i zprava, tj. jak přisluhovači "imigrantů", tak i odpůrci islamizace Evropy. To samé i uzavření "balkánské cesty", proklínané některými mezinárodními organizacemi.

V Östersundu

vydala policie varování pro ženy, aby neopouštěly v noci obydlí. Je to ukázka toho, jak drasticky se příchodem migrantů zhoršila bezpečnostní situace, i neochoty s tím něco zásadního udělat.

Německo

stvořilo web pro sexuální výchovu imigrantů.

Sexuální útoky v Německu

nadále pokračují a úřady to zamlčují a kryjí, prohlásil US Gatestone Institut. V zásadě to samé je jasné každému, kdo se o tuto problematiku blíže zajímá.

Obecné

Pokračovalo drama kolem pilotky Savčenkové, která na protest proti ruskému rozsudku vedla "suchou hladovku". Nakonec ji ukončila. Prosákly zprávy o její možné výměně.
Byla obviněna z toho, že navedla ukrajinskou palbu na civilní osoby, včetně pozorovatelů a novinářů a způsobila jejich smrt. Tohle jsou věci, které trestaly (byť ne zcela důsledně) i postnorimberské tribunály.

President Zeman

označil Kotlebovu stranu za "fašistickou". K tomu v zásadě dva přípodoteky:

1. Po ekonomické stránce je ryzím fašismem prakticky vše, co dělá EU
2. Původní fašismus (Mussolini) se zase moc nelišil od Husákova normalizačního režimu (dovolím si připomenout geniální film Amarcord) a nebyl ani nijak přehnaně antisemitský - ostatně mezi Mussoliniho spolupracovnicemi a milenkami byly i židovky. Antisemitismus v Itálii začal až poté, co ji politicky (a pak i vojensky) ovládlo Německo se svým nacismem

President také obdržel "anticenu" Kyselou žábu za údajné sexistické výroky (sexismem je i konstatování, že muži a ženy mají odlišné pohlavní orgány, možná se dočkáme i toho, že se budou jako sexistické zabavovat i učebnice anatomie a fyziologie, případně se budou tyto, a další, medicínské obory vyučovat v nějakém zvláštním "utajeném" režimu). Na rozdíl od jiných, co obdrželi podobné anticeny, si ji vyzvedl a ještě "obonmotoval".

Restituční kontraverze

vznikla kolem vydání pozemků řádu maltézských rytířů.

Proběhl

MDŽ

Dva cizinci,

občané Rumunska, znásilnili na Domažlicku 21 letou ženu. Už sedí.

V areálu

arboreta Mendelovy univerzity našli zavražděnou dívku. Areál je blízko lokalit, jako Lužánky, Boby centrum apod. a je propojen s vlastním kampusem univerzity. Později byl zadržen bývalý přítel zavražděné.

Čapí hnízdo

se stalo zdrojem kontraverzí. Dostala na ně dotace "malá až střední" firma, napojená ovšem na miliardáře Babiše. Ukazuje to dvě věci:

1. I kdyby to bylo právně OK (předpokládám, že Babiš má za zadkem právníků dost a dost a dobrých), je to hluboce nemorální
2. Ilustruje to nesmyslnost a škodlivost EUrodotací

Náramek,

který by měl nahradit vazbu nebo vězení, existuje už dlouho, ale stát má potíže s výběrovým řízením, které by takovýto systém dalo d provozuschopné podoby.

Soudruh Halík

znechucen konstatoval, že na presidenta kandidovat nebude, "protože je tu příliš málo rozumných lidí". Já to vidím přesně opačně: je tu příliš mnoho rozumných lidí na to, aby nasadili státu do kožichu flanďáka. Svým způsobem tohle způsobily zrůdné církevní "restituce".

Amnesty International

ve svých dokumentech o "diskriminaci Romů" v řadě konkrétních věcí nepíše pravdu, konstatovaly české justiční orgány. Problém je, že po pádu východního bloku tato organizace zdegenerovala na levičáckou expozituru. Pokud by v ní byl současný ansámbl před nejakými třiceti lety, tak by k žádné kritice států sovětského bloku nejspíš z její strany nedošlo.

V Pennsylvanii

byli ostřelováni účastníci zahradní párty a pěz z nich zabito. Bez ohledu na takovou či makovou identitu útočníka/ů to ukazuje zásadní problém "demilitarizace" společnosti. Ve státech, kde je dovoleno, či dokonce nařízeno občanům u sebe nostit zbraň (např. Texas), by to takovým masakrem neskončilo, protože by napadení nebyli bezbranní.

Aktivistické organizace

blábolí o tom, jak v okolí Fukušimy přibylo rakovin a dalších afekcí štítné žlázy. Problém spočívá v tom, že tamní lidé (a zejména děti) byli vyšetřeni velmi podrobnými postupy, jaké by se na běžnou populaci nedaly aplikovat jednak kvůli ceně, jednak kvůli řevu lidskoprávníků.
Podobně byly nejprve silně nadhodnoceny následky bombardování Hirošimy a Nagasaki, až následně byly vyšetřeny kontrolní, nebombardované, oblasti Japonska stejně podrobnou metodikou, tak byly odhady zdravotního dopadu značně zredukovány. To ovšem bylo ještě Japonsko v okupačním režimu.

Uzeného lososa

stahoval řetězec Albert. Byla v něm Listeria monocytogenes (jsou ještě další listérie, které nejsou pro člověka patogenní). Tři poznámky:

1. Listeria monocytogenes se množí i při chladničkových teplotách (byť pomalu) a lze ji najít prakticky v jakékoli potravině s dlouhodobou trvanlivostí při chladničkové teplotě
2. Obchodní řetězce tlačí na co nejdelší úchovnost potravin (ekonomické důvody), proto k výskytu této bakterie přispívají
3. Listeria monocytogenes je pro zdravého dospělého prakticky nepatogenní, případně je zdrojem jen relativně malých potíží (typu několika řidších stolic). Problematická je pro těhotné (listerióza, devastující nebo zabíjející plod), malé děti, staré lidi a lidi s imunitním defektem (až podobné celkové ommocnění jako u toho plodu, ale zpravidla lépe léčitelné). Z tohoto důvodu už dávno potravinářští mikrobiologové bojují za to, aby se potraviny (sub 1 a 2) označovaly varováním pro těhotné a další citlivé skupiny obyvatelstva. Pak by se mohlo hlídání listérií i o něco uvolnit

Úmyslné šíření HIV

nyní vyšetřují pražští kriminalisté. Já osobně bych byl v takovýchto kauzách dosti nemilosrdný a ani obnovení trestu smrti pro pachatele podobných činů by mi nevadilo.

Genetika na postupu

Dívka v JAR zjistila, že byla svou "matkou" unesena z porodnice. Měla mladší sestru, která jí byla silně podobná, setkaly se na jedné škole a testy DNA jejich sourozenectví potvrdily.

EET pokladny

mají být povinné i pro stánkaře a zmrzlináře. Takže za pár měsíců nic takového nekoupíme, protože je to jednak technicky obtížně realizovatelné, jednak zpravidla výrazně dražší, než kolik takový stánkař vydělá.

Opět dvojí metr

Soud v Přerově dal podmínku knězi, který platil nezletilým chlapcům za obnažování se a orální sex. Faktem je, že i za tohle mohl dostat až pět let a současně šlo IMHO o prostituci nezletilých, kde je sazba ještě tvrdší.

Zákon o obecném referendu

je v návrhu předmětem diskusí a kontraverzí. Antidemokratické síly v ČR jsou, pochopitelně, silně proti.

Expresident Klaus

podpořil v předvolební kampani stranu AfD v Německu. Opět to nejrůznější antidemokratické síly těžce nesou. Ve své řeči konstatoval, že "Evropa začíná být nebezpečným bojištěm".

Belgický soud

očistil scientology z obžaloby, že jsou zločineckou organizací. K problémům tohoto typu se budu muset časem vyjádřit souhrnně.

EU se snaží

nevybíravými způsoby vnutit Polsku "proevropské" složení Ústavního soudu, které na poslední chvíli před svým pádem provedli odcházející pro EUnijní fašisté.

Ministr Chovanec

se hodlá odvolat proti rozhodnutí o šibenicích na demonstraci.
Problém je v tom, že dříve byly nošeny (ovšem na podporu jiných ideí) i šibenice s figurínami a antičeští fašisté dokonce na jedné oběsili figurínu brouka Pytlíka coby "typického Čecháčka". A ještě to není promlčené.

Fico

snad sestaví vládu.

Merkelová

citelně oslabila při nedělních volbách. AfD dosáhla ve všech třech zemských volbách dvouciferných čísel. První komentáře vyjadřují názor, že se CDU bude snažit Merkelové zbavit do celostátních voleb v příštím roce. Dalším výsledkem je, že AfD uspěla i na území původního Západního Německa, že se tedy nejedná o čistě východoněmecký fenomén, jak se snažili tvrdit někteří komentátoři.

Kauza Šarapovová

Tahle kauza má více aspektů a je třeba se zabývat všemi, jinak z jejího hodnocení vznikne zcela nutně naprostá pitomost (jako je většina textů, které o ní na internetu můžeme číst).

Sport a zdraví

Existují hlasy, říkající něco v tom smyslu, že "je naproto nemožné, aby sport natolik poškozoval zdraví, aby bylo nutno brát nějaké preparáty na jeho posílení".
Tohle je nesmysl. Sport je vesměs ekvivalentní těžké fyzické práci, srovnatelné s prací v dolech nebo kamenolomu. I sporty "lehké" (napadá mě třeba stolní tenis) jsou podmíněny co do výkonnosti silovým cvičením v posilovně, které si s výše uvedenou prací nezadá. Dokonce i někteří šachisté posilují, a to proto, aby se jim při sezení na turnaji nebortila páteř a nerušila je tím, že "dává o sobě vědět". Sportovní námaha je ještě akcentována u řady sportů (a týká se to i toho tenisu) silně nerovnoměrným zatížením pohybové soustavy a dá se brát jako ekvivalentní práci ve vynucené poloze, která je opět, při stejném energetickém výdeji, brána jako horší než práce v poloze přirozené a v situaci, kdy je možné polohy u práce střídat.
Při sportu běžně vznikají mikrotraumata na úrovni tkání a další poškození (nebo alespoň abnormality) nacházíme jak na úrovni buněk, tak i jednotlivých enzymatických systémů.
Vrcholový sport už dávno nemá nic společného s antickým ideálem harmonického rozvoje těla i ducha. Je to těžká, organismus bezohledně poškozující, námaha.
Rovněž už dávno neplatí amatérskost ve sportu. Přes veškeré formální překážky se sport v podstatě zprofesionalizoval; pouze chybí u sportovišť "píchačky", které by tuto skutečnost zjevně reflektovaly. Toto konstatování souvisí s výše uvedeným tím způsobem, že na sportovce a jejich zdraví by se mělo hledět jako na pracující a jejich zdraví. Přitom řada sportovišť by se při dovedení uvedené myšlenky do důsledků musela stát rizikovými pracovišti a mnohé z toho, co sportovce po zdravotní stránce trápí, by se mělo ocitnout (pokud to tam není už v jiné souvistosti) na seznamu nemocí z povolání.

"Neférová" regenerace

Některé hlasy, obhajující zakázanost příslušného preparátu, argumentují tím, že poskytuje neférovou výhodu zajištěním možnosti rychlejší regenerace celého organismu.
Problém vidím v tom, že regeneraci zajišťuje řada látek, včetně běžných složek výživy. Pokud bychom to vzali ad absurdum, mohli bychom sportovcům zakazovat i jíst a pít, protože i to vede k "neférovému" urychlení regenerace jejich organismu proti těm, kteří něco takového nedělají.
Můj názor je, že se v této kauze provalila na veřejnost velmi nemoudrá, či spíše zlovolná, snaha otevřít Pandořinu skříňku (či spíše další Pandořiny skříňky, protože mnohé již otevřeny v této oblasti byly) se zákazy preparátů, které jsou irelevantní vůči vlastnímu výkonu, jen nějakým způsobem ovlivňují zdraví sportovce. Zakazovány jsou preparáty, které jsou naprosto běžně k dostání v lékárnách a bez lékařského předpisu. Paradoxně je dnes zdraví sportovců ohroženo tím, že se nemohou léčit adekvátním způsobem i při naprosto banálních chorobách.
Když to přeženu, tak by se mohl na seznamu zakázaných látek ocitnout i mléčný cukr v pilulkách, podávaný s příslušným sugestivním nábojem tak, aby měl výrazný placebo efekt (hypnóza se už kdysi na sportovcích i zkoušela).
Jsem toho názoru, že skutečně existuje skupina nebezpečných látek, které by se sportovcům podávat opravdu neměly, ale že to, co mají soudruzi z dopingových komisí nadefinováno, je daleko za hranicí jakéhokoli rozumného vymezení takovéto skupiny.

Antidopingová komise má právo ...

Je mi líto, nemá. Zcela jistě byl na začátku antidopingových aktivit pozitivní záměr (ale ten měl v podstatě i Hitler, či alesapoň úspěšně předstíral, že ho má). Zcela jistě docházelo k náhlým úmrtím sportovců během výkonu nebo krátce poté, jejichž přičina byla vysvětlitelná a někdy i prokazatelná používáním stimulujících, případně negativní signály z organismu potlačujících, látek.
Problém spočívá v tom, že v současné době se z antidopingu stal obrovský a výnosný byznis, který mj. potřebuje zakazovat stále další preparáty, nikoli proto, že by byly nějak zdraví škodlivé nebo nějak ovlivňovaly výkon (zde pomíjím ovlivnění na úrovni vypití sklenice destilované vody). Do toho byznisu jsou pochopitelně zapojeny i farmaceutické firmy, vyvijející stále nové preparáty, které by antidopingové testy neměly odhalit (alespoň nějakou dobu). Nedivil bych se ani tomu, kdyby mezi výrobci dopingových preparátů a antidipingových testů existovala nějaká dohoda typu "ten a ten preparát bude zjistitelný až za xxx let, aby se jeho výroba vyplatila". Mnohdy totiž obojí vyrábí ta samá firma, případně firmy sice různé, ale se vzájemnými ekonomickými vazbami.
Existují navíc i neodhalitelné dopingové techniky, jaké se provalily po roce 1989, kdy se ukázalo, že někteří trenéři "tábora míru a socialismu" své svěřenkyně sexovali, aby jim zvedli hladinu pohlavních hormonů. V některých případech i otěhotňovali (aby jim hormonální průplach zastavil růst postavy blízko optimální tělesné výšky pro daný sport). A dělo se tak údajně často i u sportovkyň nezletilých. A nemám sebemenší pochyby o tom, že v jiných "táborech" se dělo to samé, nebo alespoň věci ekvivalentní.
A, mimochodem, když jsme u těchto věcí: Řada sportovkyň má poničené zdraví z toho, že braly anabolika odvozená od testosteronu. Přitom by jim stejnou službu poskytly i preparáty s estrogenní aktivitou, navíc do jisté míry "maskovatelné" jako hormonální antikoncepce. Komerční preparáty (dokonce nesteroidní) jsou na trhu již desítky let. Když se jimi vykrmuje dobytek, neexistuje důvod, proč by se jimi nemohly vykrmovat sportovkyně. Nicméně nikdo neměl o sportovkyně a jejich zdraví alespoň takovou míru snahy, aby se jim něco podobného poskytlo - sportovní byznis má prostě ke sportovkyním asi stejný vztah jako řezník ke kusu masa na výrobní lince.
Na dveře nám zcela jistě "klepe" geneticky editovaný sportovec. IMHO hudba tří čtyř následujících desetiletí.
Problém dopingu zcela jistě akcentuje i to, že se v antidopingu stačily nakumulovat i patologické "zakazovací" osobnosti, kterým definování stále striktnějších a absurdnějších zákazů a nařízení (pochopitelně s tím, že se jedná o "dobro, které jen blbec nedokáže pochopit a ocenit") poskytuje uspokojení jejich patologických choutek. Dostat je pryč s příslušných institucí bude větší problém než Popelčino přebírání máku a popela. Dalším problémem je korupce, protože se běžně stává, že antidopingové organizace u nezávislých soudů svou při prohrají. IMHO by tyto instituce měly být zcela zrušeny, nebo alespoň upozaděny tím, že budou zcela ignorovány.
Navíc je zde pořád ono zmíněné tartuffeovské předstírání, že sport je amatérský, že rozvíjí tělo a ducha, a že pozitivně přispívá ke zdraví.

Jak z toho?

Domnívám se, že je nutno přestat s tím, o jsem výše uvedl jako poslední věc. Je třeba jasně přiznat, a to se všemi důsledky, že sport je prostě sice atraktivní, ale práce se vším všudy. Že sportovci nejsou amatéři, kteří nějakým zázrakem získali sponzoring a občas si přilepší finančním benefitem spojeným s výhrou nějaké ceny. Jedná se o těžkou, zdraví a život (alespoň v některých případech) ohrožující práci, která je placena od výkonu, případně za paralelní práci coby reklamního média. Je třeba otevřeně přiznat, že jde o jakousi moderní obdobu gladiátorů, nemající nic společného s reálnými možnostmi reálného člověka.
Dopingem ve sportu bychom se měli zajímat asi na stejné úrovni, jako se u něj zajímáme třeba u horníka, nebo skláře či hutníka. Případně i toho soudce nebo prokurátora, protože řada z nich (toto povolání k tomu totiž významě přispívá) má návyk na analgetika - antipyretika, případně trankvilizéry (protože musejí být v daný den a hodinu bez migrény, i kdyby těch Alnagonů měli sežrat celé plato na ex).
Jsem toho názoru, že "zakázané látky" by měly končit tam, kde začínají látky běžně v medicínské praxi preskribované, o látkách dostupných bez předpisu ani nemluvě. Přičemž by měl existovat nějaký "pozitivní výběr", tj. co je povoleno v jedné zemi (nebo rozumně nadefinované menšině zemí) bude povoleno všem sportovcům na daném turnaji. Aby nebylo možné korupčním zákazem určité látky v nějakém banánistánu její použití zablokovat a ovlivňovat tak výsledky.
Dokážu si rovněž představit, že turnaj (jakéhokoli sportu) bez jakýchkoli, nebo jen s velice rozumnými, antidopingových omezení, by byl divácky stejně atraktivní jako ty současné. Možná i ještě atraktivnější, protože vítěz by byl opravdu tím, kdo vyhrál, nikoli tím z nejlepších, kterému (náhodou?) vyšly negativní dopingové testy a který během sportovních aktivit nijak nezářil.
Rusko je IMHO dost silnou zemí, aby takovéto turnaje v některých  sportech začalo pořádat a tím moc antidopingových šílenců pořádně nalomilo. Přitom kauza Šarapovová by se k nastartování podobné iniciativy docela hodila.

"Lepší Putin, nežli muslim" ?

Heslo, uvedené v titulku, se objevuje stále častěji. Pochopitelně, k velké nelibosti "demokratů" z řad pražských kavárníků a podobných EUrokádrů. Ti se nás snaží zasypávat argumenty, jak by ti ze "zlých politiků a agentů Kremlu", co by z nás udělali "ruskou provincii", způsobili "strašlivé škody".

Dvě okupace

Pokud se na to podíváme reálně a racionálně: V historicky dohledné době jsme byli okupováni dvěma mocnostmi: Německem, jehož dědicem a po mnoha stránkách přímým ideologickým následníkem je současný německý stát coby páteř EU, a Sovětským svazem, jehož dědicem a rovněž alespoň částečným ideologickým následníkem je současná Ruská federace.
První okupace nás stála přibližně 300 000 životů. A i když odečteme osoby povražděné z rasových důvodů, zůstane pořád cca 50 000 osob, povražděných z důvodů jednak politických, jednak jako součást genocidní strategie Němců vůči našemu národu. Přitom byl zcela jednoznačně proponován plán třetinu našeho obyvatelstva vybít, třetinu násilně poněmčit a třetinu vysídlit na Sibiř (až ji Němci dobudou - což se, naštěstí pro nás, nestalo). A stalo se to v průběhu šesti let a Německo dodnes nebylo s to přijmout za tyto vraždy a další řádění svých hord příslušnou odpovědnost.
Druhá okupace nás stála něco přes stovku obětí a další něco přes dvě stovky má na svém kontě okupanty podporovaný normalizační režim. Za více než dvacet let okupace a okupanty drženého režimu. Na počet vojáků a rok je to méně, než kolik je za stejnou dobu obětí vojáků US základen v Německu a dalších zemích s amarickými základnami v rámci NATO. Po roce 1989 vyslovila řada západních reportérů (než se o tom přestalo smět mluvit) silný podiv nad tím, že jsme za těch dvacet let neměli prakticky žádná znásilnění či sexuální zneužití cizími vojáky, což je opět denní chléb vojenských vyšetřovatelů a  prokurátorů, působících v základnách vojsk NATO.
Sověti sice proponovali jako cíl stále bližší propojování satelitů se samotným SSSR, ale nikoli totální pohlcení. Lze předpokládat, že pokud by okupace trvala dvakrát, třikrát déle, tak by mohla vzniknout nějaká "čechoslovackaja sovětskaja respublika", nicméně na úspěšném vymanění se řady států ze svazku SSSR i po tak dlouhé době můžeme vidět, že ani v takovém případě by nám nehrozilo totální zgenocidování, jaké pro nás plánovali ideologičtí předchůdci dnešních německých a bruselských politiků (není žádným tajemstvím, že základní idea EU pochází z hlav jednoho nedověšeného nacisty a jednoho nedověšeného francouzského pronacistického kolaboranta).
Jinými slovy, soudruzi agitátoři mají docela smůlu. Naše dohledná historická zkušenost pořád ještě může porovnávat uvedené dvě okupace, protože pořád žijí lidé, kteří obojí zažili na vlastní kůži.

Nárůst problémů

Jistěže uvedený problém je v současné době akcentován tím, že Německo z naprosto záhadných důvodů začalo cpát do EU statisíce (a teď už je asi lépe psát o milionech) pseudouprchlíků. Ti v naprosté většině nepocházejí z válečných zón; je mezi nimi přítomno vysoce nadproporcionální procento mladých mužů vojenského věku. Stále více se ukazuje (ono chvíli trvá to dohledat a prokázat), že je mezi nimi významné procento (při těch počtech by byly významné i zlomky promile a zde se jedná přinejmenším o celá procenta) džihádistů, včetně válečných zločinců z řad chalifátu, případně dalších "extrémisticky islámských" skupin a organizací.
Uvedení "imigranti" hrozí rozbít politický a právní systém zemí, do nichž se hrnou. Už dnes se snaží prosazovat své barbarské zvyklosti (hromadné znásilňování, vraždy "odpadlíků", pokusy o ukamenování homosexuálních dvojic, vraždění jinověrců atd., prostě to, co dělá islám islámem).
Ukazuje se stále více, že jejich přísun do zemí EU je řízen zločineckými strukturami, přičemž průběžně narůstají indicie o propojení těchto struktur s politiky EU i zemí původní "evropské dvanáctky" (přinejmenším ekonomickém). Tento jev může stát za podporou imigrace od alespoň některých politiků těchto zemí. Pod vládou, která zjevně nadržuje kriminálníkům, je s vysokou pravděpodobností Turecko, což se po vítězství islamistů v tomto státě v zásadě dalo očekávat. Situace ve zmíněném státě vyvolává dojem, že tamní vládcové se stále méně žinýrují své problematické aktivity na veřejnosti skrývat (další věcí je kvalitní práce ruských tajných služeb, které tyto aktivity alespoň zčásti rozkryly, a ruských politiků, kteří je zveřejnili; činitelé NATO i USA měli příslušné informace také ale "sušili" je schované, před normálními lidmi alespoň rok).
Už dnes v souvislosti s "uprchlíky" Německo porušuje platné mezinárodní dohody (dublinské protokoly) a stále více narůstají indicie o tom, že "uprchlíci" mají vytvořit nedotknutelnou nadřazenou kastu, pro niž nebudou platit běžné zákony. I závažné kriminální činy jimi spáchané jsou vyšetřovány laxně. Navíc, když se něco vyšetřit navzdory všem překážkám podaří, nenásleduje zpravidla odpovídající trest (případně nenásleduje žádný reálný trest).
To vše vyvolává obavy, zda nám sem (ale v podstatě do všech zemí, které okupovali) nechtějí Němci nasadit nějaké "ýbrmenše", což se už dělo mezi léty 1939 - 1945. Včetně toho, že Hitler islám obdivoval a další nacističtí bonzové ho v tomto vesměs následovali, a že oplátkou je Hitler v islámských zemích nejpřekládanějším a nejčtenějším evropským autorem a nejobdivovanějším evropským politikem. Takže v islamizaci Evropy by mohli někteří vidět krok k její budoucí renacifikaci, tj. zvrácení výsledku druhé světové války.

Řešení možná zkratkovité

A nyní se dostáváme k názvu článku: Stále více lidí se domnívá, že putinovské Rusko je jedinou zemí v okolí, které je schopno nápor islamistů ustát, včetně nemilosrdné eliminace islámem zkorumpovaných politiků a politických aktivistů. Ti lidé si nedělají nejmenší iluze (alespoň naprostá většina z nich) o poměrech v putinovském Rusku. Problém s nimi spočívá v tom, že si odmítají dělat iluze též o poměrech v EU a povinně nosit růžové brýle, promítající nositeli do očí EUropoliticky korektní virtuální realitu a eliminující vše infernální, co nás obklopuje, i známky toho, co se na nás teprve chystá.
Když generace mých dědečků definitivně ztratila růžové brýle o Rakousko - Uherském mocnářství, tak to skončilo legiemi (mimo jiné i těmi v Rusku) a bojem za likvidaci tohoto státu, který se stále explicitnějším příklonem k velkoněmeckému nacionalismu stával stále infernálnějším.
Už jsem se tu opakovaně vyjádřil, že oním překročením Rubikonu bylo pro Rakousko - Uhersko odvolání Badeniho jazykových reforem pod tlakem německých nacionalistů. Opravdu nevím, co může být či bude tím Rubikonem pro EU, ale jsem si jist, že vůdcové tohoto soustátí už mají sundané boty a ponožky a nyní si vyhrnují nohavice. Pokud se ovšem už nečvachtají někde u břehu. A je velice pravděpodobné, že vykročení přes vodu bude nějak spojeno s pseudouprchíky a snahou bruselské věrchušky instalovat ve státech EU islamistické režimy.
Infernálnost současného stavu v politice perfektně popsali (v souvislosti s narůstající cenzurou všech druhů komunikace a sdělovacích prostředků) na stránkách BPI: "Cenzoři normalizačního režimu se alespoň styděli, ti současní se domnívají, že konají dobro."
Za těchto okolností skutečně může stačit malý podnět (jakým bylo "zabití studenta" o 17. 11. 1989, přestože předstírané), aby se daly do pohybu společenské síly, které prostě nepůjde zastavit. Zcela jistě ne se silami, které má státní moc ČR k dispozici. A pokus "zpacifikovat" bouřící se české občany vojáky Bundeswehru (Poláci by něco podobného přinejmenším sabotovali a nikdo jiný okolo dostatečně funkční armádu nemá) může skutečně skončit krvavým konfliktem a "otevřením východní závory", NATO sem NATO tam.

Tři poznámky závěrem

Jsou to ty, které k dané tématice patří, ale nikam výš se mi je nepodařilo zcela organicky včlenit.

1. Známé úsloví říká, že "když nejde o život, tak jde o h... (exkrement)". A tohle porovnání, byť poněkud zkratkovité, vychází stále víc ve prospěch Ruska, protože tam nám o životy nepůjde.
2. Pokud by to Rusko bylo pořád ještě tak "sovětské", jak se nám snaží někteří agitátoři nabulíkovat, tak by už dávno neomarxističtí sluníčkáři dupali po náměstích na demonstracích za odchod z EU a NATO a za připojení k tomu Rusku. V reálu se přitom děje pravý opak: tito totalitáři své demokratické oponenty šmahem obviňují, že jsou "agenty Kremlu". Zvlášť to kontrastuje u některých rodinných klanů, kde rodiče či prarodiče dnešních antidemokratů se přinejmenším chovali jako sovětští agenti.
3. Je třeba reflektovat, že ti, kdo nás na mezinárodním poli varují před Ruskem (okupace s několika stovkami mrtvých) jsou signatáři Mnichova a jejich pohrobci (okupace s několika desítkami tisíc, nepočítáme-li rasové vraždění československých občanů, ale nikoli Čechů, a to za necelou třetinu doby té výše uvedené). Tohle varování prostě není nic jiného, než chucpe.

Fašismus? ANO!

Včera jsem se zde zmínil, že hnutí ANO považuji za přinejmenším fašismu velmi blízké. Teď to hodlám podrobněji zdůvodnit.

Proč je toto hnutí fašismu přinejmenším blízké?

Fašismus, pokud pomineme Dimitrovovo účelové pindání na sjezdu Kominterny, je levicová ekonomická teorie, kombinovaná s autoritativním (a také spíše levicovým) politickým uspořádáním.
Když Ludvík XIV. prohlásil ono známé "stát jsme já", tak to prohlásil jako absolutní monarcha, nikoli jako fašistický vůdce. Už proto, že ekonomika, kterou v tom svém státě měl, nebyla levicová. Proto také nebyl fašista a nebyl jím ani Josef II., byť jsem toho názoru, že by si tito monarchové (a mnozí další jim podobní) byli schopni s autentickými fašistickými vůdci přínosným zpoůsobem poklábosit.
Když ovšem někdo prohlásí, že bude stát "řidit jako firmu", tak vlastně predikuje levicovou (protože mnohočetnými státními zásahy silně mimotržně deformovanou) ekonomiku a současně řízení, založené buď na vůdcovském principu, nebo alespoň na principu velmi podobném.
Podnik má ředitele (ve velkých podnicích je ještě vyšší vrstva pyramidy s generálním ředitelem a jeho bezprostředními podřízenými), ten má náměstky, pak jsou cechy, dílny, jednotlivé výrobní kolektivy. Každá úroveň má svého šéfa a jeho zástupce, který se odpovídá úrovni vyšší a je z ní řízen, a směrem dolů má zase řídící pravomoci on. Dole stojí řadoví pracovníci, ovšem pro podniky, vyrábějící nějaké zboží, jsou nejnižší vrstvou v hierarchii zákazníci.
Zcela jistě se takto absolutisticky a vůdcovsky stát řídit dá (alespoň nějakou dobu), přičemž můžeme vést diskuse o tom, zda řadoví občané jsou více podobni řadovým pracovníkům ve firemní struktuře, nebo spíše těm zcela bezprávným a mimo možnost bezprostředního ovlivnění chodu firmy stojícím zákazníkům.

Co je na tom špatně?

Úplně se nám v takovémto uspořádání státu vytrácí demokracie. Z ní zbudou jen nějak očesané a "zneškodněné" dílčí prvky, jak tomu bylo u nás za vlády komunistů (a stejně tak tomu bylo i ve fašistické Itálii, nacistickém Německu, frankistickém Španělsku, i stalinském SSSR), případně bude demokracie otevřeně zrušena (jak to udělali švédští fašisté zrušením voleb).
U firem existuje jeden naprosto zásadní prvek, který omezuje moc celé téhle výše popsané mašinérie, a tím je konkurence. Zákazníci prostě mohou přestat být zákazníky tím, že přejdou k jiné firmě, což v situaci skutečně demokratického státu není problém. Z tohoto důvodu také velké firmy podporují fašizaci společnosti, která by vytvářela monopoly, bránící vzniku a rozvoji konkurence (a tedy bránící mobilitě těch nejnižších vrstev ve struktuře výroby, schopných jinak tímto mechanismem podrazit nohy i největšímu firemnímu vůdci). Z toho důvodu velké firmy bojují za nesmyslné patenty a autorská práva, pokud možno existující na věky věků, a podporují takové deformace právního systému, které by podobné prohřešky páchané jimi samými udržely v pásmu nepotrestatelnosti.
Z výše uvedeného důvodu "vůdcové" velkých firem podporují coby oligarchové v podstatě fašizaci celé společnosti (důsledky vidíme na Ukrajině, kde se stát v podstatě rozpadl na "pašaliky" jednotlivých oligarchů; ANO směřuje k něčemu podobnému). Je rovněž jasné, že pokud se stejným směrem metamorfuje stát, tak bude pro tu nejnižší vrstvu sociálně - organizační pyramidy "volit nohama" poměrně težké, protože stát je na daném území většinou jen jeden (nějaká přechodná dvojvládí by se asi našla i teď). Tedy z principu samotného je takto řízený stát vysoce nedemokratický. Oligarcha, který se dostane do čela takového státu, má tendenci stát se současně politickým i ekonomickým vůdcem, aby mohl říct po vzoru toho Ludvíka XIV. "stát jsem já".
K "volbě nohama" ovšem může dojít cestou masívní emigrace, nebo, v případě mezistátního konfliktu, cestou masového vytváření "vojsk v cizině", jak tomu bylo za první i druhé světové války.

Stav ve společnosti

Uvedená fašizace má, pochopitelně, ze začátku i mnohé pozitivní stránky. Kritizovali jsme konec konců před rokem 1989 Němce za propagandu, že "Hitler stavěl dálnice a zajistil plnou zaměstnanost". Sami jsme přitom naprosto stejným mechanismem adorovali komunistické hrdlořezy, kteří také spáchali "mnoho dobrého", a stihli to velice rychle, protože se nemuseli zdržovat nejakými demokratickými nesmysly, nebo dokonce nějakými lidskými právy. Z tohoto důvodu jsou fašističtí vůdcové adorováni často i poté, co předvedli svou neúspěšnost, případně se na ně provalily zločiny, které napáchali. Proto mají své příznivce dosud i Hitler i Stalin, proto každý fašistický vůdce bude mít základnu voličů, kteří ho budou volit i v opravdu demokratických volbách. Právě z této skutečnosti si dělali legraci i tvůrci filmu "Nebožtíci přejí lásce". Nedělejme si iluze, kdyby Spojenci v poraženém Německu uspořádali svobodné a demokratické volby, vyhrála by je s velkou pravděpodobností NSDAP.
Z tohoto důvodu se vůbec nedivme tomu, že ANO vede volební preference, a i tehdy, když něco v průzkumech ztratí, je jeho vůdce pořád ve špičce nejoblíbenějších politiků.
Pro hodnocení ANO je charakteristické i to, že jeho volební kampaň byla zaměřena na co nejvyšší získávání dotací. Těch dotací, které nám jako celku jednoznačně škodí a škodí i významné části voličů ANO, kteří si to zatím ovšem neuvědomují. Dotace jsou ekonomický nesmysl i z toho důvodu, že přerozdělováním, byť sebesofistikovanějším, žádné hodnoty nevznikají. A v momentě, kdy budeme "přerozdělovat" všichni, prostě chcípneme hlady. Tak, jako zkolabovaly mnohdy od prvního pohledu sympatické snahy některých pirátů založit svobodný stát, jehož ekonomika by ovšem dále stála na pirátství (což je ekonomicky prakticky to samé, co přerozdělování).
Z dlouhodobé perspektivy fašisticky i jiunak totalitně organizované státy nevydrží konkurenci států opravdu demokratických.
Stejně tak firemní molochy mohou (pokud si nezajistí zákonné výhody takového druhu, že to znemožní) být položeny na lopatky nějakou střdně velkou firmou, daleko pružněji zásobující trh kvalitnějším a inovovaným zbožím.
Jde totiž o to, že uvedené struktury, ať už státní či firemní, se začnou po určité době propadat do strnulosti, zabraňující vzniku především kvalitativním zmenám. Názorný, byť zjednodušený příklad: Budou se vyrábět stále sofistifikovanější kočáry, ba dokonce i MHD tažená koňmi nebo voly, ale bude aktivně bráněno vzniku automobilů. Jakmile ovšem někde někdo ty automobily začně vyrábět, projeví se totální neschopnost výrobu něčeho podobného zahájit také. V případě státu takováto strnulost vede k technologickému, ale i vojenskému, zaostávání za zbytkem světa a časem se najde někdo, kdo si jeho vojáky namaže na chleba. V podstatě tohle se stalo i Rakousko-Uherské monarchii. A přesně k těmto koncům bude směřovat ANO, pokud toto hnutí ponecháme v čele státu.

Hlubší souvislosti

Naprosto stejně se, v souvislosti s tím, co se nazývá "demokratický deficit", začíná chovat i EU. Není zde zatím jediný "Vůdce", byť čekatelů tohoto titulu je více a je mezi nimi (zatím) nějaká dělba moci. Chování Merkelové se dá vykládat mnoha způsoby a mezi jinými i tím, že uvedení do pohybu mas "uprchlíků" bylo součástí nějakých vnitřních bojů o vůdčí místo ve smečce.
EU také začíná více porušovat vlastní zákony a předpisy, kdy V4 byla peskována za to, že striktně dodržovala mezinárodní dohody o uprchlících i interní Dublinské protokoly. V případě ekonomické krize v Řecku EU rovněž masově porušovala svoje zákony a předpisy, které jiní musejí plnit, ale Řecko je plnit nemuselo (což bylo jedním z důvodů, proč mu masové dotace do ekonomiky nijak nepomohly a jen oddálily kolaps tohoto státu).
EU prosazuje nejrůznější kvóty, ale sama jich nedbá. Šéf parlamentu EU, Martin Schulz, je absolventem dvouletého knihovnického kurzu po základní škole, ale na jednu z nejvýznamnějších pozic v této organizaci to zřejmě zcela postačuje (případně je někdo takový na tomto postu spíše žádoucím zjevem).
Jak si šéfové EU představují demokracii, to nám názorně předvádějí na již zmíněné Ukrajině tím, koho v tamním konfliktu podporují. Tedy je pro ně ideálem vláda v Kyjevě, která v podstatě představuje jakýsi svaz oligarchů, poněkud znečitelněný tanci profesionálních kašpárků kolem nich.
EU se tedy stále více propadá do totality a rozpadá se přitom, a to vinou přesně těch tendencí, které u nás zosobňuje hnutí ANO. Možná má někdo představu, že pokud se stane fašistickou celá EU, odpadne riziko vzniku konurenta, který fašistické státy ekonmomicky nebo vojensky zničí.
Je otázka, co se stane oním kamínkem, hozeným na lavinový svah. Jak ovšem ta lavina poletí, tak bude brát vše hlava nehlava. Přimlouval bych se tedy za to, abychom v té době už byli mimo EU, i za cenu, že by se czexit měl stát oním kamínkem.

Koho volíš? Demokraty nebo Kotlebu?

Budiž rovnou řečeno: Pana Kotlebu neznám, vzal jsem si ho do klávesnice jen pro dlouhodobě konzistentní postoje, s nimiž výrazně (i proti prognózám) uspěl v posledních parlamentních volbách na Slovensku.

Naše politická scéna

Pokud se podívám na naši politickou scénu, vezmu to podle únorových preferencí:

• ANO - tč. nejpreferovanější strana, jeví jednoznačné známky tendování ke klasickému fašismu mussoliniovského typu (stát jako firma, to je přesně ono); pro demokrata nevolitelná
• ČSSD - jakžtakž demokratická strana, selhává ovšem v řadě konkrétních situací a její předseda dělá jen velmi málo (pokud vůbec něco), aby zabránil invazi islámských "uprchlíků" do země; navíc v ní působí vyslovení antidemokraté
• KSČM - paradoxně volitelnější než předchozí, protože alespoň nic nepředstírají; čímž není řečeno, že bych je chtěl volit
• ODS - pro mě jako ateistu nevolitelná kvůli svému prolezení extrémními klerikály (to ukázaly i postoje této strany v souvislosti s církevními "restitucemi")
• KDU - ČSL a TOP 09 - A tým a B tým klerikálů až klerofašistů. Pro ateistu ani jedna z nich není volitelná. Na Hlinkovu ľudovou stranu ještě nemají, ale pracují na tom dost fest
• Piráti - částečně sympatičtí, ale nevolitelní pro vysokou vstřícnost části členstva i vedení k islamistům (chodil jsem na jejich diskuse, vím, o čem píšu)
• Zelení - pro racionálně a demokraticky orientovaného člověka absolutně nevolitelní
• SPD a Úsvit - sice "demokraty" označovaní za "extrémisty", "nacisty" apod., ale v podstatě, i s četnými mouchami, spolu s Piráty jediné jakžtakž demokratické strany v našem politickém spektru (pokud nepočítám krcálky, schované v průzkumech pod kategorii "ostatní"); oproti Pirátům mají tu výhodu, že se staví reálně k riziku islamizace.

Jinými slovy, i u nás jsou pro normálního občana, který uvažuje z trochu dlouhodobější perspektivou, volitelní akorát ti, kteří jsou označováni "demokratickými" stranami za "extrémisty".

Demokratičnost strany

Podle mého soudu, ať je strana (jakákoli) sebedemokratičtější, pokud otevírá dveře zjevným antidemokratům, pak ta její demokratičnost nestojí za fajfku tabáku, protože demokracie zmizí jak pára nad hrncem v momentě, kdy ti antidemokraté převeznou moc. Stejně jako mě nezajímají demokratické atributy těch politických stran ve Výmarské republice, které dostaly k moci Hitlera, tak mě nezajímají demokratické atributy u našich politických stran, které se snaží dostat na naše území co nejvíce muslimů a ještě jim otevírají cestu k moci, např. tím, že bojují proti tomu, aby museli dodržovat obecně platné zákony.
Jak už bylo uvedeno, je jasné, že jakákoli strana, která se naprosto jasně a jednoznačně nevymezí (nejen slovy, ale též činy) proti pokusům o islamizaci České republiky, je pro demokraticky orientovaného voliče, uvažujícího v širší časové perspektivě než je jeden volební cyklus, prakticky nevolitelná. Jednoduše proto, že byť by se zaklínala demokracií od rána do večera, prakticky svou činností (nebo i jen pouhou nečinností) pracuje na její likvidaci. U ateisticky orientovaného voliče je tento postoj ještě akcentován vitálním ohrožením ze strany muslimů.
A, mimochodem, když demokraté Výmarské republiky dostali stát do stavu, kdy v podstatě šlo jen o to, za demokracii definitivně zařízně Hitler nebo Thälmann, tak němečtí voliči velmi moudře dali přednost Hitlerovi, protože vítězství Thälmanna by udělalo z Německa satelit SSSR a spojená německo - sovětská arnmáda by Bitvu o Anglii s vysokou pravděpodobností vyhrála. A pár let potom by pravděpodobně mělo vedení tohoto soustátí k dispozici von Braunovu mezikontinentální raketovou střelu s jadernou hlavicí od Kurčatova a spol.

Poněkud jiná historie Slovenska

Slováci mají k období 1939 - 1945 poněkud odlišný postoj než my. Je třeba si uvědomit, že byli zklamáni nedodržením Pittburghské dohody, podle níž měli být uznáni za samostatný národ. Masarykův manévr s "Československým národem ve dvou větvích" lze chápat (protože Němců bylo na území První republiky více než Čechů, a jen spojením se Slováky došlo ke vzniku slovanské majoritní populace), nicméně řadu konkrétních opatření Slováci chápali jako národnostní útlak, kterého se zbavili v roce 1939.
Vzpomínám si, že když jsme na vojně při přijímači jako mladí lékaři podepisovali poněkud archaické prohlášení (vzhledem k našemu ročníku narození), že jsme nebyli v Národním souručenství, Vlajce, Hlinkově Ľudové straně nebo Hlinkových gardách, tak jsem se slovenského kolegy žertem zeptal, jestli náhodou nebyl v Hlinkově straně, nebo přímo v Hlinkových gardách. Očekával jsem smích nad touto pro nás prahistorií, ale dostal jsem vážně míněnou a poněkud (tehdy) šokující odpověď: "No čo, veď tam boli všetci slušní Slováci".
Až později mi došlo, že je to vlastně logické, protože "všetci slušní Slováci" se účastnili na národní emancipaci, a tak do těchto organizací jednoduše vstoupili z tohoto důvodu.
U nás zase většina "slušných lidí" prošla řadami komunistické strany, ať už to byla reakce na skutečně infernální poměry v kapitalismu (a zejména v některých oblastech a časech), na zradu západních mocností v Mnichově a následující osvobození většiny našeho území sověty, a posléze i z kariérních důvodů. Řada lidí se dostala do KSČ "jako slepý k houslím" při jejím sloučení se sociální demokracií. Protože vláda komunistů u nás trvala dosti dlouho, tak se zase spousta lidí stačila s komunisty rozejít, případně "být odejita", což se na Slovensku za těch šest let v takové míře nestihlo.
Z tohoto důvodu hledí Slováci (a to i ti, kteří rozhodně nepatří mezi politické extrémisty) na toto období své historie poněkud jinak než my a vidí na něm, a to poměrně široká veřejnost, i řadu světlých momentů (navíc reálně existujících). Na rozdíl od obyvatel Českých zemí, kteří mají toto období spojené s útlakem a vitálním ohrožením. Vyslovení extrémisté toto období velebící jsou v Česku terčem pohrdání většiny populace.
Ona "jinakost" pohledu Slováků se projevila i v tom, kolik bylo na shromážděních, podporujících rozpad federace, vidět vedle "oficiálních" slovenských vlajek také vlajek Slovenského štátu, které někdo musel schovávat po celou dobu od konce války. Dost pochybuji o tom, že by byly v Česku v takto velkém měřítku uchovávány protektorátní vlajky.
Proto je Kotleba daleko více tolerován, než bychom někoho takto odkazujícího na léta 1939 - 1945 tolerovali u nás.

Kruté konstatování

Jako naprosto fatální problém vidím i to, že pokud by strana typu kotlebovců získala ústavní většinu, pořád by nenavodila režim natolik drsný, jaký hrozí s asistencí "demokratických" stran navodit islamisté. Přinejmenším by ani ateistům nešlo pod Kotlebou o život.
Prostě totalitní režim s evropským backgroundem, navíc vycházející z "vlastního" nacionalismu, je menší zlo než asiatská islámská totalita, která, kde se dostala k moci, tam potlačila veškeré projevy civilizovanosti (je mi líto, Alhambru a velkou mešitu v Kordobě a pod. považuji za jakýsi ekvivalent knihoven s knihami vázanými v lidské kůži, kterými se chlubily některé koncentráky). S tím prvním se dá nějak vyjít (byť třeba ne moc příjemně), s tím druhým je možné pouze bojovat na život a na smrt, přičemž "demokratičtí" politici dělají vše proto, abychom tento boj prohráli. I ten Hitler, jako naprostý extrém, na něhož Kotleba rozhodně nemá (a patrně po tom ani nijak netouží), nás chtěl povraždit jen jednu třetinu, zatímco podle šaríje by nás bylo povražděno (ateisté + islámem netolerované konfese) kolem 80 - 85 procent; což se bezpochyby stane, pokud připustíme, aby se muslimové dostali k rozhodování o našich životech.
Takže, je mi velice líto: sebedemokratičtější demokrat, otevírající dveře nástupu islámu, je pro mě méně přijatelný než ten Kotleba (nebo u nás dělníci). A pokud nebudu mít v demokratickém spektru stranu, která by ochranu státu i celé naší populace před islámem měla jako výraznou součást svojí politické agendy (tj. pokud se podaří nějak vylikvidovat z naší politické scény Úsvit a BPI), tak budu raději volit explicitní nedemokraty, kteří takovouto agendu v programu budou mít. Protože nejprve je nutno žít a teprve až potom se řeší demokratičnost nebo nedemokratičnost politického uspořádání (oni na to psychologové i mají nějakou hodnotovou škálu, co člověk řeší nejprve, co pak, a co ještě pak, snad se i jmenuje po nějakém fousatém pánovi z učebnic).