Proč nejsem příznivcem zálohování PET lahví?

 Odpověď je jasná: Protože jsem to viděl v praxi v Německu

Německo

Měli jsme tam příbuzné, potomky babiččiny sestry, vdané do německé rodiny. Po válce byli všichni přeživší odsunuti do východní zóny (což bylo příznivé pro možnost kontaktů). Po nějaké době si obě části naší rodiny začaly dopisovat a později se vzájemně i navštěvovat. Takže nakonec jsem v tom Německu, i po sjednocení, byl a zálohování jsem viděl v praxi.

Co je na tom německém systému špatné?

1. Láhev lze vrátit jen v určitých typech obchodů, blízkých nebo totožných s obchodem, kde byla zakoupena (patřících pod jednoho majitele, nebo majících nějaké mezimajitelské smlouvy) a jen v konkrétní spolkové zemi, v níž byla zakoupena. Problém nastane např. tehdy, když si koupíte láhev s pitím někde na cestě, třeba u benzínky. Pak vám záloha propadne.
2. Všechny láhve jsou potištěny individuálním čárkovým kódem, který umožňuje ono omezení vracení, popsané v předchozím bodu. Pro vrácení musí být tento kód čitelný. Je ovšem záměrně tištěn snadno rozmazatelnou a vodorozpustnou barvou, takže hrozí zcela reálně znečitelnění tohoto kódu už pouhým orosením po vyjmutí láhve z ledničky. Při jakékoli manipulaci s lahví je nutno dávat úzkostlivý pozor na to, aby se člověk rukou nebo nějakým předmětem nedotkl čárkového kódu, protože to vede k jeho poškození. Nějaké popíjení z lahve za tmy, třeba u televize, vede k jeho zničení (a tím i propadnutí zálohy) prakticky s jistotou.
3. Němci jsou stádo ovcí, které se nechají tímto systémem bez odporu okrádat. Tento systém je opravdu financován prakticky výlučně z toho, že určité procento lahví nebude možno vrátit a záloha propadne. Podobný "model financování" přiznávají beze studu i ti, kteří by rádi takový systém okrádání občanů (protože o nic jiného se tu nejedná) zavedli i u nás. Všude tam, kde se vracejí láhve a vyplácejí zálohy, jsou v Německu velké kontejnery na odhazování lahví, které systém odmítne. A okrádané německé ovce je tam poslušně vyhazují.

U nás

Obávám se, že u nás by tato zlodějina prostě nefungovala, a ti okrádaní by nejspíš (alespoň ti, co ještě nezhovaděli ekologickou lživou propagandou) tu láhev hodili někam, kde by té "zlodějské ekologii" co nejvíc uškodila. Třeba do rezervace apod. A pokud by to bylo nějak ošetřeno stylem "napřed odebereme vaši PET láhev a pak se rozhodneme, jestli vás okrademe nebo ne", pak by do té "ekologie" šel nejspíš nějaký nezálohovaný plast.
Navíc je u nás procentuálně vraceno vyšší množství plastů než v tom Německu, takže náš systém sběru a recyklace plastů funguje. Existuje stará vojenská zásada, která praví, že se člověk nemá pokoušet opravovat něco, co funguje. Je to logické a správné. Bude-li se do těch plastů nějak zasahovat, může se snadno stát, že se zavedením záloh na PET láhve se zpětná návratnost plastů zhorší. Dokonce se to může stát i tehdy, když nedojde k sabotování tohoto systému okradenými zákazníky.

Hodnocení ekologie

Obávám se, že podobné akce (zdaleka nejde jen o dosud naštěstí neuskutečněné zálohování PET lahví) nutně vedou ty občany, kteří nejsou totální blbečci stávkující s totálně vymytými mozky lživou ekologickou propagandou "za budoucnost", k závěru, že ekologie není nic jiného než systém, zajišťující sprosté okrádání občanů lidmi a organizacemi, napojenými na "ekologii".
Jakákoli další akce tohoto druhu (a tou by zavedení zálohování PET lahví podle německého modelu jednoznačně bylo) dále zhorší pozici ekologie a ekologických problémů na hodnotovém žebříčku naší populace a může poškodit i těch několik málo smysluplných a pozitivně zaměřených ekologických aktivit, které u nás, kupodivu (většinou ve stínu nelibosti profesionálních ekologických agitátorů, tuzemských i EUrounijních) také ještě existují.

Alternativa

Jistěže by nebyl problém zavedení zálohování i těch PET lahví úplně stejného, jaké funguje, a úspěšně, po mnoho let u lahví skleněných. Tj. láhev vám vezmou všichni, kdo prodávají nápoje ve stejném typu lahví, s jedinou podmínkou - že není mechanicky poškozená (což by v podstatě u té PET láhve nemuselo ani být, protože se nemyje pro nové naplnění, ale je "rozšmelcována" na druhotnou plastovou surovinu nižší kvality). Na tomto systému by se ovšem nedalo nijak vydělat, jedině tím stylem, že vracená částka by byla o nějakou rozumnou hodnotu nižší než záloha s tím, že rozdíl by se definoval jako poplatek za recyklaci té lahve. Musel by se ovšem stanovit natolik rozumně, aby z toho netrčela zjevná nepřiměřenost (a tudíž zase ta zlodějina). A dalo by se to vyřešit i tak, že limonáda v PET láhvi by byla o nějaké haléře na litr dražší než v jiné adjustaci a rozdíl by dotoval recyklaci.

Německý model zálohování PET lahví není nic jiného než čirá zlodějina, jejíž koryfejové navíc bezostyšně přiznávají, že významnou složkou financování je "určité procento nevybraných záloh", což se do lidštiny dá přeložit jedině jako "určité procento okradených zákazníků". Zavádět něco podobného do Česka znamená leda dále a více prohloubit negativní názor významného procenta našich občanů na ekologii a také zvýšit procento občanů, kteří takto negativně na ekologii hledí. Takže pro "uvědomělé ekology" je to jakási obdoba řezání větve stromu, na níž ráčí sedět, mezi svým zadkem a kmenem. Nicméně nelze počítat s tím, že to těm "zaníceným" dojde.

Největší nepřátelé ekologie

Za minulého režimu se říkal vtip, že největší nepřátelé socialismu jsou čtyři, a to jaro, léto, podzim a zima. Protože při všech změnách počasí, srážek apod. režim reagoval nesmyslně (pokud tedy vůbec) a, bez ohledu na to, že se roční období střídají vcelku pravidelně a zákonitě, nezvládal elementární přípravu na jejich příchod.

Ekologie to má lepší

Hlavní nepřátelé ekologie jsou pouze dva: Matematické, fyzikální a chemické tabulky pro střední školy (z doby, kdy jsem studoval, dnes je lze docela dobře substituovat Wikipedií a podobnými zdroji na internetu) a kupecké počty, především trojčlenka (která se snad proto na školách přestala učit).
Proč?
Protože opravdu na naprostou většinu fantasmagorií, hlásaných ekologickými aktivisty, ale mnohdy i seriózně se tvářícími institucemi, stačí zpravidla řádový odhad a extrapolace pomocí té trojčlenky, aby bylo naprosto jasné, že se jedná o totální a v praxi nerealizovatelný nesmysl, případně že by to bylo tak šíleně drahé, že by se to prostě nedalo ufinancovat.

Příklady

Podíváme-li se na ekology propagovanou elektromobilitu, pak vidíme následující problémy:

1. Při stávajících zdrojích energie, zejména elektrické, by bylo možné provozovat prakticky jen zanedbatelné množství elektromobilů, ne o moc větší, než kolik jich je v současné době
2. Pro náhradu benzínu elektřinou bychom potřebovali více než jeden Temelín, který by vyráběl elektřinu jenom pro elektromobily
3. Vázla by logistika - nabíjení trvá (i rychlonabíjení, které navíc zkracuje životnost baterie) podstatně déle než plnění nádrže benzínem (dokonce i pomaleji tekoucí naftou), navíc dojezd elektromobilu na plnou baterii je cca třetinový (a oproti některým typům standardních aut na benzín ještě menší) než u auta na benzín, takže i kdyby nabíjení trvalo stejně jako plnění nádrže, musel by být nabíjecích stojanů cca trojnásobek, větší délka nabíjení tuto potřebu nabíjecích míst oproti čepování benzínu ještě násobí dál.
4. Benzín a nafta jsou zatíženy poměrně velkou daní, masový přechod na elektromobily by znamenal buď výpadek státního příjmu z této daně, nebo drastické zdražení elektřiny pro elektromobily. Nastal by asi i problém s nabíjením elektromobilu v domácnosti, které by bylo buď postaveno mimo zákon, nebo by došlo k drastickému zdražení elektřiny i pro domácnosti (aby se domácí nabíjení elektromobilu nevyplatilo). Dokázal bych si představit i speciální tarif na elektřinu pro majitele elektromobilu (a jejich domácnosti), který by fungoval podobně jako poplatky za rozhlas a televizi, tedy vykroutil by se z nich pouze ten, kdo by byl schopen prokázat, že elektromobil nabíjet nemůže (a to ještě ne všichni takoví).
5. Fantasmagorie ekologických aktivistů o tom, jak bude elektromobil přes noc nabíjen fotovoltaickými články, jsou už jen "třešničky na dortu". Ani nabíjení elektromobilů přes den (zaparkovaných u zaměstnavatele) jednak principiálně nefunguje (stačí spočítat kolik plochy solárních panelů by muselo být na jedno auto), jednak by znamenalo, že za pošmourného dne půjdou zaměstnanci domů pěšky, protože se jim baterie prostě nedobije.
6. Už jsem se tu zmiňoval dříve, že při našem současném energetickém mixu vyprodukuje elektromobil na sto km jízdy zhruba dvojnásobek skleníkových plynů a dalších škodlivin; pouze "nejsou vidět", protože elektromobil "má výfuk v elektrárenském komínu". Masívní zavádění elektromobilů by nutně vedlo k tomu, že by bylo nutno rychle stavět další elektrárny, a rychle se dá postavit prakticky jen paroplynová nebo uhelná elektrárna (skleníkový efekt mají srovnatelný).
7. Je vcelku jasné (a někteří ekologové, ale i s nimi spolupracující piráti (např.) to přiznávají, že totiž "elektromobilizace" by ve skutečnosti znamenala drastické omezení individuální dopravy (na úroveň srovnatelnou s časy nacistické okupace nebo raných let komunistické diktatury), což plně odpovídá některým idejím, hlásaným těmi z řad ekologů, kteří jsou v současnosti považováni za extrémisty (a "umírněnými ekology" takto presentováni). Je ovšem otázka, zda ti "neextrémisté" v reálu jen chtějí dosáhnout toho samého skrytější cestou. A je jasné, že při stávající úrovni hromadné dopravy by odstranění individuální mobility znamenalo buď naprosto neskutečné dotace do dopravy hromadné (aby byla funkční, chtělo by to dotace na úrovni výstavby několika jaderných bloků, ale průběžné a neustálé), nebo v podstatě přinucení obyvatel, aby měli práci v blízkosti bydliště (ideálně do vzdálenosti, kterou lze dojít pěšky) a nikdy nikam necestovali.
8. Je třeba odmítnout i fantasmagorie o sdílení elektromobilů a dalších dopravních prostředků. Ono to nefunguje v podstatě ani u těch kol a koloběžek, u nichž se dá důvodně předpokládat, že je používají prakticky jen "alternativně myslící" jedinci zhruba jednotného střihu. Zkoušelo se to i ve zdravotnictví (např. sdílení operačních sálů) a nakonec to zhaslo alespoň v tom smyslu, že ty sdílené provozy kdosi stabilně spravuje a pouze nějak (a za svého dohledu) zapůjčuje jednotlivým oddělením (takže to "sdílení" spíš připomíná náhradu individuálních aut taxíky). A v některých "nemocnicích na okraji města", to mají vyřešeno tak, že sice mají soustředěný komplex operačních sálů v jednom místě jedné budovy (což přijde levněji z hlediska stavby i provozu), ale každý obor tam má svůj sál a cizí si půjčuje jen v nějakém výjimečném případě (třeba velká dopravní nehoda ve spádové oblasti nemocnice).

Ekology propagovaný vodík lze odstřelit tím, že z něj lze získat zpět jen asi desetinu energie (oficiálně přiznáváno "provodíkovými weby"), která byla vynaložena na jeho výrobu. Což ho posouvá snad až někam za biomasu, pěstovanou v podzemí pod LED svítidly, která je alespoň lépe a bezpečněji než ten vodík skladovatelná.

Velká úložiště elektřiny v bateriích váznou na kupeckém počtu typu kolik lithia je potřeba na uložení potřebných ampérhodin a kolik je ho vůbec sehnatelného na světovém trhu. Těžba lithia by se musela zintenzívnit, musela by být exploatována i velice chudá ložiska, což by znamenalo, zase ta zatrachtilá trojčlenka!, totální devastaci rozsáhlých území, podstatně rozsáhlejší než někdejší povrchová těžba uhlí na severozápadě Čech (ropáky by nahradili nějací "lithiáci" nebo "ruďáci".
Z kupeckých počtů také vyplyne, že energie v plně nabitém úložišti (jen pro potřeby ČR v zimě, kdy bývá inverze a rostou nároky na topení a musíme reálně počítat s nejméně 50 dny takového počasí v jednom tahu) představuje asi dvě hirošimské jaderné bomby (ve skutečnosti asi ještě víc, protože tento typ akumulátorů se nedá vybít do dna bez jeho zničení, takže by tam musela být ještě nějaká zbytkové energie, normálně ponechávaná v akumulátorech, která by se ovšem při tom výbuchu uvolnila také), a na rozdíl např. od skladu uhlí o stejné energetické kapacitě, může taková megasoustava akumulátorů opravdu bouchnout.
Je, pochopitelně, třeba jasně odmítnout spekulace, že než se postaví příslušná infrastruktura (protože o ždímání těch desítek až stovek miliard, z nichž ledacos "ukápne" do "těch správných" kapes, vlastně jde především), tak budou dokončeny "zázračné" články, nepotřebující lithium a neschopné exploze. Šiřitele těchto keců je třeba jasně odkázat na to, že až ty články budou k dispozici v komerční podobě a ukáží se být schopné masové výroby za v praxi přijatelnou cenu, pak bude možné strategii v oblasti energetiky přehodnotit. Ale do té doby bude výhodnější ty desítky a stovky miliard dávat raději do něčeho, co prokazatelně funguje (a to je v podstatě jedině jádro, možná geotermální energie).

Problematické je také počítání s tím, že by se ke skladování (či výrobě vodíku nebo ještě něčeho jiného) používaly přetoky laciné nebo dokonce zápornou hodnotu mající energie ze solárních a větrných parků v Německu. 

Problémy jsou zde dva:

1. Až Německo potlačí ekologické organizace a postaví vysokokapacitní elektrická vedení mezi těmito zdroji a průmyslovým jihem země, tak tyto přetoky budou značně zredukovány.
2. Historie nás učí na mnoha příkladech (které jsou součástí běžné školní látky), že závislost v čemkoli na Německu je pro nás velice nevhodná strategie, vedoucí prakticky vždy k tragickým koncům.

"Dekarbonizace" má opět problém s kupeckými počty. Na její odhalení jako nesmyslu stačí jen přepočet tepla, které nyní dodávají teplárny (nejčastěji kombinované zdroje teplárenského tepla a elektřiny) na elektřinu (protože převádění tepláren na plyn, případě náhrada dálkového vytápění lokálními plynovými kotli z hlediska skleníkových plynů nemá smysl. Tuto praktickou "skleníkovou paritu" uhlí a plynu způsobují pravidelné a stávajícími technologiemi neřešitelné úniky metanu, kompenzující skutečnost, že CO2 je při spalování plynu vytvořena na stejný energetický efekt jen asi polovina. Navíc by se v atmosféře objevilo daleko vyšší množství vodní páry (z těch čtyř atomů vodíku v metanu vzniknou dvě molekuly vody), a ta by se do skleníkových jevů mohla alespoň zčásti promítnout také (a pokud bychom spaliny hnali přes nějaké kondenzátory na vysrážení páry, potřebovalo by to energii navíc, a tedy i víc produkce toho CO2 i metanu).

Fridays for future

Podstata uvedené akce je jasná: Středoškolští studenti jeden den v týdnu nejdou do školy, ale "stávkují za klima".
V nejlepším případě si o den protáhnou víkend, asi jako za mých mladých let, když první máj padl na pátek nebo pondělí a spojil se s tímto volnem.
V horším případě prostě nějak zabijí čas.
V nejhorším absolvují nějaké ideologické vymývání mozků, které je může v podstatě poškodit.
Co rozhodně nedělají: neučí se. A problém je jasný: Studentům vypadne celých dvacet procent (+- podle rozvrhu) výukové doby, a to musí být nutně znát na kvalitě jejich znalostí a dovedností. Jistěže začne být zajímavé, až tito studenti budou muset absolvovat "rasistické" přijímací zkoušky a buď v nich neuspějí, nebo vysoké školy, protože jsou placeny "od kusu" sníží laťku tak, aby naplnily první ročník plánovaným počtem studentů, ovšem nižší kvality. A přinejmenším některé z nich této kvalitě studentů přizpůsobí i nároky na ně, aby si nevyprázdnily po prvním ročníku posluchárny.
Rozhodně to celé povede k tomu, že se dál rozevře příkop v úrovni znalostí a dovedností mezi jejich generací a těmi staršími, co ještě absolvovali normální, kvalitní vzdělání poskytující, školy.
Zcela jistě se může objevit "konspirační teorie", protože nevzdělaný hlupák je snadnější obětí progresivistických agitátorů (včetně ekologických), v důsledku toho, že z něj právě nízké vzdělání a absence analytických nástrojů (třeba té trojčlenky) učiní snadnou oběť blábolících agitátorů (zelených, pirátů apod.), kteří by u jeho rodičů (o prarodičích ani nemluvě) v důsledku jejich daleko solidnějšího vzdělání neměli šanci uspět. Ať už uvedené "konspiraci" budeme věřit nebo ne, tomu, že důsledkem této akce je nižší úroveň kvality vzdělání, prostě věřit musíme, protože to plyne z podstaty věci.

Lze tedy konstatovat jednak to, že naprostou většinu toho, co hlásají ekologické organizace, je možné rozporovat nebo přímo vyvrátit velice jednoduchými postupy a na základě triviálních znalostí. Na to by měl mít prakticky každý, kdo úspěšně odmaturoval (ale i mnozí z těch, kteří nematurovali). Je třeba odmítnout představu, že ekologie je cosi tajemného, čemu rozumí jen vyvolení. Naopak, vzhledem k multioborovým přesahům se v ní může uplatnit prakticky každý. Ostatně, známá organizace IPCC byla dlouho vedena železničním inženýrem s nulovou odbornou kompetencí v oblasti klimatologie.

Průšvih s pokrokovým poslancem

Průšvih Dominika Feriho má docela slušný potenciál do značné míry nabourat preference progresivistické levice, vydávající se za pravici. A to v podstatě bez ohledu na to, jak dopadne či v jaké fázi bude jeho řešení v kritické předvolební době.

Pan poslanec

Přiznávám se, že mi nikdy nebyl sympatický, až jsem se podezíral z rasismu.
Na druhé straně mi připomínal ony vyšší funkcionáře SSM, které jsem měl možnost poznat v době svého v totalitě stráveného mládí. V oné době jsem byl poučen o tom, jaký je rozdíl mezi nižšími funkcionáři této organizace (asi tak po úroveň okresu) a vyššími (kraj a výš): Údajně spočíval v tom, že ti okresní, když na různých akcích poněkud přebrali, blili do WC nebo alespoň do umyvadla, zatímco ti vyšší blili rovnou na podlahu řka, že si platí uklízečku.
A, je mi velice líto, pan poslanec, nevím proč, mi celou svou osobností, dizajnováním, řečí těla apod. evokoval vzpomínku na ty funkcionáře SSM vyšší kategorie.
Takže jeho současné problémy v podstatě zapadají přesně do té skládačky, kterou jsem si o něm na základě této podobnosti vytvořil.

Aféra

Bylo zveřejněno obvinění od více dívek (ke kterým se posléze přidaly ještě další), že byly panem poslancem přinuceny k nedobrovolnému či ne zcela dobrovolnému sexu, případně k jimi odmítaným sexuální praktikám. Aféru rozjely spíše levicové sdělovací prostředky. Nedejme se mýlit formálním prohlašováním TOPky, je to strana v mnoha ohledech levicová či "levicově progresivistická". Levicovost dokazuje i její pozitivní vztah k v podstatě socialistické EU, k imigrantům (většinou potenciální voliči levice, která u rezidentního obyvatelstva dlouhodobě ztrácí preference) apod.
Je docela možné, že aféra se měla užuž provalit, a tak přišel pokyn k jejímu provalení touto cestou, aby to vypadalo jako nikoli naprosto vynucené "džentlmenské přiznání" a odstoupení z funkce. Případně aby si tyto vcelku zprofanované (alespoň u části obyvatelstva) plátky a weby zlepšily "imidž".
Trochu by to mohlo připomenout známé přiznání ultralevičáckého "spisovatele" (ve skutečnosti ideologického agitátora) Güntera Grasse ke členství ve "Wafen SS" poté, co se stalo jasným, že antidemokratické síly v Německu už nebudou s to dále bránit otevření příslušných archivů, včetně seznamu členů.

Konspirace

Nejsem toho názoru, že by šlo o nějakou extra konspiraci, jak prohlašují někteří "odborníci". Dát dohromady něco podobného by bylo v našich podmínkách dost komplikované a "prokecalo by se to", jako prakticky vše tohoto druhu. Spíše jsem toho názoru, že některá z postižených žen  už odmítla mlčet, a na základě jejího vystoupení se prostě utrhla lavina. Ovšem, onen lavinový svah zde s největší pravděpodobností byl. A na jeho vznik by stačily Feriho "silácké" řeči, které dosvědčuje opravdu velké množství svědků, takže jsou nejspíš realitou. A pokud se v reálu choval stylem "psa, který štěká, ale nekouše", asi o tom málokoho přesvědčí.

Jak to může vyústit?

1. Feri bude usvědčen a nějakým způsobem odsouzen.
2. Feri využije ono nerovné postavení mezi sebou a ženami, které ho obvinily, sám vyvázne pro nedostatek důkazů a ony ženy (protože jsou jasné důkazy, že ho obvinily) budou souzeny za křivé obvinění
   

První možnost

Tato možnost je asi nejméně bolestivá pro TOP. Je třeba připomenout, že i v ní jsou progresivisté, kteří hlásají pro sexuální a "hate" zločiny (ale i "zločiny") že obviněný je automaticky vinen, leda by se nějakým zázrakem podařilo prokázat jeho nevinu. Cílevědomě tedy narušuje (či se spíš snaží zrušit) onu známou zásadu civilizovaného práva, že v případě pochybností se rozhoduje ve prospěch obžalovaného. Pochopitelně, likvidace civilizovaného práva v civilizovaných zemích je předstupněm a podmínkou přeměny civilizovaných zemí v levičácké hovadastány, nemající s civilizací již nic společného (jako náš stát v 50. letech za éry soudruha Urválka a spol.).
Dominik Feri byl také horlivým příznivcem a propagátorem fašizace justice civilizovaných zemí podle "idejí" hnutí Me-e-é Tů, kdy má být obviněný autoimaticky vinen, pokud se mu nepodaří proikázat opak (což je v řadě případů technicky nemožné).
Pokud tedy bude Feri odsouzen, bude to vnímáno pozitivně v tom smyslu, že se naplnilo známé úsloví o kopání jámy a padání do ní. Je docela možné, že alespoň inteligentnější menšina progresivistů pochopí, že to, co prosazují, se může obrátit proti nim.
Na druhé straně může dojít i k určitému agitačnímu využití této situace, pro TOP a další podobné politické síly nepříjemnému.

Druhá možnost

Možnost, že Feri odsouzen nebude, přestože jakýkoli normální člověk na jeho místě by odsouzen byl, bude, pochopitelně, pro TOP horší, protože zde bude zcela zřetelný dvojí metr, ať už založený na principu "poslance coby nadčlověka", nebo na principu "nadčlověčenství" rasovém.
V každém případě takovéto vyústění kauzy rozhodně sebere TOP a dalším progresivistům docela dost hlasů, alespoň pokud jejich protivníci nebudou úplně hloupí a neschopní. Na dělení společnosti na "nadlidi" a "podlidi" je naše společnost dost citlivá, protože to tu bylo jak za nacistické okupace, tak i za vlády komunistů.
Při dobře vedené kampani by mohly "demokratické" strany utrpět velice těžké a obtížně zhojitelné ztráty voličských hlasů, pokud by tedy další členové SPOLU TOPku jednoduše nehodili dostatečně rychle přes palubu.

Další

Je, pochopitelně, možnost, že se vyšetřování této kauzy bude vléct záměrně tak, aby do voleb pokud možno nic neproběhlo. Pak by se měly (a to si musí skutečně demokratická opozice pohlídat) důsledky této kauzy promítnout do voleb následujících. Nicméně i takové zdržování může při správné agitační strategii udělat svoje.

Celá tahle akce naprosto jednoznačně nahrála skutečně demokratickým stranám (protože strany SPOLU vedle demokracie v posledních dvou desetiletích, minimálně, ani neležely) a má potenciál oslabit úspěšnost toho nejhoršího, co na naší politické scéně reálně je.

Ledoví muži přišli opět na čas

Mechanismus "ledových mužů" je jasně daný: Na jaře se začnou "telit" grónské ledovce. Což znamená, že se z nich odlamují kusy ledu a padají do moře a poté je ženou mořské proudy na jih. Jakmile přetnou cestu vzdušného proudění ze západu na východ, dojde kontaktem vzduchu s ledovými masami a ochlazenou vodou okolo nich k ochlazení ovzduší. Ty vzdušné proudy, které se pak přeženou nad Evropu, vyvolají ochlazení (někdy až pod bod mrazu) a deště. S jednou z těchto ker, které doplavaly ještě dál na jih a přetrvaly déle, se setkal, ke své smůle, 14. 4. 1912 Titanic.

Co by se stalo v případě oteplení

Pokud by se skutečně Arktida nějak významně oteplila, k uvedenému jevu by začalo docházet dříve a "ledoví" muži by se začali posouvat v kalendáři směrem k začátku května, případně až do konce dubna. Je to jasné: Oteplení a tání ledu by prostě v Arktidě, a tedy i na tom Grónsku, přišlo dříve.

Stabilita tohoto jevu

Faktem je, že uvedený meteorologický jev je velice stabilní a i v dobách největšího řádění "globálního oteplení" se nezačal kalendářně předcházet. Znamená to tedy, že navzdory záplavám katastrofických scénářů a dalších podobných desinformací, šířených klimaalarmisty, nedošlo v dění klimatu planety Země k ničemu skutečně významnému.

Proč byla loni zima?

Navzdory katastrofickým scénářům od klimaalarmistů, včetně IPCC, byl loňský rok teplotně výrazně podprůměrný (katastrofální byly spíš podmínky pro pěstování teplomilných plodin, jako rajčat, okurek, tykví apod.). Letos máme teplotně podprůměrné jaro, byť "zmrzlíci" nepřinesli letos mráz, nicméně klíčení a růst teplomilných plodin se výrazně opožďuje. Týká se to nejen výše uvedených, ale i třeba kotvičníku, kterému se nedaří klíčit ani ve folijníku.
Co se tedy děje s planetou? Soudruzi klimaalarmisté ignorují řadu jevů, které nesouvisejí s jejich fantasmagoriemi o "šíleně škodlivém CO2". Jedním z těchto jevů jsou slapové síly, které jsou vyvolané na Zemi gravitačním vlivem dalších těles Sluneční soustavy.
Pochopitelně, na klima mají vliv jen některé z nich. Slapové síly Slunce a vnitřních planet (které je mohou trochu zesilovat) v podstatě splývají s vlivem slunečního záření, a proto se samostatně neprojevují. Měsíc, který během 28 dnů projde jak přízemím tak i odzemím (a tudíž jím způsobené slapové síly v této periodě kolísají) se promítne spíš do střídání chladnějších a teplejších epizod počasí, které jsou dlouhodobě známé (věděli o nich už Keltové), nicméně do klimatu se nepromítnou. Mars je velice malý. Nicméně za ním leží největší planeta Sluneční soustavy, o níž se dá s trochou nadsázky říct, že "Sluneční soustava se skládá ze Slunce a Jupitera a nějakého málo významného smetí". V Jupiterovi je uloženo cca 90 procent veškeré odhadované extrasolární hmoty naší soustavy a i případná existence další planety o velikosti Neptuna v Kuipirově pásu (nebo za jeho zevním okrajem) na tom nic moc nezmění.
I tato planeta vyvolává na Zemi slapové jevy, jejichž energie nakonec, podle zákonů termodynamiky, skončí jako teplo, situované do kůry planety, světového oceánu i ovzduší. Vzhledem k oběhu Země i Jupitera kolem Slunce jedním směrem a výstřednosti dráhy Jupitera existuje cca 62,5 letá perioda, kdy Jupiter v opozici (tady na opačné straně než Slunce) prochází bližšími a vzdálenějšími partiemi své dráhy. A s touto periodicitou se mění množství energie, které předá slapovými silami Zemi.
Onen cyklus lze najít jak v teplotách (střídání tří teplejších a studenějších desetiletí), tak i v intenzitě srážek, průtocích na srážkách závislých toků apod.
Loni jsme vstoupili do oné poloviny cyklu, kdy Jupiter začíná předávat Zemi menší množství energie, a tento jev vyvrcholí za cca 15 let.

Jupiter, Slunce a další planety

Už v dobách začátku pátrání po exoplanetách se vědělo, že Slunce se mírně pohybuje v cyklu oběhu Jupitera kolem něho. Přičemž bylo spočteno, do jaké vzdálenosti od Slunce bychom byli s to tento jev zaznamenat a poznat, že má Slunce minimálně jednu obří oběžnici. A tyto vzdálenosti s pokrokem v přístrojové technice, samozřejmě, dále narůstala a narůstají.
Faktem je, že Jupiter je původcem 11 letého cyklu sluneční aktivity, který se promítá (a jsou nuceni to připustit i klimaalarmisté) do intenzity slunečního záření a druhotně i do teplot na planetě Zemi. Tento periodický jev je dobře znám i z našich meteorologických dat. Proto také klimaalarmisté rádi pracují s dlouhodobými klouzavými průměry teplot, v nichž je tento jev do jisté míry maskován.
Další věcí je, že ostatní velké planety mohou vliv Jupitera na Slunce ještě dále modifikovat. Cyklicky dochází ke změnám v cyklech slunečních skvrn, a tím opět ke změnám sluneční aktivity. Asi nejznámější je Maunderovo minimum, které bylo v letech 1645 - 1715 a vedlo ke katastrofálním neúrodám, hladomorům apod., které akcentovala v Evropě končící třicetiletá válka. Nicméně ochlazovalo se už před tímto obdobím, což bylo jedním ze startovních faktorů této války a do jejího dění se promítlo i totální zamrzání Baltu v zimě, které umožňovalo Švédům "suchou nohou" Balt překročit v libovolném místě a napadnout Prusko nebo Polsko.
Uvedený jev patrně souvisí s buď harmonickým nebo chaotickým pohybem těžišť Slunce a Sluneční soustavy (leží také uvnitř Slunce, ale jinde). Tento pohyb se promítá do promíchávání obsahu Slunce, a tím do zintenzívňování či oslabování přeměny vodíku na hélium (tento prvek je z místa reakce, kde jí následně překáží, odváděn proudy sluneční hmoty, které jsou na pohybu těchto těžišť závislé).
Protože se jedná o gravitační jev, který je dlouhodobě predikovatelný a dlouhodobě stanovitelný i zpětně, můžeme jej porovnat s paleoklimatickými proxydaty. Jedná se např. o složení pylů v rašeliništích, z pozdějších dob i údaje kronikářů o výjimečných zimách a teplech, o dobách vzniku a tání souvislé sněhové pokrývky v konkrétních lokalitách, úspěšnosti nebo neúspěšnosti pěstování teplomilných či chladnomilných plodin. Např. Evropu zachránila před totálním vymřením na hlad a neúrody za Maunderova minima introdukce pohanky, kterou původně pěstovali Švédové, ale byla jejich vojáky zanesena i do jižnějších zemí.
Uvedené astronomické údaje říkají, že paralelně s ochlazováním, daným vzdalováním se Jupiteru od Země, bude docházet k dalšímu poklesu sluneční aktivity (nástup kolem roku 2030), a pak by nás mělo čekat několik velmi studených desetiletí, byť snad ne tak studených, jako byla ona "malá doba ledová" za Maunderova minima.
O uplynulém období lze pak konstatovat, že se v něm sešlo jednak sluneční maximum, jednak maximum oteplovacího vlivu Jupitera, kterými lze vysvětlit většinu z oteplení v této době. Podobná, ještě delší a teplejší, klimatická epizoda zde byla v raném středověku a umožňovala např. v teplejších oblastech našeho území pěstovat smokvoně, jaké tč. rostou v bývalé Jugoslávii, možná na jihu Maďarska.
Takže, pokud bude následující desetiletí chladnější než to uplynulé (v rámci statistických fluktuací se jistě mohou vyskytnout teplejší i chladnější roky, ale těch teplejších by mělo být méně než v uplynulém desetiletí a mělo by být v jednotlivých rocích i méně "tropických dní") a pokud se následně ochladí ještě víc, bude to znamenat, že naše vypouštění CO2 a dalších skleníkových plynů je pořád ještě slabé na přírodní procesy, které klima ovlivňují. Pokud se přes uvedené astronomické jevy bude dále oteplovat, převyšuje vliv lidstvem produkovaných skleníkových plynů astronomické jevy. Reakce klimatu na úbytek produkce CO2 v souvislosti s covidovou pandemií, který se do globální teploty zdaleka nepromítl tak, jak by se coby dominující klimatický faktor promítnout měl, dává naději, že astronomické vlivy jsou skutečně ty rozhodující.

Velice pěkné je, že uvedená astronomická hypotéza a předpověď je "popperovsky falsifikovatelná", na rozdíl od ideologických blábolů IPCC (protože, podle této instituce, když se otepluje, je to znak blížícího se oteplení, když se ochlazuje, je to opět známka blížícího se oteplení, a když se neděje nic, věští to oteplovací katastrofu také). Tudíž se jedná o skutečnou vědeckou hypotézu.

Česko na členství v EU v podstatě nevydělalo

Reaguji na článek pana Zdechovského "EVROPA: Česko na členství v EU vydělalo" ze 5.5.2021 na Neviditelném Psovi.

Česko nemá prospěch ze členství v EU, ale z pádu socialismu.

Naprostá většina ekonomických úspěchů, zlepšování kvality života obyvatel a dalších pozitivních změn nastala jen a jen v důsledku pádu socialismu a nastala už dávno před naším vstupem do EU. Naopak, po tomto vstupu pohyb řady pozitivních změn začal stagnovat a nejsou výjimkou ani zpětné trendy (ve smyslu návratu socialistických poměrů), byť pod taktovkou "budování EU", nikoli formálně socialismu.
Problémem je, že EU je silně socialistická, a prosazuje (nebo už prosadila) znovuzavedení řady jednoznačně socialistických jevů, které jsme vykopali z naší země v souvislosti s "Velkou sametovou" a domnívali se, bohužel nesprávně, že navždy.
EU nám platí jen to, co sama u nás potřebuje, případně naprosté nesmysly. Na dopravní strukturu nám přispěla proto, aby zlepšila dopravu zboží ze starých zemí EU přes naše území na východ. Na čističky odpadních vod, nové kanalizace apod. nám přispěla tehdy, když ty odpady končily v řekách, tekoucích od nás do Německa nebo Rakouska. Další příspěvky se týkají spíše nesmyslů, oněch pověstných "rozhleden v údolí a akvaparků bez vody". Přičemž v naprosté většině případů jsou dotace vázány na to, že materiál bude nakoupen u firem ze starých zemí EU a klíčové (přinejmenším) práce provedou firmy z těchto zemí, případně jejich filiálky zřízené v postsocialistických státech. Takže tyto dotace jsou v podstatě pro staré země EU jen jakási "malá domů" a často s sebou strhnou i významnou část prostředků z naší spoluúčasti na těchto projektech.
Zkvalitňování, a hlavně computerizace, výuky na školách, o němž píše pan Zdechovský, je prostě dáno tím, že počítače přestaly být s pádem socialismu čímsi ideologicky závadným a přestalo blokování jejich zavádění do škol. Často "pionýrské" projekty z 90. let byly v kontextu z tehdejší technickou úrovní kvalitnější než to, co přinesla pozdější podpora z EU. Ta zejména prosazuje silné vazby výuky na produkty Microsoftu, což je spíš překážkou v kvalitě výuky, než přínosem pro ni.
"Přísnější ochrana životního prostředí" se dávno zvrhla v pravý opak. Každý, kdo něco staví, je nucen platit obrovské výpalné zeleným organizacím, které jinak blokují stavbu prakticky všeho. Není náhodou, že od našeho vstupu do EU, kdy začaly být možnosti boje proti těmto raketýrům daleko omezenější (a těmto organizacím začaly na konta proudit peníze z bohatých EUrofondů) jsme prakticky nepostavili žádnou dopravní infrastrukturu, pouze "vylepšili" několik stávajících železnic s tím, že užitek z toho má opět především EU. Dalším problémem je povinné zateplování budov, které se zoufale nevyplatí (jinak by nemuselo být povinné). To se promítá velice drsně (vedle dalších aktivit ekologických organizací) do bytové výstavby a cen bytů a bydlení obecně. V podstatě se toto stává limitem demografického růstu, protože mladí našinci nemohou sehnat (či zaplatit) bydlení a zakládat rodiny. Vzhledem k tomu, že EU podporuje dovoz primitivů ze zemí třetího světa, jimž (za naše peníze, protože vlastní žádné nemá) platí bydlení i další benefity, bují konspirační teorie o cílené náhradě civilizované populace nevzdělanými barbary, akceptujícími neomarxistické fantasmagorie, a není možné se tomu divit. To celé, pochopitelně, popularitu EU ještě dále snižuje.
To, že si pan Zdechovský vůbec dovoluje blekotat o zajištění kvalitní pitné vody je snad jen proto, že doufá v zapomenutí negativního dopadu zapojení vodárenských firem ze starých zemí EU do vodáren v některých našich městech, které zpravidla znamenalo drastické zdražení pitné vody a často i pokles její kvality.
Platbu kartami v zahraničí, respektive v zemích EU, využije tak málokdo, že zákaz formální existence "zahraničních poplatků" (který si banky stejně vykompenzují jinak, i na lidech, kteří v zahraničí platit nechtějí a nepotřebují) nemá prakticky žádný smysl. Daleko přínosnější by byl skutečný konkurenční boj mezi bankami, který by je donutil tyto poplatky snížit či zrušit v rámci boje o zákazníka, a nikoli bruselská podpora "bankovního socialismu".
V podstatě to samé se týká i roamingu u poskytovatelů mobilního připojení.

Ano, mnoho věcí v EU je špatných

Omezování svobody pohybu v souvislosti s covidovou epidemií bych  do problematiky negativ EU vůbec netahal. Takovéto (nebo ještě daleko přísnější) omezení je součástí boje proti epidemiím od starověku a ani v moderní době neztratilo značnou část svého významu. Proti nemoci, která se v té době ani nedala léčit, ani ještě nebylo k dispozici očkování, jsme byli ve stejném postavení, jako Karel IV., když se na západní hranici království objevila černá smrt.
V souvislosti s touto epidemií lze ukázat na naprostou impotenci EU cokoli v souvislosti s bojem proti covid zajistit. EU bojovala proti opatřením na hranicích. Musely je zavést jednotlivé státy proti vůli EUrobyrokratů, kterým životy obyvatel EU leží u koncového otvoru trávícího ústrojí. To samé se týká i zajištění očkování. Vyhrála to Velká Británie, která v důsledku brexitu má zajištěno proočkování více než trojnásobného procenta populace než činí průměr EU (a stále tomuto průměru v onom ukazateli utíká). V rámci EU jsou na tom nejlépe ty státy, které si zajistily očkování po své vlastní linii, EU se pouze zmohla (pravděpodobně) na zinscenování "Vrbětické události", aby zarazila očkování Sputnikem v Česku a zajistila tím profit farmaceutickým firmám ze starých států.
ERASMUS je v reálu obrovský problém, protože v jeho rámci jsou vytypováváni kvalitnější studenti z východních států EU, kterým je pak cíleně nabízena práce v některé ze starých zemí. V podstatě i "posilování jazykových kompetenci" studentů má primárně tento význam. Jedná se tedy o jakýsi nástroj "brain drainu" s tím, že pokud se v rámci tohoto programu nějaký východní student něco naučí a pak to uplatňuje u sebe doma, je to spíš z pohledu organizátorů tohoto programu nežádoucí jev.
Je zajímavé, že pan Zdechovský zcela pomíjí takové věci, jako je demokratický deficit EU a přebujelost její byrokracie, která již jednoznačně poškozuje nejen nové státy EU, ale i ty staré a i EU jako takovou. Ten demokratický deficit úzce souvisí s prosazováním progresivistických zhůvěřilostí cestou "bruselských dekretů" v situaci, kdy v jednotlivých státech fungující parlamenty tyto prasečiny neodhlasují.
Pan Zdechovský také nereflektuje šílenosti typu "New green dealu" a další likvidační snahy, zaměřené proti ekonomikám jednotlivých států EU.

Výzvy

Před EU nestojí žádné "výzvy", respektive tyto "výzvy" jsou asi stejné, jako byly "výzvy", stojící před socialismem a komunistickými stranami ve druhé polovině 80. let minulého století.
EU (na rozdíl od vysoce úspěšného a přínosného EHS) se naprosto jednoznačně neosvědčila a představa o nějakém "zeštíhlení", zrušení škodících EU agentur (tj. prakticky všech), zprůhlednění financování nebo zamezení aktivit, souvisejících s progresívní levicí "řešenými" pseudoproblémy, je zcela mimo realitu. V reálu totiž právě tohle je podstatou činnosti EU a bez této škodící pseudoagendy by se naplno ukázala její bezcennost a škodlivost. Už z toho důvodu je něco podobného (vyjma změn naprosto bezcenných, pouze kosmetických) zcela nerealizovatelné.
Češi vnímají EU jako cosi vzdáleného, co nemohou prakticky nijak ovlivnit (asi jako v minulém režimu nemohli ovlivnit činnost moskevského politbyra) zcela správně. Této nemožnosti cokoli ovlivnit, včetně toho, že parlament EU nemá prakticky žádné reálné pravomoci, protože o všem rozhoduje nikým nevolená a nikomu neodpovědná EK, odpovídá i zájem občanů ČR o "dění v EU" (protože ta je vnímána spíš jako živelná katastrofa), i účast ve volbách do totálně impotentního EUroparlamentu.
Volby do EUroparlamentu mají pro nás jen ten význam, aby se tam dostali lidé, kteří budou včas signalizovat přípravu šíleností typu zákazu munice na bázi olova nebo (nyní chystaného) zákazu domácích zabijaček. Protože tato aktivity EU jasně ukazují, co vše nám EU bere a hodlá brát, aniž by nám cokoli jako kompenzaci dávala.
Na tom se nic nedá změnit, respektive změny, které by něco takového zajistily, by vedly v totální přeměnu EU na cosi zcela jiného. V souvislosti s tím EUroparlamentem by musely vzniknout celoevropské politické strany (aby člověk vůbec věděl, koho vlastně volí a nehádal pouze, s kým se místní EUroposlanci dají do holportu, často v příkrém rozporu s jimi presentovaným volebním programem). To by znamenalo i vznik evropského politického národa, který by byl reálnou opozicí evropské byrokracii. Proto také tato byrokracie dělá vše proto, aby nic takového nevzniklo a ona mohla vládnout pomocí umělého vytváření animozit mezi jednotlivými státy a národy v EU v duchu známého hesla "divide et impera". Viz např. současné události kolem těžby uhlí v Polsku, proti níž brojí tuzemští ekoaktivisté.
Náš vstup do EU na Prvního máje v roce 2004 si nedovolil oslavovat prakticky nikdo, protože i ti největší magoři si jsou vědomi toho, že jeho připomenutí by jen dál prohloubilo příkop mezi z EU placenými "progresivisty" (mezi něž patří naprostá většina oněch oslavovatelů) a naprostou většinou normálních lidí. Pokud lze tento den připomínat, tak leda jako jakousi analogii s 15. březnem 1939 nebo 21. srpnem 1968.
EU začala brexitem chcípat a rozkládat se. V našem zájmu je, aby tento rozklad byl co nejrychlejší a nejdůkladnější.
Zcela jistě je v našem zájmu nějaká integrace evropských (a nejen evropských) států, ale ta se musí dít na bázi spolupráce mezi suverénními státy, nikoli na bázi činnosti antidemokratické a "věčné" mezinárodní byrokracie. Potřebujeme tedy něco, jako bylo původní EHS, ovšem zajištěné daleko důkladněji proti malignímu zvrhnutí na komplexně škodící EU.

Článek pana Zdechovského je vyargumentován tak bídně, že je (pravděpodobně) bezděčnou ukázkou toho, jak se při svých (často sympatických) aktivitách v rámci EUroparlamentu odtrhl od reality občana ČR a snaží se řešit cosi, co už má občan ČR dávno vyřešeno a dává to najevo podporou protestních stran a sdružení, jejichž vztah k EU je buď ambivalentní nebo čistě záporný. Občané ČR si budou muset vybojovat czexit, či se podílet na rozbití EU, jako se v roce 1989 podíleli na rozbití "tábora míru a socialismu". Jakákoli jiná cesta je cestou zpět do rudého pekla.

Vadí vám rouška? Vzpomeňte na muslimky!

Dnes je u určité části společnosti, charakterizované mládím (zpravidla rok narození po konci minulého režimu, nebo v jeho posledních letech a zažití jeho konce ještě před tím, než začali rozum brát) a nevzdělaností (na níž nic nemění tituly z nějaké humanitní pseudovědy, jaké za vlády komunistů studovali vysokoškoláci z exaktních či technických oborů v rámci "marxáku" a zvládali je vedle skutečně vysokoškolské látky) odmítat roušky a respirátory. Je to k něčemu?

Rouška

I pitomá rouška z kusu hadru (na začátku covid epidemie jsem si jednu udělal ze staré teplé ponožky) rozptýlí vydechovaný vzduch a i kdyby nezachytila žádné virové částice (ale ona nějaké zachytí i ta vlna nebo bavlna, byť ne všechny), tak zabrání "dofouknutí" na větší vzdálenost. Z čehož plyne ono rčení "moje rouška chrání tebe".
Pokud vám bude někdo blekotat o neúčinnosti roušky, nechte ho s ní na obličeji sfouknout svíčku. Pobavíte se. Zejména, pokud během usilovného sfoukávání přiblíží obličej s rouškou tak blízko k té svíčce, že mu rouška vzplane.

Respirátor

Respirátor má zachytit virové částice (zda a jak to dělá, je na něm vyznačeno kódem z čísel a písmenek). Fakticky ovšem není přilepen na obličeji jako plynová maska, takže nějaký vzduch, tam i zpět, projde mezi kůží a okrajem respirátoru. I s viry, pochopitelně. Je jistě otázka, zda je lepší rouška, připlácnutá na obličej, než standardní respirátor, ale na tom druhém se dá jednoznačně trhnout víc peněz.

Rozdíl

Rouška může být a je připlácnutá na nos a ústa. Pod respirátorem je prostor, který se přidává k tzv. mrtvému prostoru dýchadel.
Co to ten mrtvý prostor je? Jsou to v podstatě dýchací cesty až po plicní sklípky. Tento prostor se zaplní při výdechu vzduchem, který byl zbaven ve sklípcích části kyslíku. A tento vzduch je z mrtvého prostoru nadechován jako první. K mrtvému prostoru, pochopitelně, patří vše, co je na nosu a ústech. Budeme-li dýchat např. přes hadici vysavače, zvětšíme mrtvý prostor natolik, že se po chvíli začneme dusit, protože se nám bude do plic vracet jen a pouze vzduch již vydýchaný a jen minimálně smísený ze vzduchem venkovním. Fyziologický mrtvý prostor je za normálních okolností příliš malý na to, aby nám uškodil (protože nadechujeme mnohem větší objem než jaký je jeho objem, takže se čerstvý vzduch dostane až do těch plicních sklípků). Při onemocněních s velmi mělkým dýcháním však může vadit i ten, proto se někdy u pacientů dělá tracheotomie. Dýchají pak přímo do průdušnice a mrtvý prostor nad ní je z dýchání vyřazen. Týká se to i některých pacientů s těžkým covidem.
Prostor pod respirátorem zase tak malý není. Při sevřených ústech odpovídá zhruba objemu úst a nosohltanu. Mrtvý prostor se tedy zvětší až o desítky procent. Proto řada lidí, zejména starších a s různými dechovými potížemi, má s respirátorem dýchací potíže, včetně toho, že s rouškou je mít nemusí (nebo jen výrazně slabší).
V této souvislosti si dovolím připomenout i skutečnost, že dušnost je definována jako subjektivní pocit nedostatečného dechu, nemusí být tedy vždy a za všech okolností objektivně prokazatelná. Dokonce ani saturace krve kyslíkem s ní nemusí stoprocentně korelovat.

Dušnost z respirátoru

Uvedli jsme si tedy, že skutečně část starších a nemocných osob může mít z nošení roušky či respirátoru objektivní potíže, přičemž paradoxně kvalitnější výbava, tj. respirátor, může vadit více.
Rozhodně si však nemyslím, že by zdravá osoba, narozená v roce 1990 či později, měla mít nárok na takovéto potíže. Dokonce i se zohledněním mizerné tělesné kondice ročníků, které neprošly základní vojenskou službou.
Z tohoto důvodu pokládám tyhle "odpírače" a "protestanty" za nesmyslné blábolily. A to bez ohledu na skutečnost, že řada "proticovidových" opatření, vymyšlená vládními "odborníky" a horlivě prosazovaná "Hamáček boys", je nesmyslná, nebo dokonce prokazatelně škodlivá. A řada dalších je naprosto nepřiměřená při porovnání jimi sníženého rizika s jimi způsobenými škodami. Už proto, že tito zjevní blbečkové jsou využíváni k diskreditaci věcných (a věcně správných) kritik covidhovadin.

Nicméně, k té druhé části názvu

Významná část muslimek je nucena po celý život dýchat skrze něco, co připomíná roušku či respirátor a překáží při dýchání prakticky stejně (pokud ne hůř).
Přitom je zajímavé, že pro zahalování obličeje, ani jiných částí hlavy, není v Koránu naprosto žádný podklad či příkaz. To zahalení a zakrytí obličeje má jakýsi smysl při větrném počasí v písečné poušti (v jiných typech pouště spíš nikoli). Je, pochopitelně, zdrojem nejrůznějších zdravotních problémů (včetně toho, že zahalené muslimky zpravidla trpí chronickým nedostatkem vitamínu D).
A je velice zajímavé i to, že oni výše zmínění "odpírači" se rekrutují především z těch živlů, které podporují radikální islamisty a naopak bojují proti všem, kdo se snaží tou či onou formou muslimkám pomoci a tento perverzní zvyk pouštních primitivů omezit.

Odpírači roušek a respirátorů tedy bojují, pokud se jich to týká, proti něčemu, co jiným naopak pomáhají, přímo či nepřímo muslimským ženám vnucovat (např. bojem proti českým antiislamistům, či alespoň jejich ostouzením, s vazbou na zahraniční síly s podobným politickým programem). Tedy v podstatě, jak se v Česku pěkně říká, káží vodu, ale pijí víno.

Změna času

Opět nám nastala změna času. Opět se významná část populace budí ve stresu a uléhá buď podle normálního času o hodinu později, nebo se hodinu či déle převaluje na lůžku, a v obou případech má spánkový deficit.

Bezcennost změny času

To, že změna času nepřináší žádný užitek, bylo opakovaně prokázáno ekonomickými studiemi a není důvod o tom sebeméně pochybovat. Navíc tato změna i dříve jen přesunula spotřebu elektřiny z továren do domácností (protože lidé vstávali dříve a museli si doma svítit). Což bylo navíc akcentováno v době první světové války, kdy významná část domácností ještě svítila plynem. Dalším problémem je, konkrétně u nás a v zemích se stejnou historií, dědictví Rakousko-Uherska a vlivu předposledního vládce tohoto státu, trpícího už od útlého mládí senilní demencí a stařeckou nespavostí (jíž se pak devótně přizpůsobil nejprve dvůr a poté celý stát). V zemích, kde se chodí do školy či zaměstnání na devátou či desátou, změna času skutečně může přinést "hodinu navíc". Ve státech, zatížených oním dědictvím ze sklonku monarchie, jako jsme i my, kde se musí jít spát ve 21:00 nebo 22:00 (protože se vstává do zaměstnání někdy mezi čtvrtou a šestou hodinou a školáky je nutno budit před sedmou) je "večerní hodina světla navíc" spíš škodlivá, protože vadí při usínání.

Škodlivost změny času

Skoková změna času vytváří nespecifický stres. Je to známo obecně (jako tzv. poledníková nemoc) a u sportovců se to dokonce zcela běžně řeší aklimatizací v místě, kde mají podat výkon. Není-li to možné, řeší se to i aklimatizací "na poledník" v nějaké chudší (a tudíž z hlediska pobytu levnější) zemi. Třeba aklimatizace evropských sportovců na sportovní utkání v USA se dá řešit pobytem v jižní nebo střední Americe na příslušném poledníku.
Je jasné, že tento stres působí prakticky na veškeré orgány a orgánové systémy, které jsou ovlivňovány tzv. cirkadiánními rytmy. Stále více se ukazuje důležitost dopadu rozvratu produkce hormonu melatoninu nadvěskem mozkovým, protože tento hormon má velmi důležitý vztah k obraně organismu před buňkami, které jsou buďto již zhoubně zvrhlé, nebo se u nich změna k tomuto stavu (má více mezistupňů) již projevuje. Rozvrat produkce melatoninu tedy má vztah ke zvýšení rizika vzniku zhoubného nádoru.

Změna času a imunita

Je známo, že skoková změna času se promítne též do zhoršení funkce imunitního systému (což se spolu s výše zmíněným narušením produkce melatoninu promítne do výskytu zhoubných nádorů). Nicméně je jasné, že toto oslabení imunity má vztah také k protivirové imunitě, včetně nespecifické.
Je tedy jasné, že můžeme cca od 14 dnů až po měsíc až dva od změny času očekávat vyšší výskyt infekce covidem a pravděpodobně se změna času léčebných a ošetřovatelských úkonů projeví ještě dříve v úmrtnosti pacientů s těžkou formou této virózy.

Produkce melatoninu a já

Jistěže si mohu rozhasit produkci melatoninu při práci nebo zábavě na notebooku, tabletu či mobilu, zejména pokud si nezapnu filtraci modrého světla, ale to je zcela můj problém, stejně jako např. cesta na opačnou polokouli. Ale já sám v takovém případě rozhoduji o tom, zda mi to přinese takové benefity, že mi za to zvýšení rizika a obecně časové nepohodlí stojí. Případně mohu takové činnosti na plánovat na termín, kdy budu s to je alespoň částečně kompenzovat, např. delším spánkem.
Naproti tomu posun času mi byl vnucen a já na něm žádnou vinu nenesu. V podstatě jsou příznivci změny času horší než alkoholici nebo kuřáci, protože ty by ani nenapadlo nutit celou společnost chlastat nebo kouřit.
Mimochodem, stejně tak nenesu žádnou vinu na tom, že jsem nucen večer svítit škodlivými, protože produkci melatoninu inhibujícími, svítidly s vysokým podílem modrého světla, protože klasické žárovky s minimálním podílem modré složky světla mi byly zakázány.
Nehledě k tomu, že onen zákaz klasických žárovek je v souvislosti s plánovanou dekarbonizací, která povede k masovému přecházení domácností na topení elektřinou, naprosto nesmyslný, protože je úplně jedno, zda teplo vznikne v žárovce nebo v nějakých elektrických kamínkách, do domácnosti prostě musí natéct určité množství elektřiny a proměnit se v teplo.
Naštěstí nám moudří bruselští soudruzi dosud zakázali svíčky.

Faktem je, že EU propásla možnost doporučit členským zemím, aby letos z důvodu covidové epidemie nepřecházely na letní čas. Pravděpodobně by to zapůsobilo pozitivněji než cokoli, co EU na poli boje s touto pandemií udělala (což, vzhledem ke kontraproduktivitě většiny toho, co udělala, není zcela jistě mnoho). Nicméně svou "hvězdnou hodinu" prošustrovala, jako v mnoha jiných případech.
Můžeme než doufat, že zapracuje empirický "zákon letního času" a EU se odebere za Franzem Josefem I., Adolfem Hitlerem i Gustávem Husákem, kteří u nás zavedli letní čas před ní.